o vyslovení neplatnosti valné hromady účastnice konané dne 23. června 2022, k odvolání účastnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. srpna 2023 č. j. 68 Cm 30/2022-89 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. září 2023 č. j. 68 Cm 30/2022-104,

1. Návrhem ze dne 21. července 2022 se navrhovatelka domáhala vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastnice přijaté dne 23. června 2022, kterým bylo rozhodnuto o přijetí nového znění stanov. Uvedla, že je „vlastníkem [Anonymizováno] investičních akcií podfondu společnosti [právnická osoba] akcionářem odpůrkyně“ Dále uvedla, že „odpůrkyně“ je fondem kvalifikovaných investorů, a to ve formě akciové společnosti s proměnným základním kapitálem, která tvoří podfondy. Navrhovatelka se předmětné valné hromady účastnice, na níž bylo přijato usnesení o změně stanov, účastnila prostřednictvím svého zástupce a proti usnesení podala ve smyslu § 424 odst. 1 z. o. k. protest, jehož důvody ústně shrnula do protokolu a rovněž předložila písemné podání tyto obsahující. Namítala rozpor přijatého usnesení valné hromady s právními předpisy:

1) Vady pozvánky znamenající pochybení při svolání valné hromady:

a) V pozvánce jediný člen správní rady požadoval, aby se zástupce akcionáře při prezenci prokázal plnou mocí s úředně ověřenými podpisy, což je v rozporu s čl. 10.1 původního znění stanov.

b) Nesprávné informace stran hlasovacího práva, jež mohly od účasti na valné hromadě některé akcionáře odradit - poznámka stran rozhodnutí o změně stanov společnosti - je hlasovací právo o tomto návrhu spojeno pouze se zakladatelskými akciemi „v souladu se stanovami“, vlastníkům investičních akcií hlasovací právo ve skutečnosti však náleželo.

c) Nezákonné odepření hlasovacího práva navrhovatelky (usnesení bylo přijato pouze jedním akcionářem s 10 hlasy (odpovídajícím 10 zakladatelským akciím), kterým je společnost [právnická osoba]., přitom jen navrhovatelka měla disponovat [Anonymizováno] hlasy); má-li dojít ke změně práv spojených s akciemi, s nimiž není spojeno hlasovací právo, mají jejich vlastníci podle § 162 odst. 2 zákona č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech (dále též i jen „z.i.s.f.“) ve spojení s § 417 odst. 2 z. o. k. v této věci hlasovací právo, a k přijetí takové změny je dokonce vyžadován souhlas kvalifikované většiny.

2) V posuzované věci se přijaté změny stanov společnosti týkají mj. článků 28 a čl. 29, které upravují (i) právo rozhodovat o trvání podfondů a právo na podíl na likvidačním zůstatku doposud spojené pouze s investičními akciemi a (ii) stanovení ceny investičních akcií při jejich odkupu. Stručně řečeno předmětné změny (i) přenáší rozhodovací pravomoc ohledně zrušení podfondu a rozdělení likvidačního zůstatku, včetně způsobu jeho vyplacení na správní radu, resp. obhospodařovatele účastnice. Dále změny (ii) přenáší úpravu stanovení hodnoty investičních akcií pro uplatnění práva navrhovatelky na jejich odkup ze stanov účastnice do statutu podfondu. Postup přijímání statutu podfondů, resp. jeho změn, není v zákoně podrobně upraven; dosavadní praxe je však taková, že změny navrhuje a přijímá obhospodařovatel fondu, kterým je v případě účastnice opět společnost [právnická osoba].

a) V prvním případě rozhodnutí o zrušení podfondu zasahuje do práva navrhovatelky rozhodovat o setrvání ve společností. Rozhodnutí o rozdělení podílu na likvidačním zůstatku a způsob jeho vyplacení pak přímo ovlivňuje význam a hodnotu práva na podíl na likvidačním zůstatku navrhovatelky. V původním znění stanov to byli naopak pouze akcionáři s investičními akciemi, kterým náleželo právo hlasovat o rozdělení podílu na likvidačním zůstatku podfondů. Toto právo je jim tedy změnou stanov odebíráno. Podstatný zásah do práv navrhovatelky představuje dále to, že nově může odpůrkyně vyplatit podíl na likvidačním zůstatku i v nepeněžité formě.

b) Co se druhého případu týče, přenesení stanovení výpočtu hodnoty investičních akcií ze stanov společnosti do statutu podfondu umožňuje obhospodařovateli společnosti v rámci statutu volně rozhodovat o ceně investičních akcií, za kterou je účastnice povinna od akcionáře tyto odkoupit. To bezprostředně zasahuje do práva navrhovatelky na odkup akcií, jehož imanentní součástí je předem známý (a bez jejího souhlasu nezměnitelný) postup určení ceny akcií při tomto odkupu. Nově účastnice odkupuje investiční akcie za hodnotu investičních akcií určenou pro období, v němž od podání žádosti akcionáře o odkup uplynou lhůty stanovené statutem. Z uvedeného tak není vůbec zřejmé, ke kterému datu se cena akcií bude určovat. Flagrantním zásahem je poté nově zavedené oprávnění účastnice účtovat srážku ceny ve výši stanovené statutem. Nejen že nové stanovy neobsahují způsob výpočtu ceny akcií ani datum či přesné období, k jakému bude vypočtena, ale nadto umožňují takto nejasně určovanou cenu ponížit o (opět ve stanovách nevymezenou) srážku.

3) Závěr, že dle § 277 odst. 1 z.i.s.f. navrhovatelce (ani ostatním přítomným akcionářům s investičními akciemi) hlasovací právo nenáleží není správný. Je zřejmé, že ustanovení míří na formy společností, ve kterých je část společníků zároveň statutárním orgánem, tedy komanditní společnost nebo komanditní společnost na akcie. Ostatně i [Jméno advokáta C] v komentáři WK k z.i.s.f. uvádí, že toto ustanovení se na akciové společnosti vůbec nepoužije. I pokud by se však ustanovení aplikovalo, společníci se ve stanovách účastnice dohodli jinak (viz čl. 11.1 písm. a/ původního znění stanov), a proto se dle § 277 odst. 1 z.i.s.f. zákonná úprava neuplatní. Aplikace § 277 z.i.s.f. by nezpůsobila, že by akcionáři s investičními akciemi neměli hlasovací právo. I § 277 odst. 1 věta poslední z.i.s.f. totiž vyžaduje souhlas společníka, pokud změna stanov nepříznivě zasahuje do jeho práv, tak je tomu i v právě posuzovaném případě.

4) Obsah přijatých změn stanov, které jsou v rozporu s právními předpisy, způsobují podle § 245 o. z. ve spojení s § 45 odst. 1 z. o. k. dokonce nicotnost napadeného usnesení.

2. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně (dále též jen „soud“) rozhodl v záhlaví označeným usnesením tak, že „Usnesení valné hromady společnosti [Jméno advokáta B]., …, přijaté valnou hromadou společnosti dne 23. června 2022, kterým bylo rozhodnuto o přijetí nového znění stanov společnosti, je neplatné.“ (výrok I.) a že „Navrhovatel je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši a se splatností, která bude stanovena v samostatném rozhodnutí.“ (výrok II.). Samostatným usnesením ze dne 4. září 2023 č. j. 68 Cm 30/2022-104 rozhodl soud prvního stupně tak, že „Účastník je povinen zaplatit navrhovateli náhradu nákladů řízení ve výši 34 912 Kč, a to do tří dnů od první moci tohoto usnesení“.

3. V odůvodnění svého usnesení uvedl soud prvního stupně, že z provedeného dokazování zjistil ve shodě se skutkovými tvrzeními obou účastníků následující skutkový stav. Navrhovatelka je jakožto vlastník [Anonymizováno] investičních akcií podfondu společnosti [právnická osoba], akcionářem účastnice, jež je fondem kvalifikovaných investorů, a to ve formě akciové společnosti s proměnným základním kapitálem, která tvoří podfondy. Dne 23. června 2022 se konala valná hromada účastnice. V této souvislosti byla navrhovatelce doručena pozvánka na valnou hromadu. Na valné hromadě bylo za účasti navrhovatelky přijato usnesení mimo jiné o změně stanov společnosti pod bodem 3. programu usnesení. Proti tomuto usnesení valné hromady podala dne 23. 6. 2022 navrhovatelka protest a dne 21. 7. 2022 ze shodných důvodů návrh na zahájení soudního řízení o neplatnost usnesení valné hromady. Následně soud citoval příslušná zákonná ustanovení, konkrétně §§ 428 odst. 1 a § 424 odst. 1, 276 odst. 1, 417 odst. 2 z. o. k., §§ 258, 259, 260 odst. 1, 212 odst. 1, §§ 95 odst. 1, 101 odst. 1, 154, 156 odst. 1, 158 odst. 1, 159 odst. 1, 162 odst. 1, 165 odst. 1, 167 odst. 1, 277 odst. 1, 375, 373, z.i.s.f. Soud dále akcentoval, že mezi účastníky panovala shoda o skutkovém stavu.

4. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:

1) Poučení akcionářů v pozvánce týkající se povinnosti prokázat se při prezenci v případě zastoupení plnou mocí s úředně ověřenými podpisy nedošlo fakticky v této separované části k významnému porušení stanov, tento důvod sám o sobě nepostačoval pro vyslovení neplatnosti usnesení, nehledě na to, že nesprávné poučení mohlo být obezřetným akcionářem, na podkladě znalosti ústředního dokumentu společnosti, snadno rozpoznáno.

2) Nesprávnost poučení vlastníků investičních akcií o tom, že na valné hromadě nejsou oprávněni hlasovat o návrhu rozhodnutí, poněvadž výkon práva v tomto ohledu je spojen výhradně se zakladatelskými akciemi, nebyla bez hlubších právních znalostí rozpoznatelná (o čemž svědčí tento spor), byla tak nutně zasažena šíře participace všech vlastníků investičních akcií na společnosti neboli eliminováno jejich oprávnění dle stanov. Závažnost zásahu do práv akcionářů i následky tohoto protiprávního procesu, tkvějící ve ztrátě dosavadních hlasovacích práv v okruhu stanovami vymezené materie, vylučuje v tomto případě aplikaci ust. § 260 o. z. S právě uvedeným nedovoleným jednáním účastnice souvisí navrhovatelčina výtka v protestu, spadající významově pod argument protiprávnosti odepření hlasovacího práva akcionáře v průběhu valné hromady, jakož i protiprávnost na valné hromadě přijatých změn.

3) Navzdory prohlášení čl. 28. 1. přiznávajícímu hlasovací práva výlučně akcionářům vlastnícím investiční akcie daného podfondu, došlo aktualizací v článku 27. stanov - prostřednictvím výkonu hlasovacího práva výhradně akcionářů se zakladatelskými akciemi - k odnětí rozhodovací pravomoci vlastníkům investičních cenných papírů. Činnost svázaná s rozhodovací činností o nakládání s podílem na likvidačním zůstatku byla vlivem změn uskutečněných akcionáři výlučně se zakladatelskými akciemi beze zbytku při zániku příslušného podfondu předisponována z působnosti vlastníků investičních akcií na jiný orgán. Z tohoto důvodu byli vlastníci investičních akcií zbaveni svého stanovami zaručeného zvláštního práva (zjištěno ze stanov společnosti s účinností k 1. 1. 2021), bez možnosti hlasováním ovlivnit jeho ztrátu (zjištěno z pozvánky na valnou hromadu účastníka ze dne 23. 6. 2022 - viz bod 2. pozvánky: „V souladu se stanovami společnosti je hlasovací právo o návrhu tohoto rozhodnutí spojeno pouze se zakladatelskými akciemi.“, ze zápisu z jednání valné hromady účastníka ze dne 23. 6. 2022 - viz deklarace v zápisu z jednání řádné valné hromady na listu číslo dvě: „Předseda valné hromady konstatoval, že v souladu se stanovami společnosti je hlasovací právo o přijetí tohoto usnesení spojeno pouze se zakladatelskými akciemi.“). Pro předmětnou změnu stanov chybí nejenom souhlas těch akcionářů, do jejichž práva se zasahuje, nýbrž vlastníku investičních akcií bylo odepřeno oprávnění podílet se na rozhodovací činnosti o pozbytí svého zvláštního práva, které mu bylo stanovami ve znění k 1. 1. 2021 garantováno. Dle komentáře z právního systému ASPI k ust. § 162 odst. 2 z.i.s.f. je zřejmé, že zákon nevylučuje, aby s investičními akciemi bylo spojeno hlasovací právo, umožňují-li to stanovy. V tomto případě stanovy před změnou vázaly na investiční akcie zvláštní právo. Podpořit lze tuto úvahu ust. § 276 odst. 3 z. o. k., které limituje odebírání hlasovacího práva akcionáři přiznaného stanovami s úmyslem chránit akcionáře bez hlasovacího práva. Jakéhokoli zásahu, ať již bezprostředního nebo zprostředkovaného, který zhoršuje právní postavení akcionářů, by se společnost měla principiálně vyvarovat. Jelikož v posuzované věci došlo ke ztrátě stanovami dříve založeného zvláštního práva spolurozhodovat za zde stanovených podmínek o rozdělení podílu, je na místě poskytnout v tomto řízení dotčenému akcionáři ochranu.

4) Při posouzení navrhovatelčina nároku je vhodné provést distinkci mezi zakladatelskou a investiční akcií v rovině jejich vymezení a práv s nimi spojených. Blíže lze uvést, že je-li účastník akciovou společností s proměnným základním kapitálem, její akcie se v souladu s § 158 z.i.s.f. rozlišují na dva typy, a to na zakladatelské akcie a investiční akcie. Zakladatelské akcie akciové společnosti s proměnným základním kapitálem jsou akcie, které upsali zakladatelé akciové společnosti, ostatní akcie akciové společnosti s proměnným základním kapitálem jsou akciemi investičními. Jde-li o pozitivní vymezení investičních akcií, pak je ve smyslu ust. § 154 z.i.s.f. s nimi spojeno právo na jejich odkoupení na účet společnosti; investiční fond s proměnným základním kapitálem je emitentem akcií. Negativního vymezení podle § 159 z.i.s.f. (se zakladatelskou akcií nemůže být spojeno právo na její odkoupení na účet společnosti ani jiné zvláštní právo) implikuje, že s investičními akciemi na rozdíl od zakladatelských akcií je spojeno právo odkoupení na účet společnosti, popřípadě jiné zvláštní právo. Z normy tak vyplývá, jaká práva se zakladatelskou akcií spojena nejsou. Z toho soud usuzuje - ve dvojčlenném systému akcií investičních a zakladatelských - a contrario, že s investiční akcií musí být vždy esenciálně spojeno právo na odkoupení, a nenutně (fakultativně na základě autonomních ujednání společníků) zvláštní právo určené společenskou smlouvou nebo stanovami. Jak ukazuje toto významové ohraničení dvou druhů akcií, navrhovatelka disponuje zejména právem na odkoupení akcií na účet společnosti, jakož i zvláštním právem, které jí bylo přiznáno dle čl. 28. 1. stanov účastnice. Bylo-li jí zvláštní právo konkrétním ustanovením stanov založeno, vzniká jí též touto skutečností podmíněné právo podílet se reálně na hlasování o pozbytí takového práva. Rozhodně nelze projev vůle navrhovatelky pominout jeho eliminací z procesu rozhodování tak, jak to učinila účastnice.

5) Jde-li o další obsah přijatých stanov, resp. další změny, na něž navrhovatelka poukazuje, jsou se zřetelem k okleštění navrhovatelčiných oprávnění spojených s investičními akciemi až druhotné. Samotné porušení stěžejního práva akcionáře, jímž se uskutečňuje jeho majetková účast na obchodní korporaci (hlavní účel akcionářství) vede soud k závěru, že takové jednání vyvolalo na straně navrhovatelky újmu, poněvadž pozbyla nesprávným postupem účastnice možnosti zabránit zániku svého zvláštního práva. Tato újma se nedotýká pouze navrhovatelčiny sféry, nýbrž i ostatních vlastníků investičních akcií. Ztráta zvláštního práva spojeného s akcií výlučným působením subjektu od vlastníka investičních akcií odlišného navíc v příkrém rozporu se stanovami je zásahem do samé podstaty akcionářství. Tomu konečně odpovídá § 417 odst. 2 z. o. k. a § 157 odst. 1 z.i.s.f., podle něhož se požaduje, aby byl dán ke změně práv spojených s určitým druhem akcií souhlas alespoň tříčtvrtinové většiny hlasů přítomných akcionářů vlastnících tyto akcie. Vlastníkům investičních akcií však bylo právo hlasování v dané věci odepřeno. Lze proto přijmout resultát, že samo nesprávné poučení (poznámka) uvedené k bodu 3. usnesení, doprovázené dalším závažným procedurálním pochybením, zapříčinilo závažný zásah do oblasti akcionářských práv vlastníků investičních akcií a lze jej odvrátil leda soudním rozhodnutím (viz výrok I. usnesení).

6) Soud se neztotožnil s navrhovatelkou uváděným důvodem nicotnosti usnesení valné hromady s tím, že mělo být přijato mimo kompetenci orgánu, který je přijal. Dle názoru soudu, usnesení bylo přijato v rámci zákonem stanovené působnosti valné hromady, formou předpokládanou zákonem (ust. § 421 odst. 1, 2, písmeno a/ z. o. k.).

5. Pro úplnost soud prvního stupně ještě uvedl, že na rozdíl od navrhovatelky dospěl k obecnému závěru, tj. bez zřetele ke specifikům posuzované věci, že rozhodnutí obhospodařovatele o zrušení podfondu (podílového fondu) s likvidací automaticky nepodléhá vůli podílníků, neboť nemají na přijetí rozhodnutí obhospodařovatele žádný vliv - viz komentář k ust. § 375 z.i.s.f. Konečně se také u vydávání a odkupování investičních akcií objevuje v důvodové zprávě pojem obhospodařovatele SICAV, který může rozhodnut o pozastavení a odkupování investičních akcií. Podle komentáře ASPI k § 165 z. o. k., kterým se podfond vymezuje, lze podfond z funkčního hlediska pokládat za samostatný investiční fond, přičemž se poukazuje i na další paralely s úpravou podílových fondů. Tato právní konstrukce, podle níž je na podfond SICAVu zapotřebí nahlížet jako na zvláštní variantu investičního fondu, je podložena také požadavkem na zápis podfondu standardního fondu do seznamu investičních fondů, v němž je primárně veden SICAV ve smyslu § 511 odst. 2 z.i.s.f., když podle § 167 odst. 2 z.i.s.f., nelze vydat investiční akcie spojené s podfondem dříve, než bude v takovém seznamu podfond zapsán. Tuto poznámku soud učinil pouze na okraj, a to proto, aby jím dokumentoval vývoj odborných názorů od monistické struktury SICAV směrem k její duální formě, aniž by mohl tento náhled ovlivnit úvahy významné pro přijetí rozhodnutí ve věci samé.

6. Proti usnesení soudu prvního stupně podala účastnice včasné odvolání. V odvolání vznesla tyto stěžejní odvolací námitky:

1) Soud nesprávně vyložil a aplikoval relevantní právní úpravu zejména v otázkách (i) působnosti valné hromady ve vztahu k výplatě podílu na tzv. likvidačním zůstatku při likvidaci podfondu vytvořeného akciovou společností s proměnným základním kapitálem (tzv. SICAV) a (ii) obsahu práv vyplývajících ze stanov účastnice před přijetím napadeného usnesení valné hromady účastnice

2) Otázka rozdělení tzv. likvidačního zůstatku při likvidaci podfondu podle zákonné právní úpravy nenáleží do působnosti valné hromady akciové společnosti s proměnným základním kapitálem. Obecná právní úprava svěřuje valné hromadě akciové společnosti pouze působnost ke „schválení konečné zprávy o průběhu likvidace a návrhu na použití likvidačního zůstatku“ (§ 421 odst. 2 písm. 1) z. o. k.)“, přičemž je zjevné, že jde o zprávu a návrh likvidátora podle § 205 o. z., a tedy pouze o způsob ukončení likvidace právnické osoby. V případě likvidace podfondu se však nejedná o likvidaci právnické osoby, ale o specifický postup, který se v kontextu právní úpravy investičních fondů v zákoně o investičních společnostech a investičních fondech řídí úpravou likvidace podílového fondu. Z.i.s.f. výslovně konstatuje, že na přeměnu podfondu se přiměřeně použijí ustanovení o přeměně podílového fondu (§ 373 z.i.s.f.). Řídí-li se tedy proces zániku podfondu v případě jeho sloučení nebo splynutí s jiným podfondem úpravou podílového fondu, je nutné dojít k závěru, že v případě prostého zániku podfondu je nutné postupovat podle úpravy zrušení podílového fondu s likvidací (§ 375 a násl. z.i.s.f.). Tento závěr potvrzuje i recentní „návrh zákona, kterým se mění zákon č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony“, který předložilo ministerstvo financí vládě v srpnu t.r., jímž se vkládá do z.i.s.f. explicitní ustanovení, podle kterého „pro zrušení podfondu investičního fondu s právní osobností se ustanovení tohoto zákona o zrušení podílového fondu použijí obdobně“ (nově vkládaný § 362e), přičemž důvodová zpráva v této souvislosti konstatuje, že „ustanovení upravující likvidaci podfondu v z.i.s.f. doposud chybělo a je vhodné ho doplnit“. Je tedy zřejmé, že dle ministerstva financí jako autora návrhu nepřináší tato právní úprava věcné změny (minimálně v tom smyslu, že by odnímala akcionářům působnost rozhodovat o likvidaci podfondu či o výplatě podílu na likvidačním zůstatku podfondu), ale pouze vyjasňuje dosavadní právní stav. Otázka výplaty podílu na likvidačním zůstatku podfondu nemůže být svěřena do působnosti valné hromady akciové společnosti s proměnným základním kapitálem ani jejími stanovami, protože takové řešení by bylo v rozporu se zákonem, a to mimo jiné proto, že je z povahy investičního fondu vyloučené, aby (i) takové rozhodování bylo vyňato z působnosti obhospodařovatele investičního fondu, resp. mohlo být realizováno někým jiným, než finanční institucí povinnou odborné péči a pod dohledem České národní banky, a současně aby (ii) většina investorů mohla rozhodovat o výši plnění, které náleží menšině investorů (stejně jako nemůže většina investorů rozhodovat o výplatě dividendy).

3) Článek 28 stanov účastnice před jejich změnou provedenou napadeným rozhodnutím nezakládal působnost valné hromady k rozhodování o rozdělení likvidačního zůstatku při likvidaci podfondu. Pouze stanovil, že „v případě, kdy valná hromada hlasuje o rozdělení podílu na likvidačním zůstatku jednotlivých podfondů, hlasují vždy pouze akcionáři, kteří vlastní investiční akcie daného podfondu, přičemž smyslem tohoto ustanovení bylo předejít tomu, aby o rozdělení likvidačního zůstatku podfondu hlasovali akcionáři vlastnící zakladatelské akcie. Článek 28 dopadal pouze na případy, kdy dochází k likvidaci akciové společnosti s proměnným základním kapitálem jako právnické osoby (srov. jeho úvodní slova: „při zrušení společnosti s likvidací“) a vycházel z chybného předpokladu, že v takovém případě má podle obecné právní úpravy o rozdělení likvidačního zůstatku podfondu rozhodovat valná hromada. Jak již účastnice uvedla výše, tak tomu není, a to ani v případě, kdy dochází k likvidaci podfondu v souvislosti s likvidací společnosti. Ani jiné ustanovení stanov účastnice před jejich změnou provedenou napadeným rozhodnutím nezakládalo působnost valné hromady rozhodovat o rozdělení likvidačního zůstatku podfondu. To je zjevné z článku 11 tehdejších stanov, který vymezuje působnost valné hromady, a kde se o likvidačním zůstatku podfondu (ani o likvidačním zůstatku vůbec) nic nestanoví. Z toho je zřejmé, že tuto otázku stanovy ponechávaly na obecné právní úpravě v z.i.s.f.

4) Napadeným rozhodnutím nedošlo v důsledku zrušení čl. 28.1 původního znění stanov „k odnětí rozhodovací pravomoci“ vlastníkům investičních akcií, a tedy ani ke „ztrátě zvláštního práva“ spojeného s těmito akciemi. Toto ustanovení žádné zvláštní právo vlastníkům investičních akcií nezakládalo a ani zakládat nemohlo, protože v souladu s obecnou právní úpravou nemohla být nikdy naplněna jeho hypotéza, tj. nemohla nastat situace, kdy by valná hromada společnosti hlasovala o rozdělení likvidačního zůstatku podfondu. Tato otázka totiž podle obecné právní úpravy vůbec do působnosti valné hromady nespadá a ani stanovy účastnice ji do působnosti valné hromady nesvěřovaly. Současně platí, že čl. 28 stanov sám o sobě nezakládal působnost valné hromady rozhodovat o rozdělení likvidačního zůstatku podfondu, což je zjevné jak z jeho jazykovělogického výkladu („v případě, kdy valná hromada hlasuje“, tj. nastane-li situace, že valná hromada má - podle jiných pravidel vymezujících její působnost - hlasovat o rozdělení likvidačního zůstatku podfondu), tak z jeho systematického zařazení ve stanovách (působnost valné hromady byla upravena v článku 11).

5) Soud prvního stupně se otázkou působnosti valné hromady nezabýval a bez dalšího vycházel z toho, že čl. 28 stanov v rozhodném znění přiznával vlastníkům investičních akcií „zvláštní právo“. Tím se však dopustil nepřípustného až absurdního formalismu, protože upravuje-li norma situaci, která po právu nemůže nastat, pak ji nelze přiznat materiální význam, a tedy ani její zrušení nemůže vést k zásahu do subjektivního práva. Je zjevné, že vyhrazení práva hlasovat o rozdělení likvidačního zůstatku pouze akcionářům vlastnícím investiční akcie tak bylo obsoletní, protože taková situace nemohla nastat, a jeho zrušením tak nedošlo ke změně postavení těchto akcionářů. Pak je nutné uzavřít, že ve vztahu k napadenému rozhodnutí nenabyli akcionáři vlastnící investiční akcie hlasovací práva a nebyli oprávněni o této změně hlasovat. Nejsou zde tedy dány důvody pro jeho zrušení.

7. Účastnice navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh se zamítá a navrhovatel je povinen uhradit účastnici náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím, vč. daně z přidané hodnoty.

8. K odvolání se vyjádřila navrhovatelka podáním ze dne 1. prosince 2023. Dle tvrzení účastnice "otázka rozdělení tzv. likvidačního zůstatku při likvidaci podfondu podle zákonné právní úpravy nenáleží do působnosti valné hromady akciové společnosti s proměnným základním kapitálem. Obecná právní úprava svěřuje valné hromadě akciové společnosti pouze působnost ke schválení konečné zprávy o průběhu likvidace a návrhu na použití likvidačního zůstatku". Navrhovatelka (opakované) argumentaci účastnice nerozumí s tím, že snad není sporné, že je to valná hromada, kdo rozhoduje o dobrovolném zrušení společnosti s likvidací (§ 421 odst. 2 písm. j) z. o. k.) a stejně tak je to valná hromada, kdo rozhoduje o použití likvidačního zůstatku (§ 421 odst. 2 písm. l) z. o. k.). Novela z. o. k. z roku 2021 přinesla terminologické upřesnění předmětného ustanovení, a proto v účinném znění hovoří o schválení konečné zprávy o likvidaci a návrhu na použití likvidačního zůstatku. Co do obsahu se však tato pravomoc valné hromady nijak nemění. Například v § 416 odst. 1 z. o. k. ani terminologická změna reflektována nebyla, a tento tak stále hovoří o rozhodnutí valné hromady o rozdělení likvidačního zůstatku. Tvrdí-li účastnice v této souvislosti (rovněž opakovaně), že se v případě likvidace podfondu nejedná o likvidaci právnické osoby, ale o specifický postup dle § 375 a násl. z.i.s.f., nezbývá než zopakovat, že tento se týká podílových fondů, nikoliv podfondů SICAVu. Zákon neuvádí, že by se v takovém případě měla použít úprava likvidace podílových fondů, a účastnice nepřináší žádnou argumentaci na podporu takové analogie. Jediné, o co účastnice opírá svůj závěr, je "recentní" návrh změny z.i.s.f. Nejprve je třeba zdůraznit, že návrh legislativní změny, která ani nebyla doposud přijata, jakož i důvodová zpráva k ní, nevypovídá nic o aktuálně účinné právní úpravě. Navíc, tato ani závěr účastnice nepodporuje. Důvodová zpráva totiž uvádí pouze to, že "ustanovení doposud chybělo a je vhodné ho doplnit", což se dá interpretovat způsobem dle účastnice, ale rovněž tak, že tento postup jednoduše doposud určen nebyl a nyní se tato "mezera" doplňuje. Jak navíc navrhovatelka opakovaně uváděla, i pokud by obecná právní úprava tuto pravomoc nesvěřovala do působnosti valné hromady, původní stanovy účastnice tuto působnost do rukou akcionářů výslovně svěřovaly, jak správně konstatoval i prvoinstanční soud již v průběhu jednání. Pokud snad účastnice opravdu dovozuje z úvodu čl. 28 původních stanov znějícího " Při zrušení společnosti s likvidací (...)" závěr, že celý článek se aplikuje pouze při zrušení společnosti s likvidací, a nikoliv též pro případ, kdy se ruší pouze jednotlivé podfondy, lze uvést, že tato argumentace je irelevantní. I pokud by totiž tato premisa platila (s čímž navrhovatelka nesouhlasí), i tak by došlo k zúžení dosavadních práv akcionářů, pouze v "menším" rozsahu "jen" co do rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací a o použití likvidačního zůstatku. I v takovém případě by tak odepření hlasovacího práva akcionářům způsobilo neplatnost napadeného usnesení. K představě účastnice, že předmětný článek stanov vycházel z "chybného předpokladu", že podle obecné úpravy rozhoduje o rozdělení likvidačního zůstatku valná hromada, a proto, byť výslovně zavádí hlasovací právo akcionářů s investičními akciemi, "ve skutečnosti" toto práva nezakládá, snad jen podotkněme, že jeho "chybnost" účastnice ničím nedokládá. A nakonec i pokud by "chybný" byl, nic to na obsahu předmětného článku nemění.

9. Z čl. 11 původních stanov není "zjevné", že tyto nezakládají působnost valné hromady rozhodovat o rozdělení likvidačního zůstatku podfondu, jak tvrdí účastnice, když předmětný článek obsahuje pouze demonstrativní výčet pravomocí valné hromady a je zakončen ustanovením pod písm. g), dle kterého do působnosti valné hromady náleží "další rozhodnutí, která zákon nebo stanovy svěřují do působnosti valné hromady". Snahu účastnice o takovou interpretaci předmětného ustanovení stanov, dle kterého údajně jeho hypotéza "nemohla nikdy nastat", a tak je výklad soudu "až absurdně formalistický", je proto třeba odmítnout. Závěr soudu plyne z jednoznačné jazykové interpretace předmětného ustanovení a navzdory přesvědčení účastnice i z obecné právní úpravy. Vzhledem k výše uvedenému došlo ke změně stanov způsobující zúžení práv investičních akcionářů, to samo o sobě způsobuje neplatnost napadeného usnesení, když bylo investičním akcionářům odepřeno o takovém zásahu do jejich práv hlasovat, jak správně uzavřel soud v napadeném rozhodnutí.

10. V doplnění svého vyjádření ze dne 19. března 2024 navrhovatelka namítla, že obdržela informaci ohledně nově uplatněné argumentace účastnice v jiném řízení, která je v příkrém rozporu s tím, co účastnice tvrdí v tomto sporu a na čem staví své odvolání. Účastnice totiž od počátku řízení tvrdí, že navrhovatelka neměla na dané valné hromadě právo hlasovat o změnách stanov účastnice, neboť je pouze vlastníkem investičních akcií, se kterými se zásadně hlasovací právo nepojí a má pouze marginální roli "investora bez vlivu na řízení společnosti". Konkrétně účastnice v tomto řízení uvedla: "SICAV vydává dva druhy akcií bez jmenovité hodnoty (tj. kusových akcií), tj.: (i) zakladatelské akcie, a (ii) investiční akcie. Zakladatelské akcie lze připodobnit ke "klasickým" akciím, s nimiž jsou spojena běžná korporační práva, a naopak, není s nimi spojeno právo na odkup. Investiční akcie je specifický druh akcií, se kterou je spojeno právo na její odkoupení na žádost jejího vlastníka na účet společnosti nebo podfond u, k němuž byla vydána. Investiční akcie odkoupením zanikají. S investičními akciemi zásadně není spojeno hlasovací právo." A zejména tvrdila, že: "Vlastníci investičních akcií, kteří svěřili své prostředky investičnímu fondu, resp. podfondu, jsou tak pasivními, příp. dokonce pouze partikulárními investory, kteří nemají jakýkoli vliv na řízení SICAVu." Tuto svou argumentaci a závěry však nyní účastnice popírá a naopak potvrzuje závěry navrhovatelky a prvoinstančního soudu, když v řízení vedeném pod sp. zn. MSPH 90 INS 9109/2023 dne 7. března 2024 podala návrh, ve kterém uvádí, že naopak společnost [Anonymizováno] jakožto vlastník zakladatelských akcií a zároveň i obhospodařovatel účastnice nemá na její řízení a rozhodování zásadní vliv, neboť ten mají investiční akcionáři: Strategická rozhodnutí ovlivňující práva a povinnosti investičních akcionářů, tj. ovlivňující druh investičních akcií vydaných k podfondu, a tedy ovlivňující majetek v jednotlivých podfondech náleží do kompetence valné hromady, která se skládá jak z akcionářů vlastnících zakladatelské akcie, tak z akcionářů vlastnicích investiční akcie vydané k podfondu, tedy z investorů, kteří investovali do příslušného podfondu a investiční společnost vlastnící zakladatelské akcie vydané k SICAVu má na této valné hromadě pouze marginální počet hlasů ve srovnání s hlasy investičních akcionářů vlastnících investiční akcie vydané k podfondu. To odpovídá také možnosti vyloučit vlastníky zakladatelských akcií. Z toho vyplývá, že v případě rozhodování na valné hromadě o zásadních věcech týkajících se majetku v podfondu. které budou mít vždy za následek zrněnu práv spojených s investiční akcií vydané k podfondu. vzniká vlastníkům investičních akcií vydaných k podfondu hlasovací právo a oni jsou ti, co mají rozhodující vliv na dění v podfondu, na rozdíl od vlastníků zakladatelských akcii vydaných k SICAVu. kteří budou takto na valné hromadě „naředěni“. Proto rozhodující vliv na podfond vykonávají akcionáři vlastnící investiční akcie, a ne akcionáři vlastnící zakladatelské akcie, tj. ne REDSIDE. Jak Věřitel uvádí výše, společnost REDSIDE nevykonává a ani nemůže vykonávat rozhodující vliv nad Věřitelem, jelikož tento rozhodující vliv vykonávají výhradně investiční akcionáři Věřitele. I když REDSIDE vlastní 100 % zakladatelských akcií vydaných k SICAVu Věřitele (tedy akcií vztahujících se k neinvestiční části SICAVu), nemožno z této skutečnosti bez dalšího dovozovat koncern, jelikož v případě hlasování na valné hromadě je podíl hlasovacích práv REDSIDE zanedbatelný oproti hlasům investičních akcionářů.

11. Výše uvedené svědčí o správnosti závěrů navrhovatelky a prvoinstančního soudu, když tuto argumentaci účastnice sama aktivně užívá v jiném řízení před soudem.

12. V doplnění odvolání ze dne 19. dubna 2024 účastnice uvedla, že účastnice v tomto podání stručně reagovala na podání navrhovatelky. Argumentace navrhovatelky není založena na otázce změněné terminologie v z. o. k., ale výhradně na skutečnosti, že valné hromadě svěřuje z. o. k. působnost rozhodovat o rozdělení zisku jen v případě zániku společnosti. Navrhovatelka v podstatě tvrdí, že likvidace podfondu je likvidací právnické osoby, což zjevně není pravda, protože podfond představuje oddělené jmění, nemá právní subjektivitu, a tedy nejde o právnickou osobu. Námitka navrhovatelky, že účastnice nepředložila žádné argumenty, proč by se měla likvidace podfondu řídit úpravou likvidace podílových fondů, není pravdivá (srov. 6. odstavec odvolání a další podání účastnice v řízení před soudem prvního stupně). Chtěla-li by navrhovatelka argumentovat přesvědčivě, musela by se vypořádat alespoň se skutečností, že podle § 373 z.i.s.f. se na přeměnu podfondu mají přiměřeně použít ustanovení o přeměně podílového fondu (nikoli tedy zákon o přeměnách obchodních korporací). K pochybnostem o významu aktuální novely z.i.s.f. (mj. schválené poslaneckou sněmovnou 17. dubna t.r.) lze dodat, že byť již v České republice došlo k likvidaci několika podfondů, nikdy nebyla vedena jakási částečná korporační likvidace ohledně podfondu. Je zřejmé, že takový postup nikdo nepředpokládal, a že v tomto ohledu tedy nemůže novela takto mimochodem přinášet radikální změnu. Navrhovatelka dovozuje, že byť by to nevyplývalo z obecné právní úpravy, stanovy navrhovatelky založily vlastníkům investičních akcií právo rozhodovat o rozdělení likvidačního zůstatku i v případě likvidace podfondu. To je ale v rozporu s jazykovým vyjádřením původního čl. 28 stanov, z něhož je zjevné, že jeho smyslem nebylo založit nějaké další právo, které by nevyplývalo z obecné právní úpravy. V pasáži citované v doplnění vyjádření navrhovatelka pouze konstatuje, že změna druhu investičních akcií vyžaduje souhlas akcionářů vlastnících takové investiční akcie. To jasně vyplývá z § 162 odst. 2 z.i.s.f a účastnice to nikdy v tomto ani jiném řízení nepopírala. Podstatou sporu je, zda změna čl. 28 stanov vedla k takové změně druhu investičních akcií. Uzavřela, že navrhovatelka ve svém vyjádření ani v doplnění vyjádření žádné nové argumenty ani jiná zjištění nepředložila, naopak k důležitým otázkám, jako je právní povaha podfondu, význam § 373 z.i.s.f. nebo implikace požadavků odborné péče kladených na investiční společnost se opět nijak nevyjádřila. Proto účastnice odkázala plně na své odvolání.

13. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně provedl v dané věci dostatečné dokazování, zjistil všechny relevantní skutečnosti a z těch učinil správní skutkové závěry. V této souvislosti platí, že oba účastníci odvolacího řízení nebrojil ve svých podání proti nedostatečnému zjištění skutkového stavu, leč v rámci odvolacího řízení jsou v rozporu s výkladem právních otázek učiněných soudem prvního stupně. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně věc posoudil správně i po stránce právní, když jednak ve svém rozhodnutím správně uvedl všechna relevantní zákonná ustanovení, jež se věci týkají, tato ustanovení pak i správně aplikoval.

15. K jednotlivým odvolacím námitkám odvolací soud uvádí následující.

16. Soud prvního stupně vyložil a aplikoval relevantní právní úpravu zejména v otázkách působnosti valné hromady ve vztahu k výplatě podílu na tzv. likvidačním zůstatku při likvidaci podfondu vytvořeného akciovou společností s proměnným základním kapitálem (tzv. SICAV) a obsahu práv vyplývajících ze stanov účastnice před přijetím napadeného usnesení valné hromady účastnice zcela správně. Podle § 421 odst. 2 písm. j) z. o. k. náleží rozhodování o zrušení akciové společnosti s likvidací do výlučné působnosti valné hromady, rovněž rozhoduje i o použití likvidačního zůstatku (viz § 421 odst. 2 písm. l/ z. o. k.). Podle čl. 11.1 g) stanov předmětné akciové společnosti (ve znění před rozhodnutím o jejich změně) „do působnosti valné hromady náleží, nevylučuje-li to zákon o investičních společnostech, také další rozhodnutí, která zákon nebo stanovy svěřují do působnosti valné hromady“. Obecná právní úprava tedy svěřuje valné hromadě akciové společnosti působnost ke „schválení konečné zprávy o průběhu likvidace a návrhu na použití likvidačního zůstatku“ viz § 421 odst. 2 písm. l) z. o. k., přičemž jde o zprávu a návrh likvidátora. To ovšem nijak neznamená, že by muselo jít nutně v kontextu s rušením fondu nebo podfondu jen o zprávu podle § 205 o. z., jako dovozuje chybně odvolatelka a tedy pouze o způsob ukončení likvidace právnické osoby a nikoli „jen“ podfondu nejsoucího právnickou osobou. Je pravdou, že v případě likvidace podfondu se nejedná o likvidaci právnické osoby, ale o specifický postup, který se v kontextu právní úpravy investičních fondů v zákoně o investičních společnostech a investičních fondech řídí primárně úpravou likvidace podílového fondu, jež ovšem nevylučuje aplikaci úpravy z. o. k. pokud jde o působnost valné hromady (případně subsidiárně i zák.č. 89/2012 Sb. - občanský zákoník ohledně likvidace). Ostatně právě proto v čl. 28.1 stanov akciové společnosti (v rozhodném znění) bylo reagováno tak, že „…akcionáři, kteří vlastní akcie určitého podfondu, mají právo na podíl na likvidačním zůstatku pouze při zániku tohoto podfondu s likvidací a pouze na likvidačním zůstatku tohoto podfondu, a to v rozsahu, v jakém stanoví tyto stanovy“. Stanovy tedy zcela logicky upravují to, že výlučný akcionář podfondu má (logicky) v případě jeho likvidace právo na likvidační zůstatek „jen“ tohoto podfondu, tedy že akcionář de facto nemůže rozhodovat a potažmo ani fruktifikovat své akcie v rámci likvidace ohledně dalších podfondů. Nicméně, právě proto, že se takového akcionáře týká jen „jeho“ podfond, musí mít také (logicky a ve smyslu účelu ZISIF) právo rozhodovat o rozdělení podílu na likvidačním zůstatku na tomto podfondu, tedy rozhodovat o něm v rámci práv vyplývajících z jeho akcií na valné hromadě. Toto právo zakotvují a upravují předmětné stanovy, podle nichž: „… v případě, že valná hromada hlasuje o rozdělení podílu na likvidačním zůstatku jednotlivých podfondů, hlasují vždy pouze akcionáři, kteří vlastní investiční akcie daného podfondu; pro tento případ je hlasovací právo spojeno pouze s investičními akciemi daného podfondu“. Je tak zjevné, že „původní“ resp. rozhodné stanovy zcela logicky v souladu se Zákonem o obchodních korporacích - zák.č. 90/2012 Sb. a i se Zákonem o investičních společnostech a investičních fondech - zák.č. 240/2013 Sb., upravovaly práva akcionářů podfondů, a to i pro případnou likvidaci. To vše ostatně vyplývá ze soudem prvního stupně správě citovaných ust. § 95, § 101, §154, § 156, § 158 - 159, § 162 a § 165, § 167, jakož i § 276 a 277, § 417, § 373 a 375 ZISIF, když základním postulátem zákona je, že akcionář vlastnící akcie určitého podfondu musí, či v rámci možné dispozice může, mít práva, jež mu umožňující v mezích zákona o tomto podfondu rozhodovat a v případě jeho likvidace tedy rozhodovat i o tom, jak bude rozdělen likvidační zůstatek. Tedy de facto rozhodovat o tom, co je výsledkem podílení se každého akcionáře podfondu v korelaci s činností dalších osob na tomto podfondu, resp. jeho majetku.

17. Nejde však o přeměnu podfondu, jak chybně dovozuje odvolatelka. Nelze pak tím pádem ani souhlasit s jejím závěrem, že „řídí-li se tedy proces zániku podfondu v případě jeho sloučení nebo splynutí s jiným podfondem úpravou podílového fondu, je nutné dojít k závěru, že v případě prostého zániku podfondu je nutné postupovat podle úpravy zrušení podílového fondu s likvidací (§ 375 a násl. z.i.s.f.)“. Jde o podfond, ohledně jehož likvidace ZISIF žádnou speciální právní úpravu, vyjma výše jmenované, neobsahuje. Tato právní úprava nebyla do zákona začleněna ani jeho novelami provedenými zákonem č. 106/2023 Sb., ani zák.č. 163/2024 Sb. Je tak třeba vycházet z úpravy speciální viz ZISIF a obecné (z. o. k.), především pak úpravy v platných stanovách. Stanovy akciové společnosti upravily práva akcionářů podfondů jak shora uvedeno odvolacím soudem resp. jak správně uváděl již soud prvního stupně a navrhovatel. Rozhodné je, že novou úpravou stanov došlo k výraznému umenšení práv dosavadních akcionářů s investičními akciemi, tedy k zásadnímu zásahu do jejich práv, což je bez jejich výslovného souhlasu nepřípustné. Tento souhlas dán nebyl, naopak, již na valné hromadě byl proti této změně navrhovatelem vznesen odůvodněný protest. Jinak řečeno, předmětnou změnou stanov by v případě její platnosti došlo k zúžení práv investičních akcionářů, což samo o sobě způsobuje neplatnost napadeného usnesení, když bylo investičním akcionářům odepřeno o takovém zásahu do jejich práv hlasovat, jak správně uzavřel i soud prvního stupně. Napadeným rozhodnutím došlo v důsledku zrušení čl. 28.1 původního znění stanov „k odnětí rozhodovací pravomoci“ vlastníkům investičních akcií, a tedy i ke „ztrátě zvláštního práva“ spojeného s těmito akciemi. Toto ustanovení stanov podle odvolacího soudu zvláštní právo vlastníkům investičních akcií zakládal. Mohla být naplněna jeho hypotéza, tj. mohla nastat situace, kdy by valná hromada společnosti hlasovala o rozdělení likvidačního zůstatku podfondu. Byla dána působnost valné hromady rozhodovat o rozdělení likvidačního zůstatku podfondu. Výklad soudu nebyl nepřípustným až absurdním formalismem, jak tvrdí odvolatelka, naopak výklad soudu byl učiněn s ohledem na provedené důkazy, na jazykový a teleologický výklad všech relevantních ustanovení zákona i předmětných stanov v jejich vzájemné souvislosti a logice, s ohledem na všechny okolnosti případu.

18. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný, včetně akcesorického nákladového výroku, resp. i následného rozhodnutí o výši náhrady nákladů řízení.

19. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšné účastnici (společnosti). Navrhovatelka je tudíž povinna nahradit náklady odvolacího řízení účastnici. Ty sestávají z odměny advokáta za úkony právní služby v celkové výši 6 200 Kč (dvoj vyjádření k odvolání - 1. 12. 2023 a 19. 3. 2024), přičemž za jeden úkon právní služby dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4, písm. c) vyhl.č. 177/1996 Sb. /dále jen „vyhláška“/ náleží odměna 3 100 Kč) a náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč (přičemž náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč). K tomu je třeba přičíst náhradu za daň z přidané hodnoty 21% ve výši 1 428 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem se jedná o částku ve výši 8 228 Kč, jež je navrhovatelka povinna zaplatit k rukám advokáta coby zástupce účastnice - společnosti (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).