o neplatnost usnesení členské schůze ze dne 9. 3. 2023, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2024, č. j. 63 Cm 137/2023-35

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 6. 6. 2023 se navrhovatelka vůči Bytovému družstvu Purkyňova II (dále jen „družstvo“), domáhala, aby soud rozhodl, že neplatná jsou usnesení členské schůze ze dne 9. 3. 2023, kterými členská schůze

a. schválila vyhotovení prohlášení vlastníka o rozdělení nemovité věci - pozemku parc. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [adresa] (dále jen „dům“) na jednotky a uložila předsedovi družstva prohlášení podepsat a zajistit jeho vklad do katastru nemovitostí,

b. schválila stanovy [právnická osoba] (dále jen „společenství“) v předloženém znění ve znění změn přijatých předtím členskou schůzí a zvolila prvními členy výboru společenství [Anonymizováno] a [Anonymizováno].

2. Navrhovatel uvedl, že je členem družstva a nájemcem družstevního bytu. Napadená usnesení považoval za neplatná, neboť nebyla přijata požadovanou tříčtvrtinovou většinou všech členů družstva, které stanovy v čl. [právnická osoba] požadují pro přijetí usnesení o zcizení nebo zatížení nemovitého majetku družstva nebo k nakládání s majetkem družstva převyšujícím hodnotu půl milionu korun. Členské schůze se sice zúčastnilo všech 15 členů družstva, avšak pro přijetí usnesení sub a) hlasovalo jen 11 členů, tj. 73,3 %, a usnesení tedy nemohlo být přijato. Totéž platí pro usnesení sub b).

3. Družstvo ve svém vyjádření uvedlo, že sporná usnesení se týkají procesu převodu bytů do vlastnictví členů družstva. Nedošlo jimi ke zcizení ani zatížení majetku družstva ani k nakládání s ním. Členská schůze rozhodovala v rámci své působnosti rozhodovat o základních otázkách koncepce rozvoje družstva. O těchto otázkách rozhoduje členská schůze prostou většinou přítomných, což bylo v projednávané věci splněno. Družstvo bylo založeno za účelem koupě a zajištění správy domu a pozdějšího převodu bytů v domě do vlastnictví členů v těchto bytech bydlících. Ze stanov družstva vyplývá právo člena požádat o převod bytu do vlastnictví za stanovených podmínek.

4. Soud prvního stupně napadeným usnesením nevyslovil neplatnost usnesení členské schůze sub a) (výrok I.), zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení sub b) (výrok II.) a družstvu přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 8 748 Kč (výrok III.).

5. Soud prvního stupně zjistil ze stanov družstva, že družstvo bylo založeno za účelem koupě a správy domu a pozdějšího převodu bytů v předmětném domě do vlastnictví členů v těchto bytech bydlících. Veškerá ustanovení stanov mají být vykládána v souladu s uvedeným účelem. Převod bytových jednotek do vlastnictví členů lze uskutečnit po řádném splnění závazků člena družstva vyplývajících z jeho majetkové účasti a poté, co družstvo nebude omezeno v dispozici s bytem právem třetí osoby. Orgány družstva jsou členská schůze a předseda. Členská schůze mj. rozhoduje o základních otázkách koncepce rozvoje družstva a může si vyhradit do své působnosti rozhodování i o dalších otázkách, kromě záležitostí svěřených z. o. k. do působnosti předsedy. Členská schůze je usnášeníschopná při přítomnosti nadpoloviční většiny členů. K platnosti usnesení je zapotřebí většina přítomných, s výjimkou záležitostí, pro které zákon nebo stanovy požadují vyšší počet hlasů. Pro platnost hlasování o zcizení či zatížení nemovitého majetku družstva nebo o nakládání s majetkem družstva v rozsahu přesahujícím půl milionu korun českých je třeba souhlasu nejméně 75 % všech členů družstva. Za nesporné soud prvního stupně považoval, že 9. 3. 2023 se konala členská schůze za účasti všech 15 členů družstva a že pro usnesení sub a) i b) hlasovalo 11 členů. Navrhovatel hlasoval proti. Soud prvního stupně zjistil, že dům již byl rozdělen na jednotky, přičemž ke dni jeho rozhodování vlastnilo družstvo byty s podílem 2181/11459 na společných částech domu; jako vlastníci jednotek v domě bylo v katastru zapsáno celkem 8 dalších fyzických osob.

6. Po právní stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že prohlášení vlastníka budovy představuje nakládání s majetkem družstva, neboť se jím změnila právní povaha tohoto majetku, a pro přijetí usnesení sub a) tedy nebylo dosaženo potřebné tříčtvrtinové většiny. Za situace, kdy většina bytových jednotek již byla převedena do vlastnictví členů bytového družstva, by však vyslovení neplatnosti uvedeného ustanovení mělo závažné právní následky pro všechny členy družstva. Soud prvního stupně proto neplatnost usnesení sub a) nevyslovil. Usnesením sub b) potom bylo založeno společenství jako právnická osoba a zvoleni první členové výboru. Tímto usnesením nebylo nakládáno s majetkem družstva, proto pro jeho přijetí postačoval souhlas nadpoloviční většiny přítomných členů. K námitce nedostatku pravomoci členské schůze rozhodnout o této záležitosti soud prvního stupně uvedl, že za situace, kdy účelem družstva je převést byty v domě do vlastnictví členů, je přijetí textu stanov a volba prvních členů statutárního orgánu dalším nezbytným krokem pro realizaci tohoto cíle. Jedná se tedy o základní otázku koncepce rozvoje družstva, která podle stanov spadá do působnosti členské schůze. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle poměru úspěchu ve věci tak, že navrhovatel napadl celkem 5 usnesení členské schůze, z nichž úspěšný byl pouze v jednom případě, kdy neplatnost nebyla vyslovena s ohledem na ochranu třetích osob (soud prvního stupně odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4138/2016). Soud prvního stupně proto navrhovateli uložil nahradit družstvu 60 % účelně vynaložených nákladů.

7. Proti tomuto usnesení (a to jen jeho výrokům II. a III.) podal navrhovatel odvolání, podle kterého není možné, aby členská schůze družstva schválila text stanov jiného subjektu, v tomto případě nově vznikajícího společenství. V takovém případě by družstvo mělo, jako původní vlastník a správce bytového domu, připravit a svolat první schůzi společenství, přičemž až na této schůzi by mělo dojít ke schválení stanov a k volbě orgánů společenství. Přijetí stanov je tak v kompetenci shromáždění společenství, nikoli členské schůze družstva. Takovou možnost má pouze statutární orgán družstva, tedy představenstvo. Člen družstva je pouze vlastníkem družstevního podílu, nikoli bytu, který je ve vlastnictví družstva, pročež člen družstva nemůže vykonávat práva vlastníka bytové jednotky. Navrhovatel namítl rovněž nesprávnost výroku o nákladech řízení, který je „materiálně v rozporu“ se závěrem soudu první instance, který konstatoval důvodnost žalobního návrhu. Navrhovatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a žalobě vyhověl.

8. Družstvo ve svém vyjádření upozornilo na § 1200 o. z., podle kterého může společenství vlastníků založit i jediný vlastník všech jednotek. Sporným usnesením členské schůze sub b) nedošlo k založení společenství, členská schůze pouze schválila jeho založení. Následně předseda společenství jako statutární orgán notářským zápisem ze dne 25. 4. 2024 schválil stanovy společenství. Družstvo tedy souhlasí s navrhovatelem v tom, že členská schůze není jeho statutárním orgánem. K založení společenství však jeho statutární orgán potřeboval souhlas členské schůze, který mu byl sporným usnesením sub b) udělen. Pokud by takový souhlas třeba nebyl, byl by udělený souhlas bezpředmětný a neměl by žádné právní následky. Za správný považovalo družstvo i výrok III. o nákladech řízení. Družstvo navrhlo potvrzení napadeného usnesení.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Odvolací soud doplnil dokazování o notářský zápis sepsaný notářem [tituly před jménem] dne 25. 4. 2023, [Anonymizováno], podle kterého se k notáři dostavil předseda družstva [Anonymizováno], který prohlásil, že družstvo je vlastníkem všech jednotek v domě a schválil stanovy společenství, včetně určení prvních členů výboru jako statutárního orgánu. Je tedy pravdivým tvrzení družstva, že členská schůze sporným usnesením sub b) pouze předběžně schválila právní jednání (založení společenství), které následně za družstvo učinil jeho předseda. V ostatním odvolací soud vycházel ze správných skutkových zjištění soudu prvního stupně.

11. Navrhovatel v odvolání napadá pouze závěr soudu prvního stupně o tom, že usnesení sub b) bylo v působnosti členské schůze. Nebylo-li by tomu tak, bylo by takové usnesení nicotné podle § 245 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) ve spojení s § 45 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“).

12. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že založení společenství schválením stanov a volbou prvních členů statutárního orgánu lze podřadit pod ustanovení stanov, které dává členské schůzi působnost rozhodnout o základních otázkách koncepce rozvoje družstva.

13. Podle ustálené judikatury se stanovy družstva mají vykládat „tak, jak by jim rozuměla svéprávná osoba s rozumem průměrného člověka a schopností jej používat s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o. z.) v postavení člena družstva“ (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2711/2019). V projednávané věci si družstvo samo ve stanovách za svůj účel stanovilo koupi a správu domu a následný převod jednotek v domě do vlastnictví členů družstva a nájemců družstevních bytů. Jedním ze základních předpokladů naplnění uvedeného účelu je založení společenství, neboť bez založení společenství nelze podle § 1198 o. z. převést jednotky v domě do vlastnictví členů družstva. Závěr soudu prvního stupně, že založení společenství je jednou ze základních otázek koncepce rozvoje družstva, tj. naplnění jeho účelu, je tedy v souladu s uvedenými principy výkladu stanov, jakož i v souladu se zásadou, že na právní jednání (a tedy i na usnesení členské schůze) se má hledět spíše jako na platná než jako na neplatná (§ 574 o. z.). To platí tím spíše za situace, kdy většina členů družstva i jeho statutární orgán toto ustanovení zřejmě chápali stejně.

14. Podle § 1209 odst. 1 o. z. společenství vlastníků se založí schválením stanov; společenství vlastníků může založit i jediný vlastník všech jednotek. Ke schválení stanov se vyžaduje jejich přijetí na ustavující schůzi většinou hlasů všech vlastníků jednotek, nebo shoda všech vlastníků jednotek na jejich obsahu; ustanovení § 1209 není dotčeno.

15. Podle uvedeného ustanovení může tedy společenství založit i jediný vlastník všech jednotek, kterým družstvo po vkladu prohlášení vlastníka domu do katastru nemovitostí bylo, a podle obsahu notářského zápisu o stanovách společenství to sepisujícímu notáři i doložilo. Právní jednání spočívající v sepisu a schválení stanov, včetně určení prvních členů statutárního orgánu, musel za družstvo činit jeho statutární orgán (§ 164 odst. 1 o. z.), což se také stalo. Členská schůze pouze předem schválila toto právní jednání, a to, jak shora vysvětleno, v rámci své působnosti. Sporná usnesení sub b) tedy nejsou stižena nicotností.

16. Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem soudu prvního stupně, že uvedená usnesení členské schůze nejsou neplatná pro nedosažení potřebné většiny, neboť pro jejich přijetí postačovala nadpoloviční většina přítomných členů.

17. Rovněž o nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně správně podle § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. (Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.). Správně přihlédl k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4138/2016, podle kterého, nevysloví-li soud neplatnost usnesení valné hromady z důvodu ochrany práv třetích osob, ačkoli napadené usnesení shledal rozporným se zákonem nebo stanovami, je třeba při rozhodování o nákladech řízení vycházet z úspěchu navrhovatele. Navrhovatel byl však uvedeným způsobem úspěšný jen v případě usnesení sub a) o schválení prohlášení vlastníka, avšak ohledně ostatních čtyř sporných usnesení (o schválení stanov společenství a schválení tří členů výboru společenství, o nichž se hlasovalo o každém zvlášť) úspěšný nebyl. Jestliže soud prvního stupně za této situace uzavřel, že navrhovatel byl úspěšný jen v jedné pětině svého návrhu, zatímco ve zbývajících čtyřech pětinách úspěšný nebyl, a družstvu proto přiznal náhradu 60 % (tj. tří pětin) jeho účelně vynaložených nákladů, nelze tomuto závěru nic vytknout.

18. Vzhledem ke shora uvedenému odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a III. jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

19. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal plně úspěšnému družstvu. Náklady družstva sestávají z

a. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 1 úkonu právní služby (vyjádření k odvolání) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu ve znění před 1. 1. 2025, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 3 100 Kč,

b. 1 režijního paušálu podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění před 1. 1. 2025 ve výši 300 Kč,

c. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 1 plnohodnotném úkonu právní služby (účast u jednání odvolacího soudu dne 3. 4. 2025) ze základu 113 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 5 620 Kč,

d. 1 režijního paušálu podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025, ve výši 450 Kč,

e. náhrady za 21 % DPH ve výši 1 988,70 Kč.