o určení vlastnického práva k obchodním podílům, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2023, č. j. 68 Cm 154/2022-117,

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 17. 10. 2022 domáhala se žalobkyně, aby soud určil, že je vlastníkem 50 podílů ve společnosti "[právnická osoba].", z nichž každému odpovídá vklad do základního kapitálu ve výši 1 000 Kč, a že je vlastníkem 50 podílů ve společnosti [právnická osoba]., z nichž každému odpovídá vklad do základního kapitálu ve výši 1 000 Kč (dále jen „podíly“ a „společnosti“). Každý podíl představuje 1 % základního kapitálu společnosti. Žalobkyně podíly žalovanému darovala dne 2. 3. 2020 a následujícího dne byl žalovaný zapsán jako společník do obchodního rejstříku. Zároveň jej jmenovala prokuristou společností. Manželství účastníků bylo uzavřeno 19. 6. 2010 v režimu odděleného jmění manželů. Dne 19. 5. 2016 žalovaný nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody. Žalobkyně jej ve výkonu trestu pravidelně navštěvovala a hradila také výživné na jeho nezletilého nemanželského syna. Po návratu z výkonu trestu 7. 11. 2018 se žalovaný snažil získat majetkovou účast a reálný vliv na vedení společností, kdy po několika dnech klidného soužití následovalo vždy více dnů agrese a hádek. V říjnu 2019 žalovaný vyhrožoval sebevraždou. Dcera žalobkyně dojednala schůzku u psychoterapeutky, podle které žalovaný trpí v důsledku několikaletého trestního stíhání a věznění posttraumatickou stresovou poruchou a žalobkyně je obětí domácího násilí. Nenávistné chování žalovaného eskalovalo na přelomu roku 2020 a 2021. Žalovaný vyhrožoval žalobkyni fyzickým násilím a likvidací. V lednu 2021 žalobkyně vyměnila zámky v domě v [adresa], kde s žalovaným žili. Ještě několikrát jej do domu vpustila, což mělo za následek křik, hádku a výhrůžky. Dne 20. 5. 2021 žalovaný vyhrožoval žalobkyni v garážích hotelu Marriott v Praze. Dne 26. 5. 2021 si žalovaný založil se svou milenkou [Anonymizováno] novou společnost [právnická osoba]. Od září 2021 udržovala žalobkyně s žalovaným jen minimální písemný či telefonický kontakt. Žalobkyně proto dne 28. 3. 2022 odvolala darování podílů pro nevděk. Důvodem bylo zjevné porušení dobrých mravů, neboť žalobkyně očekávala po návratu žalovaného z výkonu trestu určitou míru vděčnosti a namísto toho se stala obětí agresívních výpadů žalovaného, který jí vyhrožoval a činil na ni nemístné nátlaky. Žalovaný podíly žalobkyni nevrátil. Namísto toho se snažil o ovládnutí společností odvoláním žalobkyně z funkce jednatelky a návrhem na jmenování paní [Anonymizováno] opatrovnicí společností.

2. Žalovaný se bránil tím, že převod podílů nebyl darováním, nýbrž splněním dohody mezi účastníky, že podíly, které původně patřily žalovanému, žalobkyni zpětně převede. Majetek společností totiž vybudoval žalovaný a do společností ovládaných žalobkyní byl převeden ze strachu z trestního stíhání žalovaného. Účastníci se dohodli tak, že žalobkyně bude majetek pro žalovaného spravovat a po jeho návratu z vězení mu jej převede zpět. Zpět mu však převedla jen část majetku v podobě podílů, navíc mu bránila v přístupu do účetnictví. Svému odvolání z funkce jednatelky se vyhnula tím, že veškerou účast ve společnostech převedla na svou dceru, která s ní jedná ve shodě. Žalovaný popřel, že by na žalobkyni útočil. Manželství účastníků podle něj již od roku 2015 neplnilo svou funkci a bylo spíš ekonomickým spojením účastníků. Po návratu žalovaného z výkonu trestu se mezi nimi začaly množit konflikty a hádky, které skončily tím, že žalobkyně zamezila žalovanému přístup do jeho domu v [adresa], kde společně žili, vyměnila zámky a hrozila přivoláním policie; následně v domě zrušila žalovanému trvalý pobyt. Žalovaný připustil, že se mu v roce 2015 narodil nemanželský syn. Výživné platila žalobkyně z příjmů společností. Žalovaný dodal, že žalobkyně ani v odvolání daru, ani v žalobě nekonkretizovala jednání, které mělo naplnit znaky nevděku, což žalovanému neumožňuje uplatnit procesní obranu spočívající např. v „prekluzi“ práva dar odvolat, která je spojena s jednoroční lhůtou.

3. Žalobkyně v reakci na poučení soudem prvního stupně podáním ze 3. 8. 2023 doplnila, že tzv. okamžikem ublížení pro ni bylo založení společnosti [právnická osoba]. s [Anonymizováno] jako první jednatelkou, o kterém se žalobkyně dozvěděla nahlédnutím do obchodního rejstříku 27. 5. 2021. Usnesením vyhlášeným u jednání dne 11. 8. 2023 připustil soud prvního stupně „změnu žalobních tvrzení a změnu žalobního petitu“ ve smyslu podání z 3. 8. 2023.

4. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I.) a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému náklady řízení (výrok II.).

5. Soud prvního stupně zjistil, že smlouvami o převodu podílů ze dne 2. 3. 2020 převedla žalobkyně podíly na žalovaného. Dar odvolala dopisem z 28. 3. 2022, kterým žalovaného vyzvala k vrácení podílů a zdržení se dalšího obtěžování žalobkyně. Žalovaný notářským zápisem ze dne 25. 5. 2021 založil jako jediný zakladatel společnost [adresa]., která vznikla zápisem do obchodního rejstříku následujícího dne. Žalovaný v dopise nadepsaném „Ahoj [Anonymizováno] - Miluju Tě moje lásko“ (dále jen „dopis Ahoj [Anonymizováno]“) nabídl žalobkyni, že pokud by jí vznik společnosti [právnická osoba]. měl nějak hluboce zasáhnout, společnost zruší.

6. Soud prvního stupně konstatoval, že po změně žaloby, podle které bylo žalobkyni ublíženo založením společnosti [právnická osoba]., byla jednoroční lhůta pro výzvu k vrácení daru podle § 2075 odst. 2 o. z. zachována. Dále shledal naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení, spočívající v tom, že tak bude vyřešen spor účastníků, kdo je skutečným vlastníkem podílů a vytvořen pevný právní základ pro jejich budoucí vztahy, a to i vůči třetím osobám. Dále konstatoval, že účastníci sice označili smlouvy z 2. 3. 2020 jako smlouvy o převodu; tyto smlouvy však byly koncipovány jako bezúplatné, tedy darovací. Žalovanému se nepodařilo prokázat, že by úmysl stran směřoval k něčemu jinému, neboť sám konstatoval, že notář, který smlouvy sepisoval, by si pravděpodobně pro odstup času na motivaci účastníků nepamatoval. Žalobkyně přitom následně obě smlouvy v odvolání daru za darovací považovala. Žalobkyně podle soudu prvního stupně původně vymezila „soubor plurálních skutečností“, které jí měly svou četností přivodit újmu, po poučení soudem se však rozhodla vyzdvihnout jen jednu z řady těchto událostí. Tím podle soudu prvního stupně došlo ke změně podstaty původních žalobních tvrzení; proto soud připustil změnu žaloby.

7. Soud prvního stupně porovnal žalobní tvrzení s odvoláním daru a zjistil, že jako jeden z důvodů odvolání je v něm uvedeno založení společnosti [právnická osoba]. s tím, že tato společnost bude konkurovat společnostem, jejichž podíly jsou předmětem řízení. Podle žalobkyně uveřejněním údajů o [právnická osoba]. v obchodním rejstříku došlo k veřejnému přiznání manželské nevěry. Úmysl žalobkyni ublížit měl podle žalobkyně plynout z dopisu Ahoj [Anonymizováno]. Z tohoto dopisu soud prvního stupně nevyvodil úmysl porušit dobré mravy, natož aby tak žalovaný učinil se zákonem požadovanou intenzitou. Uveřejnění povinných údajů v obchodním rejstříku sleduje ryze obchodní účel, a proto z nich nelze dovozovat jiný než obchodní záměr. Žalobkynino ublížení tak soud prvního stupně považoval za ryze subjektivní, s přihlédnutím k deklarovanému úmyslu žalovaného společnost zrušit v případě, že by se její založení mělo žalobkyně dotknout. Žalovaný se spíše snažil nalézt z manželských a obchodních neshod účastníků nějaké východisko. Soud prvního stupně přihlédl i ke zjištěné skutečnosti, že žalovaný se v rozhodné době nacházel ve špatném psychickém stavu, což dále oslabuje jeho úmysl žalobkyni ublížit. Žalobkynina tvrzení si podle soudu prvního stupně navíc odporují, později začala tvrdit, že obnova manželského soužití nebyla vyloučena, zřejmě v intenci příhodnosti judikátu Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1794/2018.

8. Dále soud prvního stupně konstatoval, že jediné určité jednání žalovaného uvedené v odvolání daru je verbální útok žalovaného na žalobkyni v podzemních garážích. Zde soud prvního stupně konstatoval, že nevhodné titulování v rámci hádky k porušení dobrých mravů nevede. Pro odvolání daru jsou důležité důvody uváděné právě v odvolání daru. Dojitím tohoto právního jednání obdarovanému se totiž ruší darovací smlouva. Tvrzení v odvolání daru uvedená tedy nelze dodatečně nahrazovat či doplňovat.

9. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání žalobkyně. Namítala, že důvody odvolání daru neměnila a nedošlo z její strany ani ke změně žaloby. Soud prvního stupně tedy neměl změnu žaloby připouštět. Již v odvolání daru z 28. 3. 2022 mezi důvody odvolání daru uvedla, že žalovaný založil se svou milenkou společnost [Anonymizováno] a že podle konstantní judikatury je aktem nevděku mj. porušení manželské věrnosti. Pokud by se žalovaný nedopustil žádného nemravného jednání vůči žalobkyni, nedávalo by smysl, aby se jeho následky pokoušel zmírnit v dopise Ahoj [Anonymizováno]. Za absurdní považuje žalobkyně i závěr soudu prvního stupně, že úmysl žalovaného ublížit žalobkyni byl významně oslabován jeho údajným zhoršeným psychickým rozpoložením. Žalobkyně přitom ve svých podáních dostatečně popsala chování žalovaného vůči ní. Po rozvodu se žalobkyní v dubnu 2023 si žalobce prostřednictví své milenky paní Prštické koupil dům v bezprostřední blízkosti domu žalobkyně, aby ji měl pod svou kontrolou. Soud prvního stupně prezentuje svá skutková zjištění značně necitlivě. Žalobkyně se neztotožňuje ani s argumentem soudu prvního stupně, že uveřejněním povinných údajů o společnosti se oznamují výhradně obchodní vazby. Tento argument je podle ní zcela odtržen od reálného fungování mezilidských vztahů. Žalobkyně ostatně navrhovala k vztahu mezi žalovaným a paní Prštickou vyslechnout svědky, což soud prvního stupně neučinil a nevysvětlil, proč je nevyslechl. Soud prvního stupně se rovněž nevypořádal s odstoupením od smluv o převodu podílů ze 7. 12. 2022, přestože touto listinou provedl důkaz. Na námitce věcné nepříslušnosti soudu prvního stupně žalobkyně u ústního jednání netrvala. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Žalovaný ve svém vyjádření považuje napadený rozsudek za správný, a proto navrhl jeho potvrzení. Ve shodě se soudem prvního stupně je žalovaný přesvědčen, že žalobkyně v průběhu řízení měnila svá tvrzení, a proto bylo potřeba o změně žaloby rozhodnout. Rovněž účelově měnila důvody odvolání daru tak, aby vyhověly judikatorním závěrům. Podle žalovaného v založení společnosti [právnická osoba]. nelze spatřovat úmysl žalobkyni ublížit, a už vůbec ne s intenzitou, kterou pro odvolání daru pro nevděk vyžaduje zákon. Žalobkyně jednak neprokázala, že Marcela Prštická byla milenkou žalovaného, a i kdyby tomu tak bylo, v jejím jmenování do funkce jednatelky společnosti [Anonymizováno] nelze spatřovat úmysl veřejně se přiznat ke vztahu s ní s cílem žalobkyni ublížit. [Anonymizováno] je dlouhodobou spolupracovnicí žalovaného. Spolu realizovali záměry výstavby a následného prodeje bytů v [adresa]. Širokou veřejnost tedy jejich spolupráce při založení nové společnosti nemohla překvapit. Žalovaný zakládal společnost [Anonymizováno] v reakci na to, že jej žalobkyně vymazala z kontaktů a odvolala z funkce prokuristy společností. Žalovaný poukazuje opět na dlouhodobý rozvrat manželství účastníků. Žalovaná, která v lednu 2021 vystěhovala žalovaného ze společného bydliště, nemohla být překvapena, pokud si žalovaný zařídil nový život jinde. Ostatně žalovaný již dříve udržoval mimomanželský vztah, přičemž žalobkyně nejen, že manželství neukončila, ale dokonce platila výživné na nemanželského syna žalovaného. Pokud pak žalobkyně po celé řízení tvrdila, že odvoláním daru byly zrušeny darovací smlouvy, nemohla žalobkyně poté od stejných smluv dne 7. 12. 2022 odstoupit.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Žaloba v projednávané věci je žalobou určovací ve smyslu § 80 o. s. ř. (Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.) Odvolací soud přitom souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně a žalovaný jsou v projednávané věci aktivně, resp. pasivně věcně legitimováni, a že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2129/2023).

13. Odvolací soud souhlasí s žalobkyní v tom, že žalobkyně v průběhu řízení před soudem prvního stupně nezměnila žalobu. Podle ustálené judikatury „o změnu žaloby (§ 95 o. s. ř) jde nejen tehdy, domáháli se žalobce něčeho jiného než v původní žalobě, nebo požaduje-li na základě stejného skutkového základu více, než požadoval v původní žalobě, ale rovněž v případě, že žalobce sice i nadále požaduje stejné plnění (stejné kvality a stejného rozsahu), ale na základě jiného skutkového stavu (skutkového základu věci), než jak ho vylíčil v původní žalobě“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2021, sp. zn. 21 Cdo 2502/2000, uveřejněný pod R 21/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). „Podstatu skutku (skutkového děje) lze přitom spatřovat především v jednání (a to ve všech jeho jevových formách) a v následku, který jím byl způsoben; následek je pro určení skutku podstatný proto, že umožňuje z projevů vůle jednajících osob vymezit ty, které tvoří skutek“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2083/2019). V projednávané věci se žalobkyně již od podání žaloby domáhá téhož (určení vlastnictví k podílům), přičemž pouze doplňovala žalobní návrh o podrobnější vymezení podílů. Stejně tak se žalobkyně od počátku drží téhož jednání i následku; žalobkyně dovozuje svůj nárok od toho, že dopisem z 28. 3. 2022 odvolala dar. Jestliže později v průběhu řízení upřesňovala svá tvrzení ohledně důvodů, pro které dar odvolala, nejedná se o změnu skutkového základu žaloby. Soud prvního stupně tedy neměl žádnou změnu žaloby připouštět, neboť žalobkyně žalobu nezměnila.

14. Podle § 2071 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

15. Podle § 2075 o. z. dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce (odstavec 1). Je-li dar odvolán později a namítneli obdarovaný opožděné odvolání daru, soud k odvolání nepřihlédne (odstavec 2).

16. Náležitosti odvolání daru pro nevděk vyložil Nejvyšší soud v rozsudku z 26. 6. 2018, sp. zn. 33 Cdo 3370/2017: „odstupuje-li dárce od darovací smlouvy pro nevděk, musí konkretizovat, v čem shledává chování obdarovaného nevděčným, resp. musí artikulovat, jak a čím mu obdarovaný „ublížil“, aby bylo možno posoudit, zda šlo o „zjevné porušení dobrých mravů“. […] Nelze tudíž - logicky vzato - při zvažování, zda jde o nevděk ve smyslu ustanovení § 2072 o. z., tedy ublížení naplňující kritéria zjevného porušení dobrých mravů, které dárce opravňuje dar odvolat, přihlížet k (jiným) útrpnostem, které obdarovaný dárci způsobil mimo dobu vymezovanou § 2075 o. z.“

17. Odvolací soud proto zopakoval dokazování odvoláním daru z 28. 3. 2022, resp. listinou nadepsanou „Vyjádření k výzvě. Odvolání daru pro nevděk“, kterou pro žalobkyni sepsal advokát [tituly před jménem]. Listina obsahuje dvě konkrétně vymezená jednání, kterými měl žalovaný žalobkyni ublížit. K prvnímu z nich mělo dojít dne 20. 5. 2021 v Praze, kde měla být žalobkyně na pracovní cestě. V garážích hotelu Mariott se měl u zaparkovaného osobního auta žalobkyně objevit žalovaný, který na ni měl sprostě verbálně útočit, což pokračovalo v ulici [Anonymizováno]. Žalobkyně se velice bála. Druhým jednáním potom měl žalovaný v den narození dcery žalobkyně založit se svou milenkou, u které tehdy bydlel, obchodní společnost [Anonymizováno], která zjevně hodlá konkurovat společnostem, v nichž mu byly darovány podíly. Ostatní výtky žalobkyně vůči žalovanému, uvedené v této listině (agresívní výpady, obtěžující návštěvy, bezdůvodné výzvy a výhrůžky podáním trestního oznámení) neobsahují takové vymezení, aby je bylo možné odlišit od jiných jednání žalovaného, a při hodnocení oprávněnosti odvolání daru k nim proto nelze podle citované judikatury přihlížet.

18. První určitě popsaný skutek, tj. incident v hotelu Mariott, žalovaný popřel a žalobkyně v podání z 28. 2. 2023 (č.l. 55 spisu) uvedla, že k jeho prokázání nemůže navrhnout žádné důkazy. Odvolacímu soudu tedy zbývá posoudit, zde oprávněným důvodem odvolání daru pro nevděk byl druhý skutek, tj. založení společnosti [právnická osoba]. a jmenování [Anonymizováno] jednatelkou. Z uvedeného také plyne, že vada řízení spočívající v připuštění neexistující změny žaloby neměla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť soud prvního stupně se ve výsledku správně zabýval toutéž otázkou.

19. K naplnění podmínek pro vrácení daru pro nevděk se Nejvyšší soud vyjádřil např. v rozsudku ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1794/2019: „Podle § 2072 odst. 1 o. z. platí, že nevděkem již není jen chování v rozporu s dobrými mravy, tak jak to vyžadovala předchozí úprava, ale musí se jednat o jednání úmyslné či z hrubé nedbalosti, které dárci ublíží. Do posuzování, zda došlo k naplnění podmínek pro odvolání daru tak vstupuje i subjektivní kritérium ublížení dárci (srov. Hulmák a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 21–24). Z hlediska naplnění podmínek pro možnost odvolání daru pro nevděk je proto třeba se zabývat tím, zda se obdarovaný vůči dárci dopustil jednání zjevně porušujícího dobré mravy, včetně toho, zda takovým jednáním úmyslně nebo z hrubé nedbalosti dárci ublížil. Pojmem zjevného porušení dobrých mravů zákonodárce patrně nezamýšlel synonymum pro dříve užívaný pojem „hrubé porušení dobrých mravů“, ale jde-li o zjevnost, pak se tím myslí jeho očividnost navenek, kterou není třeba bez dalšího hlouběji dokazovat (srov. též komentář k § 2072 o. z. v ASPI). Zodpovězení otázky, zda v konkrétní situaci došlo k činu, který lze označit za zjevně porušující dobré mravy a který má z toho důvodu vést k úspěšné revokaci daru, spočívá v komplexním hodnocení závadného chování, jež v sobě nese prvky subjektivního a objektivního vyhodnocení tvrzeného revokačního důvodu. Rozhodujícím má být především objektivní hledisko, teprve na místě druhém má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. Nepochybně je třeba vyhodnotit, jak moc intenzivně dárce vnímá závadné chování obdarovaného, tj. jak moc se cítí amorálním činem ublížen. Teprve vzájemným srovnáním a následným vyhodnocením obou hledisek lze dospět k důvodnému závěru o patřičnosti revokace. Uvedené však neznamená, že pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu zachoval nevděčně (tj. vnímá skutek obdarovaného jako ublížení), samo o sobě postačuje k revokaci; závěr o patřičnosti revokace je třeba objektivizovat testem dobrých mravů. Je třeba posoudit všechny skutkové okolnosti chování jak obdarovaného, tak i samotného dárce - je třeba věc posoudit v závislosti na tom, jak k chování došlo, z jakých příčin a mezi kým.“

20. V citované věci Nejvyššího soudu přitom nebylo posouzeno jako oprávněné odvolání daru pro nevděk spočívající v nevěře obdarovaného manžela za situace, kdy k nevěře došlo v době, kdy manželství bylo dlouhodobě nefunkční a na rozvratu manželství se podílelo chování samotného žalobce. Nelze tedy souhlasit se žalobkyní, že nevděkem je jakákoli manželská nevěra. V projednávané věci se již z tvrzení žalobkyně podává, že v době, kdy měl žalovaný založit společnost [právnická osoba]., bylo manželství účastníků rozvráceno, žalobkyně považovala život se žalovaným pro neustálé hádky a verbální útoky za nesnesitelný, což mělo za následek, že žalobkyně vyměnila zámky a znemožnila žalovanému pobývat v domě, kde do té doby společně žili. Vedle toho podnikala kroky k ukončení společného podnikání účastníků. Žalobkyně se rovněž smířila s předchozí nevěrou žalovaného i s jeho pobytem ve vězení. Za této situace nelze podle odvolacího soudu považovat objektivně skutečnost, že si žalobce založil novou společnost a její jednatelkou jmenovat svou údajnou milenku, za jednání, které by bylo zjevně rozporné s dobrými mravy a které by mělo za cíl žalobkyni ublížit, nebo bylo činěno bez ohledu na to, že žalobkyni ublížit může. Samotný subjektivní pocit ublížení na straně žalobkyně k oprávněnosti odvolání daru nestačí, byť odvolací soud připouští, že toto jednání žalovaného mohlo být onou „poslední kapkou“, pro kterou žalobkyně dar odvolala.

21. K tomu nutno dodat, že žalobkyně jako důvod odvolání daru pro nevděk v listině z 28. 3. 2022 neuvedla samotnou nevěru žalovaného, resp. navázání dalšího mimomanželského vztahu, nýbrž skutečnost, že si žalovaný s údajnou milenkou založil obchodní společnost. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně v tom, že - objektivně posouzeno - takové jednání nebylo způsobilé žalobkyni ublížit za situace, kdy sama s žalovaným již podnikat nechtěla. Založení obchodní společnosti a jmenování jiné ženy jednatelkou, jakož i zápis těchto skutečností v obchodním rejstříku, nedává veřejnosti na vědomí nic jiného, než že společník a jednatelka spolupracují při podnikání společnosti. Případy, kdy se s obchodní spoluprací pojí i intimní vztah, sice nejsou ojedinělé, avšak jedno z druhého bez dalšího dovozovat nelze. Na uvedeném závěru by přitom nic nezměnilo ani prokázání žalobkynina tvrzení, že [Anonymizováno] je milenkou žalovaného. Ani tehdy by totiž, ani podle odvolacího soudu, nebylo její jmenování jednatelkou nově založené společnosti [Anonymizováno] zjevně rozporné s dobrými mravy. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud neprovedl důkazy k prokázání nevěry žalovaného.

22. Tvrzení, že žalobkyně od darovacích smluv odstoupila také dopisem ze 7. 12. 2022, uplatnila žalobkyně poprvé až v odvolání. Pokud by žalobkyně nově tvrdila, že vlastníkem podílů není proto, že dar odvolala listinou z 28. 3. 2022, nýbrž proto, že od darovacích smluv odstoupila dopisem ze dne 7. 12. 2022, navíc z jiných důvodů, jednalo by se o změnu žaloby ve smyslu § 95 o. s. ř., neboť by se tak žalobkyně domáhala sice téhož určení, avšak zcela z jiného důvodu. Taková změna žaloby však představuje uplatnění nového nároku, které v odvolacím řízení přípustné není (§ 216 odst. 2 o. s. ř.).

23. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný, přestože má za to, že soud prvního stupně mohl své úvahy formulovat s větším respektem k subjektivnímu přesvědčení žalobkyně, že jí žalovaný ublížil.

24. O nákladech před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal plně úspěšnému žalovanému. Náklady žalovaného sestávají z

a. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 2 úkonech právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 6 200 Kč,

b. 2 režijní paušály podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 600 Kč,

c. náhrady za 21 % DPH ve výši 1 428 Kč.