o odvolání likvidátora, k odvolání Mykhaylo Hanyna, narozeného dne 21. 11. 1985, bytem Ctěnická 689/1, 190 00 Praha 9, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2024, č. j. 65 Cm 270/2023-22,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením odvolal [Jméno navrhovatele B], narozeného dne [Datum narození navrhovatele B], IČO [IČO navrhovatele A] (výrok I.). Výrokem II. jmenoval likvidátorem společnosti [právnická osoba], IČO [IČO navrhovatele A], [Jméno navrhovatele D], narozeného dne [Datum narození navrhovatele C], bytem [adresa]. Výrokem III. uložil [Jméno navrhovatele B], narozenému dne [Datum narození navrhovatele B] soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Výrokem IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Rozhodl tak o návrhu navrhovatele, kterým se domáhal odvolání účastníka 2. z funkce likvidátora účastnice 1. (dále jen „společnost“) a jmenování nového likvidátora. Návrh odůvodnil tím, že likvidátor společnosti je nečinný, neboť společnost nepodala od roku 2018 přiznání k dani z příjmů právnických osob, ačkoli je k tomu povinna dle § 240c zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „d. ř.“), a byla k tomu navrhovatelem jakožto správcem daně opakovaně vyzývána. Likvidátor tudíž řádně neplní své povinnosti. Svůj právní zájem na odvolání nečinného likvidátora odůvodnil navrhovatel tím, že stávající stav brání řádnému výkonu správy daní dle § 1 odst. 2 d. ř.

3. Soud prvního stupně konstatoval, že je dán právní zájem navrhovatele na odvolání likvidátora společnosti a jmenování nového likvidátora, neboť navrhovatelem je finanční úřad, který má coby správce daně způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech souvisejících se správou daní a v tomto rozsahu má i procesní způsobilost (§ 10 odst. 3 d. ř. ve spojení s § 10 odst. 1 písm. a/ zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky), přičemž navrhovatel tvrdí, že likvidátor neplní své zákonné povinnosti související s daňovou povinností likvidované společnosti (§ 17 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve spojení s § 240c d. ř.). Podání tohoto návrhu je tak pro navrhovatele coby správce daně jediným účinným právním prostředkem zjednání nápravy závadného stavu (bude-li jeho existence prokázána) a naplnění cílů správy daní (dle § 1 odst. 2 d. ř.: správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady). Navrhovatel je tedy k podání posuzovaného návrhu aktivně věcně legitimován.

4. Soud prvního stupně připomněl, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2017, č. j. 77 Cm 99/2015-59, které nabylo právní moci dne 31. 8. 2018, byla společnost zrušena s likvidací a současně jejím likvidátorem byl jmenován [Jméno navrhovatele B], narozený dne [Datum narození navrhovatele B]. Likvidátor dosud nevyzval věřitele k přihlášení pohledávek do likvidace a do sbírky listin nebyla po vstupu společnosti do likvidace založena jediná listina. Na základě těchto skutečností soud prvního stupně konstatoval, že likvidátor společnosti závažně porušuje své povinnosti: nezveřejnil oznámení o vstupu společnosti do likvidace s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky (§ 198 o. z.), nezakládá do sbírky listin dokumenty, jejichž zveřejnění zákon vyžaduje (§ 66 a § 105a zákona č. 304/2013 Sb.). Rovněž nereagoval na výzvy správce daně k podání řádného daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob. K výzvě soudu prvního stupně, aby sdělil, jaké úkony směřující k likvidaci společnosti vykonal, likvidátor nesdělil soudu ničeho, přestože si výzvu dne 29. 2. 2024 osobně vyzvedl na poště. Od vstupu společnosti do likvidace přitom uplynulo více než 5 let. Již nesplnění těchto základních zákonných povinností likvidátora, s přihlédnutím k době trvání likvidace, odůvodňuje odvolání likvidátora z funkce a jmenování nového likvidátora Soud prvního stupně proto výrokem I. tohoto usnesení likvidátora společnosti odvolal.

5. Soud prvního stupně se dále zabýval tím, zda je zde vhodná osoba, kterou by mohl jmenovat likvidátorem podle § 191 odst. 3 o. z. Přitom zjistil, že jednatelem společnosti je (mimo jiné) [Jméno navrhovatele C], narozený dne [Datum narození navrhovatele C]. K dotazu soudu, zda je zde nějaký důvod, proč po jmenovaném jednateli nelze spravedlivě požadovat, aby vykonával funkci likvidátora, [Jméno navrhovatele C] soudu prvního stupně žádný důvod nesdělil, přestože si přípis soudu vyzvedl dne 23. 2. 2024 z datové schránky fyzické osoby. Soud prvního stupně proto v souladu s § 191 odst. 3 o. z. jmenoval výrokem II. tohoto usnesení společnosti nového likvidátora [Jméno navrhovatele D], neboť jde o jednatele společnosti v produktivním věku bez zápisu v insolvenčním rejstříku a v evidenci vyloučených osob. Pokud by jmenovaný likvidátor nevěděl, jak postupovat, může se obrátit s žádostí o pomoc na advokáta či insolvenčního správce.

6. Protože je navrhovatel od soudního poplatku osvobozen podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona, soud prvního stupně výrokem III. tohoto usnesení přenesl podle § 2 odst. 3 zákona poplatkovou povinnost na odvolaného likvidátora, který svou nečinností řízení vyvolal. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně výrokem IV. tohoto usnesení podle § 23 z. ř. s.

7. Proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník 3., [Jméno navrhovatele C] odvolání do výroku II. s odůvodněním, že nesouhlasí s ustanovením do funkce likvidátora, jelikož nelze spravedlivě žádat, aby likvidaci mohl provést. Nemá o společnosti jakékoli údaje ani žádné podklady nebo kontakty na pozdější jednatele a nemá potřebné znalosti. Přestože v České republice trvale žije, má zde rodinu a podniká, není v jeho možnostech a silách provést likvidaci společnosti, o které nemá přes deset let žádné informace. Ze všech výše uvedených důvodu požádal, aby nebyl jmenován likvidátorem, resp. aby byl zproštěn z funkce likvidátora, jelikož nelze spravedlivě žádat, aby likvidaci provedl. Není v jeho možnostech angažovat za daných okolností v této záležitosti advokáta nebo insolvenčního správce. K odvolání přiložil oznámení o odstoupení z funkce jednatele ze dne 13. května 2024.

8. Navrhovatel setrval na podaném návrhu.

9. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. podle § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 z. ř. s., a dospěl k závěru, že ač je odvolání důvodné, je nutné rozhodnutí ve výroku II. zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Výroky I., III. a IV. nabyly samostatně právní moci.

10. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.

11. Podle § 191 odst. 2 o. z. soud na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje nového likvidátora.

12. Podle usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. dubna 2017 sp. zn. 7 Cmo 425/2015 (publikovaného v časopise Právní rozhledy č. 11/2017) „soud likvidátorem soudem zrušené právnické osoby v prvé řadě jmenuje osobu vhodnou, kteroužto je osoba, která kromě toho, že splňuje předpoklady výkonu funkce člena statutárního orgánu příslušné právnické osoby a se svým jmenováním do funkce likvidátora souhlasí, má i informace o rušené právnické osobě nebo je dostatečně zběhlá ve výkonu funkce likvidátora či má k výkonu této funkce dostatečné znalosti a schopnosti. Soud může jmenovat likvidátora z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců jen nelze-li likvidátorem jmenovat jinou osobu - dle § 191 odst. 1 až 3 o. z. tedy ani vhodnou souhlasící osobu a ani člena statutárního orgánu likvidované právnické osoby. Likvidátorem má být soudem primárně jmenována osoba navržená navrhovatelem, je-li způsobilá být členem statutárního orgánu předmětné obchodní korporace a nebrání-li tomu jiné okolnosti (např. kolize zájmů likvidátora a obchodní korporace).“ Podle Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. února 2017 sp. zn. 7 Cmo 523/2016: „Soud může likvidátorem jmenovat i bez jeho souhlasu člena statutárního orgánu toliko nebyl-li návrh na jmenování konkrétní osoby likvidátorem podán či návrhu nelze vyhovět. Nelze-li likvidátorem jmenovat ani člena statutárního orgánu, jmenuje ho soud z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců.“

13. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2020 sp. zn. 27 Cdo 2916/2018 „jmenování likvidátora z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců přichází do úvahy (jako poslední z možností) až tehdy, nemůže-li soud jmenovat likvidátorem žádného člena statutárního orgánu právnické osoby (srov. § 191 odst. 4 o. z.). Osobu zapsanou do seznamu insolvenčních správců soud (za podmínky stanovené v § 191 odst. 4 o. z.) jmenuje likvidátorem, aniž by bylo nutné, aby s tím tato osoba vyslovila ad hoc souhlas. Likvidátor jmenovaný z řad insolvenčních správců nemůže z funkce likvidátora odstoupit, může však navrhnout soudu, aby ho funkce zprostil, prokáže-li, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby funkci vykonával. Při výběru osoby likvidátora podle § 191 odst. 4 o. z. je soud povinen přihlížet k okolnostem konkrétní věci, mimo jiné i ke vzdálenosti sídla insolvenčního správce a sídla zrušené společnosti, předpokládané náročnosti likvidace, vytíženosti insolvenčního správce apod.

14. Odvolací soud nesdílí názor soudu prvního stupně, že je v daném případě na místě jmenovat likvidátorem dalšího jednatele společnosti, [Jméno navrhovatele D], který je v produktivním věku bez zápisu v insolvenčním rejstříku a v evidenci vyloučených osob, neboť v daném případě je zjevné, že členové statutárního orgánu zrušené společnosti nejsou způsobilí vykonávat funkci likvidátora společnosti. Jeden z jednatelů společnosti [Jméno navrhovatele B] funkci likvidátora řádně nevykonával, proto byl odvolán. [Jméno navrhovatele C] funkci likvidátora vykonávat nechce a u jednoho z likvidátorů, Romana Ianchuka byla zastavena exekuce postižením jeho obchodního podílu ve společnosti pro bezvýslednost. Za této situace není předpoklad, že by ustanovením dalšího jednatele byl naplněn účel likvidace a následně došlo k výmazu společnosti z obchodního rejstříku. Od vstupu společnosti do likvidace přitom uplynulo více než 5 let. Proto je na místě ustanovit likvidátorem osobu zapsanou do seznamu insolvenčních správců (§ 191 odst. 4 o. z.).

15. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve výroku II. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.