o poskytnutí informací společníkovi, k odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2024, č. j. 80 Cm 27/2024-17,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zastavil řízení (výrok I.). Výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 600 Kč. Výrokem III. vrátil žalobci soudní poplatek ve výši 1 000 Kč po právní moci usnesení.

2. Z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně vyplývá, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 9. 5. 2024 se žalobce domáhal proti žalované poskytnutí informací společníkovi, a to nahlédnout do všech smluv, dodatků ke smlouvám a jiných smluvních dokumentů uzavřených mezi žalovanou a společností [právnická osoba]., IČO [IČO], od 24. 2. 2021 do 28. 3. 2024, a to včetně možnosti pořízení opisů, výpisů a fotokopií. Podáním ze dne 21. 6. 2024 vzal žalobce svou žalobu zpět v celém rozsahu s odůvodněním, že žalovaná v mezidobí prostřednictvím e-mailové komunikace právních zástupců zaslala žalobci dne 12. 6. 2024 dokument s názvem „Dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru uzavřené s [právnická osoba]., ze dne 24. 2. 2024“ a tím žalovaná doložila informace, a tedy dobrovolně splnila, co žalobce požadoval. Soud prvního stupně tak řízení dle § 96 odst. 2 a 4 o. s. ř. zastavil a rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobci náklady řízení dle § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná tím, že dobrovolně plnila, co po ní bylo žalobou požadováno, zapříčinila bezdůvodnost žaloby, a tedy i její zpětvzetí. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku, dále odměny za zastupování advokátem za čtyři úkony právní služby a 4 režijní paušály.

3. Proti tomuto usnesení do výroku II. podala žalovaná včasné odvolání, v němž uvedla, že žalobce vykonává svá práva šikanózním způsobem, kdy za jeho opakovanými žádostmi a žalobami je zcela jiný záměr než přehled o dění ve společnosti. Žalobce vzal žalobu zpět ještě před jednáním, takže žalovaná nemohla vyjádřit svůj nesouhlas se zpětvzetím žaloby v souladu s § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř. (což by jinak jistě učinila). Zřejmě v návaznosti na vyjádření žalované ze dne 3. června 2024 došel žalobce k závěru, že spor ztrácí mimo jiné i v důsledku překážky litispendence. „Sofistikovanost“ jeho zpětvzetí je tak zcela evidentní. Přiznáním náhrady nákladů řízení v plné výši soudem je jeho výkon práva šikanózním způsobem podporován. Přiznáním náhrady nákladů řízení navíc dojde k porušení zákazu zneužití práva ve smyslu § 2 a § 6 o. s. ř. Nadto zde existují důvody pro moderaci přiznané náhrady nákladů řízení ve smyslu § 150 o. s. ř. Navrhla proto, aby odvolací soud napadené usnesení ve výroku II. změnil tak, že žalobci náhradu nákladů řízení nepřizná.

4. Žalobce se k odvolání vyjádřil podáním ze dne 19. 8. 2024 tak, že překážka litispendence v dané věci dána nebyla. Dané řízení trpí značnou informační asymetrií, kdy žalovaná disponuje veškerými informacemi. Nemůže jít k tíži žalobce, že nezná přesný obsah požadovaných dokumentů. K moderaci náhrady nákladů řízení nejsou dány podmínky. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení ve výroku II. potvrdil jako věcně správné.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné, avšak z jiných než v odvolání uváděných důvodů.

6. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 9. 5. 2024 se žalobce domáhal proti žalované poskytnutí informací společníkovi, a to nahlédnout do všech smluv, dodatků ke smlouvám a jiných smluvních dokumentů uzavřených mezi žalovanou a společností [právnická osoba]., IČO [IČO], od 24. 2. 2021 do 28. 3. 2024, a to včetně možnosti pořízení opisů, výpisů a fotokopií. V žalobě uvedl, že rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2023, č. j. 7 Cmo 150/2022-78 byl změněn rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2022, č. j. 73 Cm 98/2021-49 tak, že žalovaná je povinna umožnit žalobci nahlédnout do:

1) všech účetních dokladů, která žalovaná vydala a přijala od 1. 1. 2017 do 22. 5. 2021;

2) všech účetních deníků žalované za období do 1. 1. 2017 do 22. 5. 2021;

3) všech účetních hlavních knih žalované za období od 1. 1. 2017 do 22. 5. 2021;

4) všech účetních knih analytických účtů žalované za období od 1. 1. 2017 do 22. 5. 2021;

5) všech účetních knih podrozvahových účtů žalované za období od 1. 1. 2017 do 22. 5. 2021;

7) všech smluv, které žalovaná uzavřela v období do 1. 1. 2017 do 22. 5. 2021 s hodnotou plnění vyšší než 50 000 Kč včetně smluv, kde hodnotu plnění nelze finančně vyčíslit;

to vše včetně možnosti pořízení opisů, výpisů a fotokopií, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce dále v žalobě uvedl, že z poskytnutí informací na základě tohoto rozsudku je mu známo, že žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru reg. č. [Anonymizováno] s [právnická osoba]. Dále žalovaná informovala žalobce, že uzavřela s [právnická osoba]. Dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru dne 24. 2. 2024. Žalobci však text tohoto dodatku neposkytla. Žalobce podal žalované svoji žádost společníka o informace dle § 155 z. o. k. a zároveň předžalobní výzvu ze dne 28. 3. 2024. Na tuto žádost žalovaná nereagovala. Smluvní vztah mezi žalovanou a [právnická osoba]. je pro žalovanou klíčový, když její pohledávky jsou zajištěny zástavním právem na klíčovém aktivu žalované, hotelu [Anonymizováno]. K žalobě přitom žalobce přiložil smlouvu o úvěru reg. č. [Anonymizováno] uzavřenou s [právnická osoba].

7. Z emailu ze dne 12. 6. 2024 odvolací soud zjistil, že zástupce žalované zaslal advokátovi žalobce a v kopii žalobci mimo jiné smlouvu o úvěru uzavřenou [právnická osoba]. ze dne 24. 2. 2021 a dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru uzavřený dne 24. 2. 2024 a to v návaznosti na žádost o informace.

8. Dle ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.") žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno.

9. Dle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

10. Rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí civilního řízení, rozhodnutí obecného soudu musí být s ohledem na konkrétní okolnosti odůvodněno způsobem, z něhož logicky a přesvědčivě vyplývají jeho právní závěry. V postupu spočívajícím v mechanické aplikaci ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. a pouhém formálním odkazu na ustanovení zákona lze spatřovat jisté prvky nahodilosti a libovůle, představující v konečném důsledku zásah do základního práva obsaženého v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 129/06). Ústavní soud dále judikuje, že princip procesního výsledku nelze chápat formálně, neboť nejen petit ale i žalobní tvrzení, tedy důvody žaloby, vyjadřují, proč se žalobce žalovaného plnění domáhá (nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2899/10, III. ÚS 2741/16, III. ÚS 3592/16). Ve dvou posledně uvedených nálezech Ústavní soud také vyslovil, že z pravidla obsaženého v § 146 odst. 2 o. s. ř. vyplývají nikoliv dva předpoklady přiznání náhrady nákladů řízení, nýbrž předpoklady tři a to zpětvzetí žaloby, chování žalovaného a důvodnost žaloby (shodně též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3447/15).

11. Dle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř., je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu, žalobce nezavinil zastavení řízení jen tehdy, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně pro chování žalovaného. Tak je tomu zejména v případech, kdy žalovaný po zahájení řízení žalobce zcela uspokojí. Důvodnost podání návrhu je třeba uvažovat výlučně procesně, z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce.

12. Z tohoto pohledu pak lze přisvědčit žalobci, že žaloba v této věci byla podána zčásti nepochybně důvodně. Žalobce žalobou požadoval poskytnutí informací společníkovi, a to nahlédnout do všech smluv, dodatků ke smlouvám a jiných smluvních dokumentů uzavřených mezi žalovanou a společností [právnická osoba]., IČO [IČO], od 24. 2. 2021 do 28. 3. 2024. Z obsahu spisu vyplývá, že se společností [právnická osoba]. přitom žalovaná uzavřela v předmětném období jednak smlouvu o úvěru reg. č. 68121000352 dne 24. 2. 2021, jednak dodatek č. 1 k této smlouvě o úvěru ze dne 24. 2. 2024. Jiné smlouvy a dokumenty mezi danými subjekty v předmětném období uzavřeny nebyly. To ostatně uvedl sám žalobce v podané žalobě.

13. Žalovaná přitom žalobci požadované informace částečně poskytla již před podáním jeho žaloby (poskytla mu smlouvu o úvěru reg. č. [Anonymizováno] dne 24. 2. 2021, kterou přiložil žalobce sám k žalobě) a po podání žaloby mu tyto informace poskytla opět toliko částečně (dodatek č. 1 k této smlouvě o úvěru ze dne 24. 2. 2024). Proto nelze vycházet z toho, že žalobce vzal jím podaný návrh (žalobu) zpět výhradně pro chování žalované, tudíž že ona měla podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. výlučně zavinit zpětvzetí jinak důvodně podaného návrhu.

14. V dané věci je proto nutné o náhradě nákladů řízení rozhodnout za souběžného použití § 146 odst. 2 věta první a druhá o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. per analogiam, tedy analogicky jakoby žalobce i žalovaná měli částečný "úspěch" (částečné procesní zavinění) a uzavřít, že tato procesní zavinění jsou rovnocenná. V dané věci se jednalo o dva dokumenty, které žalobce požadoval od žalované poskytnout, kdy jeden dokument byl žalovanou předložen ještě před zahájením řízení a jeden dokument až po zahájení řízení. Na základě toho je nutné uzavřít, že žádnému z účastníků nelze přiznat právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

15. Vzhledem k učiněným závěrům se odvolací soud pro nadbytečnost nezabýval dalšími odvolacími námitkami žalované. Za situace, kdy v dané věci nemá být žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, nejsou dány podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř.

16. Ze všech těchto důvodů tak odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení byla žalovaná zcela úspěšná, proto má nárok na náhradu nákladů řízení sestávající v odměně za jeden úkon právní služby v poloviční výši (podání odvolání do napadeného usnesení procesního charakteru) ve výši 1 550 Kč dle ustanovení § 9 odst. 4 ve spojení s ustanovením § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. a jednoho režijního paušálu. Celkem tak žalované náleží náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 1 850 Kč, kterou odvolací soud uložil žalobci zaplatit žalované v obecné pariční lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalované.