o zpětvzetí návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků ze dne 11. 10. 2022, k odvolání účastníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 12. prosince 2023 č. j. 39 Cm 18/2023-49,

1. Navrhovatelka coby členka [Jméno advokáta B] (dále též jen „společenství“ či účastník“) se návrhem doručeným soudu dne 28. 2. 2023 domáhala vyslovení neplatnosti usnesení ze shromáždění účastníka konaného dne 11. 10. 2022, pokud jde o rozhodnutí pod bodem 2. o navýšení plateb do fondu oprav od 1. 12. 2022 o 500 Kč. Návrh odůvodnila tím, že nenašla žádnou pozvánku na shromáždění účastníka ve schránce ani před odjezdem ani po odjezdu do lázní s tím, že dle stanov může být povinnost ve vztahu k obsahu pozvánky dle stanov (článek 10 odst. 3) splněna také jejím vyvěšením na úřední desku společenství nebo na webových stránkách, ale společenství ani jednou z těchto forem nedisponuje. Na shromáždění mělo být projednáno zvýšení plateb do fondu oprav s účinností od 1. 12. 2022, a to o 500 Kč. Stanovy znají fond oprav (čl 8 odst. 2), ale v jejich případě platí to, že měsíční příspěvek se stanoví na základě plánu oprav a tyto náklady se vypořádají podle podílu vlastníka bytu na společných částech domu naproti tomu měsíční příspěvek, který se platí stejnou částkou za jednotku, je určen na vlastní správní náklady (čl. 8 odst. 1 stanov). Výbor, potažmo společenství tyto kategorie směšuje.

2. Podáním ze dne 16. 11. 2023 účastník soudu sdělil ohledně stavu mimosoudního jednání, že dne 9. 11. 2023 se uskutečnilo shromáždění společenství vlastníků, kdy bylo mimo jiné znovu projednáno napadené usnesení shromáždění vlastníků ze dne 11. 10. 2022 a došlo k revokaci daného usnesení následovně: „Shromáždění schvaluje zrušení usnesení shromáždění ze dne 11. 10. 2020 o navýšení plateb do fondu oprav od 1. 12. 2022 o 500 Kč a schvaluje navýšení plateb do fondu [částka] měsíčně, a to s účinností od 1. 1. 2023“. Přílohou tohoto podání byl zápis ze shromáždění účastníka, který byl zaslán právnímu zástupci navrhovatelky.

3. Následně podáním ze dne 20. 11. 2023 vzala navrhovatelka svůj návrh na zahájení řízení výslovně zpět s odůvodněním, že přijatým rozhodnutím bylo v podstatě vyhověno námitce uplatněné v návrhu na zahájení řízení a tím odpadl důvod pro vedení „sporu“, neboť za dané situace by návrh musel být zamítnut. Navrhla, aby řízení bylo zastaveno a byla jí přiznána náhrada nákladů řízení.

4. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci coby soud prvního stupně v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že „Řízení se zastavuje.“ (výrok I.), „Účastník je povinen zaplatit navrhovatelce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náklady řízení ve výši 11 200 Kč.“ (výrok II.), „Navrhovatelce bude po právní moci tohoto usnesení vrácena poměrná část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč.“ (výrok III.).

5. V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud“) uvedl, že navrhovatelka sice vzala svůj návrh zpět, avšak učinila tak v důsledku chování účastníka, který jí napadené usnesení na následném shromáždění vlastníků zrušil. Jednal tak v důsledku zahájení řízení navrhovatelkou. Soud přiznal právnímu zástupci navrhovatelky náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 9 odstavec 4 písm. c) a § 7 bodu 5. zákona č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní pomoci á 3 100 Kč, 3 režijní paušály á 300 Kč; celkem ve výši 11 200 Kč. O vrácení poměrné části zaplaceného soudního poplatku soud rozhodl podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

6. Proti usnesení soudu prvního stupně jen ohledně náhradově nákladového výroku II. podal účastník včasné odvolání. V odvolání uvedl, že aby se jednalo o zpětvzetí návrhu pro chování účastníka ve smyslu § 146 odst. 2, věta druhá, o. s. ř., musí účastník skutečně učinit určité aktivní konání, kterým uspokojí nárok navrhovatelky, vyplývající z podaného návrhu. Navrhovatelka ve svém návrhu požadovala zrušení daného rozhodnutí o navýšení příspěvků o 500 Kč měsíčně. Ze strany účastníka však nedošlo k zrušení tohoto rozhodnutí, ale toto rozhodnutí bylo opětovně schváleno a v zápise ze schůze tentokrát správně uvedeno, že se jedná o příspěvek do fondu NVSČ a nikoliv do fondu oprav, jak bylo v zápis z konané schůze shromáždění omylem uvedeno. Pouze z důvodu, aby bylo zřejmé, že se nejedná o další navýšení příspěvků o dalších 500 Kč, bylo dané rozhodnutí shromáždění ze dne 11. 10. 2022 formálně zrušeno a rozhodnutí shromáždění ze dne 9. 11. 2023 schváleno se zpětnou účinností ke dni 1. 1. 2023. Účastník toto považoval za nejlepší řešení nastalé situace. Nestalo se tak však z důvodu podání návrhu navrhovatelky k soudu. Již před podáním návrhu navrhovatelky, respektive předtím, než se o podaném návrhu účastník dozvěděl, tuto nesrovnalost v rámci účetní závěrky a ročního vyúčtování fondů zjistila účetní společenství, když nemohla navýšený příspěvek za měsíc prosinec 2022 vyúčtovat spolu s dosavadními příspěvky NVSČ a s ohledem na způsob určení výše tohoto příspěvku nebylo možné provést vyúčtování této platby spolu s příspěvky do DZO. Z tohoto důvodu byla tato platba za měsíc prosinec 2022 v rámci vyúčtování zálohových plateb členům vrácena a fondy vyúčtovány bez těchto příspěvků. V této souvislosti bylo členům výboru společenství doporučeno, aby na nejbližším shromáždění členové schválili, že již uhrazené příspěvky na správu domu budou moc být přesunuty do fondu NVSČ, aby mohly být fondy za rok 2023 správně vyúčtovány, resp. aby byly finanční prostředky správně použity. Přípisem ze dne 2. 5. 2023 účastník vysvětlil, že v napadeném usnesení bylo nesprávně uvedeno slovní spojení „fond oprav“, avšak účelem navýšení příspěvků na správu domu a pozemku bylo pokrytí ztrát a zamezení vytváření dalších minusových hodnot na účtu NVSČ. Tyto skutečnosti byly na schůzi shromáždění dne 11. 10. 2022 členům řádně předloženy a před samotným hlasováním vysvětleny. Navrhovatelka se shromáždění neúčastnila. Je tedy s podivem, jak může ve svém vyjádření tvrdit, že členové nebyly s podklady k danému rozhodnutí před hlasováním seznámeni. Celá situace tedy vznikla pouze chybným uvedením slovního spojení do zápisu osobou, která zápis zpracovala. K tomu účastník opětovně uvádí, že slovní spojení „fond oprav“ je laickou veřejností více zažití termín, který je pro mnohé považován za synonymum pro příspěvky na správu domu a pozemku. Slovní spojení „fond NVSČ“ se ani běžně neužívá. Nicméně ve skutečnosti bylo na shromáždění hlasováno o navýšení fondu NVSČ a nikoli fondu oprav. Bohužel s ohledem na uvedené slovní spojení v napadeném usnesení shromáždění byla pak současně chybně v měsíčních předpisech správcem navýšena položka DZO (tj. dlouhodobá záloha na opravy a údržbu). Účastník si tímto dovoluje odkázat na vyjádření navrhovatelky ze dne 20. 11. 2023, kde i navrhovatelka v textu chybně uvedla, že „bylo přijato usnesení o tom, že o částku 500, Kč se zvyšují platby do fondu oprav NVSČ.“ Přestože navrhovatelka tvrdí, že novým rozhodnutím shromáždění ze dne 9. 11. 2023 bylo jejímu nároku vyhověno, na shromáždění hlasovala jako jediná proti přijetí tohoto usnesení, a dokonce si výslovně zažádala, aby toto bylo v zápise uvedeno. Účastník je přesvědčen, že soud by k těmto okolnostem měl při přiznání náhrady nákladů přihlédnout.

7. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

8. K odvolání se vyjádřila navrhovatelka, která uvedla, že účastník obsáhlým odvoláním brojí proti přiznaným nákladům, přičemž argumentuje v podstatě tím, že rozhodnutí, které navrhovatelka napadla, vlastně zrušeno v rámci shromáždění ze dne 9. 11. 2023 nebylo, neboť současně bylo přijato usnesení nové, a tudíž v podstatě nebyla úspěšná, když vzala návrh zpět. S takovýmto „překrucováním stravu věci“, které by mělo vést k nepřiznání nákladů řízení, nemůže souhlasit. Ze zápisu z 9. 11. 2023 je zcela zřejmé, že původní usnesení z 11. 10. 2022 bylo zrušeno, čímž bylo v podstatě vyhověno základní námitce a důvodu, pro který návrh podávala. Nelze přehlédnout ani obsah protokolu ze dne 13. 7. 2023, kdy důvodem pro odročení jednání mělo být svolání nového shromáždění vlastníků, „které by napravilo sporný stav“. Tím i účastník již prezentoval, že si je vědom pochybení, ke kterému došlo při rozhodování na shromáždění ze dne 11. 10. 2022. Za této situace, kdy napadené rozhodnutí bylo v rámci nového shromáždění zrušeno, logicky odpadl důvod pro vedení sporu, a za dané situace by návrh musel být zamítnut. Je tak zjevné, jak i uzavírá soud prvního stupně, že účastník jednal v důsledku navrhovatelkou zahájeného řízení. Tím, že došlo na shromáždění v listopadu 2023 ke zrušení napadeného usnesení, účastník v podstatě uznal, že návrh byl podán důvodně. Navrhla, aby Vrchní soud v Praze napadené usnesení ve výroku o náhradě nákladů řízení jako věcně správné potvrdil.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (výrok II.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. „Jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalované (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).“ Ve smyslu § 1 odst. 3 z. ř. s. se použije o. s. ř. i na řízení dle § 3 odst. 2 písm. a) a § 85 písm. a) z. ř. s., jímž je i předmětné řízení o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků.

11. Obecně (především ve sporném řízení - nikoliv však výlučně) platí, že náhradu nákladů řízení ovládá zásada úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), která je doplněna zásadou zavinění. Zásada zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Smyslem využití této zásady je sankční náhrada nákladů řízení, které by při jeho řádném průběhu nevznikly, uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil. Pokud soud zastavuje řízení, zabývá se tedy v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. „Zavinění je třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tedy podle procesního výsledku.“ (viz komentář k § 146 in Drápal,L.,Bureš,J., a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1.vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 1600 s.). V případě, kdy navrhovatel vzal návrh zpět - a tudíž zavinil zastavení řízení - soud v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. přizná jinému účastníkovi náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložil na uplatňování nebo bránění svého práva. Je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu, navrhovatel nezavinil zastavení řízení, tudíž není povinen nahradit náklady řízení jinému účastníkovi, jestliže vzal důvodně podaný návrh zpět /1. podmínka/ pro chování jiného účastníka /2.podmínka/. Obě podmínky musí být splněny kumulativně. Ke zpětvzetí návrhu pro chování jiného účastníka (tj. ke splnění druhé podmínky podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř.) zpravidla dojde tehdy, jestliže jiný účastník po podání návrhu navrhovateli poskytl plnění (je-li „žalováno“ na plnění), jež po něm navrhovatel v petitu žaloby požadoval; to však není posuzovaný případ. Proto lze obecně říci, že za chování jiného, resp. dalšího účastníka, jsoucím důvodem pro zpětvzetí návrhu navrhovatele ve smyslu druhé podmínky podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., je možno považovat takové právní jednání dalšího účastníka, jímž odstraní předmět „sporu“ a vyhoví návrhu (petitu). Zřejmé je to z prostého porovnání toho, čeho se petitem navrhovatel domáhal s tím, co účastník učinil.

12. Z výše uvedeného vyplývá, že v řešeném případě by došlo ke splnění druhé podmínky podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. např. tím, že by příslušné (napadené) usnesení shromáždění účastníka bylo po podání návrhu revokováno. Přesně k tomu v posuzovaném případě došlo, kdy navrhovatelkou návrhem na zahájení řízení napadené usnesení o navýšení plateb do fondu oprav od 1. 12. 2022 o 500 Kč, bylo dle účastníkem a navrhovatelkou následně doloženého zápisu ze shromáždění účastníka konaného dne 9. 11. 2023 zrušeno. Účastník totiž rozhodl o tom, že „Shromáždění schvaluje zrušení usnesení shromáždění ze dne 11. 10. 2020 o navýšení plateb do fondu oprav od 1. 12. 2022 o 500 kč a schvaluje navýšení plateb do fondu NVSČ o 500 Kč/BJ měsíčně, a to s účinností od 1. 1. 2023“. To znamená, že postup dle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. se přímo „učebnicově“ uplatní a soud v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. tedy uložil správně účastníkovi povinnost zaplatit navrhovatelce náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložila na uplatňování svého práva. Odvolací soud shrnuje, že došlo-li následně - po podání návrhu na vyslovení neplatnosti předmětného usnesení shromáždění, k revokaci napadeného usnesení tak, že napadené usnesení shromáždění bylo zrušeno (pročež napadené usnesení coby předmět řízení bylo „odklizeno“), je příčinná souvislost mezi „chováním účastníka“ a zpětvzetím návrhu zcela zřejmá. Tvrdil-li účastník ve svém odvolání, že nedošlo ke zrušení tohoto rozhodnutí, tak to neodpovídá jím předloženému zápisu z konání příslušného zasedání shromáždění a jím přijatému usnesení. Bagatelizuje-li účastník napadené rozhodnutí v tom, smyslu, že jde „pouze o chybně uvedené slovního spojení“, tak odvolací soud zdůrazňuje, že je nutné zcela důsledně rozlišovat mezi platbami na správu domu a pozemku „na náklady vlastní správní činnosti…, tj. odměnu správce domu, odměnu členům statutárního orgánu…“ dle článku 8 odst. 1 stanov účastníka, ohledně nichž se platí stejná částka na jednotku, a svým charakterem zcela odlišnými platbami na financování oprav, modernizaci, technického zhodnocení a rekonstrukci společných částí, tedy platbami do fondu oprav dle článku 8 odst. 2 stanov účastníka, když tyto se stanoví podle podílu vlastníka jednotky na společných částech domu. O tom, že nešlo jen o chybné slovní spojení svědčí i samotné odvolání účastníka, který uvedl, že „platba za měsíc prosinec 2022 v rámci vyúčtování zálohových plateb byla členům vrácena a fondy vyúčtovány bez těchto příspěvků.“ Z toho vyplývá, že tuto platbu účastník vybíral, tedy postupoval podle přijatého usnesení, kdyby bylo souladné se stanovami, tak by ji nevracel. To svědčí o tom, že nešlo jen o pouhý překlep, ale o usnesení, které bylo přijato v rozporu se stanovami účastníka. Revokoval-li účastník své rozhodnutí, přiznal tím de iure a i de facto důvodnost podaného návrhu. Za takové situace by navrhovatelka již nemohla být se svým návrhem úspěšná, odpadl předmět řízení, proto jí nezbylo než vzít návrh na zahájení řízení zpět. Svým chováním tedy účastník „zavinil“ podání předmětného - důvodného návrhu, proto je povinen nést náklady řízení o tomto návrhu.

13. Pro úplnost odvolací soud podotýká, že hlasování navrhovatelky ohledně odvoláním nenapadeného usnesení je pro posuzovaný případ zcela právně irelevantní.

14. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu potvrdil jako věcně správné.

15. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšné navrhovatelce. Účastník je tudíž povinen nahradit náklady odvolacího řízení navrhovatelce. Ty sestávají z odměny advokáta za 1 úkon právní služby v celkové výši 3 100 Kč (vyjádření k odvolání), přičemž za jeden úkon právní služby dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4, písm. c) vyhl.č. 177/1996 Sb. /dále jen „vyhláška“/ náleží odměna 3 100 Kč, tu je však třeba snížit na polovinu dle § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky, tj. 1 550 Kč, neboť se jedná jen o procesní rozhodnutí, a náhrady hotového výdaje ve výši 300 Kč (náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč), celkem se jedná tedy o částku ve výši 1 850 Kč, jež je účastník povinen zaplatit k rukám advokáta coby zástupce navrhovatelky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).