o určení členství v bytovém družstvu, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 73 Cm 177/2020-84 ze dne 26. dubna 2024

1. Shora uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud I. stupně zamítl pro neexistenci naléhavého právního zájmu jednak výrokem I. žalobu na základě níž se žalobkyně domáhala určení, že [Anonymizováno], narozen [Anonymizováno], naposledy bytem [adresa], PSČ [adresa], zemřelý dne [Anonymizováno], byl nejpozději do dne 31. 3. 2005 členem [právnická osoba], IČ [IČO žalované A], se sídlem [adresa], [adresa] a jednak ve výroku II. žalobu, na základě níž se žalobkyně dále domáhala určení, že [Jméno advokáta C], narozená [Anonymizováno], bytem [adresa], PSČ [adresa] (bývalá manželka [Anonymizováno]) není a nikdy nebyla členem [právnická osoba], IČ [IČO žalované A], se sídlem [adresa], [adresa]. Ve výrocích III. až VIII. rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit jednotlivým žalovaným na náhradu nákladů řízení soudem určené částky.

2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že žalobkyně odůvodňovala svoji určovací žalobu tvrzením, že Jaromír Pavlíček byl členem shora uvedeného družstva od jeho vzniku v roce 1993, kdy se svou tehdejší manželkou užíval byt v bytovém domě na adrese [adresa] (v sídle družstva). Předmětný bytový dům v té době nebyl ve vlastnictví družstva ale ve vlastnictví Hlavního města Prahy s právem hospodaření [adresa]. V roce 1996 [Anonymizováno] měl opustit společnou domácnost a v roce 1997 se [Anonymizováno] s [Jméno advokáta C] měli podle žalobních tvrzení rozvést. V roce 2000 mělo družstvo nabýt do svého vlastnictví uvedený bytový dům. Dne 31. 3. 2005 měl [Anonymizováno] své členství v družstvu ukončit, přičemž v roce 2015 mělo družstvo změnit svoji formu na akciovou společnost (žalovaný 1.).

3. Soud I. stupně dále vyšel ze skutečnosti, že podle žalobkyně [Anonymizováno] a [Jméno advokáta C] nikdy nevzniklo společné členství v družstvu, když členem družstva měl být pouze [Anonymizováno] a stejně tak [Anonymizováno] a [Jméno advokáta C] nikdy nevznikl společný nájem družstevního bytu.

4. Soud I. stupně posuzoval rovněž tvrzení žalobkyně, že má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť je právní nástupkyní [Anonymizováno] a pokud by ten byl ke dni 31. 3. 2005 výlučným členem družstva, potom by mu po ukončení členství vznikl nárok na vyplacení vypořádacího podílu ze strany družstva a v takovém případě by pozůstalosti svědčilo významné aktivum ovlivňující výši dědictví po zůstaviteli [Anonymizováno], jež by podléhalo dodatečnému projednání dědictví.

5. V rámci posuzování naléhavého právního zájmu soud I. stupně vycházel z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 10. 2004, č. j. 30 C 16/2004-33, jímž bylo rozhodnuto ve prospěch tam uvedené žalobkyně [Jméno advokáta C] (v nyní projednávané věci žalovaná 2.) proti žalovaným [Anonymizováno] a [Jméno žalobkyně] ( v nyní projednávané věci žalobkyně), že uvedení tehdejší žalovaní jsou povinni vyklidit předmětný byt na adrese [adresa] s odůvodněním že [Jméno advokáta C] je výlučnou nájemkyní bytu po té, co [Anonymizováno] v roce 1995 opustil společnou domácnost do té doby sdílenou s [Jméno advokáta C].

6. Soud I. stupně dále vycházel z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 12. 2004, č. j. 24 C 83/2004-33, jímž soud určil, že [Jméno advokáta C] je výlučným nájemcem předmětného bytu.

7. Dále soud I. stupně vycházel z usnesení odvolacího Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2022, č. j. 7 Cmo 164/2021-304, vydaného v řízení, v němž se žalobkyně [Jméno žalobkyně] domáhala po uvedeném družstvu zaplacení vypořádacího podílu ve výši 12 794 552,40 Kč, přičemž odvolací soud zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze zrušil s tím, aby se Městský soud v Praze v jím řešené věci o zaplacení vypořádacího podílu sp. zn. 41 Cm 124/2006 zabýval zásadní otázkou, a to otázkou aktivní legitimace žalobkyně [Jméno žalobkyně], jestliže tato neučinila účastníky řízení všechny, jimž svědčí dědické právo.

8. Konečně soud I. stupně vycházel z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2023, č. j. 41 Cm 124/2006-335, jímž uvedený soud po posouzení aktivní věcné legitimace návrh na uložení povinnosti bytovému družstvu zaplatit vypořádací podíl opět zamítl, když zjistil, že účastníky řízení o zaplacení vypořádacího podílu na straně žalující, či na straně žalované, (podle toho, jak se k existenci pohledávky staví osoby, jimž svědčí dědické právo) nebyli všichni dědicové.

9. V rámci právního posouzení věci v otázce naléhavého právního zájmu soud I. stupně aplikoval § 80 o. s. ř. a dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na straně žalobkyně v projednávaném případě neshledává, když se žalobkyně souběžně domáhá před Městským soudem v Praze v řízení sp. zn. 41 Cm 124/2006 žalobou na plnění podle § 189 odst. 2 z. ř. s. vyplacení vypořádacího podílu, když tato pohledávka nebyla vypořádána v dědickém řízení, přičemž v uvedeném řízení před Městským soudem v Praze sp. zn. 41 Cm 124/2006 jsou předběžně posuzovány okolnosti a otázky, o nichž by se jinak mělo rozhodovat též v řízení o projednávané žalobě na určení.

10. O nákladech řízení mezi žalobcem a žalovanými soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

11. Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze se v zákonem stanovené lhůtě v plném rozsahu odvolala žalobkyně (odvolatelka) a domáhala se jeho změny a vyhovění jejímu návrhu, případně zrušení napadeného rozhodnutí soudu I. stupně a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení, když podle jejího názoru

- soud I. stupně nepřihlédl k žalobkyní tvrzeným skutečnostem nebo k jí označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem,

- řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,

- soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností,

- soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním,

- rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

12. Podle odvolatelky se měl soud I. stupně zabývat meritem věci, jestliže v souběžně vedeném řízení vedeném pod sp. zn. 41 Cm 124/2006 byla žaloba žalobkyně zatím nepravomocně zamítnuta s odůvodněním soudu I. stupně, že na jedné straně žalobkyně není sama aktivně věcně legitimována k podání žaloby na plnění, když v dědickém řízení nebyla tato pohledávka pro její spornost projednána a tudíž by podle soudu na straně žalobců měli vystupovat všichni dědicové a na druhé straně účast ostatních dědiců v řízení soud ukončil a jediným účastníkem na straně žalující tak zůstala pouze sama [Jméno žalobkyně], jejíž účast je však podle soudu údajně nedostačující.

13. Proto v případě, že by nyní došlo k určení, že zůstavitel Jaromír Pavlíček byl do 31. 3. 2005 členem uvedeného družstva, což je rozporováno ze strany družstva a ze strany předchozí manželky zůstavitele [Jméno advokáta C], jež sama tvrdí, že byla k rozhodnému dni členkou družstva, potom by podle odvolatelky bylo postaveno najisto, že zde existuje aktivum v podobě nároku na vypořádací podíl, jež by mohlo být projednáno v rámci dodatečného projednání dědictví a bude tak postaveno najisto, komu z dědiců tento nárok náleží, příp. jaký podíl náleží dědici (včetně žalobkyně) na tomto aktivu.

14. V takovém případě by každý z dědiců v řízení o žalobě na plnění vystupoval samostatně (nikoli v pozici tzv. nerozlučných společníků) a byla by tak v případě žaloby na plnění odstraněna překážka údajné neexistence aktivní věcné legitimace na straně žalobkyně.

15. Žaloba na určení podle odvolatelky proto představuje významný podklad, jenž může vést k vyřešení sporné aktivní věcné legitimace v případě žaloby na zaplacení vypořádacího podílu a k odstranění právní nejistoty na straně žalobkyně, když tento nedostatek nelze odstranit v řízení o zaplacení vypořádacího podílu. Uvedené je podle odvolatelky zřejmé také z odůvodnění vlastního usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2023, č. j. 41 Cm 124/2006-335 ve věci nároku na zaplacení vypořádacího podílu.

16. Podle odvolatelky v řízení o určení členství je řešena nejistá otázka týkající se aktivní věcné legitimace žalobkyně, jež je významná pro řízení o plnění, již nelze jako předběžnou otázku vyřešit v řízení o plnění.

17. Podkladem pro zahájení dodatečného projednání dědictví je podle odvolatelky určení, zda byl zůstavitel do 31. 3. 2005 členem družstva či nikoli a kvůli této sporné otázce nemohlo doposud být aktivum (tvrzená pohledávka na vypořádací podíl) projednáno v řízení o dědictví a jeho vyřešení bylo ponecháno na sporné řízení.

18. Odvolatelka dále zdůraznila, že je jedním z dědiců po zemřelém Jaromíru Pavlíčkovi a je tak nositelem jí uplatňovaného hmotného práva na vypořádací podíl v družstvu, což je jeden z předpokladů pro závěr o existenci její aktivní věcné legitimace v řízení. Poukázala také na skutečnost, že předmětná pohledávka na zaplacení vypořádacího podílu nebyla v dědickém řízení vypořádána z důvodu, že dědicové [Jméno advokáta D] a [Jméno advokáta E] (dříve [Anonymizováno]) označují tuto pohledávku za spornou, když si nárok na uvedený podíl činí jejich matka paní [Jméno advokáta C], což bylo právě aktuálně řešeno v současném soudním řízení sp. zn. 73 Cm 177/2020).

19. Odvolatelka dále poukázala na § 175k odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 s tím, že nemohla být předmětná pohledávka mezi dědici vypořádána a nemohlo být stanoveno, kdo z dědiců jí nabývá a v jakém rozsahu. Pokud by se tak stalo, potom by aktivní věcní legitimace žalobkyně byla nesporná a nic by podle ní nebránilo projednání věci - žaloby na plnění.

20. Z uvedených důvodů podle odvolatelky jí svědčí naléhavý právní zájem na určení, jak je uvedeno výše, což podle jejího názoru povede k odstranění popsaných nedostatků a právní nejistoty na straně žalobkyně, týkající se její aktivní věcné legitimace v řízení o plnění.

21. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. včetně řízení předcházejícího jeho vydání, však odvolání žalobkyně důvodným neshledal.

22. Odvolací soud z hlediska skutkového vycházel ze správného a nezpochybňovaného zjištění soudu I. stupně, že žalobkyně [Jméno žalobkyně] pokračuje v řízení o zaplacení vypořádacího podílu ve výši 12 794 552,40 Kč, původně zahájeném jejím manželem Jaromírem Pavlíčkem, zemřelým dne 22. 1. 2007, jenž je veden u Městského soudu v Praze sp. zn. 41 Cm 124/2006. Tento její nárok přitom podle Městského soudu v Praze nemohl být shledán důvodným, neboť žalobkyně v řízení o zaplacení vypořádacího podílu nepokračovala se všemi dědici, když dva z dědiců vzali svůj návrh zpět a vyslovili vůli v řízení na straně žalobců nepokračovat a ze strany zbývajících žalujících dědiců nebyly činěny žádné procesní úkony k tomu, aby tito dva dědicové, nejevící zájem na vedení řízení na straně žalobců, byli účastni řízení o předmětném majetku náležejícího do pozůstalosti na straně žalované.

23. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně posuzoval podanou žalobu z hlediska zákonem stanoveného hmotněprávního předpokladu její úspěšnosti daného § 80 o. s. ř. a představovaného předpokladem, že na výsledném určení má žalobce objektivně naléhavý právní zájem. Odvolací soud přitom již v rámci rozhodování o existenci uvedeného nezbytného předpokladu úspěšnosti žalobkyní podaného určovacího návrhu dospěl k závěru shodnému se soudem I. stupně, a to, že na straně žalobkyně objektivně není dán naléhavý právní zájem na předmětném určení členství v tehdejším [Anonymizováno], IČ [IČO žalované A], se sídlem [adresa].

24. Shora uvedené, jež správně vedlo soud I. stupně k zamítnutí předmětné určovací žaloby, odpovídá právnímu názoru odvolacího soudu, podle něhož žaloba na určení má toliko preventivní charakter a její místo je jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak a jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, jenž je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu a nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude podle právního názoru odvolacího soudu dán ani naléhavý právní zájem na takovém určení. To podle odvolacího soudu souvisí se skutečností, že určovací žaloby mají slouží potřebám praktického života a nemohou vést ke zbytečnému rozšiřování okruhu soudních sporů.

25. Odvolací soud k uvedené otázce zobecňuje, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení je současně dán jen tehdy, jestliže je (objektivně vzato) požadované určení způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva, přičemž podle právního názoru odvolacího soudu pomocí určovací žaloby nelze řešit otázky, jež mají význam jen pro jiná (dosud nezahájené nebo již probíhající) řízení, v nichž však tyto otázky lze řešit jako předběžné otázky, nebo jako otázky, jež mají být podle zákona řešeny v jiném řízení.

26. V projednávané věci žalobkyně má k dispozici potřebnou žalobu na ochranu majetku náležejícího Jaromíru Pavlíčkovi za jeho života, jenž by měl být po úmrtí jmenovaného součástí pozůstalosti. Ohledně tohoto majetku (pohledávky na zaplacení vypořádacího podílu) je u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 124/2006 vedeno řízení o splnění povinnosti, původně uplatňované již [Anonymizováno] v souvislosti s tvrzenou existencí a s ukončením členství jmenovaného v [právnická osoba]. V řízení sp. zn. 41 Cm 124/2006 bylo již dokonce rozhodnuto, byť toto rozhodnutí doposud nenabylo právní moci, přičemž v rámci řízení sp. zn. 41 Cm 124/2006 (za předpokladu vedení řízení se všemi dědici) vyvstává nutnost řešení otázek, zejména zda a v jakém období byli členy družstva [Anonymizováno] a [Jméno advokáta C], kteréhož určení se žalobkyně domáhá nyní projednávanou určovací žalobou.

27. Uvedené závěry odvolacího soudu umocňuje skutečnost, že předmětem řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 124/2006 je nárok, jenž měl vzniknout ještě za života Jaromíra Pavlíčka a přichází tak v úvahu pouze žaloba na jeho zaplacení, v rámci níž musí být posuzováno již uvedené, tedy zda a v jakém období byli členy družstva [Anonymizováno] a [Jméno advokáta C]. Jiná by byla situace, běžně projednávaná soudy, a to v případě úmrtí člena družstva, kdy je třeba cestou rozhodnutí soudu postavit na jisto, zda byl zůstavitel ke dni úmrtí členem družstva či nikoliv, což má zásadní význam pro stanovení rozsahu pozůstalosti. V takovémto případě není v rámci soudní praxe pochyb o existenci naléhavého právního zájmu na takovémto případném určení, což však není projednávaný případ.

28. Již na základě uvedeného je zřejmé, že s ohledem na zákonem v § 80 o. s. ř. danou hmotněprávní podmínku úspěšnosti určovací žaloby, jež projednávaná žaloba podaná [Jméno žalobkyně] nesplňuje, nebylo možno předmětné žalobě vyhovět.

29. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně postupem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

30. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.

31. Žalobkyně v odvolacím řízení nebyla úspěšná a měla by nahradit úspěšným žalovaným (v daném případě pouze žalovaným 1. až 4., když žalovaní 5. a 6. se vzdali práva na náhradu nákladů odvolacího řízení) jimi vynaložené náklady odvolacího řízení.

32. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1. bylo žalobkyni výrokem II. tohoto rozsudku uloženo zaplatit tomuto žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5 022 Kč představovanou náklady na právní zastoupení, kdy advokát žalovaného 1. důvodně požadoval za odvolací řízení odměnu 5 022 Kč za 1 úkon právní služby (vyjádření k odvolání žalobkyně) honorovaný podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., (advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 - dále též AT) částkou 3 700 Kč, stanovenou podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) AT. Advokát tohoto žalovaného má rovněž právo na režijní paušál podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč/úkon a na náhradu za 21 % DPH ve výši 872 Kč.

33. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2., 3. a 4. bylo žalobkyni výrokem III. tohoto rozsudku uloženo zaplatit těmto žalovaným k rukám jejich advokáta na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 18 912 Kč představovanou náklady na právní zastoupení uvedených tří účastníků, kdy advokát žalovaných 2., 3. a 4. vykonal ve prospěch uvedených žalovaných dva úkony právní služby.

34. Prvním úkonem v odvolacím řízení bylo vyjádření se k odvolání žalobkyně a odměna za tento úkon činí podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., (advokátního tarifu - dále též AT účinného do 31. 1. 2024) částku 2 500 Kč, stanovenou podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) AT. Při zastupování všech tří žalovaných činí odměna za úkon v souladu s § 12 odst. 4 AT účinného do 31. 1. 2024 částku 6 000 Kč. Advokát má rovněž právo na režijní paušál podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč/úkon a má právo též na náhradu za 21 % DPH ve výši 1 323 Kč a advokátovi celkem za tento úkon náleží 7 623 Kč.

35. Druhým úkonem v odvolacím řízení byla účast při jednání odvolacího soudu dne 23. dubna 2025 honorovaný podle AT účinného od 1. 1. 2025) částkou 3 700 Kč, stanovenou podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) AT. Při zastupování všech tří žalovaných činí odměna za úkon v souladu s § 12 odst.4 AT účinného od 1. 1. 2025 částku 8 880 Kč. Advokát má rovněž právo na režijní paušál podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč/úkon a má právo též na náhradu za 21 % DPH ve výši 1 959 Kč, a advokátovi celkem za tento úkon náleží 11 289 Kč.

36. Ze všech těchto důvodů bylo z podnětu podaného odvolání rozhodnuto způsobem uvedeným ve výrokové části tohoto rozsudku