o neplatnost rozhodnutí shromáždění vlastníků účastníka konané dne 18. června 2019, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2023, č. j. 69 Cm 39/2022-44,

1. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně usnesením ze dne 23. března 2023, č. j. 69 Cm 39/2022-44 zamítl návrh navrhovatele, kterým se domáhal vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění vlastníků účastníka ze dne 18. 6. 2019 (výrok I.). Výrokem II. uložil navrhovateli povinnost zaplatit účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku 8 228 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám právního zástupce účastníka.

2. Soud prvního stupně vyšel ze skutečnosti, že navrhovatel se domáhal vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění vlastníků účastníka konaného dne 18. 6. 2019, neboť navrhovatel neobdržel pozvánku na svolané shromáždění. Návrh byl však podán až 12. 4. 2022. Soud prvního stupně proto uzavřel, že navrhovatel nepodal svůj návrh ve lhůtě dle § 1209 odst. 1 o. z., když navrhovatel se o napadeném rozhodnutí konaného shromáždění vlastníků účastníka musel dozvědět nejpozději dne 18. 7. 2019, kdy podal předchozí návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí i nyní napadeného shromáždění vlastníků účastníka. Posledním dnem lhůty pro podání návrhu tak bylo 18. 10. 2019, následující den právo navrhovatele k podání návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění vlastníků účastníka konaného dne 18. 6. 2019 zaniklo dle §1209 odst. 1 o. z. Soud prvního stupně proto návrh navrhovatele bez dalšího pro jeho opožděnost zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

3. Uvedené usnesení soudu prvního stupně navrhovatel (odvolatel) napadl včas podaným odvoláním ze dne 10. dubna 2023, doplněným podáními z 11. dubna 2023 a ze dne 17. července 2023, v němž uvedl, že návrh byl podán včas, neboť zahájením předchozího řízení byl běh lhůty přerušen. Požadoval, aby odvolací soud věc řádně projednal a předvolal na jednání členku výboru SVJ, paní Čilíkovou, která dosvědčí, že žádnou plnou moc nepodepsala. Na jednání doloží odvolacímu soudu videonahrávky a důkazy, že nikdo z tehdejšího výboru SVJ nedal od smrti bývalého předsedy SVJ, pana Ponického plnou moc. Všechno probíhá mimo jejich vědomí a v režii pana Gulka, Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a ve věci samé rozhodl.

4. K odvolání se vyjádřil účastník podáním ze dne 16. října 2023, ve kterém navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že soud prvního stupně neměl jinou možnost než návrh navrhovatele zamítnout, když byl tento podán po uplynutí prekluzivní lhůty pro podání návrhu. Nelze se ztotožnit s tvrzením, že zahájením předchozího řízení byl běh lhůty přerušen, resp. zastaven, když toto řízení bylo pravomocně zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Plná moc byla řádně podepsána členy výboru účastníka.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. v rozsahu podaného odvolání, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele není důvodné.

6. Předně odvolací soud uvádí, že nevyhověl žádosti navrhovatele o odročení jednání před odvolacím soudem konaného dne 23. 7. 2024 a jednal v jeho nepřítomnosti. Podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Z citovaného ustanovení vyplývá, že soud nemůže věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti účastníka (jeho právního zástupce), jen v případě, že včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení. K akceptování žádosti o odročení tedy musí být současně splněny dvě podmínky: včasnost žádosti o odročení a závažnost uplatňovaného důvodu nepřítomnosti. Judikatura současně dovodila, že důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (dalšího jednání), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených (např. usnesení Nejvyššího soud ČR ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21Cdo 3358/2007). V daném případě neshledal odvolací soud důvod odročení jednání. Žádost o odročení totiž nebyla ničím odůvodněna. Tuto žádost tedy nebylo možné považovat za důvodnou. Z tohoto důvodu odvolací soud žádosti o odročení jednání nevyhověl a v souladu s ustanovením § 101 odst. 3, § 211 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti navrhovatele. O skutečnosti, že jednání nebude odročováno byl vyhotoven dne 22. 7. 2024 ve spise úřední záznam v souladu s ustálenou judikaturou NS ČR (22 Cdo 1962/2003) a navrhovatel byl s touto skutečností obeznámen.

7. K žádosti [Anonymizováno] o odročení jednání odeslané z její datové schránky dne 15. 7. 2024 odvolací soud uvádí, že k této žádosti nemohl přihlédnout. [Anonymizováno] není účastnicí řízení a ani jí navrhovatel neudělil k tomuto úkonu plnou moc. Tj. jedná se o úkon osoby neoprávněné, tj. úkon nepřípustný, ke kterému se nepřihlíží (analogicky § 41a odst. 3 o. s. ř.).

8. K námitce věcné nepříslušnosti vznesené odvolatelem podáním ze dne 23. 7. 2024 odvolací soud uvádí, že tuto nepovažuje za důvodnou, neboť podle § 3 odst. 2 písm. a) z. ř. s. rozhodují krajské soudy jako soudy prvního stupně ve statusových věcech právnických osob, včetně jejich zrušení a likvidace, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo likvidátora a přeměn. S účinností od 1. 1. 2014 je přitom řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu společenství vlastníků jednotek nesporným řízením, a to řízením ve statusových věcech právnických osob, v němž jsou k projednání a rozhodnutí v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy.

9. Tím, že zákon dává právo určitým osobám (aktivně věcně legitimovaným, viz § 1209 odst. 1 o. z.) domáhat se vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění vlastníků účastníka, jsou tyto osoby těmito účastníky jen v případě, že tohoto práva využijí a příslušný návrh k soudu podají. Pak jsou účastníky z pozice navrhovatele (§ 6 odst. 1 z. ř. s.). V daném případě byl návrh podán [Jméno navrhovatele A] jako navrhovatelem. [Anonymizováno] žádný návrh na zahájení řízení nepodala. Proto se účastníkem řízení ze zákona spojením obou řízení ve smyslu § 88 odst. 2 z. ř. s. stát nemohla.

10. V nesporném řízení jedná každý účastník sám za sebe a povahou věci je v zásadě vyloučena jak aplikace úpravy o procesním společenství (§ 91 o. s. ř.), tak i úprava hlavní intervence (§ 91a o. s. ř.), úprava přistoupení a záměny účastníků (§ 92 o. s. ř.), jakož i vedlejší intervence (§ 93 o. s. ř.). Okruh účastníků je určen ustanovením § 6 odst. 1 a 2 z. s. ř. Rozhodující pro rozlišení, zda účastníky nesporného řízení soud určí podle kritérií stanovených v § 6 odst. 1, či v odst. 2 z. ř. s., je charakter konkrétního řízení, resp. povaha věci, o niž v řízení jde. Na základě ustálené soudní praxe se přitom ustanovení § 6 odst. 1 z. ř. s. použije též ve vztahu k řízením podléhajícím z. ř. s., jež lze zahájit jen na návrh (výlučně návrhovým), není-li v nich okruh účastníků vymezen speciálně ve smyslu § 6 odst. 2 z. ř. s. (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. 7 Cmo 247/2016).

11. Na základě toho lze konstatovat, že v řízení o vyslovení neplatnosti, resp. nicotnosti rozhodnutí shromáždění vlastníků účastníka nepřichází v úvahu přistoupení účastníka do řízení podle § 92 odst. 1 o. s. ř. Nadto postup podle § 92 odst. 1 o. s. ř. v odvolacím řízení neplatí (§ 216 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud proto k návrhu Viery Makarové na její vstup do řízení jako dalšího účastníka ze dne 16. 7. 2024 nepřihlédl (§ 41a odst. 3 o. s. ř.), jak uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.

12. Proto pokud se měla stát [Anonymizováno] účastníkem řízení jako další navrhovatelka, musela by být soudem prvního stupně do řízení přibrána. To se však nestalo. Odvolací soud proto s [Anonymizováno] jako s účastníkem řízení nejednal, neboť se účastníkem řízení nestala.

13. Dle § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále též „o. z.“), je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.

14. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (viz např. usnesení ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, rozsudek ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 383/2010, uveřejněný pod č. 58/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 31 Cdo 4848/2014, uveřejněný pod číslem 78/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) opakovaně formuloval a odůvodnil závěr - a to jak v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 (tedy především zákona o vlastnictví bytů), tak v poměrech od 1. 1. 2014, kdy nabyl účinnosti občanský zákoník - že přehlasovaný vlastník jednotky se může u soudu domáhat určení (vyslovení) neplatnosti usnesení přijatého shromážděním jen v řízení podle § 11 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů a § 1209 o. z., naléhavý právní zájem na takovém určení prokazovat nemusí, tato ustanovení však brání tomu, aby platnost usnesení přijatých SVJ byla posuzována v jiném řízení, včetně řízení o žalobě podle § 80 o. s. ř. a nemůže být přezkoumávána ani jako prejudiciální (předběžná) otázka v jiném soudním řízení, s výjimkou řízení o zápis skutečností, vzešlých z dotčeného usnesení, do rejstříku společenství vlastníků jednotek. Tyto závěry platí bez ohledu na to, zda předmětem rozhodnutí shromáždění byla důležitá záležitost a zda má přehlasovaný vlastník důležitý důvod pro podání žaloby o přezkoumání jeho (ne)platnosti podle § 1209 odst. 1 o. z. Právo obrátit se na soud s návrhem na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je omezeno z hlediska osobního, časového a věcného. Uplatnit je může toliko přehlasovaný vlastník jednotky (osobní omezení), pouze do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců počítané ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (omezení časové), a jen tehdy, je-li pro to důležitý důvod (omezení věcné). Skutečnost, že některé z těchto omezujících hledisek není splněno a návrhu na přezkum (ne)platnosti usnesení shromáždění podle § 1209 odst. 1 o. z. nelze proto vyhovět (soud návrh zamítne, aniž by se zabýval platností usnesení), nemůže mít za následek, že by otázku (ne)platnosti mohl soud posuzovat v jiném řízení (a to ani jako otázku prejudiciální). Smyslem úpravy omezujících hledisek pro podání návrhu na přezkoumání usnesení shromáždění je minimalizace zásahu veřejné moci do soukromoprávních vztahů, proto zákon připouští rozhodování o (ne)platnosti usnesení shromáždění podle § 1209 odst. 1 o. z. jen ve zcela odůvodněných a výjimečných případech (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022 sp. zn. 26 Cdo 2275/2021).

15. Jak je zřejmé z obsahu spisu, navrhovatel již dne 18. 7. 2019 navrhl „zrušení platnosti schůze účastníka“ konané dne 18. 6. 2019 u Obvodního soudu pro Prahu 6. Navrhovatel se tak o napadeném rozhodnutí konaného shromáždění vlastníků účastníka musel dozvědět nejpozději dne 18. 7. 2019, kdy podal předchozí návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí i nyní napadeného shromáždění vlastníků účastníka. Posledním dnem lhůty pro podání návrhu tak bylo 18. 10. 2019, následující den právo navrhovatele k podání návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění vlastníků účastníka konaného dne 18. 6. 2019 zaniklo dle § 1209 odst. 1 o. z. Návrh však byl podán až 12. 4. 2022. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že navrhovatel nepodal svůj návrh ve lhůtě dle § 1209 odst. 1 o. z. Pokud na základě toho soud prvního stupně návrh navrhovatele bez dalšího pro jeho opožděnost zamítl, nepochybil.

16. Pokud navrhovatel v odvolání argumentuje tím, že došlo ke stavení prekluzivní lhůty po dobu vedení řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 40/2020 zahájeného na základě jeho předchozího návrhu na neplatnost rozhodnutí shromáždění vlastníků ze dne 16. 6. 2019, odvolací soud uvádí, že občanský zákoník v ustanovení § 648 o. z. ve spojení s § 654 odst. 2 o. z. stanoví, že ke stavení lhůty dochází pouze tehdy, když věřitel (navrhovatel) v řízení řádně pokračuje. Citovaná zákonná podmínka nebyla splněna, když navrhovatel nezaplatil při podání svého předchozího návrhu na zahájení řízení soudní poplatek, žádost navrhovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce byla usnesením ze dne 28. srpna 2020, č. j. 80 Cm 40/2020-50 zamítnuta, uvedené usnesení, napadené odvoláním navrhovatele ze dne 29. září 2020 bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. února 2021, č. j. 6 Cm 361/2020-64, navrhovatel byl usnesením ze dne 30. března 2021, č. j. 80 Cm 40/2020-67 vyzván k zaplacení soudního poplatku za podaný návrh na zahájení řízení ve výši 2 000 Kč s poučením o možnosti zastavení řízení v případě nesplnění poplatkové povinnosti ve stanovené lhůtě (usnesení doručeno navrhovateli dne 10. dubna 2021), navrhovatel uloženou poplatkovou povinnost ve stanovené lhůtě nesplnil, proto soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích řízení usnesením ze dne 16. 6. 2021, č. j. 80 Cm 40/2020-74 zastavil. Na základě podaného odvolání Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. 3. 2022, sp. zn. 6 Cmo 314/2021-154 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Zákonná podmínka § 648 o. z. by byla splněna tehdy, pokud by navrhovatel v řízení řádně pokračoval zaplacením soudního poplatku na základě výzvy soudu (analogicky nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 182/01).

17. Na základě toho není nutné pro nadbytečnost zkoumat, zda svědčí navrhovateli důležitý důvod pro to, aby se mohl obrátit na soud s návrhem na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním.

18. Nepochybil-li soud prvního stupně ani ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (zde odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného nákladového výroku), tak odvolací soud s poukazem na výše uvedené, usnesení soudu prvního stupně v jeho věcně správných výrocích I. a II. potvrdil (§ 219 o. s. ř.) tak, jak uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení zcela úspěšný účastník má právo na náhradu nákladů řízení, které mu za odvolacího řízení vznikly. Účastníkovi přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení představuje náklady jeho právního zastoupení, sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 3 100 Kč za vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání dle § 7 bodu 5. ve spojení s § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, 2 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu, a to v aktuální výši 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění). Celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 8 228 Kč uložil odvolací soud navrhovateli zaplatit účastníkovi v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), k rukám zástupce účastníka (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), jak uvedeno ve výroku III. tohoto usnesení.