o vyslovení neplatnosti rozhodnutí o zrušení členství ve spolku, k odvolání navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. října 2021 č. j. 18 Cm 60/2021-59,

1. Navrhovatelka (jež se sama označila za žalobkyni) se svým návrhem (označeným jako žaloba) ze dne 20. 7. 2021 domáhala vyslovení neplatnosti rozhodnutí o zrušení jejího členství dne 19. 4. 2021, případně vyslovení, že se na napadené usnesení hledí, jako by nebylo přijato. Namítala, že „neobdržela žádnou výzvu, kterou by byla vyzvána k odvolání konání členské schůze“, neobdržela žádnou výzvu, na jejímž základě by se měla vyjádřit k důvodům svého vyloučení, či aby upustila od jednání, které bylo v pozvánce datované dne 2. 4. 2021 označeno jako důvody jejího vyloučení a nebyla jí poskytnuta přiměřená lhůta podle § 239 odst. 1 o.z.“ Dále namítla, že vyloučení bylo navrženo z podnětu člena spolku, nikoli rady spolku, jež je k tomu oprávněna. Konečně namítla rozpor napadeného rozhodnutí s dobrými mravy.

2. Účastník v podání ze dne 20. 9. 2021 nesouhlasil s navrhovatelkou a rozváděl argumenty negující důvody uvedené v návrhu. Navrhl zamítnutí návrhu na zahájení řízení.

3. Krajský soud v Ústí nad Labem coby soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 25. října 2021 č. j. 18 Cm 60/2021-59 tak, že „Žaloba s tím, aby byla vyslovena neplatnost rozhodnutí spolku [Anonymizováno]. ze dne 19. 4. 2021 se zamítá.“ (výrok I.), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

4. V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soudů) uvedl, že po přezkoumání všech námitek dospěl k názoru, že tyto námitky jsou nedůvodné, případně irelevantní:

- tvrzení žalobkyně, že by neobdržela výzvu, kterou by byla vyzvána k odvolání konání členské schůze, je dle soudu jednak nepravdivé, jednak pro posouzení věci je zcela irelevantní, protože se k věci členství navrhovatelky zřejmě žádná členská schůze nevyjadřovala a neučinila žádný závěr;

- nepravdivé je rovněž tvrzení, že by se ke své situaci a k výhradám spolku nemohla vyjádřit; lhůta pro vyjádření a nápravu podle § 239 odst. 1 o.z. navrhovatelce nebyla poskytnuta, nicméně námitka je opět irelevantní, protože spolek podle tohoto ustanovení nepostupoval;

- nelze učinit závěr, že by důvody vyloučení byly šikanózní, soud je naopak posuzoval jako běžné a typické - spory o majetek a o kompetence ve spolku, např. při svolávání členské schůze. Podstatné je, že zákon nevyžaduje žádné kvalifikované důvody pro zrušení členství ve spolku. Činnost zájmového spolku je výrazem práva ke spolčování, a řídí se vnitřní demokracií, a státní orgány do něj mají zasahovat jen výjimečně a ze zákonem stanovených důvodů. Na členství ve spolku neexistuje žádný právní nárok. Pokud ostatní členové spolku nesouhlasí s účastí člena, je přezkum soudu omezen toliko na vlastní proceduru zrušení členství nebo porušení zákona výslovně zakázanými způsoby, např. šikana nebo diskriminace menšiny z jakéhokoli důvodu. Diskriminace navrhovatelky nebyla ani tvrzena, o šikanózních důvodech odvolání se návrh zmiňoval, nicméně nebylo vysvětleno, proč by měly být šikanózní. Co se týče procedur odvolání, potom ustanovení § 239 o.z. je dle soudu zjevně dispozitivní. Stanovy v daném případě skutečně určují něco jiného, a proto je třeba posuzovat zrušení členství s ohledem na tyto stanovy. A podle ustanovení 4.4 písm. b) stanov je zrušení členství rozhodnutím statutárního orgánu (rady) možné a nevyžaduje žádné další podmínky. Jediná zbývající procedurální otázka dle soudu prvního stupně tedy je, zda je možné, aby opatrovník spolku, jmenovaný soudem, rozhodl na místě rady podle ust. stanov 4.4 písm. b). Soud prvního stupně zastává názor, že z dikce ust. § 163 o.z. statutárnímu orgánu náleží veškerá působnost, kterou zakladatelské právní jednání, zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu právnické osoby, a z charakteru opatrovníka, který z různých důvodů statutární orgán spolku dočasně zastupuje v plném rozsahu, takový postup možný je. Na rozhodnutí opatrovníka lze potom hledět obdobně jako na rozhodnutí rady spolku. S ohledem na to, že zákon nebyl napadeným rozhodnutím opatrovníka spolku porušen v žádném smyslu, soud návrh zcela zamítl.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala navrhovatelka včasné odvolání. V odvolání vznesla tyto stěžejní odvolací námitky:

1) Navrhovatelka obdržela předvolání k jednání dne 18. 10. 2021 v nočních hodinách, tedy na přípravu k jednání by měla pouhých 7 dní, z toho pouze 4 pracovní dny; nebyla tedy dodržena lhůta k přípravě na jednání, když poskytnutá lhůta (fakticky pouhé 4 pracovní dny) není pro přípravu na dané soudní jednání dostačující. Předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času k přípravě, tato povinnost je plně v kompetenci soudu. Doba nejméně 10 dnů nemusí být vždy dodržena, může být přiměřeně zkrácena, avšak toto lze pouze ve věci, v nichž jejich povaha a ani okolnosti případu nevyžadují rozsáhlejší přípravu k jednání. Došlo ke zkrácení lhůty o více než polovinu.

2) Omluva z jednání byla řádná, včasná, když navrhovatelka uvedla konkrétní okolnosti, které jí brání se daného jednání zúčastnit a také řádně požádala o odročení jednání na jiný termín. Oproti tomu soud prvního stupně svým postupem, kdy věc projednal a rozhodl bez přítomnosti navrhovatelky jí odňal možnost projednat věc před soudem.

3) Řádně založenou účast člena ve spolku lze ukončit jen z vůle členovy či proti jeho vůli, ale pak pouze z důvodů „výslovně a jasně“ vymezených ve stanovách. Z tohoto pak vyplývá zásadní nemožnost vyloučení člena rozhodnutím spolku bez uvedení důvodu. Je nutno vyžadovat, aby vždy při vyloučení člena byly uvedeny důvody k vyloučení, přičemž tyto důvody musí zásadně spočívat v porušení povinností vyplývajících ze členství a zdůvodnění vyloučení musí být členovi sděleno.

4) Jestliže má být předmětem posouzení soudu, zda byl naplněn důvod pro vyloučení navrhovatelky ze spolku, je třeba se primárně zabývat tím, zda v daném řízení existuje skutkově podložený důvod nutný pro vyloučení a jaká byla intenzita porušení povinnosti navrhovatelkou, neboť porušení musí být tak markantní, že jím byla činnost spolku narušena. Soud prvního stupně se konkrétními důvody pro vyloučení a obranou navrhovatelky proti těmto důvodům fakticky vůbec nezabýval.

5) Navrhovatelka byla připravena při jednání soudu označit i další důkazy k prokázání svých tvrzení, jednáním soudu prvního stupně jí však byla tato možnost odňata.

6. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud odvoláním napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

8. Předně odvolací soud konstatuje nesprávné označování účastníků řízení jak ze strany soudu prvního stupně, tak i ze strany samotné navrhovatelky - odvolatelky. Platí, že řízení o vyslovení neplatnosti vyloučení člena spolku je s účinností od 1. 1. 2014 řízením o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku a tedy nesporným řízením, řízením ve statusových věcech právnických osob ve smyslu § 85 písm. a) z.ř.s. Z toho vyplývá, jak mají být správně označování účastníci takového nesporného řízení - navrhovatel a ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno (další účastníci) - viz § 6 z.ř.s., nikoliv žalobce a žalovaný (tak jsou označováni jen účastníci sporného řízení podle první definice účastníků v § 90 o. s. ř.). Ke stejnému závěru jako odvolací soud ostatně dospěl i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19. 7. 2018 sp. zn. 29 Cdo 3476/2016: „V dalším řízení soud prvního stupně nepřehlédne, že řízení o vyslovení neplatnosti vyloučení podle § 242 o. z. je zvláštním případem posuzování platnosti rozhodnutí orgánu spolku soudem podle § 258 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4916/2015, uveřejněný pod číslem 59/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jak se přitom podává z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3307/2016, s účinností od 1. 1. 2014 je řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku nesporným řízením, a to řízením ve statusových věcech právnických osob ve smyslu § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, k jehož projednání a rozhodnutí jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy [§ 3 odst. 2 písm. a) téhož zákona].“

9. Podle § 115 o. s. ř. „nestanoví-li zákon jinak, nařídí předseda senátu k projednání věci samé jednání, k němuž předvolá účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba. Předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času k přípravě, zpravidla nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, pokud nepředcházelo přípravné jednání. To však ve smyslu § 17 z.ř.s. v daném řízení coby řízení nesporném konat nelze. Jak je patrné ze soudního spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem p.zn. 18 Cm 60/2021 a vyplývá z „potvrzení o dodání a doručení do datové schránky“ dle identifikátoru zprávy v ISDS č. 957675083 připojené k č.l. 48 soudního spisu - předvolání navrhovatelky k jednání soudu nařízeného na den 25. 10. 2021 v 9.00 hodin, bylo navrhovatelce toto předvolání na č.l. 48 soudního spisu doručeno do datové schránky až dne 18. 10. 2021. Přitom zákon poskytuje účastníku zásadně 10denní lhůtu (v kalendářních dech) na přípravu k jednání. Není-li lhůta dodržena, lze jednat jen tehdy, postačovala-li by přípravě na jednání kratší doba nebo souhlasil-li by s tím účastník, v jehož prospěch jde zkrácení lhůty. V daném případě souhlas navrhovatelky dán nebyl, naopak z odvolání je zřejmý její nesouhlas. Faktická lhůta sedmi dnů, přičemž již sedmý den ráno v 9.00 hodin se konalo jednání, tedy v celých dnech faktická lhůta 6ti dnů k přípravě na danou věc byla v daném případě dle odvolacího soudu nedostatečná. Šlo o první jednání ve věci, přičemž předmětem řízení byl návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí spolku o zrušení členství navrhovatelky ve spolku, tedy nikoli bagatelní věc. Soud prvního stupně přitom na jednání prováděl rozsáhlé dokazování a v rámci tohoto, prvního jednání ve věci, také rovnou i meritorně rozhodl. Navrhovatelka přitom na jednání nebyla přítomna ani osobně, ani v zastoupení. Soud prvního stupně se tak tím, že nebyla dodržena předmětná lhůta k přípravě navrhovatelky na jednání soudu, dopustil v dané věci zásadního pochybení jsoucího podstatnou vadou řízení. Navrhovatelka neměla možnost se řádně na jednání u soudu připravit, přitom soud jednal bez ní, prováděl dokazování a rozhodl na tomto jednání ve věci samé (odvolání napadeným rozsudkem). Nebyl tudíž splněn základní formální předpoklad pro vydání rozhodnutí ve věci samé.

10. Z výše uvedených důvodů nezbylo odvolacímu soudu, než podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 221 písm. a/ o. s. ř.).