o zrušení obchodní společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, o odvolání společnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2023, č. j. 84 Cm 65/2023-7

1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. června 2023, č. j. 84 Cm 65/2023-7 rozhodl takto: „Obchodní korporace [Jméno navrhovatele A]., IČO: [IČO], sídlem [adresa], [adresa], se její likvidace“ (výrok I.), „Soud jmenuje likvidátorem obchodní korporace [Jméno navrhovatele A]., IČO: [IČO], sídlem [adresa], [adresa], společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa]“ (výrok II.), „Obchodní korporace [Jméno navrhovatele A]., IČO: [IČO], sídlem [adresa], je povinna zaplatit českému státu - Městskému soudu v Praze soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 2.000 Kč, na číslo účtu 3703-2928021/0710, pod VS 8422006523, a to do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení“ (výrok III.) a „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení“.

2. Důvody svého rozhodnutí uvedl soud prvního stupně následující: Dne 16. 1. 2023 byl podán návrh na zrušení obchodní korporace (dále též „společnosti“). Navrhovatel odůvodnil návrh tím, že společnost za zdaňovací období let 2018 - 2021 nepodala daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob, resp. již od roku 2011, pokusy o kontakt se společností byly marné a ve Sbírce listin obchodním rejstříku nejsou založeny listiny zákonem stanovené. Z uvedeného lze dovodit, že společnost nevykonává žádnou činnost, a jsou tedy dány důvody pro postup podle § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích. Soud z rejstříkového spisu vedeného k zrušované společnosti zjistil, že společnost nezakládá zákonem stanovené listiny do Sbírky listin a lze tedy usuzovat její nečinnost. Žádná účetní uzávěrka nebyla do Sbírky listin založena. Z těchto důvodů společnost vyzval usnesením ze dne 31. 1. 2023, č. j. 84 Cm 65/2023-5 k vyjádření a odstranění důvodů vedoucích k jejímu zrušení, ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení. Předmětné usnesení bylo účastníku č. 1 doručeno do vlastních rukou dne 24. 4. 2023, účastníku č. 2 doručeno do vlastních rukou dne 15. 2. 2023, lhůta k nápravě uplynula marně. Za stavu, kdy účastníci nereagovali na výzvu soudu, a náprava vytýkaného stavu nebyla do dnešního dne zjednána, dospěl soud k závěru, že zjištěné skutečnosti naplňují podmínky § 93 písm. b) zákona o obchodních korporacích pro zrušení společnosti a její likvidaci, neboť závěr o tom, že společnost není schopna vykonávat svoji činnost, pro nečinnost účastníků učinit lze, a to zejména s ohledem na stav Sbírky listin, v možnostech soudu pak není blíže ověřovat případné aktivity společnosti, které nevyplývají z veřejně dostupných údajů. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení, a návrhu vyhověl. V daném případě je statutární orgán společnosti nečinný a ve vztahu k soudu nekontaktní, neskýtá tedy záruku řádného provedení likvidace, proto soud jmenoval likvidátorem osobu vedenou v seznamu insolvenčních správců, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení, a to podle ustanovení § 191 odst. 4 občanského zákoníku.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost včasné odvolání (do jeho výroků I. - III.). V odvolání uvedla, že společnost měla být zrušena podle § 105a z. v. r., kdy dlouhodobě nevykonávala žádnou činnost a nemá žádný majetek. Vzhledem k nemajetnosti společnosti žádá odvolatelka o zrušení jmenování likvidátora soudem, stejným důvodem je i odvolání do výroku III. Z odvolání tedy plyne nesouhlas s usnesením soudu prvního stupně a potažmo tak požadavek jeho zrušení.

4. Vrchní soud v Praze coby odvolací soud dospěl k závěru, že napadené usnesení soudu prvního stupně je částečně nepřezkoumatelné, důvody pro jeho vydání nekorespondují se zákonem a navíc by v daném případě situaci více odpovídal postup statusového soudu podle § 105 případně dle § 105a z. v. r.

5. V prvé řadě je nutné konstatovat, že soud prvního stupně pochybil ohledně svého výroku I., od něhož se odvíjí opodstatněnost všech dalších výroků. Ve výroku uvedl, že: „Obchodní korporace [Jméno navrhovatele A]., IČO: [IČO], sídlem [adresa], se její likvidace“. Nerozhodl tedy o zrušení předmětné obchodní společnosti, ale jen o jakési „její likvidaci“, což je navíc i nesrozumitelné. Přitom však likvidace ve smyslu § 187 a násl o. z. je možná jen u právnické osoby, jež byla předtím či nejpozději k okamžiku vstupu do likvidace zrušena. V daném případě ovšem soud prvního stupně o zrušení společnosti vůbec nerozhodl, společnost tak není, a to ani nepravomocně zrušena, pročež nemůže následovat, resp. ani být zahájena její likvidace, tím spíše pak být jmenován likvidátor. I jen tento důvod je sám o sobě natolik zásadní, že vede jedině ke zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně.

6. Dle ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.) musí odůvodnění rozhodnutí obsahovat stručně a jasně, které skutečnosti má soud za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Uvedené ustanovení se uplatní i na posuzovaný případ.

7. Soud prvního stupně v prvním odstavci odůvodnění usnesení v rámci rekapitulace důvodů podání návrhu navrhovatelem zmiňuje, že společnost nepodala daňová přiznání za období 2018 až 2021, resp. již od roku 2011, je nekontaktní a ve sbírce listin obchodního rejstříku nejsou založeny listiny zákonem stanovené. Je proto na místě postup dle § 93 písm. b) z. o. k. Zmíněný odstavec odůvodnění usnesení lze ovšem považovat jen za shrnutí důvodů zrušení společnosti tvrzených samotným navrhovatelem, včetně jím podřazeného skutkového stavu pod zákonné ustanovení § 93 písm. b) z. o. k. a jím učiněného právního závěru. Nikoliv však za zjištění a závěry soudu prvního stupně.

8. V následujícím odstavci soud prvního stupně konstatoval, že „z rejstříkového spisu vedeného ke společnosti zjistil, že společnost nezakládá zákonem stanovené listiny a lze tedy usuzovat její nečinnost,…“ a z těchto důvodu vyzval společnost k vyjádření a odstranění důvodů vedoucích k jejímu zrušení. Na výzvu soudu ve lhůtě k tomu určené nikdo nereagoval. A následně po citaci ustanovení § 93 písm. b) z. o. k. na straně 2 usnesení (odstavec 5) pak soud jen uzavřel: „Na základě shora uvedeného, kdy náprava nebyla do dnešního dne sjednána, dospěl k závěru, že zjištěné skutečnosti naplňují podmínky zákona pro zrušení společnosti a její likvidaci,..“ Soud prvního stupně v první větě druhého odstavce jen poukazuje na nezaložení „zákonem stanovených listin“, aniž by však tyto listiny jakkoli specifikoval a konkretizoval. Z obecného nezaložení blíže neurčených listin nelze ničeho usuzovat….., tedy bylo třeba, aby soud prvního stupně uvedl konkrétní listiny resp. jejich typ (a časové období, ke kterému se vážou), s nimiž je dle jeho názoru spojena úvaha o nečinnosti společnosti. Není tedy jasné a zřejmé, zda „zákonem stanovenými listinami“ měl soud prvního stupně na mysli daňová přiznání (která zmínil v rámci shrnující části tvrzených důvodů pro zrušení společnosti navrhovatelem) a jež se však nezakládají do sbírky listin obchodního rejstříku, či zda měl na mysli jiné listiny - např. účetní závěrky, jež se naopak zakládají do sbírky listin obchodního rejstříku, resp. ohledně, nichž existuje u obchodní korporace zákonná povinnost k jejich založení do sbírky listin obchodního rejstříku. Popsaná nekonkrétnost ve specifikaci „zákonem stanovených listin“, jež „společnost nezakládá“, však způsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Dále šestého odstavce - uzavírajícího úvahy soudu, proč rozhodl o zrušení společnosti s likvidací nelze dovodit, jaké „zjištěné skutečnosti“ dle soudu „naplňují podmínky zákona pro zrušení společnosti“. Rozhodnutí soudu prvního stupně je proto částečně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

9. Odvolací soud poukazuje i na to, že neschopnost obchodní korporace vykonávat svou činnost (ve smyslu § 93 písm. b/ z. o. k.) nelze zaměňovat s nečinností. Žádný právní předpis neukládá obchodní korporaci povinnost vyvíjet činnost, resp. vyvíjet ji aktivně po celou dobu její existence. Existuje celá řada jak externích, tak interních, jak ekonomických, tak i lidských, osobních, vztahových důvodů, proč obchodní korporace fakticky činnost nevykonává. V každém případě je však zapotřebí, aby ve vztahu k předmětu podnikání či činnosti nečinná obchodní společnost plnila všechny své zákonné povinnosti vůči třetím osobám a orgánům veřejné moci včetně soudu a úřadům státní správy, včetně finančního či živnostenského úřadu. Toliko jen s některým neplněním zákonem stanovených povinností zákon spojuje negativní účinek. Jedním z takových negativních následků může být i rozhodnutí soudu o zrušení obchodní korporace s likvidací. Důvodem pro zrušení obchodní korporace tedy není samo o sobě, že obchodní korporace fakticky nevykonává činnost předmětu podnikání nebo předmětu činnosti, tj. nemá vůli ji vykonávat a je pouze v tzv. „klidovém“ stavu, přičemž je zároveň objektivně schopna ji vykonávat. Neschopnost obchodní korporace vykonávat svou činnost musí trvat alespoň 1 rok a musí vést k tomu, že obchodní korporace není schopna plnit svůj účel.

10. Měl-li soud prvního stupně na mysli coby důvod (resp. jediný důvod) pro zrušení předmětné společnosti s likvidací ve smyslu § 93 písm. b) z. o. k. nepodávání daňových přiznání společností, tak taková skutečnost může být pouze jedním z indikátorů faktické nečinnosti společnosti, ale nemůže obstát jako jediný důvod k prokázání skutečnosti, že společnost není schopna vykonávat svou činnost po dobu delší než 1 rok a plnit tak svůj účel. Jinak řečeno z faktického nevykonávání činnosti předmětu podnikání nebo předmětu činnosti obchodní korporací ještě automaticky neplyne objektivní neschopnost ji vykonávat.

11. Měl-li soud prvního stupně na mysli nezakládání účetních závěrek do sbírky listin obchodního rejstříku vedeného soudem coby důvod pro zrušení předmětné společnosti s likvidací, tak takové jednání společnosti, resp. absence plnění zákonné povinnosti společnosti zakládat do sbírky listin účetní závěrky rovněž nepředstavuje skutek, jenž umožňuje zrušení obchodní korporace pro „neschopnost po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel“ podle § 93 písm. b) z. o. k., neboť zákon obsahuje speciální skutkovou podstatu pro „zapsané osoby“ (a tedy i společnost s ručením omezeným) pro neplnění povinností vůči rejstříkovému soudu, do kteréžto podstaty lze řadit též i nezakládání listin vypočtených v § 106 odst. 1 z. v. r. (mj. účetních závěrek) do sbírky listin - viz § 105 z. v. r. Jinak řečeno taková skutečnost může být důvodem pro zrušení předmětné společnosti s likvidací na základě ustanovení § 105 z. v. r. a tam stanovených podmínek, nikoli dle § 93 písm. b) z. o. k. - viz též usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 405/2017 ze dne 20. června 2018 publikované v OR 9/2018.

12. V uvedené souvislosti je třeba připomenout i judikaturu Nejvyššího soudu, shodující se s judikaturou soudu odvolacího, podle níž „soud může obchodní korporaci s odkazem na § 93 písm. b) z. o. k. zrušit jen tehdy, není-li objektivně schopna vykonávat svoji činnost (a v důsledku toho plnit svůj účel), nikoli jen proto, že svoji činnost nevykonává“ viz usnesení NS sp. zn. 27 Cdo 4030/2017, shodně též v usnesení NS sp. zn. 27 Cdo 1233/2019 ze dne 26. 1. 2021.

13. Vzhledem ke skutečnostem uvedeným odvolatelkou lze navíc připomenout ust. § 105a z. v. r., podle něhož „nepředloží-li obchodní korporace řádnou nebo mimořádnou účetní závěrku za nejméně 2 po sobě jdoucí účetní období k založení do sbírky listin, vyzve ji rejstříkový soud, aby ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení výzvy předložila všechny chybějící účetní závěrky k založení do sbírky listin, jinak bude postupovat podle § 104; Výzva podle odstavce 1 se doručuje obchodní korporaci do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno; předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení se použijí obdobně; Nepodaří-li se výzvu podle odstavce 1 obchodní korporaci doručit, zahájí rejstříkový soud řízení o jejím zrušení; údaj o zahájení řízení o zrušení obchodní korporace zapíše rejstříkový soud bez řízení do veřejného rejstříku; Nevyjde-li v průběhu řízení o zrušení obchodní korporace najevo, že majetek obchodní korporace postačuje alespoň na úhradu nákladů likvidace, rozhodne rejstříkový soud, pokud by tím nebylo podstatně zasaženo do práv třetích osob, o zrušení obchodní korporace bez likvidace; jinak rozhodne o zrušení obchodní korporace s likvidací; Rejstříkový soud může vydat rozhodnutí o zrušení obchodní korporace bez likvidace nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne zápisu údaje o zahájení řízení o zrušení obchodní korporace podle odstavce 3 do veřejného rejstříku; Rejstříkový soud o zrušení obchodní korporace nerozhodne, jestliže v době jeho rozhodování probíhá insolvenční řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící úpadek obchodní korporace; Rozhodne-li rejstříkový soud o zrušení obchodní korporace bez likvidace, provede na základě tohoto rozhodnutí zápis ve veřejném rejstříku. Ustanovení § 78 se nepoužije“. Je tak namístě pro futuro uvažovat o možnosti takovéhoto řešení.

14. Ohledně pochybení soudu prvního stupně lze v dané věci jeho konstatování uvedené v odvolání, že účastníky řízení o zrušení společnosti jsou „navrhovatel a zrušovaná společnost, a od okamžiku vydání rozhodnutí o jmenování soudem také likvidátor“, považovat za chybné. Fakticky bylo rozhodnutí soudu doručováno vedle navrhovatele jak společnosti, tak i její společnici Olze Kopecké, tito byli uvedeno též i v záhlaví usnesení, pročež chybné odůvodnění soudu prvního stupně nemělo negativní důsledek v jeho rozhodnutí. Účastníky řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací (a jmenování likvidátora) jsou ve smyslu první definice účastenství dle § 6 odst. 1 z. ř. s. vždy zrušovaná společnost s ručením omezeným a dále osoba, která je soudem jmenována likvidátorem (ta teprve od okamžiku jejího jmenování), a dále také všichni společníci zrušované společnosti s ručením omezeným, neboť se nepochybně jedná i o jejich právech nebo povinnostech, které z takového rozhodnutí pro ně budou plynout. Stejně k otázce účastenství společníků zrušované společnosti uzavřel Ústavní soud v nálezu ze dne 12. září 1996, sp. zn. IV. ÚS 230/95, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 6, str. 39, a dále v nálezu ze dne 29. června 2005, sp. zn. I. ÚS 83/04, které jsou na danou věc aplikovatelné i dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Odvolacímu soudu není známo ke dni jeho rozhodnutí, že by Ústavní soud či Nejvyšší soud v této otázce ve své rozhodovací praxi v souvislosti s rekodifikací soukromého práva (platnou a účinnou od 1. 1. 2014) dospěly k opačnému právnímu závěru, resp. že by se odchýlily od svého předchozího závěru. Naopak, odvolacímu soudu je známo usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2022 sp. zn. I. ÚS 328/22, v němž Ústavní soud i nadále vychází ze závěrů výše jmenovaného nálezu, když pro otázku legitimace k odvolání v řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací rozhodnutím soudu řešil, zda je, resp. byl odvolatel v rozhodné době společníkem této společnosti či nikoli. Právě proto, že v době rozhodování soudu o zrušení společnosti s likvidací nebyl již společníkem, nebyl stěžovatel účastníkem řízení ani v prvním stupně ani v rámci odvolacího řízení. A contrario to tedy (i nadále) znamená, že společník společnosti s ručením omezeným je účastníkem soudního řízení o zrušení této společnosti rozhodnutím soudu.

15. Odvolací soud uzavírá, že všechna výše popsaná pochybení soudu prvního stupně vedla odvolací soud k tomu, že napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.