o určení odměny a náhrady hotových výdajů likvidátora, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2024, č. j. 77 Cm 200/2008-27,

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením přiznal [Jméno navrhovatele A] (dále jen „likvidátor“), likvidátorovi společnosti [Jméno navrhovatele B]. v likvidaci (dále jen „společnost“) odměnu ve výši 5 000 Kč (výrok I.). Výrokem II. přiznal likvidátorovi náhradu hotových výdajů ve výši 3 718,20 Kč, která bude likvidátorovi uhrazena z poskytnuté zálohy na hotové výdaje ve výši 7 000 Kč. Výrokem III. uložil likvidátorovi povinnost zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze vedený u České národní banky, č.ú. 19-2928021/071, konst. symbol 1148, VS 7722020008 nespotřebovanou část zálohy na náklady spojené s likvidací společnosti ve výši 3 281,80 Kč.

2. Soud prvního stupně odůvodnil výše uvedené usnesení tak, že společnost byla z obchodního rejstříku ke dni 15. 6. 2019 vymazána a likvidátorovi tak vznikl nárok na přiznání odměny a náhrady nákladů, které v souvislosti s likvidací vznikly. Dále uvedl, že likvidátor doložil soudu prvního stupně výdaj oznámení o zveřejnění vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku ve výši 2 380 Kč, ověřování listin a podpisů ve výši 36 Kč, poplatek Centrálnímu depozitáři cenných papírů ve výši 703,20 Kč, poštovné ve výši 416 Kč a zpracování DPPO ve výši 3 000 Kč. Jiné náklady likvidátor soudu prvního stupně nedoložil. Z doložených nákladů nemá soud prvního stupně za účelně vynaložený výdaj ve výši 3 000 Kč týkající se vyúčtování daně a nulová přiznání k DPPO, jelikož je společnost neaktivní a nevlastní žádný majetek. Odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2012, sp. zn. 7 Cmo 456/2011. Jelikož byla likvidátorovi poskytnuta záloha ve výše 7 000 Kč, uložil soud prvního stupně likvidátorovi povinnost vrátit nespotřebovanou část zálohy ve výši 3 281,80 Kč.

3. Proti všem výrokům usnesení soudu prvního stupně podal likvidátor včasné odvolání. Je toho názoru, že ustanovení, z nichž vycházel soud prvního stupně, se netýkají odměny likvidátora ex offo. Ze své zkušenosti uvádí, že i nejjednodušší likvidace společnosti si vyžaduje nejméně 30 hodin práce likvidátora. Má tedy odměnu ve výši 5 000 Kč za velice podhodnocenou obzvlášť v případě, že z odměny je třeba odvést zálohu na daň z příjmu a zdravotní a sociální pojištění. Navíc upozorňuje, že odměna mu není vyplácena v roce 2013 a měla by být do výše odměny promítnuta i inflace. Likvidátor dále nesouhlasí s tím, že mu soud prvního stupně nepřiznal náhradu hotových výdajů za zpracování daňových přiznání společnosti a ve výši 3 000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 500 Kč za telekomunikační poplatky, opisy a fotokopie. Uvádí, že právní závěr uvedený v citovaném usnesení soudem prvního stupně, byl již překonán a v jiných obdobných případech bylo likvidátorovi přiznána náhrada hotových výdajů za provedení účetnictví a vypracování daňových přiznání. Odkazuje dále na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 7 Cmo 442/2012, kdy byla likvidátorovi v obdobném případě náhrada hotových výdajů za telekomunikační poplatky, opisy a fotokopie přiznána. Likvidátor dále uvádí, že nedoložil výdaj ve výši 36 Kč za ověřování listin, jak uvedl soud prvního stupně, a že doložil výdaj ve výši 638 Kč za poštovné, a nikoliv ve výši 412 Kč, jak uvedl soud prvního stupně v napadeném usnesení. Je tedy toho názoru, že není na záloze přeplatek ve výši 3 281, 80 Kč, ale naopak má být likvidátorovi vyplacen nedoplatek ve výši 218,20 Kč na náhradě hotových výdajů. Navrhuje, aby odvolací soud změnil výrok I. napadeného usnesení tak, že se likvidátorovi přiznává odměna za likvidaci ve výši 20 000 Kč. Dále, aby odvolací soud výrok II. změnil tak, že likvidátorovi se přiznává náhrada hotových výdajů ve výši 7 218,20 Kč a výrok III. tak, že likvidátorovi bude vyplacen nedoplatek na náhradě hotových výdajů ve výši 218,20 Kč.

4. Z obsahu odvolání vyplývá, že odvolání míří proti nepřiznané náhradě hotových výdajů v celkové výši 3 500 Kč (likvidátor požadoval přiznat náhradu hotových výdajů ve výši 7 218,2 Kč). Odvolání likvidátora nesměřuje proti částce soudem prvního stupně přiznané na náhradě hotových výdajů ve výši 3 718,2 Kč.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání likvidátora není důvodné.

6. Jelikož odvolatel byl jmenován likvidátorem společnosti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2007, č. j. 77 Cm 200/2008-2, v právní moci od 9. 8. 2008, je třeba vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byl likvidátor soudem jmenován do své funkce, bez ohledu na to, kdy likvidace skončila, a kdy soud o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora rozhoduje (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. ledna 2016, sp. zn. 14 Cmo 348/2015, uveřejněné pod číslem 118/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

7. Podle § 71 odst. 6 zákona č. 513/1991 Sb. (dále jen „obchodní zákoník“) odměnu likvidátora určuje orgán společnosti, který likvidátora jmenoval. Byl-li likvidátor jmenován soudem, určuje jeho odměnu soud. Likvidátorovi lze přiznat právo na vyplácení zálohy. Jde-li o likvidátora jmenovaného soudem podle § 71 odst. 2 věta druhá, odměna mu nenáleží.

8. Podle ustanovení § 71 odst. 9 obchodního zákoníku, Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou pravidla pro určení výše odměny likvidátora nebo člena orgánu společnosti jmenovaného soudem.

9. Podle § 1 odst. 2 vyhlášky č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále jen „vyhláška“) odměnu likvidátora jmenovaného soudem určuje soud. V případě, kdy jsou odměna likvidátora a jeho hotové výdaje hrazeny státem, vyplácí tyto částky soud.

10. Podle § 4 odst. 1 vyhlášky skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního majetku, nebo nedostačuje-li likvidační majetek zcela nebo zčásti k úhradě odměny, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč.

11. Podle § 4 odst. 2 vyhlášky soud může podle okolností případu odměnu likvidátora podle odstavce 1 přiměřeně zvýšit až do výše 5 000 Kč.

12. Podle § 7 vyhlášky, není-li likvidační majetek k úhradě odměny a hotových výdajů likvidátora, hradí odměnu a hotové výdaje podle § 8 a 9 likvidátorovi stát. Dostačuje-li likvidační majetek k úhradě odměny a hotových výdajů pouze částečně, hradí odměnu a hotové výdaje stát pouze v rozsahu, v jakém nebyly uhrazeny z majetku společnosti.

13. Dle § 8 odst. 1 vyhlášky likvidátorovi náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie.

14. Podle § 70 odst. 3 obchodního zákoníku jmenováním likvidátora na něj přechází v rámci § 72 působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti. Je-li jmenováno více likvidátorů a z jmenování nevyplývá nic jiného, má tuto působnost každý likvidátor.

15. Podle § 71 odst. 5 obchodního zákoníku likvidátor je orgánem společnosti (§ 66) a za výkon své působnosti odpovídá týmž způsobem jako členové statutárních orgánů.

16. Z obsahu předloženého spisu se podává, že dne 18. 12. 2023 doručil likvidátor soudu prvního stupně návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů. Likvidátor požadoval přiznat odměnu za provedenou likvidaci ve výši 20 000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 7 218,20 Kč. Likvidátor vyčíslil výdaje, které mu vznikly v souvislosti s prováděním likvidace, následovně:

Zaplacení faktury za zveřejnění v obchodním věstníku 2 380,00 Kč

Zaplacení faktury [právnická osoba]. 703,20 Kč

Zaplacení faktury za zpracování přiznání k DPPO 3 000,00 Kč

Poštovné 638,00 Kč

Telekomunikační poplatky, opisy a fotokopie 500,00 Kč

Celkem 7 218,20 Kč

K odměně likvidátora

17. Soud prvního stupně odvolateli přiznal odměnu v maximální možné výši 5 000 Kč, což považuje odvolací soud za akceptovatelné, přestože se v daném případě jedná o nekomplikovanou likvidaci. Musí se totiž dle názoru odvolacího soudu zohlednit skutečnost, že vyhláška nebyla po celou dobu své účinnosti od 1. ledna 2001 až do 31. prosince 2013 ani jednou novelizována. Odvolací soud připouští, že vyhláškou stanovená odměna není (s přihlédnutím k současné cenové hladině) vysoká, nicméně k překročení rámce stanoveného vyhláškou důvody neshledal, neboť likvidátor netvrdil, že by v rámci likvidace činil jiné než obvyklé úkony. K argumentu inflace odvolací soud dodává, že likvidace trvala celkem 11 let, z čehož cca 2,5 roku bylo proti společnosti vedeno insolvenční řízení, a likvidátor svou odměnu a výdaje vyúčtoval až na výzvu soudu 4 roky po skončení likvidace. Pokud by likvidátor činil úkony popsané ve své zprávě bez zbytečného odkladu, mohl se své odměny dočkat podstatně dříve.

18. Odvolací soud proto v posuzované věci shledal odměnu ve výši 5 000 Kč přiznanou soudem prvního stupně za přiměřenou.

19. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 219 o. s. ř., usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku I. potvrdil jako věcně správné.

20. Pro úplnost odvolací soud dodává, že likvidátor není (ohledně odměny za likvidaci) osobou povinnou k dani z přidané hodnoty. V daném případě je likvidátor podle § 71 odst. 5 obchodního zákoníku orgánem společnosti. Stejně tak dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 je likvidátor tzv. voleným orgánem právnické osoby ve smyslu § 152 odst. 1 zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“). Činnost likvidátora je tak podle § 6 odst. 1 písm. c) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, příjmem ze závislé činnosti. Likvidátor tedy není osobou, která ve smyslu § 5 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, uskutečňuje samostatně ekonomickou činnost, neboť jeho úkony v rámci likvidace jsou úkony voleného orgánu právnické osoby. (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 12 2017, sp. zn. 7 Cmo 175/2017, uveřejněném v Právních rozhledech č. 6/2018).

Zpracování daňových přiznání

21. Soud prvního stupně likvidátorovi nepřiznal náhradu hotových výdajů spočívajících ve zpracování přiznání k dani z příjmu právnických osob s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2012, sp. zn. 7 Cmo 456/2011. Odvolací soud však má názor soudu první stupně za nesprávný a upozorňuje, že závěr uvedený v usnesení, ze kterého soud prvního stupně vycházel a citoval ho ve svém usnesení, byl již rozhodovací praxí odvolacího soudu dávno překonán.

22. Ze současné ustálené rozhodovací praxe odvolacího soudu vyplývá, že likvidátor není povinen vést účetnictví - včetně vyhotovení účetních závěrek a potřebných daňových přiznání - vlastními silami, neboť i v případě, že společnost je nečinná a nevykazuje žádný majetek, je třeba pro tuto činnost mít příslušné odborné znalosti, včetně znalosti právě platné legislativy. Po likvidátorovi, který těmito odbornými znalostmi nedisponuje, nelze spravedlivě požadovat, aby tyto činnosti vykonával výlučně sám na svůj náklad a odpovědnost (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2018, sp. zn. 14 Cmo 22/2018, ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, ze dne 1. února 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022, ze dne 24. května 2024, sp. zn. 7 Cmo 112/2024, ze dne 11. června 2024, sp. zn. 7 Cmo 162/2024, či ze dne 15. července 2024, sp. zn. 7 Cmo 209/2024).

23. Odvolací soud je dále toho názoru, že skutečnost, že společnost nemá žádný majetek, by měla být reflektována ve výši úplaty požadované za poskytnuté účetní a daňové služby.

24. Pro úplnost odvolací soud dodává, že na výše uvedeném nemění nic ani skutečnost, že judikatura, na kterou odvolací soud shora odkazuje se týká výkladu právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Závěry v ní uvedené se prosadí obdobně i v poměrech vyhlášky a obchodního zákoníku (tedy předchozí právní úpravy), neboť relevantní zákonná úprava nedoznala zásadnějších změn.

25. Odvolací soud však i přes výše uvedené, nemůže považovat výdaj za zpracování přiznání k dani z příjmu právnických osob za účelně vynaložený v souvislosti s prováděním likvidace ve smyslu § 8 odst. 1 vyhlášky.

26. Z faktury č. 13044/13 vystavené dne 9. 4. 2013 za zpracování přiznání k dani z příjmu právnických osob společností [právnická osoba], IČO [IČO] (dále jen „[právnická osoba]“) odvolací soud zjistil, že likvidátorovi byla vyfakturována částka 3 000 Kč. Přestože likvidátor ve svém odvolání uvádí, že se výdaj týká i vedení účetnictví, z přiložené faktury odvolací soud zjistil, že společnost [právnická osoba] fakturovala „zpracování přiznání k [Anonymizováno].“ Odvolací soud tak naznal, že se tento výdaj týká pouze zpracování přiznání k dani z příjmu právnických osob.

27. Podle § 1 zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky (dále jen „zákon č. 523/1992 Sb.“), tento zákon upravuje: a) poskytování právní pomoci a finančně ekonomických rad ve věcech daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění (dále jen „daně“), jakož i ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí (dále jen „daňové poradenství“) a b) vznik, postavení a působnost Komory daňových poradců České republiky (dále jen „komora“) v souladu s právem Evropských společenství.

28. Podle § 2 zákona č. 523/1992 Sb. tímto zákonem nejsou dotčena oprávnění advokátů, komerčních právníků a auditorů, popřípadě jiných osob a orgánů, upravená zvláštními předpisy. Dotčeno není ani právo fyzické nebo právnické osoby požádat o právní pomoc a finančně ekonomickou radu ve věcech daní a ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí, i jinou fyzickou osobu, než je daňový poradce; tato jiná osoba však nesmí poskytovat uvedenou pomoc nebo rady soustavně za účelem dosažení zisku, nejde-li o osoby uvedené ve větě první.

29. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 523/1992 Sb. právo vykonávat daňové poradenství nabývá fyzická osoba dnem zápisu nebo registrace do seznamu. K tomuto dni se vydá daňovému poradci osvědčení o zápisu do seznamu nebo hostujícímu daňovému poradci osvědčení o registraci v seznamu (dále jen „osvědčení“). Podle § 3 odst. 6 zákona č. 523/1992 Sb. mohou daňové poradenství vykonávat pomocí daňových poradců také obchodní společnosti nebo družstva, které mají tuto činnost jako předmět podnikání zapsánu do obchodního rejstříku.

30. Likvidátor pro vypracování přiznání k dani příjmu právnických osob vybral společnost [právnická osoba] Odvolacímu soudu je z vlastní činnosti - z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného na společnost [právnická osoba] ze dne 21. 2. 2025 - známo, že předmětem podnikání této společnosti byla a stále je činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence. Dále je odvolacímu soudu z úplného výpisu z obchodního rejstříku známo, že v době vystavení faktury za zpracování přiznání k dani z příjmu právnických osob společností [právnická osoba] byla předmětem podnikání této společnosti výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, činnost podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců, zprostředkovatelská činnost v oblasti obchodu a služeb v rozsahu živnosti volné, poradenská činnost v oblasti obchodu a služeb v rozsahu živnosti volné. V seznamu daňových poradců společnost [právnická osoba]

31. V rozsudku ze dne 27. 10. 2014, sp. zn. 32 Cdo 4092/2014, uveřejněném pod R 88/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud vysvětlil, že „služba spočívající ve zpracování daňového přiznání podnikatelským způsobem je proto - ve vztahu mezi účetním a daňovým poradenstvím - výhradní součástí poradenství daňového a pod živnost „činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence” nespadá. […] Daňový poradce při své činnosti přebírá odpovědnost i za posouzení dalších, nadstavbových daňově relevantních právních i ekonomických souvislostí, přesahujících rámec řešení nezbytných pro řádné vedení daňové evidence. Proto také speciální úprava této profese, obsažená v zákoně o daňovém poradenství, stanoví nejen zvláštní předpoklady pro oprávnění k výkonu této činnosti (vzdělání, podle úpravy účinné do 30. 4. 2004 středoškolské, podle pozdější úpravy vysokoškolské, složení kvalifikační zkoušky z oboru finančního, správního, občanského a obchodního práva, financí a ekonomiky a účetnictví a zápis do seznamu daňových poradců, popř. registrace v něm, srov. § 4 a 5), nýbrž zakotvuje též zvláštní odpovědnost za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem daňového poradenství (srov. § 6 odst. 7 citovaného zákona, ve znění účinném do 31. 8. 2008, ve znění pozdějších předpisů pak § 6 odst. 8).“ Nejvyšší soud v uvedené věci uzavřel, že způsobí-li účetní poradce škodu při zpracování daňového přiznání, není taková škoda kryta pojištěním odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu činnosti účetního poradce.

32. Jinak řečeno, svěřil-li likvidátor vypracování daňových přiznání společnosti, která nebyla daňovým poradcem, nesvěřil ji osobě, která byla pro takovou činnost nadána příslušnými odbornými znalostmi a případně pojištěna proti odpovědnosti za způsobenou škodu. Výdaj spojený s přibráním takové osoby proto nelze považovat za přínosný pro likvidaci společnosti, resp. za účelně vynaložený. Přiznání částky ve výši 3 000 Kč tak nemá oporu v zákonné úpravě (§ 9 odst. 2 nařízení). Odvolání likvidátora co do nepřiznané náhrady ve výši 3 000 Kč je proto nedůvodné.

K administrativním výdajům

33. Část likvidátorem požadované částky tvořily výdaje ve výši 500 Kč, které likvidátor specifikoval jako telekomunikační poplatky, opisy a fotokopie.

34. Odvolací soud uvádí, že likvidátor má právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši. Při řešení otázky přiznání náhrady požadovaných hotových výdajů spojených s likvidací je třeba uplatnit kritérium účelnosti vynaložených výdajů (např. nález Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. II. ÚS 736/2012), přičemž předpokladem náhrady hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace je jejich prokázání. Likvidátor ani v průběhu odvolacího řízení doklad o prokázané výši těchto nákladů nedoložil. Přiznání paušální náhrady hotových výdajů za výše uvedené administrativní výdaje nemá oporu v zákonné úpravě. Odvolání likvidátora je proto v této části nedůvodné.

35. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. potvrdil, neboť je věcně správné.

36. Odvolací soud dále opravil zřejmou nesprávnost ve výroku III. napadeného usnesení, jelikož při specifikaci čísla účtu Městského soudu v Praze došlo k písařské chybě. Jinak odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil také v odvoláním napadeném výrok III., neboť je věcně správné.

37. Jelikož je likvidátor jediným účastníkem řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.