o zaplacení částky 10 000 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 7. 2023, č. j. 38 Cm 67/2021-248

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Trutnově dne 4. 12. 2020 se žalobce domáhal, aby soud uznal žalovaného povinným zaplatit mu částku 10 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 8,25 % od 9. 6. 2020 do zaplacení.

2. Žalobce tvrdí, že žalovaný je společníkem společnosti [právnická osoba]., v níž drží 100% podíl na základním kapitálu, a ve společnosti [právnická osoba]., v níž drží 50% podíl na základním kapitálu (dále jen „podíly“ a „společnosti“). Žalovaný měl v úmyslu podíly prodat a žalobce měl o tuto investiční příležitost zájem. Proto sepsali Dohodu o hlavních podmínkách transakce spočívající v prodeji a nabytí podílu ve společnostech (dále jen „[Anonymizováno]“), která obsahovala základní podmínky uvažované transakce. [Anonymizováno] však nepředstavoval smlouvu o smlouvě budoucí. Podle čl. 3 (i) a. [Anonymizováno] zaplatil žalobce žalovanému zálohu na kupní cenu ve výši 10 000 000 Kč. Podle čl. 4 [Anonymizováno] měla být koupě podílů financována kombinací vlastních zdrojů žalobce a bankovního financování. Žalovaný vzal na vědomí, že může nastat situace, kdy banky přestanou transakce takovéhoto druhu financovat. K tomu také došlo, neboť financující banka ([právnická osoba].) odmítla právě z uvedeného důvodu poskytnout žalobci úvěr, a to přípisem z 31. 3. 2020 s odkazem na aktuální situaci vzniklou pandemií Covid-19. [právnická osoba] potvrdila své odmítnutí znovu 17. 6. 2020 s odkazem na nejistý budoucí vývoj. Žalovaný se pokoušel žalobci pomoci s financováním transakce, avšak podařilo se mu získat pouze příslib mezaninového úvěru na 1 rok a nedostačující částku. Účastnicí se pokusili věc vyřešit dohodou na telekonferenci dne 17. 4. 2020, jejíž výsledky shrnul zprostředkovatel transakce [Anonymizováno] (ze společnosti [právnická osoba].) tak, že nepodaří-li se žalobci získat do 31. 7. 2020 za přiměřeného úsilí nabídku na financování, diskuse o transakci se ukončí a žalovaný vrátí zaplacenou zálohu. O tom měl být uzavřen dodatek k [Anonymizováno]. Pokud by se strany nedohodli ani na dodatku, měl žalovaný rovněž vrátit zálohu. Žalovaný nereagoval na návrh dodatku [Anonymizováno] ze strany žalobce. Žalobce proto dopisem z 2. 6. 2020 odstoupil od [Anonymizováno] a vyzval žalovaného k vrácení zálohy. Žalovaný reagoval poukazem na čl. 8 [Anonymizováno], podle kterého v případě, že žalobce nebude realizovat transakci z důvodů jiných, než pro makroekonomický pokles s významným regionálním dopadem na trh bankovního financování, v jehož důsledku přestanou banky nové akvizice tohoto typu financovat a který bude odůvodněn ze strany financující banky tak, že právě z těchto důvodů neposkytuje takové akviziční financování, náleží žalovanému smluvní pokuta ve výši 10 000 000 Kč, tj. prodávající má právo ponechat si složenou zálohu na kupní cenu. Tento zápočet smluvní pokuty považuje žalobce za nedůvodný.

3. Usnesením z 2. 3. 2021, č. j. Ncp 130/2021-34, rozhodl Vrchní soud v Praze, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy, a věc postoupil Krajskému soudu v Hradci Králové jako soudu věcně příslušnému (dále jen „soud prvního stupně“).

4. Žalovaný ve svém vyjádření zdůraznil, že v čl. 13 [Anonymizováno] (ze 17. 3. 2020) poskytl žalobci exkluzivitu v tom směru, že se zavázal nejednat o prodeji podílů s nikým jiným, a to do 15. 4. 2020. Žalovaný má za to, že aby žalobce uspěl s žalobou o vrácení zálohy, musí v souladu s čl. 8 [Anonymizováno] tvrdit a prokázat, že došlo k makroekonomickému poklesu, že tento pokles měl regionální dopad na celý trh bankovního financování, že tento dopad byl významný, že v důsledku toho banky úplně přestaly financovat nové akvizice, že takové akvizice jsou obdobného typu jako účastníky uvažovaná transakce a že pouze těmito skutečnostmi je odůvodněno neposkytnutí úvěru ze strany financující banky. Z vyjádření [právnická osoba] z 31. 3. 2020 však taková skutečnost neplyne. Banka odůvodnila svůj postoj pouze aktuální situací zapříčiněnou pandemií a nedostatkem predikce budoucího vývoje. Žalobce však neprokázal, že by banky akvizice podobného typu přestaly financovat. Žalovaný odmítl dodatek k Term Sheetu z toho důvodu, že si jím chtěl žalobce zajistit bezproblémové ukončení transakce v době, kdy mu žalovaný poskytl jak exkluzivitu, tak informace o společnostech. Žalovaný považuje za přiměřené, jestliže si za této situace ponechal složenou zálohu, která činí cca 2 % z uvažované kupní ceny.

5. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem žalobě vyhověl (výrok I.) a žalovanému uložil zaplatit žalobci náklady řízení (výrok II.).

6. Soud prvního stupně provedl důkaz [Anonymizováno] ze 17. 3. 2020, potvrzením o úhradě sporné částky žalovanému, dopisem [právnická osoba] žalobci z 31. 3. 2020 o odmítnutí poskytnout úvěr, dopisem žalobce žalovanému z 2. 6. 2020 s žádostí o vrácení zálohy, rozsáhlou emailovou korespondencí mezi účastníky, jejich právními zástupci a zprostředkovatelem transakce Petrem Kmoníčkem, která dokumentuje průběh jednání mezi stranami od března do června 2020, návrhem dodatku č. 1 k [Anonymizováno]. Soud prvního stupně dále vyslechl zprostředkovatele transakce [Anonymizováno] jako svědka a jako účastníky žalovaného a členy představenstva žalobce [Anonymizováno] a [Anonymizováno] Soud prvního stupně konstatoval, že Term Sheet lze považovat v převážné části za nezávazný dokument; jeho čl. 8 však považoval za smluvní ujednání, které podle jeho obsahu není ujednáním o smluvní pokutě, nýbrž ujednání o podmínkách vrácení zálohy na kupní cenu. Konstatoval, že z provedeného dokazování nezjistil skutečnou vůli stran při sjednání [Anonymizováno]. Proto čl. 8 [Anonymizováno] vyložil objektivně, tj. tak, jak by mu rozuměla osoba v postavení toho, komu byl projev vůle určen. Uvedl, že z termínu „financující banka“ se podává, že strany měly v úmyslu oslovit jednu hlavní financující banku, že byl zájem rozšířit okruh potenciálních financujících bank, což vyplynulo z průběhu jednání stran. Při výkladu podmínek vrácení zálohy soud prvního stupně přihlédl k tomu, že [Anonymizováno] byl vyhotoven v době, kdy byla na vrcholu pandemie Covid-19, přičemž strany chtěly zohlednit vývoj této pandemie a její dopad na bankovní sektor. [právnická osoba] se následně 31. 3. 2020 vyjádřila, že z důvodu pandemie úvěr neposkytne. Ostatně strany i následným chováním potvrdily, že tato podmínka byla naplněna a že žalobci bylo přislíbeno, že pokud nedojde k alternativnímu řešení, či k dohodě o dodatku k [Anonymizováno], bude mu záloha vrácena. Z ujednání stran nevyplývá, že by si žalovaný mohl částku ponechat proto, že provedl due diligence a získal exkluzivitu při vyjednávání.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, ve kterém nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně při výkladu čl. 8 [Anonymizováno] o podmínkách vrácení zálohy. Podle žalovaného podmínky vrácení kupní ceny splněny nebyly, navíc uvedené ustanovení neměl soud prvního stupně vyložit normativně, nýbrž empiricky. Soud prvního stupně totiž provedené důkazy vůbec nehodnotil, a to ani z hlediska jejich závažnosti, pravdivosti, ani věrohodnosti. Pokud takové hodnocení neprovedl, neměl konstatovat, že nezjistil skutečnou vůli smluvních stran. Přitom i z účastnického výslechu [Anonymizováno] vyplynulo, že podmínky vrácení zálohy byly do [Anonymizováno] vloženy na návrh žalobce a že žalobce uvažoval o tom, jak má být uvedený článek formulován. Ze sdělení [právnická osoba] přitom neplyne, že by byly naplněny všechny podmínky čl. 8 [Anonymizováno], za kterých mělo žalobci vzniknout právo na vrácení zálohy. Banka především neuvádí, že by došlo k makroekonomickému poklesu, že by tento pokles měl významný dopad na trh bankovního financování, že by proto banky přestaly obdobné akvizice financovat, a že z uvedených důvodů odmítá úvěr poskytnout. Podle účastnického výslechu [Anonymizováno] byly důvody odmítnutí financování ve skutečnosti jiné. Žalobce je podle žalovaného podnikatel se zkušenostmi s obdobnými akvizicemi, a měl by mu tedy být znám význam pojmů jako makroekonomický pokles, trh bankovního financování, akvizice podobného typu. Žalovaný popírá, že by žalobci přislíbil vrácení zálohy; soud prvního stupně podle něj neprovedl žádný důkaz, ze kterého by to vyplývalo. Dopis [právnická osoba] z 31. 3. 2020 žalobce žalovanému nepředložil. Výsledkem konferenčního hovoru účastníků byla pouze dohoda na tvorbě dodatku č. 1 [Anonymizováno]. Tak je třeba rozumět i emailu z 27. 4. 2020, na jehož konci se Petr Kmoníček táže, zda hovoru porozuměli všichni stejně. Zřejmě tomu tak nebylo, což potvrzuje následný sled událostí. V rámci vyjednávání o změně Term Sheetu však žalobce nenavrhl změnu formulace podmínek vrácení zálohy a v řízení předložil řadu statistik, jimiž chtěl prokázat makroekonomický pokles. Žalobce tedy podmínkám vrácení zálohy rozuměl dobře. Stejně tak soud prvního stupně chybně vyložil podmínky vrácení zálohy v tom směru, že transakce měla být financována jedinou bankou. Žalovaný naopak ve svém návrhu dodatku [Anonymizováno] navrhl žalobci oslovení více bank, což žalobce odmítl. Jednotné číslo v textu čl. 8 [Anonymizováno] znamená tedy pouze, že transakce nebude financována úvěrovým syndikátem. Navíc čl. 8 [Anonymizováno] se týkal i dalších osob uvedených v záhlaví, kteří měly také povinnost usilovat o získání financování. Žalovaný rovněž namítá, že soud prvního stupně v napadeném rozsudku neuvedl, na základě jakého ustanovení jakého právního předpisu má žalovaný plnit soudem prvního stupně dovozenou povinnost. Žalovaný je přesvědčen, že s ohledem na princip poctivosti a zásadu, že smlouvy mají být plněny, musí ve sporu uspět. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

8. Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že soud prvního stupně podle něj zjistil skutkový stav, na jehož základě dospěl ke správným skutkovým zjištěním. Žalobce tvrdil a prokázal splnění podmínek vrácení zálohy, tak jak jsou uvedeny v čl. 8 [Anonymizováno]. Žalovanému podle žalobce nevznikl nárok na úhradu smluvní pokuty, protože v ujednání o smluvní pokutě není uvedena povinnost, za jejíž porušení by měl žalobce smluvní pokutu platit. Nabyvatelem podílů měl být vždy pouze žalobce, případně za tím účelem nově založená obchodní společnost, nikdy však fyzické osoby uvedené v záhlaví [Anonymizováno]. Ostatně spornou zálohu zaplatil žalovanému právě žalobce. Žalovaný nikdy netvrdil, jakými konkrétními informacemi o společnostech žalobce disponuje, jak by je mohl využít v neprospěch žalovaného, a vůči komu žalovaný přišel o možnost zahájit blíže nespecifikovaná jednání. Žalovaný si byl vědom podmínek akvizičního financování zamýšlené transakce i toho, že žalovaným obecně navrhované bridgeové/mezaninové financování je pro žalobce neakceptovatelné. Podle žalobce je všeobecně známé, že na počátek pandemie Covid-19 začaly reagovat jak státní orgány, tak podnikatelský sektor, přičemž žalobce, resp. [Anonymizováno], se obával, že získat financování transakce nebude z toho důvodu jednoduché. Proto bylo do Term Sheetu vloženo ustanovení o makroekonomickém poklesu, vlivu na bankovní sektor a odmítnutí financování transakce. Žalobce má za to, že jeho návrh dodatku č. 1 [Anonymizováno] věrně odrážel výsledky jednání účastníků, a že žalobce vyvinul více než přiměřené úsilí, aby získal financování transakce. Uzavření tohoto dodatku však žalovaný svou nečinností zmařil. Žalovaný podle žalobce vytrhává v odvolání z kontextu určité části svědeckých a účastnických výpovědí, aniž by zmínil ty, které jeho argumentaci nevyhovují. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

10. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř., není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.

11. Podle § 132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

12. Podle § 556 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odstavec 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odstavec 2).

13. Podle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

14. Uvedené ustanovení vykládá ustálená judikatura tak, že „soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním) […]. Ochrana dobré víry adresáta právního jednání pak vyžaduje (a § 556 odst. 1 věta první o. z. tak normuje výslovně), aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. Ustanovení § 556 odst. 2 o. z. pak uvádí demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání přihlíží“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný pod R 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

15. Pro projednávanou věc je stěžejní posoudit, zda žalobci vznikl nárok na vrácení složené zálohy ve výši 10 000 000 Kč, či zda byl žalovaný naopak oprávněn si složenou zálohu ponechat. Pro řešení této otázky je zapotřebí zjistit obsah ujednání o vrácení zálohy v čl. 8 [Anonymizováno] a také, zda toto ujednání bylo případně později změněno či nahrazeno ujednáním jiným, zejména dohodnutým na telekonferenci, jejíž obsah se promítl do emailu zaslaného účastníkům zprostředkovatelem transakce Petrem Kmoníčkem dne 27. 4. 2020. Úkolem soudu prvního stupně tedy bylo (v intencích citované judikatury, z níž zřejmě vycházel), pokusit se zjistit úmysl účastníků, s nímž k uzavření Term Sheetu a následným jednáním o řešení nedostatku financování transakce přistupovaly. Soud prvního stupně k tomu provedl rozsáhlé dokazování všemi dostupnými listinami (zejména emailovou komunikací účastníků a osob do transakce zapojených), vyslechl jako [Anonymizováno] jako svědka, vyslechl rovněž žalovaného a členy statutárního orgánu žalobce jako účastníky. Bohužel výsledky dokazování shrnul pouze do lakonického konstatování, že vůli stran nezjistil, a že sporné ustanovení čl. 8 [Anonymizováno] bude vykládat podle § 556 odst. 1 věty druhé, tj. podle toho, jak by tomuto ustanovení rozuměla osoba v postavení účastníků. Následně ovšem soud prvního stupně stejně z obsahu čl. 8 [Anonymizováno] vyšel jen částečně a povinnost žalovaného zálohu vrátit dovodil také z následné dohody stran vyjádřené v emailu Petra Kmoníčka z 27. 4. 2020, z něhož zřejmě vzal za prokázané, že se účastníci dohodli na vrácení zálohy. Přestože svědek i účastníci se ke svému úmyslu při uzavírání čl. 8 [Anonymizováno] vyjadřovali, a i provedené listinné důkazy obsahují řadu indicií, z nichž lze na úmysl stran usuzovat, soud prvního stupně nijak nevysvětlil, jak provedené důkazy hodnotil a jak dospěl k závěru, že z nich nelze zjistit skutečnou vůli účastníků. Soud prvního stupně učinil tzv. souhrnné zjištění, které zakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2492/99, uveřejněný pod R 40/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

16. Proces hodnocení důkazů popsal Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013, uveřejněném pod R 93/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek: „Důkazy (přímé i nepřímé) hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.). Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu, nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné či nezákonné); k důkazům, které byly získány (opatřeny) nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí. Výsledky hodnocení důkazů umožňují soudu přijmout závěr o pravdivosti skutečnosti, která je předmětem dokazování, jestliže na jejich základě lze nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala, aniž by o tom mohly být rozumné pochybnosti. Vytvářejí-li výsledky hodnocení důkazů podmínky pouze pro úsudek, že je možné (více či méně pravděpodobné), že se dokazovaná skutečnost stala, a připouštějí-li tedy i možnost (větší či menší pravděpodobnost) toho, že se dokazovaná skutečnost naopak nestala, nelze učinit závěr o pravdivosti této skutečnosti.“

17. K tomu odvolací soud uvádí, že pouhá skutečnost, že mezi provedenými důkazy jsou rozpory, ještě neznamená, že nelze dospět k závěru o zjištění určité skutečnosti. Rozporné důkazy je totiž třeba (v souladu s § 132 o. s. ř.) napřed vyhodnotit, a to samostatně i v jejich vzájemné souvislosti. Například výpovědi svědků a účastníků je třeba hodnotit s ohledem na jejich zájem na výsledku sporu, na průběh jejich výslechu a jejich chování při něm (např. ochota odpovídat na otázky, podrobnost odpovědí, reakce na obsah jim předložených listin či nastínění obsahu jiných důkazů) a také v souvislosti s ostatními provedenými důkazy (zda odpovídají ostatním důkazům). Tyto úvahy musí soud v odůvodnění svého rozsudku popsat. Bez zhodnocení provedených důkazů tedy soud prvního stupně nemohl dospět k přezkoumatelnému závěru, že provedené dokazování nestačilo pro závěr o úmyslu stran při uzavírání [Anonymizováno].

18. Podobně nepřezkoumatelný je i závěr soudu prvního stupně, kterým poměrně složitě formulované ujednání stran o podmínkách vrácení zálohy zjednodušil tak, že strany měly na mysli, že záloha má být vrácena, pokud banka neposkytne úvěr z důvodu pandemie. Tento závěr předpokládá předchozí skutkové zjištění, že strany uvedeným ujednáním mínily právě toto, což ovšem odporuje předchozímu konstatování soudu prvního stupně, že vůli účastníků nezjistil. Samotný text sporného čl. 8 [Anonymizováno] je přitom podstatně přísnější a vyžaduje hospodářský pokles, v jehož důsledku banky vůbec odmítnou financovat podobné transakce. I pokud jej chtěl soud prvního stupně vyložit podle § 556 odst. 1 druhé věty o. z., měl jej vykládat z pohledu osoby v postavení účastníků (tj. zřejmě zkušených podnikatelů připravujících transakci v řádu stamilionů korun se zajištěným právním i ekonomickým poradenstvím odpovídajícím významu transakce) a vysvětlit, proč by taková osoba rozuměla spornému ustanovení takto zjednodušeně.

19. Stejně tak nepřezkoumatelný je závěr soudu prvního stupně o tom, že při řešení odmítnutí financování transakce [právnická osoba] se účastníci dohodli na vrácení zálohy žalobci. Tento závěr soud prvního stupně založil pouze na emailu [Anonymizováno] z 27. 4. 2020, aniž vysvětlil, proč nepřihlédl např. k obsahu účastnického výslechu žalovaného, který tvrdil, že k takové dohodě nedošlo, a proč nezohlednil obsah samotného emailu, v jehož závěru žádá P. Kmoníček účastníky o potvrzení, že všichni obsahu dohody stejně rozuměli, ani výpověď [Anonymizováno], který uvedl, že na základě výsledku ústního jednání stran měl být připraven písemný dodatek k [Anonymizováno], který sice připraven byl, avšak nebyl účastníky podepsán.

20. Za nepřípadnou považuje odvolací soud jen výtku žalovaného, podle které je nepřezkoumatelné i právní posouzení věci soudem prvního stupně, neboť soud prvního stupně neuvedl žádné zákonné ustanovení, které by žalovanému ukládalo zálohu vrátit. Podle soudu prvního stupně totiž nárok žalobce na vrácení zálohy vyplývá ze smluvního ujednání stran, nikoli ze zákonného ustanovení. Smluvní ujednání přitom jako právní důvod plnění závazku zcela dostačuje (srov. § 1721 a 1723 odst. 1 o. z.). Jestliže však soud prvního stupně nezjistil přezkoumatelně skutkový stav (obsah ujednání stran), je předčasné předjímat jeho právní posouzení.

21. Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. b) o. s. ř. mu věc vrátil k dalšímu řízení. Podle § 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř. rozhodl, aniž nařídil jednání.

22. V dalším řízení soud prvního stupně především řádně vyhodnotí důkazy a pokusí se jejich vyhodnocením zjistit skutečnou vůli stran při uzavírání [Anonymizováno]. Až pokud nebude možné vůli stran zjistit, přistoupí k výkladu podmínek vrácení zálohy z pohledu osoby v postavení smluvní strany. Dále soud prvního stupně posoudí, zda jednání, o němž vypovídá email z 27. 4. 2020, skutečně vedlo k uzavření pro účastníky závazné změny [Anonymizováno] a jaký byl obsah této změny; důkazy k tomu provedené řádně vyhodnotí samostatně i v jejich vzájemné souvislosti. Poté nárok žalobce posoudí po právní stránce, tj. zda se jedná o nárok ze smlouvy nebo jiného právního důvodu (např. z bezdůvodného obohacení).

23. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je pro soud prvního stupně závazný (§ 226 odst. 1 o. s. ř.). O nákladech řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).