o odvolání likvidátora, o odvolání účastníka 2. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2024, č. j. 65 Cm 316/2023-18,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh účastníka 2. na určení neúčinnosti doručení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2024, č. j. 65 Cm 316/2023-14 (výrok I.). Výrokem II. zamítl žádost účastníka 2. o osvobození od soudních poplatků. Výrokem III. odmítl odvolání účastníka 2. proti výroku III. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2024, č. j. 65 Cm 316/2023-14. Výrokem IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

2. Soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že usnesením ze dne 20. 3. 2024, č. j. 65 Cm 316/2023-14, odvolal účastníka 2. z funkce likvidátora účastnice 1. (výrok I.), novým likvidátorem společnosti jmenoval účastníka 3. (výrok II.), přenesl poplatkovou povinnost na účastníka 2. (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.). Usnesení bylo účastníkovi 2. doručeno do datové schránky fyzické osoby dne 2. 4. 2024, kdy se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba ve smyslu § 8 odst. 1 až 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Účastník 2. podal dne 21. 4. 2024 proti výroku III. usnesení odvolání a současně požádal o určení neúčinnosti doručení usnesení (s odůvodněním, že mu bylo usnesení doručeno nesprávně do datové schránky fyzické osoby, ačkoli mu mělo být doručováno do datové schránky advokáta) a o osvobození od placení soudních poplatků. Soud prvního stupně zamítl návrh účastníka 2. na určení neúčinnosti doručení usnesení, jelikož usnesení bylo účastníkovi 2. doručeno podle § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (do datové schránky fyzické osoby se přihlásila oprávněná fyzická osoba), proto nelze určit neúčinnost jeho doručení. Tuto možnost zákon zná jen u doručení fikcí podle § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Nadto se účastník 2. s usnesením prokazatelně seznámil dne 2. 4. 2024 a netvrdí žádný relevantní omluvitelný důvod pro neúčinnost doručení ve smyslu § 50d o. s. ř. Návrh na určení neúčinnosti doručení podle § 50d o. s. ř. je přitom třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se adresát s doručovanou písemností seznámil, k čemuž došlo v případě účastníka 2. dne 2. 4. 2024. Návrh podaný dne 21. 4. 2024 je tudíž opožděný. Účastník 2. vykonával funkci likvidátora z pozice fyzické osoby, která souhlasila s ustanovením do této funkce, doručení usnesení do datové schránky účastníka 2. coby fyzické osoby tudíž nelze nic vytknout. Jelikož usnesení bylo účastníkovi 2. doručeno dne 2. 4. 2024 a účastník 2. proti němu podal odvolání až dne 21. 4. 2024, je jeho odvolání opožděné. Soud prvního stupně zamítl žádost odvolatele o osvobození od soudních poplatků, neboť jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. (nadto s podaným odvoláním do výroku procesní povahy není spojena žádná poplatková povinnost účastníka 2.), a odvolání podle § 208 odst. 1 o. s. ř. odmítl pro opožděnost. O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že na ni nemá žádný z účastníků právo, neboť odvolání účastníka 2. bylo odmítnuto a ostatním účastníkům dosud žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník 2. odvolání, s odůvodněním, že prokázal důvodnost návrhu na určení neúčinnosti doručení tím, že soud prvního stupně nesprávně doručoval nesprávné osobě na nesprávnou adresu, doručení je tedy neúčinné. Dále odůvodnil a prokázal důvodnost své žádosti o osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k neúčinnosti doručení usnesení bylo odvolání proti výroku III. usnesení ze dne 20. 3. 2024, č. j. 65 Cm 316/2023-14 podáno včas, proto pro odmítnutí odvolání nejsou dány žádné důvody. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se neúčinnost doručení vyslovuje, přiznává se mu osvobození od soudních poplatků, odvolání proti výroku III. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2024, č. j. 65 Cm 316/2023-14, se neodmítá a usnesení se ve výroku o nákladech řízení se zrušuje.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a neshledal odvolání účastníka 2. důvodným.

5. Podle § 17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů umožňuje-li to povaha dokumentu, orgán veřejné moci jej doručuje jinému orgánu veřejné moci prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje na místě. Umožňuje-li to povaha dokumentu a má-li fyzická osoba, podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba zpřístupněnu svou datovou schránku, orgán veřejné moci doručuje dokument této osobě prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje veřejnou vyhláškou nebo na místě. Doručuje-li se způsobem podle tohoto zákona, ustanovení jiných právních předpisů upravující způsob doručení se nepoužijí.

6. Podle § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů dokument, který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu.

7. Podle § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů nepřihlásí-li se do datové schránky osoba podle odstavce 3 ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty; to neplatí, vylučuje-li jiný právní předpis náhradní doručení.

8. Podle § 17 odst. 5 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů osoba, pro niž byla datová schránka zřízena, může za podmínek stanovených jiným právním předpisem žádat o určení neúčinnosti doručení podle odstavce 4.

9. Podle § 50d odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na návrh účastníka rozhodne odesílající soud, že doručení je neúčinné, pokud se účastník nebo jeho zástupce nemohl z omluvitelného důvodu s písemností seznámit. Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit. V návrhu musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uveden den, kdy se účastník s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit, a označení důkazů, jimiž má být včasnost a důvodnost návrhu prokázána.

10. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

11. Podle § 208 odst. 1 o. s. ř. opožděně podané odvolání předseda senátu soudu prvního stupně usnesením odmítne.

12. Soud doručuje písemné vyhotovení rozhodnutí, jiných svých úkonů a další písemnosti do datové schránky, jen jestliže zjistí, že adresát má zřízenu datovou schránku; neumožňují-li poznatky o osobě adresáta soudu takové zjištění, soud přistoupí k jinému způsobu doručení. To platí obdobně pro doručování písemností v trestním řízení. Má-li fyzická osoba zřízeno více datových schránek (např. datovou schránku fyzické osoby a datovou schránku podnikající fyzické osoby, nebo advokát datovou schránku podnikající fyzické osoby – advokáta, ale též insolvenčního správce nebo daňového poradce), je třeba jí doručovat písemné vyhotovení rozhodnutí, jiných úkonů a další písemnosti do té datové schránky, která odpovídá povaze doručované písemnosti. Účinky doručení písemnosti však nastanou i jejím doručením do jiné („nepříslušné“) datové schránky téže fyzické osoby za podmínek § 17 odst. 3 zák. č. 300/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Lhůta uvedená v § 17 odst. 4 zák. č. 300/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je lhůtou procesní, jejíž běh se při doručování písemností v občanském soudním řízení počítá podle § 57 odst. 1 a 2 o. s. ř. a při doručování písemností v trestním řízení podle § 60 odst. 1, 2 a 3 tr. ř. (stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015).

13. Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že usnesením ze dne 20. 3. 2024, č. j. 65 Cm 316/2023-14, soud prvního stupně odvolal účastníka 2. z funkce likvidátora účastnice 1., novým likvidátorem společnosti jmenoval účastníka 3. a přenesl poplatkovou povinnost na účastníka 2. (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.). Usnesení bylo účastníkovi 2. doručeno do datové schránky fyzické osoby dne 2. 4. 2024, kdy se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba ve smyslu § 8 odst. 1 až 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Účastník 2. podal dne 21. 4. 2024 proti výroku III. usnesení odvolání a současně požádal o určení neúčinnosti doručení usnesení (s odůvodněním, že mu bylo usnesení doručeno nesprávně do datové schránky fyzické osoby, ačkoli mu mělo být doručováno do datové schránky advokáta) a o osvobození od placení soudních poplatků, neboť s ohledem ke svým osobním a majetkovým poměrům na ně má nárok.

14. Pokud jde o návrh účastníka 2. na neúčinnost doručení usnesení ze dne 20. 3. 2024, č. j. 65 Cm 316/2023-14, odvolací soud uvádí, že účastník 2. vykonával funkci likvidátora z pozice fyzické osoby, proto mu bylo třeba doručovat do datové schránky zřízené pro něho v pozici fyzické osoby, což se v daném případě správně stalo, a ne do datové schránky v pozici advokáta. Usnesení, které bylo dodáno do datové schránky účastníka 2., tak bylo doručeno dne 2. 4. 2024, kdy se do datové schránky přihlásila osoba, která měla s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu. Takové doručení je účinné. Nadto návrh na neúčinnost doručení podaný účastníkem 2. dne 21. 4. 2024 je opožděný, neboť nebyl podán ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy se adresát s doručovanou písemností seznámil, k čemuž došlo v případě účastníka 2. dne 2. 4. 2024. Pokud proto soud prvního stupně návrh na neúčinnost doručení zamítl, postupoval správně.

15. Soud prvního stupně postupoval správně i pokud jde o žádost o osvobození od soudních poplatků. Odvolací soud připomíná, že institut osvobození od soudních poplatků je zcela výjimečným řešením situací, kdy hrozí, že by účastníkovi bylo odňato ústavně zaručené právo na přístup k soudu. Je vždy na žadateli, aby tvrdil a prokazoval existenci podmínek odůvodňujících osvobození od soudního poplatku a není povinností soudu, aby cokoliv o majetku poplatníka zjišťoval, či dokonce odvozoval majetkovou situaci účastníka např. z předmětu sporu. Řízení o návrhu na osvobození od soudních poplatků je součástí řízení o věci samé a rozhodnutí o něm je předpokladem pro další postup soudu, proto musí být rychlé a nemůže mu předcházet obsáhlé a časově náročné šetření (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2013 sp. zn. 32 Cdo 1180/2013, ze dne 10. 12. 2014 sp. zn. 32 Cdo 2913/2014 a ze dne 10. 6. 2015 sp. zn. 32 Cdo 294/2015).

16. Účelem právního institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit navrhovateli přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho právům i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace. Posouzení naplnění tohoto účelu je ale vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo a nikoli ve vazbě na jiné jím uplatňované nároky (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2009 sp. zn. IV. ÚS 2856/08).

17. Při posuzování návrhu na osvobození od soudních poplatků platí, že zákonný požadavek zaplacení soudního poplatku nemůže být považován za porušení práva na spravedlivý proces (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 4 As 43/2010). Osvobození od soudních poplatků představuje dobrodiní zákona (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011 sp. zn. As 101/2011).

18. Nejvyšší soud s odkazem na závěry literatury (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953) dovodil, že má-li být účastník osvobozen od soudních poplatků, je povinen prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení jeho žádosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014 sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, ze dne 25. 3. 2014 sp. zn. 23 Cdo 4417/2013). Z toho vyplývá, že břemeno tvrzení, jakož i důkazní břemeno ohledně skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení toho, zda poměry žadatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, zatěžují účastníka, který o osvobození od soudních poplatků žádá (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2004 sp. zn. 1 Afs 5/2003, ze dne 4. 9. 2012 sp. zn. 7 Ans 15/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015 sp. zn. 32 Cdo 3047/2014). Zásadně tedy platí, že neuvede-li žadatel o osvobození od soudních poplatků skutečnosti, z nichž dovozuje důvodnost svého návrhu, či nepodaří-li se mu tyto skutečnosti prokázat, soud mu osvobození od soudního poplatku nepřizná (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016 sp. zn. 29 Cdo 5069/2015).

19. Pro přiznání osvobození od soudních poplatků je třeba zhodnotit dvě okolnosti, a to jednak, zda nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva a jednak, zda to odůvodňují poměry navrhovatele. O případ bezúspěšného uplatňování nebo bránění práva jde v situaci, kdy již ze samotných skutkových tvrzení obsažených v návrhu je zcela zřejmé, že mu ve věci nemůže být vyhověno (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 196 s.). O uplatnění zřejmě bezúspěšného práva se jedná zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. Pro závěr, zda se jedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná hlediska (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2674/2016 či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 987/2013). Je-li již samotná žaloba úkonem, jímž je právo uplatňováno zřejmě bezúspěšně, jsou zřejmým bezúspěšným uplatňováním práva i další procesní úkony žalobcem v řízení učiněné (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1001/2017). O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 987/2013).

20. Soud prvního stupně správně nejprve zkoumal, zda se v případě účastníka 2. nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, a dospěl správně k závěru, že je nepochybné, že ze strany účastníka 2. jde o zřejmě bezúspěšné bránění práva za situace, kdy odvolání účastníka 2. proti usnesení ze dne 20. 3. 2024, č. j. 65 Cm 316/2023-14 je opožděné a návrh na neúčinnost doručení tohoto usnesení nemá naději na úspěch. Protože není splněn základní předpoklad pro to, aby bylo možno vyhovět žádosti účastníka 2. o osvobození od soudních poplatků, neboť se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je zkoumání majetkových poměrů účastníka 2. (jakožto další, kumulativní podmínky pro osvobození) proto z uvedeného důvodu již nadbytečné. Z tohoto důvodu lze jako nedůvodnou odmítnout námitku účastníka 2., že prokázal důvodnost své žádosti o osvobození od soudních poplatků. Pokud proto soud prvního stupně žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl, nepochybil.

21. Konečně soud prvního stupně nepochybil, ani když odvolání podané účastníkem do usnesení ze dne 20. 3. 2024, č. j. 65 Cm 316/2023-14 odmítl pro opožděnost. S otázkou, zda jím vydané rozhodnutí bylo doručeno řádně a účinně se v rámci rozhodnutí o odmítnutí odvolání podle § 208 odst. 1 o. s. ř. vypořádal. Vzhledem k výše uvedenému je závěr soudu prvního stupně o opožděnosti účastníkem 2. podaného odvolání správný. Odvolání bylo podáno až dne 21. 4. 2024 a je tudíž zřejmé, že bylo podáno po uplynutí lhůty uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř. Rozhodnutí o odmítnutí odvolání má tak oporu v ustanovení § 208 odst. 1 o. s. ř.

22. Nepochybil-li soud prvního stupně ani ve výroku o náhradě nákladů řízení, odvolací soud proto odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil, aniž by se blíže zabýval argumentací odvolatele, týkající se samotných důvodů, pro které byla společnost zrušena (a to pro její irelevantnost v tomto odvolacím řízení).