o určení odměny a náhrady hotových výdajů likvidátorky, k odvolání likvidátorky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. června 2024 č. j. 73 Cm 338/2007-31,

1. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně (dále též jen „soud“) v záhlaví označeným usnesením výrokem I. přiznal [tituly před jménem], nar. [Anonymizováno], likvidátorovi společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], (dále též jen „likvidátor“ či „likvidátorka“) odměnu likvidátora ve výši 3 500 Kč a výrokem II. jí přiznal náhradu hotových výdajů ve výši 10 075,95 Kč, která mu bude po odečtení poskytnuté zálohy na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč vyplacena ve výši 75,95 Kč, a to prostřednictvím účtárny Městského soudu v Praze po právní moci tohoto rozhodnutí.

2. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že usnesením ze dne 10. 10. 2007 č. j. 73 Cm 338/2007-4 soud mimo jiné jmenoval JUDr. Evu Petrákovou, coby osobu zapsanou v seznamu insolvenčních správců, likvidátorem společnosti [právnická osoba], IČO [IČO] (dále jen „společnost“). Podáním došlým soudu dne 10. 10. 2023, doplněným dne 18. 6. 2024, podal likvidátor návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů. Vzhledem k tomu, že likvidátor jmenovaný soudem v této věci likvidaci společnosti ukončil a společnost byla z obchodního rejstříku ke dni 10. 8. 2013 vymazána, vznikl mu nárok na přiznání odměny a náhrady nákladů, které v souvislosti s likvidací vznikly. Likvidátorovi byla poskytnuta během likvidace záloha na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč; likvidátor v průběhu likvidace nezjistil žádný majetek. Dále soud citoval ustanovení § 3043 odst. 2 o. z., ust. § 71 odst. 6 a 9 obchodního zákoníku s tím, že při stanovení výše odměny likvidátora (a též náhrady jeho hotových výdajů) je nutno vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byl likvidátor soudem jmenován do své funkce a odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2018 sp. zn. 7 Cmo 286/2018. S ohledem na skutečnost, že likvidátor byl jmenován soudem, soud při stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů postupoval podle vyhlášky ministerstva č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále jen „vyhláška“). Z ní soud citoval ustanovení § 4 odst. 1 a odst. 2 vyhlášky s tím, že při určení výše odměny likvidátora za provedenou likvidaci společnosti zohlednil míru jeho odborné kvalifikace a odpovědnosti, zároveň nepřehlédl, že likvidátor část svých povinností delegoval na třetí osoby (účetnictví a archivace). S přihlédnutím ke splnění základních zákonem stanovených povinností při likvidaci společnosti, které musí likvidátor splnit bez ohledu na to, zda má společnost majetek či nikoliv, soud přiznal likvidátorovi zvýšenou odměnu ve výši 3 500 Kč (výrok I.). Při určení výše náhrady hotových výdajů vynaložených likvidátorem v souvislosti s likvidací soud vyšel z předloženého vyúčtování, kdy přiměřeně obvyklou a účelně vynaloženou shledal položku ve výši 3 000 Kč (účetní služby), paušální částku za administrativní výdaje ve výši 300 Kč (telefon) soud nepřiznal, a to s ohledem na povinnost likvidátora doložit konkrétní výši hotových výdajů „podle § 9 odst. 2 nařízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze, 14 Cmo 243/2019, ze dne 29. 8. 2019 a usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 14 Cmo 1/2019, ze dne 27. 2. 2019)“, dále výdaj na poštovné ve výši 173 Kč a výdaj na správní poplatky ve výši 260 Kč soud také nepřiznal, neboť likvidátor vynaložení těchto výdajů nedoložil. Přestože likvidátor nepředložil daňový doklad k prokázání vynaložení výdaje ve výši 2 380 Kč za zveřejnění oznámení v Obchodním věstníku, měl soud do výše 2 178 Kč vynaložení tohoto výdaje za prokázané po nahlédnutí do Obchodního věstníku a ceníku. Dále stran výdaje ve výši 4 800 Kč (archivace, manipulace se spisy), soud neshledal přiměřeně obvyklým a účelně vynaloženým, neboť jeho výše zjevně překračuje cenu, která je na trhu pro obdobnou službu obvyklá. Nahlédnutím do registru smluv (srov. např. smlouvu ID [Anonymizováno]) a srovnáním ceníků několika komerčních spisoven (srov. např. [Anonymizováno]) soud dospěl k závěru, že cenou přiměřeně obvyklou za archivaci dokumentů po zákonem stanovenou dobu je 1,00 Kč za 1 běžný metr (cca 12 šanonů) za den, tj. 3 650 Kč za desetileté archivační období. V případě likvidace, která nevedla ke zjištění žádného majetku společnosti, lze přitom důvodně předpokládat, že archivovaný materiál svým objemem nedosahuje celého 1 běžného metru (tj. cca 12 šanonů). Přestože je soudu známo, že komerční spisovna může podmínit poskytnutí své služby odběrem minimálně 1 běžného metru, je soudu z jeho rozhodovací činnosti rovněž známo, že likvidátor byl jmenován likvidátorem celé řady společností. Soud je toho názoru, že pakliže byl likvidátor jmenován ve větším počtu případů, lze u likvidace nemajetných společností náklady na archivaci udržet pod hranicí 1 000 Kč, a to i v případě delegace této povinnosti likvidátora na třetí osobu. Dále soud uvedl, že „proto uznal výdaj ve výši 7 000 Kč účelným pouze do výše ceny obvyklé, tj. 3 650 Kč.“ Pokud jde o cestovní výdaje likvidátora ve vyúčtované výši 1 383,30 Kč, ani tyto soud v požadované výši nepřiznal s odůvodněním, že „výše náhrady odpovídající průměrné spotřebě osobního vozidla dle doloženého technického průkazu, náhradám uvedených ve vyhlášce č. 451/2008 Sb. a ujeté vzdálenosti (202 km) činí 1 247,95 Kč.“ Vzhledem k uvedenému soud přiznal likvidátorovi náhradu hotových výdajů ve výši 10 075,95 Kč (výrok II.). Jelikož byla likvidátorovi poskytnuta záloha ve výši 10 000 Kč, zbývá mu vyplatit částku ve výši 75,95 Kč, uzavřel soud prvního stupně.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala likvidátorka v zákonné lhůtě odvolání. Z obsahu odvolání vyplývá, že míří jen do nepřiznané části odměny a nepřiznané náhrady hotových výdajů za archivaci dokumentů společnosti. Odvolatelka cituje pasáže z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2017 sp. zn. 7 Cmo 74/2016 (převážná část odůvodnění jejího odvolání) a akcentuje požadavky na vysokou odbornost a kvalifikaci likvidátorů jmenovaných do této funkce ze seznamu insolvenčních správců a míru jejich odpovědnosti. Dále namítla, že „Nikde není stanoveno, že si likvidátor nemůže vzít odbornou firmu k provedení svého úkolu. V tomto případě musí, neboť sám není oprávněn uložení dokumentů provést a nemá k tomu kvalifikaci a ani prostory, kde by dokumenty ukládal.“ Odvolatelka navrhla, aby jí „za provedení likvidace byla stanovena přiměřená odměna, a to minimálně ve výši 5000 Kč a aby jí soud přiznal plnou náhradu nákladů, které … vynaložila na archivaci dokladů společnosti, tj. 4000 Kč.“

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně jen v rozsahu nepřiznané odměny a nepřiznané náhrady hotových výdajů a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné jen ohledně nepřiznané odměny, nikoliv v rozsahu nepřiznané náhrady hotových výdajů likvidátora stran archivace.

5. Vzhledem k tomu, že odvolatelka byla do své funkce jmenována usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 10. 2007 č. j. 73 Cm 338/2007-6, které nabylo právní moci dne 25. 6. 2008, posuzoval odvolací soud její nároky podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2011 (dále jen „obch. zák.“), a vyhlášky č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále jen „vyhláška“), srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2016 sp. zn. 14 Cmo 348/2015, uveřejněné pod č. 118/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Shrnuto, odvolací soud vycházel tedy z právní úpravy účinné v době, kdy byla likvidátorka soudem jmenována do své funkce, jak správně učinil soud prvního stupně.

6. Podle § 71 odst. 6 obch. zák., „Byl-li likvidátor jmenován soudem, určuje jeho odměnu soud.“

7. Podle § 71 odst. 9 obch. zák., „Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou pravidla pro určení výše odměny likvidátora nebo člena orgánu společnosti jmenovaného soudem, a v jakých případech náhradu hotových výdajů a odměnu likvidátora hradí stát.“

8. Podle § 4 odst. 1 a odst. 2 vyhlášky „Skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního majetku, nebo nedostačuje-li likvidační majetek zcela nebo zčásti k úhradě odměny, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč. Soud může podle okolností případu odměnu likvidátora podle odstavce 1 přiměřeně zvýšit až do výše 5 000 Kč.“

9. Požadovala-li likvidátorka odměnu i vyšší než 5 000 Kč, tak k tomu odvolací soud uvádí, že v dané věci jde o typově jednodušší případ likvidace, kdy daná obchodní společnost existuje jen formálně bez jakéhokoliv zjištěného majetku, tedy s nulovým likvidačním zůstatkem, s jednoduchou vlastnickou strukturou, přičemž v takovýchto případech se sice aktuální rozhodovací praxe odvolacího soudu ustálila na odměně likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců na odměně vyšší, konkrétně ve výši 10 000 Kč (srov. např. usnesení ze dne 27. března 2017, sp. zn. 7 Cmo 74/2016, ze dne 26. dubna 2017, sp. zn. 7 Cmo 4/2016, ze dne 1. března 2018, sp. zn. 14 Cmo 396/2017, ze dne 6. září 2018, sp. zn. 14 Cmo 267/2018, ze dne 30. srpna 2021, sp. zn. 7 Cmo 222/2021, ze dne 16. září 2021, sp. zn. 14 Cmo 211/2021, ze dne 25. dubna 2022, sp. zn. 14 Cmo 78/2022, či ze dne 25. ledna 2024, sp. zn. 7 Cmo 245/2023), nicméně je třeba zdůraznit, že právní úprava, podle níž se rozhodovací praxe odvolacího soudu ustálila na odměně likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců ve výši 10 000 Kč na posuzovaný případ nedopadá - viz výše citované usnesení odvolacího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Podle odvolacího soudu je tedy v daném případě přiměřená výše odměny likvidátora v maximální možné částce, jíž právní úprava, jež je třeba na věc aplikovat, umožňuje přiznat, tedy v částce ve výši 5 000 Kč. Při stanovení výše odměny je totiž třeba brát ohled nejenom na rozsah a složitost prováděné likvidace, leč též zohlednit míru odborné kvalifikace likvidátora, jakož i míru jeho odpovědnosti. Míra kvalifikace likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců je vysoká, když je dána velmi sofistikovanými podmínkami, za nichž může být osoba do seznamu insolvenčních správců zapsána. Též míra odpovědnosti likvidátora je značná. Je třeba vidět, že tato odpovědnost není odpovědností insolvenčního správce, jenž je ze zákona povinen se z činnosti insolvenčního správce do jisté míry pojistit, leč odpovídá jako člen statutárního orgánu. Rozsah minimálně nutných úkonů likvidátora u právnické osoby s majetkem a u nemajetné právnické osoby je shodný, rozdíl je jen v rozsahu vypořádávání majetku a vyrovnávání dluhů. Z uvedených důvodů tedy odvolací soud rozhodl o přiznání dalších 1 500 Kč na odměně likvidátora (tedy celkem - stran soudem prvního stupně již přiznaných a odvolatelkou nenapadnutých 3 000 Kč a k tomu nyní přiznaných dalších 1 500 Kč, jde dohromady o 5 000 Kč).

10. Odvolací soud se dále zabýval náhradou hotových výdajů, které likvidátorka v souvislosti s provedením likvidace společnosti vynaložila a jejichž náhradu požadovala přiznat, avšak jen v rozsahu odvoláním napadené a soudem prvního stupně nepřiznané částky za archivaci, tedy nad částku ve výši 3 650 Kč, jež soud odvolatelce přiznal. Shrnuto, likvidátorka se v případě výdaje na archivaci odvolala pouze do nepřiznané částky náhrady, tj. pouze do rozdílu odvoláním požadované částky 4 000 Kč a přiznané částky ve výši 3 650 Kč, tedy jen do částky 350 Kč (proti přiznané výši náhrady z logiky věci nebrojila). Pro úplnost odvolací soud dodává, že ve svém vyúčtování likvidátorka vyčíslila svůj požadavek na náhradu výdaje za archivaci ve výši 4 800 Kč. Z níže vyložených důvodů však tomuto požadavku, ať už se jedná o jakoukoliv částku, vyhovět nelze.

11. Podle § 8 odst. 1 vyhlášky „Likvidátorovi náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie.“

12. Likvidátorka dokládala vynaložení výdaje na archivaci ve výši 4 800 Kč fakturou č. 31/23 vystavenou společností [právnická osoba]., IČ [IČO] dne 20. 5. 2011 (dále také jen „faktura za archivaci“).

13. Odvolací soud výdaj na archivaci v soudem prvního stupně nepřiznané výši 1 150 Kč, resp. nyní v rozsahu odvoláním požadované výši 350,-Kč účelně vynaloženým neshledal. Vycházel přitom z následujícího.

14. Podle § 2 písm. d) zákonem č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2009 /dále jen „z.a.“/, „Pro účely tohoto zákona se rozumí dokumentem každý písemný, obrazový, zvukový, elektronický nebo jiný záznam, ať již v podobě analogové či digitální, který vznikl z činnosti původce.“

15. Podle § 3 odst. 2 písm. a) z.a. „Povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají za podmínek stanovených tímto zákonem rovněž podnikatelé zapsaní v obchodním rejstříku, pokud jde o dokumenty uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu (dále jen „soukromoprávní původci“).“

16. Podle § 3 odst. 2 písm. e) z.a. „Povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají za podmínek stanovených tímto zákonem rovněž likvidátoři v případě dokumentů původce, který je v likvidaci, a správci konkursní podstaty v případě dokumentů původce, na kterého byl prohlášen konkurs (dále jen „soukromoprávní původci“).“

17. Podle § 75 odst. 1 obch. zák. „Likvidátor sestaví bez zbytečného odkladu po provedení všech úkonů nezbytných k provedení likvidace zprávu o průběhu likvidace s návrhem na rozdělení čistého majetkového zůstatku, jenž vyplyne z likvidace (likvidační zůstatek), mezi společníky, a předloží ji společníkům nebo orgánu k tomu příslušnému ke schválení (dále jen "návrh rozdělení likvidačního zůstatku"). Ke dni zpracování návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku sestaví likvidátor účetní závěrku. Neschválení návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku nebrání výmazu společnosti z obchodního rejstříku.“

18. Podle přílohy 1 z.a., „Podnikatelé zapsaní v obchodním rejstříku jsou povinni za podmínek stanovených zákonem o archivnictví a spisové službě uchovávat a umožnit výběr archiválií z dokumentů vzniklých z jejich činnosti, mezi které se řadí např. zakladatelské dokumenty, dokumenty o zrušení, likvidaci a zániku podnikatelského subjektu, rozhodnutí o likvidaci, zprávy o postupu a ukončení likvidace, návrhy na výmaz z obchodního rejstříku, finanční dokumenty, účetní záznamy a statistiky podnikatelského subjektu, zejména knihy podvojného účetnictví, účetní závěrky a roční statistické výkazy.“

19. Dle § 9 písm. b) zákona č. 455/1991 Sb., zákona o živnostenském podnikání (dále jen „živnostenský zákon“), ve znění účinném do 30. 6. 2011, jsou koncesovanými živnostmi ty, které smějí být provozovány na základě koncese.

20. Podle přílohy č. 3 nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností (ve znění účinném do 31. 12. 2012; dále jen „nařízení o obsahových náležitostech živností“), je obsahem náplně koncesované živnosti „vedení spisovny zajištění odborné správy dokumentů původce, popřípadě jeho právních předchůdců, zahrnující příjem těchto dokumentů od původce, úschovu a řádnou péči o ně, evidenci, výkon nahlédací agendy a vyřazování ve skartačním řízení a mimo skartační řízení.“

21. V poměrech projednávané věci odvolatelka vybrala pro splnění povinnosti uchovávat dokumenty (dle § 2 písm. d/ z.a. uvedené v příloze č. 1 z.a., vzniklé z činnosti společnosti dle § 3 odst. 2 písm. a/ z.a., § 75 odst. 1 obch. zák. a § 3 odst. 2 písm. e/ z.a.) společnost [právnická osoba]. Jejím předmětem podnikání dle zápisu v obchodním rejstříku však bylo od roku 2001 do roku 2015 „daňové poradenství“, „provozování ekonomické, poradenské a organizační činnosti“ a „vedení účetnictví“, později „činnost účetních poradců, vedení účetnictví“ a „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“. Tomu odpovídá společenská smlouva založená ve sbírce listin obchodního rejstříku. Předmětem podnikání tedy nebylo (a není) vedení spisovny, přičemž k výkonu činnosti spadající do obsahového vymezení specifikovaného v příloze č. 3 nařízení o obsahových náležitostech živností je třeba mít koncesi (§ 9 písm. b/ živnostenského zákona). Z vyhledávání ve veřejné části živnostenského rejstříku vyplynulo, že společnost [právnická osoba]. nedisponuje koncesí k vedení spisovny. Pokud si likvidátorka pro splnění povinnosti uchovávat dokumenty vybrala společnost, jejímž předmětem podnikání není vedení spisovny, pak hotový výdaj ve výši 4 800 Kč nemůže být považován za výdaj účelně vynaložený, který by bylo možno likvidátorce nahradit. Přiznání odvoláním otevřené částky ve výši 1 150 Kč (nepřiznané soudem prvního stupně), případně v odvolání požadované výši 350 Kč, tedy nemá oporu v právní úpravě.

22. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně stran odměny likvidátora změnil tak, že likvidátorovi přiznal na odměně dalších 1 500 Kč a ohledně náhrady hotových výdajů likvidátora podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správné.

23. Jelikož je likvidátor jediným účastníkem řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.