o neplatnost rozhodnutí valné hromady ze dne 26. 1. 2015, o zpětvzetí návrhu, o odvolání účastníka proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2023, č. j. 75 Cm 43/2018-385,

1. Návrhem podaným Okresnímu soudu v Kroměříži dne 27. 4. 2015 se navrhovatel domáhal, aby soud vyslovil neplatnost všech usnesení přijatých valnou hromadou účastníka dne 26. 1. 2015.

2. Usnesením ze dne 5. 10. 2016, č. j. 11 C 112/2015-64, Okresní soud v Kroměříži vyslovil místní nepříslušnost a postoupil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 10.

3. Usnesením ze dne 1. 2. 2018, č. j. Ncp 1126/2017-100, rozhodl Vrchní soud v Praze, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy, a věc postoupil Městskému soudu v Praze.

4. Navrhovatel podáním ze dne 22. 11. 2022 vzal svůj návrh zpět, neboť dne 26. 3. 2022 účastník vyslovil neplatnost všech rozhodnutí valné hromady ze dne 26. 1. 2015, a odpadl tak předmět řízení z důvodu na straně účastníka. Uvedl, že účastník by měl nahradit jeho náklady řízení, které vyčíslil na částku v celkové výši 81 383,10 Kč.

5. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením řízení podle § 1 odst. 3 zák. č. 292/2013 Sb. (dále jen „z. ř. s.“), § 96 odst. 1, odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) v celém rozsahu zastavil (výrok I.) a rozhodl, že účastníku uložil povinen zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů řízení částku 81 383,10 Kč, jelikož řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí návrhu navrhovatelem v důsledku revokace napadených usnesení účastníkem, tedy byl vzat zpět pro chování účastníka (výrok II.).

6. Proti výroku II. výše uvedeného usnesení soudu prvního stupně podal účastník včasné odvolání. Namítá, že zástupce navrhovatele měl soudu bez zbytečného odkladu sdělit změny, které u něj v průběhu řízení nastaly a měl tak doložit, že mu byla postoupena pohledávka při rozdělení společnosti [Anonymizováno]. Je toho názoru, že v soudním spise není založena plná moc, na základě které je navrhovatel zastoupen společností [právnická osoba]., a tudíž se domnívá, že navrhovatel není od 1. 1. 2020 zastoupen [Jméno advokáta A]. Navíc uvádí, že právní zástupce navrhovatele není ani plátcem DPH. Dále považuje za nemorální, že v obdobném řízení u Okresního soudu v Kroměříži byly účastníkovi přiznány náklady řízení jen z tarifní hodnoty 10 000 Kč a navrhovateli by v tomto řízení byly přiznány náklady z tarifní hodnoty 50 000 Kč. Poukazuje i na to, že právní zástupce navrhovatele vypočetl své náklady diametrálně odlišně, než byla výše nákladů přiznaná účastníkovi v jiném řízení, ve kterém probíhalo velké množství jednání a úkonů. Dále upozorňuje na úkony, které navrhovatel způsobil tím, že podal návrh k věcně i místně nepříslušnému soudu a bylo by v rozporu s dobrými mravy, aby je hradil účastník. Navíc se domnívá, že se navrhovatel skrze řízení pouze snaží prodlužovat stav, kdy si ve Ski areálu Troják „dělá, co chce“. Konstatuje, že navrhovatel byl v listopadu 2016 prokazatelně vyloučen z účastníka z důvodu nesplacení členských příspěvků. Označuje návrh navrhovatele za šikanózní, a i z tohoto důvodu nemůže mít dle účastníka navrhovatel nárok na náklady řízení. Uvádí, že účastník zneplatnil všechna rozhodnutí přijatá na valné hromadě dne 26. 1. 2015 z důvodu, aby se nevedly zbytečné šikanózní spory. Dále se domnívá, že je v rozporu s dobrými mravy, aby účastník hradil náklady řízení, když navrhovatel disponuje s majetkem účastníka. Navíc by přiznání nákladů navrhovateli bylo pro účastníka likvidační, jelikož navrhovatel zadržuje již více než 10 let majetek účastníka a účastník tak nemá žádné finanční prostředky. Obviňuje navrhovatele, že požaduje vysoké náklady řízení, aby se skrze dražbu obchodního podílu společnosti [právnická osoba] zmocnil pozemků pro provoz [Anonymizováno]. V neposlední řadě uvádí, že navrhovatel účelně převádí nemovitosti v k. ú. [adresa] a právně je zatěžuje. Upozorňuje i na předběžná opatření vydaná v řízení před Krajským soudem v Brně o neplatnost valné hromady konané dne 12. 5. 2012. Navrhuje, aby odvolací soud napadané usnesení změnil tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

7. Navrhovatel ve svém vyjádření uvádí, že návrh byl vzat zpět pro chování účastníka, který revokoval svá rozhodnutí a tím opadl předmět sporu. Trvá na výši náhrady nákladů řízení a výpočtu, který uvedl ve svém podání ze dne 22. 11. 2022. Konstatuje, že případná aplikace § 150 o. s. ř. nemůže vycházet z historických vztahů účastníků řízení či nepravdivých tvrzení a případná nemorálnost by měla být hodnocena pouze v kontextu předmětného řízení. Nesouhlasí s tím, že by přiznání nákladů vedlo k likvidaci účastníka, jelikož je vlastníkem nemalého nemovitého majetku a vybírá členské poplatky. Dále upozorňuje na obstrukce účastníka a vysvětluje, že zástupce navrhovatele vystupuje nyní ve společnosti [právnická osoba]., což je nástupnická společnost společnosti [Anonymizováno]. Navrhuje, aby odvolací soud odvolání zamítl a napadané usnesení jako věcně správné potvrdil.

8. Účastník dále zaslal dne 4. 1. 2024 přílohy k návrhu na provedení dokazování, a to „výzvu k uhrazení členských příspěvků dle § 238 občanského zákoníku a stanov klubu“ ze dne 30. 10. 2016 adresovanou [Jméno navrhovatele] a dodejku s datem 1. 11. 2016.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání účastníka proti výroku II. bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání proti výroku II. napadeného usnesení je zčásti důvodné.

10. Dle § 146 odst. 2 o. s. ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

11. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

12. Z odborné literatury vyplývá, že „zásada zavinění vychází z předpokladu, že kdo zaviní, že řízení musí být zastaveno, nahradí jeho náklady. Toto zavinění se posuzuje výlučně z procesního hlediska (Bureš 2006 s. 662 bod 3, shodně také I. ÚS 1227/09 či NS 28 Cdo 1912/2015). Podle této doktríny nejsou tedy podstatné například důvody, které žalobce vedly ke zpětvzetí žaloby…“, (BÍLÝ, Martin. § 146 [Smír, zastavení řízení, odmítnutí návrhu]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 704, marg. č. 4).

13. Z ustanovení § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. tedy vyplývá, že byl-li pro chování žalovaného (jiného účastníka) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník). Obě podmínky uvedeny v § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. (důvodnost žaloby a chování žalovaného) musí být přitom splněny současně. Ke zpětvzetí žaloby pro chování žalovaného zpravidla dojde tehdy, jestliže žalovaný po podání žaloby poskytl plnění, jenž po něm žalobce ve svém žalobním petitu požadoval (srov např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 6000/2017, ze dne 16. 4. 2018).

14. Navrhovatel vzal návrh zpět proto, že účastník revokoval všechna svá usnesení přijatá valnou hromadou účastníka dne 26. 1. 2015, čímž odpadl předmět řízení. Z procesního hlediska tak navrhovatel bral zpět důvodně podaný návrh. Účastník ve svém odvolání tvrdil, že se ze strany navrhovatele jednalo o šikanózní návrh. Odvolací soud však z ničeho, co je obsahem spisu, nenaznal, že by se mělo jednat ze strany navrhovatele o šikanózní návrh. Odvolací soud má za to, že jsou v daném případě splněny kumulativní podmínky pro aplikaci ustanovení § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř.

15. K aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. je však třeba přistupovat jako k mimořádnému prostředku a je třeba s ním i tak zacházet, kdy právní zásada (exceptiones non sunt extendendae) vyžaduje, aby výjimky nebyly interpretovány rozšiřujícím způsobem (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. III. ÚS 1526/12).

16. Odvolací soud je toho názoru, že v daném případě nejsou dány důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o. s. ř. pro nepřiznání náhrady nákladů v řízení účastníkovi. Odvolací soud připomíná, že účastník v průběhu řízení dvakrát žádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, přičemž ani v jednom případě mu osvobození nebylo přiznáno (usnesení soudu prvního stupně ze dne 11. 9. 2019, č. j. 75 Cm 43/2018-168, a ze dne 4. 5. 2022, č. j. 75 Cm 43/2018-354), naposledy s odůvodněním, že vlastní rozsáhlý majetek a je schopen si opatřit finanční prostředky. Odvolací soud proto důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř. neshledal.

17. Nahlédnutím do soudního spisu odvolací soud zjistil, že je navrhovatel na základě plné moci ze dne 19. 2. 2014 právně zastoupen advokátem [Jméno advokáta A] (č. l. 4). Odvolací Soud nemá pochyb o tom, že je navrhovatel i po 1. 1. 2020 právně zastoupen [Jméno advokáta A]. To, že během řízení ve věci samé právní zástupce navrhovatele změnil společnost, v rámci níž vykonává advokacii, nemá dle odvolacího soudu vliv na platnost plné moci. Procesní plná moc se podle § 24 odst. 1 ve spojení s § 25 odst. 1 o. s. ř. uděluje vždy advokátovi jako fyzické osobě, nikoli společnosti, v níž advokát vykonává advokacii.

18. Odvolací soud nesouhlasí ani s tvrzením účastníka, že by právní zástupce navrhovatele nebyl plátcem DPH. Dle § 15 odst. 8 zák. č. 85/1996 Sb., zákona o advokacii, „advokát, který vykonává advokacii jako společník společnosti, nemůže ode dne vzniku účasti do dne jejího zániku nebo do okamžiku rozhodnutí o likvidaci společnosti současně vykonávat advokacii samostatně, ve sdružení, jako společník jiné společnosti nebo jako společník zahraniční společnosti, ani v pracovním poměru (§ 15a)“. Postačí tedy, pokud právní zástupce, který vykonává advokacii jako společník společnosti, předloží rozhodnutí o registraci příslušné společnosti, v rámci níž vykonává advokacii. Právní zástupce navrhovatele předložil rozhodnutí o registraci společnosti [Anonymizováno]. (nyní již pod názvem [právnická osoba].), ve které je v současné době společníkem. Odvolací soud nahlédnutím do registru DPH zjistil, že i společnost [Anonymizováno]., ve které byl právní zástupce po určitou část řízení ve věci samé společníkem, byla taktéž v příslušnou dobu plátcem DPH.

19. Odvolací soud však nesouhlasí s výší náhrady nákladů řízení určenou soudem prvního stupně. Navrhovateli nelze přiznat náhradu nákladů za vyjádření k odvolání účastníka ze dne 26. 9. 2015, za odvolání ze dne 25. 10. 2016 a vyjádření k odvolání účastníka ze dne 21. 11. 2016, jelikož se jedná o úkony vztahující se k určení věcné a místní příslušnosti, kterým mohlo být předejito podáním návrhu věcně a místně příslušnému soudu. Nelze je tedy považovat za účelně vynaložený náklad. Odvolací soud dále nepovažuje za účelně vynaložený náklad ani podání ze dne 6. 4. 2021, jelikož navrhovatel mohl doložit skutečnosti již některým z dřívějších podání a nejednalo se o skutečnosti, kterému mu nebyly dříve známé. Stejně tak odvolací soud nepřiznal navrhovateli náhradu nákladů řízení za podání ze dne 26. 9. 2022, jelikož se jedná o obdobné podání jako je podání ze dne 24. 11. 2022 a navrhovatel skrze něj primárně žádá soud o sdělení informace.

20. Tarifní hodnotu, z níž se vypočítává mimosmluvní odměna za úkon právní služby v řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí členské schůze spolku, tvoří podle § 9 odst. 4 písm. c) AT částka 50 000 Kč (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5404/2017).

21. Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. a přiznal navrhovateli náhradu nákladů ve výši 62 564,65 Kč, která se skládá z:

a. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 11 plnohodnotných úkonech právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na zahájení řízení ze dne 24. 4. 2015, písemné podání ze dne 30. 1. 2019, účast na jednání dne 17. 4. 2019, písemné podání ze dne 21. 7. 2020, účast na jednání dne 4. 12. 2020, písemné podání ze dne 23. 12. 2020, písemné podání ze dne 4. 2. 2021, písemné podání ze dne 25. 11. 2021, účast na jednání dne 17. 9. 2021, zpětvzetí žaloby ze dne 24. 11. 2022) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), vypočtené podle § 7 AT, ve výši 34 100 Kč,

b. jedenácti režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 AT, ve výši 3 300 Kč,

c. cestovného k jednání soudu prvního stupně dne 17. 4. 2019 na trase [adresa] x 265 km, 2:58 hod, www.mapy.cz) osobním automobilem AUDI A6 s kombinovanou spotřebou 8,1 l nafty/100 km, při průměrné ceně nafty 33,60 Kč/litr a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel ve výši 4,10 Kč za 1 km (určené vyhláškou č. 333/2018 Sb.), ve výši 3 615,45 Kč,

d. cestovného k jednání soudu prvního stupně dne 4. 12. 2020 na trase [adresa] x 265 km, 2:58 hod, www.mapy.cz) osobním automobilem AUDI A6 s kombinovanou spotřebou 8,1 l nafty/100 km, při průměrné ceně nafty 31,80 Kč/litr a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel ve výši 4,20 Kč za 1 km (určené vyhláškou č. 358/2019 Sb.), ve výši 3 591,17 Kč,

e. cestovného k jednání soudu prvního stupně dne 17. 9. 2021 na trase [adresa] x 265 km, 2:58 hod, www.mapy.cz) osobním automobilem AUDI A6 s kombinovanou spotřebou 8,1 l nafty/100 km, při průměrné ceně nafty 27,20 Kč/litr a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel ve výši 4,40 Kč za 1 km (určené vyhláškou č. 589/2020 Sb.), ve výši 3 499,70 Kč,

f. náhrady za promeškaný čas v rozsahu třikrát dvanáct půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT, ve výši 3 600 Kč,

g. náhrady za 21 % DPH ve výši 10 858,33 Kč.

22. V odvolacím řízení byl navrhovatel úspěšný z 76,9 % a v rozsahu 23,1 % úspěch neměl. Podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. přísluší navrhovateli částečná náhrada 53,8 % účelně vynaložených nákladů, které celkem činí 2 238,50 Kč a skládají se z

a. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 1 úkonu o poloviční hodnotě (vyjádření k odvolání proti výroku o nákladech řízení) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) AT, vypočtené podle § 7 AT, ve výši 1 550 Kč,

b. jednoho režijního paušálu podle § 13 odst. 1 a 4 AT ve výši 300 Kč,

c. náhrady za 21 % DPH ve výši 388,50 Kč.