o nahrazení projevu vůle, o odvolání obou účastníků proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2023, č. j. 41 Cm 35/2022-194,

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Karlových Varech dne 12. 10. 2021 domáhal se žalobce, aby soud nahradil souhlas žalovaného s umístněním šikmé zvedací plošiny HÖGG typu RL 60 (dále jen „plošina“) v chodbě domu č.p. [Anonymizováno] v kat. území [adresa] (dále jen „dům“) podél schodiště od vchodových dveří do domu do prvního patra, přičemž plošina bude ukotvena pod stropem podest a schodiště. Uvedl, že má ve společném jmění manželů se svou manželkou Věrou Královcovou bytovou jednotku č. [Anonymizováno] v domě. Je těžce zdravotně postižen, pohybuje se na vozíku, na němž se není schopen ze svého bytu ve zvýšeném přízemí samostatně dostat ven z domu. Problém lze řešit plošinou. Úřad práce však pro poskytnutí příspěvku na pořízení a instalaci plošiny vyžaduje souhlas všech vlastníků domu. Žalovaný však souhlas neudělil jako jediný z vlastníků jednotek v domě.

2. Žalovaný se bránil námitkami, že žaloba je zneužitím práva, že žalobce nedoložil bezpečnost plošiny z hlediska statiky domu a elektroinstalace, že žalobce neřeší údržbu plošiny a její demontáž, až nebude potřeba.

3. Usnesením ze dne 1. 3. 2022, č. j. Ncp 140/2022-49, rozhodl Vrchní soud v Praze, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy, a věc postoupil Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud prvního stupně“).

4. Dne 19. 6. 2023 došlo soudu prvního stupně podání žalobce, kterým vzal žalobu zpět v plném rozsahu s odůvodněním, že manželka žalobce byla trvale ubytována v Alzheimer home [adresa], domově se zvláštním režimem, a že uvedený domov nabídl ubytování i žalobci, aby manželé nebyli odloučeni. Žalobce tedy od ledna 2024 nebude užívat svůj byt a nebude potřebovat plošinu.

5. Žalovaný se zpětvzetím žaloby nesouhlasil. Na výzvu soudu uvedl, že žalobce a jeho právní zástupkyně postupovali vůči němu direktivně, bez zájmu vyvrátit jeho pochybnosti o instalaci plošiny. Soudní řízení se ukázalo být šikanózním, stát poskytl žalobci maximální procesněprávní servis včetně ustanovení zástupce a zajištění znaleckého posudku, zatímco žalovaný musel vyčerpávajícím způsobem vysvětlovat, proč nesouhlasí s umístěním plošiny ve společných prostorách domu. Postavení účastníků v řízení bylo mimořádně nerovné. V případě zastavení řízení by žalovaný byl znovu vystaven riziku nového podání žaloby, neboť by tomu nebránila překážka věci rozhodnuté. Žalobce podanou žalobou zaútočil na vlastnické právo žalovaného a na jeho právo rozhodovat v záležitostech souvisejících s vlastnictvím bytové jednotky. Žalovaný má zájem na poskytnutí právní ochrany před šikanózní žalobou žalobce a na tom, aby mu soud přiznal náklady řízení, spočívající v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka za 9 úkonů v řízení, náhradě cestovného a ztráty na výdělku jednatelky žalovaného. Zpětvzetí žaloby považuje žalovaný za účelové v situaci, kdy znalecký posudek vyzněl pro žalobce nepříznivě. V případě zpětvzetí žaloby by byly vyhozeny z okna i výdaje státu na zastoupení žalobce a znalecký posudek.

6. Napadeným usnesením rozhodl soud prvního stupně řízení zastavil (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 4 447,84 Kč. Konstatoval, že nesouhlas žalovaného se zpětvzetím žaloby musí být podložen vážnými důvody, které jsou dány především tehdy, pokud řízení mohlo být zahájeno i na návrh druhé strany, nebo pokud má žalovaný právní nebo jiný zájem na tom, aby ve věci bylo rozhodnuto meritorně. Vážným důvodem nesouhlasu však není skutečnost, že pravomocné rozhodnutí by založilo překážku věci rozhodnuté. Důvody spočívající v ohrožení práva vlastnického a v šikanózní povaze žaloby jsou podle soudu prvního stupně příliš neurčité a žalovaný je navíc nedoložil. O nákladech řízení potom bude rozhodnuto i v případě zastavení žaloby. Soud prvního stupně také o nákladech řízení rozhodl a žalobci, který procesně zavinil zastavení řízení, uložil zaplatit žalovanému náklady řízení spočívající v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka za 9 úkonů ve věci samé (6 písemných podání, 2 přípravy na jednání a 1 účast u jednání soudu) po 300 Kč, náhradu jízdného ve výši 209 Kč a 190 Kč a náhradu ztráty na výdělku za 4 hodiny ve výši 1 348,84 Kč. Za podání ze dne 10. 8. 2023 náhradu žalovanému nepřiznal pro jeho neúčelnost, neboť bylo shodné s podáním z 23. 8. 2023. Podání z 11. 8. 2023 se netýkalo věci samé, šlo jen o předložení dokladů o výši nákladů řízení.

7. Proti tomuto usnesení se odvolali oba účastníci.

8. Žalobce se odvolal proti výroku II. o nákladech řízení. Nesouhlasil s tím, že žalovanému byly přiznány paušální náhrady nákladů za 9 úkonů v řízení. Podle něj by žalovaný měl mít nárok na náhradu nákladů za 5 úkonů, a to vyjádření k žalobě z 6. 12. 2021, námitku věcné nepříslušnosti z 23. 1. 2022, přípravu na jednání a účast na jednání dne 23. 5. 2022 a vyjádření z 23. 7. 2023 (specifikace důvodů nesouhlasu se zpětvzetím žaloby. Na další úkony už nárok nemá, neboť omluva z jednání 24. 4. 2022 a vyjádření z 11. 8. 2023 nebyly úkony ve věci samé, vyjádření z 28. 6. 2023 bylo vágní a neúplné a vyjádření z 10. 8. 2023 bylo shodné jako vyjádření z 23. 7. 2023. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. změnil tak, že žalovanému přizná náklady ve výši 3 247 Kč.

9. Žalovaný ve svém odvolání napadl oba výroky napadeného usnesení. Opakoval důvody svého nesouhlasu se zpětvzetím žaloby. Žaloba byla podle žalovaného od počátku nedůvodná a šikanózní, přičemž se potvrdilo, že se žalobce pokoušel nabourat do vlastnických práv žalovaného tím, že si vynucoval souhlas žalovaného s instalací plošiny, která by znamenala poškození stavebních součástí budovy a zapříčinila výdaje na její opravy. Důvod pro zpětvzetí byl podle žalované umělý a žalobce s ním přišel v době, kdy soudní znalec předložil soudu posudek, podle kterého je žaloba nedůvodná. Žalovaný očekává, že mu Česká republika poskytne soudní ochranu v podobě rozhodnutí, který bude žaloba v celém rozsahu zamítnuta a tím do budoucna vytvořena překážka věci rozhodnuté pro případ, že by se žalobce pokusil podat žalobu znovu. Soudu prvního stupně žalobce vytkl, že se nevypořádal s námitkou žalovaného spočívající v tom, že žalobci byla přidělena právní zástupkyně nepříslušným soudem, pročež jsou její úkony v řízení neplatné. Žalovaný je přesvědčen, že mu soud prvního stupně měl přiznat paušální náhradu nákladů také za úkony, za které jí tato náhrada přiznána nebyla. Má za to, že počet písemných podání učiněných vůči soudu záleží výlučně na okolnostech a průběhu řízení a jde o riziko iniciátora šikanózní žaloby. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že žalobu zamítne a žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 5 647,84 Kč, případně aby rozhodl, že se řízení nezastavuje.

10. Účastníci se k odvolání druhé strany nevyjádřili.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není; odvolání žalobce je důvodné částečně.

12. Podle § 96 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela (odstavec 1). Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí (odstavec 2). Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení (odstavec 3).

13. Ustálenou judikaturu k podmínkám aplikace § 96 odst. 3 o. s. ř. shrnul Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19. 12. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3051/2022: „ustanovení § 96 odst. 3 o. s. ř., které do jisté míry omezuje oprávnění žalobce při dispozici se žalobou během již zahájeného soudního řízení a které upravuje institut právně relevantního nesouhlasu žalovaného (resp. jiných účastníků řízení) se zpětvzetím žaloby, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení vážnosti důvodů vedoucích žalovaného k nesouhlasu se zpětvzetím žaloby zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. Tyto vážné důvody jsou podle soudní praxe dány především tehdy, jestliže řízení mohlo být zahájeno i bez návrhu (§ 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních; např. statusové věci, jako určení neplatnosti manželství) nebo mohlo být zahájeno i na návrh druhé strany soukromoprávního vztahu (a jehož výsledkem je rozhodnutí mající povahu tzv. iudicium duplex; například řízení o vypořádání společného jmění manželů nebo řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví) anebo má-li žalovaný právní nebo jiný (např. morální, procesně ekonomický) zájem na tom, aby o návrhu bylo meritorně rozhodnuto i přes nedostatek vůle žalobce […] Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 96 odst. 3 o. s. ř., je vždy třeba - vzhledem k výše uvedenému charakteru tohoto ustanovení jako právní normy s relativně neurčitou hypotézou - učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti věci. […] za vážný důvod nesouhlasu se zpětvzetím žaloby nelze považovat otázku překážky věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae), která by nastala předpokládaným meritorním rozhodnutím soudu.“ S uvedenými závěry se ztotožňuje i podepsaný soud.

14. V projednávané věci nejde o řízení, které by bylo možné zahájit i bez návrhu, ani o žalobu, kterou by mohl podat i žalovaný. Pouhá skutečnost, že rozhodnutím ve věci samé by byla založena překážka věci rozhodnuté, potom důvodem neúčinnosti zpětvzetí žaloby být nemůže. Stejně tak nesprávný je argument žalovaného, že by žaloba byla šikanou ze strany žalobce. Šikanou je totiž podle ustálené judikatury takový výkon práva, jehož jediným cílem je poškodit jiného (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1567/2004). Z tvrzení žalovaného ani ze spisu v projednávané věci se nepodává žádný podklad pro závěr, že by žalobce pro zajištění své mobility plošinu nepotřeboval a žalobu podal jen proto, aby způsobil žalovanému potíže. Žalovaný nikdy nečinil sporným tvrzení žalobce, že je osobou pohybující se na invalidním vozíku a bez plošiny se do svého bytu nedostane. Naopak žalobce vzal žalobu zpět poté, co si zajistil jiné bydlení a do svého bytu tedy již nepotřebuje bezbariérový přístup. Pokud pak ke zpětvzetí žaloby přispěly i závěry znaleckého posudku, které tvrzení žalobce nepotvrzují, je postup žalobce spočívající ve zpětvzetí žaloby jen rozumný v tom směru, že spor nebude dále pokračovat a účastníkům nevzniknou další náklady řízení. Tvrzení žalovaného, že mu hrozí, že by žalobce podal žalobu znovu, není ničím podloženo a jedná se tak o pouhou spekulaci.

15. Logiku odvolacímu soudu nedává ani argument zásahem do vlastnického práva žalovaného. Samotné podání žaloby ještě žádným zásahem do takového práva není. Nadto si žalovaný musí uvědomit, že jako vlastník bytové jednotky je spoluvlastníkem společných částí budovy a v nakládání s těmito společnými částmi (včetně chodeb a schodišť) je omezen právy ostatních spoluvlastníků. Nesprávný je pak také argument nerovností účastníků řízení. Žalobce v řízení prokázal, že jeho majetkové poměry odůvodňují jeho částečné osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Žalovanému nic nebránilo v tom, aby se v řízení nechal také právně zastoupit, případně také požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, pokud by splnil zákonem stanovené podmínky. Rovnost účastníků v řízení, zaručená čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, tedy nebyla porušena. Navíc údajná nerovnost by stejně nemohla být napravena tím, že by soud řízení nezastavil a rozhodl ve věci samé.

16. Závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaný nemá žádný vážný důvod nesouhlasit se zpětvzetím žaloby, je tedy správný.

17. Nepřípadný je rovněž argument žalovaného, podle kterého by neplatné měly být procesní úkony právní zástupkyně žalobce, která byla ustanovena věcně nepříslušným soudem. Nabylo-li totiž usnesení o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce právní moci, stalo se podle § 159a odst. 1 a 3 o. s. ř. závazným jak pro účastníky řízení, tak i pro všechny orgány (tj. i pro soudy). Věcná nepříslušnost soudu, který takové rozhodnutí vydal, na jeho závaznost žádný dopad nemá.

18. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady.

19. Z uvedených ustanovení plyne, že žalobce, který vzal žalobu zpět z důvodů na jeho straně, je povinen nahradit žalovanému jeho náklady řízení, avšak pouze náklady účelně vynaložené (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. II. ÚS 736/12). Za účelné je přitom v řízení třeba považovat jen takové úkony, které se v dané procesní situaci musely (objektivně posouzeno) účastníkovi jevit jako potřebné pro uplatňování nebo bránění jeho procesního postoje.

20. Není-li účastník v řízení zastoupen advokátem a nedoloží výši svých hotových výdajů, má podle § 151 odst. 3 o. s. ř. nárok na paušální náhradu takových výdajů. Které úkony lze považovat za účelné, vypočítává demonstrativně vyhláška č. 254/2015 Sb. takto: (a) písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění, (b) příprava účasti na jednání, (c) účast na jednání před soudem, a to každé započaté dvě hodiny, (d) jednání s protistranou, a to každé dvě započaté hodiny, (e) návrh na předběžné opatření, odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření a vyjádření k nim, (f) odvolání, návrh na obnovu řízení, žaloba pro zmatečnost, (g) návrh na zajištění důkazu nebo dědictví, (h) návrh na opravu odůvodnění rozhodnutí, na odstranění následků zmeškání lhůty a na změnu rozhodnutí odsuzujícího k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách, (i) účast při přípravě jednání. Z uvedeného výčtu však neplyne, že například každé podání je vždy účelným úkonem, ani že v konkrétní procesní situaci nemůže být účelným i úkon v uvedeném ustanovení nevypočtený.

21. V projednávané věci učinil žalovaný následující procesní úkony:

a. vyjádření k žalobě z 6. 12. 2021 - účelně vynaložený úkon na výzvu soudu,

b. vyjádření k replice žalobce s námitkou věcné a místní nepříslušnosti z 23. 1. 2023 - účelně vynaložený úkon,

c. omluva z jednání ze dne 24. 4. 2022 - jedná se o pouhé procesní sdělení, které neobsahuje žádnou novou argumentaci ve věci samé - nejde o účelný úkon. U prvního jednání ve věci samé dne 23. 5. 2023 pak žalovaný přítomen nebyl, a nemá tedy nárok ani na náhradu nákladů na přípravu k tomuto jednání,

d. příprava na jednání soudu dne 18. 7. 2022 - účelný úkon,

e. účast u jednání dne 18. 7. 2022, kratšího než 2 hodiny - účelný úkon,

f. vyjádření ke znaleckému posudku z 14. 6. 2023, kde žalovaný sděluje, že s obsahem posudku souhlasí a nežádá o výslech znalce - účelný úkon, spojený nutně se studiem znaleckého posudku,

g. 4 podání, kterými žalovaný vyjadřuje nesouhlas se zpětvzetím žaloby a vyčísluje, případně dokládá náklady řízení. Odvolací soud považuje za účelný jen jeden z uvedených úkonů, neboť první z nich je kusý a v ostatních se opakují tytéž argumenty. Obraně zájmů žalovaného by nijak neuškodilo, pokud by místo 4 podání podal jen jediné.

22. Odvolací soud tedy považuje za účelných 7 úkonů v řízení, za které žalované přísluší paušál ve výši 2 100 Kč. K nim odvolací soud připočetl mezi účastníky nesporné výdaje na jízdné ve výši 209 Kč a 190 Kč a náhradu za ztrátu na výdělku jednatelky žalovaného ve výši 1 348,84 Kč.

23. Odvolací soud tedy podle § 219 o. s. ř. napadené usnesení potvrdil ve výroku I. o zastavení řízení, zatímco ve výroku II. o nákladech řízení jej podle § 220 odst. 1 per analogiam (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod R 17/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) změnil tak, že žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 3 847,84 Kč.

24. O nákladech odvolacího řízení potom odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce měl totiž v odvolacím řízení úspěch jen v poměrně nepatrné části nákladů řízení, a proto mu přísluší náhrada účelně vynaložených nákladů. Protože však žalobce zastupuje v řízení ustanovený advokát, nahradí podle § 149 odst. 2 o. s. ř. žalovaný státu náklady na odměnu tohoto advokáta, které určí soud prvního stupně samostatným usnesením.