o návrhu na zápis změny do obchodního rejstříku, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 4. 2024, č. j. C 37023/RD101/KSHK, Fj 22580/2024/KSHK,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením nepřiznal navrhovatelce osvobození od soudních poplatků.

2. Rozhodl tak o návrhu navrhovatelky ze dne 7. 3. 2024 na osvobození od soudních poplatků, s odůvodněním, že byla nařízena daňová exekuce k vymožení nedoplatku na daních ve výši cca 2,5 mil. Kč s příslušenstvím. Navrhovatelka dále uvedla, že na účtech nemá prostředky, z nichž by soudní poplatek uhradila.

3. Soud prvního stupně vyzval navrhovatelku k tomu, aby vyplnila formulář "Prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech". V něm navrhovatelka dne 9. 4. 2024 uvedla, že vlastní dva ojeté osobní automobily a nákladní přívěs, účet u Raiffeisenbank, a.s. zrušila a jeho účty u ČSOB a.s. vykazují záporný zůstatek. Dále vlastní pohledávku ve výši 1 mil. Kč za společností [právnická osoba]., IČO [IČO]. S vyplněným prohlášením navrhovatelka předložila přiznání k dani z příjmů právnických osob za roky 2021 až 2023. Z přiznání za rok 2022 přitom plyne, že v tomto roce činil základ daně 12 961 tis. Kč, čemuž odpovídala celková daň 2 462 590 Kč, tj. předmět vedené daňové exekuce. Dle výpisu z běžného účtu č. [č. účtu], který měl být zrušen, činil zůstatek k 31. 1. 2024 2 094,66 Kč. Na běžném devizovém účtu č. [č. účtu] činil zůstatek k 5. 2. 2024 nula EUR a na ČSOB firemním kontu k 31. 12. 2023, resp. 19. 3. 2024 nula Kč.

4. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nemá za prokázané, že navrhovatelka je nemajetná a objektivně není schopna zaplatit soudní poplatek z odvolání ve výši 2 tis. Kč. Soud prvního stupně ke dvěma nezrušeným účtům u ČSOB, a.s. uvedl, že navrhovatelka předložila výpisy pouze za listopad a prosinec 2023, nikoli za poslední tři kalendářní měsíce předcházející podání žádosti. Nebylo tedy možno spolehlivě ověřit jeho tvrzení o neexistujících, resp. záporných zůstatcích na těchto účtech. V roce 2022 navrhovatelce připlynul významný příjem z podnikatelské činnosti, z něhož daň doposud neodvedla. Není zřejmé, kterak s tímto příjmem naložila. Současně z doložených bankovních výpisů je zřejmé, že navrhovatelka běžně provádí transakce v restauracích a obchodech, na čerpacích stanicích, mobilnímu operátorovi atd. Není však jasné, z čeho hradí náklady právního zastoupení. Proto žádost zamítl.

5. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka včasné odvolání, v němž navrhla, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že se navrhovatelce přizná osvobození od soudních poplatků. Uvedla, že věrohodně doložila důkazy k žádosti o osvobození od soudního poplatku. Účet u Raiffeisenbank byl zrušen ke dni 31. 1. 2024 z důvodu úspory nákladů na vedení účtů navrhovatelky. Proto nebylo možno doložit výpisy z účtu za tři kalendářní měsíce předcházející podání žádosti.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelky důvodné není.

7. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

8. Odvolací soud připomíná, že institut osvobození od soudních poplatků je zcela výjimečným řešením situací, kdy hrozí, že by účastníkovi bylo odňato ústavně zaručené právo na přístup k soudu. Je vždy na žadateli, aby tvrdil a prokazoval existenci podmínek odůvodňujících osvobození od soudního poplatku a není povinností soudu, aby cokoliv o majetku poplatníka zjišťoval, či dokonce odvozoval majetkovou situaci účastníka např. z předmětu sporu. Řízení o návrhu na osvobození od soudních poplatků je součástí řízení o věci samé a rozhodnutí o něm je předpokladem pro další postup soudu, proto musí být rychlé a nemůže mu předcházet obsáhlé a časově náročné šetření (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2013 sp. zn. 32 Cdo 1180/2013, ze dne 10. 12. 2014 sp. zn. 32 Cdo 2913/2014 a ze dne 10. 6. 2015 sp. zn. 32 Cdo 294/2015).

9. Účelem právního institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit navrhovateli přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho právům i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace. Posouzení naplnění tohoto účelu je ale vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo a nikoli ve vazbě na jiné jím uplatňované nároky (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2009 sp. zn. IV. ÚS 2856/08).

10. Při posuzování návrhu na osvobození od soudních poplatků platí, že zákonný požadavek zaplacení soudního poplatku nemůže být považován za porušení práva na spravedlivý proces (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 4 As 43/2010). Osvobození od soudních poplatků představuje dobrodiní zákona (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011 sp. zn. As 101/2011).

11. Nejvyšší soud s odkazem na závěry literatury (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953) dovodil, že má-li být účastník osvobozen od soudních poplatků, je povinen prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení jeho žádosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014 sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, ze dne 25. 3. 2014 sp. zn. 23 Cdo 4417/2013). Z toho vyplývá, že břemeno tvrzení, jakož i důkazní břemeno ohledně skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení toho, zda poměry žadatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, zatěžují účastníka, který o osvobození od soudních poplatků žádá (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2004 sp. zn. 1 Afs 5/2003, ze dne 4. 9. 2012 sp. zn. 7 Ans 15/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015 sp. zn. 32 Cdo 3047/2014). Zásadně tedy platí, že neuvede-li žadatel o osvobození od soudních poplatků skutečnosti, z nichž dovozuje důvodnost svého návrhu, či nepodaří-li se mu tyto skutečnosti prokázat, soud mu osvobození od soudního poplatku nepřizná (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016 sp. zn. 29 Cdo 5069/2015).

12. Pro přiznání osvobození od soudních poplatků je třeba zhodnotit dvě okolnosti, a to jednak, zda nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva a jednak, zda to odůvodňují poměry navrhovatele.

13. Odvolací soud tedy nejprve zkoumal, zda se v případě navrhovatelky nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, a dospěl k závěru, že z obsahu soudního spisu nelze bez dalšího učinit závěr, že je nepochybné, že ze strany navrhovatelky jde o zřejmě bezúspěšné bránění práva.

14. Pokud jde o druhou podmínku pro přiznání osvobození a to, zda to odůvodňují poměry navrhovatelky, odvolací soud konstatuje, že z výkazu zisku a ztráty navrhovatelky za rok 2022 vyplývá, že oproti roku 2021 činily tržby z prodeje výrobků a služeb částku 23 284 000 Kč a provozní výsledek hospodaření činil 13 012 000 Kč a výsledek hospodaření za účetní období částku 10 495 000 Kč. Z rozvahy navrhovatelky k 31. 12. 2022 plyne, že k tomuto dni vlastnila stálá aktiva v hodnotě 75 070 000 Kč a oběžná aktiva ve výši 75 031 000 Kč. Z předloženého prohlášení přitom nevyplývá, zda tato stálá a oběžná aktiva vlastnila navrhovatelka i v roce 2023, či zda byla v mezidobí zpeněžena a jak bylo naloženo s výtěžkem prodeje, neboť soudu nepředložila výkaz zisku a ztráty a rozvahu za rok 2023. Tuto ani nezaložila do sbírky listin. Zamlčení rozhodných skutečností ohledně příjmů navrhovatelkou za rok 2023 má přitom bezpochyby negativní dopad na věrohodnost i dalších údajů uváděných navrhovatelkou.

15. Pokud jde o příjmy z podnikání, je nutné konstatovat, že položky v daňovém přiznání nejsou souměřitelné s výší příjmu, která je rozhodující pro závěr o tom, zda jsou u navrhovatelky splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků či nikoliv. Z přiložených daňových přiznání (2020 - 2023) vyplývá pouze výsledek hospodaření (případně rozdíl mezi příjmy a výdaji) a roční úhrn čistého obratu, ale již nikoliv konkrétní výše příjmu navrhovatelky za dané účetní období. Přitom z výkazu zisku a ztráty za rok 2022 vyplývá, že navrhovatelka dosáhla tržeb z prodeje výrobků a služeb částku 23 284 000 Kč. Je přitom otázkou, jak s výnosem z těchto tržeb v roce 2023 naložila. Údaj o výsledku hospodaření je přitom výsledkem porovnání výnosů a nákladů, které mohou být z hlediska posuzování předpokladů pro osvobození od soudních poplatků vynakládány účelně či nikoliv. Je přitom např. otázkou, co je obsaženo v položce mzdové náklady vynaložené v roce 2022 ve výši 1 398 000 Kč ve výkazu zisku a ztráty navrhovatelky ke dni 31. 12. 2022. Pokud je podnikatelka schopna vynaložit na mzdových nákladech během daňového období vysoké částky (bez ohledu na to, k jakému účelu), svědčí to a priori o jejích dobrých poměrech, nikoliv o tom, že jsou u ní podmínky pro osvobození.

16. Je proto nutné uzavřít, že navrhovatelka nesplnila svoji povinnost tvrzení týkající se majetkových poměrů, navíc zamlčela okolnosti, které by mohly mít vliv na rozhodování soudu o osvobození od soudních poplatků. Nesplnila však ani svoji povinnost důkazní, neboť nedoložila některé údaje uváděné v prohlášení, např. výkaz zisku a ztráty za rok 2023 a rozvahu za rok 2023. Navrhovatelka tak i přes výzvu soudu rezignovala na to, aby uvedla úplná a pravdivá skutková tvrzení týkající se jejích majetkových poměrů. Už jenom vzhledem k tomu, že navrhovatelka neuvedla pravdivě všechny skutečnosti, z nichž dovozuje důvodnost své žádosti o osvobození od soudních poplatků, a tyto se jí nepodařilo prokázat, soud jí osvobození od soudního poplatku nemohl ani zčásti přiznat (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5069/2015).

17. Odvolací soud nad rámec shora uvedeného závěru uvádí, že i pokud by navrhovatelka svoje důkazní břemeno ke konkrétním skutečnostem, které jsou rozhodné pro posouzení toho, zda poměry žadatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, unesla, nebylo by možné dospět k jinému závěru, než že majetkové poměry navrhovatelky nejsou takové, že by jí znemožnily zaplatit soudem vyměřený soudní poplatek a domáhat se tak svého práva u soudu. Z přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2022 vyplývá výsledek hospodaření ve výši 12 958 766 Kč a roční úhrn čistého obratu ve výši 25 487 534 Kč. V optice výše čistého obratu ve výši 25 487 534 Kč je výše soudního poplatku 2 000 Kč zanedbatelná. O schopnosti navrhovatelky opatřit si finanční prostředky na úhradu soudního poplatku hovoří i pohyby na jejích účtech, kdy navrhovatelka přijala v prosinci 2023 na svůj účet u ČSOB příjmy ve výši 79 018 Kč, které téměř čtyřicetinásobně přesahují soudem vyměřený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Navíc je nutné zohlednit nejenom účetní zůstatek na účtu navrhovatelky ke konkrétnímu datu, ale výši všech disponibilních prostředků včetně těch prostředků, které je schopna navrhovatelka potencionálně získat a následně si z nich opatřit finanční rezervu.

18. Na závěru, že majetkové poměry navrhovatelky nejsou takové, aby jí znemožnily zaplatit soudem vyměřený soudní poplatek z odvolání, nemůže nic změnit ani tvrzení navrhovatelky, že byla nařízena daňová exekuce k vymožení nedoplatku na daních ve výši cca 2,5 mil. Kč s příslušenstvím. Podnikatelské riziko nelze přenášet na stát a povinnost zaplatit soudní poplatek není nikterak podřadnější než povinnost splácet nedoplatek na daních u Finančního úřadu.

19. Podáním odvolání nastává splatnost poplatku z podaného odvolání, který je navrhovatelka povinna soudu zaplatit. Pokud má za to, že jí její finanční možnosti úhradu soudního poplatku neumožňují, je povinna skutečnosti odůvodňující tento závěr uvést a doložit. Pokud tak neučiní, nemůže se dovolávat toho, že soud prvního stupně nehodnotil veškeré skutečnosti důležité pro rozhodování o možnosti osvobození od soudního poplatku, když tyto skutečnosti soud k dispozici neměl a sám nebyl povinen je aktivně vyhledávat.

20. Odvolací soud tak uzavírá, že za situace, kdy navrhovatelka nedoložila úplně a pravdivě svoje majetkové poměry, ač si této povinnosti byla vědoma a byla k jejímu splnění soudem vyzvána, je zjevně v jejích silách a finančních možnostech pokrýt úhradu soudního poplatku za odvolání stanoveného ve výši 2 000 Kč. Nejedná se tak na straně navrhovatelky o výjimečné poměry a zvlášť závažné důvody pro přiznání osvobození od soudního poplatku. Nejedná se tak o odepření přístupu k soudní ochraně, neboť zákonný požadavek zaplacení soudního poplatku není považován za porušení práva na spravedlivý proces (usnesení Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 4 As 43/2010).

21. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

22. O náhradě nákladů této fáze řízení odvolací soud nerozhodoval, neboť nejde o rozhodnutí, kterým se řízení končí (§ 151 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).