o zápisu změny do obchodního rejstříku, k odvolání obchodní společnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. srpna 2023 č. j. C 357055/RD9/MSPH, Fj 312275/2023/MSPH,

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Zahajuje se řízení bez návrhu k dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným právním stavem.“ (výrok I.), „V obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze v oddílu C, vložce číslo 357055 se vymazává statutární orgán - jednatel: [Anonymizováno], dat. nar. [Anonymizováno], r.č. [Anonymizováno]. Den vzniku funkce: 20. října 2021; se zapisuje u vymazávané osoby: [Anonymizováno], … Den zániku funkce: 8. června 2023. Den zápisu změny: Dnem nabytí právní moci“ (výrok II.), „Společnost je povinna do 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatit českému státu prostřednictvím zdejšího soudu soudní poplatek, který činí podle položky 11 odst. 4 s odkazem na položku 11 odst. 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, částku 2 000 Kč na číslo účtu soudu 3703-2928021/0710 var. symbol 7031227523. Nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě uhrazen, bude jej soud vymáhat.“ (výrok III.).

2. V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud či rejstříkový soud“) uvedl, že obdržel od Městské části Praha 6 rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, pod č. j. 6 T 133/2022, ze dne 6. června 2023, který nabyl právní moci dne 8. 6. 2023, ze kterého vyplývá, že dosud zapsaný jednatel společnosti David Hanuš, nar. 10. 7. 1988, byl pravomocně odsouzen v souvislosti s podnikáním a jmenovaný tak přestal splňovat zákonnou podmínku bezúhonnosti, která je nezbytná pro výkon funkce člena statutárního orgánu v obchodní korporaci. Z rozsudku se podává, že jednatel David Hanuš byl odsouzen za trestný čin podle § 234 odst. 3 trestního zákoníku za skutkovou podstatu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku. Z výrokové části rozsudku jasně vyplývá, že skutky byly spáchány v souvislosti s podnikáním a byl tedy odsouzen pro úmyslný trestný čin. Dále soud citoval § 46 odst. 1 z. o. k. a § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání a § 155 odst. 1 o. z. s tím, že vzhledem k tomu, že jednatel byl odsouzen v červnu 2023, soud posuzoval podmínky pro výkon funkce dle § 46 odst. 1 z. o. k. ve znění platném do 30. 6. 2023. Uvedl, že podnikatel (obchodní korporace) je povinen podat bez zbytečného odkladu návrh na zápis změny nebo zániku zapisovaných skutečností do obchodního rejstříku, a to dle ust. § 11 odst. 2 z. v. r. po vzniku rozhodné „události“. Nezjedná-li podnikatel nápravu, může soud podle § 78 odst. 1, věty druhé z. v. r. sám zahájit řízení i bez návrhu, má-li být dosažena shoda mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným právním stavem. Právnická osoba nesplnila povinnost vyplývající z ust. § 11 odst. 2 z. v. r. a dosud nepodala návrh na zápis změny resp. zániku zapisovaných skutečností do obchodního rejstříku. Nadále tak zůstává zapsána osoba jednatele ve funkci jednatele, i když již nesplňuje podmínky pro výkon funkce člena statutárního orgánu společnosti. Nastal tak rozpor mezi zápisem v obchodním rejstříku a právním stavem společnosti. Soud proto zahájil podle ust. § 78 odst. 1, věty druhé z. v. r. řízení bez návrhu a jednatele, který nesplňuje podmínky pro výkon funkce člena statutárního orgánu, z obchodního rejstříku vymazal.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně ohledně výroku II. a III. podala předmětná obchodní společnost včasné odvolání. Konstatovala, že je pravdou, že jednatel společnosti byl pravomocně odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 6. 2023, č. j. 6 T 133/2022, v souvislosti s podnikáním, avšak z uvedeného nelze apriori vyvozovat závěr o ztrátě bezúhonnosti jednatele ve smyslu § 6 odst. 2 živnostenského zákona. Konkrétně jde o to, že skutky, pro které byl jednatel Společnosti uznán pravomocně vinným, jsou z doby před více než 10 lety, přičemž od uvedené doby nejsou vůči jednateli vedena žádná řízení, která by jeho bezúhonnost ve smyslu živnostenského zákona zpochybňovala. Jednatel plynutím doby naopak prokázal svoji spolehlivost, bezúhonnost stran páchání trestné činnosti v souvislosti s podnikáním. Je nutno poukázat na tehdejší nízký věk jednatele, kdy byl na rozdíl od současné doby nevyzrálou osobností, jež se dopustila pochybení, kterého lituje. Nelze ani přehlédnout, že v rámci citovaného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 nebyl jednateli uložen trest zákazu činnosti (ve smyslu podnikat či být statutárem). Společnost je z uvedených důvodů toho přesvědčení, že nepochybila, když nepodala návrh na zápis změny, tj. z toho důvodu, že jednatel společnosti není osobou nesplňující podmínky pro výkon funkce člena statutárního orgánu společnosti. Pravomocný rozsudek se týkal pozměnění platebního terminálu. Jednatel se za tuto dobu stal jednatelem v několika společnostech, kterým se věnoval s péčí řádného hospodáře a prokázal svou spolehlivost. Ke společnostem má velké závazky, ručí za hospodaření, zakázky, majetky, obraty, zaměstnance apod. Na místě jednatele není zastupitelný ani nahraditelný bez toho, že by to společnost vážně poškodilo. V jeho oboru podnikání nepotřebuje využívat žádné platební terminály, a tedy opakování stejného prohřešku není reálné. Současné podnikání jednatele nijak nesouvisí s činností, v rámci které byl odsouzen. Pokud mu bude jednatelství zakázáno, hrozí, že přijde o práci. Přitom soud určil také peněžitý trest a on pak nebude schopen jej uhradit. Navíc společnosti nebudou schopny dostát svým závazkům a dojte k jejich poškození. Kromě toho je nutno podotknout, že celý proces trval mnoho let. Již to je dostatečný trest za pochybení. Mezitím jednatel vybudoval funkční společnost a svou kariéru. Zákaz činnosti po tolika letech je velmi kontraproduktivní. Vzhledem k výše uvedenému nejsou dány důvody pro vedení probíhajícího řízení. Společnost je toho názoru, že ze strany soudu absentuje poučení stran možnosti podání námitky vůči výroku I. napadeného usnesení. Společnost navrhla, aby řízení bylo zastaveno jako nedůvodné.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Dle § 155 odst. 1 o. z. “Byl-li členem voleného orgánu povolán ten, kdo k tomu není podle zákona způsobilý, hledí se na jeho povolání do funkce, jako by se nestalo. Ztratí-li člen voleného orgánu po svém povolání do funkce zákonnou způsobilost být členem voleného orgánu, jeho funkce zaniká; zánik funkce právnické osobě oznámí bez zbytečného odkladu“.; dle § 46 odst. 1 z. o. k. v rozhodném znění (tj. do 30. 6. 2023) „Osoba, která je členem orgánu a je do funkce volena, jmenována či jinak povolávána (dále jen "člen voleného orgánu"), musí být také bezúhonná podle zákona o živnostenském podnikání a nesmí u ní existovat překážka provozování živnosti.“; dle § 6 odst. 2 živ. zák. „Za bezúhonnou se pro účely tohoto zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.“

6. Z citované právní úpravy nevyplývá, že by pro zánik funkce člena statutárního orgánu - jednatele v případě společnosti s ručením omezeným, byla právně relevantní délka doby od spáchání trestného činu příslušnou osobou (v postavení statutárního orgánu) do doby jejího pravomocného odsouzení, ani to, zda je jednatel pro danou společnost „nenahraditelný“, nízký věk jednatele v době spáchání trestného činu, následné prokázání „spolehlivosti“, či jiné důvody apod. Zákonná úprava nedává soudu možnost z hlediska zániku funkce člena statutárního orgánu zohlednění jiných - v ustanovení neuvedených důvodů.

7. Z výše citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že jednatel společnosti s ručením omezeným coby statutární orgán musí splňovat toliko zákonem definované požadavky a předpoklady pro výkon funkce člena statutárního orgánu, mj. též podmínku bezúhonnosti ve smyslu zákona o živnostenském podnikání.

8. Bezúhonnost je v zákoně vymezena negativně. Bezúhonnost fyzické osoby se posuzuje z hlediska pravomocného odsouzení pro trestný čin spáchaný úmyslně a člověk ji ztrácí, jestliže byl trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním (dále též jen „předpoklad 1“) anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje (dále též jen „předpoklad 2“). Z ustanovení je zjevné, že pro ztrátu bezúhonnosti nemusí být nezbytně splněny oba předpoklady kumulativně, zcela postačí naplnění i jen jednoho z obou stanovených předpokladů. To znamená, že při naplnění předpokladu 1) již není třeba vůbec zkoumat naplnění předpokladu 2). Při výkladu předmětného ustanovení je však třeba zohlednit i to, co je smyslem a účelem podmínky bezúhonnosti, jež omezuje právo na podnikání. Tím je ochrana práv třetích osob, jež by mohla být podnikáním provozovaným v rozporu s právem a dobrými mravy dotčena.

9. Ústavní soud v nálezu ze dne 7. 4. 2009 sp. zn. Pl. ÚS 35/08 vyložil, co je smyslem a účelem podmínky bezúhonnosti následovně: „Smyslem a účelem podmínky bezúhonnosti, omezující základní právo na podnikání, je ochrana základních práv a svobod třetích osob, jež by mohla být podnikáním provozovaným v rozporu s právem a dobrými mravy dotčena. Tato podmínka musí ale splňovat hlediska, jež plynou z principu proporcionality pro posouzení normativního prostředku zajišťujícího jedno a omezujícího jiné základní právo či svobodu.“

10. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2018 sp. zn. 27 Cdo 3547/2017 se zabývá výkladem § 46 z. o. k. Nejvyšší soud poukázal na to, že „V usnesení ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4154/2010, pak Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr (jenž, byť byl přijat ve vztahu k zákonu č. 513/1991 Sb., obchodnímu zákoníku, plně se prosadí i při výkladu zákona o obchodních korporacích), podle něhož je pro posouzení podmínky bezúhonnosti podstatné, zda byl jednatel pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin související s podnikáním, nikoliv zda v předmětu podnikání, jehož se trestný čin týkal, stále podniká.“ Ve stejném usnesení Nejvyšší soud současně poukázal na závěry právní teorie, na něž současně odkázal, a jež se shodují se závěry Nejvyššího soudu a z nichž citoval následující: „Nemusí se ale jednat jen o trestné činy, jejichž skutková podstata přímo souvisí s podnikáním (např. poškozování spotřebitele), ani je dotyčný nemusí páchat při provozu vlastního oboru podnikatelské činnosti. Bezúhonnost tak nebude dána u podnikatele, který s využitím brutálního fyzického násilí bude nutit obchodního partnera k úhradě dluhu. Ke ztrátě bezúhonnosti dojde též, jestliže se někdo dopustí trestného činu podvodu jako nepodnikatel v rámci pracovního poměru a po okamžitém ukončení pracovního poměru se bude chtít ve stejném oboru realizovat jako jednatel společnosti s ručením omezeným.“ (viz Patěk, D. in Černá, S., Štenglová, I., Pelikánová, I. a kol., Právo obchodních korporací, Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 166).“

11. V posuzovaném případě [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], dle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. června 2023 sp. zn. 63 T 133/2022, byl uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 trest. zák. v jednočinném souběhu se zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea trestního zákoníku. Rozsudek nabyl právní moc dne 8. 6. 2023. Z rozsudku - popisu spáchaného skutku (jenž je popsán v předmětném rozsudku, na nějž odvolací soud pro stručnost odkazuje) vyplývá, že se [Anonymizováno] předmětného jednání dopustil v postavení statutárního orgánu - jednatele společnosti [právnická osoba] Spácháním takového trestného činu je dána přímá souvislost s podnikáním. Ostatně souvislost s podnikáním konstatovala ve svém odvolání i sama odvolatelka. Ke dni nabytí právní moci uvedeného rozsudku tedy přestal [Anonymizováno] splňovat podmínky stanovené pro výkon funkce jednatele (člena orgánu obchodní korporace) dle ust. § 46 odst. 1 z o. k. ve spojení s ust. § 6 odst. 2 živ. zák., kdy se za bezúhonného nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán (obecně) v souvislosti s podnikáním (předpoklad 1), což je právě posuzovaný případ. Je tak z hlediska ochrany práv třetích osob nepřijatelné a v rozporu se smyslem a účelem právní úpravy, aby osoba, která se dopustila podvodu (§ 209 odst. 1 a 3 trest. zák.) a dále zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea trestního zákoníku, tedy jako statutární orgán disponovala s finančními prostředky v rámci podnikatelské činnosti. Dle 46 odst. 1 z. o. k. ve spojení s ust. § 6 odst. 2 živ. zák. splnění tohoto jediného předpokladu bez dalšího samo o sobě stačí ke ztrátě bezúhonnosti posuzovaného jednatele. Jednateli [Anonymizováno] tedy ztrátou bezúhonnosti zanikla funkce, a tato skutečnost zakládá neshodu mezi skutečným stavem a stavem zapsaným v obchodním rejstříku. Rejstříkový soud byl proto povinen při zjištění takového rozporu zahájit řízení bez návrhu za účelem dosažení shody mezi zapsaným a skutečným právním stavem (viz § 78 odst. 1 z. v. r.) a vymazat jmenovaného jednatele - neboť přestal splňovat zákonnou podmínku bezúhonnosti. Soud prvního stupně tedy postupoval zcela správně.

12. Pro úplnost odvolací soud poukazuje i na aktuální právní úpravu účinnou od 1. 7. 2023 - na ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) bod 1. z. o. k., dle něhož osoba, která je členem orgánu a je do funkce volena, jmenována či jinak povolávána (dále jen "člen voleného orgánu"), není způsobilá k výkonu funkce také tehdy, je-li u ní dána překážka výkonu funkce člena voleného orgánu obchodní korporace, kterou je pravomocné odsouzení, ledaže se na osobu hledí, jako by nebyla odsouzena, za trestný čin podvodu …. Dle čl. V bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 416/2022 Sb. přitom platí, že je-li k 1. červenci 2023 osobou, která je členem orgánu obchodní korporace a byla do funkce zvolena, jmenována či jinak povolána (dále jen "člen voleného orgánu"), osoba, která není podle § 46 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., ve znění účinném od 1. července 2023, způsobilá k výkonu funkce člena voleného orgánu, informuje o této skutečnosti obchodní korporaci … a její funkce zaniká uplynutím 3 měsíců od 1. července 2023. Z citované novely zákona o obchodních korporacích tedy vyplývá, že na dosavadní členy orgánů, kteří v důsledku novely přestanou být způsobilí k výkonu funkce, se použije přechodné ustanovení, dle kterého je člen orgánu povinen do 1. srpna 2023 informovat dotčenou obchodní korporaci o své nezpůsobilosti. Funkce takovéhoto člena zaniká k 1. 10. 2023. Tato novela z. o. k. stanoví jako překážku výkonu funkce člena voleného orgánu obchodní korporace bez dalšího pravomocné odsouzení za trestný čin podvodu jako takový. To znamená, že i kdyby u posuzovaného jednatele nenastala překážka výkonu funkce v důsledku ztráty jeho bezúhonnosti znamenající zánik jeho funkce dle předchozí právní úpravy, přičemž dle názoru odvolacího soudu k zániku jeho funkce nepochybně došlo (jak vysvětleno výše), tak by mu funkce stejně zanikla dle aktuální právní úpravy (nejpozději ke dni 1. 10. 2023), která již není navázána na posuzování spáchaného trestného činu do souvislosti s podnikáním či konkrétním předmětem podnikání.

13. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. a akcesorickém výroku III. potvrdil jako věcně správné.