o neplatnost usnesení přijatých mimo zasedání shromáždění dne 31. 3. 2021, o odvolání obou účastníků proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2023, č. j. 74 Cm 106/2021-97, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 9. 6. 2023, č. j. 74 Cm 106/2021-100

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 17. 6. 2021 se navrhovatelka vůči [Jméno advokáta B] (dále jen „společenství“) domáhala, aby soud rozhodl, že neplatná jsou usnesení shromáždění, přijatá mimo zasedání a uvedená v oznámení o výsledku hlasování ze dne 31. 3. 2021, pod bodem 2, kterým byl předsedou společenství a správcem zvolen [Anonymizováno] a byla schválena smlouva s [adresa] jako správcem, a pod bodem 3, kterým bylo dodatečně schváleno sloučení jednotek č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno] tak, že z nich vznikla jednotka č. [Anonymizováno] o podlahové ploše 339,5 m2 a způsobu využití jako dílna nebo provozovna, k níž náleží spoluvlastnický podíl 3395/45548 na budově č.p. [Anonymizováno] a pozemcích parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], vše v kat. území a části obce [adresa].

2. Navrhovatelka uvedla, že je členem společenství, neboť ve shora uvedeném domě vlastní bytovou jednotku č. [Anonymizováno]. Hlasovala proti napadeným usnesením. Navrhla, aby soud přezkoumal, zda všem vlastníkům jednotek byly doručeny návrhy usnesení a zda hlasovací lístky odpovídají požadavkům občanského zákoníku a stanov, neboť z oznámení o výsledku hlasování není zřejmé, zda hlasovali členové [adresa] a manželé [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Stanovy společenství totiž umožňují rozeslat výzvu k hlasování mimo zasedání emailem, nikoli však tímto způsobem hlasovat. Hlasovací lístky mají obsahovat vlastnoruční podpisy členů. K bodu 3 navrhovatelka dále uvedla, že sloučením jednotek došlo ke snížení počtu jednotek v domě, přičemž příspěvky na odměnu správce a další náklady se rozpočítávají mezi vlastníky podle počtu jednotek v domě. Před sloučením jednotek platila navrhovatelka 6,25 % nákladů, zatímco nově přispívá na 6,67 % těchto nákladů. Navrhovatelka má za to, že z uvedeného důvodu bylo pro změnu prohlášení vlastníka zapotřebí souhlasu všech vlastníků jednotek. Kromě toho v době hlasování jednotky č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno] neexistovaly, protože v katastru nemovitostí byla zapsána již sloučená jednotka č. 166/201, a to přesto, že dokument, na jehož základě k zápisu došlo, byl prohlášen za neplatný usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2020, č. j. 75 Cm 122/2020-17. Podle navrhovatelky rozhodovalo shromáždění o sloučení jednotek mimo svou působnost, neboť o ni přišlo novelou občanského zákoníku č. 163/2020 Sb., která z § 1208 vypustila dosavadní písm. f) bod 4.

3. Společenství ve svém vyjádření uvádělo, že navrhovatelka postrádá k napadení sporných usnesení důležitý důvod a naléhavý právní zájem. Společenství sečetlo hlasy a oznámilo výsledek hlasování až poté, co všem členům uběhla lhůta k hlasování. Písemná forma je podle společenství zachována i v případě hlasování emailem. Usnesení o schválení sloučení jednotek bylo zhojením vady předchozího usnesení ze dne 4. 5. 2020, které bylo soudem prohlášeno nicotným. Skutečnost, že slučované jednotky nebyly v době nového rozhodnutí shromáždění zapsány v katastru nemovitostí, tak není platnosti usnesení na závadu; skutečnost, že sloučená jednotka 166/201 již je zapsána v katastru nemovitostí, je v samotném usnesení uvedena. Byť novela č. 163/2020 Sb. vyňala sloučení jednotek ze zákonem stanovené působnosti shromáždění, tato působnost byla i nadále uvedena ve stanovách společenství. Shromáždění tak bylo oprávněno sloučení schválit. Společenství nesouhlasí ani s tím, že by sloučení jednotek podléhalo souhlasu všech vlastníků jednotek.

4. Soud prvního stupně usnesením ze dne 10. 11. 2021, č. j. 74 Cm 106/2021-33 (dále jen „první usnesení soudu prvního stupně“), zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení pod bodem 2 o volbě [adresa] předsedou společenství a správcem (výrok I.), rozhodl, že usnesení shromáždění pod bodem 2 o schválení smlouvy se správcem není rozhodnutím společenství (výrok II.), zamítl návrh o „určení“ neplatnosti usnesení pod bodem 3 o sloučení jednotek (výrok III.) a společenství přiznal náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 25. 10. 2022, č. j. 9 Cmo 19/2022-59, první usnesení soudu prvního stupně zrušil ve výrocích III. a IV. a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Výroky I. a II. uvedeného usnesení nebyly napadeny odvoláním a nabyly tak samostatně právní moci.

6. Odvolací soud ve svém předchozím usnesení dospěl k závěru, že novela č. 163/2020 Sb. zavedla s účinností od 1. 7. 2020 dvě možnosti, jakými může navrhovatel napadnout usnesení shromáždění vlastníků - buď se může podle § 1209 o. z. domáhat, aby soud v otázce, ve které byl jako vlastník přehlasován, uspořádal poměry vlastníků podle slušného uvážení (a může tedy i sám navrhnout určitý způsob úpravy těchto poměrů), nebo se podle § 1221 odst. 1 ve spojení s § 258 a násl. o. z. domáhat vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků. V projednávané věci navrhovatelka navrhovala vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění o sloučení jednotek. Její návrh tak měl být soudem posouzen jako návrh podle § 1221 odst. 1 ve spojení s § 258 a násl. o. z. Návrh podle § 1221 odst. 1 o. z. ve spojení s § 258 o. z. přitom může podat kterýkoli člen společenství (nikoli jen člen přehlasovaný), případně i nečlen spolku, má-li na vyslovení neplatnosti usnesení zájem hodný právní ochrany. Podání návrhu zákon nepodmiňuje existencí důležitého důvodu. Zčásti jinak je upravena i lhůta k podání návrhu v § 259 o. z.

7. V projednávané věci tak podle prvního rozhodnutí odvolacího soudu nepostupoval soud prvního stupně správně, jestliže ověřoval, zda je navrhovatelka přehlasovaným vlastníkem, a rovněž jeho závěr, že k podání návrhu nemá důležitý důvod, nemůže být důvodem zamítnutí návrhu. Návrh v projednávané věci byl zjevně podán ve tříměsíční lhůtě počítané ode dne, kdy společenství rozeslalo vlastníkům oznámení o výsledku hlasování, a ve věci nebylo sporné, že navrhovatelka je členem společenství. Soud prvního stupně tedy měl přistoupit ke zkoumání otázky, zda je napadené rozhodnutí v souladu se zákonem a stanovami. Tuto otázku však zkoumal pouze okrajově a navíc nikoli podle § 1169 a 1221 odst. 2 o. z., které upravují souhlas vlastníků jednotek se sloučením jednotek. Odvolací soud se tak ztotožnil jen se závěrem soudu prvního stupně, že sporné usnesení není neurčité, neboť neurčitost je podle § 553 odst. 1 o. z. dána jen tehdy, nelze-li obsah usnesení určit ani výkladem. V projednávané věci je přitom ze sporného usnesení zřejmé, o čem bylo rozhodnuto.

8. Soud prvního stupně napadeným usnesením zastavil řízení o návrhu navrhovatelky na vyslovení nicotnosti usnesení shromáždění č. 2 o volbě [adresa] předsedou SVJ a správcem (výrok I.), vyslovil neplatnost usnesení přijatého mimo zasedání shromáždění ze dne 31. 3. 2021 pod č. 3, kterým bylo dodatečně schváleno sloučení jednotek č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] tak, že z nich vzniká jednotka č. [Anonymizováno], k níž náleží spoluvlastnický podíl ve výši 3395/45548 na budově č.p. [Anonymizováno] a pozemcích parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v kat. území [adresa], a to podle prohlášení vlastníka jednotek ze dne 2. 3. 2020 (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

9. Výrok I. odůvodnil soud prvního stupně tak, že navrhovatelka při ústním jednání dne 10. 5. 2023 vznesla nový návrh na určení nicotnosti usnesení č. 2. O tomto návrhu však již bylo pravomocně rozhodnuto v předchozím řízení, ve kterém byla nicotnost zkoumána z úřední povinnosti a zčásti rovněž dovozena. Novému projednání téže věci tedy brání překážka věci pravomocně rozsouzené (§ 159a odst. 4 o. s. ř.).

10. Soud prvního stupně dále po skutkové stránce zjistil, že navrhovatelka je vlastníkem bytové jednotky č. [Anonymizováno] v domě, že [Anonymizováno] rozeslal dne 25. 2. 2021 poštou i emailem vlastníkům jednotek návrh na rozhodnutí per rollam s tím, že hlasovat lze do 29. 3. 2021, a že návrh usnesení pod bodem 3 zněl: „Dodatečně se schvaluje sloučení jednotek č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno] nacházejících se v budově č. p. [Anonymizováno] tak, že z nich vzniká jednotka č. [Anonymizováno] (pozn. již zapsána v KN) […] a to dle Prohlášení vlastníka jednotek ze dne 2. 3. 2020, které je přiloženo“. Podle oznámení o výsledku hlasování bylo usnesení č. 3 přijato 75,3 % hlasů; hlasovali i [adresa] a manželé [Anonymizováno]. Za [právnická osoba] hlasoval jeho jednatel, který ke svému jménu připojil razítko společnosti (hlasovací lístky). Hlasovací lístky jsou podepsány hlasujícími. Předchozí usnesení shromáždění společenství per rollam o schválení sloučení jednotek č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] bylo shledáno nicotným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2020, č. j. 75 Cm 122/2020-17. Podle stanov náleží do pravomoci shromáždění rozhodování o sloučení jednotek. Stanovy upravují možnost, aby výbor nebo předseda společenství navrhli rozhodnout per rollam; návrh musí obsahovat návrh usnesení, podklady potřebné pro jeho posouzení nebo údaj, kde jsou uveřejněny, a údaj o lhůtě k vyjádření, která činí 30 dnů. Pozvánka na shromáždění se vyvěšuje na nástěnce v domě a odesílá na mailové adresy členů. Podle stanov se na každou jednotku stejně rozvrhnou náklady vlastní správní činnosti a náklady na jednorázové zahradnické služby a na zavlažování pozemku. Soud prvního stupně provedl důkaz i změnou prohlášení vlastníka budovy ze dne 2. 3. 2020 a vyrozuměním o provedení vkladu do katastru nemovitostí, který byl proveden dne 11. 5. 2020 s právními účinky k 4. 5. 2020. Užívání jednotky č. 166/201 bylo povoleno kolaudačním souhlasem Městské části Praha 6 ze dne 29. 1. 2020.

11. Po právní stránce soud prvního stupně konstatoval, že návrh byl podán včas ve lhůtě podle § 259 o. z. Sloučením jednotek dochází ke změně prohlášení vlastníka budovy, a proto bylo nutno posoudit, zda pro takovou změnu je zapotřebí souhlas většiny vlastníků, nebo vlastníků všech (§ 1169 o. z.). Snížením počtu jednotek musí nutně dojít ke zvýšení nákladů všech vlastníků jednotek, kromě vlastníka slučovaných jednotek, které se rozpočítávají na všechny jednotky stejně. Přitom podle soudu prvního stupně není rozhodné, kolik v absolutní částce tato změna činí. S takovou změnou tedy musí souhlasit všichni vlastníci jednotek v domě. Nesouhlasila-li s touto změnou navrhovatelka, je usnesení neplatné pro rozpor s § 1169 odst. 1 o. z. Sporné usnesení přitom mělo závažný právní následek v podobě dodatečného splnění předpokladu platnosti prohlášení vlastníka domu. Usnesení soudu vyslovující neplatnost sporného usnesení shromáždění je podkladem pro případné řízení podle § 1168 odst. 1 o. z. Proto soud prvního stupně nepostupoval podle § 260 o. z.

12. Proti tomuto usnesení se odvolali oba účastníci.

13. Navrhovatelka napadla výroky I. a III. napadeného usnesení. Nicotnost se podle ní prohlašuje a zjišťuje z moci úřední, a to kdykoli, nenapravuje se uplynutím času a nelze ji napravit ani soudním rozhodnutím. Tvrdí-li účastník řízení, že právní jednání je nicotné, nemůže soud řízení zastavit, ale musí argumenty účastníka posoudit věcně. Původní návrh navrhovatelky směřoval na určení neplatnosti usnesení č. 2, nikoli na určení nicotnosti. Proto nejde o totožné věci. Podle navrhovatelky bylo usnesení č. 2 od počátku koncipováno tak, že jednou volbou se rozhoduje o volbě předsedy, volbě správce a schválení smlouvy se správcem. Nelze je tedy rozdělit na části, a proto je nicotné celé usnesení. Nicotnost je potom dána tím, že usnesení bylo simulované, nebylo určeno k vyvolání právních účinků. Funkce pana Kocha jako předsedy byly stejné, jako funkce, které měl vykonávat jako správce. Smlouvu o správě domu potom pan Koch uzavřel sám se sebou. Navrhovatelka navrhla, aby odvolací soud změnil napadené usnesení ve výroku I. tak, že se řízení o návrhu navrhovatelky na vyslovení nicotnosti usnesení č. 2 nezastavuje a sám rozhodl, že usnesení č. 2 je zdánlivé (nicotné).

14. Společenství napadlo odvoláním výroky II. a III. napadeného usnesení. Upozornilo, že rozhodování o sloučení jednotek je podle stanov v pravomoci shromáždění, a že jediným důsledkem sporného sloučení jednotek je snížení počtu jednotek v domě, což vede k vyšším platbám rozpočítávaným na jednotky. U navrhovatelky došlo ke zvýšení z 6,25 % na 6,67 %, tj. o 0,42 % (správně procentního bodu). Spoluvlastnický podíl ostatních vlastníků jednotek se nezměnil. V takovém případě stačí souhlas vlastníků, jejichž práva a povinnosti jsou změnou prohlášení dotčeny, a souhlas většiny všech vlastníků. Souhlas všech vlastníků by byl podle společenství zapotřebí např. při významných změnách domu. I kdyby bylo zapotřebí souhlasu všech, měl soud prvního stupně věc posoudit podle § 260 o. z. a přihlédnout ke zcela minimálnímu dopadu sporného usnesení do právních poměrů navrhovatelky v poměru k dopadům na společenství za situace, kdy sloučení jednotek je již 3 roky zapsáno v katastru nemovitostí. Sporným usnesení nebylo zasaženo do právního postavení vlastníků jednotek ani do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití. Přihlédnout je třeba i k dopadu prohlášení neplatnosti sporného usnesení na vlastníka sloučené jednotky. Prohlášení vlastníka budovy není vadné, a proto je není třeba opravit postupem podle § 1168 o. z. Společenství navrhlo, aby odvolací soud změnil napadené usnesení ve výroku II. a návrh na vyslovení neplatnosti usnesení č. 3 o sloučení jednotek zamítl.

15. Navrhovatelka ve vyjádření k odvolání společenství odkázala na ustálenou judikaturu, podle které se ke změně prohlášení vlastníka budovy vyžaduje dohoda dotčených vlastníků v písemné formě, přičemž je vyloučeno, aby ke změně prohlášení mohlo dojít bez souhlasu osob, kterých by se dotýkala. S vymezením nové jednotky v domě musí souhlasit ostatní vlastníci jednotek. Závěry soudu prvního stupně proto navrhovatelka považuje za správné. Pro nevyslovení neplatnosti podle § 260 o. z. podle navrhovatelky není důvod, neboť sporné usnesení mělo závažný právní následek spočívající ve změně povinností všech vlastníků jednotek. Vlastník sloučené jednotky není třetí osobou, nýbrž osobou na rozhodování o sloučení jednotek zúčastněnou, která navíc sloučením dosáhla výhody na úkor ostatních vlastníků v podobě úspory vlastních nákladů.

16. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobami k tomu oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání společenství je důvodné, zatímco odvolání navrhovatelky důvodné není.

17. Odvolací soud zopakoval dokazování obsahem stanov společenství platných v době přijetí sporného usnesení a doplnil je o obsah prohlášení vlastníka budovy. Z prohlášení vlastníka budovy se podává, že v domě bylo před sloučením jednotek č. 101 a 102 celkem 16 jednotek. Podle stanov do pravomoci shromáždění patří změna prohlášení vlastníka budovy a rozhodování o sloučení nebo rozdělení jednotek. Z pravidel pro příspěvky na správu domu a pozemku v čl. XIII stanov se podává, že v zásadě se vlastníci podílí na úhradě nákladů podle velikosti podílů na společných částech. Podle počtu jednotek se rozvrhují příspěvky na odměňování správce nebo členů výboru, na vedení účetnictví a podobné náklady vlastní správní činnosti a dále na jednorázové zahradnické služby a na zavlažování pozemku.

18. Protože sporné usnesení shromáždění bylo přijato v březnu 2021, je pro projednávanou věc rozhodné znění občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. po novele č. 163/2020 Sb. (dále jen „o. z.“).

19. Podle § 1209 o. z., je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká (odstavec 1). Soud uspořádá právní poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má rozhodnutí uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá (odstavec 2).

20. Podle § 1221 o. z. nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku, zejména ustanovení o svolání, zasedání a rozhodování kolektivních orgánů, o neplatnosti rozhodnutí nebo o následcích jeho rozporu s dobrými mravy. Nepoužijí se však ustanovení o shromáždění delegátů ani o dílčích členských schůzích (odstavec 1). Stanoví-li zákon ve věcech bytového spoluvlastnictví působnost vlastníkům jednotek, lze ji vykonat i jejich rozhodnutím přijatým na shromáždění (odstavec 2).

21. Podle § 258 o. z. každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku. Podle § 259 o. z. právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí.

22. Podle § 260 o. z. soud neplatnost rozhodnutí nevysloví, došlo-li k porušení zákona nebo stanov, aniž to mělo závažné právní následky, a je-li v zájmu spolku hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit (odstavec 1). Soud neplatnost rozhodnutí nevysloví ani tehdy, bylo-li by tím podstatně zasaženo do práva třetí osoby nabytého v dobré víře (odstavec 2).

23. Podle § 1169 o. z. vlastníci jednotek mohou prohlášení změnit. Ke změně prohlášení se vyžaduje písemný souhlas vlastníka jednotky, jehož práv a povinností se změna dotkne. Je-li jednotka zatížena, vyžaduje se rovněž písemný souhlas osoby oprávněné z věcného práva, pokud se jejích práv a povinností změna dotkne. Pro účinnost změny prohlášení se vyžaduje souhlas většiny hlasů všech vlastníků jednotek, ledaže se změna dotýká práv a povinností všech vlastníků jednotek (odstavec 1). Pro přezkoumání rozhodnutí o změně prohlášení se ustanovení § 1209 použije přiměřeně (odstavec 3).

24. Podle § 90 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), v řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby rozhodne soud o tom, že o rozhodnutí orgánu právnické osoby nejde, hledí-li se na něj, jako by nebylo přijato, i bez návrhu.

25. Posledně citované ustanovení pouze vysvětluje, že je-li vedeno řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby (zde společenství vlastníků) a soud v rámci tohoto řízení dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí je (dokonce) nicotné, rozhodne (i bez dalšího návrhu) o tom, že rozhodnutí je nicotné (hledí se na ně, jako by nebylo přijato, resp. nejde o rozhodnutí daného orgánu právnické osoby). Nepopírá tak pravidlo, že o řízení o soudní přezkum usnesení shromáždění vlastníků se zahajuje jen na návrh (§ 1209 o. z., případně § 258 o. z. ve spojení s § 1221 odst. 1 o. z.) a že jestliže takové řízení skončí pravomocným rozhodnutím, nemůže být stejná věc projednána znovu (§ 159a odst. 4 o. s. ř.). Závěr, že o vyslovení nicotnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby rozhoduje soud jen na návrh, plyne i z judikatury Nejvyššího soudu (zejm. usnesení ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 458/2019), která navíc vyžaduje, aby měl navrhovatel na vyslovení nicotnosti naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř.

26. Jinak řečeno, trvala-li navrhovatelka na vyslovení neplatnosti nebo nicotnosti usnesení č. 2 o volbě předsedy a správce, přestože prvním usnesením soudu prvního stupně byl její návrh v této věci zamítnut, měla napadnout odvoláním i posledně uvedený výrok III. Jestliže tak neučinila, nabylo první usnesení soudu prvního stupně v tomto výroku právní moci a novému projednání otázky neplatnosti či nicotnosti tohoto usnesení brání překážka věci pravomocně rozhodnuté. Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud podle § 104 odst. 1 o. s. ř. řízení o opakovaném návrhu navrhovatelky na určení nicotnosti usnesení č. 2 zastavil. Odvolací soud proto napadené usnesení ve výroku I jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

27. K usnesení shromáždění č. 3 o sloučení jednotek předně odvolací soud uvádí, že přijetí tohoto usnesení bylo v pravomoci shromáždění. Pravomoc v této věci rozhodnout dávají shromáždění stanovy společenství. Odvolací soud si je přitom vědom závěrů, které k otázce změn prohlášení vlastníka budovy přijal Nejvyšší soud v poměrech právní úpravy účinné před 1. 7. 2020 a které formuloval mimo jiné ve věci téže navrhovatelky (usnesení ze dne 14. 2. 2024, sp. zn. 26 Cdo 3314/2023): „Změna prohlášení vlastníka (§ 1169 o. z.) nespadá pod pojem správy domu a pozemku v bytovém spoluvlastnictví definovaný v § 1189 o. z., ale souvisí se spoluvlastnickým vymezením a výkonem spoluvlastnického práva, přičemž o otázkách týkajících se vlastnictví či spoluvlastnictví jednotlivých vlastníků jednotek společenství vlastníků není oprávněno rozhodovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1301/2019). Právní jednání, která vyžaduje úprava v § 1169 odst. 2 o. z. k účinné změně prohlášení vlastníka (písemná dohoda dotčených vlastníků a písemný souhlas potřebné většiny vlastníků), činí vlastníci jednotek mimo rámec jednání (rozhodování) orgánů společenství vlastníků.“ Novela č. 163/2020 Sb. doplnila do § 1221 druhý odstavec, kterým umožnila, aby vlastníci mohli svůj většinový souhlas se změnou prohlášení, nově vyžadovaný § 1169 odst. 1 větou třetí o. z., který navíc nemusí mít písemnou formu, projevit i formou hlasování na shromáždění vlastníků. Tomu odpovídá novelou rovněž doplněný § 1169 odst. 3 o. z., který v takovém případě ukládá použít pro přezkum usnesení shromáždění § 1209 o. z. přiměřeně. Stejně tak důvodová zpráva k novele uvádí, že cílem novely bylo zjednodušení procesu změny prohlášení vlastníka. Pravomoc shromáždění hlasovat o souhlasu vlastníků se změnou prohlášení tedy plyne od 1. 7. 2020 přímo ze zákona (srov. také usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 10. 2023, sp. zn. 9 Cmo 155/2023).

28. K tomu je nutné uvést, že právní názor, který odvolací soud vyslovil ve svém předchozím zrušujícím rozhodnutí, a podle kterého se o návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění rozhoduje podle § 1121 odst. 1 ve spojení s § 258 a násl. o. z. a § 1209 o. z. se nepoužije, byl po jeho vydání ovlivněn judikaturou Nejvyššího soudu, zejména usnesením ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3196/2022: „Z novelizovaného znění ustanovení § 1209 o. z. vyplývá, že nesouhlasí-li přehlasovaný vlastník jednotky s usnesením shromáždění společenství vlastníků jednotek přijatým v záležitosti týkající se správy domu a pozemku, může se - stejně jako v poměrech předchozí právní úpravy - domáhat zejména určení neplatnosti přijatého usnesení, avšak - na rozdíl od dřívější právní úpravy - může výjimečně navrhnout, aby soud o takové záležitosti přímo rozhodl, a to za podmínek upravených v ustanovení § 1209 odst. 2 o. z. Z porovnání dosavadního a novelizovaného znění § 1209 o. z. však nelze dovodit, že by úmyslem zákonodárce bylo cokoli měnit na stávajícím nastavení (včetně nastavení judikaturního) předpokladů, za kterých má vlastník jednotky právo se domáhat u soudu vydání rozhodnutí v uvedené záležitosti návrhem podle § 1209 odst. 1 o. z. I nadále, resp. o to více v poměrech aktuální právní úpravy, která zčásti změnila (možná rozšířila) možnosti zásahu veřejné moci (soudu) do soukromoprávních vztahů, proto platí, že institut upravený v ustanovení § 1209 odst. 1 o. z. lze připustit pouze ve zcela odůvodněných a výjimečných případech. Právo obrátit se na soud s návrhem na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je proto omezeno nejen z hlediska osobního a časového, nýbrž i z hlediska věcného. Uplatnit je může toliko přehlasovaný vlastník jednotky (osobní omezení), pouze do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců počítané ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (omezení časové), a jen tehdy, je-li pro to důležitý důvod (omezení věcné). Důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je pak dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití.“ V usnesení ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3020/2023, potom Nejvyšší soud vztáhl uvedená kritéria i na návrh na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků. Jinak řečeno, i vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění se podle Nejvyššího soudu může domáhat jen přehlasovaný vlastník a jen tehdy, je-li pro to důležitý důvod, resp. jde-li o důležitou záležitost.

29. V projednávané věci je navrhovatelka přehlasovaným vlastníkem, neboť hlasovala proti napadenému usnesení č. 3. Napadené usnesení však nezasahuje do jejího právního postavení vlastníka jednotky ani do podstaty předmětu jejího vlastnictví z hlediska účelu jeho využití. Jediným dopadem, který napadené usnesení na navrhovatelku (a stejně tak ostatní vlastníky jednotek, kromě vlastníka jednotek slučovaných) má, je, že na odměnu správce a na zahradnické služby bude přispívat namísto z 1/16 nově z 1/15, tj. její příspěvky vzrostou o 0,4167 procentního bodu. Pro ilustraci, při schválené odměně správce ve výši 300 000 Kč ročně připadá na navrhovatelku nově o 1 250 Kč ročně více, tj. o 104 Kč měsíčně. Náklady na zavlažování a zahradnické služby zřejmě nebudou o mnoho vyšší. Dopad napadeného usnesení na navrhovatelku jako vlastnici bytu v prominentní pražské čtvrti je tedy zjevně zcela marginální. Nejvyšší soud přitom v mnoha svých rozhodnutích dovodil, že důležitý důvod pro přezkoumání rozhodnutí shromáždění není dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zvýšení příspěvků do fondu oprav nebo záloh na služby, jestliže nejde o extrémní zvýšení (např. usnesení z 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2017).

30. I kdyby mělo být napadené usnesení věcně přezkoumáno, neobstojí podle odvolacího soudu právní názor soudu prvního stupně, že souhlas všech vlastníků jednotek není vyžadován jen tehdy, jestliže změna prohlášení vlastníka nemá vůbec žádný dopad do právního postavení některých z nich. Původní znění § 1169 o. z. bylo novelizováno (podle důvodové zprávy) se záměrem zjednodušit dosavadní složitou úpravu změny prohlášení vlastníka. Nově byl tedy vymezeno, že se změnou se vyžaduje souhlas jen těch vlastníků, jejichž práv a povinností se změna dotkne; tento souhlas má mít písemnou formu. Důvodová zpráva přitom výslovně uvádí, že při sloučení jednotek jsou dotčenými vlastníky jen vlastníci slučovaných jednotek. Odvolací soud je navíc toho názoru, že souhlas vlastníka je zapotřebí jen tehdy, jestliže je dopad změny prohlášení do práv a povinností vlastníka jednotky podstatný. V opačném případě by se celá právní úprava § 1169 odst. 1 o. z. vyprázdnila a téměř k jakékoli změně by byl zapotřebí souhlas všech vlastníků jednotek, který je v praxi často nedosažitelný. V projednávané věci je přitom dopad změny prohlášení do práv a povinností navrhovatelky (a všech ostatních vlastníků kromě vlastníka slučované jednotky) tak malý, že není důvod ji před takovou změnou chránit vyžadováním jejího souhlasu. Závěr prosazovaný navrhovatelkou a přijatý soudem prvního stupně proto odvolací soud považuje za zbytečně formální, rozporný s účelem dané právní úpravy.

31. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil ve výroku II. tak, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení č. 3 o sloučení jednotek zamítl.

32. O nákladech před soudy všech stupňů odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu ve věci. Před prvním usnesením soudu prvního stupně byla předmětem řízení dvě rozhodnutí shromáždění, z nichž navrhovatelka měla úspěch v části usnesení č. 2, které soud prvního stupně prohlásil pravomocně nicotným. Navrhovatelka měla tedy celkem v této části řízení úspěch z ¼, ve zbytku bylo úspěšné společenství. Odvolací soud proto společenství přiznal náhradu jedné poloviny účelně vynaložených nákladů, které celkem činí 13 500 Kč a sestávají z

a. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 4 úkonech právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k návrhu, podání ve věci samé z 8. 10. 2021, účast u jednání soudu prvního stupně dne 10. 11. 2021) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 12 400 Kč,

b. 4 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 1 200 Kč.

33. V dalším řízení bylo plně úspěšné společenství. Odvolací soud mu tedy přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů, které celkem činí 21 835 Kč a sestávají z

a. soudního poplatku z odvolání ve výši 2 000 Kč,

b. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 5 úkonech právní služby (vyjádření k odvolání z 1. 2. 2022, podání ve věci samé z 1. 5. 2023, účast u jednání soudu prvního stupně dne 10. 5. 2023, odvolání ve věci samé, účast u jednání odvolacího soudu) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 15 500 Kč,

c. 5 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 1 500 Kč

d. náhrady za 21 % DPH ve výši 2 835 Kč.

34. Podáním z 10. 11. 2021 zasílal zástupce společenství pouze soudu listiny, nejde tedy o podání ve věci samé jako úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Totéž se týká podnětu k opravě zjevné nesprávnosti ze dne 22. 11. 2021 a sdělení, že společenství souhlasí s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání. Původní zástupce společenství Mgr. [adresa] nebyl plátcem DPH, pročež společenství nepřísluší náhrada za tuto daň za úkony, které v řízení učinil.