o návrhu na nařízení předběžného opatření, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2024, č. j. 2 Nc 1295/2024-48,

1. Městský soud v Praze jako soud I. stupně v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh navrhovatelky ze dne 9. 12. 2024 (mylně uvedeno datum 11. 1. 2023) na nařízení předběžného opatření (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a dále rozhodl, že se navrhovatelce po právní moci usnesení vrací jistota složená k návrhu na předběžné opatření ve výši 50 000 Kč (výrok III.) Dále vyzval navrhovatelku, aby ve lhůtě do tří dnů od právní moci usnesení sdělila bankovní spojení pro účely vrácení jistoty (výrok IV.) Konečně rozhodl o povinnosti navrhovatelky tak, že ji zavázal do 3 dnů zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze soudní poplatek ve výši 1 000 Kč (výrok V.)

2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že dne 9. 12. 2024 zaslala navrhovatelka soudu I. stupně návrh na nařízení předběžného opatření, aby soud uložil povinnost společnosti [Jméno advokáta A]., IČO [IČO advokáta A] (dále jen „účastník č. 1“) a společnosti [Jméno advokáta B], IČO [IČO advokáta B] (dále jen „účastník č. 2“), zdržet se veškerých právních jednáních týkajících se schválení rozdělení odštěpením sloučením těchto společností dle projektu přeměny rozdělení odštěpením sloučením vyhotoveným účastníky dne 3. 10. 2024 a aby se zdrželi i veškerých právních jednání týkajících se zápisu tohoto rozdělení odštěpením sloučením do obchodního rejstříku.

3. Dále vyšel ze skutečnosti, že navrhovatelka návrh na vydání předběžného opatření odůvodnila tím, že navrhovatelka jako úvěrující a účastník č. 1 jako úvěrovaný dlužník uzavřeli dne 6. 5. 2024 úvěrovou smlouvu, jejíž předmětem je poskytnutí úvěru ve výši 1 500 000 EUR (dále jen „úvěrová smlouva“). Tento úvěr byl účastníkovi č. 1 poskytnut dne 15. 5. 2024 (dále jen „úvěr“). Splatnost úvěru byla sjednána nejpozději do 6 měsíců od jeho poskytnutí. Splacení úvěru bylo zajištěno ručitelským prohlášením vystaveným ve prospěch navrhovatelky ze strany účastníka č. 2 (dále jen „ručitelské prohlášení“) a zástavním právem k peněžitým pohledávkám účastníka č. 2 za účastníkem č. 1 ze smlouvy o zápůjčce č. [Anonymizováno] uzavřené dne 3. 1. 2024 (dále jen „zastavené pohledávky“). Úvěr (ani jeho příslušenství) podle navrhovatelky nebyl ke dni podání návrhu na nařízení předběžného opatření splacen.

4. Soud I. stupně dále vycházel z tvrzení navrhovatelky, že z obsahu sbírky listin obchodního rejstříku zjistila, že mezi účastníkem č. 1 jako nástupnickou společností a účastníkem č. 2 jako rozdělovanou společností je připravována přeměna formou rozdělení odštěpením sloučením dle projektu přeměny ze dne 3. 10. 2024, a to s rozhodným dnem k 1. 1. 2024 (dále jen „rozdělení“ a „projekt přeměny“). Navrhovatelka podle svých tvrzení nebyla o připraveném rozdělení účastníky informována, přestože dle článku 8.2 odst. vii úvěrové smlouvy nesmí bez předchozího písemného souhlasu navrhovatelky dojít k přeměně účastníka č. 1 dle zákona č. 125/2008 Sb. (dále jen „zákon o přeměnách“). Navrhovatelka vyjadřovala důvodnou obavu, že rozdělením může dojít ke zhoršení dobytnosti jejích pohledávek. Soud I. stupně vycházel z toho, že podle navrhovatelky je v daném případě třeba zatímně upravit poměry účastníků tohoto řízení ve vztahu ke schválení a provedení rozdělení.

5. Vedle toho podle navrhovatelky k zatížení či zcizení zastavené pohledávky je v souladu se zástavní smlouvou potřeba písmenný souhlas navrhovatelky.

6. Z výše uvedených důvodů měla podle soudu I. stupně za to, že v daném případě existuje obava, že by výkon rozhodnutí ve věci vymáhání nároků z úvěru mohl být ohrožen, jelikož na straně účastníků (dlužníků) dochází k významným změnám v jejich struktuře.

7. Po posouzení návrhu na nařízení předběžného opatření soud I. stupně své zamítavé rozhodnutí odůvodnil tak, že předběžné opatření může být nařízeno pouze v případě, bylo-li prokázáno, že existuje potřeba zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li tu obava, že by soudní výkon rozhodnutí byl ohrožen a budou-li alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

8. Podle soudu I. stupně navrhovatelka osvědčila uzavření úvěrové smlouvy, a rovněž osvědčila že úvěr byl zajištěn ručitelským prohlášením, zastavenou pohledávkou a také vlastní blankosměnkou vystavenou současně s uzavřením úvěrové smlouvy [tituly před jménem], nar. [Anonymizováno], na řad navrhovatele (dále jen „blankosměnka“). Soud I. stupně měl dále za osvědčené, že účastník č. 2 připravuje přeměnu společnosti formou rozdělení odštěpením sloučením, kdy část majetku účastníka č. 2 přejde na účastníka č. 1. Účastník č. 2 je v současnosti 100 % akcionářem účastníka č. 1. 100 % akcionářem účastníka č. 2 je [tituly před jménem], nar. [Anonymizováno]. Soud I. stupně má za to, že pokud by se v důsledku přeměny snížil majetek účastníka č. 2, pak se stejnou měrou zvýší majetek účastníka č. 1 (primárního dlužníka). Podle soudu I. stupně je třeba zohlednit i skutečnost, že pohledávka navrhovatele je zajištěna blankosměnkou, kterou zajišťuje jediný akcionář účastníka č. 2. Nedomnívá se tak, že by změna ve vlastnické struktuře účastníka č. 1 představovala ohrožení možného výkonu rozhodnutí. Obava z možného ohrožení výkonu rozhodnutí tak dle soudu I. stupně nebyla navrhovatelem osvědčena. Dále navrhovatelce vytýká, že návrh na nařízení předběžného opatření neobsahuje uvedení, jakého konkrétního nároku ve věci samé se navrhovatel hodlá domáhat.

9. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), a zohlednil skutečnost, že účastníkovi č. 1 a účastníkovi č. 2 žádné náklady řízení nevznikly.

10. Složenou jistinu ve výši 50 000 Kč soud I. stupně vrátil navrhovatelce podle ustanovení § 75b odst. 4 o. s. ř. O zaplacení soudního poplatku za návrh ve výši 1 000 Kč soud I. stupně rozhodl podle § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/19991 Sb., podle položky 5 Sazebníku.

11. Proti výše uvedenému usnesení podala navrhovatelka včasné odvolání (odvolatelka). Namítala především to, že soud I. stupně nevzal do úvahy širší okolnosti věci. Uvedla, že účastník č. 2 je mateřskou společností účastníka č. 1 a je zřejmé, že působí jako financující subjekt předmětného podnikatelského seskupení. Účastník č. 1 působí zase jako výrobce a dodavatel především elektrotechnických zařízení. Odvolatelka má tak za to, že činnost účastníka č. 2 není ohrožena ani zatížena dodavatelsko-odběratelskými vztahy jako u účastníka č. 1. V důsledku rozdělení se má zmenšit jmění účastníka č. 2 o pohledávky za účastníkem č. 1 ve výši přibližně 397 milionů Kč. Má tak za nesprávný názor soudu I. stupně, že rozdělením nedojde ke změně ve výši majetku účastníka č. 2 a účastníka č. 1. Z účastníka č. 2 se podle odvolatelky má stát „prázdná skořápka“, když dojde k zániku pohledávek za účastníkem č. 1 formou splynutí osoby věřitele a dlužníka. Pokud tedy dochází k vyprázdnění tohoto zajištění (postavení účastníka č. 2) jedná se o porušení podmínek uvedených v úvěrové smlouvě. Dále odvolatelka zdůraznila, že blankosměnka může být uplatněna nejdříve až v řádu několika měsíců po uplatnění primárního zajištění, přičemž významné je podle odvolatelky to, že účastníci nepožádali o souhlas s rozdělením, ale ani ji neinformovali o projektu přeměny. Odvolatelka je proto názoru, že se jedná o tak podstatné porušení pravidel úvěrové smlouvy, že se soud I. stupně měl s touto skutečností v odůvodnění napadeného usnesení vypořádat. Odvolatelka je proto přesvědčena, že ji svědčí právo domáhat se přinejmenším určení neplatnosti projektu přeměny, kdy důvody neplatnosti spatřuje v tom, že účastníci jednali v rozporu s dobrými mravy a pravidly úvěrové smlouvy, ale i se zákonem, jeho účelem a smyslem. Navrhovatelka dále uvedla, že ke dni podání návrhu na nařízení předběžného opatření vyzvala dne 6. 12. 2024 účastníky k vrácení úvěru a poskytnutí dodatečného zajištění pohledávky z úvěru, a to v dodatečné lhůtě 10 dnů. Navrhovatelka je dále přesvědčena, že ji ke dni podání návrhu na nařízení předběžného opatření a nadále svědčí právo na ochranu držby jejích pohledávek za účastníky z úvěru ve smyslu ustanovení § 1003 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“). Navrhla, aby odvolací soud napadané usnesení změnil tak, že se návrhu na nařízení předběžného opatření vyhovuje, popřípadě, aby napadené usnesení odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání žalovaného č. 2 bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že toto odvolání není důvodné.

13. Odvolání navrhovatelky proti napadenému usnesení bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou.

14. Podle § 75c o. s. ř. předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením (odst. 1). Pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně (odstavec 4).

15. Podle § 76 odst. 3 o. s. ř. předseda senátu při nařízení předběžného opatření uloží navrhovateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí, podal u soudu návrh na zahájení řízení. Může také stanovit, že předběžné opatření bude trvat jen po určenou dobu.

16. Podle § 988 odst. 1 o. z. lze držet právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.

17. Podle § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

18. Podle § 52 odst. 1 zákona o přeměnách neplatnosti projektu přeměny se lze dovolávat pouze zároveň s neplatností alespoň jednoho rozhodnutí o schválení přeměny. Vyslovení neplatnosti rozhodnutí o schválení přeměny se lze dovolávat samostatně, ledaže důvody této neplatnosti mají základ v projektu přeměny.

19. Podle § 53 odst. 1 zákona o přeměnách pro řízení ve věcech neplatnosti projektu přeměny a neplatnosti rozhodnutí o schválení přeměny se použijí obdobně ustanovení zvláštního zákona upravujícího řízení ve věcech neplatnosti usnesení valné hromady nebo členské schůze, není-li dále stanoveno něco jiného.

20. Podle právního názoru odvolacího soudu je jedním z předpokladů pro nařízení předběžného opatření osvědčení nároku ve věci samé. Pro účely předběžného opatření nemusí být nárok ve věci prokázán nepochybně, postačuje, aby byl osvědčen natolik, že se s ohledem na okolnosti případu jeví alespoň pravděpodobným. Rovněž musí být prokázána naléhavost potřeby zatímní úpravy, nebo obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Pokud není splněn jen jeden z těchto zákonných předpokladů, návrhu na nařízení předběžného opatření nemůže být vyhověno, byť druhý z předpokladů by došel svého naplnění.

21. Jak je v obecné rovině zřejmé z rozhodovací praxe např. Ústavního soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2005, sp. zn. III. ÚS 401/05), musí požadovaná zatímní úprava do doby pravomocného rozhodnutí upravit poměry účastníků, jejichž definitivní úpravy se domáhá žalobce žalobou (návrhem); případně umožnit výkon rozhodnutí, jehož vydání se žalobce v téže věci domáhá. Musí být tedy dána souvislost navržené zatímní úpravy poměrů účastníků v předběžném opatření s projednávanou věcí.

22. Součástí návrhu na nařízení předběžného opatření před zahájením řízení musí být údaj, jaké řízení ve věci samé hodlá navrhovatel zahájit. Bez této informace, jaké řízení ve věci samé hodlá navrhovatel zahájit, nemůže soud ani posoudit naplnění zákonných důvodů pro nařízení předběžného opatření, tj. zda a v jakém rozsahu je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo zda je dána obava, že by výkon rozhodnutí byl ohrožen. Podaný návrh na nařízení předběžného opatření musí být vždy posuzován ve vztahu k nároku, který bude uplatněn ve věci samé. Vymezení předmětu sporného řízení, které navrhovatel hodlá zahájit, je nutné i z toho důvodu, aby soud mohl navrhovateli podle § 76 odst. 3 uložit podat návrh na zahájení řízení o věci samé v určité lhůtě.

23. Navrhovatelka ve svých vyjádřeních uvedla, že ji svědčí právo domáhat se určení neplatnosti projektu přeměny. Určení neplatnosti projektu přeměny a neplatnost rozhodnutí o schválení přeměny je upraveno v § 52 a násl. zákona o přeměnách.

24. Jestliže sama navrhovatelka v podaném odvolání uvedla, že není osobou oprávněnou domáhat se svých práv podle zákona o přeměnách, potom v daném případě není zřejmé, zda a jak se chce navrhovatelka ve věci samé domáhat určení neplatnosti projektu přeměny, přičemž v odvolání poukazuje na možnost podání žaloby z rušené držby, byť nespecifikuje své odhodlání k tomuto procesnímu postupu.

25. Navrhovatelka tak v odvolání vychází z názoru, že její pohledávka za účastníky představuje majetkové právo, do kterého bylo zasaženo. Návrh na předběžné opatření má pak dle navrhovatelky korespondovat s jejím nárokem na podání žaloby z rušené držby.

26. Podle právního názoru odvolacího soudu ze zákonného ustanovení § 988 odst. 1 o. z. vyplývá, že držet lze pouze právo, které připouští trvalý nebo opakovaný výkon. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2957/2020 judikoval, že nemohou být předmětem držby práva, která zanikají jediným výkonem. Předmětem držby proto nemohou být například práva obligační, která spočívají v nároku na jednorázové plnění. Právo navrhovatelky plynoucí z úvěrové smlouvy, tak dle názoru odvolacího soudu není způsobilým předmětem držby, neboť jeho povaha nepřipouští trvalý či opakovaný výkon.

27. Odvolací soud zastává právní názor, podle něhož není úkolem soudů navrhovatelku poučovat, zda právní řád poskytuje možnosti podání určitých žalob, neboť poučovací povinnost soudu se ve smyslu § 5 o. s. ř. vztahuje pouze k procesním právům a povinnostem. Není tedy na soudu, aby poučoval účastníka řízení o tom, jakou žalobu (návrh) má podat, či ve vztahu k jaké žalobě opírající se o hmotné právo má být návrh na nařízení předběžného opatření vázán (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2005, sp. zn. III. ÚS 401/05).

28. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené se ztotožnil závěrem soudu I. stupně, že z podaného návrhu na nařízení předběžného opatření není zřejmé, jaké konkrétní nároky navrhovatelka hodlá uplatnit v řízení ve věci samé.

29. Odvolací soud proto neshledává v projednávaném případě podmínky pro nařízení předběžného opatření za naplněné, a to z důvodu nesplnění povinnosti osvědčit nárok samotný.

30. Odvolací soud se s ohledem na výše uvedený závěr nezabýval ostatními skutečnostmi, pro které má navrhovatelka za to, že návrh je důvodný.

31. Co se týká akcesorických výroků II. až V. napadeného usnesení, odvolací soud se plně ztotožňuje s právním názorem soudu I. stupně.

32. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud proto usnesení soudu I. stupně potvrdil jako věcně správné (§ 219 o. s. ř.).

33. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., když zohlednil skutečnost, že účastníkovi č. 1 ani účastníkovi č. 2 žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.