o určení členství v družstvu, k odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. listopadu 2022 č. j. 41 Cm 70/2022-86,

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 1. 7. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že je členem žalovaného (družstva). Svůj návrh odůvodnila tím, že její otec [adresa], který zemřel dne [Anonymizováno], byl řádným členem žalovaného a žalobkyni jako dědičce její členství v žalovaném vzniklo v souladu s platnými stanovami a právními předpisy na základě písemné přihlášky ze dne 17. 3. 2016, která byla téhož dne řádně odsouhlasena představenstvem družstva. V červenci 2019 byl žalobkyni doručen dopis žalovaného, který byl nadepsán jako „Oznámení o neplatnosti členství“ ze dne 8. 7. 2019 a který byl podepsán [Anonymizováno], místopředsedkyní představenstva. Žalobkyně má za to, že údajná neplatnost členství bez jakéhokoliv zdůvodnění nemohla založit zánik členství dle stanov ani dle zákona. Nadto námitka neplatnosti členství byla vznesena po uplynutí 3leté promlčecí lhůty. Současně se mohlo jednat o právní jednání, jež místopředsedkyně družstva sama nebyla oprávněna učinit, resp. podepsat (článek 25 odst. 6 stanov) a i z toho důvodu je neplatné. I kdyby bylo pravdivé tvrzení žalovaného a žalobkyně se nestala členem družstva z jakéhokoliv důvodu, tak žalobkyně družstevní podíl vydržela, neboť v dobré víře vykonávala svá práva a povinnosti vyplývající z jejího členského podílu po dobu více jak 3 let. Žalobkyně se považovala za člena a žalovaný žalobkyni považoval za členku do doručení předmětného dopisu [Anonymizováno].

2. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 20. 7. 2022 uvedl, že žalobkyně se nestala nikdy řádnou členkou žalovaného družstva. Tvrdí, že nabyla družstevní podíl po svém zemřelém otci, ale již v žalobě neuvádí, že na základě dědického usnesení nabyla pouze jednu třetinu členského a dalšího vkladu. Žalobkyně tedy není univerzální dědickou nástupkyní zemřelého a družstevní podíl je dle § 607 z. o. k. a podle čl. 13 odst. 3. a 6. stanov při přechodu, ale i obecně nedělitelný, resp. nelze jej rozdělit. A žalobkyně nemohla být ve smyslu § 1089 odst. 1 z. o. k. ani poctivým držitelem celého (100%) družstevního podílu, neboť zdědila pouze jednu třetinu. Ve smyslu § 1090 odst. 1 o. z. nemohla být dána pravost držby k celému družstevnímu podílu zemřelého.

3. Krajský soud v Plzni coby soud prvního stupně rozhodl tak, že „Určuje se, že žalobkyně je členem obchodní korporace [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného], se sídlem [adresa].“ (výrok I.), „Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši 39 026 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.“ (výrok II.).

4. Soud prvního stupně (dále též jen „soud“) uvedl, že měl za zjištěný a prokázaný následující skutkový stav. Otec žalobkyně [adresa], nar. [Anonymizováno], který byl členem žalovaného, zemřel dne 15. 6. 2012. Usnesením Okresního soudu v Tachově, které nabylo právní moci dne 24. 9. 2012, byla schválena dohoda o vypořádání dědictví po zemřelém [Anonymizováno], kterou mezi sebou uzavřeli dědici ze zákona v první zákonné dědické skupině a podle které pozůstalý syn [Anonymizováno] a pozůstalé dcery [Jméno žalobkyně] (žalobkyně) a [Anonymizováno] nabyli z majetku náležejícího do dědictví rovným dílem, tj. každý z nich 1/3, mimo jiné pohledávky zůstavitele za žalovaným z titulu základního členského vkladu nedělitelného fondu a zůstatku ostatního vkladu v celkové výši 411 421,50 Kč (viz nesporná skutečnost mezi účastníky, usnesení Okresního soudu v Tachově ze dne 24. 9. 2012 č. j. 15 D 298/2012-39, sdělení Notářské kanceláře [tituly před jménem] ze dne 24. 9. 2012). Žalobkyně se stala členkou žalovaného poté, co její sestra nehodlala být nadále členem žalovaného a žalovaný jí vyplatil vypořádací podíl, a to na základě členské přihlášky ze dne 17. 3. 2016. Přihláška byla odsouhlasena představenstvem žalovaného dne 17. 3. 2016 (viz členská přihláška ze dne 17. 3. 2016, zápis z jednání představenstva žalovaného ze dne 17. 3. 2016). Žalobkyně podávala přihlášku za člena žalovaného s takovýmto časovým prodlením od úmrtí jejího otce, neboť vyčkávala rozhodnutí své sestry, když žalovaným zastoupeným [Anonymizováno] jí bylo sděleno, že až teprve poté, co se její sestra rozhodne a bude vypořádána, může žalobkyně přihlášku podat (viz účastnický výslech žalobkyně). Mezi žalobkyní a jejím bratrem byla uzavřena dohoda, že to bude žalobkyně, která vůči žalovanému bude vykonávat členská práva a plnit členské povinnosti (viz prohlášení [tituly před jménem] ze dne 16. 3. 2016, plná moc vystavená [tituly před jménem], účastnická výpověď žalobkyně). Až do července 2019 se žalovaný k žalobkyni jako ke své člence choval a žalobkyně se za člena žalovaného považovala. Žalobkyně se účastnila družstevních akcí, byla zvána na členské schůze (viz pozvánka na sběr brambor v roce 2013, zápis z výroční členské schůze, pozvánka na výroční členskou schůzi dne 24. 6. 2016, pozvánka na sběr brambor, pokladní lístek z čerpání naturálního plnění za členskou výši z roku 2018). Žalobkyni byl doručen dopis žalovaného datovaný dne 8. 7. 2019 a označený jako vypořádací podíl, oznámení o neplatnosti členství, ve kterém byla žalobkyně informována, že při kontrole členské základny byl zjištěn nesprávný postup v rozporu se stanovami. Tímto jí bylo sděleno, že není členkou žalovaného, nadále může čerpat ze zůstatku vypořádacího podílu v naturálním plnění a v příloze byl zaslán protokol o výpočtu vypořádacího podílu člena družstva (viz dopis ze dne 8. 7. 2019, zápis z mimořádného jednání představenstva žalovaného ze dne 27. 6. 2019). I přes nesouhlas žalobkyně stanovisko žalovaného ohledně neplatnosti vzniku jejího členství zůstalo neměnné (viz korespondence ze dne 21. 7. 2019, 4. 2. 2020, 17. 8. 2020, 20. 11. 2020 a 1. 12. 2020).

5. Dle stanov žalovaného platných ke dni podání přihlášky žalobkyní základní členský vklad nově přijatých členů činí 30 000 Kč a je splatný: 10 000 Kč jako vstupní členský vklad před vznikem členství, dalších 20 000 Kč do jednoho roku od vzniku členství (čl. 8). Podmínkou vzniku členství je splacení vstupního členského vkladu ve výši 10 000 Kč a do jednoho roku splatit základní členský vklad. Členství vzniká: a) přijetím za člena na základě písemné přihlášky, b) převodem nebo přechodem družstevního podílu (čl. 9). Přihláška se podává ve dvojím vyhotovení: a) jedno vyhotovení členské přihlášky s vyznačením dne vzniku členství je družstvo povinno vydat členovi po jeho přijetí, b) pokud členství nevzniká převodem či přechodem, musí být k přihlášce přiložen doklad o splacení minimálně 10 000 Kč na základní členský vklad. O přijetí za člena rozhoduje představenstvo družstva. Dnem přijetí za člena je den, ve kterém o přijetí rozhodlo představenstvo družstva, nevyplývá-li z rozhodnutí představenstva den pozdější (čl. 10). Při převodu se převádí celý družstevní podíl převodce (odst. 3). Představenstvo může souhlas s převodem družstevního podílu odmítnout zejména: a) je-li člen, který chce družstevní podíl převést, z družstva vyloučen, b) byl-li nabyvatel členem družstva a z družstva vystoupil nebo byl vyloučen, c) je-li nebo byl postoj nabyvatele k družstvu negativní nebo je důvodná obava, že by mohl být negativní, jinak převod odsouhlasí (odst. 4). Rozhodnutím představenstva o schválení dohody o převodu družstevního podílu se stává nabyvatel členem družstva s veškerými právy a povinnostmi převádějícího člena. Proti zamítavému rozhodnutí představenstva se nabyvatel může odvolat k členské schůzi (odst. 5). Při přechodu z družstevního podílu na dědice je členství dědice v družstvu podmíněno souhlasem představenstva. Ohledně udělení souhlasu s přechodem členství při dědění platí přiměřeně ustanovení odst. 3-5 (čl. 13). Členství fyzické osoby zaniká smrtí. Dědic družstevního podílu může požádat představenstvo družstva o členství. Jestliže je dědic zaměstnán v družstvu po dobu nejméně 2 roky, souhlas představenstva se nevyžaduje. Členství v takovém případě vzniká dnem doručení písemné žádosti o členství a dokladu o nabytí dědictví. To neplatí, existují-li zde důvody uvedené v článku 13 (4) stanov a představenstvo rozhodne, že nedává souhlas ke členství dědice v družstvu z některého z uvedených důvodů do 30 dnů ode dne, kdy družstvo o udělení souhlasu požádal. Dědic, který se nestal členem, má nárok na vypořádací podíl člena, jehož členství zaniklo (čl. 15).

6. Dále soud citoval ustanovení § 80 o. s. ř. s tím, že naléhavý právní zájem na určení právního vztahu nebo práva je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobkyně nebo kde by se bez tohoto určení stalo její právní postavení nejistým. Naléhavý právní zájem na určení je dán tehdy, jestliže se určovací žalobou vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu a předejde se tak dalším případným žalobám. S ohledem na postoj žalovaného, který setrvává na svém stanovisku vyjádřeném již v jeho dopisu ze dne 8. 7. 2019 o neplatnosti členství žalobkyně, požadované určení odstraní stav ohrožení práva a zjedná efektivně jistotu v dotčeném právním vztahu. Soud se ztotožnil s právním názorem žalobkyně, že bez rozhodnutí soudu, jímž bude její členství v družstvu deklarováno, není možné tohoto stavu docílit jiným způsobem. Žalobkyni vzniklo členství v žalovaném přechodem po jejím zemřelém otci [Anonymizováno] a nadále trvá. Nelze proto odepřít žalobkyni požadovanou ochranu. Dle právní úpravy platné a účinné ke dni úmrtí otce žalobkyně dne 15. 6. 2012, a to dle § 232 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, členství fyzické osoby zaniká smrtí. Dědic členských práv a povinností zůstavitele může požádat družstvo o členství. Zákon nebo stanovy mohou určit, kdy představenstvo nesmí dědicovo členství odmítnout nebo kdy se nevyžaduje souhlas představenstva s nabytím členských práv a povinností dědicem (odst. 1). Zánik členství smrtí člena - fyzické osoby je tedy důsledkem skutečnosti, že zanikl jeden ze subjektů vztahu, který má osobní charakter. Přestože členský vztah jako celek v tomto případě zaniká, některá, zejména majetková, práva přecházejí na jiné osoby (dědice). Důsledkem tohoto přechodu tedy není přechod členství. Zákon však dává dědici právo o členství požádat. Právní nástupce zemřelé fyzické osoby tak musí zásadně o své členství v družstvu projevit zájem a zpravidla také musí být družstvem za člena přijat. Dědic členských práv a povinností se stává členem družstva s účinky ke dni smrti zůstavitele (ex tunc). V rámci dědického řízení byla schválena dohoda dědiců dle tehdy platného ustanovení § 482 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, na základě které pozůstalý syn [Anonymizováno] a pozůstalé dcery [Anonymizováno] a žalobkyně nabyli z majetku náležejícího do dědictví rovným dílem, tj. každý z nich 1/3 pohledávky zůstavitele za žalovaným z titulu základního členského vkladu nedělitelného fondu a zůstatku ostatních vkladů. Žalobkyně požádala o členství přihláškou ze dne 17. 3. 2016 na základě dohody s ostatními dědici, dle které sestra žalobkyně nadále vůči žalovanému nehodlala vykonávat členská práva a plnit členské povinnosti, byl jí žalovaným vyplacen družstevní podíl a bratr žalobkyně souhlasil s tím, aby členství v žalovaném bylo převedeno na žalobkyni (viz prohlášení ze dne 16. 3. 2016). Dle § 602 z. o. k. platného ke dni 17. 3. 2016 družstevní podíl přechází na právního nástupce člena za podmínek stanovených tímto zákonem nebo stanovami, ledaže přechod stanovy vylučují. Nadále platí, je-li člen družstva fyzickou osobou, je právní skutečností způsobující přechod družstevního podílu jeho smrt. Družstvo však může vhodnou úpravou ve stanovách tento „automatický“ přechod družstevního podílu buď zcela znemožnit, nebo jej alespoň podmínit např. souhlasem svého statutárního orgánu. Dle tehdy platných stanov žalovaného byl přechod družstevního podílu umožněn, podmíněn souhlasem představenstva. V řízení bylo prokázáno a mezi účastníky ani nebylo sporu o tom, že představenstvo přihlášku žalobkyně odsouhlasilo dne 17. 3. 2016. Žalobkyně účast v družstvu nevypověděla v jednoměsíční prekluzivní lhůtě stanovené ustanovením § 603 odst. 1 z. o. k., a proto se jako dědička členských práv a povinností zpětně ke dni smrti jejího otce stala členkou žalovaného. Členství dědice v družstvu je přitom odvozeno od členství jeho právního předchůdce - zůstavitele, jde o odvozený (derivativní) vznik členství. Na rozdíl od bytových družstev podmínkou vzniku členství dědice v jiném družstvu je jeho žádost o členství. Teprve v případě, že dědic o své členství v družstvu požádá a představenstvo družstva s touto žádostí souhlasí (či jeho souhlasu není třeba), stává se dědic členem družstva namísto svého právního předchůdce. Dědic vstupuje do právního postavení zůstavitele (nabývá jeho práva a povinnosti) ke dni jeho smrti, stává se též členem družstva s účinky ke dni smrti zůstavitele (ex tunc), a to bez ohledu na to, zda se členem družstva stává ze zákona či zda vzniku jeho členství musí předcházet jeho žádost o členství, případně ve spojení se souhlasem představenstva (viz právní názor prezentovaný v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2145/2010). Nepožádalali by žalobkyně o členství, společně zděděný členský podíl by se transformoval do pohledávky v podobě práva na zaplacení vypořádacího podílu zůstavitele (zemřelého člena družstva), což se však v daném případě nestalo. Pokud žalovaný argumentoval ustanovením stanov, dle kterého se jak v případě převodu, tak přechodu převádí celý družstevní podíl převodce, soud akcentuje, že sám žalovaný rozdělil družstevní podíl zemřelého [Anonymizováno], pokud sestře žalobkyně 1/3 vypořádacího podílu vyplatil. S ohledem na to, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy, rovněž s ohledem na princip právní jistoty, kdy následně se sám žalovaný k žalobkyni jako ke své člence choval a žádná právní skutečnost, která by měla za následek zánik členství žalobkyně v žalovaném, nenastala, nelze přisvědčit argumentaci žalovaného, že ke vzniku členství žalobkyně v něm došlo v rozporu se stanovami. K oznámení žalovaného o neplatnosti členství žalobkyně ze dne 8. 7. 2019 nelze přihlédnout. Případný požadavek na úhradu vstupního členského vkladu ve výši 10 000 Kč (dle tehdy platných stanov) je v rozporu s čl. 10 odst. 2, bod b) stanov za situace, pokud členství vzniklo přechodem. Na přihlášku žalobkyně byť s takovým časovým prodlením (žalobkyně ve své účastnické výpovědi důvod prodlevy vysvětlila, když uvedla, že to byl požadavek žalovaného, aby ona přihlášku podala až poté, jakmile se její sestra rozhodne pro výplatu vypořádacího podílu), nelze pohlížet s ohledem na výše uvedené skutečnosti jako na přihlášku nového člena žalovaného. Dle právního názoru Nejvyššího soudu vysloveného v jeho rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 2145/2020, že žádost dědice o členství v družstvu není omezena žádnou zákonnou lhůtou, soud se s námitkou žalovaného o promlčení práva žalobkyně nabýt členský podíl přechodem na základě dědického usnesení neztotožnil. K prekluzi ani k promlčení uvedeného práva žalobkyně nedošlo. Pokud by soud o promlčení jejího nároku uvažoval, je namístě zohlednit jednání žalovaného, jehož představenstvo s přihláškou žalobkyně vyslovilo souhlas, a to až dne 17. 3. 2016. Za analogického použití ustanovení § 609 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nemůže se nyní žalovaný domáhat toho, že žalobkyni členství v něm nevzniklo. S ohledem na právní názor soudu, že žalobkyni vzniklo členství v žalovaném, a to přechodem po jejím zemřelém otci, bylo již nadbytečné posuzovat, zda-li žalobkyně své vlastnické právo k družstevnímu podílu vydržela. Přesto soud k tomu poznamenal, že účelem institutu vydržení je umožnit nabytí vlastnictví vydržiteli, který věc dlouhodobě ovládá v dobré víře, že je jejím vlastníkem a uvést do souladu dlouhodobý faktický stav se stavem právním. Oprávněná držba předpokládá, že držitel je v dobré víře, že mu věc nebo právo patří a že je v této dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem, přičemž uvedené podmínky musí být splněny současně. Předmětem vydržení může být jen celá věc, která je předmětem právních vztahů. Ačkoliv žalobkyně v rámci dědického řízení nabyla toliko 1/3 družstevního podílu, byla prokázána dohoda dědiců, která byla žalovanému známa, na základě které to byla žalobkyně, která vůči žalovanému měla vykonávat členská práva a plnit členské povinnosti, což po celou dobu žalobkyně činila a žalovaný se k ní jako ke své člence choval, a to až do dne 8. 7. 2019. Žalobkyně tak byla v dobré víře, že je subjektem práva, které vykonává. Dobrá víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu), který by mohl mít za následek vznik práva (viz § 1090 o. z.). V daném případě právním důvodem je nejen rozhodnutí dědického soudu, ale i dohoda dědiců za situace, kdy družstevní podíl zdědilo více dědiců. Lze tak dospět k závěru, že se žalobkyně na základě dohody s ostatními dědici jako držitelka chopila členského podílu v družstvu jako celku, kvalifikovaná držba trvala po zákonem stanovenou dobu (viz § 1089, § 1091 o. z.), a proto mohla členský podíl v družstvu vydržet. S ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný včasné odvolání. Jeho stěžejní argumentace je následující:

1) Žalobkyně tak, jak byla žaloba podána, nemá na vydání navrhovaného určovacího výroku soudu naléhavý právní zájem. Za daných okolností ke sjednání efektivní právní jistoty a naopak k odstranění vzájemné právní nejistoty nepostačuje určit členství žalobkyně v družstvu, nýbrž bylo by nezbytné určit i výši členského podílu.

2) Sám soud prvého stupně uvádí, že žalobkyně zdědila pouze jednu třetinu členského podílu, že jedna třetina zděděného členského podílu byla v režimu vypořádacího podílu vyplacena sestře žalobkyně a že žalobkyně uzavřela se svým bratrem dohodu o tom, že vůči žalovanému bude za bratra žalobkyně členská práva vykonávat a plnit členské povinnosti žalobkyně. K převodu či přechodu zděděné jedné třetiny členského podílu z bratra žalobkyně na žalobkyni však ani podle soudu prvého stupně dojít nemělo. Na základě výroku I. napadeného rozsudku tak žalovaný neví, s jakým členským podílem má být žalobkyně členkou žalovaného družstva, potažmo jaký (jak velký) členský podíl měl na žalobkyni přejít. Má mít žalobkyně celý členský podíl jejího zemřelého otce, nebo má mít dvě třetiny tohoto podílu, a pokud tedy dvě třetiny, tak na základě čeho bratr žalobkyně pozbyl svoji zděděnou jednu třetinu, či má mít žalobkyně členský podíl pouze ve výši jedné třetiny a druhou třetinu má žalobkyně nějakým způsobem spravovat? Nic z uvedeného napadený výrok soudního rozhodnutí neřeší, pročež dle názoru žalovaného není na straně žalobkyně dán naléhavý právní zájem.

3) Není správný závěr soudu prvého stupně, že ke vzniku členství žalobkyně došlo přechodem na základě podané přihlášky a odsouhlasení představenstvem. Takto členství nevzniklo, neboť to je v rozporu se stanovami, když členský podíl je nedělitelný. Žalované družstvo pak členský podíl původního člena - zemřelého [Anonymizováno] nerozdělilo. K rozdělení fakticky došlo dědickým usnesením. Bylo věcí dědiců, aby uzavřeli dědickou dohodu o tom, že celý členský podíl nabývá dědictvím žalobkyně a že se oproti tomu zavazuje vyplatit zbylým dědicům 2/3 jeho hodnoty. Tato dohoda uzavřena nebyla a žalobkyně zdědila pouze pohledávku za družstvem v hodnotě 1/3 členského podílu, tj. nárok na vyplacení vypořádacího podílu odpovídající jedné třetině původního členského podílu. Pokud pak družstvo vyplatilo sestře žalobkyně vypořádací podíl odpovídající jedné třetině původního členského podílu, pak pouze plnilo dědické usnesení. Rozdělení členského podílu v případě uvažovaného přechodu členství není podle stanov možné. Družstevní podíl v žalovaném družstvu je podle § 607 z. o. k. a podle čl. 13 odst. 3. a 6. stanov při přechodu, ale i obecně nedělitelný, resp. nelze jej rozdělit. Argumentace žalobkyně, že rozdělení členského podílu při přechodu je možné, protože to stanovy explicitně nevylučují, není správná. Ust. § 607 z. o. k. - první věta zní: „Dovolují-li to stanovy, lze družstevní podíl rozdělit se souhlasem představenstva.“ Aby bylo možné družstevní podíl rozdělit, nestačí, aby to stanovy nezakazovaly, nýbrž stanovy to musí výslovně dovolovat. Členství žalobkyně v družstvu tak nevzniklo a na tomto závěru nic nemění ani přihláška žalobkyně a její schválení představenstvem. Ke vzniku členství je nezbytné splnění všech podmínek vyplývajících ze zákona a stanov s odkazem na rozhodnutí NS sp. zn. 29 Cdo 4271/2013: „I v případě přijetí za člena na základě písemné členské přihlášky vzniká členství v družstvu (až) po splnění všech podmínek vyplývajících ze zákona a stanov. Usnesení členské schůze o přijetí člena družstva tak samo o sobě ke vzniku členství nepostačuje. Musí dojít i ke splnění podmínek stanovených zákonem.“

4) Opakovaně je poukázáno na žalovaným vznesenou námitku promlčení uplatněnou v jeho stanovisku ze dne 20. 10. 2022 a upřesněnou při soudním jednání dne 2. 11. 2022. Žalovaný namítnul promlčení práva nabýt členský podíl přechodem na základě dědického usnesení s tím, že dědické usnesení nabylo právní moci dne 24. 9. 2012 a přihláška byla podána až dne 17. 3. 2016.

5) Žalobkyně nemohla nabýt členství v družstvu, resp. členský podíl ani vydržením, nikdy nebyla ani faktickým držitelem celého (stoprocentního) členského podílu, nebyla poctivým držitelem jedné třetiny družstevního podílu zakládajícího členství. Jednu třetinu družstevního podílu zakládajícího členství nelze v daném případě vydržet, protože ji nelze získat přechodem a ani převodem. Podle § 1090 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. platí, že k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva. Držba žalobkyně k jedné třetině družstevního podílu zemřelého se nemohla zakládat na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva. Vlastnické právo k jedné třetině družstevního podílu totiž z výše uvedených důvodů v daném případě nelze přechodem a ani převodem nabýt. Žalobkyně v řízení netvrdila, jaký konkrétní družstevní podíl vlastně vydržením měla nabýt. Není tak zřejmé, zda žalobkyně měla vydržet celý (100%) družstevní podíl zemřelého, nebo zda měla vydržet pouze jednu třetinu družstevního podíl zemřelého. Žalobě v části vydržení družstevního podílu tak nelze vyhovět i z důvodů formálně procesních.

6) Ke smrti právního předchůdce žalobkyně došlo za platnosti obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., avšak k podání přihlášky již za platnosti z. o. k. Soud prvého stupně na daný případ aplikuje jak obchodní zákoník, tak z. o. k., a to z pohledu žalovaného aniž by náležitě vysvětlil z jakých důvodů a na základě jakých přechodných ustanovení z. o. k. Odvolateli tak není zcela zřejmé, zda k přechodu členského podílu mělo dojít podle obchodního zákoníku či podle z. o. k.

8. Odvolatel navrhl, aby Vrchní soud v Praze napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobu zamítne.

9. K odvolání se vyjádřila žalobkyně. Žalobkyně má za to, že soud své rozhodnutí zcela přesvědčivě odůvodnil, když se vypořádal rovněž s hodnocením jednotlivých provedených důkazů. Skutkové a právní závěry nalézacího soudu pak vyplývají z důkazů, které byly v řízení provedeny. Z uvedených důvodů se žalobkyně s rozsudkem soudu prvního stupně zcela ztotožňuje a navrhla, aby Vrchní soud v Praze odvoláním napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení dle jejich dodatečné specifikace.

10. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež provedl dokazování v potřebném rozsahu, důkazy správně vyhodnotil a zjistil z nich všechny rozhodné skutečnosti. Pokud jde o aplikaci právní úpravy, pak podle § 3069 o. z. „při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele“. Zůstavitel [adresa] zemřel dne [Anonymizováno], pročež dědění družstevního resp. členského podílu po něm se řídí právní úpravou zák. č. 513/1991 Sb. (obchodní zákoník) ve znění ke dni 15.6.2012, především tedy ust. § 232 obch.zák. Nicméně, podle odvolacího soudu žalobkyně družstevní podíl v daném družstvu nabyla vydržením - jeho držbou v dobré víře minimálně ode dne 17. 3. 2016 až do dne 8. 7. 2019, tedy v době platnosti a účinnosti zák. č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník, pročež vydržení samo s jím tudíž řídí. Na uvedenou držbu aplikoval nové právo - ust. § 1089 - 1098 o. z. Podle § 1090 odst. 1 o. z. se k vydržení vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízené oprávněnou osobou. Družstevní podíl je movitou věcí, pročež se na něj uplatní ust. § 1091 odst. 1 o. z. - k vydržení vlastnického práva k movité věci je potřebná nepřerušená držba trvající tři roky. V daném případě byl družstevní podíl žalobkyní držen od 17. 3. 2016 rozhodně v dobré víře, neboť žalobkyně činila jen ta právní jednání, jež jí doporučilo samo družstvo - žalovaný resp. v konsenzu s ním. Držen byl družstevní podíl po dobu více než tří let, neboť teprve dne 8. 7. 2019 byl žalobkyni doručen dopis družstva o tom, že jí již nepovažuje za členku družstva resp. že se členkou v rámci dědění nestala. To přitom ačkoli samo družstvo jí v roce 2016 umožnilo podat přihlášku za člena družstva zjevně na základě zdědění části členského podílu po jejím otci /vyplývá to z provedených důkazů - přihláška za členku družstva/ a především tuto přihlášku i odsouhlasilo. Dále pak bylo v řízení prokázáno, že po odsouhlasení přihlášky s ní družstvo jako s členkou fakticky i právně jednalo. Žalobkyně se tak zcela legitimně domnívala, že se členskou družstva stala, a to v rámci dědění, nikoli originálně. Její dobrou víru nenarušuje tedy nesplacení základního členského vkladu, jak dovozuje družstvo, protože předpokládala nabytí členství v družstvu v rámci zdědění části členského podílu, a protože jeho celek byl v rámci dědického řízení kvantifikován na výše než 400 000 Kč, třetina na ní připadající by byla zcela postačující. Odvolací soud tedy, souhlasně s částí odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně řešící vydržení členského podílu, dospěl ke shodnému právnímu závěru jako soud prvního stupně v tom, že žalobkyně je členkou předmětného družstva - žalovaného. Toto členství nabyla jeho vydržením.

12. Za výše uvedené situace je nadbytečné zabývat se otázkami možnosti rozdělení členského podílu zůstavitele tak, jak k tomu v daném případě fakticky došlo. Nicméně odvolací soud se zabýval spravedlností celé věci v jejím komplexu, tedy i tím, zda jednotlivá právní jednání účastníků, resp. i dalších osob, vedoucí soud ke shora uvedenému závěru, byla činěna v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a dobrými mravy. Dospěl k závěru, že ano. Došlo-li totiž družstvem k vypořádání sestry - spoludědičky žalobkyně z přešedšího členského podílu, došlo k němu, jak vyplynulo z provedeného dokazování i tvrzení obou účastníků ve výši jedné třetiny „členského podílu“ zůstavitele resp. třetinového vypořádacího podílu. Ohledně zbývající třetiny je na bratrovi žalobkyně, aby činil další právní jednání, potud ji zřejmě nelze považovat za vypořádanou. Nicméně tím, že fakticky nejenom žalobkyně a její sourozenci, leč původně (po dobu několika let) i samotné družstvo k věci přistoupilo tak, jako kdyby bylo možné jediný členský podíl po zemřelém členovi vypořádat jen v části (sestře žalobkyně) a do další části s ním spojit členství žalobkyně (družstvo takto postupovalo a chovalo se až do 8. 7. 2019), a zároveň žalobkyně jak výše odůvodněno vydržela družstevní podíl v družstvu (byť vzniklý v rámci na ní přešedší jen části původního členského podílu zůstavitele), došlo ke spravedlivému uspořádání potud, že nikdo nenabyl více, než by mu bylo bývalo připadlo resp. nezískal více práv na úkor jiného. Tedy že žalobkyně, ale ani její sestra (a zřejmě ani bratr) nezískali více, než kdyby došlo k řádnému postupu dle tehdy platného obchodního zákoníku. Na závěr odvolací soud ještě doplňuje, že plně souhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že žádost dědice o členství v družstvu není omezena žádnou zákonnou lhůtou (viz rozhodnutí NS sp. zn. 29 Cdo 2145/2020), kterážto otázka však ve výše uvedeném kontextu není zásadní.

13. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný, včetně výroku nákladového.

14. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšné žalobkyni. Žalovaný je tudíž povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku ve výši 17 353,82 Kč, jež sestává z odměny advokáta za 3 úkony právní služby á 3 100 Kč ve výši 9 100 Kč: vyjádření k odvolání ze dne 20. 12. 2022 a účast na jednání konaném před odvolacím soudem dne 22. 8. 2023 a dne 14. 11. 2023, přičemž za jeden úkon právní služby dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4, písm. c) vyhl.č. 177/1996 Sb. /dále jen „vyhláška“/ náleží odměna 3 100 Kč, a náhrady hotových výdajů v celkové výši 900 Kč (náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč), celkem se jedná o částku ve výši 10 200 Kč a k tomu je třeba přičíst ještě náhradu cestovného ve výši 2 942 Kč (2 x 1 471 Kč), náhradu za promeškaný čas ve výši 1 200 Kč (2 x 600 Kč /6 x 100 Kč dle § 14 vyhlášky/) a náhradu za daň z přidané hodnoty 21% ve výši 3 011,82 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem se jedná o částku ve výši 17 353,82 Kč, jež je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta coby zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

15. Odvolací soud však nepřiznal náhradu za odměnu za úkony právní služby: 2 x „porada s klientem přesahující 1 hodinu“. Ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. je soud oprávněn přiznat účastníku jen tu náhradu nákladů řízení, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který úspěch ve věci neměl. Rozsah náhrady je tedy omezen účelností vynaložených nákladů, přičemž účelně vynaložené náklady musí být soudu také řádně doloženy. Náklady řízení spočívající v „poradě s klientem přesahující jednu hodinu“ (dle § 11 odst. 1 písm. c/ vyhlášky) by musely být tudíž také řádně, tj. přezkoumatelně doloženy, (např. protokolem zaznamenávajícím celý průběh jednání, resp. obsahující stěžejní body takové porady, včetně uvedení přesných časů proběhnutého jednání), nikoliv jen čestným prohlášením, ve kterém je zastoupeným potvrzena existence konání porady bez dalšího tak, jako v posuzovaném případě. Nutno zdůraznit, že coby úkon právní služby nelze v souladu s vyhláškou považovat jakoukoliv poradu s klientem, ale jen takovou, jež přesáhla jednu hodinu, ani to však neznamená, že by takový úkon právní služby musel být automaticky přiznán. Muselo by být splněno kritérium spočívající v tom, že se jednalo v případě takové porady s klientem o účelně vynaložený náklad. Splnění tohoto kritéria lze usuzovat z dalšího procesního postupu tohoto účastníka řízení. Aby se jednalo o účelně vynaložený náklad, pak by musel soud vyhodnotit s kladným výsledkem, že úkony, které byly advokátem po poradě s klientem následně učiněny (a jsou považovány za účelné uplatňování práva), by nebyly jinak advokátem učiněny. Jinak řečeno, že advokát učinil následující úkony v přímě příčinné souvislosti s předchozí poradou s klientem a bez této porady by tyto úkony nebyl učinil, čímž by se dopustil porušení svých povinností chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta. Vzhledem k tomu, že ve smyslu § 16 zákona o advokacii advokát pokyny klienta není vázán a je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta (aniž by s ním byl povinen uskutečňovat jakékoliv porady), budou případy v civilním řízení, kdy lze takový úkon považovat za náklad účelně vynaložený, spíše naprosto výjimečnou záležitostí. Z vyloženého důvodu tedy odvolací soud tuto požadovanou náhradu účastníkovi nepřiznal.