o změně rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek, k odvolání navrhovatelů proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. září 2021 č. j. 80 Cm 144/2019-72,

1. Návrhem na zahájení řízení Návrhem došlým soudu prvního stupně 5. 8. 2019 se navrhovatelé jako přehlasovaní vlastníci jednotky domáhali, aby soud rozhodl, že se mění usnesení shromáždění účastníka konaného dne 15. května 2019, ve kterém byl vysloven nesouhlas se směnou prostoru ze společných částí domu o celistvé podlahové ploše 2,80 m2 pro účely skladování věcí za nefunkční sklepní kójí náležející k bytové jednotce č. [Anonymizováno] umístěné v prvním podzemním podlaží domu č. [adresa] s tím, že se prostor dosavadní sklepní kóje stane společnou částí domu tak, že tímto usnesením ze dne 15. května 2019 byl vysloven souhlas se směnou prostoru ze společných částí domu o celistvé podlahové ploše 2,80 m2 pro účely skladování věcí za nefunkční sklepní kójí náležející k bytové jednotce č. [Anonymizováno] umístěné v prvním podzemním podlaží domu č. p. [adresa] s tím, že prostor dosavadní sklepní kóje se stane společnou částí domu č. p. [Anonymizováno] a nová kóje bude zřízena do 4 měsíců od nabytí právní moci rozsudku na náklady žalovaného.

2. Navrhovatelé uvedli, že jsou vlastníky (ve společném jmění manželů) bytové jednotky č. [Anonymizováno] v domě č. p. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], na základě prohlášení vlastníka ze dne 19. 4. 1999 a smlouvy o převodu vlastnictví bytu č. [Anonymizováno] z 11. 12. 2000. Součástí bytové jednotky podle prohlášení vlastníka jsou 2 sklepy (sklepní kóje), jeden o podlahové výměře 2,80 m2 a druhý o výměře 1,7 m2, oba umístěné v prvním podzemním podlaží domu tohoto domu. Ve větší sklepní kóji se od počátku provozu domu projevují zásadní technické problémy, které navrhovatelům znemožňují tuto kóji plně využívat jako bezpečný úložný prostor, z tohoto důvodu se již po mnoho let snaží o domluvu původně nejprve s bytovým družstvem a po vzniku společenství vlastníků jednotek (dále i jen „SVJ“) s ním ohledně výměny této sklepní kóje za jiný adekvátní prostor. 15. května 2019 se konalo shromáždění účastníka, které rozhodovalo o požadavku, respektive návrhu navrhovatelů na směnu této sklepní kóje za adekvátní vyhovující prostor ze společných částí domu, v této věci byli navrhovatelé přehlasováni a jejich návrhu nebylo vyhověno.

3. Navrhovatelé dovozovali, že jsou ve věci přehlasovanými vlastníky ve smyslu § 1209 odst. 1 o.z. a že mají důležitý důvod pro soudní přezkum napadeného usnesení, jelikož napadeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictvím z hlediska účelu jeho využití, v daném případě tedy zasahuje toto usnesení do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití, jelikož navrhovatelé předmětný prostor sklepní kóje nemohou využívat za určeným účelem pro ukládání věcí. Kromě toho, že předmětná sklepní kóje od počátku vykazuje vady, rovněž se nedá zamykat. Návrh je podle nich důvodný, jelikož stav sklepa omezuje navrhovatele v jejich vlastnickém právu, sklep je nepouživatelný, jelikož čas od času dochází k jeho vyplavení.

4. Účastník se k věci vyjádřil tak, že návrh je neoprávněný a navrhl jeho zamítnutí. Především poukázal na to, že navrhovatelé převzali předmětnou bytovou jednotku s příslušenstvím od [Anonymizováno] dne 31. ledna 1979 podle protokolu o předání a převzetí bytu z 27. 2. 1979 bez závad sklepa, dále 11. 12. 2000 převzali bytovou jednotku včetně sklepa od [právnická osoba] do vlastnictví a zároveň prohlásili, že je jim znám stav předmětu převodu a také že v tomto stavu jej bez připomínek přijímají. Pokud jde o tvrzení ohledně závad na kanalizační stoupačce, která se nalézá v prostoru předmětného sklepa, účastník potvrdil, že v roce 1980 byla tato kanalizační stoupačka opravována, avšak od té doby bylo lze předmětnou sklepní kóji bez problémů užívat až do roku 2010 bez závad. V roce 2010 došlo k protečení vody z koupelny nad předmětným sklepem stropem kolem stoupačky z důvodu poškozené přívodní hadice k pračce, nejednalo se však tudíž o fekálie. Od té doby je podlaha utěsněná a k průsaku nedochází. Odmítl tvrzení navrhovatelů, že stav sklepa omezuje navrhovatele v užívání předmětu jejich vlastnictví, v této souvislosti poukázal na skutečnost, že účastník jako SVJ vznikl k 1. 10. 2006, tedy 27 let poté, co navrhovatelé byt převzali od [Anonymizováno], účastník tedy situaci se závadou stoupačky v roce 1980 nemohl nijak způsobit. V roce 2010 zajistil opravu - utěsnění podlahy kolem stoupačky, čímž splnil svoji povinnost ve věci správy společných částí domu. Předmětnou sklepní kóji lze bez problému užívat, ta je plně funkční a bez závad, což dokládá znalecký posudek ke stavebně-technickému stavu této sklepní kóje vypracovaný znalcem [tituly před jménem] z října 2012 č. j. [Anonymizováno], stejně tak jako posudek znalce [tituly před jménem] č. [Anonymizováno] vypracovaný na základě zadání stavebního úřadu. Rovněž účastník poukázal na stanovisko Magistrátu hlavního města Prahy obsažené v jeho vyrozumění z 28. 11. 2014, kterým navrhovatelům sdělil mimo jiné, že na jejich objednávku vypracované a jimi dodané znalecké posudky neobstály. Přesto byl účastník vůči navrhovatelům vstřícný a snažil se jim vyhovět, avšak žádné z účastníkem navrhovaných řešení navrhovatelé neakceptovali nebo nebylo z objektivních důvodů realizovatelné, a proto následně účastník zaujal stanovisko, že se již požadavky navrhovatelů nebude zabývat.

5. Účastník dále uvedl, že navrhovatelé 22. března 2016 podali původně k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 žalobu na uložení povinnosti, kterou se domáhali výměny této sklepní kóje, přičemž věc skončila zamítnutím žaloby zdejším soudem pod sp. zn. 77 Cm 93/2017 (rozsudek č. j. 77 Cm 93/2017-122 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 Cmo 92/2018, přičemž tento rozsudek nabyl právní moci 25. 9. 2018). Těmito rozhodnutími byla jednoznačně záležitost, zda má účastník povinnost vyměnit navrhovatelům předmětnou sklepní kóji, vyřešena ve prospěch účastníka, respektive v neprospěch navrhovatelů.

6. Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. září 2021 č.j. 80 Cm 144/2019-72 rozhodl takto: „návrh na rozhodnutí, že usnesení shromáždění vlastníků ze dne 15.5.2019, ve kterém byl vysloven nesouhlas se směnou prostoru ze společných částí domu o celistvé podlahové ploše 2,80m² pro účely skladování věcí za nefunkční sklepní kóji náležející k bytové jednotce č. [Anonymizováno], jež je umístěna v 1. Podzemním podlaží domu [adresa] s tím, že prostor dosavadní sklepní kóje se stane společnou částí domu se mění tak, že: usnesením shromáždění vlastníků [adresa], IČ: [IČO], ze dne 15.5.2019, byl vysloven souhlas se směnou prostoru ze společných částí domu o celistvé podlahové ploše 2,80m² pro účely skladování věcí za nefunkční sklepní kóji náležející k bytové jednotce č. [Anonymizováno]. Kóje je umístěna v 1. podzemním podlaží domu čp. [adresa] s tím, že prostor dosavadní sklepní kóje se stane společnou částí domu čp. [Anonymizováno], a nová kóje bude zřízena do 4 měsíců od nabytí právní moci rozsudku na náklady žalovaného, se zamítá“ (výrok I.) a dále, že „navrhovatelé jsou povinni zaplatit účastníkovi na účet jeho právního zástupce společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení částku 22.400,- Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení“ (výrok II.).

7. Podle soudu prvního stupně je „mezi účastníky bylo nesporné, že navrhovatelé jsou vlastníky bytové jednotky č. [Anonymizováno], jejíž součástí jsou dvě sklepní kóje“… „že se konalo předmětné shromáždění společenství dne 15. května 2019 a přijalo napadené rozhodnutí, tak jak je uvedeno v petitu návrhu“….. ,,že se navrhovatelé tohoto shromáždění zúčastnili a hlasovali proti přijetí tohoto usnesení“. Soud prvního stupně provedl účastníky navržené důkazy v rozsahu dostatečném pro posouzení a rozhodnutí věci, přičemž vycházel zejména z důkazu provedeného rozsudkem zdejšího soudu č. j. 77 Cm 93/2017-122 ze dne 7. 11. 2017, který nabyl právní moci 25. 9. 2018, znaleckého posudku č. [Anonymizováno] z 25. 10. 2012 vypracovaného znalcem [tituly před jménem], znaleckého posudku č. [Anonymizováno] z 9. 1. 2014 vypracovaného znalcem [tituly před jménem], sdělení Městské části Praha 11 z 21. 2. 2018 ve věci svodu kanalizace procházející sklepní kójí č. [Anonymizováno] a výslechů [Anonymizováno] a [právnická osoba]. Z uvedených listinných důkazů soud zjistil, že předmětná sklepní kóje je funkční a lze ji normálním způsobem využívat, stavebně-technické řešení odpadního potrubí nijak nesnižuje funkčnost tohoto sklepa z hlediska účelu jeho využití. Výslech svědkyně [Anonymizováno] byl proveden na návrh navrhovatelů, jednalo se o jejich právní zástupkyni k vyřízení této záležitosti přibližně od roku 2012, ta vyjádřila názor, že s ohledem na způsob umístění kanalizační stoupačky sestávající z několika kolen, která nejsou správně utěsněná, dochází k prosakování. Svědkyně potvrdila, že v záležitosti komunikovala s výborem účastníka, který byl přístupný záležitost řešit a v určité době souhlasil s výměnou sklepa za společný prostor. Došlo k dohodě o výměně za konkrétní prostor, avšak následně se ukázalo, že toto stavebně-technické řešení nebylo možné, jelikož se jednalo o nosnou zeď, kterou nebylo možno jakkoli narušovat. Toto řešení se tudíž nezdařilo a posléze již účastník nebyl ochoten s navrhovateli o záležitosti jednat. Ohledně počtu tvrzených navrhovatelem vytopení sklepa nebyla schopna se konkrétně vyjádřit a uvedla, že poslední havárie nastala v roce 2010. Pokud jde o možnost sklep zamykat, tato svědkyně uvedla, že jej bylo možno zamykat. Dále soud provedl výslech [právnická osoba], jedné z vlastníků bytů v domě, která působila v letech 2006-2011 ve výboru účastníka. Ta uvedla, že došlo pouze v roce 2010 k problému s tímto sklepem, kdy z bytu nad ním (byt č. [Anonymizováno]) došlo k průsaku pitné vody, ona sama záležitost řešila, povolala instalatéra, závada byla obratem odstraněna. Uvedla, že sklep je bezvadný a lze jej bez problému používat. Podle informací, které získala od předcházejícího předsedy družstva před vznikem SVJ, pouze jednou byl v předchozím období sklep vytopen pračkou z bytu nad ním, k žádné jiné havárii nedošlo. Uvedla, že přestože byl sklep funkční, účastník byl vůči navrhovatelům maximálně vstřícný, snažil se jejich požadavkům vyhovět, pokud mohl. Naproti tomu navrhovatelé se nechovali vstřícně, když například odmítli výměnu předmětného sklepa za sklep sousední, kterou jim nabídli sousedé. V současné době výměna možná není, jelikož nejsou žádné společné prostory, které by k tomuto účelu bylo možno využít, přičemž k tomu ani není důvod, jelikož sklep je funkční.

8. Provedenými důkazy měl soud prvního stupně za prokázané především to, že záležitost povinnosti účastníka vyměnit navrhovatelům tento sklep za jiný prostor ze společných částí domu byla řešena zdejším soudem v řízení sp. zn. 77 Cm 93/2017 zahájeného žalobou navrhovatelů a tato žaloba byla pravomocně zamítnuta. Dále, co se týče kvality a funkčnosti předmětné sklepní kóje, soud má uvedenými provedenými důkazy za prokázané, že tato sklepní kóje byla funkční a že umístění kanalizační stoupačky v ní nebylo v rozporu se stavebně-technickými předpisy a že z tohoto důvodu neomezovalo využití tohoto sklepa. Pokud navrhovatelé předkládali k důkazu znalecké posudky vypracované na jejich žádost, tyto posudky soud hodnotí jako méně věrohodné než znalecké posudky vypracované na popud stavebního úřadu (posudek znalce [tituly před jménem] z 25. 10. 2012 a posudek znalce [tituly před jménem] z 9. ledna 2014), tudíž z nich nevycházel. V této souvislosti rovněž soud pokládá za významný důkaz stanoviskem stavebního úřadu z roku 2018, které potvrzuje funkčnost sklepa. Funkčnost sklepa a z hlediska možnosti jeho využívání tedy soud považuje za prokázanou důkazy navrženými účastníkem. Ostatní provedené důkazy soud nehodnotil vzhledem k tomu, že je neshledává relevantními pro posouzení a rozhodnutí věci.

9. V rámci odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně odcitoval ust. 1209 odst. 1, § 1194 odst. 1 a § 1195 a § 8 o.z. Po zhodnocení provedeného dokazování měl soud prvního stupně za to, že návrh je zcela neoprávněný. V první řadě jím podle názoru soudu dochází k obcházení pravomocného rozsudku v obsahově totožné věci vydaného zdejším soudem pod č. j. 77 Cm 93/2017-122 ze dne 7. 11. 2017, kterým zdejší soud zamítl žalobu navrhovatelů, aby byla účastníkovi uložena povinnost zajistit na jeho náklady navrhovatelům ze společné části domu č. p. [adresa] náhradní prostor o podlahové ploše 2,8 m2 pro účely skladování věcí za nefunkční sklepní kóji náležející k bytové jednotce žalobců č. [Anonymizováno] umístěné v prvním nadzemním podlaží domu č. p. [adresa] a jejíž prostor se stane společnou částí domu č. p. [adresa]. Tímto rozsudkem, který nabyl právní moci 25. 9. 2018, bylo rozhodnuto o této záležitosti, a to tak, že požadavek navrhovatelů na výměnu předmětné sklepní kóje za prostor ze společné části domu byl jako neoprávněný zamítnut s odůvodněním, že účastník jako správce domu není oprávněn provádět výměnu nebytového prostoru ve vlastnictví navrhovatelů za jiný nebytový prostor ve vlastnictví všech spoluvlastníků bez jejich souhlasu. Společné prostory jsou ve vlastnictví členů účastníka podle poměru plochy jejich bytů a tudíž ke každé změně užívání těchto společných prostor může dojít pouze z rozhodnutí všech členů účastníka, nikoli účastníka jako správce. Pokud se tedy navrhovatelé následně prostřednictvím tohoto návrhu podaného ke zdejšímu soudu 5. 8. 2019 (80 Cm 144/2019) domáhají znovu téhož formou návrhu ve smyslu ust. § 1209 o.z., když přitom, pokud by tomuto návrhu bylo vyhověno, bylo by dosaženo výměny předmětné sklepní kóje za prostor ze společných částí domu, přestože o této záležitosti již bylo zamítavě rozhodnuto rozsudkem č. j. 77 Cm 93/2017-122, pak dle názoru soudu tímto způsobem navrhovatelé obcházejí zákon, respektive zneužívají jejich právo podle § 1209 odst. 1 o.z., a to nepožívá právní ochrany. Jak vyšlo najevo v průběhu řízení, návrh na tuto výměnu sklepní kóje za část společného prostoru byl předmětným shromážděním projednáván pouze z popudu navrhovatelů, kteří záležitost nastolili v rámci bodu „Různé“. Ze stejných důvodů má předmětný návrh navrhovatelů vzhledem k tomu, že záležitost již byla vyřešena předmětným rozsudkem, šikanózní charakter a i z tohoto důvodu se jedná o zneužití práva, které nepožívá právní ochrany.

10. Za další, soud má shodně se závěry rozsudku zdejšího soudu ve věci 77 Cm 93/2017 s ohledem na účel zřízení společenství vlastníků jednotek (účastníka) vzhledem k dikci ust. §§ 1194 a 1195 občanského zákoníku za to, že předmětnému návrhu nelze vyhovět dále z toho důvodu, že společenství vlastníků jakožto právnická osoba zřízená za účelem zajišťování správy domu a pozemku, která může nabývat majetek a nakládat s ním pouze pro účely správy domu a pozemku, není oprávněno nakládat s majetkem, který je ve spoluvlastnictví členů účastníka, způsobem, který navrhují navrhovatelé. Tedy i s ohledem na účel zřízení účastníka je nutno dospět stejně jako v rozsudku 77 Cm 93/2017-122 k závěru, že o případné výměně sklepní kóje ve vlastnictví navrhovatelů za jiný prostor ze společných částí domu by museli rozhodnout souhlasně všichni spoluvlastníci (všichni členové účastníka), nikoli účastník jako takový. Z téhož důvodu je zcela neoprávněný požadavek navrhovatelů, aby byla zřizována nová sklepní kóje, která by následně byla ve vlastnictví navrhovatelů, na náklady SVJ, jelikož, jak již shora uvedeno, docházelo by tím k využití finančních prostředků určených pro účely správy domu a pozemku (tedy ve prospěch všech vlastníků jednotek) pouze ve prospěch jednoho spoluvlastníka.

11. V neposlední řadě soud uvádí pro úplnost, že má za prokázané provedeným dokazováním, že předmětná sklepní kóje je funkční. V této souvislosti je třeba poukázat i na to, že navrhovatelé předmětnou sklepní kóji jako bezvadnou převzali při převodu bytu.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů řízení tedy byla přiznána úspěšnému účastníkovi v rozsahu nákladů právního zastoupení za osm úkonů právní služby po 2 500 Kč a osm režijních paušálů po 300 Kč.

13. Proti usnesení soudu prvního stupně podali navrhovatelé včasná odvolání shodného obsahu, jež následně doplnili o důvody odvolání. Stěžejní odvolací námitky byly následující:

1) Nezjištění úplného skutkového stavu sklepní kóje (dále též jen „sk“).

a) Nepřesné tvrzení soudu o tom, že se sk nedá zamykat, s tím, že sk lze technicky uzavřít, jelikož je v soukromém vlastnictví odvolatelů, ale problémem je skutečnost, že předmětným prostorem prochází společné zařízení domu, a to konkrétně kanalizační stoupačka spolu s instalačním jádrem, kterým je vedena tepla, studená, cirkulační voda a plyn pro 8 podlaží. Tato společná zařízení domu musí být dle zákona okamžitě přístupná v případě havárií. V rámci protokolu o předání a převzetí bytu z 27. 2. 1979 nemohla sk být předávána a přebírána, neboť byla součástí společných prostor, ani nebyla v předávacím protokolu k bytu zapsána. Kolaudace nezjistila, že nebyl dodržen stavební projekt, týkající se i umístění sk v tomto prostoru. Sk zde neměla být vůbec zbudována, zkolaudována, z důvodu nevhodnosti prostoru pro uskladnění věcí i z důvodu nutnosti okamžitého přístupu ke společným zařízením domu. Během kolaudace domu z nepochopitelných důvodů tyto závady zjištěny nebyly. Výbor SVJ jako správce, který přebíral povinnosti správy domu po výboru samosprávy, měl k dispozici dokumenty týkající se předmětné sklepní kóje i stoupačky a zcela určitě byl sepsán protokol o předání mezi [právnická osoba] a novou správou domu. Jeho povinností bylo tedy uvést společné části domu do takového stavu, aby nezasahovaly do práv vlastníka a neomezovaly jej ve výkonu vlastnických práv.

b) V napadeném usnesení je uvedeno, že odvolatelé dne 11. 12. 2000 převzali bytovou jednotku včetně sklepa od [právnická osoba] do vlastnictví a zároveň prohlásili, že je jim znám stav předmětu převodu bytu - jednotky, a také že v tomto stavu jej bez připomínek přijímají. Odvolatelé převzali byt i s touto závadnou kójí v roce 2000 do vlastnictví s tím, že jim bylo při urychleně probíhající administraci převodů bytů v domě do vlastnictví výborem samosprávy přislíbeno, že kóje bude vyřešena, jakmile dojde k převodu všech bytů, k vyřešení však nedošlo.

c) Odvolatelé jsou tak trvale poškozováni vyplaveními, protékáním zařízeními v kóji, které způsobují škody, navíc musejí stále hradit platby do fondu oprav ke sklepní kóji, kterou však nemohou využívat. Odvolatelé též při řešení tohoto problému vynaložili již vysoké částky za právní zastoupení, soudní výlohy a též i za pronájem náhradního prostoru pro uskladnění svých věcí.

d) V napadeném usnesení je uvedeno, že žalovaná strana tvrdí, že předmětnou sklepní kóji lze bez problému užívat, ta je plně funkční a bez závad, což dokládá znalecký posudek ke stavebně-technickému stavu této sklepní kóje vypracovaný znalcem [tituly před jménem] z října 2012 č. j. 2110/2012, stejně tak jako posudek znalce [tituly před jménem] č. [Anonymizováno] vypracovaný na základě zadání stavebního úřadu. Dle odvolatelů byl znalecký posudek [tituly před jménem] vypracován na objednávku výboru SVJ s dodáním informací zkreslujících oprávněné požadavky odvolatelů. Posudek obsahuje nepravdivé vyjádření zadavatele [tituly před jménem], bývalého člena výboru SVJ. Odvolatelé připomenuli, že v dané věci byly vydány i znalecký posudek Ing. I. [Anonymizováno] a odborné posouzení [tituly před jménem] ze stavební fakulty ČVUT.

e) Soud uvádí, že má uvedenými provedenými důkazy za prokázané, že tato sklepní kóje byla funkční a že umístění kanalizační stoupačky v ní nebylo v rozporu se stavebně-technickými předpisy a že z tohoto důvodu neomezovalo využití tohoto sklepa. Odvolatelé odkázali na výše uvedené skutečnosti i na skutečnosti uvedené v předcházejícím řízení, které dokazují, že sklepní kóje není ve stavu k odpovídajícímu využívání odvolateli. Soud nesprávně právně posoudil stav sklepní kóje, neboť z doložených podkladů vyvodil závěr, že sklepní kóje je plně funkční a umístění kanalizační stoupačky není v rozporu s právními předpisy. Odvolatelé odkázali na skutečnosti v tomto odvolání uvedené, ze kterých je zřejmé, že tento stav odporuje stavebně - technickým předpisům, jak dokazují doložené znalecké posudky doložené odvolateli, a též sklepní kóji nelze užívat k účelu, ke kterému by měla sloužit, tedy k uskladnění osobních věcí odvolatelů.

2) Nepřihlédnutí k odvolateli tvrzeným skutečnostem a důkazům

a) Soud hodnotí jako méně věrohodné posudky získané odvolateli, tudíž na ně nebral ohled. Soud, stejně jako Úřad městské části Praha 11, odbor výstavby (dále jen „OV Praha 11“), v tomto závažně chybují, když neberou v úvahu znalecký posudek [tituly před jménem] ze strany odvolatele i odborný posudek [tituly před jménem] ze Stavební fakulty ČVUT, a důkazně vychází pouze ze dvou posudků žalovaného. Soud též odmítl žádost odvolatelů o výslech svědkyně [tituly před jménem], která se měla na základě vypracovaného znaleckého posouzení vyjádřit k technickému stavu sklepní kóje. Odvolatelé tímto odvolacímu soudu její výslech znovu navrhli. Soud tedy nepřihlédl k důkazům, které navrhli odvolatelé, přičemž ani důvodně nevysvětlil, proč tyto znalecké posudky chápe jako méně věrohodné. OV Praha 11 zpočátku řízení po podání podnětu odvolateli v r. 2011 k přešetření stavu sklepní kóje navrhl odvolatelům nechat si vypracovat soudně znalecký posudek a stav kóje po zběžné prohlídce hodnotil jako vadný a podnět jako oprávněný. V průběhu šetření dokonce nařídil výboru SVJ nápravu kanalizačního zařízení, ale posléze po intervencích výborem SVJ a jím zadaného posudku od [tituly před jménem] od svého nařízení nápravy odstoupil, pouze byla výborem SVJ zajištěna „kosmetická“ úprava kanalizačního zařízení. V opakovaném podnětu odvolatelů k OV Praha 11 v r. 2017 zhodnotil pracovník revize staveb podnět jako naprosto oprávněný. Obdržel od odvolatelů řadu dokumentů potřebných k řešení záležitosti s kójí, ale opět posléze svůj přístup náhle změnil se závěrem, že proti dřívějšímu rozhodnutí OV Praha 11 a Magistrátu hlavního města Prahy z roku 2015 nepůjde. Pojišťovna na základě osobního jednání odvolatelům sdělila, že by již nehradila škody na osobním vlastnictví z důvodu, že vadný stav společného zařízení domu a nevhodné umístění kóje je stavem trvalým.

b) Není pravda tvrzení „žalovaného“, že se výbor SVJ snažil odvolatelům vyhovět, avšak žádné ze žalovaným navrhovaných řešení odvolatelé neakceptovali. Řešení navržená výborem SVJ byla pouze „laická“, stavebně i právně řádně záležitost neřešila - byla nepřijatelná.

c) V situaci nouze po vyplavení sklepní kóje v roce 2011 a pak podání podnětu na OV Praha 11 k řešení sklepní kóje byla výborem SVJ odvolatelům ve stavu nouze pronajata bývalá strojovna výtahu na střeše domu v neutěšeném stavu, ale za úplatu téměř 6 tisíc Kč za rok, a to bez rekolaudace společných prostor domu, o čemž vlastníci nevěděli. Na nutnost rekolaudace společných prostor k jejich pronajímání byli odvolatelé upozornění náhodně OV Praha 11. Výbor SVJ však tu tuto záležitost zpočátku nechtěl řešit (společné suterénní místnosti byly a jsou doposud pronajímány převážně členy výboru SVJ a jeho revizní komise) a přičetl toto manipulativně jako zbytečnou komplikaci a finanční ztrátu na vrub odvolatelům, čímž proti nim popudil i ostatní vlastníky v domě.

d) Tvrzení, že „žalovaný“ vznikl 1. 10. 2006 a že tedy nemohl ovlivnit vývoj předmětné záležitosti kóje, neodpovídá tedy za provedení stavby nebo za nedodržení projektu (i když výbor SVJ stále tvrdil a tvrdí, že stavební projekt byl dodržen) a že odpovídá pouze za správu domu, sice odpovídá skutečnosti, ale po výboru samosprávy převzal správu celého domu a stále je za její výkon odpovědný. Musí tedy řešit i tuto záležitost s kójí, umožnit okamžitý přístup v případě havárií ke společnému zařízení domu, předcházet škodám na majetku ve vlastnictví osobním i společném a neporušovat vlastnická práva vlastníků v domě.

e) Tvrzení „žalovaného“, že nemá prostor na vybudování náhradní kóje, není pravdou, jelikož společné prostory v suterénu k tomu jsou. Pro vytvoření prostoru 2,80 m2 (kóje) zřídit ji v některé ze společných místností suterénu, nebo z části kočárkárny - bývalé dílny, popřípadě z jedné úklidové místnosti v přízemí (viz plánek místností v suterénu ve spise.)

3) Městský soud v Praze v rozsudku uvádí, že jednáním odvolatelů dochází k obcházení pravomocného rozsudku v obsahově totožné věci vydaného zdejším soudem pod č. j. 77 Cm 93/2017-122 ze dne 7. 11. 2017, s čímž odvolatelé nesouhlasí. Žaloba byla koncipována jinak než uváděná žaloba o přehlasování, tudíž není možné mluvit o obcházení pravomocného rozsudku. Jedná se o jinou žalobu s jiným petitem a není možné tyto dvě žaloby obsahově slučovat. Odvolatelé též nesouhlasí, že by se jednalo o zneužívání práva podle § 1209 odst. 1 občanského zákoníku. Tvrzení, že předmětný návrh - žaloba o přehlasování vlastníka byla již vyřešena předmětným rozsudkem v této věci v roce 2017 a že chování žalobce má šikanózní charakter a že z tohoto důvodu se jedná o zneužití práva, není pravdivý.

14. Odvolatelé navrhli, aby odvolací soud odvoláním napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

15. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

16. Primárně odvolací soud k procesní stránce odvolacího řízení uvádí, že účastník a i navrhovatelé byli usnesením odvolacího soudu ze dne 21. ledna 2022 č. j. 9 Cmo 2/2022-94 vyzváni k vyjádření resp. ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu bez nařízení jednání (viz. § 214 odst. 3 o. s. ř.). Zástupkyně dalšího účastníka - SVJ sdělila odvolacímu soudu podáním ze dne 25. 1. 2022, že souhlasí s tím, aby rozhodl bez nařízení jednání, obdobně zástupce navrhovatelů souhlasil v rámci podání ze dne 2. 3. 2022 s rozhodnutím odvolacího soudu bez jednání. Odvolací soud proto v dané věci rozhodl podle § 214 odst. 3 o. s. ř. bez toho, aby bylo konáno jednání, když jde jen o nesprávné právní posouzení věci a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Dokazování v odvolacím řízení nebylo třeba.

17. Zcela zásadní pro danou věc je aplikace ust. § 1209 odst. 1 o.z. (tedy výsostně právní otázka). Podle § 1209 odst. 1 o.z. ve znění od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2020 „je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká“. V daném případě shromáždění vlastníků jednotek, jehož rozhodnutí bylo navrhovateli napadeno, rozhodovalo dne 15. května 2019, pročež se na jeho rozhodnutí použije výše citované ust. § 1209 odst. 1 o.z. ve znění účinném do 1. 1. 2014 do 30. 6. 2020 (viz. zák.č. 163/2020 Sb. a jeho účinnost od 1. 7. 2020 včetně čl. II tohoto zákona, jež pro retroaktivní uplatnění ust. § 1209 odst. 1 o.z. ve znění do 30. 6. 2020 nedává právní opodstatnění). Podle ustálené soudní judikatury Nejvyššího soudu k citovanému znění ust. § 1209 odst. 1 o.z. se postupem podle § 1209 odst. 1 o. z. přehlasovaný vlastník jednotky může u soudu domáhat pouze určení (vyslovení) neplatnosti usnesení přijatého shromážděním, nikoli jeho změny či zrušení, viz. např. usnesení NS ze dne 15. 3. 2017 sp.zn. 26 Cdo 4567/2018 či též v rozhodnutí NS sp.zn. 26 Cdo 1657/2018, sp.zn. 26 Cdo 3702/2017 nebo sp.zn. 26 Cdo 781/2018. Zcela explicitně Nejvyšší soud v usnesení ze dne 9. 2. 2021 sp.zn. 26 Cdo 2897/2020 konstatoval ve vztahu k ust. § 1209 odst. 1 ve znění do 30. 6. 2020, že „soud nemůže měnit usnesení přijaté shromážděním vlastníků, ani toto usnesení nahradit svým vlastním rozhodnutím“. S citovanými závěry dovolacího soudu se soud odvolací plně ztotožňuje. V daném případě se navrhovatelé mohli domáhat toliko vyslovení neplatnosti předmětného usnesení shromáždění ze dne 15. 5. 2019 (pro jeho rozpor se zákonem či stanovami), toho se však navrhovatelé v předmětném řízení nedomáhali (ostatně logicky vzhledem k obsahu usnesení shromáždění - zamítnutí jejich návrhu na směnu předmětného prostoru resp. vyslovení nesouhlasu s touto změnou). Zákon tedy až do 30. 6. 2020 neumožňoval, aby se je-li pro to důležitý důvod, přehlasovaný vlastník jednotky podle § 1209 odst. 1 o.z. ve znění do 30. 6. 2020 mohl domáhat změny přijatého usnesení shromáždění, jak učinili navrhovatelé v daném řízení. Podle odvolacího soudu je tedy toto zásadní důvod pro zamítnutí předmětného návrhu, pročež i jen z tohoto důvodu věcně správné usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Vzhledem k uvedenému závěry jsou skutkové námitky odvolatelů irelevantní.

18. I kdyby bylo možné požadovat změnu usnesení shromáždění rozhodnutím soudu, tedy zásahem veřejné moci (což do 30. 6. 2020 možné z výše vyložených důvodů nebylo), ani pak by návrh nebyl důvodný. Odvolací soud sice nesouhlasí se soudem prvního stupně v tom, že jde o věc rozhodnutou vzhledem k řízení a rozhodnutí ve věci 77 Cm 93/2017 (to však neznamená, že by závěry soudů v tomto řízení nebyly správné), nicméně jinak souhlasí se soudem prvního stupně v tomto řízení uvedenými důvody, pro něž by nebylo možné navrhovatelům vyhovět. Odvolací soud dále jen připomíná, že navrhovatelé zřejmě požadují změnu prohlášení vlastníků jednotek viz. § 1166 a násl. o.z. resp. § 1169 o.z. Nutný by byl tudíž postup primárně dle těchto ustanovení zákona. Další hodnocení věci z tohoto úhlu pohledu by však bylo již nad rámec předmětného řízení.

19. Pokud jde o náhradově nákladový výrok soudu prvního stupně, ten shledal odvolací soud chybným ve výši této náhrady toliko jen z důvodu nesprávně aplikovaného ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále též jen „vyhláška), neboť v daném případě je třeba aplikovat § 9 odst. 4, písm. c) vyhlášky coby speciální ustanovení vyhlášky k ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky, tudíž odměna za jeden úkon právní služby činí 3 100 Kč a nikoliv 2 500 Kč. Po přepočtu se tedy jedná o částku 27 200 Kč.

20. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve věci samé - výroku I. jako správné, v akcesorickém náhradově nákladovém výroku podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku usnesení.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 1 odst. 3 z.ř.s. ve spojení s § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř., tedy dle úspěchu ve věci. Plně úspěšný byl v odvolacím řízení další účastník, proto mu náleží náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši náhrady nákladů právního zastoupení, a to za jeden úkon právní služby učiněný advokátem dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4, písm. c) vyhlášky, za nějž náleží odměna 3 100 Kč, k němu je třeba připočíst náhradu hotového výdaje dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300 Kč. Jedná se tedy celkem o 3 400 Kč.