o určení odměny a náhrady hotových výdajů likvidátora, o odvolání likvidátora proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2024, č. j. 73 Cm 167/2019-30

1. Městský soud v Praze jako soud I. stupně v záhlaví uvedeným usnesením ve výroku I. přiznal likvidátorovi zaniklé společnosti odměnu za provedenou likvidaci společnosti ve výši 7 000 Kč a výrokem II. likvidátorovi přiznal i náhradu hotových výdajů likvidace ve výši 11 153,18 Kč s tím, že mu bude náhrada po odečtení poskytnuté zálohy na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč vyplacena ve výši 1 153,18 Kč.

2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2019, č. j. 73 Cm 167/2019-6, byl odvolán [Anonymizováno] z funkce likvidátora společnosti [Jméno navrhovatele B], IČ [IČO navrhovatele B], sídlem [Adresa navrhovatele B] (dále také jen „společnost“) a likvidátorem byl jmenován [Jméno navrhovatele A], IČ [IČO navrhovatele A] (dále jen „likvidátor“), přičemž usnesení nabylo právní moci dne 13. 2. 2020.

3. Dále vyšel ze skutečnosti, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2021, č. j. 73 Cm 167/2019-23, byla likvidátorovi poskytnuta záloha na pokrytí účelně vynaložených výdajů likvidace ve výši 10 000 Kč a usnesení nabylo právní moci dne 23. 9. 2021.

4. Soud I. stupně dále vycházel ze skutečnosti, že likvidátor po ukončení likvidace podal soudu zprávu o provedení likvidace, v níž podrobně popsal své kroky, které směřovaly k likvidaci společnosti a posléze k jejímu výmazu z obchodního rejstříku. Požadoval přiznat náhradu hotových výdajů v celkové výši 16 611,24 Kč s tím, že výdaje, které mu vznikly v souvislosti s prováděním likvidace, vyčíslil následovně:

 poštovné a správní poplatky - 593,24 Kč;

 zveřejnění oznámení o vstupu do likvidace dne 19. 7. 2022 a dne 2. 8. 2022 - celkem 2 178 Kč (faktura ze dne 15. 7. 2022);

 vedení účetnictví a zpracování daňových přiznání společností [právnická osoba] - 4 840 Kč (faktura ze dne 15. 8. 2023);

 administrativní výdaje (kancelářské potřeby, kopírování, telefon) - 2 000 Kč (paušální částka);

 náklady archivace spolku od dodavatele [právnická osoba]. - 7 000 Kč (faktura ze dne 29. 10. 2023).

5. Na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2024, č. j. 73 Cm 167/2019-28 likvidátor sdělil, že položka poštovné a správní poplatky je nesprávně vyčíslena, jelikož za výpis z účtu likvidované společnosti u [právnická osoba] byla zaplacena částka ve výši 351,18 Kč a ne 459,24 Kč.

6. Ve vztahu k odměně likvidátora a náhradě hotových výdajů soud I. stupně uvedl, že při určení výše odměny likvidátora za provedenou likvidaci zohlednil míru jeho odborné kvalifikace a odpovědnosti, avšak vzal v potaz i skutečnost, že likvidátor delegoval část svých povinností na třetí osoby.

7. Při určení výše náhrady hotových výdajů likvidátora soud I. stupně vyšel rovněž z předloženého vyúčtování. Soud I. stupně částku 2 178 Kč za zveřejnění oznámení v obchodním věstníku, částku 4 840 Kč za vedení účetnictví a částku 458,18 Kč za poštovné a správní poplatky shledal za přiměřenou, obvyklou a účelně vynaloženou. Nepřiznal však likvidátorovi paušální částku za administrativní výdaje ve výši 2 000 Kč, jelikož likvidátor nedoložil konkrétní výši hotových výdajů dle § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (dále jen „nařízení“). Soud I. stupně dále uznal výdaj ve výši 7 000 Kč za archivaci dokumentů účelným pouze do výše ceny obvyklé, tj. v rozsahu 3 650 Kč. Tuto částku soud zjistil nahlédnutím do registru smluv a srovnáním ceníků několika komerčních spisoven, přičemž dospěl k závěru, že cenou přiměřeně obvyklou za archivaci dokumentů po zákonem stanovenou dobu je 1 Kč za 1 běžný metr (cca 12 šanonů) za den, tj. 3 650 Kč za desetileté archivační období. Soud I. stupně tak přiznal likvidátorovi náhradu hotových výdajů ve výši 11 153,18 Kč, od kterých odečetl již vyplacenou zálohu ve výši 10 000 Kč.

8. Proti výše uvedenému usnesení podal likvidátor odvolání. Z obsahu odvolání vyplývá, že odvolání míří proti nepřiznané odměně ve výši 3 000 Kč, jakož i proti nepřiznané náhradě hotových výdajů v celkové výši 5 350 Kč, když likvidátor požadoval přiznat odměnu ve výši 10 000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 16 503,18 Kč. Odvolání likvidátora nesměřuje proti částce soudem I. stupně přiznané na odměně ve výši 7 000 Kč a na náhradě hotových výdajů ve výši 11 153,18 Kč.

9. Likvidátor ve svém odvolání uvedl, že činnost likvidátora zahrnuje i řízení ostatních služeb v rámci likvidace, které jsou potřebné v rámci likvidace společnosti. Odkazuje na judikaturu Vrchního soudu v Praze a nesouhlasí s tím, že by kvůli tomu, že účetnictví vyhotovila specializovaná firma či že dokumenty společnosti jsou v archívu třetí osoby, měla být krácena jeho odměna. K výdaji za archivaci uvádí, že tento výdaj nezahrnuje pouze uskladnění listin, ale zahrnuje i veškeré úkony, které lze s doklady provádět či lze předpokládat, že s ním mohou být prováděny. Dále upozornil, že cena za archivaci zahrnuje i období, které překračuje 10 let, jelikož pro některé dokumenty je předepsaná delší doba archivace. Proto likvidátor navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení ve výroku I změnil tak, že se likvidátorovi přiznává odměna ve výši 10 000 Kč a výrok II. změnil tak, že se likvidátorovi přiznává náhrada hotových výdajů likvidace ve výši 16 503,18 Kč a že po odečtení poskytnuté zálohy ve výši 10 000 Kč, je soud povinen uhradit likvidátorovi na náhradě nákladů likvidace částku 6 503,18 Kč.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu I. stupně v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je z části důvodné.

11. Vzhledem k tomu, že odvolatel byl jmenován likvidátorem společnosti v roce 2019 usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2019, č. j. 73 Cm 167/2019-6, je třeba vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byl likvidátor soudem jmenován do své funkce.

12. Podle § 195 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., (dále jen NOZ) odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.

13. Podle § 198 odst. 1 NOZ likvidátor oznámí vstup právnické osoby do likvidace všem známým věřitelům. Podle odstavce 2 téhož ustanovení likvidátor zveřejní bez zbytečného odkladu nejméně dvakrát za sebou alespoň s dvoutýdenním odstupem oznámení podle odstavce 1 společně s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce od druhého zveřejnění.

14. Podle § 4 nařízení jsou-li odměna a hotové výdaje náležející likvidátorovi, likvidačnímu správci a členovi orgánu právnické osoby jmenovanému soudem hrazeny státem, vyplácí tyto částky soud, který odměnu určil.

15. Podle § 7 nařízení skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč; podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč (odstavec 1). Hradí-li stát odměnu likvidátora, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z likvidačního zůstatku (odstavec 2).

16. Podle § 9 odst. 2 nařízení likvidátor má právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů. Podle odstavce 3 hradí-li stát náhradu hotových výdajů v případě, že ji nelze zcela nebo zčásti uhradit z majetku zrušené právnické osoby, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z těchto zdrojů, nejvýše však ve výši 50 000 Kč.

17. Odvolací soud ve vztahu k odměně likvidátora v minulosti ve svých rozhodnutích nepomíjel skutečnost, že likvidátor musí zajistit řadu nutných úkonů, přičemž rozsah minimálně nutných úkonů likvidátora v případě právnické osoby s majetkem a v případě nemajetné právnické osoby je shodný a rozdíl je pouze v rozsahu vypořádávání majetku a vyrovnávání dluhů (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2017, č. j. 7 Cmo 74/2016-36, usnesení ze dne 26. 4. 2017, č. j. 7 Cmo 4/2016-28, či usnesení ze dne 24. 4. 2018, č. j. 14 Cmo 467/2017-27).

18. V návaznosti na uvedené odvolací soud zastává právní názor, podle něhož při stanovení výše odměny likvidátora je nutno brát ohled na rozsah a složitost prováděné likvidace a dále je třeba zohlednit i to, zda likvidátor byl vybrán z řad insolvenčních správců splňujícím specificky vysoké požadavky na míru jejich odborné kvalifikace a při stanovení výše odměny likvidátora je nutno brát ohled také na rozsah odpovědnosti likvidátora. Je tomu tak proto, neboť podle právního názoru odvolacího soudu kvalifikace a odborné schopnosti likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců musí vykazovat vysokou úroveň odpovídající kvalifikačním předpokladům kladeným na osoby zapsané o seznamu insolvenčních správců. Tato vysoká odborná úroveň likvidátorů zapsaných do seznamu insolvenčních správců obecně odpovídá specifické míře odpovědnosti likvidátora, odpovídajícího obdobně jako člen statutárního orgánu. Konečně při stanovení výše odměny je třeba zohlednit také provedení likvidace v adekvátním časovém horizontu.

19. S ohledem na shora uvedené se odvolací soud v daném konkrétním případě neztotožnil s argumentací soudu I. stupně, že v projednávaném případě likvidátorovi náleží odměna toliko ve výši 7 000 Kč.

20. V projednávaném případě je sice pravdou, že šlo o typově se opakující případ likvidace, kdy daná společnost s jednoduchou vlastnickou strukturou existuje jen formálně a byl u ní zjištěn minimální majetek a likvidační zůstatek je tak nulový.

21. Odměnu likvidátora lze v maximální výši odměny 20 000 Kč přiznat jen výjimečně, a to u nejsložitějších likvidací.

22. V případech obdobných projednávaných věcí se rozhodovací praxe odvolacího soudu ustálila na odměně likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců ve výši 10 000 Kč (např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2020, sp. zn. 7 Cmo 41/2019, podobně pak usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2022, sp. zn. 14 Cmo 78/2022).

23. Odvolací soud proto z uvedených důvodů v posuzované věci shledal likvidátorem požadovanou odměnu ve výši 10 000 Kč přiměřenou.

24. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř., usnesení soudu I. stupně v odvoláním napadeném rozsahu požadovaného navýšení odměny o 3 000 Kč výrok I. napadeného usnesení změnil tak, že likvidátorovi [Jméno navrhovatele A] přiznal na odměně další částku 3 000 Kč.

25. Ve vztahu k administrativním výdajům likvidátora je z obsahu spisu zřejmé, že část likvidátorem požadované částky tvořily výdaje, které likvidátor specifikoval jako administrativní výdaje na kancelářské potřeby, kopírování, telefon a požadoval je přiznat v paušální částce 2 000 Kč. Soud I. stupně nepřiznal likvidátorovi za tento výdaj žádnou částku, jelikož nebyla doložena konkrétní výše těchto hotových výdajů.

26. V otázce shora uvedené odvolací soud zastává právní názor, podle něhož obecně přiznávání náhrady požadovaných hotových výdajů spojených s likvidací je třeba posuzovat skrze účelnost vynaložených výdajů (např. nález Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. II. ÚS 736/2012) a z toho důvodu prvotním předpokladem přiznání náhrady účelně vynaložených hotových výdajů v souvislosti s prováděním likvidace je podle § 9 odst. 2 nařízení jejich prokázání.

27. V projednávaném případě likvidátor ani v průběhu odvolacího řízení nedoložil a prokázal výši uvedených tvrzených a požadovaných hotových nákladů, přičemž požadované přiznání určité konkrétně neprokázané náhrady hotových výdajů v paušální výši nemá oporu v zákonné úpravě, jak je zřejmé z § 9 odst. 2 nařízení. Odvolání likvidátor v této části proto odvolací soud důvodným neshledal.

28. Ve vztahu k likvidátorem požadované náhradě výdajů za archivaci dokumentů likvidované společnosti je z obsahu spisu zřejmé, že likvidátor požadoval přiznat tento výdaj v částce 7 000 Kč a dokládal jej fakturou ze dne 17. 10. 2023 znějící na částku 7 000 Kč vystavenou společností [právnická osoba]., IČ [IČO] (dále také jen „společnost [Anonymizováno]“). Soud I. stupně však přiznal likvidátorovi náhradu pouze v částce 3 650 Kč s odůvodněním, že je mu z vlastní činnosti známo, že obvyklá výše nákladů na archivaci by měla ve vztahu k projednávanému případu činit 3 650 Kč a z tohoto důvodu náklady na archivaci v přesahujícím rozsahu v likvidátorem požadované výši považoval za neúčelné, když podle soudu I. stupně likvidátor mohl zajistit tuto službu za nižší částku.

29. Rozsah likvidátorem podaného odvolání ve vztahu k této položce představuje částku 3 350 Kč, když se likvidátor v případě výdaje na archivaci odvolal pouze do části nepřiznané náhrady, tj. pouze do rozdílu požadované částky 7 000 Kč a přiznané částky ve výši 3 650 Kč, tj. do částky 3 350 Kč.

30. Odvolací soud ve shora uvedeném rozsahu přezkoumal napadené rozhodnutí z podnětu odvolání likvidátora v soudem I. stupně nepřiznané části likvidátorem požadovaného výdaje na archivaci ve výši 3 350 Kč, avšak ani v této části odvolání likvidátora neshledal důvodným.

31. Ve vztahu k uvedenému odvolací soud vychází ze skutečnosti, že podle § 205 odst. 1 a 4 NOZ je likvidátor povinen uchovávat konečnou zprávu o průběhu likvidace, návrh na použití likvidačního zůstatku a účetní závěrku sestavenou ke stanovenému dni po dobu 10 let od zániku právnické osoby.

32. Podle § 2 písm. e) zákona o archivnictví č. 499/2004 Sb. (zkráceně ZA) se pro účely tohoto zákona rozumí dokumentem každá písemná, obrazová, zvuková nebo jiná zaznamenaná informace, ať již v podobě analogové či digitální, která byla vytvořena původcem nebo byla původci doručena.

33. Podle § 3 odst. 2 písm. a) ZA povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají za podmínek stanovených tímto zákonem také obchodní společnosti a družstva s výjimkou bytových družstev, pokud jde o dokumenty uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

34. Podle přílohy č. 1 k ZA jsou dokumenty vzniklé z činnosti obchodních společností, družstev s výjimkou družstev bytových a notářů např. zakladatelské dokumenty, statuty, stanovy, jednací řády, dokumentace o zrušení a zániku, protokoly a zápisy z jednání statutárního orgánu a dozorčího orgánu, zprávy dozorčího orgánu, zápisy z valných hromad s přílohami, účetní závěrky.

35. Podle § 3 odst. 4 ZA povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají dále podnikatelé, kterým bylo uděleno státní povolení k provozování živnosti vedení spisovny (dále jen „koncese k vedení spisovny“), jde-li o dokumenty, ke kterým mají tuto povinnost veřejnoprávní původci, soukromoprávní původci nebo jejich právní nástupci a které byly veřejnoprávními původci, soukromoprávními původci nebo jejich právními nástupci těmto podnikatelům předány k zajištění odborné správy.

36. Podle přílohy č. 3 nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, je obsahem náplně koncesované živnosti vedení spisovny zajištění odborné správy dokumentů původce, popřípadě jeho právních předchůdců, v rozsahu úkonů souvisejících s uchováním těchto dokumentů, výkonem nahlédací agendy a umožnění provedení výběru archiválií, a to ve stejném rozsahu souvisejících povinností, které jsou zákonem o archivnictví a spisové službě stanoveny tomuto původci.

37. Jak je zřejmé z § 205 odst. 1 a 4 NOZ, likvidátor má povinnost uchovávat konečnou zprávu o průběhu likvidace, návrh na použití likvidačního zůstatku a účetní závěrku sestavenou ke stanovenému dni po dobu 10 let od zániku právnické osoby a likvidátor je povinen uchovávat také další archiválie podle § 2 písm. e), § 3 odst. 2 písm. a) ZA a přílohy č. 1 k ZA.

38. Podle právního názoru odvolacího soudu není vyloučeno, aby likvidátor zajistil splnění uvedené povinnosti jinou osobou.

39. Povinnost uchovávat dokumenty výše uvedeným způsobem ve výše uvedeném rozsahu a především za výše uvedených účelem a jejich zpřístupnění v archivační lhůtě příslušným orgánům a osobám, mají vedle samotných povinných osob jen podnikatelé s koncesí k této živnosti ve smyslu § 3 odst. 4 ZA. Proto v případě likvidované společnosti lze podle odvolacího soudu archivaci zajistit u třetích osob jen tak, že tato archivace bude zajištěna prostřednictvím osoby s koncesí k archivaci.

40. V konkrétním projednávaném případě likvidátor pro splnění povinnosti uchovávat archiválie společnosti vybral společnost [Anonymizováno].

41. Odvolacímu soudu je z vlastní činnosti a především z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti [Anonymizováno] ze dne 3. 12. 2024 známo, že předmětem podnikání této společnosti byl a stále je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Ze zakladatelské listiny založené ve sbírce listin obchodního rejstříku pro společnost [Anonymizováno] je dále odvolacímu soudu známo, že předmětem podnikání této společnosti je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Z uvedeného je tak zřejmé, že předmětem podnikání společnosti [Anonymizováno] není vedení spisovny a z veřejné části živnostenského rejstříku dále plyne, že společnost [Anonymizováno] nedisponuje živnostenským oprávněním ve vztahu k archivaci a nedisponuje v tomto směru žádnou koncesní listinou s předmětem podnikání vedení spisovny.

42. Jestliže si v konkrétním projednávaném případě likvidátor pro splnění povinnosti uchovávat archiválie vybral společnost [Anonymizováno], která nedisponuje koncesní listinou s předmětem podnikání vedení spisovny, potom podle právního názoru odvolacího soudu náklady archivace požadované likvidátorem v rámci hotových výdajů fakturovaných společností [právnická osoba]. ve výši 7 000 Kč nemůže být považován za výdaj účelně vynaložený, který by bylo možno likvidátorovi uhradit.

43. Odvolatelem požadované přiznání částky ve výši 3 350 Kč tak ve smyslu § 9 odst. 2 nařízení nemá oporu v zákonné úpravě a odvolání likvidátora do nepřiznané náhrady ve výši 3 350 Kč je proto podle právního názoru odvolacího soudu nedůvodné.

44. Ze všech těchto důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu I. stupně v odvoláním napadeném výroku II. potvrdil, neboť je věcně správné.

45. Jelikož je likvidátor jediným účastníkem řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.