o nahrazení projevu vůle a zaplacení 13 000 000 Kč s příslušenstvím

1. Dne 23. 5. 2023 doručila žalobkyně Obvodnímu soudu pro Prahu 10 žalobu, aby soud nahradil projev vůle žalovaného k uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu s žalobcem (dále jen „smlouva o převodu obchodního podílu“). Předmětem smlouvy má být prodej obchodního podílu představujícího 100 % na základním kapitálu (dále jen „obchodní podíl“) ve společnosti [Jméno advokáta C]., se sídlem [adresa], PSČ: [adresa], IČO: [IČO] (dále jen „společnost“) z majetku žalovaného do majetku žalobce, smlouvou ve znění přiloženém k žalobě. Žalobkyně tvrdí, že dne 19. listopadu 2021 byla mezi společností [právnická osoba]., IČO: [IČO], jako budoucím nabyvatelem, a žalovaným jako budoucím převodcem, uzavřena smlouva o smlouvě budoucí o převodu obchodního podílu (dále jen „smlouva o smlouvě budoucí“). Žalobkyně nabyla práva a povinnosti ze smlouvy o smlouvě budoucí na základě dohody o postoupení práv a povinností ze smlouvy o smlouvě budoucí uzavřené dne 4. března 2022 (dále jen „dohoda o postoupení“). Uzavření dohody o postoupení bylo žalovanému oznámeno dne 8. března 2022. V souladu s čl. II. odst. 5 smlouvy o smlouvě budoucí zaslala dne 13. dubna 2023 žalobkyně žalovanému výzvu, aby do 10 dnů od doručení výzvy podepsal a doručil žalobkyni smlouvu o převodu obchodního podílu (dále jen „výzva“), což žalovaný ke dni podání žaloby neučinil.

2. Podáním ze dne 24. 5. 2023 žalobkyně navrhla nařízení předběžného opatření, jímž se domáhá, aby soud nařídil

a. žalovanému zdržet se jakéhokoli nakládání s obchodním podílem, s výjimkou převodu obchodního podílu žalobkyni, a to do právní moci rozhodnutí soudu ve věci samé,

b. společnosti zdržet se jakéhokoli nakládání s pozemkem parc. č. [Anonymizováno], zastavěnou plochou a nádvořím, o výměře 315 m², zapsaným v katastru nemovitostí na LV č. [Anonymizováno] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], objekt k bydlení v části obce [adresa], obci [adresa] (dále jen „pozemek“), a to do pravomocného rozhodnutí soudu ve věci samé. Žalobkyně v návrhu na vydání předběžného opatření uvádí shodné skutečnosti jako v žalobě. Důvodem pro vydání předběžného opatření je dle žalobkyně obava, že žalovaný může učinit jednání, která by znemožnila nabytí obchodního podílu nebo by se převodem pozemku snížila jeho hodnota.

3. Vrchní soud v Praze usnesením č. j. Ncp 411/2023-33 ze dne 16. 6. 2023 určil, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy a věc postoupil k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“).

4. Soud prvního stupně napadeným usnesením návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověl v rozsahu uložení povinnosti žalovanému zdržet se jakéhokoli nakládání s obchodním podílem krom jeho převodu žalobkyni (výrok I). Návrh, aby byla společnosti uložena povinnost zdržet se jakékoli nakládání s pozemkem, zamítl (výrok II). V odůvodnění uvedl, že žalobkyně osvědčila uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, na základě které se žalovaný zavázal za stanovených podmínek uzavřít smlouvu o převodu obchodního podílu ve společnosti. Dále taktéž uznal za osvědčené, že žalobkyně nabyla práva a povinnosti ze smlouvy o smlouvě budoucí na základě dohody, což bylo žalovanému oznámeno dne 8. března 2023. Žalobkyně podle soudu prvního stupně taktéž osvědčila, že vyzvala žalovaného k uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu s odkazem na čl. II odst. 5 smlouvy o smlouvě budoucí a složila kupní cenu ve výši 24 000 000 Kč do advokátní úschovy. Žalovaný však k výzvě smlouvu o převodu obchodního podílu neuzavřel. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že výkon rozhodnutí o nahrazení projevu vůle žalovaného by mohl být ohrožen za situace, kdy by žalovaný předmětný podíl zcizil. Ohledně nároku žalobkyně, aby byla společnosti uložena povinnost zdržet se jakéhokoli nakládání s pozemkem, uzavřel soud prvního stupně, že společnost není účastníkem řízení, stojí mimo smluvní vztah a není ve vztahu k žalobkyni nijak zavázána. Jestliže se žalovaný zavázal k tomu, že obchodní podíl bude mít určitou kvalitu, musí žalobkyně případný nedostatek těchto kvalit řešit jinými právními prostředky vůči žalovanému. Soud prvního stupně tak neshledal podmínky pro nařízení předběžného opatření, aby zakázal společnosti dispozici s předmětným pozemkem.

5. Proti výroku II. tohoto usnesení podala žalobkyně odvolání. Uvedla, že soud prvního stupně nikterak nezohlednil další rozhodné skutečnosti, zakládající důvodnou obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí. Zdůraznila, že společnost je vlastníkem pozemku, který je jedinou významnou majetkovou hodnotou společnosti a hlavním důvodem, pro který má dojít k uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu. Pokud by společnost nebyla vlastníkem pozemku, neměla by žalobkyně zájem obchodní podíl nabýt. V případě zcizení nebo zatížení pozemku by bylo součástí smlouvy o převodu obchodního podílu nepravdivé prohlášení, že „společnost je ke dni uzavření smlouvy o převodu vlastníkem pozemku nezatíženého žádnými právními vadami“. Žalobkyně tvrdí, že existuje obava z ohrožení výkonu navrhovaného rozhodnutí a žalovaný, jakožto jednatel a jediný společník společnosti, může zmařit účel, pro který má být smlouva o převodu obchodního podílu uzavřena. Svoji obavu odůvodňuje dosavadním přístupem žalovaného a jeho prohlášením během telefonátu dne 3. 5. 2023 s panem [právnická osoba] (jednatelem žalobkyně), že „nerozumí tomu, proč celou věc řeší přes právníky, když prozatím nic nikam nepřevedl. Žalobkyně dále zdůrazňuje, že žalovaný je jediným společníkem a jednatelem společnosti a nemá sebemenší zájem na uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu. Uvádí, že její právo na poskytnutí ochrany z titulu předběžného opatření je silnější než její případné budoucí právo uplatnit vůči žalovanému práva z odpovědnosti za vady. V neposlední řadě poukazuje žalobkyně na § 76 odst. 2 o. s. ř. a uvádí, že v případě uložení povinnosti přímo účastníkovi lze uložit povinnost i jinému subjektu než účastníkovi. Žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud zrušil výrok II. napadaného usnesení a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Proti výroku I. tohoto usnesení podal odvolání žalovaný. Namítá, že nebyly splněny podmínky dle § 74 a 75c o. s. ř. Návrh na nařízení předběžného opatření považuje za neurčitý a nesrozumitelný, jelikož není zřejmé, z jakého důvodu se žalobkyně vydání předběžného opatření dovolává. Dále namítá, že v návrhu na vydání předběžného opatření nejsou uvedeny skutečnosti, proč je potřeba zatímně upravit poměry účastníků. Stejně tak odůvodnění napadaného usnesení považuje žalovaný za zcela nedostatečné, neboť soud prvního stupně neuvedl žádné skutečnosti, proč by existovala reálná obava, že by mohl být výkon soudního rozhodnutí ohrožen. Za zcela neosvědčené pak považuje tvrzení, že žalovaný sdělil jednateli žalobkyně panu [právnická osoba], „že nerozumí tomu, proč celou věc řeší přes právníky, když prozatím nic nikam nepřevedl“. K tomuto tvrzení žalovaný uvedl, že z ničeho, co během půlhodinového telefonického rozhovoru dne 3. 5. 2023 zaznělo, nebylo možno usuzovat, že by žalovaný uvažoval o převedení obchodního podílu někomu jinému než žalobkyni a stejně tak, že má v úmyslu zcizit nějaké nemovitosti. Žalovaný taktéž zdůraznil, že se nikdy nesnažil převést svůj podíl na nikoho jiného než na žalobkyni a ani ohledně toho nevedl žádná jednání. Naopak žalobkyně se dle žalovaného nesnaží o smírné vyřešení věci a snaží se poškodit práva žalovaného. Dále uvádí, že žalobkyně pomocí listin uvedených ve spise neosvědčila nárok na nahrazení projevu vůle a závěry soudu prvního stupně z údajně osvědčených skutečností jsou vadné. Souhlasí s tvrzením, že žalobkyně skutečně vyzvala žalovaného k uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu, a to ve znění návrhu ze dne 13. 4. 2023. Avšak smlouva o převodu podílu nebyla doplněna podle podmínek smlouvy o smlouvě budoucí a aktuální situace, tudíž žalovaný návrh smlouvy o převodu podílu ze dne 13. 4. 2023 odmítl a nepovažuje výzvu za řádnou. Konkrétně pak namítá nesoulad kupní ceny uvedené v návrhu ze dne 13. 4. 2023 s podmínkami uvedenými ve smlouvě o smlouvě budoucí. K úschově kupní ceny do advokátní úschovy a výplaty kupní ceny uvádí, že smlouva o advokátní úschově je zcela jednostranně postavená ve prospěch žalobkyně, kdy žalovaný není smluvní stranou a smlouva o úschově může být měněna bez jeho souhlasu. Žalovaný navrhuje, aby odvolací soud věc opětovně posoudil a změnil výrok I. napadaného usnesení, že se návrh žalobkyně odmítá a případně, aby návrh na vydání předběžného opatření v rozsahu, ve kterém bylo napadaným usnesením nařízeno, zamítl. Eventuálně navrhuje, aby výrok I. napadaného usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně.

7. Žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil přípisem, v němž uvádí, že s žalobkyní podaným odvoláním nesouhlasí a považuje je za nedůvodné. Konstatuje, že uložit povinnost předběžným opatřením třetí osobě, která není účastníkem řízení, lze zcela výjimečně a pouze pokud bude uložena povinnost i přímo účastníkovi. Zdůrazňuje, že společnost stojí mimo smluvní vztah a není tak ve vztahu k žalobkyni nijak zavázána. Žalobkyně dle žalovaného neprokázala, že by existovala důvodná obava, že by se společnost chystala prodat nebo zatížit svůj pozemek a ani neuvedla žádná konkrétní tvrzení či skutečnosti, ze kterých by se dalo uvažovat, že společnost o prodeji či zatížení pozemku uvažuje. Domnívá se, že případný možný nesoulad „kvality“ obchodní podílu ve společnosti při jeho převodu musí řešit žalobkyně jinými právními prostředky vůči žalovanému.

8. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila přípisem, ve kterém uvádí, že považuje usnesení soudu první stupně ve výroku I. za věcně správné. Předně se žalobce vyjádřil k otázce osvědčení nároku ve spojitosti s právními předpisy a judikaturou. Uvádí, že k tomu, aby soud nařídil předběžné opatření, postačuje, že tvrzené skutečnosti se jeví jako pravděpodobné. Své tvrzení podkládá usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 2014, č. j. 1 Cmo 162/2014-222, které taktéž uváděl ve svém podání žalovaný, avšak konstatuje, že tento judikát přisvědčuje správnosti postupu soudu prvního stupně. Ve smyslu § 102 o. s. ř. žalobkyně uvádí, že naplnila oba důvody pro vydání předběžného opatření. Skutečnosti odůvodňující obavu z ohrožení výkonu navrhovaného rozhodnutí nemusí být prokázány bez jakýchkoliv pochybností. Dále upozorňuje, že pokud by nebylo nařízeno předběžné opatření, byl by ohrožen výkon rozhodnutí. Tvrzení žalovaného, týkající se postupu obou účastníků v souvislosti s uzavřením smlouvy o převodu podílu, považuje žalobkyně za nadbytečné, jelikož se vyjadřuje už k věci samé. Přesto žalobkyně uvádí, že tvrzení žalovaného neodpovídají skutečnosti. Závěrem žalobkyně znovu zdůrazňuje, že žalovaný by mohl zmařit převod obchodního podílu před vydáním rozhodnutí ve věci samé tak, že například obchodní podíl ve společnosti zcizí. Navrhuje, aby odvolací soud potvrdil výrok I. napadaného usnesení jako věcně správný.

9. Společnost se vyjádřila k návrhu na vydání předběžného opatření a odvolání žalobkyně a žalovaného přípisem. Uvedla, že souhlasí s podaným odvoláním žalovaného proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně a nevyhovění návrhu žalobkyně na vydání předběžného opatření směřujícího vůči společnosti. Konstatuje, že uložit povinnost předběžným opatřením osobě odlišné od účastníka řízení ve věci samé lze pouze výjimečně a za předpokladu, že bude předběžným opatřením uložena povinnost přímo účastníkovi řízení. Žalobkyně ve svém návrhu na vydání předběžného opatření netvrdila konkrétní skutečnosti, ze kterých vyplývá důvodná obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a nelze tedy vycházet pouze z abstraktního, neprokázaného a neosvědčeného tvrzení žalobkyně. Domnívá se, že nebylo prokázáno, že je třeba prozatímně upravit poměry účastníků. K odvolání žalobkyně proti výroku II. napadaného usnesení se společnost vyjádřila tak, že se ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně. Společnost nepovažuje za důvodné takto rozsáhlé omezení. Obzvlášť pokud nebylo žalobkyní prokázáno, že je tu konkrétní důvodná obava, že by se společnost chystala převést či zatížit pozemek, že by k tomu prováděla konkrétní kroky nebo že by o tom uvažovala. Společnost dále upozorňuje, že pod zákazem „nakládání s pozemkem“ je třeba rozumět například i zákaz pronajímaní prostorů v budově, která je součástí pozemku, což by společnost připravilo zcela bezdůvodně o naprosto zásadní zdroj jejích příjmů. Předběžné opatření směřující vůči společnosti považuje za zcela nepřiměřené a nedůvodné. Navrhuje, aby změnil výrok I. napadaného usnesení tak, že se návrh žalobkyně odmítá, případně aby návrh na vydání předběžného opatření v rozsahu, ve kterém bylo napadaným usnesením nařízeno, zamítl. Dále navrhuje, aby odvolací soud potvrdil výrok II. nebo případně změnil napadané usnesení tak, že se návrh na vydání předběžného opatření v rozsahu směřující vůči účastníkovi odmítá.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání žalobkyně proti výroku II. bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání proti výroku II. napadeného usnesení není důvodné. Odvolání žalovaného proti výroku I. shledal odvolací soud nejen přípustným, ale i důvodným.

11. Podle § 102 o. s. ř., je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. (odstavec 1). Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně. (odstavec 3 věta druhá).

12. Podle § 75c o. s. ř. předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením (odst. 1). Pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně (odstavec 4).

13. Podle § 76 odst. 2 o. s. ř. předběžným opatřením lze uložit povinnost někomu jinému než účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat.

14. V projednávané věci souhlasí odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně listinami přiloženými k návrhu osvědčila, že dne 19. 11. 2021 byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí mezi [právnická osoba]. jako budoucím nabyvatelem a žalovaným, jako budoucím převodcem. Dále, že byla uzavřena dohoda o postoupení, na základě níž žalobkyně nabyla práva a povinnosti plynoucí ze smlouvy o smlouvě budoucí, o čemž byl žalovaný dne 25. 3. 2022 informován. Žalobkyně také osvědčila, že zaslala dne 13. 4. 2023 žalovanému výzvu k uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu, která byla žalovanému doručena dne 14. 4. 2023.

15. Ústavní soud v usnesení ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 163/09, citoval svá předchozí rozhodnutí a uvedl, že „smyslem předběžného opatření je zatímní úprava poměrů účastníků (nikoli s konečnou platností), přičemž musí být poskytnuta ochrana jak tomu, kdo o vydání předběžného opatření žádá, tak v rámci ústavních pravidel i tomu, vůči komu předběžné opatření směřuje (čl. 90 Ústavy). Současně platí, že "ochrana toho, proti komu má navrhované předběžné opatření směřovat, však nemůže dosáhnout takové intenzity, aby prakticky znemožnila ochranu oprávněných zájmů druhé strany". Ústavní soud opětovně zdůrazňuje i důsledky toho, že v případě předběžného opatření se jedná o opatření s omezenou dobou trvání (§ 77 o. s. ř.), které může být k návrhu zrušeno (§ 77 odst. 2, věta první, o. s. ř.) a není jím ani prejudikován konečný výsledek sporu. Má-li být předběžné opatření nařízeno, musí být tím, kdo takový návrh činí, "prokázána" především potřeba zatímní úpravy právních poměrů účastníků, respektive obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen [§ 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř.]; tato potřeba nastává – obecně vzato – v těch případech, kde by nenařízením předběžného opatření vznikl prostor pro jednání, jež by vytvořilo nezvratný stav, resp. jež by vedlo k neodčinitelným následkům. Co do podmínky "prokázání" pak platí, že jde o více než osvědčení, tedy že o důvodech potřeby prozatímní úpravy musí navrhovatel soud přesvědčit, na druhé straně však zde nemá místo dokazování v procesním smyslu, pro které z povahy věci není prostor (viz kupříkladu absence jednání).“

16. Právě z důvodu proporcionality předběžného opatření je zapotřebí, aby potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků, kterou se nutně zasahuje do poměrů žalovaného, byla reálná, nikoli pouze hypotetická. To znamená, že žalobce musí soud přesvědčit o tom, že mu hrozí reálná a vážná újma, která odůvodňuje předběžný zásah do poměrů žalovaného, případně dokonce třetí osoby. Navíc navržený zásah musí být přiměřený hrozící újmě.

17. Odvolací soud vychází z tvrzení účastníků řízení, ze kterých vyplývá, že obě strany spolu před i po zaslání výzvy komunikovaly. Z e-mailových zpráv přiložených k žalobě lze vyčíst, že žalovaný nesouhlasí s navrženou kupní cenou za obchodní podíl, o čemž s žalobkyní jednal ještě před zasláním výzvy. Z vyjádření žalovaného k výzvě ze dne 13. 4. 2023, které předložila žalobkyně, lze pak usoudit, že žalovaný hodlá dostát svým povinnostem plynoucím ze smlouvy o smlouvě budoucí a uzavřít smlouvu o převodu obchodního podílu, ale nesouhlasí s návrhem této smlouvy, která mu byla zaslána spolu s výzvou ze dne 13. 4. 2023 a s obsahem smlouvy o advokátní úschově kupní ceny. Žalovaný tvrdí, že žalobkyní navržená kupní cena neodpovídá způsobu určení kupní ceny, dohodnutému ve smlouvě o smlouvě budoucí. Odmítnutí uzavřít kupní smlouvu v předeslaném kontextu nezakládá obavu, že by se žalovaný chystal převést svůj obchodní podíl na jinou osobu než na žalobkyni. Údajná věta žalovaného, „že nerozumí tomu, proč celou věc řeší přes právníky, když prozatím nic nikam nepřevedl“ naopak v uvedených souvislostech vyznívá logicky, neboť podle žalovaného by žalobkyně měla upravit návrh kupní smlouvy. Žalobkyně neposkytla ani žádná další konkrétní tvrzení, ze kterých by vyplývala obava, že žalovaný obchodní podíl zcizí, případně že společnost zcizí či zatíží pozemek.

18. Potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků tak z návrhu na vydání předběžného opatření nevyplývá.

19. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil ve výroku I. tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl.

20. Ustanovení § 76 odst. 2 o. s. ř. umožňuje uložení předběžného opatření i osobě od účastníka odlišné, lze-li to na ní spravedlivě požadovat. „Tím je míněna situace, kdy uložení povinnosti předběžným opatřením třetí osobě zajišťuje plnění povinnosti stanovené předběžným opatřením účastníkovi. Smyslem uložení povinnosti třetí osobě předběžným opatřením je zajistit součinnost účastníku při plnění jemu uložených povinností. Nelze proto uvažovat o nařízení předběžného opatření, které by ukládalo povinnosti třetí osobě, aniž by z něj byl zavázán sám účastník.“ (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. dubna 2021, sp. zn. 7 Cmo 89/2021). Neukládá-li soud předběžným opatřením žádnou povinnost žalovanému, nemůže ji uložit ani společnosti jako třetí osobě.

21. Odvolací soud navíc nepovažuje za prokázanou ani obavu žalobkyně z toho, že společnost pozemek zcizí, případně jej zatíží věcným právem třetí osoby. Není-li prokázána obava, že žalovaný zmaří splnění svého závazku prodat obchodní podíl žalobkyni, není prokázána ani obava, že žalovaným ovládaná společnost zmaří účel převodu obchodního podílu tím, že prodá pozemek třetí osobě.

22. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku II. o uložení povinnosti společnosti, zdržet se jakéhokoli nakládání s pozemkem, neboť je v této části věcně správné (§ 219 o. s. ř.).

23. O nákladech řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci.