o návrhu na zápis změny do obchodního rejstříku, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. srpna 2023 č. j. Dr 4724/RD100/MSPH, Fj 270839/2023/MSPH,

1. Dne 14. 7. 2023 došel Městskému soudu v Praze coby rejstříkovému soudu (dále též jen „rejstříkový soud“ či „soud“) návrh na zápis změn do obchodního rejstříku z datové schránky [Jméno advokáta], advokáta. Jako navrhovatel bylo uvedeno [Jméno navrhovatele], za něž návrh podal [Jméno advokáta], advokát. K návrhu byla mj. doložena plná moc ze dne 28. 6. 2021, jíž udělilo [Jméno navrhovatele] [Jméno advokáta], advokátovi, k zastupování ve všech záležitostech týkajících se zápisu do veřejných rejstříků, zejména obchodního rejstříku.

2. Rejstříkový soud usnesením ze dne 31. července 2023 č. j. Dr 4724/RD94/MSPH, Fj 270839/2023/MSPH vyzval navrhovatele k doložení pověření pro místopředsedu představenstva [adresa] a pro člena představenstva [Anonymizováno], které je opravňuje k zastupování navrhovatele - [právnická osoba] (dále též jen „družstvo“) „k jednání před veřejným rejstříkem“ nebo plnou moc pro „jednání před veřejným rejstříkem“ od předsedy představenstva, úředně ověřený podpis předsedy, anebo stejnopis podaného návrhu s úředně ověřeným podpisem osoby oprávněné jednat za navrhovatele před soudem (tj. předseda představenstva [tituly před jménem])…

3. Proti usnesení soudu prvního stupně (tj. výzvě) podal navrhovatel námitky, o nichž bylo rozhodnuto soudem tak, že byly potvrzeny usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. srpna 2023 č. j. Dr 4724/RD97/MSPH, Fj 270839/2023/MSPH.

4. Následně Městský soud v Praze coby soud prvního stupně v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že „Řízení o zápis změny ze dne 14. července 2023 pod Fj 270839/2023/MSPH se zastavuje.“ (výrok I.) a dále rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku (výrok II.).

5. V odůvodnění soud prvního stupně rekapituloval dosavadní průběh řízení, citoval ustanovení § 21 odst. 1 o. s. ř., z čehož dovodil, že návrh na zápis změny do veřejného rejstříku má podávat předseda představenstva, popř. pověřený člen. Uzavřel, že vzhledem k nedoložení požadované plné moci soud řízení zastavil s odkazem na ustanovení § 103 a 104 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. V odvolání uvedl, že v rozhodování soud prvního stupně nesprávně právně posoudil právní úpravu zastoupení a nesprávně aplikoval ustanovení § 21 o. s. ř., neboť zaměňuje to, kdo je oprávněn podle § 21 odst. 2 o. s. ř., procesněprávně jednat za právnickou osobu v řízení před soudem s tím, kdo je oprávněn udělit plnou moc k zastupování v řízení podle § 24 o. s. ř., což je hmotněprávním jednáním. Dle názoru odvolatele je již judikatorně vyřešenou otázkou, že právní úprava jednání za právnickou osobu v řízení, jež podléhá pravidlům o. s. ř., se vztahuje toliko na (dříve) přímé jednání právnické osoby. Účelem stanovení jedné konkrétní osoby je, aby za účastníka řízení nemuselo jednat více osob, a aby bylo postaveno na jisto, zda byl procesní úkon učiněn či nikoli. V počátku stojí rozlišení mezi tím, kdo je oprávněn projevovat vůli přímo za právnickou osobu v řízení a kdo může být jejím smluvním zástupcem na základě plné moci a odkázal na toto rozlišení ve sbírkovém rozhodnutí R 12/1976 - NS so. zn. Cpj 50/75 s tím, že závěry vyšší soudní úřednice i soudkyně jsou ve zcela zjevném rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu reprezentovanou výše uvedeným rozhodnutím a rozhodnutím ze dne 20. 10. 2016 sp. zn. 33 Cdo 3115/2016. V uvedené věci projednávané Nejvyšším soudem byla jako platná pro občanské soudní řízení shledána plná moc pro zastupování v řízení udělená dokonce i jiným smluvním zmocněncem právnické osoby (nikoli členem jejího statutárního orgánu). Je tedy dle odvolatele zřejmé, že na udělování plné moci se nemůže uplatnit ust. § 21 o. s. ř., neboť plná moc, a to i určená k zastupování v soudním řízení, je hmotněprávním jednáním právnické osoby ve formě jednostranného projevu její vůle, který za ni může učinit jakákoli osoba, která je k tomu podle hmotného práva oprávněna (člen statuárního orgánu v souladu se zapsaný způsobem zastupování). Udělení procesní plné moci k zastupování tedy není procesním úkonem společnosti v řízení podle ust. § 21 o. s. ř., ale hmotněprávním jednáním společnosti, které je činěno v souladu s hmotněprávními předpisy. S ohledem na právní názor vyslovený v citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu tak občanský soudní řád jako veřejnoprávní předpis nijak nezasahuje do hmotněprávní způsobilosti statutárního orgánu společnosti a jeho členů k činění právního jednání za společnost. V nyní projednávané věci byla předložena plná moc udělená místopředsedou představenstva a dalším členem představenstva, a to advokátovi pro veškerá řízení před rejstříkovým soudem. Členové statuárního orgánu tuto plnou udělili způsobem zapsaným v obchodním rejstříku a tato plná moc má všechny nezbytné náležitosti.

7. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Podle ustanovení § 103 o. s. ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření, ... Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví. To vše ve smyslu § 120 z. v. r. platí i pro rejstříkové řízení.

10. Podle ustanovení § 21 odst. 1 o. s. ř. za právnickou osobu jedná a) člen statutárního orgánu; tvoříli statutární orgán více osob, jedná za právnickou osobu předseda statutárního orgánu, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen; b) její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen,…… d) její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně. Dle § 21 odst. 5 o. s. ř. každý, kdo jedná za právnickou osobu, musí své oprávnění prokázat. V téže věci může za právnickou osobu současně jednat jen jediná osoba. Podle § 24 odst. 1 o. s. ř. se účastník může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí; v téže věci může mít účastník současně jen jednoho zvoleného zástupce. Podle § 28 odst. 1 o. s. ř. zástupci, jejž si účastník zvolí, udělí písemně nebo ústně do protokolu procesní plnou moc nebo plnou moc jen pro určité úkony. Podle § 25 odst. 1 o. s. ř. si zástupcem účastník může vždy zvolit advokáta, tomu lze udělit plnou moc pro celé řízení („procesní plná moc“).

11. Obecně platí, že rozhodnutí o tom, prostřednictvím které z osob uvedených v § 21 odst. 1 o. s. ř. bude právnická osoba v soudním řízení jednat, je věcí samotné právnické osoby. Stejně tak je věcí právnické osoby, zda udělí jiné osobě plnou moc, aby za ní před soudem jednala. Právní úprava procesních jednání právnických osob v řízení před soudem se na rejstříkové řízení aplikuje na základě § 120 z. v. r. Právní úprava procesního jednání právnických osob dle § 21 o. s. ř. je úpravou speciální ve vztahu k tzv. hmotněprávnímu jednání právnických osob, jež je pro jednotlivé typy právnických osob normováno v příslušných hmotněprávních předpisech, a jež se potud navenek projevuje ve veřejném rejstříku zapsaným způsobem jednání statutárního orgánu resp. jeho členů navenek. Statutárním orgánem družstva je podle § 705 z. o. k. představenstvo, jak je tomu i v daném případě. Navenek družstvo jedná způsobem zapsaným v obchodním rejstříku viz § 25 odst. 1 písm. g) z. v. r. Takto zapsaný způsob jednání je tzv. jednáním „hmotněprávním“. Družstvo takto jedná navenek v rámci svých právních jednání. Jak již bylo výše řečeno, jde-li o tzv. procesní jednání, tedy jednání účastníka řízení - právnické osoby, před civilním soudem, včetně soudu rejstříkového, použije se pro určení osob takto jednajících případně způsobu jejich jednání ust. § 21 o. s. ř. coby procesní předpis, coby předpis speciální ve vztahu ke hmotněprávní úpravě (viz výše). Za družstvo mající představenstvo coby statutární orgán tedy procesní jednání podle § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. činí buďto předseda představenstva, nebo představenstvem pověřený člen. Pověřením se rozumí rozhodnutí představenstva coby kolektivního statutárního orgánu o tom, kdo ze členů představenstva bude za družstvo vůči soudu procesně jednat.

12. Jak plyne z výše citovaných ustanovení o zastoupení, tak z ust. § 21 odst. 5 o. s. ř., každá osoba jednající za právnickou osobu před soudem, tedy osoba činící procesní úkony - jednání, musí soudu doložit resp. prokázat své oprávnění takto jednat. V případě tzv. přímého procesního jednání právnické osoby zapsané ve veřejném rejstříku vyplývá to, kdo je statutárním orgánem právnické osoby, případně jiným typem jejího zástupce zapsaným ve veřejném rejstříku /viz prokurista či vedoucí odštěpného závodu/ právě z uvedeného veřejného rejstříku, pročež to již není třeba dokládat. Soud tedy primárně vyjde z toho, kdo je zapsán jako člen statutárního orgánu ve veřejném rejstříku. Nicméně pověření člena kolektivního statutárního orgánu samozřejmě dokládat nutné je, neboť z veřejného rejstříku nevyplývá (ledaže by tam bylo zapsáno coby fakultativní skutečnost), obdobně je třeba soudu doložit pověření zaměstnance (viz § 21 odst. 1 písm. b) o. s. ř.). V každém případě je povinen doložit své oprávnění jednat za právnickou osobu její zástupce na základě plné moci (viz § 24 a násl. o. s. ř.), včetně advokáta. Odvolací soud nemá žádnou pochybnost, a potud není nijak v rozporu s odvolatelem v tom, že by vztah zmocnění jsoucí mezi právnickou osobou a jejím zástupcem - advokátem, nebyl vztahem tzv. hmotněprávním, což platí i ohledně práv a povinností inter partes při zmocnění advokáta k jednání před soudem - procesní plné moci. V žádném případě to však neplatí ve vztahu k procesním úkonům vůči soudu, a to včetně dokládání oprávněn k jednání za právnickou osobu - účastníka řízení - navrhovatele. Je zjevné, že způsob odměňování advokáta či jeho povinnosti vůči klientovi se řídí primárně smluvním ujednáním, případně dalšími předpisy majícími potud tzv. hmotněprávní charakter viz zákon o advokacii apod. Nicméně jak je patrné i jen z názvu nadpisu ust. § 24 a násl. o. s. ř. „Zástupci účastníků b) na základě právní moci“, jakož a především z obsahu tam se nalézajících ustanovení /z nichž relevantní část je citována výše/, má-li zástupce účastníka řízení před soudem prvního stupně vystupovat před soudem, musí být zmocněn, tedy musí mu být účastníkem udělena plná moc. Toto jednání je potud jednáním procesním, pokud je vyjeveno navenek vůči soudu, tedy plná moc je soudu předkládána. Právě a jedině tato plná moc totiž opravňuje zástupce účastníka účastníkova práva vykonávat vůči soudu, stejně tak i vůči soudu plnit jeho povinnosti. To vše zmocněnec - zástupce - advokát činí za účastníka. Udělení plné moci coby tzv. průkazu zmocnění, tedy listiny dokládající - „prokazující“ soudu, že zmocněný zástupce - zmocněnec, je oprávněn za účastníka před soudem jednat, je tedy potud procesním jednáním účastníka. Je-li účastníkem právnická osoba, pak z uvedeného vyplývá, že při udělování plné moci jedná osobami a způsoby uvedenými v ust. § 21 o. s. ř. V případě kolektivního statutárního orgánu tak plnou moc uděluje předseda tohoto orgánu nebo osoba k tomu pověřená kolektivním orgánem (k charakteru pověření viz výše). Jinak řečeno, jednání právnické osoby při udělení plné moci je stejné, jako je přímé jednání právnické osoby vůči soudu, tedy jednání podle § 21 o. s. ř.

13. Pro dokreslení lze uvést, že ke shodným závěrům jako odvolací soud dospěla i odborná právní teorie v komentářové literatuře: „Jednání právnických osob v řízení před soudem je upraveno specificky oproti úpravě v hmotném právu, kde došlo od 1. 1. 2014 k podstatným koncepčním změnám…..Procesní úprava přímého jednání právnických osob v občanském soudním řádu je vůči hmotněprávní úpravě v postavení speciality, takže se pro jednání právnických osob před soudem použije přednostně. Oproti obecné hmotněprávní úpravě vykazuje určité odchylky. Podle § 21 za právnickou osobu jednají: člen statutárního orgánu (je-li předsedou nebo pověřeným členem právnická osoba, jedná vždy fyzická osoba, která je k tomu touto právnickou osobou zmocněna nebo jinak oprávněna), ….Uvedený výčet obsahuje alternativy, které se navzájem vylučují, neboť za právnickou osobu může v téže věci jednat vždy jen jedna osoba (viz odst. 5). Procesní jednání shora uvedených fyzických osob za právnickou osobu před soudem je co do rozsahu stejné, všechny uvedené fyzické osoby jednají přímo za právnickou osobu a stejným způsobem ji zavazují při všech procesních úkonech. Oprávnění všech uvedených osob jednat za právnickou osobu vyplývá ze zákona veřejného práva, a je proto nepřenosné projevem vůle na jiné osoby. To prakticky znamená, že uvedené osoby mohou jménem právnické osoby činit všechny procesní úkony, včetně např. zmocnění smluvního zástupce k procesnímu zastoupení právnické osoby, ale nemohou pověřit další osoby k přímému jednání za právnickou osobu. … Odchylkou oproti obecné občanskoprávní úpravě v procesu je, že tvoří-li statutární orgán více fyzických osob, jedná za právnickou osobu pouze jedna, a to buď předseda vícečlenného statutárního orgánu, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen. To má podstatné praktické důsledky, které zjednodušují proces jednání před soudem a provádění procesních úkonů právnické osoby vůči soudu.“ - viz komentář k § 21 o. s. ř. in Jirsa, J. a kol., Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha I. § 1 - 78 občanského soudního řádu. Karel Havlíček, 2014, či dále: „Právnická osoba není přirozeným subjektem práva, ale fikcí. Protože nemá vlastní vůli, nejedná ve vztahu k soudu přímo, ale prostřednictvím přirozené osoby - člověka. Tento fakt § 21 výslovně zdůrazňuje, ale zároveň z něho plyne, že jednají-li „za“ právnickou osobu ti, kdo jsou k tomu povoláni přímo procesní normou, nejde o její zastoupení, ale o přímé jednání právnické osoby. O procesní zastoupení se jedná až tehdy, když jménem právnické osoby (§ 24 a násl.) jedná člověk, který k tomu byl právnickou osobou pověřen (§ 24 a násl.), případně byl k jednání jménem právnické osoby povolán rozhodnutím soudu (§ 29 odst. 2). Ustanovení § 21 odst. 1 normuje, že „za“ právnickou osobu jedná buď předseda kolektivního statutárního orgánu (a to bez dalšího pověření) nebo člen kolektivního statutárního orgánu, jenž byl k tomu „pověřen“. Z logiky věci plyne, že „pověření“ jinému členovi než předsedovi statutárního orgánu k jednání „za“ právnickou osobu uděluje právě kolektivní statutární orgán, a nikoliv osoba, která je podle hmotného práva oprávněna jednat jménem právnické osoby. Vůle k ustavení tedy musí vzejít právě z kolektivního statutárního orgánu, a nikoliv od osoby, která je oprávněna k jednání „za“ právnickou osobu podle hmotného práva (například od tzv. generálního ředitele, který zároveň není osobou podle § 21 odst. 1). Obecně k osobám jednajícím „za“ právnickou osobu. Při vymezení okruhu osob, které jsou oprávněny jednat za právnickou osobu, je třeba si vystačit s § 21 a s případnými na něj navazujícími procesními normami. Normy hmotného práva, jež upravují jednání jménem právnické osoby lze využít jen tehdy, když to § 21 výslovně předpokládá.“ - viz komentář k § 21 o. s. ř. in Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2021.

14. Ke shodným závěrům jako odvolací soud ohledně toho, že pro jednání právnické osoby před soudem se použije ustanovení § 21 o. s. ř., nikoliv hmotněprávní úprava, ostatně dospěla i judikatura. Tento závěr vyplývá např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2015 sp. zn. 26 Cdo 3758/2015: „Návrh na zastavení exekuce je procesním úkonem účastníka řízení. Jestliže je tímto účastníkem právnická osoba, může vykonávat procesní práva a povinnosti jen prostřednictvím fyzické osoby. Podle ustanovení § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. za právnickou osobu jedná a) její statutární orgán; tvoří-li statutární orgán více fyzických osob, jedná za právnickou osobu jeho předseda, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen. Podle ustanovení § 21 odst. 5 o. s. ř. musí každý, kdo jedná za právnickou osobu, své oprávnění prokázat. V téže věci může za právnickou osobu současně jednat jen jediná osoba. Jednal-li za právnickou osobu někdo, kdo k tomu nebyl oprávněn, jde o odstranitelný nedostatek podmínky řízení ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. Jestliže pak osoba, která nebyla oprávněna za právnickou osobu jednat, za ni podala opravný prostředek, a jestliže statutární orgán této právnické osoby ani dodatečně tento procesní úkon neschválí, soud řízení o takovém podání zastaví (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. ledna 1998, sp. zn. 1 Odon 60/97, uveřejněné pod číslem 64/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).“ Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2012 sp. zn. 2190/2011: „Vyšlo-li za řízení najevo, že právnická osoba nemůže jako účastník řízení před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni (ve smyslu ustanovení § 21 o.s.ř.) jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni (ve smyslu ustanovení § 21 o.s.ř.) jednat, soud ustanoví takové právnické osobě opatrovníka, je-li tu nebezpečí z prodlení (§ 29 odst.2 o.s.ř.). Ustanovený opatrovník má stejné postavení jako zástupce na základě procesní plné moci (§ 31 odst.1 o.s.ř.); byl-li opatrovníkem ustanoven advokát, má stejné právní postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc (§ 31 odst.2 o. s. ř.).“

15. V daném případě byla rejstříkovému soudu opakovaně doložena plná moc pro předmětné soudní (rejstříkové) řízení. Ta byla sice udělena v souladu s hmotněprávním způsobem jednání právnické osoby - družstva, zapsaného v obchodním rejstříku ([adresa] coby místopředsedou představenstva a [Anonymizováno] coby členem představenstva), z hlediska procesního jednání (viz. výše uvedená argumentace odvolacího soudu) však nebylo doloženo, že by jmenované členové představenstva byli k příslušnému procesnímu jednání - udělení plné moci advokátovi, představenstvem pověřeni (viz § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 120 z. v. r.). V posuzovaném případě šlo o odstranitelný nedostatek podmínky řízení, proto rejstříkový soud správně vyzval navrhovatele k jeho odstranění. Jelikož se nepodařilo soudu prvního stupně ani přes tuto výzvu odstranit popsaný nedostatek podmínky řízení, byl dán důvod pro zastavení tohoto řízení dle ust. § 104 odst. 2 o. s. ř. (ve spojení s § 120 z. v. r.).

16. Za této procesní situace soud prvního stupně správně rozhodl o zastavení řízení. Proto odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné.