o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánů spolku ze dne 14. 4. 2024, 17. 4. 2024 a 1. 7. 2024, o odvolání účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2025, č. j. 62 Cm 214/2024-58

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 12. 7. 2024 domáhala se navrhovatelka vyslovení neplatnosti následujících rozhodnutí orgánů [právnická osoba]. (dále jen „spolek“):

a. rozhodnutí komise rozhodčích spolku ze dne 14. 4. 2024, kterým byla fena navrhovatelky, border kolie jménem [Anonymizováno] (dále jen „fena“), přeřazena do výškové kategorie L, eventuálně pro případ, že by soud dospěl k závěru, že se nejedná o rozhodnutí komise rozhodčích, neplatnosti rozhodnutí výkonného výboru spolku ze stejného dne se stejným obsahem,

b. rozhodnutí výkonného výboru spolku ze dne 17. 4. 2024 o schválení nominace reprezentantů České republiky na mistrovství světa juniorů [Anonymizováno] v [Anonymizováno] (dále jen „mistrovství světa“) pro kategorii „Intermediate“,

c. rozhodnutí výkonného výboru spolku ze dne 1. 7. 2024 o anulování výsledků závodu č. [Anonymizováno], včetně opravy výsledkové listiny, a o udělení sankce navrhovatelce spočívající v zákazu startů na závodech agility v České republice a v zahraničí do 30. 9. 2024.

2. Dále se navrhovatelka domáhala zveřejnění omluvy za protiprávní rozhodnutí sub c) na webových stránkách spolku a na jeho facebookovém profilu a rovněž peněžitého zadostiučinění ve výši 20 000 Kč.

3. Navrhovatelka uvedla, že je od 9. 3. 2024 členem spolku. Spolek v České republice organizuje aktivity sportu agility (sport se psy podobný koňskému parkuru, při kterém jde o přesnost a nejrychlejší čas při překonání dráhy s překážkami), přičemž schvaluje národní závody a zajišťuje reprezentaci České republiky na mezinárodních závodech. Orgány spolku tvoří podle stanov pouze členská schůze, výkonný výbor a kontrolní a revizní komise. Zásadní rozhodnutí v rámci pořádaných soutěží však činí i rozhodčí, kteří tvoří „jakýsi kvazi orgán“ označovaný jako komise rozhodčích, který však není upraven stanovami. Navrhovatelka se (ve věku 14 let) s fenou zúčastnila kvalifikačních závodů na mistrovství světa, které se mělo konat 18. - 21. 7. 2024, v kategorii „Intermediate“, určené psům, jejichž kohoutková výška nedosahuje 48 cm. Umístily se na 3. místě, což by v souladu s koncepcí reprezentace znamenalo jasnou nominaci. Nominace však byla schválena bez jejich účasti, neboť fena byla „protiprávně“ přeřazena do vyšší kategorie L, ačkoli výšky 48 cm nedosahuje. Přeřazení je podle soutěžního řádu spolku trvalé a není proto němu přípustné odvolání. Přeřazení fakticky fenu vyloučilo ze soutěžního života, neboť psům ve vyšší kategorii bude jen těžko konkurovat a překonávání vyšších překážek bude nadměrně namáhat pohybový aparát feny.

4. Proti rozhodnutí sub a) o přeřazení navrhovatelka konkrétně namítala, že o něm rozhodl subjekt, který není orgánem spolku. Rozhodčí nemají pravomoc k přeřazení feny do jiné kategorie, byli pouze pověřeni měřením. Přeměření nebylo realizováno všemi rozhodčími, kteří k tomu byli pověřeni výkonným výborem, neboť [právnická osoba] se měření nezúčastnil. [právnická osoba] naměřil 48,5 cm, [adresa] cm a [Anonymizováno] 47,9 cm. K hodnotě 48 cm tedy nelze dospět ani aritmetickým průměrem. Při měření nebyla dodržena pravidla pro přeměřování psů daná soutěžním řádem. Fena byla poprvé po dosažení věku 2 let měřena 24. 9. 2023, dosáhla výšky 45,5 cm, a měla proto být trvale zařazena do kategorie Intermediate. K dalšímu měření došlo 23. 6. 2024, při kterém bylo opět změřeno méně než 48 cm. Pokud byly o výšce psa pochyby, mělo být podle pravidel rozhodnuto v jeho prospěch. Psa měřilo celkem 5 osob a z toho jen dvě naměřily výšku, která by znamenala jeho přeřazení do kategorie L. Tyto dvě osoby, tj. otec a dcera [Anonymizováno], provozují chovnou stanici (spolek [Anonymizováno]), z nichž pocházeli dva psi, kteří se v kvalifikačních závodech umístili na 9. a 11. místě. K přeměření psa došlo až po závodě, kdy již byly známy jeho výsledky, a vyřazení feny znamenalo přímou nominaci pro lepšího ze psů z chovatelské stanice [Anonymizováno] a pozici náhradníka pro druhého z nich. K přeměření zároveň došlo ještě před vyhlášením nominace a při měření [Anonymizováno] neukázali (na rozdíl od [Anonymizováno]) navrhovatelce měrku s naměřenou hodnotou. [Anonymizováno] nebyli podle navrhovatelky nestrannými rozhodčími, neboť účast jejich psů na mistrovství světa zvýšila hodnotu psů a prestiž jejich chovné stanice.

5. Proti rozhodnutí sub b) navrhovatelka namítala, že je-li rozhodnutí sub a) nicotné, případně neplatné, splnila navrhovatelka s fenou kvalifikační kritéria, a měla proto být do reprezentace nominována. Proti rozhodnutím sub c) namítala, že v žádném spolkovém předpise není jednání navrhovatelky kvalifikováno jako rozporné s těmito předpisy, ani není upraveno, jaký trest za takové jednání může být uložen, který orgán o něm může rozhodnout a jak má řízení pro takový přestupek, navíc vedené proti nezletilému členovi, probíhat. Navrhovatelce nebylo sděleno, že je proti ní vedeno řízení, jehož výsledkem může být uložení sankce, ani nebyla přizvána na zasedání orgánu, který rozhodl.

6. Spolek ve svém vyjádření namítl překážku věci pravomocně rozhodnuté, neboť věc byla již rozhodnuta Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. 115 C 257/2024-121. Jinak zdůraznil, že navrhovatelka se vstupem do spolku zavázala respektovat jeho vnitřní řád, včetně soutěžního řádu, a přihláškou do reprezentace se zavázala respektovat její koncepci. Podmínkou kvalifikace bylo komisionální měření psa, aby byl pes nominován ve správné velikostní kategorii, přičemž psovod se mohl k měření dostavit před kvalifikačním závodem. Pokud by se nedostavil, měl být pes změřen následně. Součástí mistrovství světa je totiž také měření psa mezinárodními rozhodčími, a pokud by podle jejich měření byl pes přihlášen v nesprávné velikostní kategorii, byl by ze závodu vyloučen. Vyloučení přitom postihne i celý soutěžní tým, neboť do konečných týmových výsledků nelze započítat výsledky vyloučeného psa. Podstatou měření psa přitom není určení jeho přesné výšky, nýbrž zařazení psa do správné velikostní kategorie. Psi, kteří mají startovat na mezinárodních závodech, jsou na kvalifikačních závodech podrobeni měření komisí rozhodčích, jmenovanou výkonným výborem spolku. V projednávané věci fenu měřili mezinárodní rozhodčí stejným způsobem a pomůckami, jako na mezinárodních závodech. Proti takovému měření není podle soutěžního řádu přípustné odvolání a pes je do budoucna povinen startovat v určení velikostní kategorii.

7. V projednávané věci byla podle vyjádření spolku fena navrhovatelky přihlášena na kvalifikační závody pro mistrovství světa 2024. Nezúčastnila se měření před závodem a závodila v kategorii I. Proto byla po závodě podrobena komisionálnímu měření. Ze tří rozhodčích pan [právnická osoba] je mezinárodním rozhodčím. Dva ze tří rozhodčích naměřili více než 48 cm, pročež se rozhodčí shodli na zařazení feny do kategorie L. Fena tedy závodila v jiné kategorii, než do které patřila, pročež nemohla získat nominaci na mistrovství světa. Pokud by se navrhovatelka dostavila k měření před závodem, mohla s fenou závodit ve správné kategorii a pokusit se o získání nominace tam. Protože proti výsledkům měření ze 14. 4. 2024 není přípustné odvolání, neměla navrhovatelka nechat fenu znovu měřit na dalších závodech dne 23. 6. 2024, přičemž navrhovatelka rozhodčí [Anonymizováno] zamlčela, že fena již byla komisionálně přeměřena. Fena dne 23. 6. 2024 závodila znovu v kategorii I, do které nepatřila, a navrhovatelka tím porušila soutěžní řád. Proto byly její výsledky na uvedených závodech anulovány a navrhovatelce byla výkonným výborem udělena sankce dočasného zákazu startů. Proti tomuto trestu se navrhovatelka mohla odvolat, což neučinila. Spolek ještě doplnil, že pro měření psů využívá postup daný Mezinárodní kynologickou organizací, v němž jsou školeni mezinárodní rozhodčí. Pro měření psa tedy nelze použít znalecký posudek, který používá jinou metodiku.

8. Usnesením ze dne 7. 3. 2025, č. j. 62 Cm 214/2014-40, vyloučil soud prvního stupně návrh navrhovatelky na přiznání přiměřeného zadostiučinění k samostatnému řízení.

9. Soud prvního stupně napadeným usnesením zamítl návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí komise rozhodčích sub a) (výrok I.), eventuální návrh sub a) (výrok II.), jakož i návrh sub b) (výrok III.), a také návrh na vyslovení neplatnosti části rozhodnutí výkonného výboru o anulování výsledků závodu ze dne 23. 6. 2023 (výrok IV.). Výrokem V. určil, že rozhodnutí výkonného výboru spolku ze dne 1. 7. 2024 o udělení sankce navrhovatelce spočívající v zákazu startů na závodech agility do 30. 9. 2024 není rozhodnutím spolku. Výrokem VI. spolku přiznal náklady řízení.

10. Soud prvního stupně považoval za nesporné, že navrhovatelka je vlastníkem feny a členkou spolku. Proti rozhodnutí výkonného výboru sub c) se bránila i žalobou na ochranu držby, přičemž v usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne 12. 9. 2024, č. j. 115 C 257/2024-121 ve spojení s usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 16. 1. 2025, č. j. 11 Co 222/2024-168, dospěly soudy k závěru, že spolek nemohl navrhovatelce uložit sankci zákazu startu na závodech ani sankci anulování výsledků závodu, neboť tuto sankci lze uložit jen pořadateli závodu. Ze stanov spolku soud prvního stupně zjistil, že výkonný výbor je statutárním orgánem spolku a zároveň vykonává funkci jeho statutárního orgánu, že proti jeho rozhodnutím je přípustné podat odvolání, o kterém rozhoduje členská schůze, a že se navrhovatelka vstupem do spolku a podáním přihlášky do reprezentace zavázala řídit se pravidly spolku, koncepcí reprezentace, propozicemi závodů a pokyny realizačního týmu. Podle výsledkových listin a kvalifikačních kritérií získala navrhovatelka s fenou nominaci v kategorii I, přičemž fena byla po komisionálním přeměření zařazena do kategorie L. Dne 23. 6. 2023 startovala navrhovatelka s fenou na závodě č. [Anonymizováno] v kategorii I, za což jí výkonný výbor uložil sankci sub c). Znalkyně [tituly před jménem] naměřila kohoutkovou výšku feny 45,8 cm. V rámci sportu agility se podle odborného vyjádření považuje za kohoutkovou výšku nejvyšší bod v místě nad kohoutkem včetně svalů, tukové vrstvy a kůže. Jednotliví rozhodčí při měření dne 14. 4. 2024 naměřili 47,9 cm ([Anonymizováno]), 48 cm ([Anonymizováno]) a 48,5 cm ([Anonymizováno]). Navrhovatelka žádala dopisem z 4. 7. 2024 spolek, aby nepřihlížel k zařazení feny do kategorie L, nominoval ji na mistrovství světa a zrušil rozhodnutí o uložení sankcí. Další dokazování, zejména prezentací o měření psů v angličtině, soud prvního stupně neprovedl, neboť je nepovažoval za podstatné.

11. Po právní stránce soud prvního stupně upozornil na to, že otázka neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku nemůže být řešena v jiném řízení, a to ani jako otázka předběžná. O věci samé tak nemohlo být rozhodnuto v posesorním řízení, navíc věcně a místně nepříslušným soudem. Projednání věci tak nebrání překážka věci pravomocně rozhodnuté. Dále konstatoval, že navrhovatelka je k podání návrhu jako členka spolku aktivně legitimována a že návrh byl podán včas. Poukázal však na princip minimalizace soudních zásahů do vnitřních poměrů spolku. Soudnímu přezkumu podle něj podléhají jen rozhodnutí, která závažným způsobem zasahují do základních práv člena spolku. Komise rozhodčích není orgánem spolku ani podle zákona, ani podle stanov. Rozhodnutí sportovních rozhodčích podle soudu prvního stupně nelze přezkoumávat v soudním řízení, a to v důsledku respektování spolkové autonomie a pro absenci podstatného zásahu do práv navrhovatelky, jakkoli je subjektivně vnímá jinak. Navrhovatelka se členstvím ve spolku zavázala podřídit se rozhodnutím rozhodčích. Zařazení psů do jednotlivých kategorií je zcela v autonomii spolku. Výšku psa nelze přezkoumat ex post, neboť podle definice spolku je závislá na momentální kondici a zdravotním stavu psa. Soud proto návrhu sub a) nevyhověl, a to ani v jeho eventuální části, neboť výkonný výbor žádné rozhodnutí o přeřazení feny nepřijal.

12. V případě návrhu sub b) soud prvního stupně opět poukázal na zásadu spolkové autonomie s tím, že na zařazení do reprezentace není právní nárok a je svobodným rozhodnutím účastníka, koho a za jakých podmínek na mezinárodní soutěž nominuje. Rozhodnutí o nenominování navrhovatelky nezasáhlo do jejích práv dostatečně závažným způsobem, jako je tomu např. při vyloučení ze spolku nebo ukládání sankcí. Fena byla navíc zařazena do kategorie L, nikoli do kategorie I, ve které navrhovatelka usilovala o nominaci, a skutečnost, že se navrhovatelka dostavila k měření až po kvalifikačním závodě, jde k její tíži. Pokud by výkonný výbor přes provedené měření zařadil navrhovatelku do reprezentace, porušil by nezávislost rozhodčích a legitimní očekávání členů spolku.

13. V případě sub návrhu c) soud prvního stupně připustil, že anulaci výsledků závodu nelze uložit jako sankci závodníkovi. Vyšel však z toho, že navrhovatelka měla možnost se proti rozhodnutí výkonného výboru odvolat k členské schůzi. Této možnosti však nevyužila. Naproti tomu v případě zákazu startů uložil výkonný výbor sankci, kterou vnitřní předpisy spolku neupravují, neboť spolek nepřijal stanovami předpokládaný disciplinární řád. Výkonný výbor proto uložením zákazu startů překročil svou pravomoc. Proto soud prvního stupně shledal jeho rozhodnutí o zákazu startů navrhovatelce nicotným.

14. Proti tomuto rozsudku podala odvolání navrhovatelka, a to proti výrokům I. až IV. a VI. Výrok V. proto nabyl samostatně právní moci.

15. Navrhovatelka ve svém odvolání nezpochybnila soudem prvního stupně citovanou judikaturu k principu spolkové autonomie, nesouhlasila však se závěrem, že nedošlo k podstatnému zásahu do práv navrhovatelky. Pokud bylo v rozporu se zákonem činěno příkoří, musí princip spolkové autonomie ustoupit principu legitimní ochrany práv dotčené osoby. Navrhovatelka má za to, že její fena byla do větší kategorie přeřazena nedůvodně, což podle ní potvrdilo i následné měření psa z 23. 6. 2024. Pravidlo, podle kterého o zařazení psa do velikostní kategorie rozhoduje měření provedené komisí rozhodčích, orgánem, který není upraven stanovami spolku a proti jehož rozhodnutí není odvolání, je v rozporu se zákonem. Rozhodčí mají být pouze pověřeni k měření psa. Řádný nebyl ani postup měření, neboť z delegovaných rozhodčích se měření nezúčastnil pan [Anonymizováno]. Přesný postup měření není nikde standardizován. Prezentaci pro rozhodčí nepovažuje navrhovatelka za relevantní, neboť není součástí vnitřních předpisů spolku. Nedostatečná standardizace měření nemůže jít k tíži navrhovatelky. Navrhovatelka považuje za zvláštní, že každý z rozhodčích naměřil jinou hodnotu, přičemž naměřené hodnoty měly mezi sebou velké rozdíly. Přitom u předchozího měření dne 24. 9. 2023 byla fena přeměřena poprvé po dosažení věku 24 měsíců s výsledkem 45,5 cm, což podle soutěžního řádu znamená trvalé zařazení psa do velikostní kategorie. Měření dne 14. 4. 2024 proběhlo podle navrhovatelky v rozporu s vnitřními předpisy spolku. Pokud by se pak mělo měření realizovat podle bodu 2 dodatku k soutěžnímu řádu, pak by měření z 14. 4. 2024 bylo druhém měřením, které se neshodovalo s prvním, a proto mělo dne 23. 6. 2024 dojít k třetímu měření, kde byla feně opět neměřena výška pod 48 cm. Ve výsledku z pěti měření byla pouze dvakrát naměřeno více než 48 cm, přičemž tyto hodnoty naměřili rozhodčí Havlíčkovi, kteří měli zájem na vyřazení navrhovatelky a jejího psa. Navrhovatelka považuje za nemožné, aby se pes od dubna do září 2024 zmenšil o 2,2 cm. Havlíčkovi podle navrhovatelky neměli sporný závod vůbec posuzovat, pokud v něm závodili psi z jejich chovné stanice. Navrhovatelka upozornila i na zásadu, podle které spolek nesmí své členy bezdůvodně zvýhodňovat ani znevýhodňovat a musí šetřit jejich členská práva i oprávněné zájmy. Rozhodnutí rozhodčích o přeřazení feny do kategorie L nese znaky libovůle a netransparentnosti. Navrhovatelka jím byla fakticky vyřazena z další spolkové činnosti, neboť její fena by v soutěžích musela překonávat překážky určené pro mnohem větší psy, což může mít závažný dopad na její zdravotní stav. Navrhovatelka navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a jejímu návrhu vyhověl.

16. V doplnění odvolání označila navrhovatelka napadená rozhodnutí za rozporná s Národním etickým kodexem sportu vydaným Národní sportovní agenturou.

17. Spolek ve svém vyjádření upozornil na to, že navrhovatelka zopakovala argumenty, s nimiž se soud prvního stupně již vypořádal. Spolek vůči navrhovatelce aplikoval stejná pravidla, jako vůči ostatním soutěžícím. Navrhovatelka nebyla nijak znevýhodněna, naopak pro sebe žádá výhodnější zacházení. Za sporem nestojí podle spolku nejasná pravidla, nýbrž nesouhlas navrhovatelky s nimi. Navrhovatelka se přihláškou do reprezentace zavázala řídit se její koncepcí stanovenou spolkem, podle které bylo podmínkou kvalifikace komisionální měření psa, aby pes závodil ve správné kategorii a nehrozilo vyloučení po přeměření na samotném mistrovství světa. Smyslem měření tedy není určení přesné výšky psa, nýbrž jeho zařazení do správné kategorie. Rozhodčí pro takové komisionální měření jmenuje výkonný výbor spolku. Z rozhodčích, kteří fenu měřili, je [právnická osoba] mezinárodním rozhodčím. Rozhodčí se na zařazení shodli na principu většiny, neboť dva ze tří naměřili 48 cm a více. Fena navrhovatelky se tedy snažila získat nominaci v kategorii, do které nepatřila, a nemohla proto nominaci získat. Protože zařazení komisí rozhodčích je konečné, nemělo k jeho měření dne 23. 6. 2024 vůbec dojít. Pokud onoho dne žádala navrhovatelka rozhodčí [Anonymizováno] o měření a s fenou pak startovala v kategorii I, porušila tím soutěžní řád. K tomuto měření nelze přihlížet. Spolek upozornil na to, že navrhovatelka manipuluje fakty a staví se do role poškozené. Přeřazení feny neznamená vyloučení navrhovatelky ze spolku. Navrhovatelka dobrovolně nesoutěží v kategorii, do které fena patří. Start psa ze stejné chovné stanice není překážkou, aby rozhodčí daný závod posuzoval. [Anonymizováno] v daném závodě nesoutěžili. To, že rozhodčí naměřili různé hodnoty, je běžný fakt. Pravidla sportu agility stanovují vlastní pravidla měření psů. Znalecký posudek předložený navrhovatelkou není relevantní, neboť používá jiná pravidla. Měření feny proběhlo správně. Pokud by spolek poskytl navrhovatelce to, čeho si žádá, a umožnil jí startovat v kategorii, do které fena nepatří, porušil by práva ostatních členů spolku. Spolek navrhl potvrzení napadeného usnesení.

18. U jednání odvolacího soudu navrhovatelka doplnila svá tvrzení tak, že průběh měření feny byl pochybný. Přestože v zápisu je uvedena jediná hodnota, byl pes ve skutečnosti měřen dvakrát (jednou hned na stupních vítězů a podruhé znovu po dvou hodinách), přičemž rozhodčí [Anonymizováno] neuměla zacházet s měrkou, měřilo se na nerovném štěrkovém podkladu a rozhodčí [Anonymizováno] neukázali navrhovatelce naměřené hodnoty. Navrhovatelka navrhla k prokázání uvedeného výslech své matky jako svědkyně. Matka navrhovatelky dokonce odkoupila měrku, kterou bylo měření provedeno.

19. Spolek u jednání spolku doplnil, že úspěšní závodníci v agility se dostávají na mezinárodní závody a stávají se rozhodčími, i mezinárodními. Tím se zajišťuje, že rozhodčí tomuto sportu rozumí. Pokud měří komise rozhodčích, jedná se o kolektivní orgán, který je usnášeníschopný za účasti většiny členů a rozhoduje většinou přítomných. Spolek používá mezinárodní metodiku měření, kde je upraveno, jak se má pes postavit, kam má být přiložena měrka atd. Postup měření je rozhodčím vysvětlován na školeních na základě prezentace, kterou spolek navrhl jako důkaz a je rovněž popsán v oponentním znaleckém posudku, který předložil spolek. Měří se na nejvyšším místě těla včetně svalů, kůže a srsti, na rozdíl od měření pro účely chovatelské.

20. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací zjistil, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou; důvodným však je jen zčásti.

21. Úvodem odvolací soud připomíná, že řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) a má povahu řízení nesporného (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1495/2017, uveřejněné pod R 123/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého mají tuto povahu řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánů všech právnických osob). Z povahy řízení plyne také označení účastníků v záhlaví.

22. Odvolací soud zčásti zopakoval, zčásti doplnil dokazování. Ze soutěžního řádu spolku se mj. podává, že rozhodčí se může zúčastnit každého závodu, na který není delegován. Je-li přihlášen na závod, může závodit pouze v soutěžích, které neposuzuje (čl. II bod 3.5). Podle čl. II bodu 10.1 mohou být při nedodržení podmínek pro pořádání závodů výborem uplatněny jako sankce upomínka, pokuta, neuznání výsledků soutěží a disciplinární řízení. Postup pro zařazení psů do velikostní kategorie upravuje čl. III bod 5 tak, že pes má být změřen na prvním závodu, jehož se zúčastní, a výška zapsána do výkonnostního průkazu. Pokud je změřená výška od hranice mezi kategoriemi více než 2 cm, je pes zařazen trvale, jinak je zařazení dočasné. Dočasně zařazený pes má být měřen na následujících závodech, dokud se dvě po sobě jdoucí měření různých rozhodčích neshodnou na stejné velikostní kategorii. Bod 5.4 potom stanoví, že byl-li pes na závodech určených výborem, např. kvalifikačních závodech, přeměřen a zařazen do určité velikostní kategorie, musí následně startovat v této velikostní kategorii na všech dalších závodech a proti tomuto zařazení není odvolání přípustné. Může je změnit jen přeměření na vrcholné mezinárodní soutěži. Podle Řádu rozhodčích spolku rozhodují sport agility národní a mezinárodní rozhodčí. Pro koordinaci a zajištění odborné způsobilosti rozhodčích jmenuje výkonný výbor komisi rozhodčích složenou z mezinárodních rozhodčích. Komise zajišťuje semináře a školení rozhodčích, testy adeptů na rozhodčí, prověřování jejich způsobilosti a vede s tím související agendu. Rozhodčí musí získat licenci, jejíž podmínkou je mj. předchozí absolvování soutěže agility, účast na školení, hospitace na nejméně 10 závodních dnech po vedením nejméně 5 různých rozhodčích a úspěšné absolvování zkoušek. Rozhodčí na závody deleguje výkonný výbor a musí se řídit pravidly. Podle směrnice pro rozhodčí agility má být rozhodčí vždy férový a spravedlivý, kompetentní, měl by posuzovat všechny závodníky stejně, neměl by hledat chybu v každé maličkosti a tam, kde je na pochybách, má rozhodnout ve prospěch psa a závodníka.

23. Podle koncepce juniorské reprezentace pro rok 2024 byly stanoveny dva kvalifikační závody, a to 23. až 24. 3. 2024 v [adresa] a 13. až 14. 4. 2024 v [Anonymizováno]. Podmínkou nominace bylo komisionální přeměření psa s tím, že pes musí získat nominaci ve správné velikostní kategorii. Proto mělo být umožněno přeměření před zahájením závodů. Pokud by se psovod nedostavil dobrovolně, mělo měření proběhnout po vyhlášení nominace. Měření se netýkalo psů, kteří již komisionálním měřením prošli, nebo se již zúčastnili mistrovství světa. Účastníci učinili nesporným, že obsahem anglicky psaných pravidel mistrovství světa je mj., že všichni psi, kteří dosud nebyli změřeni na mezinárodních soutěžích, budou měřeni pro kontrolu, zda jsou přihlášení ve správné kategorii. Psi přihlášení ve špatné kategorii budou za soutěže vyloučeni.

24. Ze zápisů ze zasedání výboru plyne, že dne 12. 4. 2024 schválil výkonný výbor spolku rozhodčí [Anonymizováno], [Anonymizováno], [právnická osoba] a [Anonymizováno] pro komisionální měření na druhém kvalifikačním závodu dne 13. až 14. 4. 2024 v Praze. Podle protokolu o měření feny naměřili [Anonymizováno] 48 cm, [právnická osoba] 48,5 cm, [Anonymizováno] 47,9 cm; [právnická osoba] neměřil. Fena byla přeřazena do kategorie L, majitel byl seznámen s výsledkem měření. Tomu odpovídá i záznam ve výkonnostním průkazu.

25. Emailem z 23. 5. 2024 reagovala předsedkyně výkonného výboru spolku [Anonymizováno] na stížnost navrhovatelčiny matky tak, že výbor požádal o vyjádření všechny rozhodčí. Uvedla, že navrhovatelka nevyužila možnosti nechat fenu změřit před kvalifikačními závody, pročež byla změřena až po nominaci. Podle vyjádření rozhodčích byla fena opakovaně měřena nad hranicí 48 cm, měření bylo opakované, na různém povrchu, proběhlo kontrolní měření brankou. Podle průběhu měření popsaného jak rozhodčími, tak navrhovatelkou nedošlo k porušení pravidel. Pravidla umožňují, aby rozhodčí posuzoval své rodinné příslušníky, psy ve svém vlastnictví či ze své chovatelské stanice. Spolek má důvěru v morální integritu rozhodčích. Předsedkyně výboru vyjádřila přesvědčení, že fena je v kategorii Large plně kompetitivní.

26. Podle zápisu z jednání dne 1. 7. 2024 výkonný výbor obdržel oznámení pořadatele závodu č. 24048, že na závodu umožnil start navrhovatelky s fenou v kategorii Intermediate, ačkoli pes byl dříve komisionálně změřen do kategorie Large. Navrhovatelka si dříve stěžovala u výkonného výboru na průběh komisionálního měření a dne 23. 5. 2024 obdržela shora popsané písemné vyjádření. Svým startem v nesprávné kategorii vědomě a úmyslně porušila Řád agility a Soutěžní řád. Výkonný výbor udělil pořadateli pouze napomenutí, vůči navrhovatelce vydal rozhodnutí sub c) a komisi rozhodčích uložil prověřit postup rozhodčí [Anonymizováno] a navrhnout další postup.

27. Další dokazování odvolací soud s ohledem na níže uvedené závěry neprováděl.

28. Podle § 258 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku.

29. Podle § 260 o. z. soud neplatnost rozhodnutí nevysloví, došlo-li k porušení zákona nebo stanov, aniž to mělo závažné právní následky, a je-li v zájmu spolku hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit (odstavec 1). Soud neplatnost rozhodnutí nevysloví ani tehdy, bylo-li by tím podstatně zasaženo do práva třetí osoby nabytého v dobré víře (odstavec 2).

30. V rozsudku ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2304/2011, řešil Nejvyšší soud v poměrech § 15 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, žalobu fotbalového týmu proti rozhodnutí příslušného orgánu Českomoravského fotbalového svazu, kterým bylo dodatečně, oproti výsledkům dosaženým na hřišti, kontumováno sedm utkání uvedeného týmu v jeho neprospěch výsledkem 3:0. Nejvyšší soud uplatnil při výkladu uvedeného ustanovení, které podobně jako současný § 258 o. z. dávalo členu občanského sdružení právo domáhat se soudního přezkumu rozhodnutí orgánu spolku, „metodologický postup, který je označován jako teleologická redukce. Tohoto postupu se užívá tehdy, ukáže-li se být dikce právní úpravy svým věcným záběrem širší, než vyžadují principy, hodnoty a účely, z nichž právní úprava vychází; právní předpis přitom postrádá pravidlo, jež by stanovilo výjimku z příliš široce pojaté právní normy. Jde o nástroj dotváření práva, při němž se na určitý skutkový stav aplikuje jen „jádro“ zákonného ustanovení, resp. zákonem upraveného pojmu, přestože by bylo možné použít také širší, třeba i méně určitý význam normy (pojmu). V zájmu naplnění účelu právní normy tu právě princip (hodnota) účelnosti právní úpravy zčásti koliduje s principem právní jistoty („co je psáno, to je dáno“), a prvně uvedenému principu se dává přednost.“

31. Podle Nejvyššího soudu, „jestliže by měl soud přezkoumávat v rámci realizace práva člena občanského sdružení na soudní ochranu veškerá interní rozhodnutí jednotlivých orgánů občanských sdružení, přesáhla by soudní ingerence do spolkové oblasti únosné meze. Občanská sdružení, resp. spolky nejsou „nucenými svazky“; sdružování do nich je založeno na principu dobrovolnosti a je žádoucí, aby podstatná část běžných „provozních“ rozhodnutí, činěných spolkovými orgány při uskutečňování zásady smluvní autonomie členské základny sdružení, zůstala z důvodu právní jistoty uvnitř sdružení zachována. Právní úprava z roku 1990 je v tomto ohledu příliš obecná, kusá a současné realitě již nevyhovuje. Bylo proto zapotřebí, aby Nejvyšší soud přistoupil, zajisté s náležitou citlivostí směřující k zásadnímu zachování potřebné míry ochrany práv členů občanských sdružení, k interpretační restrikci, která je naznačena již výše a vychází z teleologického výkladu - a návazné teleologické redukce - rozhodného právního textu. Dojde-li k významnému zásahu do práv člena občanského sdružení, nesmí být jeho soudní ochrana redukována. Při (eventuálně) minimálním, málo intenzivním konfliktu rozhodnutí orgánu občanského sdružení s dílčím členským právem musí člen vzít v úvahu, že do sdružení vstoupil dobrovolně a že součástí vnitrospolkové demokracie je též podrobení se rozhodnutí spolkového orgánu. […] Měl-li by soud (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2306/2008 výše) přezkoumávat ve dvouinstančním řízení například každé rozhodnutí o schválení přestupu sportovce mezi kluby sportovního svazu - a přestupů je v každém přestupním termínu většího svazu třeba i několik set -, pak by se stal soud jakýmsi dozorcem nad spolkovým děním, což je krajně nežádoucí a z pohledu čl. 20 odst. 1, 3 Listiny základních práv a svobod i protiústavní. Naproti tomu rozhodnutí o finančně citelné pokutě, uložené členu spolku (sportovnímu klubu) jako disciplinární sankce, se soudnímu přezkumu nevyhne (srov. usnesení sp. zn. 28 Cdo 4852/2009 shora).“

32. Odvolací soud si byl vědom závěrů přijatých Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3307/2016, uveřejněném pod R 87/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterých ustanovení „§ 260 o. z. - přesto, že přejímá (výše popsané) závěry formulované judikaturou při výkladu § 15 zákona o sdružování občanů - přineslo změnu v přístupu k posuzování platnosti rozhodnutí orgánu spolku (jeho souladu se zákonem a stanovami). V režimu § 15 zákona o sdružování občanů soud nejprve zvažoval význam napadeného rozhodnutí orgánu občanského sdružení (spolku) pro dotčeného člena sdružení (spolku) a jeho soulad se zákonem a stanovami posuzoval pouze tehdy, šlo-li (s ohledem na okolnosti konkrétní věci) o rozhodnutí významně zasahující do práv člena občanského sdružení (spolku). Podle § 258 a násl. o. z. soud nejprve posuzuje soulad (členem spolku napadeného) rozhodnutí orgánu spolku se zákonem a stanovami, a teprve tehdy, dospěje-li k závěru, že tímto rozhodnutím byl porušen zákon či stanovy, přistoupí k posouzení toho, zda - s ohledem na konkrétní okolnosti - jsou naplněny důvody, pro které nelze neplatnost rozhodnutí orgánu spolku vyslovit.“

33. Odvolací soud je i přes posledně uvedené závěry toho názoru, že nelze dospět k závěru, že jakékoli rozhodnutí jakéhokoli spolkového orgánu je přezkoumatelné podle § 258 o. z. Soudnímu přezkumu především podle odvolacího soudu nepodléhají rozhodnutí rozhodčích sportovních utkání nebo závodů, byť by byl pořadatelem takových závodů spolek a rozhodčí by bylo možno považovat za spolkový orgán, neboť do svých funkcí byli ustaveni pořádajícím spolkem. Uvedené sankce udělují rozhodčí v průběhu jednotlivých soutěží nebo závodů, jejich výkon bývá obvykle okamžitý (trest vyloučení hráče ze hry v ledním hokeji, pokutový kop ve fotbale apod.) a může ovlivnit (někdy i zásadně) výsledek daného zápasu, případně i výsledek sportovní soutěže, do níž se zápas či závod započítává. Tím se však dopad rozhodnutí rozhodčích vyčerpává. Udělená sankce nemá obvykle žádný dopad na právního postavení člena spolku postiženého sankcí (hráče či závodníka, případně jeho týmu či klubu), respektive na obsah jejich členského vztahu ke spolku. Odvolací soud si uvědomuje, že ekonomický dopad důsledků takové sankce na hráče či závodníka, jeho tým či klub, může být v profesionálním sportu značný (např. pokutový kop nařízený rozhodčím v poslední minutě posledního kola nejvyšší fotbalové soutěže, z nějž tým obdrží branku, jejíž vinou nepostoupí do Ligy mistrů, přičemž jen takový postup je spojen s prémií ve výši desítek či stovek milionů korun). V posledně uvedeném příkladu by zjevně nebyl přijatelný závěr, že nařízený pokutový kop neměl závažné právní následky. Ustanovení § 258 o. z. však přesto není (nemá být) k přezkumu popsaných rozhodnutí sportovních rozhodčích určeno, respektive doslovný rozsah jeho dispozice je třeba teleologicky redukovat i přes existenci § 260 o. z., a to z následujících důvodů.

34. Odvolací soud předně vyšel z toho, že u většiny právních forem korporací je soudní přezkum platnosti rozhodnutí jejich orgánů omezen tak, že soudy přezkoumávají jen rozhodnutí některých orgánů nebo jen rozhodnutí v důležitých záležitostech. U kapitálových obchodních korporací podléhají soudnímu přezkumu jen rozhodnutí jejich nejvyššího orgánu (valné hromady), případně rozhodnutí jiných jejich orgánů v působnosti valné hromady, a několik dalších rozhodnutí týkajících se právního postavení společníka, resp. akcionáře (§ 193 a § 430 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích - dále jen „z. o. k.“). Totéž platí u družstva (§ 663 odst. 3 z. o. k.). V případě společenství vlastníků jednotek je rozsah přezkumu omezen existencí důležitého důvodu (§ 1209 o. z.), který soudní praxe ustáleně vykládá tak, že „důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je pak dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití“ (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3196/2022). V případě honebních společenstev se lze domáhat soudního přezkumu pouze usnesení valné hromady, případně usnesení honebního výboru v tom rozsahu, v jakém byla na honební výbor přenesena pravomoc rozhodovat o způsobu využití společenstevní honitby (§ 22 odst. 8 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, a nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 74/04).

35. Z uvedeného srovnání potom plyne, že u žádné z uvedených forem korporací nepodléhají přezkumu rozhodnutí jejích orgánů operativního charakteru (např. rozhodnutí o běžném hospodaření, resp. obchodním vedení). Tato právní úprava má svůj teoretický základ v zásadě, podle které jsou soukromé korporace nadány vnitřní autonomií, která jim umožňuje rozhodovat vlastními orgány o jejich vnitřních záležitostech, a do které mohou soudy zasahovat jen v zákonem stanovených případech (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1510/2021, uveřejněné pod R 21/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tím spíše by potom stejné pravidlo mělo platit i pro spolky, v jejichž případě je navíc spolková autonomie chráněna i v ústavní rovině (čl. 20 Listiny základních práv a svobod).

36. Uvedené omezení má navíc i značný praktický dopad, neboť operativní rozhodnutí se obvykle vyznačují tím, že je třeba je činit rychle, okamžitě je i vykonat a následné vyslovení jejich neplatnosti soudem (často po dlouhém řízení) by už na jejich následcích nic nezměnilo. Příslušné orgány korporací činí takových rozhodnutí mnoho. Soudní řízení o takových provozních rozhodnutích by byla nákladná jak pro stát, tak i pro účastníky, a pokud by návrhy na přezkoumání takových rozhodnutí byly podávány pravidelně a opakovaně, byla by vlastní činnost korporace naplňující její účel paralyzována, neboť její orgány by se namísto této činnosti musely soustředit na obranu vlastních rozhodnutí před soudy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 29 Odo 442/2004). Jestliže tedy zákon neumožňuje přezkoumat rozhodnutí příslušného orgánu obchodní korporace, zda bude propuštěn zaměstnanec nebo od kterého dodavatele bude nakoupen papír do tiskáren, není žádný rozumný důvod, proč by měly soudy přezkoumávat (v režimu § 258 o. z.) obdobné rozhodnutí příslušného orgánu spolku. Chybná operativní rozhodnutí výkonných orgánů obchodních korporací nebo společenství vlastníků mohou mít značný dopad na hodnotu majetku členů (jejich podílu nebo jednotky), zatímco členství ve spolku majetkovou hodnotu obvykle nemá. Odpovědnost členů orgánů spolku, kteří takové rozhodnutí učinili, za případně způsobenou újmu přitom zůstává zachována a řídí se § 159 o. z. Má-li člen spolku za to, že tato rozhodnutí jsou činěna chybně, má možnost iniciovat změny postupy danými stanovami spolku, nebo naopak ze spolku vystoupit.

37. K uvedenému nutno doplnit, že k žádoucímu omezení rozsahu přezkoumatelných usnesení spolkových orgánů neslouží § 260 o. z., neboť podle ustálené judikatury (viz citovaný R 87/2019), by měl soud napřed (často složitě, dlouho a nákladně) dokazovat, zda sporné rozhodnutí bylo v souladu se zákonem, stanovami a vnitřními předpisy spolku, aby potom uzavřel, že neplatnost stejně nevysloví podle § 260 o. z., neboť napadené rozhodnutí nemělo závažné právní následky. Navíc, jak shora vysvětleno, v konkrétní situaci takové operativní rozhodnutí závažné právní následky mít může.

38. Závěru o nezbytnosti teleologické redukce rozsahu přezkoumatelných rozhodnutí spolkových orgánů nebrání podle odvolacího soudu ani historický výklad. Ve vládním návrhu občanského zákoníku (sněmovní tisk 362) byl totiž původně soudní přezkum rozhodnutí orgánů spolku omezen na rozhodnutí členské schůze. Platné znění § 258 o. z. bylo přijato na pozměňovací návrh ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, aniž by důvody jeho přijetí byly zpravodajem v plénu sněmovny vysvětleny. Vyjdeme-li však z předpokladu racionálního zákonodárce, pak smyslem a účelem dané změny nemohla být přezkoumatelnost jakéhokoli, sebeméně podstatného rozhodnutí spolkového orgánu, nýbrž skutečnost, že občanský zákoník neukládá spolkům, na rozdíl od většiny ostatních korporací, kogentně strukturu jejich orgánů ani jejich minimální působnost. Spolek tedy vůbec nemusí mít členskou schůzi (viz § 247 o. z.) a o základních otázkách fungování spolku (např. o změně stanov) může podle stanov rozhodovat orgán různým způsobem označený, ustavený a složený. Proto podle odvolacího soudu § 258 o. z. neomezuje soudní přezkum na usnesení členské schůze.

39. Odvolací soud je proto toho názoru, že přezkumu podle § 258 o. z. nepodléhají rozhodnutí spolkových orgánů, která podstatným způsobem nezasahují do spolkového života ani do vztahu spolku a jeho člena, nýbrž řeší běžné otázky spolkového života. U takových rozhodnutí musí podle odvolacího soudu převážit zásada spolkové autonomie, právní jistota a zájem na řádném fungování spolku a plnění jeho účelu. Naproti tomu u podstatných rozhodnutí se plně uplatní účel řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, který je podle ustálené judikatury „dvojí. Jednak poskytuje ochranu individuálním právům osob oprávněných domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a jednak je zákonem předvídaným nástrojem obecné ochrany zákonnosti ve vnitřních poměrech společnosti, resp. souladu těchto vnitřních poměrů s autonomní úpravou provedenou v zakladatelském právním jednání, a to s ohledem na širší kontext ochrany společnosti, resp. všech osob oprávněných takový návrh podat, jakož i dalších osob, jež mohou být těmito vnitřními poměry dotčeny“ (např. R 21/2023).

40. Shora uvedená argumentace platí tím spíše v případě rozhodnutí rozhodčích sportovních a podobných utkání či závodů, které spolky pořádají. V průběhu sportovních soutěží přijímají rozhodčí stovky a tisíce rozhodnutí, přičemž na jejich přijetí mají často čas v řádu sekund, minut, či v nejlepším případě hodin. Nemalý počet takových rozhodnutí bude nutně přijat chybně, v objektivním rozporu s pravidly daného sportu či soutěže. Tato rozhodnutí jsou však okamžitě vykonána a navazuje na ně další průběh závodu, zápasu nebo soutěže. O návrhu na přezkum takového rozhodnutí by soud nesměl rozhodnout dříve než za tři měsíce po podání návrhu (§ 90 odst. 2 z. ř. s.). V době právní moci soudního rozhodnutí o vyslovení neplatnosti rozhodnutí rozhodčích by tedy bylo dávno po závodě nebo zápase a velmi pravděpodobně i po soutěži, do níž se výsledky závodu započítaly. Představa, že by se závod či dokonce celá soutěž po několika letech opakovaly, případně že by výsledky závodu, zápasu nebo soutěže měly být dodatečně změněny či anulovány, je zjevně absurdní. Výsledek závodu či zápasu je, mimo rozhodnutí rozhodčích, dán i okamžitými podmínkami v místě utkání nebo závodu, formou sportovců, atmosférou vytvořenou diváky a dalšími podmínkami, které jsou neopakovatelné. Sami sportovci, diváci ani sponzoři by zajisté nesouhlasili s tím, aby se o výsledku závodu či zápasu nerozhodovalo na hřišti či závodní dráze, nýbrž u soudu.

41. Specifickou povahu sportu respektuje ve své rozhodovací činnosti i soudní praxe. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 25 Cdo 493/2015, uveřejněném pod R 106/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovodil, že při posuzování odpovědnosti sportovců za újmu na zdraví je třeba přihlédnout i k charakteru daného sportu. Jde-li o sport, při kterém dochází ke kontaktu hráčů, musí si hráč, který se takového sportu účastní, být vědom rizika zranění. Soukromoprávní odpovědnost za škodu pak zakládá jen takové jednání, které zjevně vybočuje z běžného způsobu hry, nikoli však každé porušení pravidel, byť by i jeho důsledkem bylo zranění. Podobně je tomu i s trestní odpovědností za zákroky ve hře (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 7 Tdo 561/2016). Soudní práce tedy respektuje, že účast ve sportovní soutěži s sebou nese určitá rizika a že výsledky soutěží nezávisí jen na schopnostech a nadání závodníků či hráčů a na jejich snaze, píli, přípravě a nasazení, ale také na náhodě a štěstí. Mezi rizika, která na sebe sportovec bere, patří nejen riziko zranění, ale také riziko chybného rozhodnutí rozhodčích. Projevem sportovního chování je proto nejen respekt k soupeřům, ale také k rozhodnutím rozhodčích, byť mohou být považována za sporná. Spolky pořádající sportovní a podobné soutěže obvykle investují značné úsilí do zajištění řádné kvalifikace rozhodčích, aby k chybným rozhodnutím docházelo co nejméně. To je patrné i z řádu rozhodčích spolku. Pokud tomu tak v konkrétním případě není, je na soutěžících, aby uvnitř spolku iniciovali nápravu. Pro řádné fungování sportovních soutěží je však ze shora popsaných důvodů nezbytné, aby jednou přijatá rozhodnutí rozhodčích byla definitivní.

42. Posledním argumentem pro nepřezkoumatelnost rozhodnutí rozhodčích sportovních utkání je skutečnost, že sportovní a podobná utkání či soutěže mohou organizovat i jiné osoby, než spolky (např. školy, nadace, obchodní korporace, nebo jen fyzické osoby). Rozhodnutí jimi nominovaných rozhodčích však soudnímu přezkumu zajisté také nepodléhají.

43. Uvedené závěry učinil zdejší soud již v usnesení ze dne 26. 11. 2024, č. j. 9 Cmo 138/2024. V projednávané věci tyto závěry dopadají bez dalšího na usnesení sub b) o nominaci reprezentantů na mistrovství světa. Sestavení týmu, který bude spolek reprezentovat na určité sportovní soutěži, patří mezi operativní rozhodnutí, které příslušné orgány spolku činí v rámci jeho spolkové autonomie a která ze shora popsaných důvodů nemohou podléhat soudnímu přezkumu. To podle odvolacího soudu platí dokonce i za situace, kdy sestavení reprezentačního týmu v populárních sportech je předmětem diskusí v médiích i mezi veřejností. Přesto musí být rozhodnutí příslušného orgánu spolku o nominaci konečné i s ohledem na účel samotné reprezentace, neboť pro její úspěch na mezinárodní soutěži je zapotřebí, aby se nominovaní reprezentanti mohli soustředit na přípravu na mezinárodní soutěž a tato příprava nebyla narušena tím, že do týmové sestavy zasáhne soud. Zcela potom postrádá smysl, aby o souladu rozhodnutí o nominaci se zákonem a vnitřním řádem spolku rozhodoval soud s odstupem několika měsíců či let ode dne, kdy se reprezentační tým z mezinárodní soutěže vrátil, jako je tomu v projednávané věci.

44. K tomu třeba dodat, že výkonný výbor o nominaci rozhodl na základě výsledků nominačních závodů, včetně měření psů, které sám nemohl podle vnitřních předpisů spolku přezkoumávat.

45. Odvolací soud proto napadené usnesení ve výroku III potvrdil jako vědně správné (§ 219 o. s. ř.).

46. Na rozhodnutí o přeřazení feny do vyšší kategorie (sub a/) by shora uvedená argumentace dopadala za situace, kdy by rozhodnutí rozhodčích o zařazení psa do příslušné kategorie pozbývalo účinků po skončení závodu, případně časově omezené soutěže, kterých se člen spolku se svým psem zúčastnil, a na dalších závodech či na začátku dalšího soutěžního období mohlo dojít k novému přeměření psa a jeho zařazení do příslušné kategorie. V projednávané věci však z čl. III bodu 5.4 soutěžního řádu spolku plyne, že zařazení psa do kategorie po komisionálním měření je trvalé a není proti němu odvolání přípustné; změna je možná pouze tehdy, pokud by se pes v kategorii spolkem určené zúčastnil mezinárodních závodů a na nich byl přeměřen mezinárodními rozhodčími. Jestliže předmětem činnosti spolku je (podle stanov, které jako důkaz provedl soud prvního stupně) pořádání závodů v agility a smyslem členství člena - závodníka ve spolku účast na spolkem pořádaných závodech, představuje trvalé přeřazení psa do jiné závodní kategorie podstatný zásah do práv člena, jehož pes se může závodů nadále účastnit pouze v kategorii spolkem určené. Popsané rozhodnutí komise rozhodčích je proto podle odvolacího soudu přezkoumatelné soudem podle § 258 o. z.

47. Odvolací soud se proto zabýval námitkami, které navrhovatelka vznesla vůči rozhodnutí sub a). Relevantní jsou přitom ty námitky, které navrhovatelka vznesla ve lhůtě 3 měsíců ode dne, kdy byla s napadeným rozhodnutím seznámena (srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2026, sp. zn. 27 Cdo 3205/2024). Navrhovatel totiž musí v prekluzívní lhůtě podle § 259 o. z. nejen vymezit rozsah napadených usnesení valné hromady, ale také uvést nosné (základní) skutkové důvody rozporu sporného usnesení se zákonem nebo stanovami, a to natolik určitě, aby je bylo možné odlišit od jiných důvodů neplatnosti. Ke stejnému závěru jako odvolací soud se přiklání i podstatná část literatury (Šuk in Štenglová a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. [adresa]: C. H. Beck 2020, k § 424 marg. č. 66, Ruban in Lavický a kol. Občanský zákoník I. Obecná část. Komentář. [adresa]: C. H. Beck 2022, k § 259 marg. č. 25, 27) a rovněž řada rozhodnutí odvolacího soudu (např. usnesení ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 7 Cmo 24/2021, uveřejněné v Obchodněprávní revui č. 1/2022, nebo ze dne 17. 1. 2022, sp. zn. 14 Cmo 124/2020 a ze dne 17. 7. 2025, č. j. 9 Cmo 374/2024).

48. Podle § 212 odst. 1 o. z. přijetím členství v korporaci se člen vůči ní zavazuje chovat se čestně a zachovávat její vnitřní řád. Korporace nesmí svého člena bezdůvodně zvýhodňovat ani znevýhodňovat a musí šetřit jeho členská práva i oprávněné zájmy.

49. Podle § 163 o. z. statutárnímu orgánu náleží veškerá působnost, kterou zakladatelské právní jednání, zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu právnické osoby.

50. Podle § 156 odst. 1 o. z., je-li orgán kolektivní, rozhoduje o záležitostech právnické osoby ve sboru. Je schopen usnášet se za přítomnosti nebo jiné účasti většiny členů a rozhoduje většinou hlasů zúčastněných členů.

51. Podle § 243 o. z. orgány spolku jsou statutární orgán a nejvyšší orgán, případně kontrolní komise, rozhodčí komise a další orgány určené ve stanovách. Stanovy mohou orgány spolku pojmenovat libovolně, nevzbudí-li tím klamný dojem o jejich povaze.

52. Ze stanov spolku, provedených k důkazu soudem prvního stupně, plyne, že k dosažení svého účelu spolek vydává a schvaluje pravidla agility, řády a veškeré další předpisy související se sportovní činností (čl. II odst. 3 písm. c/). Tyto úkoly stanovy nesvěřují členské schůzi ani kontrolní komisi, pročež je podle čl. XI odst. 6 písm. b) stanov plní jako statutární orgán výkonný výbor. Je tedy úkolem výkonného výboru schvalovat pravidla soutěží pořádaných spolkem. Těmito vnitřními předpisy jsou v projednávané věci soutěžní řád, řád agility, řád rozhodčích, a rovněž koncepce juniorské reprezentace pro rok 2014.

53. Struktura orgánů spolku je otázkou jeho spolkové autonomie. Spolek si volí takovou organizační strukturu, která vyhovuje jeho povaze, velikosti a účelu. Zákon pouze stanoví, že spolek musí mít statutární orgán a nejvyšší orgán, přičemž § 247 odst. 2 o. z. připouští sloučení těchto orgánů do jednoho. Byť základní struktura orgánů spolku musí být upravena přímo stanovami (§ 243 o. z.), zákonu v souladu s principem spolkové autonomie neodporuje, pokud jsou některé pomocné orgány (tedy nikoli statutární, nejvyšší, kontrolní či rozhodčí orgán) zřízeny vnitřními předpisy vydanými na základě stanov.

54. Zákonu tedy podle odvolacího soudu neodporuje, pokud spolek (jeho výkonný výbor) vydal na základě stanov spolku řád rozhodčích, kterým zřídil komisi rozhodčích a svěřil jí pravomoc vést semináře a školení rozhodčích, provádět testy adeptů na rozhodčí, ověřovat jejich způsobilost apod. Stejně tak zákonu neodporuje, pokud podle soutěžního řádu a řádu rozhodčích může výkonný výbor delegovat rozhodčí na jednotlivé závody a pokud tito delegovaní rozhodčí mají pravomoc provádět měření psů a na základě těchto měření zařazovat psy do kategorií daných soutěžním řádem.

55. V projednávané věci přitom bylo provedeným dokazováním zjištěno, že výkonný výbor postupem souladným se soutěžním řádem spolku a řádem rozhodčích delegoval na kvalifikační závody ve dnech 13. - 14. 4. 2024 v [adresa] rozhodčí Adélu Havlíčkovou, Karla Havlíčka, Petra Dostála a Evu Svobodovou a tyto rozhodčí pověřil komisionálním měřením. Toto měření bylo současně měřením podle čl. III bodu 5.4 soutěžního řádu (měření na kvalifikačních závodech určených výkonným výborem spolku), které může mít za následek trvalé zařazení psa do velikostní kategorie. Delegovaní rozhodčí tedy měli nejen pravomoc provést měření, nýbrž také podle výsledků měření rozhodnout o přeřazení psa do příslušné velikostní kategorie.

56. Za situace, kdy vnitřní předpisy spolku neupravují postup, jak delegovaní rozhodčí rozhodují, je podle odvolacího soudu správný výklad zastávaný spolkem, že tito rozhodčí tvoří ad hoc ustavený kolektivní orgán, pro jehož usnášeníschopnost a rozhodování platí § 156 odst. 1 o. z. Jestliže tedy měření feny provedli 3 ze 4 delegovaných rozhodčích, byli jako orgán usnášeníschopní, neboť byla přítomna nadpoloviční většina členů orgánu. Pokud potom o přeřazení feny do kategorie L rozhodli hlasy 2 ze 3 přítomných rozhodčích, rozhodli většinou přítomných v souladu se zákonem. Námitky navrhovatelky, že komise rozhodčích nebyla oprávněna o přeřazení rozhodnout a že se měření nezúčastnil čtvrtý delegovaný rozhodčí, proto důvodné nejsou.

57. Nedůvodný je podle odvolacího soudu sám o sobě také argument navrhovatelky, podle kterého o přeřazení její feny neměli rozhodovat rozhodčí Havlíčkovi za situace, kdy přeřazení její feny mělo za následek nominaci psa z jejich chovné stanice. Na nezávislost a nestrannost sportovních rozhodčích totiž nelze klást stejné požadavky, jako na úředníky ve státní službě nebo na soudce. Pravidla delegace rozhodčích na jednotlivé závody spadají opět do sféry spolkové autonomie a člen spolku se vstupem do spolku (a v projednávané věci též přihláškou do reprezentace) zavazuje je respektovat. Ve sportovních spolcích, zejména těch menších, je přitom běžné, že rozhodčí se rekrutují z (bývalých) úspěšných závodníků, neboť vlastní zkušenost se závody je pro řádný výkon funkce rozhodčího podstatným přínosem. Vnitřní předpisy spolku dokonce u kandidátů na rozhodčí takovou zkušenost vyžadují. Rozhodčí tak zůstávají přirozeně spojeni s prostředím, z něhož vyšli, přičemž závodů se i nadále účastní jejich příbuzní či známí, případně další členové jejich klubu apod. Účastní-li se závodů, jak se účastníci shodli u jednání odvolacího soudu, desítky až stovky závodníků, znamená to vysokou pravděpodobnost, že rozhodčí na takovém závodě bude posuzovat závodníka, k němuž má určitý vztah. Pravidla nestrannosti prosazovaná navrhovatelkou by měla za následek potíže spolku s delegací rozhodčích, kteří nebudou mít vztah k žádnému ze závodníků a v konečném důsledku ohrožovala konání závodů jako hlavní předmět činnosti spolku. Odvolací soud proto uzavírá, že samotná skutečnost, že fenu navrhovatelky měřili a o jejím přeřazení rozhodli rozhodčí spojení s chovnou stanicí, z níž pochází pes, který díky přeřazení navrhovatelčiny feny do jiné kategorie získal nominaci do reprezentace, nezpůsobuje bez dalšího neplatnost rozhodnutí o jejím přeřazení.

58. Odvolací soud dále souhlasí s argumentem spolku, že předmětem řízení v projednávané věci není otázka, zda fena skutečně měří 48 cm a více, nýbrž otázka, zda rozhodnutí rozhodčích ze dne 14. 4. 2024 o přeřazení feny do kategorie L je v souladu se zákonem a stanovami. Soud totiž podle § 258 o. z. pouze vyslovuje neplatnost napadeného rozhodnutí spolkového orgánu, která má za následek, že se od právní moci rozhodnutí soudu na toto rozhodnutí hledí jako na nepřijaté. Napadené rozhodnutí spolkového orgánu však soud nemůže změnit ani nahradit. Jinak řečeno, případný úspěch navrhovatelky v projednávané věci nebude mít za následek, že fena bude trvale přeřazena zpět do kategorie I, nýbrž pouze odpadnutí (jinak v rámci spolku nenapadnutelného) rozhodnutí o jejím přeřazení do kategorie L. Pokud by se pak navrhovatelka s fenou opět zúčastnila kvalifikačních závodů, musela by se podrobit novému přeměření.

59. Z uvedeného plyne, že pro projednávanou věc je jedině podstatné, zda měření feny, které bylo podkladem pro její přeřazení do kategorie L, proběhlo v souladu se zákonem a stanovami, respektive vnitřním řádem spolku, kterým se takové měření řídí. Neplatnost rozhodnutí o přeřazení přitom nemůže podle odvolacího soudu způsobit samotná skutečnost, že postup měření není upraven ve vnitřních předpisech spolku. Takový závěr by měl za následek zpochybnění všech měření prováděných spolkovými rozhodčími, a tedy i výsledků všech spolkem pořádaných závodů, založených na rozdělení psů do kategorií podle výšky. Vedle toho i z vyjádření účastníků u jednání odvolacího soudu plyne, že spolek zřejmě má standardizován postup při měření psa, a to dokonce v souladu s postupem, kterým jsou psi měřeni na mezinárodních závodech. Navíc i podle § 212 odst. 1 o. z. platí, že spolek má přistupovat ke všem členům rovně. Navrhovatelka měla tedy právo na to, aby její fena byla změřena stejným postupem, kterým byli (měli být) v dané době měřeni všichni ostatní psi přihlášení do kvalifikačních závodů mistrovství světa. Navrhovatelka přitom již od počátku řízení tvrdí, že pes byl měřen nesprávným postupem, že při správném měření by nemohla být výška 48 cm naměřena a že jí po měření nebyla ukázána měrka s naměřenou výškou.

60. V projednávané věci je tedy třeba dokazováním zjistit, zda spolek skutečně má standardizován postup měření výšky psa, jaký tento postup je a zda byl skutečně při měření feny dne 14. 4. 2024 dodržen. Pokud by pak postup měření standardizován nebyl, je třeba zjistit, zda byla fena měřena stejným postupem jako ostatní psi. Za tím účelem bude zřejmě nezbytné nechat přeložit do češtiny prezentaci o měření psů, kterou k důkazu navrhl spolek, a vyslechnout osoby, které se měření zúčastnily. Přitom je třeba provést i důkazy, které účastníci nenavrhují, pokud taková potřeba v řízení vyjde najevo (§ 21 z. ř. s.). K tomu nutno doplnit, že tvrzení navrhovatelky, že rozhodčí Havlíčkovi měli zájem na vyřazení feny z reprezentace a zároveň byli jediní, kdo feně naměřil 48 cm a více, není zcela bez významu. Bylo-li by prokázáno, jednalo by se o nepřímý důkaz (indicii), že měření neproběhlo řádně. Totéž platí i pro znalecké posudky a výsledky měření prováděných před a po 14. 4. 2024.

61. Dokazování takového rozsahu nelze provést v odvolacím řízení. Odvolací soud proto napadené usnesení ve výroku I. podle § 219a odst. 2 o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Stejně rozhodl i o výroku II. napadeného usnesení, neboť jím soud prvního stupně rozhodl o eventuálním návrhu, o němž přísluší rozhodovat až poté, co by primárnímu návrhu nebylo vyhověno (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3140/2019).

62. Naposledy se odvolací soud zabýval výrokem IV. napadeného usnesení.

63. Podle § 245 o. z. na usnesení členské schůze nebo jiného orgánu, které se příčí dobrým mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, se hledí, jako by nebylo přijato. To platí i v případě, že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout.

64. Podle § 90 odst. 1 z. ř. s. v řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby rozhodne soud o tom, že o rozhodnutí orgánu právnické osoby nejde, hledí-li se na něj, jako by nebylo přijato, i bez návrhu.

65. Podle ustálené judikatury může soud závěr o nicotnosti (zdánlivosti) rozhodnutí orgánu právnické osoby z důvodů uvedených v § 245 o. z. přijmout v jakémkoli řízení; nicotnost lze řešit i jako předběžnou otázku. Zjistí-li soud důvody nicotnosti v řízení o vyslovení neplatnosti takového rozhodnutí podle § 258 o. z., je povinen podle § 90 odst. 1 z. ř. s. o nicotnosti rozhodnout (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2025, č. j. 27 Cdo 1129/2025, a judikaturu v něm citovanou). Výjimkou je pouze situace, kdy by navrhovatel nebyl členem spolku a neměl na rozhodnutí o nicotnosti zájem hodný právní ochrany (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 458/2019).

66. V projednávané věci se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého podle soutěžního řádu spolku může výkonný výbor spolku sankci neuznání výsledků soutěží (čl. II bod 10.1) udělit pouze pořadateli závodu za nedodržení podmínek pořádání závodů, nikoli však závodníkovi. Pořadateli závodu č. 24048 ze dne 23. 6. 2024 však bylo výbor udělil pouze napomenutí. K udělení sankce navrhovatelce spočívající v anulaci jejího výsledku v uvedeném závodě však výkonný výbor spolku neměl podle soutěžního řádu pravomoc a disciplinární řád podle zjištění soudu prvního stupně vydán nebyl. Navrhovatelka jako členka spolku je k podání návrhu na vyslovení neplatnosti tohoto rozhodnutí aktivně legitimována a nejde ani o případ, kdy by pro plynutí času pozbyla na takovém rozhodnutí právní zájem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, č. j. 27 Cdo 3349/2020). Skutečnost, že navrhovatelka nevyužila práva daného stanovami a proti tomuto rozhodnutí výkonného výboru se neodvolala k členské schůzi, by byla podstatná v případě, pokud by byla posuzována platnost rozhodnutí. Nicotné (zdánlivé) je však s ohledem na výše uvedené i takové rozhodnutí orgánu spolku, které navrhovatel nenapadne opravným prostředkem přípustným podle vnitřního řádu spolku.

67. Odvolací soud tedy uzavírá, že soud prvního stupně měl k nicotnosti rozhodnutí výkonného výboru o anulování výsledků navrhovatelky v závodě č. 24048 přihlédnout z úřední povinnosti a podle § 90 odst. 2 z. ř. s. rozhodnout, že se na toto rozhodnutí hledí, jako by nebylo přijato. Odvolací soud proto napadené usnesení ve výroku IV. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozhodl o nicotnosti uvedeného rozhodnutí výkonného výboru.

68. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je pro soud prvního stupně závazný (§ 226 odst. 1 o. s. ř.). O nákladech řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).