o určení odměny a náhrady hotových výdajů likvidátora, o odvolání likvidátora proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. května 2024, č. j. 73 Cm 235/2014-43,

1. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2015, č. j. 73 Cm 235/2014-7, byla zrušena obchodní společnosti [Jméno navrhovatele B], IČO [IČO navrhovatele B], sídlem [adresa] (dále také jen „společnost“), nařízena její likvidace a likvidátorem byl jmenován [Jméno navrhovatele A], IČO [IČO navrhovatele A] (dále jen „likvidátor“); usnesení nabylo právní moci dne 3. 2. 2016.

2. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2019, č. j. 73 Cm 235/2014-33, byla likvidátorovi poskytnuta záloha na pokrytí účelně vynaložených výdajů likvidace ve výši 10 000 Kč; usnesení nabylo právní moci dne 13. 4. 2019.

3. Likvidátor po ukončení likvidace podal soudu zprávu o provedení likvidace, v níž podrobně popsal své kroky, které směřovaly k likvidaci společnosti a posléze k jejímu výmazu z obchodního rejstříku. Požadoval přiznat náhradu hotových výdajů v celkové výši 16 869,32 Kč s tím, že výdaje, které mu vznikly v souvislosti s prováděním likvidace, vyčíslil následovně:

- poštovné a správní poplatky - 851,32 Kč;

- zveřejnění oznámení o vstupu do likvidace dne 28. 3. 2023 a dne 11. 4. 2023 - celkem 2 178 Kč;

- vedení účetnictví a zpracování daňových přiznání společností [právnická osoba] - 4 840 Kč;

- administrativní výdaje (kancelářské potřeby, kopírování, telefon) - 2 000 Kč (paušální částka);

- náklady archivace spolku od dodavatele [právnická osoba]. - 7 000 Kč.

4. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) v záhlaví uvedeném usnesením výrokem I. přiznal likvidátorovi zaniklé společnosti odměnu za provedenou likvidaci společnosti ve výši 7 000 Kč a výrokem II. přiznal likvidátorovi náhradu hotových výdajů likvidace ve výši 11 519,32 Kč, která mu bude po odečtení poskytnuté zálohy na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč vyplacena ve výši 1 519,32 Kč.

5. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že při určení výše odměny likvidátora za provedenou likvidaci zohlednil míru jeho odborné kvalifikace a odpovědnosti, avšak vzal v potaz i skutečnost, že likvidátor delegoval část svých povinností na třetí osoby. Při určení výše náhrady hotových výdajů likvidátora vyšel soud prvního stupně z předloženého vyúčtování. Částku 2 178 Kč za zveřejnění oznámení v Obchodním věstníku, částku 4 840 Kč za vedení účetnictví a částku 851,32 Kč za poštovné a správní poplatky shledal za přiměřeně obvyklou a účelně vynaloženou. Nepřiznal však paušální částku za administrativní výdaje ve výši 2 000 Kč, jelikož likvidátor nedoložil konkrétní výši hotových výdajů dle § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (dále jen „nařízení“). Soud prvního stupně dále uznal výdaj ve výši 7 000 Kč za archivaci dokumentů účelným pouze do výše ceny obvyklé, tj. 3 650 Kč. Tuto částku soud zjistil nahlédnutím do registru smluv a srovnáním ceníků několika komerčních spisoven, přičemž dospěl k závěru, že cenou přiměřeně obvyklou za archivaci dokumentů po zákonem stanovenou dobu je 1 Kč za 1 běžný metr (cca 12 šanonů) za den, tj. 3 650 Kč za desetileté archivační období. Soud prvního stupně tak přiznal likvidátorovi náhradu hotových výdajů ve výši 11 519,32 Kč od kterých odečetl již vyplacenou zálohu ve výši 10 000 Kč.

6. Proti výše uvedenému usnesení podal likvidátor odvolání. Z obsahu odvolání vyplývá, že odvolání míří proti nepřiznané odměně ve výši 3 000 Kč a nepřiznané náhradě hotových výdajů v celkové výši 5 350 Kč (likvidátor požadoval přiznat odměnu ve výši 10 000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 16 869,32 Kč). Odvolání likvidátora nesměřuje proti částce soudem prvního stupně přiznané na odměně ve výši 7 000 Kč a na náhradě hotových výdajů ve výši 11 519,32 Kč

7. Likvidátor ve svém odvolání uvedl, že činnost likvidátora zahrnuje i řízení ostatních služeb v rámci likvidace, které jsou potřebné v rámci likvidace společnosti. Odkazuje na judikaturu Vrchního soudu v Praze a nesouhlasí s tím, že by kvůli tomu, že účetnictví vyhotovila specializovaná firma či že dokumenty společnosti jsou v archívu třetí osoby, měla být krácena jeho odměna. K výdaji za archivaci uvádí, že tento výdaj nezahrnuje pouze uskladnění listin, ale zahrnuje i veškeré úkony, které lze se spisem provádět či lze předpokládat, že s ním mohou být prováděny. Dále upozorňuje, že cena za archivaci zahrnuje i období, které překračuje 10 let, jelikož pro některé dokumenty je předepsaná delší doba likvidace.

8. Likvidátor navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení ve výroku I. změnil tak, že se likvidátorovi přiznává odměna ve výši 10 000 Kč a výrok II. změnil tak, že se likvidátorovi přiznává náhrada nákladů likvidace ve výši 16 869,32 Kč a že po odečtení poskytnuté zálohy ve výši 10 000 Kč, je soud povinen uhradit likvidátorovi na náhradě nákladů likvidace částku 6 869,32 Kč.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné částečně.

10. Vzhledem k tomu, že odvolatel byl jmenován likvidátorem společnosti v roce 2015 (usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2015, č. j. 73 Cm 235/2014-7, v právní moci dne 3. 2. 2016), je třeba vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byl likvidátor soudem jmenován do své funkce.

11. Podle § 195 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.

12. Podle § 198 odst. 1 o. z. likvidátor oznámí vstup právnické osoby do likvidace všem známým věřitelům. Podle odstavce 2 likvidátor zveřejní bez zbytečného odkladu nejméně dvakrát za sebou alespoň s dvoutýdenním odstupem oznámení podle odstavce 1 společně s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce od druhého zveřejnění.

13. Podle § 4 nařízení jsou-li odměna a hotové výdaje náležející likvidátorovi, likvidačnímu správci a členovi orgánu právnické osoby jmenovanému soudem hrazeny státem, vyplácí tyto částky soud, který odměnu určil.

14. Podle § 7 nařízení skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč; podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč (odstavec 1). Hradí-li stát odměnu likvidátora, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z likvidačního zůstatku (odstavec 2).

15. Podle § 9 odst. 2 nařízení likvidátor má právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů. Podle odstavce 3 hradí-li stát náhradu hotových výdajů v případě, že ji nelze zcela nebo zčásti uhradit z majetku zrušené právnické osoby, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z těchto zdrojů, nejvýše však ve výši 50 000 Kč.

K odměně likvidátora

16. Odvolací soud ve své konstantní judikatuře vysvětlil, že likvidátor musí zajistit řadu nutných úkonů, kdy rozsah minimálně nutných úkonů likvidátora u právnické osoby s majetkem a u nemajetné právnické osoby je shodný, rozdíl je jen v rozsahu vypořádávání majetku a vyrovnávání dluhů (viz např. usnesení ze dne 27. 3. 2017, č. j. 7 Cmo 74/2016-36, usnesení ze dne 26. 4. 2017, č. j. 7 Cmo 4/2016-28, či usnesení ze dne 24. 4. 2018, č. j. 14 Cmo 467/2017-27).

17. Od uvedených závěrů nemá odvolací soud důvodu se odchýlit ani v posuzované věci a pro stručnost na ně odkazuje. Odvolací soud je dále toho názoru, že při stanovení výše odměny nelze brát ohled jenom na rozsah a složitost prováděné likvidace, ale je třeba zohlednit i výběr likvidátora z řad insolvenčních správců a míru jeho odborné kvalifikace, jakož i míru jeho odpovědnosti. Míra kvalifikace likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců je značná, poněvadž musí splňovat řadu kvalifikačních předpokladů a dalších podmínek, za nichž může být osoba do seznamu insolvenčních správců zapsána. Též míra odpovědnosti likvidátora je značná. Je třeba vidět, že tato odpovědnost není odpovědností insolvenčního správce, jenž je ze zákona povinen se z činnosti insolvenčního správce do jisté míry pojistit, leč odpovídá jak člen statutárního orgánu. Při stanovení výše odměny je třeba zohlednit i provedení likvidace v adekvátním časovém horizontu.

18. S ohledem na shora uvedené nemůže odvolací soud souhlasit s argumentací soudu prvního stupně, že likvidátorovi náleží odměna ve výši 7 000 Kč. Je pravda, že v projednávané věci šlo o typově jednodušší případ likvidace, kdy daná společnost existuje jen formálně s minimem zjištěného majetku, tedy s nulovým likvidačním zůstatkem, s minimem závazků, s jednoduchou vlastnickou strukturou. Maximální výši odměny 20 000 Kč je možno přiznat jen výjimečně, a to u nejsložitějších likvidací. V takovýchto případech se však rozhodovací praxe odvolacího soudu ustálila na odměně likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců ve výši 10 000 Kč (např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2020, sp. zn. 7 Cmo 41/2019, podobně pak usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2022, sp. zn. 14 Cmo 78/2022).

19. Odvolací soud proto v posuzované věci shledal likvidátorem požadovanou odměnu ve výši 10 000 Kč za přiměřenou.

20. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř., usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku I. změnil tak, že likvidátorovi [Jméno navrhovatele A] přiznal na odměně další 3 000 Kč.

K administrativním výdajům

21. Část likvidátorem požadované částky tvořily výdaje, které likvidátor specifikoval jako administrativní výdaje (kancelářské potřeby, kopírování, telefon) a požadoval je přiznat v paušální částce 2 000 Kč. Soud prvního stupně nepřiznal likvidátorovi za tento výdaj žádnou částku, jelikož nikterak nedoložil konkrétní výši těchto hotových výdajů.

22. Při řešení otázky přiznání náhrady požadovaných hotových výdajů spojených s likvidací je třeba uplatnit kritérium účelnosti vynaložených výdajů (např. nález Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. II. ÚS 736/2012), přičemž předpokladem náhrady hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace je podle § 9 odst. 2 nařízení jejich prokázání. Likvidátor ani v průběhu odvolacího řízení doklad o prokázané výši těchto nákladů nedoložil. Přiznání paušální náhrady hotových výdajů za administrativní výdaje nemá oporu v zákonné úpravě (§ 9 odst. 2 nařízení). Odvolání likvidátora je proto v této části nedůvodné.

K výdaji za archivaci dokumentů

23. Část likvidátorem požadované náhrady tvořil výdaj na archivaci dokumentů společnosti. Likvidátor požadoval přiznat tento výdaj v částce 7 000 Kč a dokládal jej fakturou ze dne 17. 10. 2023 znějící na částku 7 000 Kč vystavenou společností [právnická osoba]., IČO [IČO] (dále také jen „společnost [Anonymizováno]“). Soud prvního stupně přiznal likvidátorovi pouze částku ve výši 3 650 Kč s argumentací, že je mu z vlastní činnosti známo, že obvyklá výše nákladů na archivaci by měla být 3 650 Kč, a proto náklad na archivaci v likvidátorem požadované výši považoval za neúčelný, když likvidátor mohl zajistit tuto službu méně nákladně.

24. Likvidátor se v případě výdaje na archivaci odvolal pouze do části nepřiznané náhrady, tj. pouze do rozdílu požadované částky 7 000 Kč a přiznané částky ve výši 3 650 Kč, tj. do částky 3 350 Kč.

25. Odvolací soud přezkoumal odvolání likvidátora v části výdaje na archivaci soudem prvního stupně nepřiznanou (ve výši 3 350 Kč) a neshledal jej důvodným. Vycházel přitom z následujícího.

26. Podle § 205 odst. 1 a 4 o. z. je likvidátor povinen uchovávat konečnou zprávu o průběhu likvidace, návrh na použití likvidačního zůstatku a účetní závěrku sestavenou ke stanovenému dni po dobu 10 let od zániku právnické osoby.

27. Podle § 2 písm. e) zák. č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů (dále také jen „zákon o archivaci“), se pro účely tohoto zákona rozumí dokumentem každá písemná, obrazová, zvuková nebo jiná zaznamenaná informace, ať již v podobě analogové či digitální, která byla vytvořena původcem nebo byla původci doručena.

28. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o archivaci povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají za podmínek stanovených tímto zákonem také obchodní společnosti a družstva s výjimkou bytových družstev, pokud jde o dokumenty uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

29. Podle přílohy č. 1 k zákonu o archivaci jsou dokumenty vzniklé z činnosti obchodních společností, družstev s výjimkou družstev bytových a notářů např. zakladatelské dokumenty, statuty, stanovy, jednací řády, dokumentace o zrušení a zániku, protokoly a zápisy z jednání statutárního orgánu a dozorčího orgánu, zprávy dozorčího orgánu, zápisy z valných hromad s přílohami, účetní závěrky.

30. Podle § 3 odst. 4 zákona o archivaci povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají dále podnikatelé, kterým bylo uděleno státní povolení k provozování živnosti vedení spisovny (dále jen „koncese k vedení spisovny“), jde-li o dokumenty, ke kterým mají tuto povinnost veřejnoprávní původci, soukromoprávní původci nebo jejich právní nástupci a které byly veřejnoprávními původci, soukromoprávními původci nebo jejich právními nástupci těmto podnikatelům předány k zajištění odborné správy.

31. Podle § 68 odst. 4 zákona o archivaci budova, v níž je umístěna spisovna nebo správní archiv, musí splňovat tyto podmínky: (a) prostory pro ukládání dokumentů nesmí být ohroženy povodněmi, (b) musí pro ni být zpracována požární dokumentace a musí být vybavena ručními hasicími přístroji; v prostorách pro ukládání dokumentů musí být umístěny pouze práškové hasicí přístroje, (c) prostory pro ukládání dokumentů musí být zabezpečeny proti škodlivému působení přírodních vlivů a jevů vyvolaných činností člověka, a to zejména proti průniku vody, páry, dešťové a splaškové kanalizace, nebezpečných chemických a biologických látek nebo působení fyzikálních jevů a proti nadměrné prašnosti, které by mohly vést k poškození nebo zničení dokumentů, (d) prostory pro ukládání dokumentů musí být vybaveny regály pro ukládání dokumentů, (e) prostory pro ukládání dokumentů musí být zajištěny proti vstupu nepovolané osoby.

32. Podle přílohy č. 3 nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, je obsahem náplně koncesované živnosti vedení spisovny zajištění odborné správy dokumentů původce, popřípadě jeho právních předchůdců, v rozsahu úkonů souvisejících s uchováním těchto dokumentů, výkonem nahlédací agendy a umožnění provedení výběru archiválií, a to ve stejném rozsahu souvisejících povinností, které jsou zákonem o archivnictví a spisové službě stanoveny tomuto původci.

33. Podle přílohy č. 3 živnostenského zákona č. 455/1991 Sb. je podmínkou vydání koncese k vedení spisovny dosažení nejméně středoškolského vzdělání, praxe v administrativě, schválení provozovny podle § 68 odst. 4 zákona o archivaci a bezúhonnost všech zaměstnanců.

34. Likvidátor má povinnost uchovávat konečnou zprávu o průběhu likvidace, návrh na použití likvidačního zůstatku a účetní závěrku sestavenou ke stanovenému dni po dobu 10 let od zániku právnické osoby (§ 205 odst. 1 a 4 o. z.). Likvidátor je povinen uchovávat další archiválie dle zákona o archivaci [§ 2 písm. e), § 3 odst. 2 písm. a) a přílohy č. 1 k zákonu o archivaci]. Není vyloučeno, aby likvidátor zajistil splnění uvedené povinnosti jinou osobou, ovšem jen za níže uvedených podmínek. Povinnost uchovávat dokumenty výše uvedeným způsobem ve výše uvedeném rozsahu, a především za výše uvedených účelem - jejich zpřístupnění v archivační lhůtě příslušným orgánům a osobám, mají vedle samotných povinných osob jen podnikatelé s koncesí k této živnosti (§ 3 odst. 4 zákona o archivaci). Podmínky udělení koncese zajišťují, že dokumenty společnosti budou uloženy na bezpečném místě pod dohledem kvalifikovaných osob. V případě likvidované společnosti lze tak archivaci zajistit u třetích osob jen tak, že bude zajištěna prostřednictvím osoby s koncesí k vedení spisovny.

35. Likvidátor pro splnění povinnosti uchovávat archiválie společnosti vybral společnost [Anonymizováno]. Odvolacímu soudu je z vlastní činnosti - z úplného výpisu z obchodního rejstříku pro společnost [Anonymizováno] ze dne 3. 12. 2024 - známo, že předmětem podnikání této společnosti byl a stále je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Ze zakladatelské listiny založené ve sbírce listin obchodního rejstříku pro společnost [Anonymizováno] je pak odvolacímu soudu známo, že předmětem podnikání této společnosti je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Předmětem podnikání společnosti [Anonymizováno] není vedení spisovny. Z veřejné části živnostenského rejstříku vyplynulo, že společnost [Anonymizováno] nemá žádné živnostenské oprávnění. Společnost [Anonymizováno] tak nedisponuje koncesní listinou pro předmět podnikání vedení spisovny.

36. Pokud si likvidátor pro splnění povinnosti uchovávat archiválie vybral společnost [Anonymizováno], která nedisponuje koncesní listinou s předmětem podnikání vedení spisovny, pak hotový výdaj ve výši 7 000 Kč nemůže být považován za výdaj účelně vynaložený, který by bylo možno likvidátorovi nahradit. Přiznání částky ve výši 3 350 Kč tak nemá oporu v zákonné úpravě (§ 9 odst. 2 nařízení). Odvolání likvidátora co do nepřiznané náhrady ve výši 3 350 Kč je proto nedůvodné.

37. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. potvrdil, neboť je věcně správné.

38. Jelikož je likvidátor jediným účastníkem řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.