o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. ledna 2024, č. j. 77 Cm 45/2017-37, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2024, č. j. 77 Cm 45/2017-45,

1. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2018, č. j. 77 Cm 45/2017-20 byla zrušena právnická osoba [Jméno navrhovatele B]., IČO [IČO navrhovatele B], sídlem [adresa] dále také jen „spolek“), nařízena její likvidace a likvidátorem byl jmenován [Jméno navrhovatele A] (dále jen „likvidátor“ nebo také jen „likvidátor [tituly před jménem]“); usnesení nabylo právní moci dne 29. 8. 2018.

2. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2019, č. j. 77 Cm 45/2017-30 byla likvidátorovi k jeho návrhu ze dne 18. 1. 2019 poskytnuta záloha na pokrytí účelně vynaložených výdajů likvidace ve výši 10 000 Kč; usnesení nabylo právní moci dne 12. 4. 2019.

3. Likvidátor po ukončení likvidace podal soudu zprávu o provedení likvidace, v níž podrobně popsal své kroky, které směřovaly k likvidaci spolku a posléze k jeho výmazu ze spolkového rejstříku dne 28. 6. 2023. V návrhu ze dne 6. 9. 2023 požadoval přiznat náhradu hotových výdajů v celkové výši 16 899 Kč s tím, že výdaje, které mu vznikly v souvislosti s prováděním likvidace, vyčíslil následovně:

- poštovné a správní poplatky - 881 Kč;

- zveřejnění oznámení o vstupu do likvidace dne 7. 4. 2022 a dne 21. 4. 2022 - celkem 2 178 Kč (faktura ze dne 5. 4. 2022 za dvě zveřejnění po 900 Kč + DPH);

- vedení účetnictví a zpracování daňových přiznání společností [právnická osoba] - 4 840 Kč (faktura ze dne 10. 7. 2023);

- administrativní výdaje (kancelářské potřeby, kopírování, telefon) - 2 000 Kč;

- náklady archivace spolku od dodavatele [právnická osoba]. - 7 000 Kč (faktura ze dne 11. 8. 2023).

4. Soud prvního stupně v záhlaví uvedenými usneseními přiznal likvidátorovi [tituly před jménem] odměnu za provedenou likvidaci spolku ve výši 8 000 Kč (výrok I.), dále náhradu hotových výdajů likvidace ve výši 3 481 Kč, která mu bude plně uhrazena z poskytnuté zálohy na náklady likvidace (výrok II.) a uložil likvidátorovi povinnost vrátit nespotřebovanou část zálohy na náklady likvidace ve výši 6 519 Kč na uvedený účet ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok III.).

5. Soudem prvního stupně určená a přiznaná částka náhrady hotových výdajů činila 3 481 Kč. Ta se sestávala z výdajů na poštovné a správní poplatky ve výši 881 Kč, z paušální odměny za administrativní výdaje ve výši 600 Kč a výdaje za archivaci ve výši 2 000 Kč. Zbývající část nákladů nepovažoval soud prvního stupně za účelně vynaložené.

6. Proti výrokům II. a III. usnesení soudu prvního stupně (dále také jen „napadená usnesení“) podal likvidátor odvolání. Z obsahu odvolání vyplývá, že odvolání míří proti nepřiznané náhradě hotových výdajů v celkové výši 13 418 Kč (likvidátor požadoval přiznat částku 16 899 Kč). Odvolání likvidátora nesměřuje proti částce soudem prvního stupně přiznané ve výši 3 481 Kč.

7. Likvidátor v odvolání navrhl, aby mu byla přiznána náhrada hotových výdajů v nepřiznané částce 2 178 Kč za zveřejnění oznámení o vstupu do likvidace v Obchodním věstníku, v nepřiznané částce 4 840 Kč za zpracování účetnictví za období likvidace, v nepřiznané částce 1 400 Kč za administrativní výdaje (likvidátor požadoval 2 000 Kč a přiznáno mu bylo 600 Kč) a v nepřiznané částce 5 000 Kč za archivaci dokumentů (likvidátor požadoval 7 000 Kč a přiznáno mu bylo 2 000 Kč). Likvidátor se podrobně vyjádřil ke všem jednotlivým nepřiznaným nákladům, které byly dle jeho mínění vynaloženy účelně, konkrétně specifikoval důvody a odkázal na řadu rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v obdobných věcech. Navrhl, aby odvolací soud napadená usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že mu bude přiznána náhrada hotových výdajů v celé jím požadované výši 16 899 Kč. Odvolání likvidátora proto nesměřovalo proti částce soudem prvního stupně již přiznané ve výši 3 481 Kč.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v rozsahu likvidátorem podaného odvolání a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné částečně.

9. Vzhledem k tomu, že odvolatel byl jmenován likvidátorem společnosti v roce 2018 (usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2018, č. j. 77 Cm 45/2017-20, v právní moci dne 29. 8. 2018), je třeba vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byl likvidátor soudem jmenován do své funkce.

10. Podle § 195 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.

11. Podle § 198 odst. 1 o. z. likvidátor oznámí vstup právnické osoby do likvidace všem známým věřitelům. Podle odstavce 2 likvidátor zveřejní bez zbytečného odkladu nejméně dvakrát za sebou alespoň s dvoutýdenním odstupem oznámení podle odstavce 1 společně s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce od druhého zveřejnění.

12. Podle § 4 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále také jen „nařízení“) jsou-li odměna a hotové výdaje náležející likvidátorovi, likvidačnímu správci a členovi orgánu právnické osoby jmenovanému soudem hrazeny státem, vyplácí tyto částky soud, který odměnu určil.

13. Podle § 9 odst. 2 nařízení likvidátor má právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů. Podle odstavce 3 hradí-li stát náhradu hotových výdajů v případě, že ji nelze zcela nebo zčásti uhradit z majetku zrušené právnické osoby, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z těchto zdrojů, nejvýše však ve výši 50 000 Kč.

K výdaji na zveřejnění oznámení o vstupu do likvidace

14. Odvolací soud se nejprve zabýval účelností výdajů za inzerci v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč. Nejvyšší soud stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. února 2024, sp. zn. Cpjn 203/2023 (dále také jen „stanovisko“) sjednotil rozhodovací praxi Vrchního soudu v Praze a Vrchního soudu v Olomouci ohledně posouzení účelnosti výdajů vynaložených likvidátorem jmenovaným soudem nebo jiným orgánem veřejné moci zveřejněním oznámení o vstupu do likvidace a výzvy k přihlášení pohledávek podle § 198 odst. 2 o. z. v Obchodním věstníku. Podle Nejvyššího soudu není zveřejnění výzvy k přihlášení pohledávek účelně vynaloženým výdajem tehdy, jestliže likvidátor mohl pro provedení nezbytných šetření důvodně předpokládat, že právnická osoba nemá žádný majetek. V daném případě likvidátor vynaložil výdaj za inzerci v Obchodním věstníku před vydáním stanoviska (faktura ze dne 5. 4. 2022), pročež přímým uplatněním stanoviska by došlo ve vztahu k likvidátorovi k popření požadavku na spravedlivé rozhodnutí. Byl by narušen princip předvídatelnosti soudního rozhodnutí, neboť v době vynaložení nákladů na inzerci likvidátor plnící zákonnou povinnost dle § 198 odst. 2 o. z., nemohl objektivně předvídat vydání stanoviska a předchozí rozhodovací praxe zdejšího soudu naopak stála na závěru, že zveřejnění výzvy v Obchodním věstníku je nutnou podmínkou pro výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku (srov. např. usnesení Vrchního soud v Praze ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. 7 Cmo 43/2017, uveřejněné v Obchodněprávní revui č. 4/2018). Likvidátorovi nelze klást k tíži, že provedl přesně to, co po něm zákon i soudní praxe před vydáním stanoviska požadovala. Odvolací soud výdaj za inzerci v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč shledal v prokázané výši (faktura ze dne 5. 4. 2022 za dvě zveřejnění po 900 Kč + DPH) za účelně vynaložený výdaj, na jehož náhradu má likvidátor právo (§ 9 odst. 2 nařízení).

K výdaji na zpracování účetnictví

15. Soud prvního stupně nepřiznal likvidátorovi výdaj za zpracování účetnictví za období likvidace ve výši 4 840 Kč. Tento náklad vynaložený v souvislosti s vedením účetnictvím společnosti byl dle odůvodnění napadeného usnesení vynaložen neúčelně, neboť společnost nemá žádný majetek. V takovém případě dle mínění soudu prvního stupně není nutno předkládat souhlas finančního úřadu s výmazem společnosti a není třeba ani podávat daňová přiznání. S tímto závěrem se odvolací soud neztotožňuje.

16. Likvidátor byl do funkce povolán soudem (§ 191 odst. 1 o. z.). Okamžikem jmenování se stává orgánem společnosti. Likvidátor nenahrazuje statutární orgán, neboť funkce statutárního orgánu nezaniká, na likvidátora přechází jeho jednatelské oprávnění v zákonem vymezeném rozsahu (§ 193 o. z.). Do funkce byl likvidátor povolán soudem z řad insolvenčních správců a tím pádem je u něj dána i speciální kvalifikace (ve vztahu k insolvenčnímu řízení).

17. Odvolací soud v daném případě vychází ze své ustálené rozhodovací praxe, podle níž likvidátor není nutně povinen vést účetnictví - včetně vyhotovení účetních závěrek a potřebných daňových přiznání - osobně. Pro tuto činnost je třeba mít příslušné odborné znalosti, schopnosti či dovednosti, včetně znalosti platné legislativy. Po likvidátorovi, který těmito odbornými znalostmi nedisponuje, nelze spravedlivě požadovat, aby tyto činnosti vykonával výlučně sám na svůj náklad a odpovědnost. Nedisponoval-li likvidátor v daném případě speciálními znalostmi v oblasti účetnictví, bylo jistě namístě, aby ke zpracování daňových přiznání a účetních závěrek za období likvidace povolal třetí subjekt. Ani v případě nemajetného spolku neobstojí argument, že nebylo třeba zpracovat účetní závěrky a daňová přiznání, tedy provést úkony související s likvidací společnosti, když zákon pro nemajetné spolky žádnou výjimku nestanoví. Zákonná povinnost požádat správce daně o vydání souhlasu s výmazem v případě zániku právnické osoby bez právního nástupce stíhá jakoukoli právnickou osobu zapisovanou do veřejného rejstříku (§ 238 zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád), bez ohledu na její majetnost (s výjimkou postupu dle § 82 z. v. r. ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2143/2017).

18. Z faktury č. 2023/109 ze dne 10. 7. 2023 vystavené společností [právnická osoba] odvolací soud zjistil, že likvidátorovi byla vyfakturována částka 4 840 Kč za vedení účetnictví v rámci likvidace včetně účetních závěrek a daňových přiznání za období likvidace. Likvidátor tak prokázal vynaložení výdaje na zpracování účetnictví ve výši 4 840 Kč. Výdaj za zpracování účetnictví ve výši 4 840 Kč je tudíž účelně vynaloženým hotovým výdajem v prokázané výši, na jehož náhradu má likvidátor právo (§ 9 odst. 2 nařízení).

K administrativním výdajům

19. Část likvidátorem požadované částky tvořily výdaje, které likvidátor specifikoval jako administrativní výdaje (kancelářské potřeby, kopírování, telefon) a požadoval je přiznat v paušální částce 2 000 Kč. Soud prvního stupně přiznal likvidátorovi pouze částku ve výši 600 Kč s argumentací, že by se jednalo o příliš formalistický přístup požadovat po likvidátorovi, aby musel veškeré hotové výdaje individualizovat, spolehlivě doložit a každý jednotlivě vyčíslit, přičemž se znalostí z vlastní činnosti o přiměřenosti výše takových nákladů v obdobných případech, které se pohybují v rozmezí od 400 Kč do 600 Kč, přiznal likvidátorovi administrativní náklad ve výši 600 Kč. Likvidátor se v případě administrativních výdajů odvolal pouze do nepřiznané částky, tj. pouze do rozdílu požadované částky 2 000 Kč a přiznané částky ve výši 600 Kč, tj. do částky 1 400 Kč.

20. Při řešení otázky přiznání náhrady požadovaných hotových výdajů spojených s likvidací je třeba uplatnit kritérium účelnosti vynaložených výdajů (např. nález Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. II. ÚS 736/2012), přičemž předpokladem náhrady hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace je podle § 9 odst. 2 nařízení jejich prokázání. Likvidátor ani v průběhu odvolacího řízení doklad o prokázané výši těchto nákladů nedoložil. Přiznání paušální náhrady hotových výdajů za administrativní výdaje nad rámec soudem prvního stupně přiznané částky 600 Kč (potažmo tak odvolacím soudem nepřezkoumávané), nemá oporu v zákonné úpravě (§ 9 odst. 2 nařízení). Odvolání likvidátora je proto v této části nedůvodné.

K výdaji za archivaci dokumentů

21. Část likvidátorem požadované náhrady tvořil výdaj na archivaci dokumentů společnosti. Likvidátor požadoval přiznat tento výdaj v částce 7 000 Kč a dokládal jej fakturou ze dne 11. 8. 2023 znějící na částku 7 000 Kč vystavenou společností [právnická osoba]. Soud prvního stupně přiznal likvidátorovi pouze částku ve výši 2 000 Kč s argumentací, že je mu z vlastní činnosti známo, že výše nákladů na archivaci se pohybuje v rozmezí do 2 000 Kč, a proto náklad na archivaci v likvidátorem požadované výši považoval za nepřiměřený, nehospodárný a neúčelný, když likvidátor mohl zajistit tuto službu méně nákladně.

22. Likvidátor se v případě výdaje na archivaci odvolal pouze do části nepřiznané náhrady, tj. pouze do rozdílu požadované částky 7 000 Kč a přiznané částky ve výši 2 000 Kč, tj. do částky 5 000 Kč.

23. Likvidátor prokázal vynaložení výdaje na archivaci ve výši 7 000 Kč. Ve faktuře č. 237/2023 ze dne 11. 8. 2023 - vystavené společností [právnická osoba]., IČO [IČO], je uvedeno, že likvidátorovi je fakturována částka 7 000 Kč za „archivaci dokumentů společnosti na období 10 let (2023-2033)“ (dále také jen „faktura za archivaci“).

24. Odvolací soud přezkoumal odvolání likvidátora v části výdaje na archivaci soudem prvního stupně nepřiznanou (ve výši 5 000 Kč) a neshledal jej důvodným. Vycházel přitom z následujícího.

25. Podle § 205 odst. 1 a 4 o. z. je likvidátor povinen uchovávat konečnou zprávu o průběhu likvidace, návrh na použití likvidačního zůstatku a účetní závěrku sestavenou ke stanovenému dni po dobu 10 let od zániku právnické osoby.

26. Podle § 2 písm. e) zák. č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů (dále také jen „zákon o archivaci“), se pro účely tohoto zákona rozumí dokumentem každá písemná, obrazová, zvuková nebo jiná zaznamenaná informace, ať již v podobě analogové či digitální, která byla vytvořena původcem nebo byla původci doručena.

27. Podle § 3 odst. 2 písm. b) zákona o archivaci povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají za podmínek stanovených tímto zákonem také politické strany, politická hnutí, spolky, odborové organizace, organizace zaměstnavatelů, církve a náboženské společnosti, profesní komory, nadace, nadační fondy, ústavy a obecně prospěšné společnosti, [právnická osoba] (dále jen „soukromoprávní původci“).

28. Podle přílohy č. 2 k zákonu o archivaci dokumenty, které budou podle obsahu vždy předloženy k výběru za archiválie, jsou zakládací listiny, statuty, organizační řády a další dokumenty o organizační struktuře, vedení, správě, řízení, kontrole, činnosti a jejich výsledcích politických stran, politických hnutí, spolků, ústavů, odborových organizací a organizací zaměstnavatelů.

29. Podle § 3 odst. 4 zákona o archivaci povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají dále podnikatelé, kterým bylo uděleno státní povolení k provozování živnosti vedení spisovny (dále jen „koncese k vedení spisovny“), jde-li o dokumenty, ke kterým mají tuto povinnost veřejnoprávní původci, soukromoprávní původci nebo jejich právní nástupci a které byly veřejnoprávními původci, soukromoprávními původci nebo jejich právními nástupci těmto podnikatelům předány k zajištění odborné správy.

30. Podle přílohy č. 3 nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, je obsahem náplně koncesované živnosti vedení spisovny zajištění odborné správy dokumentů původce, popřípadě jeho právních předchůdců, v rozsahu úkonů souvisejících s uchováním těchto dokumentů, výkonem nahlédací agendy a umožnění provedení výběru archiválií, a to ve stejném rozsahu souvisejících povinností, které jsou zákonem o archivnictví a spisové službě stanoveny tomuto původci.

31. Likvidátor má povinnost uchovávat konečnou zprávu o průběhu likvidace, návrh na použití likvidačního zůstatku a účetní závěrku sestavenou ke stanovenému dni po dobu 10 let od zániku právnické osoby (§ 205 odst. 1 a 4 o. z.). Likvidátor je povinen uchovávat další archiválie dle zákona o archivaci /§ 2 písm. e), § 3 odst. 2 písm. b) a příloha č. 2 k zákonu o archivaci/. Není vyloučeno, aby likvidátor zajistil splnění uvedené povinnosti jinou osobou, ovšem jen za níže uvedených podmínek. Povinnost uchovávat dokumenty výše uvedeným způsobem ve výše uvedeném rozsahu a především za výše uvedených účelem - jejich zpřístupnění v archivační lhůtě příslušným orgánům a osobám, mají vedle samotných povinných osob (včetně spolků) jen podnikatelé s koncesí k této živnosti (§ 3 odst. 4 zákona o archivnictví). V případě likvidovaného spolku lze tak archivaci zajistit u třetích osob jen tak, že bude zajištěna prostřednictvím osoby s koncesí k archivaci.

32. Likvidátor pro splnění povinnosti uchovávat archiválie společnosti vybral společnost [právnická osoba]., IČO [IČO] (dále také jen „společnost „[Anonymizováno]“). Odvolacímu soudu je z vlastní činnosti - z výpisu z obchodního rejstříku ke dni 11. 8. 2023 (faktura za archivaci) vedeného na společnost [Anonymizováno] - známo, že předmětem podnikání této společnosti je a ke dni 11. 8. 2023 (faktura za archivaci) i byl pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Ze zakladatelské listiny založené ve sbírce listin obchodního rejstříku pro společnost [Anonymizováno] je pak odvolacímu soudu známo, že předmětem podnikání této společnosti je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Předmětem podnikání společnosti [Anonymizováno] není vedení spisovny. Z veřejné části živnostenského rejstříku vyplynulo, že společnost [Anonymizováno] nemá žádné živnostenské oprávnění. Společnost [Anonymizováno] tak nedisponuje koncesní listinou s předmětem podnikání vedení spisovny.

33. Pokud si likvidátor pro splnění povinnosti uchovávat archiválie vybral společnost [Anonymizováno], která nedisponuje koncesní listinou s předmětem podnikání vedení spisovny, pak prokázaný hotový výdaj ve výši 7 000 Kč - faktura za archivaci - nemůže být považován za výdaj účelně vynaložený, který by bylo možno likvidátorovi nahradit. Přiznání částky ve výši 5 000 Kč by nemělo oporu v zákonné úpravě (§ 9 odst. 2 nařízení). Odvolání likvidátora co do nepřiznané náhrady ve výši 5 000 Kč je proto nedůvodné.

34. Vzhledem ke všemu výše uvedenému odvolací soud uzavřel, že celková výše náhrady hotových výdajů likvidátora má činit částku celkem 10 499 Kč. Ta se sestává z částek přiznaných odvolacím soudem - 2 178 Kč coby výdaje za inzerci v Obchodním věstníku a 4 840 Kč za vedení účetnictví spolku. Dále pak z částek přiznaných již soudem prvního stupně - 881 Kč poštovného a poplatků, 600 Kč administrativních výdajů a 2 000 Kč za archivaci. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. a III. změnil tak, že likvidátorovi přiznal dalších 7 018 Kč. Po právní moci tohoto usnesení bude likvidátorovi vyplacena částka 499 Kč, neboť likvidátorovi byla poskytnuta záloha na likvidaci ve výši 10 000 Kč (vyplacená částka tak činí rozdíl mezi přiznanou částkou 10 499 Kč a poskytnutou zálohou 10 000 Kč).

35. Jelikož je likvidátor jediným účastníkem řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.