o zaplacení částky 49 308 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 2. 2024, č. j. 61 Cm 240/2015-159,

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále také jen „soud prvního stupně“) ze dne 22. 2. 2024, č. j. 61 Cm 240/2015-159 byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky ve výši 46 520 Kč s úrokem z prodlení od 1. 1. 2013 do 31. 8. 2013 ve výši 1 211 Kč a dále od 1. 9. 2013 s úrokem z prodlení ve výši 7,05% z dlužné částky 33 282 Kč (za období od 12/12-5/13) do zaplacení a s úrokem z prodlení od 1. 9. 2013 ve výši 8,05% z dlužné částky 13 238 Kč (za období od 6/137/13) do zaplacení, dále na zaplacení částky ve výši 2 788 Kč s úrokem z prodlení od 1. 8. 2013 ve výši 8,05% p.a. z dlužné částky, do zaplacení (výrok I.)., výroky II. a III. byla opatrovnicím žalobce i žalovaného přiznána odměna a náhrada hotových výdajů a výroky IV. a V. byla žalobci uložena povinnost nahradit státu náklady řízení.

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaném, jakožto vlastníku bytu ve správě žalobce, zaplacení žalobní částky představující neuhrazené příspěvky na správu domu a pozemku podle čl. XV. odst. 2 písm. b) stanov a neuhrazené zálohy na úhrady za služby a nedoplatky za vyúčtování podle čl. XV. odst. 2 písm. c) stanov. Žalovaný měl povinnost v období od prosince 2012 hradit částku 6 619 Kč, v období od prosince 2012 do července 2013 předepsané platby nehradil, vznikl mu vůči žalobci dluh ve výši 46 520 Kč. V období od 1. 1. 2013 do 31. 8. 2013 byl žalovaný z prodlení s úhradou a byl tak povinen uhradit žalovanému kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 211 Kč a nedoplatek na úhradu za služby ve výši 2 788 Kč podle vyúčtování za období prosinec 2012.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že žalobce byl vlastníkem bytové jednotky č. [Anonymizováno] na pozemcích [Anonymizováno], a k ní náležejícího podílu na společných částech domu, ideálních [Anonymizováno], v k. ú. [adresa] (dále také jen „byt“ nebo také jen „bytová jednotka“). Byt je ve správě žalovaného. Od 1. 12. 2012 byl žalovaný povinen hradit za bytovou jednotku částku 6 619 Kč měsíčně (předpis měsíčního záloh). Za prosinec 2012 vznikl žalovanému nedoplatek ve výši 2 788 Kč (vyúčtování zálohových plateb). Na základě kupní smlouvy ze dne 12. 3. 2014 převedl žalovaný bytovou jednotku na Serhiieva Oleksie.

4. Po provedeném dokazování soud prvního stupně posoudil věc podle § 1106, § 1107, § 1108 a 1186 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoníku (dále také jen „o. z“), neboť žalobce smlouvou ze dne 12. 3. 2014 převedl vlastnické právo k bytu na třetí subjekt, a proto dle přechodných ustanovení občanského zákoníku (§ 3028) je okamžikem rozhodným pro aplikaci citovaných ustanovení o. z. den, kdy nastaly účinky převodu bytové jednotky, i když dluh žalovaného na příspěvcích spojených se správou domu a pozemku částečně vznikl přede dnem jeho účinnosti (tj. před 1. 1. 2014). Soud prvního stupně s ohledem na skutečnost, že žalovaný na základě kupní smlouvy ze dne 12. 3. 2014 převedl vlastnické právo k bytové jednotce č. 284/13 na Oleksie Serhiieva, kdy právní účinky vkladu nastaly dne 13. 3. 2014, pak k tomuto dni přešly dluhy váznoucí na bytové jednotce na jejího vlastníka Oleksie Serhiieva. Soud prvního stupně uzavřel, že žaloba je nedůvodná, neboť žalovaný není ve věci pasivně legitimován. Navíc, uvedl soud prvního stupně, provedené důkazy neprokázaly výši nároku uplatněného žalobou, když nebylo prokázáno, jak žalobce k této částce došel, a to jak k výši jistiny, tak požadovaných úroků z prodlení.

5. Soud prvního stupně zamítl žalobu z důvodu, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován, neboť není nositelem povinnosti vůči němu žalobou uplatněnou z důvodu, že na základě kupní smlouvy ze dne 12. 3. 2014, s právními účinky vkladu dne 13. 3. 2014, převedl vlastnické právo k bytu na Oleksiie Serhiieva a na nabyvatele bytu přešly i dluhy žalovaného váznoucí na bytové jednotce. S tímto závěrem se odvolací soud neztotožnil z důvodu následujícího.

6. Proti výroku I. rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že soud prvního stupně nezohlednil, že žalobce se domáhal plnění po žalovaném jako původním vlastníkovi bytu z titulu ručitelského závazku, kdy soud prvního stupně s ohledem na námitku žalovaného, že žalobcem tvrzené dluhy nemohly přejít na nového vlastníka bytu a žalovaný tudíž nemůže za takové dluhy ručit, soud prvního stupně rozhodl s odkazem na § 1186 o. z., když vycházel z nepravdivého tvrzení žalovaného, že nový vlastník bytu opakovaně žádal předsedu žalobce o vyčíslení stavu zúčtovatelných záloh a plateb do fondu SVJ spojených s bytem, ale dle soudu prvního stupně žalobce na tyto žádosti nereagoval a požadované potvrzení nevystavil ani se blíže k předmětným dluhům nevyjádřil, proto na nového majitele bytů dluhy nepřešly s tím, že soud I. stupně upozornil, že se nicméně může žalobce domáhat úhrady žalované částky po žalovaném jako po dlužníku. Dle žalobce soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav, neboť nereflektoval, že žalobce si v čl. 5.3 smlouvy o převodu jednotky sjednal s jejím nabyvatelem odchylnou právní úpravu, dluhy jako takové převzal žalovaný, a proto je ve věci pasivně věcně legitimován.

7. Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu § 212 a § 212a o. s. ř. a shledal, že odvolání žalobce je neopodstatněné.

8. Z čl. XV. odst. 1 písm. a) stanov žalovaného odvolací soud zjistil, že člen žalovaného má povinnost hradit stanovené příspěvky na správu domu a pozemku a stanovené příspěvky na opravy, rekonstrukce a modernizace domu… (dále také jen „příspěvky na správu“).

9. Z čl. XV. odst. 1 písm. b) stanov žalovaného odvolací soud zjistil, že člen žalovaného má povinnost hradit stanovené zálohy na úhradu za služby a hradit nedoplatky vyplývající z vyúčtování (dále také jen „zálohy na služby“).

10. Z předpisu pravidelných měsíčních záloh odvolací soud zjistil, že s platností od 1. 12. 2012 byl žalovaný povinen hradit žalovanému celkem 6 619 Kč měsíčně s tím, že částka 1 249 Kč měsíčně představovala zálohy na služby a částka 5 370 Kč představovala příspěvek na správu.

11. Z řádného vyúčtování zálohových plateb za prosinec 2012 odvolací soud zjistil, že žalovanému vznikl nedoplatek za příspěvek na správu ve výši 2 788 Kč.

12. Žalobce učinil předmětem žalobního tvrzení dluh na příspěvcích na správu /čl. XV. odst. 1 písm. a) stanov žalovaného/ a dluh na zálohách na služby /čl. XV. odst. 1 písm. b) stanov žalovaného/. Projednávanou věc je třeba posuzovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2020, dále jen „o. z.“ (§ 3028 odst. 1 o. z.), i když dluhy vznikly přede dnem jeho účinnosti (tj. před 1. 1. 2014), neboť okamžikem rozhodným pro aplikaci ustanovení § 1186 odst. 2 o. z. je v tomto případě okamžik převodu bytové jednotky dne 12. 3. 2014 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 7. 2020, sp. zn. 26 Cdo 774/2019).

13. Podle § 1106 o. z. kdo nabude vlastnické právo, nabude také práva a povinnosti s věcí spojená.

14. Podle § 1107 odst. 1 o. z. kdo nabude vlastnické právo, přejímá také závady váznoucí na věci, které jsou zapsány ve veřejném seznamu; jiné závady přejímá, měl-li a mohl-li je z okolností zjistit nebo bylo-li to ujednáno, anebo stanoví-li tak zákon. Podle odstavce 2 závady, které nepřejdou, zanikají.

15. Podle § 1186 odst. 1 o. z. při převodu vlastnického práva k jednotce nevzniká osobě odpovědné za správu domu povinnost příspěvky na správu domu ke dni účinnosti převodu vypořádat. Podle odstavce 2 převádí-li vlastník vlastnické právo k jednotce, doloží nabyvateli potvrzením osoby odpovědné za správu domu, jaké dluhy související se správou domu a pozemku přejdou na nabyvatele jednotky, popřípadě že takové dluhy nejsou. Za dluhy, které na nabyvatele jednotky přešly, ručí převodce osobě odpovědné za správu domu.

16. Podle obecné úpravy převodu vlastnického práva v § 1106 o. z. se společně s vlastnictvím nabývají i práva a povinnosti s věcí spojená. Současně také platí, že závady jiné než zjistitelné z veřejného seznamu, nabyvatel nabývá jen tehdy, mohl-li je zjistit, nebo bylo-li to tak ujednáno, nebo stanovíli tak zákon (§ 1107 o. z.). Pokud se jedná o práva a závazky ve smyslu § 1106 o. z., pak se má za to, že s vlastnictvím jednotky jsou spojena zejména práva a povinnosti související se správou domu (které tedy jsou spojeny s jeho členstvím ve společenství vlastníků). Závazkem spojeným s vlastnictvím jednotky je závazek k úhradě příspěvků (záloh na ně) na správu, který zatěžuje každého vlastníka jednotky v domě.

17. Judikatura Nejvyššího soudu posuzující stav před 1. 1. 2014 dovozovala, že dluh převodce jednotky spočívající v nezaplacených platbách (zálohách) na správu domu a pozemku, splatných v době, kdy byl vlastníkem jednotky, nepřechází na nabyvatele jednotky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. 22 Cdo 242/2009).

18. Smyslem nové úpravy bylo posílení postavení osoby odpovědné za správu domu (většinově společenství vlastníků jednotek) při vymáhání příspěvků na správu domu po převodu jednotky tím, že jí byla dána možnost vymáhat dluh jednak po novém nabyvateli v důsledku přechodu dluhu a jednak po původním vlastníku (převodci) jako ručiteli. Ručení převodce za přecházející dluhy zde vzniká ze zákona, jeho povinnost plnit nastává ve smyslu § 2021 odst. 1 o. z. tehdy, nesplnil-li dluh v přiměřené lhůtě dlužník, ačkoli jej k tomu věřitel písemně vyzval.

19. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 7. 2020, sp. zn. 26 Cdo 557/2019, formuloval a odůvodnil závěr, že dluhy převodce jednotky související se správou domu a pozemku nejsou jinou závadou váznoucí na věci ve smyslu § 1107 o. z. Zároveň dospěl k závěru, že ustanovení § 1186 odst. 2 o. z. upravuje zákonný přechod dluhu souvisejícího se správou domu a pozemku v případě převodu jednotky (změnu v osobě dlužníka).

20. Podle § 1186 odst. 2 o. z. (ve znění do 30. 6. 2020) přecházejí jen dluhy spočívající v nezaplacených příspěvcích na správu domu a pozemku, nikoli dluhy na úhradu plnění spojených nebo souvisejících s užíváním bytu (služeb).

21. V zájmu právní jistoty ustanovení § 1186 odst. 2 o. z. vyžaduje, aby výše dluhů, které na nabyvatele mají přejít, byla doložena potvrzením osoby odpovědné za správu domu a pozemku, tedy aby nabyvatel znal konkrétní výši dluhů, které na něj přecházejí. Je-li potvrzení vydáno, přejdou dluhy na nabyvatele ve výši jím doložené, přičemž rozhodující je částka uvedená v potvrzení, proto není důvod rozlišovat mezi dluhy vzniklými před a po účinnosti o. z.

22. Na nabyvatele [Anonymizováno] tak mohly ze zákona (§ 1186 odst. 1 o. z.) přejít jen dluhy spočívající v nezaplacených příspěvcích na správu domu a pozemku, nikoliv dluhy na úhradu plnění spojených s užíváním bytu (služeb). Dluh žalovaného není v čl. 5. 3. převodní smlouvy ze dne 12. 3. 2014 konkretizován, není tedy zřejmé, že o konkrétní výši dluhu věděl a jaká byla jeho výše. V řízení před soudem prvního stupně nebylo prokázáno, že žalobce vystavil žalovanému nebo jeho právnímu nástupci potvrzení o dluzích dle § 1186 odst. 2 o. z. Zákonné ručení zavedl zákonodárce z důvodu ochrany společenství. Nabyvatel je zavázán jen ve vztahu k potvrzeným dluhům jako přímý dlužník, ale původní vlastník jednotky současně zůstává jako ručitel (jeho původního) dluhu vůči společenství. Postavení žalobce se tedy přechodem dluhů ve skutečné výši nijak nezmění, existují dva dlužnické subjekty. Není tedy správná úvaha soudu prvního stupně, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován, neboť není nositelem povinnosti vůči němu žalobou uplatněnou. Žalovaný je z titulu zákonného ručení minimálně ručitelem ve vztahu vůči dluhům na příspěvcích na správu domu.

23. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně výše dluhu. V řízení před soudem prvního stupně nebylo prokázáno, jak žalobce dospěl k výši žalobní částky, ani jak dospěl ke kapitalizovanému úroku z prodlení ani k úrokům z prodlení. Z žaloby se podává, že žalobce odkazuje na listinu výpis dlužných úhrad, z níž by dle jeho tvrzení měl vyplývat podrobný rozpis dluhů včetně úhrad a výpočtu úroku z prodlení a stejně tak výpočet kapitalizovaného úroku z prodlení. Tento důkaz však byl pouze jako důkaz označen, není součástí spisu a soud prvního stupně z něho nevycházel a ani nemohl. Soud prvního stupně na jednání dne 30. 1. 2024 poučil žalobce ve smyslu § 118a o. s. ř., aby doložil doklady prokazující výši dluhu a současně jej poučil o následcích nesplnění výzvy soudu. Žalovaný navrhl vypracovat znalecký posudek na cenu obvyklou služeb spojených s užíváním bytu. Tento důkaz soud prvního stupně zamítl, neboť jej jednak vzhledem k závěru o nedostatku pasivní věcné legitimace žalobce považoval za nadbytečný a navíc uvedl, že z obsahu spisu dovodil, že dům ve správě žalobce je zcela neobydlen, deset let nemá statutární orgán, správa žalobce zanikla v r. 2013. Odvolací soud k tomu dodává, že pokud absentují tvrzení žalobce ohledně výše vzneseného nároku, neboť z žaloby nelze dovodit, jak dospěl žalobce ke konkrétní výši žalobní částky a k jejímu příslušenství, nelze tvrzení nahrazovat důkazem, tedy v daném případě znaleckým posudkem. Odvolací soud uzavírá, že žalobci se v řízení nepodařilo prokázat oprávněnost žalobního nároku, tedy žalobce neprokázal, jak dospěl ke konkrétní výši žalobní částky, a protože byl soudem prvního stupně poučen podle § 118a o. s. ř., tvrzení nedoplnil, je žaloba nedůvodná pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Z uvedených důvodů je rozhodnutí soudu prvního stupně co do výsledku správné a odvolací soud jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně nákladových výroků (výroky IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně).

24. Ve výrocích III. a IV. tohoto rozsudku rozhodl odvolací soud o odměně soudem ustanovených opatrovnic za řízení před odvolacím soudem, opatrovnice mají vůči státu právo na náhradu odměny a náhrady hotových výdajů, pokud jim vznikly (§ 140 odst. 2 o. s. ř.). Výše bude určena soudem prvního stupně.

25. Ve výroku V. tohoto rozsudku rozhodl odvolací soud o povinnosti žalobce nahradit státu náklady odvolacího řízení (§ 148 odst. 1 o. s. ř. a § 149 odst. 2 o. s. ř.), konkrétní výše bude stanovena soudem prvního stupně.