o zrušení právnické osoby a o jmenování likvidátora právnické osobě, o odvolání účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2021 č. j. 73 Cm 40/2021-38

1. Podáním ze dne 9. března 2021, adresovaným JUDr. Jaroslavě Pokorné, předsedkyni Městského soudu v Praze, se v záhlaví jmenované „navrhovatel“ - podatel jednající [právnická osoba] - ředitelem mezinárodněprávního odboru, „obrátil s podnětem ke zrušení nadačního fondu podle § 172 odst. 1 písm. a), b) občanského zákoníku“. Alternativně navrhl, aby „soud vyzval nadační fond k uvedení výše uvedeného do souladu se zákonem (zejm. změna klamavého názvu, změny vymezení činnosti nadačního fondu, vypuštění nepravdivých informací ze zakládací listiny)“. V závěru podání výslovně uvedl, že „současně si Vás dovoluji požádat o sdělení, jak bylo s tímto podnětem naloženo“.

2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. listopadu 2021 č. j. 73 Cm 40/2021-38 rozhodl takto: „Účastník, právnická osoba [Anonymizováno], ve zkrácené formě [Jméno navrhovatele], IČO [IČO], sídlem [adresa], se zrušuje a nařizuje se její likvidace.“ (výrok I.), „Likvidátorem účastníka, právnické osoby [Anonymizováno], ve zkrácené formě [Jméno navrhovatele], IČO [IČO], sídlem [adresa], se jmenuje společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa].“ (výrok II.), „Účastník, právnická osoba [Anonymizováno], ve zkrácené formě [Jméno navrhovatele], IČO [IČO], sídlem [adresa], je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.“ (výrok III.) a „Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.“ (výrok IV.).

3. Ve výše uvedeném usnesení soud prvního stupně citoval ust. § 172 odst. 1 písm. a) o.z. ust. §§ 1 bod 2 a 6 odst. 1 a 3 písm. b), d), f), h) a j) zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy v platném znění, ust. čl. 2 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích uveřejněné jako vyhláška č. 157/1964 Sb. platí, že zřízení diplomatických styků mezi státy a stálých diplomatických misí se děje vzájemnou dohodou těchto států, dále ust. §§ 189 odst. 1 a 191 odst. 1 věty druhé o.z. a konečně ust. §§ 153 odst. 1 a 154 odst. 1 o. s. ř.

4. Soud prvního stupně „dospěl k závěru, že navrhovatel svůj právní zájem na zrušení účastníka rozhodnutím soudu osvědčil, když v rámci řízení bylo zjištěno, že účastník během své existence vystupoval jako mezinárodní mezivládní organizace a jako takový navazoval kontakty se zahraničními subjekty a jinými entitami, ač jde o výsostnou činnost České republiky svěřenou podle § 6 zák. o zříz. min. navrhovateli.“ Dále si soud posoudil, je-li v posuzovaném případě naplněn některý z důvodů, pro který lze účastníka zrušit rozhodnutím soudu a dospěl přitom k závěru, že takový důvod v posuzovaném případě dán je. „Jak totiž bylo v rámci řízení zjištěno, v době od 1. září 2020 do 3. srpna 2021 byl okruh činností účastníka v zakládací listině účastníka upraven tak, že za účelem dosažení svého účelu účastník mohl, mimo jiné, vytvářet a vést zvláštní, mírové a diplomatické mise, vytvářet diplomatický sbor pro činnosti v rámci diplomatických misí a podporu všech ostatních činností účastníka v zahraničí i v České republice, vydávat cestovní doklady členům svých diplomatických misí ve formě diplomatických karet nebo jiných dokumentů definovaných mezinárodním právem a vydávat štítky diplomatického sboru pro vozidla sloužících v jeho diplomatických misích. Současně bylo v té době v zakládací listině účastníka uvedeno, že při uzavření memoranda s jakýmkoliv zahraničním státem se účastník stává mezivládní organizací. Současně bylo v rámci řízení zjištěno, že účastník se během své existence jako mezivládní organizace skutečně choval, když navazoval kontakty se zahraničními subjekty a jinými entitami a uzavíral s nimi dohody o vzájemné spolupráci. Kromě toho účastník přijímal přihlášky do [Anonymizováno] a [Anonymizováno], a to coby jejich zřizovatel.“ Podle soudu prvního stupně „lze přitom souhlasit s navrhovatelem v tom, že všechny tyto činnosti účastníka zasahují do výsostného práva České republiky zřizovat, udržovat a ukončovat vztahy s jinými státy a mezinárodními organizacemi. Výsostné postavení těchto práv přitom jednoznačně vyplývá jak z právních zvyklostí mezinárodního práva veřejného, tak i z Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích, z nichž se podává, že tato práva náleží pouze státům a subjektům jim na roveň postavených a dalším subjektům, jimž tato práva státy propůjčily. Stejně tak není sporu o tom, že účastník však žádným z těchto subjektů není, když účastník je, coby nadační fond, subjektem vnitrostátního práva České republiky. Proto zdejšímu soudu nezbylo než uzavřít, že v posuzovaném případě je naplněn důvod pro zrušení účastníka rozhodnutím soudu podle § 172 odst. 1 písm. a) obč. zák., když účastník vyvíjel nezákonnou činnost, a to v takové míře, že tím v závažné míře narušuje veřejný pořádek. Za nezákonnou je výše popsanou činnost nutno považovat proto, že jde o výsostnou činnost České republiky, coby subjektu mezinárodního práva veřejného, tedy činnost vyhrazenou pouze České republice, přičemž jde-li o činnost vyhrazenou jedné osobě, pak současně platí, že je její výkon všem ostatním zakázán. Narušování veřejného pořádku v závažné míře je zdejším soudem spatřováno v tom, že účastník v rámci výkonu výše popsaných činností navazoval kontakty a uzavíral rázné dohody a memoranda s třetími státy a jinými entitami, čímž mohl v mezinárodním společenství působit klamavé zdání, že jde o kontakty, které jeho prostřednictvím navazuje, případně uznává Česká republika. A to zejména u těch jiných entit jako kupř. Hawajské království není pro Českou republiku coby nositele těchto výsostných práv žádoucí. Pokud jde o tvrzení účastníka, že všechny skutečnosti vytýkané mu navrhovatelem odstranil nebo napravil, potom zdejší soud připouští, že účastník skutečně provedl změnu zakládací listiny, v rámci které odstranil nebo nahradil některé zavádějící pojmy. Nicméně i přes tuto skutečnost je zdejší soud tohoto názoru, že účastník neposkytl dostatečné záruky, že nebude pokračovat v činnosti, která byla výše shledána jako nezákonná. Zdejší soud tak nemá jistotu, že účastník v budoucnu nebude pokračovat v této činnosti, když mu nebylo nijak doloženo, že by účastník v rámci nápravy závadného stavu ukončil činnost Sjednocené organizace a Nadnárodní organizace, a když mu nebylo nijak doloženo, že by účastník v rámci nápravy závadného stavu ukončil všechny navázané kontakty, příp. vypověděl všechny uzavřené dohody a memoranda se třetími státy a jinými entitami, a když neprokázal, že by se od této dosavadní činnosti veřejně distancoval.“

5. Podle soudu prvního stupně „protože rozhodl o zrušení účastníka, postupoval dále podle § 191 odst. 1 věty druhé obč. zák. a jmenoval účastníkovi likvidátora. Vzhledem k tomu, že zdejší soud nemá důvěru v osoby, které jsou členem jeho statutárního orgánu, když jde o osoby, které se zrušením účastníka nesouhlasily, a v to, že by tyto osoby provedly likvidaci řádně a bez zbytečných průtahů, nepostupoval soud podle § 191 odst. 3 obč. zák. nýbrž postupoval podle § 191 odst. 4 obč. zák. a jmenoval likvidátorem účastníka náhodně zvolenou osobu zapsanou v seznamu insolvenčních správců. Řízení o zrušení právnické osoby s likvidací, coby soudní řízení podléhá podle § 1 písm. a) zák. o soud. popl. poplatkové povinnosti, přičemž výše soudního poplatku za toto řízení činí 2 000 Kč podle položky 4 bodu 1 písm. c) sazebníku poplatků. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno na základě vlastního podnětu., postupoval soud podle § 4 odst. 1 písm. i) zák. o soud. popl. ve spojení s § 2 odst. 1 písm. e) zák. o soud. popl. a uložil povinnost zaplatit soudní poplatek účastníkovi. Protože jde o rozhodnutí, kterým se řízení končí, postupoval soud podle § 151 odst. 1 obč. soud. řádu a současně rozhodl o nákladech řízení. Vzhledem k tomu, že okolnosti případu neodůvodňují použití ani výjimky uvedené v § 23 zák. o zvl. říz. soud. ani výjimky podle § 24 zák. o zvl. říz. soud., rozhodl soud podle § 23 zák. o zvl. říz. soud. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal.“

6. Proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník - zrušovaný nadační fond, v zákonné lhůtě odvolání. Odvolatel odmítl všechny věcné důvody mající vést k jeho zrušení s tím, že případné nedostatky napravil změnami stanov, promítnutými i do zápisů v nadačním rejstříku. Navrhl zrušit usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, i v rámci u něj činěného jednání, přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že v dané věci nebyla dána základní procesní podmínka pro rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

8. Jak vyplývá z výše citovaného podání Ministerstva zahraničních věcí České republiky ze dne 9. března 2021 (č.l. 2 - 3 soudního spisu), nejedná se v žádném případě o návrh na zahájení soudního řízení, ale o podání upozorňující příslušný soud na tvrzené rozpory právního stavu předmětného nadačního fondu se zákony a mezinárodními smlouvami. Podatel výslovně uvádí, že jde o „podnět ke zrušení nadačního fondu“. Jako alternativu možného řešení (kromě zrušení nadačního fondu) uvádí, že by soud mohl nadační fond vyzvat k odstranění vytýkaných nedostatků. Při jednání odvolacího soudu zástupce „navrhovatele“ - podatele uvedl, že výše jmenované podání bylo a je podnětem, směřujícím k tomu, aby soud posoudil, zda má být řízení o zrušení předmětného nadačního fondu zahájeno či nikoli. Podání nebylo návrhem na zahájení soudního řízení.

9. Podle § 13 odst. 1 z.ř.s. se řízení zahajuje i bez návrhu, není-li zákonem stanoveno, že lze řízení zahájit jen na návrh. Soud řízení zahájí bezodkladně poté, co se dozví o skutečnostech rozhodných pro vedení řízení. O zahájení řízení bez návrhu vydá soud usnesení, které doručí účastníkům do vlastních rukou, nestanoví-li zákon jinak. Řízení je zahájeno dnem, kdy takové usnesení bylo vydáno (§ 13 odst. 2 z.ř.s.). Podle § 172 odst. 1 o.z. soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestliže vyvíjí nezákonnou činnost v takové míře, že to závažným způsobem narušuje veřejný pořádek. Podle § 1 odst. 1 ve spojení s § 3 odst. 2 písm. a) a § 85 z.ř.s. jsou řízeními o některých otázkách týkajících se právnických osob, v nichž se primárně postupuje dle zák.č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, i řízení ve statusových věcech právnických osob včetně jejich zrušení a likvidace, jmenování likvidátora…

10. V daném případě bylo podání navrhovatele, jak z něj vyplývá a jak bylo specifikováno u jednání odvolacího soudu, nikoli návrhem na zahájení řízení, leč toliko podnětem k zvážení, zda soud řízení zahájí. Jeho důsledkem tak nebylo zahájení řízení o zrušení nadačního fondu na návrh. Jak vyplývá z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 73 Cm 40/2021, soud prvního stupně nikdy sám řízení nezahájil, nevydal o tom žádné usnesení. V daném případě tak soud prvního stupně rozhodl ve věci samé - o zrušení nadačního fondu s likvidací a o jmenování likvidátora, aniž by tak učinil v řízení (zahájeném návrhem či bez návrhu), pročež tak nebyla splněna základní podmínka řízení (viz § 103 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 a 4 z.ř.s.). To je závažná vada řízení, neboť v občanském soudním řízení nelze věcně, tedy ve věci samé rozhodovat, aniž by toto rozhodnutí bylo činěno v řízení /až na výjimky stanovené zákonem viz např. některá rozhodnutí ve věcech veřejných rejstříků mající povahu rozhodnutí ve věci samé/. Odvolací soud proto podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil. Podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k tomu, aby dle své úvahy vyřídil podání podatele (v záhlaví usnesení uvedeného jako „navrhovatel“). Při tomto vyřizování vezme soud v úvahu též i všechny změny učiněné předmětným nadačním fondem, přičemž vyjde toliko ze změn dle zákona přípustných. Učiní tak kromě jiného i proto, že dle podatelova názoru vyjádřeného při jednání odvolacího soudu důvody ke zrušení nadačního fondu trvají nadále, i po provedených změnách.