o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění účastníka ze dne 27. března 2024, o návrhu na nařízení předběžného opatření, o odvolání účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2024, č. j. 67 Cm 30/2024-18,

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 12. 4. 2024 se navrhovatel domáhá, aby soud vyslovil neplatnost usnesení shromáždění [Jméno navrhovatele B], IČO [IČO navrhovatele B] (dále jen „účastník“) ze dne 27. března 2024, a to jak ve věci hlasování o zařazení nových bodů, hlasovaní v nově přidaném bodu, tak zejména v bodu 2 pořadu shromáždění, kterým byla schválena nabídka dodavatele rekonstrukce kotelny. Zároveň navrhovatel žádá, aby statutární orgán jednal v souladu se zákonem a s ostatními závaznými normami či dokumenty.

2. V návrhu navrhovatel uvedl, že dne 9. 3. 2024 zaslal statutárnímu orgánu účastníka námitky a nedošlo k vypořádání žádné z nich. Taktéž namítá, že na předmětném shromáždění nebylo nijak řešeno, jestli je shromáždění usnášeníschopné. Navrhovatel vyjadřuje svůj nesouhlas s tím, jak shromáždění proběhlo a o jakých bodech bylo na shromáždění hlasováno. Navrhovatel již na shromáždění namítal například neporovnatelnost nabídek na rekonstrukci kotelny či řešení některých otázek spojených s rekonstrukcí. Navzdory výhradám navrhovatele však bylo přikročeno k hlasování o schválení nabídky společnosti [právnická osoba]. v ceně 161 000 Kč včetně DPH. O jiných nabídkách nebo jejich vyloučení hlasováno nebylo. Navrhovatel má za to, že takto schválená investice nepřinese žádné zlepšení a mimo jiné uvádí, že se rekonstrukcí nebudou řešit stávající problémy s rozvody TUV a SUV. Jednání statutárního orgánu účastníka považuje za svévoli a považuje ho i v rozporu s péčí řádného hospodáře. Domnívá se, že měl statutární orgán účastníka nejdříve navrhnout investiční akci, zdůvodnit její potřebu a až následně by byl pověřen k přípravě investiční akce s přípravou zadávací/projektové dokumentace atd. Až na základě řádně schválené zadávací/projektové dokumentace by měl být statutární orgán účastníka pověřen k oslovení dodavatelů. Má tedy za to, že byla na základě nedostatečných podkladů a bez zadávací/projektové dokumentace schválena nedostatečně konkrétní nabídka, a to pouze s ohledem na nejnižší cenu.

3. Spolu s výše uvedeným návrhem navrhl navrhovatel nařízení předběžného opatření, aby bylo statutárnímu orgánu zamezeno jednat s dodavatelem dle schválené nabídky v bodu 2 pořadu shromáždění. Nařízení předběžného opatření odůvodňuje tím, že takovým jednáním dojde, či by mohlo dojít k poškození účastníka i navrhovatele neúčelným a neoprávněným nakládáním s prostředky účastníka či „neúčelně vynaloženými prostředky v rozporu s přístupem řádného hospodáře“.

4. Soud prvního stupně napadeným usnesením zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, aby účastníku bylo zakázáno jednat podle usnesení bodu č. 2 shromáždění, kterým byla schválena nabídka dodavatele rekonstrukce kotelny (výrok I.). Navrhovateli uložil povinnost zaplatit České republice - Městskému soudu v Praze soudní poplatek za podaný návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč (výrok II.). Dále vyzval navrhovatele, aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 2 000 Kč (výrok III.). Rozhodl, že navrhovateli bude vrácena složená jistota ve výši 10 000 Kč (výrok IV.) a vyzval navrhovatele, aby sdělil bankovní spojení pro účely vrácení jistoty (výrok V.).

5. Výrok I. napadeného usnesení odůvodnil soud prvního stupně tím, že návrhu by bylo možné vyhovět pouze v případě, pokud navrhovatel prokáže potřebu zatímní úpravy poměru účastníků a osvědčí skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením. Má za to, že navrhovatel nikterak nekonkretizoval, jaké následky hrozí, pokud by nebylo návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověno a hodnotí tvrzení navrhovatele jako vágní, obecné a hypotetické.

6. Jak vyplývá z textu podání navrhovatele ze dne 5. 5. 2024, podal navrhovatel proti výroku I. výše uvedeného usnesení odvolání. Nesouhlasí se soudem prvního stupně, že jeho tvrzení jsou vágní a obecná. Uvádí, že škoda, která by mohla vzniknout jednáním statutárního orgánu účastníka, může být až ve výši 161 000 Kč včetně DPH a že návrh statutárního orgánu účastníka na rekonstrukci nebyl dostatečně podložen a odůvodněn. Konkrétně pak uvádí absenci zadávací a projektové dokumentace, nezdůvodnění cíle, přínosu, očekávání a srovnání akce. Statutární orgán účastníka plánuje podle navrhovatele nejdříve utratit 161 000 Kč včetně DPH a až poté případně řešit další investice a úpravy, přestože je možné, že nový kotel nebude dostatečný. Dále navrhovatel upozorňuje, že v daném případě se nejedná o řešení havarijního stavu a tím pádem nedojde v případě vydání navrhnutého předběžného opatření „k nepřiměřenému zásahu, resp. k újmě ostatním účastníkům bytových jednotek“. Navrhuje, aby bylo vyhověno původnímu návrhu.

7. Účastník ve svém vyjádření k tvrzením navrhovatele uvádí, že nebyl před doručením návrhu ze dne 9. 3. 2024 informován o tom, že má navrhovatel problémy s dodávkou TUV a vytápěním. Uvádí, že v bytovém domě není zřízen okruh TUV, což by se v budoucnu mělo řešit jako další investice. Dále informuje, že již na předmětném shromáždění bylo vysvětleno, že nový kotel by měl být více účinný. Ohledně problémů s vyčerpáváním zásob TUV objasňuje, že se jednalo pouze o výjimečné situace. Uvádí však, že se o výměně kotle jednalo již delší dobu a technik se o stávajícím kotli vyjádřil tak, že je na hraně životnosti. Označuje stávající kotel za nehospodárný a uvádí, že pro výměnu kotle hlasovali všichni ostatní vlastníci. Upozorňuje na další řízení, které s navrhovatelem vede a je toho názoru, že spíše účastníkovi vzniká kvůli zvýšeným nákladům na vytápění a ohřev vody kvůli nerealizaci rekonstrukce škoda. Informuje, že nabídka na nový kotel již není platná, avšak stále má účastník za to, že by se měla rekonstrukce uskutečnit. Taktéž je toho názoru, že neměl navrhovatel žádný zájem na vyřešení věci mimosoudně.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání navrhovatele proti výroku I. napadeného usnesení bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že toto odvolání není důvodné.

9. Podle § 1209 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká (odstavec 1). Soud uspořádá právní poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má rozhodnutí uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá (odstavec 2).

10. Soud prvního stupně správně vyšel z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2016, sp. zn. 26 Cdo 3645/2016, uveřejněného pod R 60/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého návrh na dočasný zákaz jednat podle usnesení shromáždění je návrhem na vydání předběžného opatření, o němž má soud rozhodnout podle § 102 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).

11. Podle § 102 o. s. ř., je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. (odstavec 1). Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně. (odstavec 3 věta druhá).

12. Podle § 75c o. s. ř. předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením (odst. 1). Pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně (odstavec 4).

13. Jedním z předpokladů pro nařízení předběžného opatření je osvědčení nároku ve věci samé. Pro účely předběžného opatření nemusí být nárok ve věci prokázán nepochybně, postačuje, aby byl osvědčen natolik, že se s ohledem na okolnosti případu jeví alespoň pravděpodobným. Rovněž musí být prokázána naléhavost potřeby k zatímní úpravě, nebo obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Pokud není splněn jen jeden z těchto zákonných předpokladů, návrhu na nařízení předběžného opatření nemůže být vyhověno, byť druhý z předpokladů by byl naplněn.

14. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3196/2022, vysvětlil, že „z novelizovaného znění ustanovení § 1209 o. z. vyplývá, že nesouhlasí-li přehlasovaný vlastník jednotky s usnesením shromáždění společenství vlastníků jednotek přijatým v záležitosti týkající se správy domu a pozemku, může se - stejně jako v poměrech předchozí právní úpravy - domáhat zejména určení neplatnosti přijatého usnesení, avšak - na rozdíl od dřívější právní úpravy - může výjimečně navrhnout, aby soud o takové záležitosti přímo rozhodl, a to za podmínek upravených v ustanovení § 1209 odst. 2 o. z. Z porovnání dosavadního a novelizovaného znění § 1209 o. z. však nelze dovodit, že by úmyslem zákonodárce bylo cokoli měnit na stávajícím nastavení (včetně nastavení judikaturního) předpokladů, za kterých má vlastník jednotky právo se domáhat u soudu vydání rozhodnutí v uvedené záležitosti návrhem podle § 1209 odst. 1 o. z. I nadále, resp. o to více v poměrech aktuální právní úpravy, která zčásti změnila (možná rozšířila) možnosti zásahu veřejné moci (soudu) do soukromoprávních vztahů, proto platí, že institut upravený v ustanovení § 1209 odst. 1 o. z. lze připustit pouze ve zcela odůvodněných a výjimečných případech. Právo obrátit se na soud s návrhem na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je proto omezeno nejen z hlediska osobního a časového, nýbrž i z hlediska věcného. Uplatnit je může toliko přehlasovaný vlastník jednotky (osobní omezení), pouze do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců počítané ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (omezení časové), a jen tehdy, je-li pro to důležitý důvod (omezení věcné). Důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je pak dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití“.

15. Navrhovatel podal návrh včas a tvrdí, že je přehlasovaným vlastníkem. Domáhá se vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění o rekonstrukci kotle. Aby byl se svým návrhem ve věci samé úspěšný, musí tvrdit (a pro účely návrhu na nařízení předběžného opatření alespoň osvědčit), v čem konkrétně je sporné usnesení v rozporu se zákonem a stanovami. K tomu navrhovatel tvrdí jedině, že na shromáždění nebyla ověřována usnášeníschopnost. Z jím předloženého zápisu ze shromáždění se však podává opak. Další jeho tvrzení se týkají především vhodnosti rekonstrukce kotle v navrhované podobě a vhodnosti schválené nabídky. Tyto otázky však soud v případě návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění nepřezkoumává. Přezkoumal by je jedině tehdy, pokud by se navrhovatel domáhal uspořádání poměrů společenství podle slušného uvážení (tj. navrhoval věcnou změnu přijatého usnesení), což však navrhovatel nečiní. Navrhovatelům návrh ve věci samé tedy odvolací soud nepovažuje za osvědčený.

16. Ústavní soud v usnesení ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 163/09, citoval svá předchozí rozhodnutí a uvedl, že „smyslem předběžného opatření je zatímní úprava poměrů účastníků (nikoli s konečnou platností), přičemž musí být poskytnuta ochrana jak tomu, kdo o vydání předběžného opatření žádá, tak v rámci ústavních pravidel i tomu, vůči komu předběžné opatření směřuje (čl. 90 Ústavy). Současně platí, že "ochrana toho, proti komu má navrhované předběžné opatření směřovat, však nemůže dosáhnout takové intenzity, aby prakticky znemožnila ochranu oprávněných zájmů druhé strany". Ústavní soud opětovně zdůrazňuje i důsledky toho, že v případě předběžného opatření se jedná o opatření s omezenou dobou trvání (§ 77 o. s. ř.), které může být k návrhu zrušeno (§ 77 odst. 2, věta první, o. s. ř.) a není jím ani prejudikován konečný výsledek sporu. Má-li být předběžné opatření nařízeno, musí být tím, kdo takový návrh činí, "prokázána" především potřeba zatímní úpravy právních poměrů účastníků, respektive obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen [§ 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř.]; tato potřeba nastává - obecně vzato - v těch případech, kde by nenařízením předběžného opatření vznikl prostor pro jednání, jež by vytvořilo nezvratný stav, resp. jež by vedlo k neodčinitelným následkům. Co do podmínky "prokázání" pak platí, že jde o více než osvědčení, tedy že o důvodech potřeby prozatímní úpravy musí navrhovatel soud přesvědčit, na druhé straně však zde nemá místo dokazování v procesním smyslu, pro které z povahy věci není prostor (viz kupříkladu absence jednání).“

17. Ze zápisu ze shromáždění, který navrhovatel doložil spolu s návrhem, vyplývá, že výbor společenství je přesvědčen o tom, že kotel je na hraně životnosti, což bylo oznámeno více topenáři. V lednu došlo k jeho havárii vinou elektrického přepětí. Navrhovatel sice tvrdí, že výměna kotle nezbytná není, avšak nijak to nedokládá. Totéž se týká jeho tvrzení, že výměna kotle ve schválené podobě nevyřeší problémy domu s dodávkou tepla a teplé vody. Jinak řečeno, navrhovatel nedokládá, že je skutečně zapotřebí výměnu kotle „zarazit“ a že újma hrozící navrhovateli a ostatním vlastníkům v případě, že sporné usnesení bude realizováno, je větší než přínos z nového kotle.

18. Odvolací soud uzavírá, že navrhovatel jednak neosvědčil, že jeho návrh ve věci samé má naději na úspěch, jednak nedoložil potřebu zatímní úpravy poměrů společenství navrhovaným způsobem. Předpoklady pro nařízení předběžného opatření tedy splněny nejsou.

19. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I. jako věcně správné (§ 219 o. s. ř.).

20. O nákladech řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci.