o zrušení obchodní společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, k odvolání obchodní společnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2024 č. j. 85 Cm 3017/2024-3,

1. V záhlaví označeným usnesením (dále též jen „usnesení o zrušení společnosti“ či „usnesení - 3“) soud prvního stupně (dále též jen „soud“) zahájil řízení o zrušení obchodní korporace /dále též jen „společnost“/ s likvidací a jmenování likvidátora (výrok I.), ustanovil společnosti opatrovníka [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta (výrok II.), zrušil společnost s likvidací (výrok III.), jejím likvidátorem jmenoval [právnická osoba]. (výrok IV.), uložil společnosti poplatkovou povinnost (výrok V.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VI.).

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud tím, že společnost nemá „déle než dobu tolerovanou zákonem statutární orgán schopný se usnášet“, což je v rozporu s donucujícím ustanovením zákona…s tím, že ke dni vydání tohoto usnesení nebyl podán návrh na zápis nového statutárního orgánu a společnost nebyla ani vyzvána k nápravě, protože nebylo koho vyzvat k odstranění závadného stavu. Proto společnost zrušil a jmenoval likvidátora z osob zapsaných v seznamu insolvenčních správců. Soud citoval ustanovení § 172 odst. 1 písm. c) o. z., § 198 odst. 1 a 3 z. o. k., § 9 odst. 1 z. v. r., § 6 odst. 1 a 2 z. ř. s., § 191 odst. 1 a 3 o. z. Dále soud argumentoval tím, že společník společnosti s ručením omezeným není automaticky účastníkem řízení o zrušení společnosti, o čemž dle soudu svědčí i to, že společník není ani účastníkem řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 247/2016.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala účastnice řízení - předmětná rušená společnost s ručením omezeným odvolání, a to do celého usnesení vyjma výroku I. Odvolací soud odvolání považoval za včasné - napadané usnesení nebylo společnosti řádně doručeno, neboť doručení ustanovenému opatrovníkovi, který byl společnosti ustanoven v rozporu se zákonem, nemá účinky řádného doručení. Lhůta k podání odvolání tak ani nepočala společnosti v důsledku nedoručení usnesení - 3 zástupci společnosti vůbec běžet; proto je třeba podané odvolání považovat za včasné v podrobnostech odkazuje odvolací soud pro stručnost na odůvodnění usnesení odvolacího soudu ze dne 15. července 2025 č. j. 9 Cmo 69/2025-28, jež nabylo právní moci 24. 7. 2025 a bylo účastníci řádně doručeno (dále též jen usnesení - 28).

4. Stěžejní odvolací námitky byly následující:

1) Společnost má jmenovaného člena statutárního orgánu nepřetržitě; poslední jednatel [jméno FO] byl rozhodnutím jediného společníka v působnosti valné hromady jmenován dne 8. 7. 2024 s účinností ke dni 9. 7. 2024, což vyplývá z obsahu sbírky listin obchodního rejstříku, proto je nesprávný závěr soudu prvního stupně, že společnost nemá statutární orgán schopný se usnášet.

2) Přímo z úplného výpisu z obchodního rejstříku dotčené společnosti vyplývá, že poslední zaznamenaný jednatel společnosti - paní [jméno FO] byla vymazána až 30. 10. 2024, tudíž je zcela nepravdivé tvrzení soudu, že společnost nemá statutární orgán déle než 2 roky.

3) Nesprávný je procesní postup soudu prvního stupně, který v rozporu s ustanovením § 9 z. v. r. nevyzval společnost „ke zhojení vady ve formě nezapsaného člena statutárního orgánu“.

4) Soud zcela nelogicky rozvíjí úvahu, zda je účastníkem řízení i společník společnosti, resp. že nestačí být pouze pasivním společníkem, který nemá zájem na chodu společnosti, navíc bez jakéhokoliv odůvodnění, na základě jakých důkazů k těmto závěrům soud dochází.

5. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud zrušil odvoláním napadené usnesení a řízení zastavil.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Podle § 29 o. s. ř. opatrovníka ustanoví předseda senátu též právnické osobě, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat (§ 21), je-li tu nebezpečí z prodlení (odstavec 2).

8. Podle ustálené judikatury „i nepřítomnému účastníkovi soudního řízení musí být zajištěna ochrana jeho zájmů i základních práv. Funkce opatrovníka nebyla zákonem stanovena, aby usnadňovala činnost soudu tím, že má kam odesílat písemnosti. Byla vytvořena proto, aby opatrovník do důsledku hájil zájmy nepřítomného, což představuje mj. studium spisu, podávání vyjádření a vedení celého sporu za nepřítomného tak, jak by takovou povinnost byl nucen plnit smluvní zástupce“ (nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. I. ÚS 559/2000). Ustanovení procesního opatrovníka musí předcházet podle okolností případu alespoň minimální šetření o tom, zda je jeho ustanovení skutečně nezbytné, tj. v projednávané věci, zda společnost skutečně postrádá osobu oprávněnou za ni před soudem jednat. Závěr o tom, že společnost nemá statutární orgán učiněný soudem prvního stupně jen na základě toho, že společnost nemá statutární orgán zapsán v obchodním rejstříku, bez dalšího ještě neznamená, že společnost nemá osobu oprávněnou za ni před soudem jednat a je tudíž nedostatečný. Ve spise v projednávané věci se nenachází žádný záznam o tom, že by se soud prvního stupně pokusil jakkoli zjistit, zda je společnost skutečně nefunkční a zda zde je osoba oprávněná za ni před soudem jednat, případně osoba blízká, které má být podle § 29 odst. 4 o. s. ř. dána přednost při ustanovování opatrovníka. Jeho závěr o tom, že společnosti je třeba ustanovit opatrovníka (a že opatrovníkem má být advokát), byl tedy nesprávný.

9. Předně odvolací soud zdůrazňuje, že odvolatelkou zmiňovaný jednatel, který měl být jmenován do funkce dne 8. 7. 2024 rozhodnutím jediného společníka a nebyl jako jednatel společnosti do obchodního rejstříku rejstříkovým soudem zapsán, se jednatelem nestal v důsledku existence překážky výkonu funkce. To zjistil odvolací soud v rámci své činnosti nahlédnutím do výpisu z evidence vyloučených osob k datu 15. 7. 2025. Uvedené však neznamená, že by společnost neměla osobu oprávněnou za společnost před soudem jednat. Společnost má osobu, jež je oprávněna za společnost před soudem jednat - advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno]. Přílohou odvolání byla totiž procesní plná moc ze dne 17. 6. 2024 udělená společností advokátovi [tituly před jménem] [jméno FO], jíž tehdy udělila za společnost její jednatelka [jméno FO] (jíž zanikla funkce až následující měsíc 8. 7. 2024). Je sice pravdou, že soud prvního stupně na základě pouhého nahlédnutí do obchodního rejstříku nemohl zjistit, že společnost má pro jednání před soudem platně zvoleného zástupce, nicméně na druhou stranu nelze pominout ani to že v důsledku procesního pochybení soudu prvního stupně - vady řízení (viz podrobněji níže) se soud sám tímto postupem připravil o možnost zjistit (od společníka [jméno FO], kdyby s ním jednal jako s účastníkem řízení), že společnost má osobu, jež je oprávněna za společnost před soudem jednat - advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno]. V tomto směru tedy bylo pochybení soudu zjevné. Tudíž nebyl dán žádný zákonný důvod pro ustanovení procesního opatrovníka.

10. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně vyznačil na usnesení o zrušení společnosti doložku právní moci k datu 11. 12. 2024, je v dané věci stěžejní vyřešení otázky, kdo je účastníkem řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným a potažmo posouzení, zda soud prvního stupně jednal se všemi osobami, jež mají být účastníky tohoto řízení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora. Zodpovězení této otázky je podstatné proto, že pokud by soud nejednal se všemi účastníky řízení, nemohlo rozhodnutí nabýt právní moci a vyznačená doložka právní moci by byla v takovém případě právně irelevantní. Účastníky řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací a jmenování likvidátora, jsou vždy zrušovaná společnost s ručením omezeným a dále osoba, která je soudem jmenována likvidátorem (ta teprve od okamžiku jejího jmenování), a dále také všichni společníci zrušované společnosti s ručením omezeným, neboť se nepochybně jedná o jejich právech nebo povinnostech, které z takového rozhodnutí pro ně budou plynout. Stejně k otázce účastenství společníků zrušované společnosti uzavřel Ústavní soud v nálezu ze dne 12. září 1996, sp. zn. IV. ÚS 230/95, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 6, str. 39, a dále v nálezu ze dne 29. června 2005, sp. zn. I. ÚS 83/04, které jsou na danou věc aplikovatelné i dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Odvolacímu soudu není známo ke dni jeho rozhodnutí, že by Ústavní soud či Nejvyšší soud v této otázce ve své rozhodovací praxi v souvislosti s rekodifikací soukromého práva (platnou a účinnou od 1. 1. 2014) dospěly k opačnému právnímu závěru, resp. že by se odchýlily od svého předchozího závěru. Ostatně ani soud prvního stupně neuvedl v rámci svého odůvodnění žádné rozhodnutí Ústavního soudu nebo Nejvyššího soudu (vztahující se k rekodifikované právní úpravě), které by jeho závěr o neúčastenství společníků v řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací mělo dovozovat. Především odvolacímu soudu není vůbec zřejmé, na základě jakých myšlenkových pochodů a úvah dospěl soud prvního stupně k závěru, že samo zrušení společnosti nemůže zasahovat do majetkové sféry společníka a ohrozit tak jeho práva. Je tomu totiž právě naopak. [právnická osoba] zrušena s likvidací rozhodnutím soudu z tzv. sankčních důvodů, jedná se o „první“ a přitom nezvratný krok vedoucí k úplnému zániku společnosti a tím pádem v podstatě i k definitivnímu zániku společnických práv a povinností, neboť se zánikem společnosti je neoddělitelně spojen i zánik účasti společníků, resp. přesněji řečeno práv a povinností, jež jsou spojena s postavením společníka, neboť společníci nemohou existovat bez existence příslušné společnosti. Z majetkového hlediska zánikem s.r.o. zanikají společníkům jejich podíly coby věci nehmotné movité (§ 498 odst. 2 o. z.), pročež je tím zásadně dotčena jejich majetková sféra. Vstupem společnosti do likvidace a po provedení všech nezbytných kroků spojených s likvidací dochází ohledně podílu společníka k jeho „transformaci“ na podíl na likvidačním zůstatku, resp. na právo na vyplacení příslušného podílu na likvidačním zůstatku (existuje-li takový). Shrnuto, závěr soudu prvního stupně o tom, že zrušení společnosti nemůže zasahovat do majetkové sféry společníka (bez ohledu na jeho pasivitu či aktivitu), je evidentně nesprávný.

11. V soudem prvního stupně odkazovaném usnesení Vrchního soudu v Praze (dále též jen „VSPH“) ze dne 1. března 2017 sp. zn. 7 Cmo 247/2016 (dále též jen „usnesení VSPH“) řešil VSPH v rámci probíhajícího řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady s.r.o. otázku (ohledně odvoláním napadeného usnesení soudu prvního stupně o nepřipuštění vedlejšího účastenství v tomto řízení), kdo je účastníkem řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady s.r.o. Dle závěru přijatého v usnesení VSPH je kromě navrhovatele, jímž může být v souladu s ustanovením § 191 odst. 1 z. o. k. i společník s.r.o., účastníkem předmětného řízení pouze společnost, jejíž valná hromada přijala napadené usnesení. Tento závěr ostatně vyplývá i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2023 sp. zn. 27 Cdo 676/2023 a v něm další citovanou judikaturu. Argumentace soudu prvního stupně o tom, že společník s.r.o. není automaticky účastníkem řízení o zrušení společnosti - a to právě s odkazem na názor Vrchního soudu v Praze prezentovaný ve zmiňovaném usnesení, je zcela nepřípadná a lichá. Ve prospěch závěru přijatého soudem prvního stupně tento názor VSPH použít nelze. Názor Vrchního soudu v Praze v prezentovaném usnesení naopak svědčí ve prospěch opačného závěru, tedy závěru o účastenství společníků s.r.o. v řízení o jejím zrušení (jak vyloženo níže). Podle § 191 odst. 1 z. o. k. „každý společník, …se může v mezích ust. § 191 z. o. k. dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady….“. Zákon přímo stanoví taxativně okruh osob, jež jsou aktivně věcně legitimovány k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady s.r.o., přičemž mezi tyto osoby řadí i společníky s.r.o. Je ponecháno zcela na svobodné vůli každého společníka, zda takový návrh podá či nikoli. V případě nevyužití tohoto práva společníkem postrádá smysl zajišťovat ochranu práv společníka navíc tím, že by byl účastníkem takového řízení „automaticky“. To znamená, že v případě nesouhlasu společníka s přijatým usnesením valné hromady tento za splnění zákonných podmínek je dostatečně chráněn tím, že může brojit proti takovému usnesení. Z pozice navrhovatele se stane účastníkem tohoto řízení (viz § 6 odst. 1 z. ř. s.). Zatímco rozhodnutí valné hromady s.r.o., resp. rozhodnutí soudu o vyslovení platnosti, resp. neplatnosti rozhodnutí valné hromady s.r.o. se vůbec nemusí ve svých důsledcích přímo dotýkat práv a povinností společníka a týká-li se jej, je zcela na jeho zvážení /svobodné vůli/, zda využije možnosti podat příslušný návrh a tím pádem se stát účastníkem řízení z pozice navrhovatele, tak v řízení o „sankčním“ zrušení společnosti s likvidací soudem, se bude - objektivně posuzováno, jednat o právech a povinnostech společníka vždy, tedy naplní definici účastníka řízení ve smyslu § 6 odst. 1 poslední část věty z. ř. s. bez dalšího (lhostejno zda byl společník při výkonu svých společnických práv a povinností aktivní či pasivní). Společníkovi v důsledku takového rozhodnutí se zánikem společnosti (jež následuje po předchozím zrušení společnosti s likvidací soudem) zanikne účast na společnosti a tím pádem i všechna společnická práva a povinnosti spojená s existencí společnosti. Při aplikaci logického výkladu - argumentum a minori ad maius (od menšího k většímu, tzn. platíli něco pro méně významnou skutečnost, pak to platí i pro skutečnost významnější) na ustanovení § 6 odst. 1 z. ř. s. (zda jsou společníci osobami, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení o zrušení společnosti jednáno), proto nelze dospět k jinému rozumnému závěru, než že umožňujeli zákon společníkovi - nesouhlasícímu s rozhodnutím valné hromady, stát se za stanovených podmínek účastníkem řízení z titulu navrhovatele (ačkoliv rozhodnutí nemusí mít pro společníka fatální význam), tím spíše je zapotřebí společníka chránit a přiznat mu postavení účastníka řízení v otázce, která má pro něj nepochybně zcela zásadní a dokonce fatální význam - a to zrušení společnosti s likvidací rozhodnutím soudu. Se zánikem společnosti v důsledku sankčního zrušení společnosti s likvidací soudem je totiž neoddělitelně spojen i zánik práv a povinností spojených s postavením společníka (dopady viz výše).

12. Společníci jsou v případě rozhodování soudu o zrušení společnosti v postavení osob, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno (viz § 6 odst. 1 z. ř. s.). Shrnuto, v řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací a jmenování likvidátora jsou společníci zrušované společnosti účastníky tohoto řízení. Opačný závěr soudu prvního stupně o tom, že společníci s.r.o. nejsou účastníky řízení o zrušení společnosti, by jim v případě pro ně existenčního rozhodnutí o zrušení „jejich“ společnosti s likvidací (znamenajícího zánik jejich společnických práv v důsledku následného zániku společnosti) odňal možnost tento nevratný následek rozhodnutí soudu o zrušení společnosti odvrátit, resp. jakkoliv ovlivnit. Závěr soudu prvního stupně o tom, že společníci s.r.o. nejsou účastníky řízení o zrušení společnosti s likvidací je nepochybně odnětím přístupu k soudu a popřením práva společníka na spravedlivý proces.

13. Z výše uvedeného pro posuzovanou věc vyplývá, že [jméno FO] coby jediný společník byl osobou, o jejíchž právech a povinnostech se v řízení o zrušení společnosti jednalo a měl být tudíž považován za účastníka předmětného řízení a takto s ním mělo být i zacházeno. Soud prvního stupně proto vážně pochybil, rozhodoval-li ve věci samé, aniž jednal s uvedenou osobou jako s účastníkem řízení. To je zmatečnostní vadou, k níž musí odvolací soud přihlížet z úřední povinnosti, že soud prvního stupně v průběhu řízení svým nesprávným postupem někomu odejme možnost jednat před soudem (viz § 229 odst. 3 o. s. ř.). Typicky se jedná o situace, kdy soud má s někým jednat jako s účastníkem řízení, ale nejedná s ním, resp. ho opomene, a tím ho zkrátí na jeho právech. [jméno FO] coby společníkovi tak ani nepočala běžet odvolací lhůta k podání odvolání. Tím pádem usnesení o zrušení společnosti dosud nenabylo právní moci, jak soud prvního stupně mylně předpokládal, když vyznačoval na předmětném usnesení doložku právní moci.

14. Dle § 25 odst. 1 písm. g) z. v. r. „Do veřejného rejstříku se zapíše g) název statutárního orgánu, neplyne-li ze zákona, počet členů statutárního orgánu, jméno a sídlo nebo adresa místa pobytu, popřípadě také bydliště, liší-li se od adresy místa pobytu, osoby, která je členem statutárního orgánu, s uvedením způsobu, jak za právnickou osobu jedná, a den vzniku a zániku její funkce; je-li členem statutárního orgánu právnická osoba, také jméno a adresa místa pobytu, popřípadě také bydliště, liší-li se od adresy místa pobytu, osoby, která ji při výkonu funkce zastupuje.“

15. Dle § 9 odst. 1 z. v. r. „Jestliže obsah zápisu ve veřejném rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona a nelze-li dosáhnout nápravy jinak, rejstříkový soud vyzve zapsanou osobu ke zjednání nápravy. Jde-li o právnickou osobu a ta ve stanovené lhůtě nezjedná nápravu, může soud i bez návrhu, je-li takový postup v zájmu ochrany třetích osob, rozhodnout o jejím zrušení s likvidací.“

16. Podle § 198 odst. 1 a 3 z. o. k. „V případě smrti jednatele, odstoupení nebo odvolání z funkce anebo jiného ukončení jeho funkce, anebo v případě zániku právnické osoby, která je jednatelem, bez právního nástupce zvolí valná hromada do 1 měsíce nového jednatele“ (odst. 1), „Nebude-li jednatel zvolen podle odstavce 1, jmenuje jednatele soud na návrh osoby, která na tom má právní zájem, a to na dobu, než bude řádně zvolen nový jednatel, jinak může soud společnost i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci.“ (odst. 2).

17. Podle § 172 odst. 2 o. z. „Umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.“

18. Dále je nutné upozornit na povinnost soudu statusového, tedy nikoli soudu rejstříkového rozhodujícího ve věcech týkajících se obchodního rejstříku (obecně veřejných rejstříků vedených soudy/, ale soudu rozhodujícího o zrušení společnosti s ručením omezeným /obecně o zrušení právnických osob/. Je tak nutné lišit soud rejstříkový a soud statusový, byť by to byly soudy shodného stupně - soudy krajské. Potud je povinností statusového soudu podle § 172 odst. 2 o. z. vyzvat právnickou osobu k odstranění důvodu, pro nějž má být zrušena ještě předtím, než o zrušení rozhodne, a stanovit jí k odstranění důvodu, pro nějž má být zrušena, přiměřenou lhůtu. Soud prvního stupně dospěl k závěru o tom, že předmětná společnost s ručením omezeným nemá déle než dva roky statutární orgán schopný se usnášet, přičemž tento závěr nijak neodůvodnil, což zakládá nepřezkoumatelnost a současně že jednatel coby obligatorně zapisovaný údaj do obchodního rejstříku má být zapsán v obchodním rejstříku a není zapsán, pročež ihned přistoupil k jejímu zrušení s likvidací a jmenování likvidátora. Takový postup soudu však není postup jsoucí v souladu se zákonem. Bylo povinností statusového soudu vyzvat společnost k odstranění důvodu, pro nějž by mohla být společnost zrušena, a to dle § 172 odst. 2 o. z., což neučinil.

19. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a), b), c) o. s. ř. zrušil usnesení soudu prvního stupně a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. mu věc vrátil k dalšímu řízení. V něm bude soud prvního stupně postupovat dle zákona, řádně vyzve společnost ke zjednání nápravy - obsazení funkce jednatele, přičemž neopomene v řízení jako s účastníkem jednat i s jediným společníkem společnosti.