o návrhu na nahrazení rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků, k odvolání účastníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. července 2022 č. j. 30 Cm 18/2021-302,

Návrhem na zahájení řízení ze dne 20. ledna 2021, podaným dne 21. ledna 2021 u soudu prvního stupně (dále též jen „soud“) se navrhovatel domáhal, aby soud nahradil rozhodnutí účastníka učiněného ve dnech 2. až 20. 10. 2020 mimo zasedání shromáždění pod bodem 4. o udělení souhlasu s přestavbou prodejny a změny účelu užívání její části na restauraci, které nebylo přijato.

V návrhu uvedl, že je vlastníkem jednotky vymezené v budově specifikované v návrhu. Vlastníci jednotek vymezených v budově založili [Jméno advokáta B] (dále též jen „společenství“ či účastník“) dne 14. 4. 2015. Žádná z jednotek není bytovou jednotkou, jedná se výlučně o patrové garáže s přízemní prodejnou. Navrhovatel v jednotce provozuje prodejnu nepotravinářského zboží a v roce 2016 požádal účastníka o udělení souhlasu s přestavbou části jednotky z prodejny na restauraci, přičemž mu byl ze strany účastníka udělen souhlas. Proto požádal příslušný stavební úřad o udělení stavebního povolení, jež bylo vydáno, nicméně k odvolání manželů [Anonymizováno] došlo ke zrušení vydaného stavebního povolení, a to z důvodu, že souhlas nevyslovili všichni vlastníci, ale pouze výbor společenství. Navrhovatel tak požádal shromáždění o schválení jeho žádosti o přestavbu a změnu účelu užívání části prodejny na restauraci. Ze zápisu z výboru účastníka o výsledku korespondenčního hlasování ze dne 27. 10. 2020 vyplývá, že návrh usnesení – vyhovění žádosti, nebyl přijat, neboť pro jeho přijetí hlasovalo pouze 41,78 % vlastníků. Pro nepřejícnost některých osob je navrhovatel omezován ve svém podnikatelském záměru, do kterého investoval nemalé finanční prostředky. Existuje tak důležitý důvod, pro který by měl soud rozhodnout o tomto návrhu kladně.

Krajský soud v Českých Budějovicích coby soud prvního stupně rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem tak, že „Usnesení účastníka vydané pod bodem 4 rozhodnutí učiněným mimo zasedání ve dnech 2. až 20. 10. 2020, tedy usnesení k návrhu o udělení souhlasu s přestavbou jednotky č. [Anonymizováno] v k.ú. [Jméno advokáta D] a změnou účelu užívání její části na restauraci, který nebyl přijat, se mění tak, že se návrh usnesení schvaluje, a to s výhradami, že: ad a) provoz restaurace bude probíhat v době denní od 6:00 do 22:00 hodin; ad b) provozovatel restaurace bude pojištěn na odpovědnost za škody způsobené svým podnikáním, nejméně do výše jedné čtvrtiny obecné ceny domu č. [Anonymizováno] v k.ú. [Jméno advokáta D] určené podle soudního znalce z oboru ekonomika.“ (výrok I.), „Účastník je povinen uhradit navrhovateli náklady tohoto řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám [Jméno advokáta A], advokáta, se sídlem v [adresa] ve výši 30 798 Kč.“ (výrok II.).

Soud prvního stupně vyšel z toho, že:

1) Navrhovatel je přehlasovaným spoluvlastníkem v budově ve smyslu § 1209 o.z. a návrh podal ve lhůtě 3 měsíců.

2) Hlasování mimo zasedání proběhlo „po právu“.

3) Projednávaná záležitost, kdy má být stavebně zasaženo do společných částí budovy, tedy do spoluvlastnictví členů účastníka s částečnou změnou v užívání jednoho prostoru, je z obsahového hlediska důležitá (objektivní stránka), a to ve vztahu navrhovatele k ostatním spoluvlastníkům jednotek (subjektivní stránka). Minimálně proto se jedná o „důležitou záležitost“ ve smyslu ustanovení § 1209 o. z. Z tohoto důvodu je návrh projednatelný.

4) Pokud bude v inkriminovaném domě, který je nebytový, v přízemí restaurace, nebudou ostatní vlastníci garáží omezeni ani významně ohroženi.

5) Změnou užívání části jednotky pouze k jiné obchodní činnosti bude implicitně původní podnikatelské určení této jednotky zachováno.

6) Ostatní vlastníci jednotek vůbec nemohou být omezeni v garážování svých vozidel, a pokud nenastane nenadálá situace, tak nemůže být jejich výkon vlastnického práva činností restaurace nijak vážněji narušen. Uspořádání právních poměrů vlastníků jednotek navrhovaným způsobem považuje soud za slušné.

7) Vzhledem k tomu, že soud má možnost dle ustanovení § 1209 o.z. vydat kladné rozhodnutí k návrhu s výhradami, tak takto učinil. Konkrétně z důvodu bezpečnostních obav vlastníků jednotek nejprve omezil provozní dobu restaurace a dále „vyslyšel“ i obavu některých vlastníků jednotek, že provozem kuchyně restaurace by mohla vzniknout požárem škoda na budově i zaparkovaných autech.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník včasné odvolání. Jeho stěžejní odvolací námitky byly následující:

1) Nepravdivě deklarované tvrzení navrhovatele ohledně jeho vlastnictví k části obvodového pláště budovy bylo způsobilé u členů společenství ovlivnit jejich hlasování nesprávným způsobem, vést tedy k odlišnému rozhodnutí, než v případě obdržení pravdivých podkladů, v důsledku čehož bylo touto vadou zatíženo i hlasování s důsledky neplatnosti. Na uvedeném není způsobilé ničeho změnit ani odvoláním napadený rozsudek, neboť ten ve svém rozhodnutí vychází z fikce, že hlasování proběhlo v souladu se zákonem i stanovami účastníka. Daná nepravdivost tvrzení navrhovatele nebyla odstraněna v řízení nalézacího soudu, čímž bylo řízení před soudem zatíženo vadou s dopady i na samotné rozhodnutí ve věci.

2) Obcházení zákona navrhovatelem s ohledem na to, že již bylo opakovaně hlasováno o změně užívání předmětné jednotky a neúspěšný vlastník jednotky byl oprávněn podat návrh, což se však nestalo – marným uplynutím prekluzivní lhůty již v roce 2016 mu zanikl nárok na předkládání stejné věci v budoucnu.

3) Překvapivé rozhodnutí, neboť soud návrhu vyhověl s překvapivými podmínkami, ačkoliv o nich před soudem nebyla vedena žádná argumentace a nejen účastníkovi, ale i navrhovateli byl odebrán prostor k vyjádření, navíc podmínky jsou neurčité a tedy nevykonatelné.

Odvolatel navrhl, aby odvolací soud změnil odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, že návrh v plném rozsahu zamítne a přizná účastníkovi nárok na náhradu nákladů řízení za právní zastoupení ve výši 20 400 Kč (za 6 úkonů právní služby) a i za právní zastoupení v odvolacím řízení.

Navrhovatel se k odvolání vyjádřil s tím, že všechny argumenty odvolatele odmítl a navrhl potvrzení rozhodnutí osudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení úspěšnému navrhovateli.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť důvody jeho důvodnosti jsou odlišné od odvolacích důvodů odvolatele.

Primárně odvolací soud usnesením ze dne 10. ledna 2023 vyzval oba účastníky řízení ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu bez nařízení jednání, neboť dle jeho názoru není třeba doplňovat či opakovat dokazování a osobní účast účastníků u soudu z jeho hlediska není nutná. K vyjádření jim poskytl lhůtu 30 dnů s tím, že nevyjádří-li se v této lhůtě, bude jejich souhlas presumován (viz. § 101 odst. 4 o. s. ř.). Výzva byla doručena zástupci navrhovatele dne 13. 1. 2023 a zástupci dalšího účastníka dne 16. 1. 2023. Navrhovatel podáním ze dne 18. ledna 2023 výslovně vyjádřil svůj souhlas s rozhodnutím odvolacího soudu bez nařízení jednání, ze strany odvolatele zůstala výzva bez odpovědi (do dne rozhodování odvolacího soudu), pročež odvolací soud ve smyslu výše uvedeného ke dni svého rozhodování ve věci presumoval jeho souhlas s rozhodnutím bez toho, aby se ve věci konalo jednání odvolacího soudu. Dokazování není třeba provádět a osobní přítomnost účastníků ani jejich zástupců před rozhodnutím odvolacího soudu není nutná.

Protože předmětem řízení je hlasování vlastníků mimo zasedání shromáždění, které se konalo 2. až 20. 10. 2020, je pro projednávanou věc rozhodné znění občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. po novele č. 163/2020 Sb. (dále jen „o. z.“).

Podle § 1209 o. z., je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká (odstavec 1). Soud uspořádá právní poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má rozhodnutí uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá (odstavec 2). Je-li pro to důležitý důvod, může každý vlastník jednotky navrhnout soudu, aby rozhodl o záležitosti, která byla shromáždění řádně předložena k rozhodnutí, ale o které nebylo rozhodnuto pro nezpůsobilost shromáždění usnášet se (odstavec 3).

Důvodová zpráva k uvedené novele vysvětluje důvody jejího přijetí takto: „Navrhovaná změna reaguje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, ve kterém Nejvyšší soud dovodil, že podle stávajícího znění odstavce 1 se lze dovolávat pouze neplatnosti rozhodnutí shromáždění. Odchylně od závěru Nejvyššího soudu se napříště výslovně stanoví, že přehlasovaný vlastník jednotky může navrhnout soudu, aby rozhodl o záležitostí týkající se správy domu a pozemku, a zároveň se doplňuje odstavec 2, který stanoví, že soud na základě návrhu uspořádá právní poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení. Odstavec 2 dále stanoví demonstrativní výčet způsobu, jakým může soud rozhodnout, přičemž nejde o vyslovení či nevyslovení neplatnosti rozhodnutí. Zdůrazňuje se tak, že předmětné ustanovení představuje úpravu obdobnou § 1139 obecné úpravy spoluvlastnictví, který se neomezuje pouze na prohlášení rozhodnutí za neplatné. Předmětné ustanovení představuje úpravu speciální vůči § 1139 a vylučuje v příslušném rozsahu obecnou úpravu spoluvlastnictví.“

Podle odvolacího soudu z textu novelizovaného znění § 1209 odst. 1 a 2 o. z. vyplývá, že hmotněprávní podmínkou uplatnění nároku na uspořádání poměrů vlastníků je existence přijatého usnesení shromáždění. Lhůta k podání návrhu totiž plyne ode dne, kdy se vlastník o rozhodnutí dozvěděl, a soud má rozhodnout, zda se rozhodnutí má uskutečnit s výhradami, bez nich, nebo vůbec. Tento závěr plyne i ze systematického výkladu s odstavcem třetím, který řeší situaci, kdy shromáždění bylo řádně svoláno k projednání určité záležitosti, avšak nerozhodlo o ní, protože nebylo způsobilé se usnášet (srov. Holejšovský, J. in Spáčil a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva. Komentář. Praha, C. H. Beck 2021, k § 1209 marg. č. 15).

Odvolací soud zvažoval i extenzivní výklad § 1209 odst. 1 a 2 o. z., podle kterého by uvedené ustanovení dopadalo i na projednávanou věc, kdy se shromáždění sešlo v usnášení schopném složení, avšak navržené usnesení nebylo přijato pro nedosažení potřebné většiny. Ve výsledku se totiž jedná o podobnou situaci, jako v případě usnesení nepřijatého pro nedostatek usnášeníschopnosti. Proti uvedenému výkladu (který implicitně zaujal soud prvního stupně, byť se uvedenou otázkou výslovně nezabýval) svědčí následující argumenty:

Podle důvodové zprávy má být ustanovení § 1209 odst. 1 a 2 o. z. zvláštním vůči § 1139 o. z. (Navrhne-li některý ze spoluvlastníků soudu, aby rozhodl, že rozhodnutí většiny spoluvlastníků nemá vůči němu právní účinky, aby takové rozhodnutí zrušil, nebo je nahradil svým rozhodnutím, uspořádá soud právní poměry spoluvlastníků podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má změna uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá. Způsobem uvedeným v odstavci 1 soud rozhodne také tehdy, domáhá-li se jeho rozhodnutí některý ze spoluvlastníků proto, že se při rozhodování o společné věci nedosáhlo potřebné většiny.) Uvedl-li zákonodárce v důvodové zprávě, že § 1209 o. z. má být speciálním vůči § 1139 o. z., který soudní ingerenci v případě nedosažení většiny umožňuje, vede to k závěru, že neměl v úmyslu umožnit zásah soudu do poměrů společenství vlastníků i v případě, kdy se při hlasování shromáždění nedosáhlo většiny potřebné pro přijetí usnesení.

Pro právnické osoby platí obecně zásada, že jsou nadány vnitřní autonomií, a proto jsou soudy oprávněny zasahovat do jejich vnitřních věcí jen v zákonem stanovených případech a za zákonem stanovených podmínek (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 29 Odo 442/2004, nebo z 2. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1510/2021). Zákon výslovně nedává soudu možnost nahradit svým rozhodnutím usnesení, které usnášeníschopné shromáždění nepřijalo pro nedosažení potřebné většiny. Ze shora uvedeného citované důvodové zprávy potom plyne, že se nejedná o nevědomou (zákonodárcem nechtěnou) mezeru v zákoně, kterou by bylo třeba vyplnit analogií (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. III. ÚS 2264/13).

I z hlediska teleologického lze potom dodat, že nepřijetím návrhu usnášeníschopným shromážděním vzniká přehlasovanému spoluvlastníkovi typově nejmenší újma. Nejde o situaci, kdy by původce či podporovatel návrhu neměl šanci návrh na shromáždění silou své argumentace prosadit z toho důvodu, že členové společenství se o správu domu nezajímají a shromáždění proto není usnášeníschopné (případ řešený § 1209 odst. 3 o. z.) ani o případ, kdy je do práv přehlasovaného vlastníka zasaženo přijatým rozhodnutím. Nepřijetím návrhu se na dosavadním stavu nic nemění a vlastníkovi nic nebrání v pokusu prosadit svůj návrh na dalším zasedání.

Shora uvedený právní názor pak vede odvolací soud k závěru, že návrh není důvodný už proto, že právní úprava neumožňuje soudu, aby nahradil svým rozhodnutím usnesení usnášeníschopného shromáždění, které nebylo přijato pro nedosažení potřebné většiny. Vzhledem k shora uvedenému potom není třeba přezkoumávat „slušné uvážení“ soudu prvního stupně.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů řízení před soudy obou stupňů, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 o. s. ř. a § 1 odst. 2 z. ř. s.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšnému účastníkovi (společenství). Navrhovatel je tudíž povinen nahradit účastníkovi náklady řízení před soudy obou stupňů. Ty sestávají z odměny advokáta za 6 úkonů právní služby v celkové výši 18 600 Kč (převzetí a příprava zastoupení z 11. 6. 2021, 2x účast na jednání před soudem prvního stupně dne 17. 6. 2021 a 13. 7. 2022, 2x písemné podání ve věci samé dne 9. 7. 2021 a 8. 8. 2021 a podání odvolání ze dne 7. 10. 2022, přičemž za jeden úkon právní služby dle § 7 ve spojení s § 9 odst.4, písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. /dále jen „vyhláška“/ náleží odměna 3 100 Kč) a náhrady hotových výdajů ve výši 1 800 Kč (přičemž náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč). K tomu je třeba přičíst náhradu za zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 2 000 Kč; celkem se jedná o částku ve výši 22 400 Kč, jež je navrhovatel povinen zaplatit účastníkovi k rukám jeho advokáta coby zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).