o nahrazení rozhodnutí shromáždění účastníka soudem, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. června 2023 č. j. 76 Cm 60/2023-6,

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Krajský soud v Praze vyslovuje svou místní nepříslušnost.“ (výrok I.), „Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Městskému soudu v Praze, jako soudu místně příslušnému (výrok II.). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že „žalobce se žalobou podanou u soudu ze dne 2. 5. 2023 domáhá, aby vydání rozsudku, kterým soud rozhodl tak, že se určuje, že shromáždění společenství schvaluje umístění provozů potraviny, kavárna, cukrárna do nebytových jednotek ve vlastnictví [Jméno navrhovatelky]. (nebytové prostory č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] umístěných ve stavbě č.p. [Anonymizováno], k.ú. [adresa])“. Dále soud citoval příslušná zákonná ustanovení, konkrétně ustanovení § 11 odst. 1, § 105 odst. 1 o. s. ř. s tím, že rozhodnutí týkající se rozhodnutí orgánu řadí zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních („z. ř. s.“), mezi řízení ve statusových věcech právnických osob. Dále citoval § 85 písm. a) z. ř. s., § 86 odst. 1, věta první z. ř. s. a uzavřel, že „společnost je společností zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. S 7939“. a že „Vzhledem k výše uvedenému je místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci Městský soud v Praze.“ Krajský soud v Praze proto vyslovil podle ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému.

2. Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost coby navrhovatelka včasné odvolání. Má za to, že v dané věci se místní příslušnost neřídí ustanoveními § 85 písm. a) z. ř. s. a § 86 odst. 1, věta první z. ř. s., neboť je žalováno, aby soud rozhodl o tom, že shromáždění společenství schvaluje umístění provozů potraviny, kavárna, cukrárna do nebytových jednotek ve vlastnictví [Jméno navrhovatelky]. (navrhovatele). Jde tedy o část formálního procesu, který povede ke změně prohlášení vlastníka ve smyslu § 1169 odst. 1 a odst. 2 písm. b) o. z. Vezmeme-li v potaz, o co se jedná při interpretaci pojmu status, resp. statusové otázky, které mají být dle Krajského soudu v Praze řešeny, jde o (právní) otázky týkající se postavení osob. Zákon o zvláštních řízeních soudních, kterým má být v procesní rovině daná věc dle soudu řízena, v žádném ze svých ustanovení blíže nevymezuje pojem statusových věcí (právnických osob). Obecně vzato se statusu týká především vznik a zánik právnických osob, jejich právní forma, přeměny právnických osob, název a sídlo právnické osoby, její účel, a s tím související otázka veřejné prospěšnosti, jakož i způsob, jakým právnická osoba projevuje svoji vůli navenek. Specifická otázka, která je řešena v tomto řízení se však týká (ne)schválení způsobu nakládání s majetkem jednoho ze členů (vlastníků) společenství vlastníků - dalšího účastníka. Do jeho právního postavení nebude rozhodnutím zasaženo. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud zrušil odvoláním napadené usnesení v celém rozsahu s tím, že k projednání věci je místně příslušným soudem Krajský soud v Praze.

3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

4. Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.) se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle § 105 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.) místní příslušnost zkoumá soud ….jen před tím, než začne jednat o věci samé,… Podle § 3 odst. 1 z. ř. s. pro řízení v prvním stupni jsou příslušné okresní soudy, nestanoví-li zákon jinak. Podle § 3 odst. 2 písm. a) z. ř. s. krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve statusových věcech právnických osob, …podle § 3 odst. 2 písm. a) z. ř. s. řízeními o některých otázkách týkajících se právnických osob jsou řízení ve statusových věcech právnických osob... Podle § 86 odst. 1 věta první z. ř. s. pro řízení ve věcech uvedených v § 85 písm. a), … je příslušný soud, u něhož je právnická osoba zapsána ve veřejném rejstříku. Dle § 105 odst. 2 o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.) vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu…

5. Z procesněprávního hlediska byla řízení, v němž soud přezkoumává platnost rozhodnutí orgánu právnické osoby, zahrnuta mezi tzv. nesporná řízení upravená zákonem č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále i jen „z. ř. s.“). To vyplývá z ust. § 2 písm. e), 3 odst. 1 písm. a) z. ř. s. ve spojení s § 85 písm. a) z. ř. s. Je pravdou, že zákon přímo nedefinuje „statusové věci právnických osob“, leč toliko příkladmo jako jejich součást (podmnožinu) uvádí věci týkající se zrušení a likvidace právnické osoby, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo likvidátora a věci týkající se přeměn. Teorií a judikaturou (prozatím jen pro obchodní korporace viz níže), bylo proto dovozeno, že za věci statusové právnických osob se považují jednak otázky týkající se jejich samotné existence - založení, vzniku, změn, zrušení a zániku, jednak otázky týkající se jejich vnitřní struktury. Vnitřní strukturu právnických osob tvoří jejich orgány (§ 20 odst. 1 a § 151 a násl. o. z.). Proto do statusových věcí spadají i řízení o jmenování a odvolání členů orgánů právnických osob (má-li k tomu soud zákonnou pravomoc), a tím spíše pak do této skupiny statusových věcí týkajících se orgánů právnických osob náleží i řízení, v němž je soudem posuzována platnost případně nicotnost /jako předmět řízení/ rozhodnutí orgánů právnických osob. To platí jen jestliže zákon takovouto ingerenci do soukromoprávního vnitřního právního režimu konkrétního typu (právní formy) právnické osoby umožňuje. Pro obchodní korporace (coby subtyp korporací a potažmo tak určitý typ právnických osob (§ 210 o. z.) bylo judikováno následující „Závěr, …že řízení o vyslovení neplatnosti usnesení nejvyššího orgánu obchodní korporace je řízením ve statusových věcech, platí i po 1. 1. 2014 … i na řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu i jiných právnických osob (včetně spolku).“ viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3307/2016, obdobně dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2019 sp. zn. 27 Cdo 1435/2019. Rozhodování o neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby je ze shora uvedených důvodů statusovou věcí, a to bez odlišení, co bylo předmětem rozhodnutí orgánu právnické osoby, tedy bez ohledu na věcný charakter obsahu rozhodnutí orgánu právnické osoby.

6. Protože řízení v dané konkrétní věci, tedy řízení podle § 1209 o. z. ve znění od 1. 7. 2020 již není řízením o vyslovení samotné neplatnosti rozhodnutí (usnesení) shromáždění společenství, odvolací soud se musel vypořádat s tím, zda výše řečené závěry lze vztáhnout též i na řízení dle § 1209 o. z. Tedy zda lze řízení dle § 1209 o. z. od 1. 7. 2020 zařadit pod nesporné řízení o některých otázkách týkajících se právnických osob ve statusových věcech ve smyslu § 85 písm. a) z. ř. s.

7. Podle § 1209 o. z. „Je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.“ (odst. 1), „Soud uspořádá právní poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má rozhodnutí uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá.“ (odst. 2), „Je-li pro to důležitý důvod, může každý vlastník jednotky navrhnout soudu, aby rozhodl o záležitosti, která byla shromáždění řádně předložena k rozhodnutí, ale o které nebylo rozhodnuto pro nezpůsobilost shromáždění usnášet se.“ (odst. 3). Z citovaného ustanovení § 1209 o. z. vyplývá, že zákon generálně požaduje, aby soud rozhodl podle kritéria „slušného uvážení“. Příkladmo zákon vypočítává, že soud může o záležitosti rozhodnout i tak, že určí, že rozhodnutí shromáždění se uskuteční: a) bez výhrad (tzn., že rozhodnutí nemá být měněno), b) s výhradami (tzn. uskutečnění rozhodnutí se změnami /počítaje v to i doplnění rozhodnutí/ dle rozhodnutí soudu) a neuskutečnění se (to fakticky představuje zrušení rozhodnutí). Ustanovení § 1209 o. z. je od 1. 7. 2020 konzistentní v tom, že jak v případě rozhodování soudu podle § 1209 odst. 1 a 2, tak v případě rozhodování podle § 1209 odst. 3 (shromáždění rozhodnutí nepřijalo), soud ingeruje přímo do vnitřních záležitostí společenství coby právnické osoby. K tomuto závěru dochází i komentářová literatura - viz komentář k § 1209 in Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976 - 1474), Komentář 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, 1666 s.

8. Ať jde o řízení, jehož předmětem je věcný přezkum usnesení shromáždění (včetně možných požadavků na jeho změnu či zrušení), nebo o řízení jehož předmětem je nahrazení usnesení shromáždění rozhodnutím soudu, či řízení o prohlášení usnesení shromáždění za neplatné soudem, soud sice ve výroku nerozhoduje shodně, a to i na základě do určité míry odlišných zákonných kritérií, nicméně ve všech případech je předmětem soudního posuzování rozhodnutí shromáždění případně možnost nahrazení rozhodnutí shromáždění. Obecně tak jde o rozhodnutí či dokonce „nerozhodnutí - nahrazení nepřijatého rozhodnutí“. Též důsledky rozhodnutí soudu v obou řízeních mohou být obdobné. Pokud např. soud rozhodne v řízení podle § 1209 o. z. tak, že rozhodnutí shromáždění se uskuteční bez výhrad (tedy že rozhodnutí se nemění, jinak řečeno rozhodnutí shromáždění zůstává v platnosti a není nijak „odklizeno“ soudním rozhodnutím), tak obdobný důsledek má nevyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění soudem v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění. Znamená to, že rozhodnutí shromáždění zůstává v platnosti a není nijak „odklizeno“ soudním rozhodnutím. Obdobná situace nastává, zruší-li soud v řízení podle § 1209 o. z. rozhodnutí shromáždění, kdy důsledkem rozhodnutí soudu je jeho „odklizení“, přičemž de facto ke stejnému důsledku (v posuzované rovině) vede, je-li soudem v řízení o prohlášení neplatnosti usnesení shromáždění vyslovena jeho neplatnost. Tím také dojde de facto k jeho „odklizení“, byť z jiných zákonných důvodů. Z popsaných důvodů není obhajitelné činit z hlediska procesního režimu rozdíl směřující k jinému typu řízení - řízení spornému, protože v obou řízeních je soudem posuzováno usnesení shromáždění coby rozhodnutí nejvyššího orgánu společenství vlastníků, byť z jiného úhlu pohledu, tedy jinými zákonnými kritérii. To platí i pro nahrazení rozhodnutí shromáždění, kdy soud rozhoduje namísto shromáždění, nicméně o věci v jeho působnosti, pročež i toto řízení lze podřadit pod řízení dle § 85 z. ř. s. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že řízení podle § 1209 o. z., což je posuzovaný případ, je tzv. nesporným řízením ve statusových věcech právnických osob dle § 85 písm. a) z. ř. s. Ani v tomto řízení není rozhodné, co bylo z věcně právního hlediska obsahem rozhodnutí shromáždění - zda bylo rozhodováno o orgánech společenství, o právech a povinnostech členů společenství či o společných částech domu či dalších otázkách k domu a jednotkám v něm se vztahujících (otázkách, jsoucích v působnosti shromáždění). Není tedy rozhodný předmět - obsah rozhodování shromáždění resp. předmět - obsah rozhodnutí, kterým má soud nahradit shromážděním nepřijaté rozhodnutí. Pro to, aby byla činěna odlišení pro účely místní příslušnosti rozhodujícího soudu na základě obsahu rozhodnutí resp. jeho předmětu resp. obsahu - předmětu rozhodnutí soudu nahrazujícího rozhodnutí shromáždění, neexistuje žádný zákonný důvod. Neexistuje však ani důvod systémový a systematický, neboť též i v neplatnostním řízení dle § 258 - 261 o. z. není z hlediska procesního podřazení pod ust. § 85 z. ř. s. podstatné, o čem bylo příslušným orgánem spolku rozhodováno (což platí i pro rozhodování příslušných orgánů obchodních korporací viz výše jmenované judikáty Nejvyššího soudu). Příslušným k rozhodování podle § 1209 o. z. je tudíž soud, u něhož je společenství zapsáno v rejstříku společenství vlastníků jednotek (viz § 86 odst.1 věta první z. ř. s.).

9. V daném případě navrhovatelka coby člen společenství požadovala, aby soud nahradil rozhodnutí shromáždění společenství tak, že shromáždění společenství schvaluje umístění provozů potraviny, kavárny, cukrárny do nebytových jednotek ve vlastnictví [Jméno navrhovatelky]. [Jméno advokáta B] v okamžiku zahájení řízení mělo sídlo v [Anonymizováno], a tudíž bylo (a je i ke dni rozhodování odvolacího soudu) zapsáno v rejstříku společenství vlastníků jednotek vedeném Městským soudem v Praze coby rejstříkovým soudem (což vyplývá z výpisu z rejstříku společenství vlastníků jednotek vedeného Městským soudem v Praze oddíl S, vložka číslo 7939). Proto je ve smyslu § 3 odst. 1, § 3 odst. 2 písm. a), § 3 odst. 2 písm. a), § 86 odst. 1, věta první z. ř. s. v dané věci místně příslušným Městský soud v Praze, nikoliv Krajský soud v Praze.

10. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné.