o návrhu na zápis ODBOROVÉHO ZVÄZU MAFIE do spolkového rejstříku, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2022 č. j. L 76869/RD4/MSPH, Fj 408456/2022/MSPH,

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Návrh na zápis změn ze dne 25. října 2022 pod Fj 408456/2022/MSPH se odmítá.“

2. V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud“ či „rejstříkový soud“) uvedl, že navrhovatel se svým návrhem došlým soudu dne 25. 10. 2022, pod č. j. Fj 40456/2022/MSPH domáhal zápisu [Anonymizováno] do spolkového rejstříku, tento návrh byl téhož dne doplněn pod č. j. F 408463/2022/MSPH o stanovy. Návrh byl podán prostřednictvím datové schránky fyzické osoby [Anonymizováno] s tím, že k návrhu navrhovatel předložil prostřednictvím datové schránky fyzické osoby stanovy spolku, které byly opatřeny elektronickým podpisem. Dále soud uvedl, že rejstříkové řízení týkající se odborových organizací se řídí ustanovením § 121 a následujícími zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále jen „z.v.r.“) s tím, že pro účely tohoto řízení se na odborové organizace nahlíží jako na spolky. Soud citoval ustanovení § 2, § 8 o.z. s tím, že žádné subjektivní právo v lidské společnosti nemůže být neomezené, tak jako individuální svoboda není ani v nejsvobodnější společnosti neomezená. Mezí svobody jednotlivce je svoboda jiného a mezí výkonu subjektivního práva jsou práva druhých. Zneužívající výkon práva je za rámcem tohoto práva, takže ve skutečnosti nejde o výkon práva, ale o protiprávní jednání. Takové jednání nemůže požívat právní ochrany. Dále soud citoval ustanovení § 24 o.z. a poté uvedl, že navrhovatel navíc požadoval zápis odborové organizace s názvem [Anonymizováno], přičemž název nesmí být zavádějící a nesmí vzbuzovat o předmětu podnikání/činnosti či účelu, či identitě podnikatele jiné představy, než je skutečnost. V předposledním odstavci soud citoval ustanovení § 86 písm. a), b), e) z.v.r. a v posledním odstavci uzavřel, že s ohledem na uvedené a posouzením návrhu včetně předložených listin rozhodl soud o odmítnutí návrhu na zápis mezinárodní odborové organizace tak, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení, neboť měl za to, že stanovy a zejména účel odporují zákonu.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel obsáhlé odvolání. V odvolání uvedl odvolatel tyto stěžejní odvolací námitky:

1) Ve věci rozhodoval zjevně neobjektivně, nesprávně, pravděpodobně člen jiné konkurenční odborové organizace, podjatý vyšší soudní úředník (dále též jen v.s.ú.), který však není zákonným soudcem, což je protiústavní. V této souvislosti odvolatel odkazoval na příslušné články Listiny základnách práv a svobod (čl. 1, 3 odst. 1 a 38 odst. 1) s tím, že každý má právo, aby jeho věc rozhodl nezávislý a nestranný soud kvalifikovaným zákonným soudcem.

2) Ve věci byly porušeny články 26 a 28 - 37 Smlouvy o fungování Evropské unie.

3) Ohledně prostituce, resp. tohoto „povolání a řemesla“, jsou státy EU, ve kterých je legální nejen prostituce, ale i prodej některých psychotropních a omamných látek (drog) s tím, že odvolatel odkazoval a popisoval z tohoto pohledu situaci ve Španělsku a rozsudky Soudního dvora Evropské unie C-230/18, C-663/18 B S a C A.

4) Odmítnutí návrhu dle § 86 písm. a), b) a e) z.v.r. musí předcházet výzva soudu na doplnění a odstranění vad, resp. absentujících podkladů, pročež není zřejmé, co soudu chybělo či nebylo doloženo a mělo být doloženo.

5) Odůvodnění rozhodnutí je nedostatečné - nepřezkoumatelné a nesrozumitelné, v rozporu s právem na spravedlivý proces.

6) Soud měl dle odvolatele přerušit soudní (rejstříkové) řízení dle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a věc předložit Soudnímu dvoru EU s prejudiciální otázkou.

4. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud:

1) vyloučil Veroniku Novotnou v.s.ú. jako předpojatou z důvodu jejího členství v konkurenční odborové organizaci, jestli je členskou nebo funkcionářkou v jiné odborové organizaci

2) přerušil předmětné řízení ve smyslu článku 267 3. věty Smlouvy o fungování EU k položení prejudiciální otázky:

a) má se relevantní právo EU, hlavně čl. 8, 10, 11 a 14 „EDL´P“, čl. 11 Charty EU vykládat v tom smyslu, že požadovaný název navrhovaného subjektu anebo jeho část odporuje čl. 8, 10, 11 a 14 „EDL´P“, ačkoliv tento název používají i jiné subjekty v rámci hospodářské soutěže v EU a ČR.

b) má se relevantní právo EU, hlavně čl. 10 až 13, 15/2, 20, 21, 26, 31, 32, 47 Charty EU, čl. 8, 10, 11 a 14 „EDL´P“, čl. 34, 35, 36 Smlouvy o fungování EU vykládat v tom smyslu, že odborová organizace (svaz) sdružující nejstarší kodifikované i nekodifikované řemesla a svobodné povolání, hlavně amatérské a profesionální prostitutky, amatérské a profesionální zločince, kriminálníky, advokáty, právníky, církevní a náboženské představitele, šamany, amatérské a profesionální politiky a poslance neodporuje právu EU a povaze odborové organizace

c) má se relevantní právo EU, hlavně čl. 10 až 13, 15/2, 20, 21, 26, 31, 32, 47 Charty EU, čl. 8, 10, 11 a 14 „EDL´P“, čl. 34, 35, 36 Smlouvy o fungování EU vykládat v tom smyslu, že mezinárodní odborové organizace jsou subjekty - entity hospodářské soutěže poskytující legálně služby jakémukoliv zaměstnání, profesi, povolání a řemeslu, bez ohledu zda je kodifikované či nekodifikované a není možné je omezovat svévolí vyšší soudní úřednice v právu na odborové sdružování v ČR

3) změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se návrh na prvozápis neodmítá a zrušil odvoláním napadené usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Vrchní soud v Praze coby odvolací soud dospěl k závěru, že napadené usnesení soudu prvního stupně je částečně nepřezkoumatelné.

6. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 121/2008 Sb. „Vyšší soudní úředník je vyloučen z provedení úkonu soudu z obdobných důvodů, které zvláštní zákon stanoví pro vyloučení soudce. Jakmile se vyšší soudní úředník dozví o skutečnostech, pro které by mohl být vyloučen, oznámí to neprodleně předsedovi senátu. V řízení může do doby, než je o vyloučení rozhodnuto, učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.“

7. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

8. Odvolací soud byl povinen se předně vypořádat s námitkou podjatosti rozhodujícího vyššího soudního úředníka. K tomu odvolací soud uvádí, že rozhodnutí o vyloučení soudce či rozhodujícího vyššího soudního úředníka (dále též jen „úředník“) podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci/úředníkovi/ (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Soudce či rozhodujícího vyššího soudního úředníka lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu zjevně brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě a je-li taková pochybnost (objektivně posuzováno) dána. K důvodům vyloučení podle § 14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův/úředníkův poměr k projednávané věci může vyplývat především z jeho přímého právního zájmu na projednávané věci. Tak tomu je v případě, kdyby soudce/úředník sám byl účastníkem řízení. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce/úředník nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout. Žádné takové rozhodné a právně relevantní okolnosti odvolatel však netvrdil, tím spíše nedokládal. Tvrdil pouze spekulaci o členství rozhodujícího v.s.ú. v „konkurenční“ odborové organizaci, aniž by však uvedl její název či toto své tvrzení ryze spekulativního charakteru jakkoliv konkretizoval či doložil. Že se jednalo o pouhou nepodloženou spekulaci odvolatele ostatně vyplývá z vyjádření rozhodující vyšší soudní úřednice učiněného k dotazu odvolacího soudu, jež písemně dne 25. 1. 2023 prohlásila, že „nemá poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům, není členem nějaké, příp. „konkurenční“ odborové organizace.“ Odvolací soud tedy neshledal, že by [Anonymizováno] coby v této věci rozhodující v.s.ú. byla podjatá, resp. že by vůbec existoval jakýkoliv důvod pochybovat o její nepodjatosti.

9. Jak již uvedeno ve výše citovaném ustanovení zákona „důvodem k vyloučení soudce (přísedícího)/úředníka nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího)/úředníka v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“ Rozhodl-li tedy příslušný vyšší soudní úředník o odmítnutí návrhu, tedy že nevyhověl návrhu, je to z hlediska jeho namítané podjatosti zcela právně irelevantní. Odvolací soud tedy shrnuje, že v daném případě neexistuje žádná právně relevantní skutečnost, která by nasvědčovala, byť i jen potencionálně, o podjatosti rozhodujícího úředníka.

10. Důvodná není ani druhá část odvolací námitky ad 1) týkající se toho, že rozhodoval v.s.ú. namísto zákonného soudce.

11. Podle ustanovení § 11 zák.č. 121/2008 Sb. o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství ve znění novel (dále též jen „z.v.s.ú.“ či „zákon o vyšších soudních úřednících“), dle něhož vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení … může, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu prvního stupně, s výjimkou: a) vedení jednání ve věci samé, b) rozhodování ve věci samé formou rozsudku, c) rozhodování ve věci samé formou usnesení v řízeních podle občanského soudního řádu, soudního řádu správního a zákona upravujícího zvláštní řízení soudní mimo rozhodování v 1. řízení o úschovách, 2. řízení o umoření listin, 3. věcech určení otcovství souhlasným prohlášením, 4. řízení ve věcech péče soudu o nezletilé a v opatrovnických věcech osob omezených ve svéprávnosti nebo osob, o jejichž svéprávnosti je vedeno řízení, osob, o kterých není známo, kde pobývají, neznámých osob a dále osob, jejichž zdravotní stav jim působí obtíže při správě jmění nebo hájení práv, v nichž nebylo nařízeno jednání, 5. řízení ve věcech veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a insolvenčního rejstříku, v nichž nebylo nařízeno jednání, …. Z citovaného ustanovení vyplývá, že v řízení ve věcech veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, v nichž nebylo nařízeno jednání - dané ustanovení umožňuje vyšším soudním úředníkům samostatně vydávat meritorní rozhodnutí, tj. rozhodnutí ve věci samé, což je i posuzovaný případ (tím spíše i nemeritorní rozhodnutí). Odvolatel tedy přehlédl výše citované zákonné ustanovení, jež tuto rozhodovací pravomoc svěřuje vyšším soudním úředníkům v rejstříkových (a i jiných) řízeních. Takže ani tato jeho odvolací námitka není důvodná a příslušný v.s.ú. byl oprávněn věc rozhodovat.

12. Odvolací soud však shledal procesní pochybení, jež mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dále částečnou nepřezkoumatelnost rozhodnutí.

13. Dle § 104 o. s. ř. ve spojení s § 120 z.v.r. „Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. …“ (odst. 1), „Jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. …. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.“ (odst. 2). Dle § 79 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 120 z.v.r. „Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla …“

14. V daném případě navrhovatel není v návrhu na zahájení rejstříkového řízení (část II. návrhu - navrhovatel) cele identifikován zákonem požadovanými údaji, tedy celým bydlištěm, tzn. nejen obcí, ale i ulicí s číslem popisným a orientačním. V návrhu uvedená adresa navrhovatele [adresa] je tedy neúplná (nedostatečná), resp. nesplňující zákonné náležitosti při označování účastníků řízení. Dále soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že „Návrh byl podán prostřednictvím datové schránky fyzické osoby [Jméno navrhovatele B]…“ Soud prvního stupně nezmiňuje, že k návrhu byla doložena řádná plná moc pro zastupování navrhovatele v tomto rejstříkovém řízení udělená navrhovatelem [Jméno navrhovatele B] coby obecnému zmocněnci, jenž musí být v plné moci také řádně identifikován. V návrhu ze dne 25. 10. 2022 je v části IV. návrhu - přílohy uvedeno „splnomocnenie na doručovanie do DS“, nicméně ve spisu se žádná takto označená listina nenachází. Soud prvního stupně identifikoval v záhlaví osobu zmocněnce toliko jen identifikací jeho datové schránky: „ID [Anonymizováno]“, což je ovšem nedostatečné. Rejstříkovému soudu nebylo doloženo (z obsahu spisu to nevyplývá a ani z odůvodnění rozhodnutí), že zmocněnec byl navrhovatelem řádně zmocněn a že je tak oprávněn navrhovatele v tomto rejstříkovém řízení řádně zastupovat. V samotném návrhu v části VI. návrhu v rubrice jméno a příjmení (u cizince datum narození) je jako zástupce navrhovatele uveden [Jméno navrhovatele B] a v rubrice údaj o zástupci je uvedeno obecný zmocněnec. Z toho vyplývá, že [Jméno navrhovatele B] je obecným zmocněncem. Plná moc coby průkaz zmocnění však doložena nebyla. Přitom aby bylo dosaženo účelu zákona (úřední ověření podpisu na návrhu v listinné podobě dle § 22 odst. 2 z.v.r.), u plné moci v listinné podobě musí být podpis zmocnitele také úředně ověřen (byť to zákon neříká výslovně), ale lze to dovodit právě z účelu ustanovení § 22 odst. 2 z.v.r. Tímto účelem je, že musí být postaveno najisto, že se jedná skutečně o navrhovatele a jeho vůli a v případě zmocněnce, že tento zastupuje skutečně navrhovatele, resp. že byl opravdu navrhovatelem zmocněn. To však v daném případě doloženo nebylo a rejstříkový soud pochybil, pakliže řádně nevyzval k doložení této skutečnosti (řádné plné moci). Tímto pochybením zatížil rejstříkový soud řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nelze totiž apriori vyloučit, že nebyly vůbec splněny zákonné podmínky řízení, což by byl důvod pro jeho zastavení, nepodařilo-li by se tento nedostatek podmínky řízení odstranit.

15. Dlužno ještě zdůraznit, že je třeba důsledně rozlišovat smluvní zastoupení na základě dohody mezi zmocnitelem a zmocněncem pro občanské soudní (a tedy i rejstříkové) řízení, jež se soudu prokazuje plnou mocí (coby průkazem zmocnění), z níž vyplývá pro zmocněnce oprávnění činit za zmocnitele v řízení před soudem procesní úkony (podávat návrh na zahájení řízení, podávat odvolání apod.) a institutem zástupce pro doručování písemností dle § 46c odst. 1 o. s. ř. či určení adresy pro doručování navrhovatelem, na kterou mu mají být doručovány soudní písemnosti (dle § 46a odst. 2 o. s. ř.). V daném případě však z návrhu samotného vyplývá, že [Jméno navrhovatele B] je obecným zmocněncem, ostatně i sám se tak v návrhu označil. Jak vyplývá z usnesení samotného (záhlaví a odst. 1 odůvodnění), soud prvního stupně si tento rozdíl dostatečně neuvědomil, což ovšem platí i pro [Jméno navrhovatele B].

16. A konečně, jak zmíněno výše, předmětné rozhodnutí je i částečně nepřezkoumatelné. Dle ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. (ve spojení s § 120 z.v.r.) musí odůvodnění rozhodnutí obsahovat stručně a jasně, které skutečnosti má soud prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Uvedené ustanovení se uplatní i pro rozhodnutí rejstříkového soudu, byť částečně modifikované s ohledem na principy a povahu rejstříkového řízení.

17. Ve výroku odvoláním napadeného usnesení soud prvního stupně coby rejstříkový soud uvedl že „Návrh na zápis změn ze dne 25. října 2022 pod Fj 408456/2022/MSPH se odmítá.“, avšak v odůvodnění soud uvedl, že se navrhovatel domáhal „zápisu [Anonymizováno] do spolkového rejstříku“. Z uvedeného je zřejmé, že výrok usnesení je v rozporu s jeho odůvodněním, když z výroku vyplývá, že předmětem návrhu byla změna zápisu, což je možné jen u již vzniklého a existujícícho (tj. zapsaného) subjektu, kdežto z odůvodnění naopak vyplývá, že předmětem návrhu byl „prvozápis“ [Anonymizováno] do spolkového rejstříku. Není tak zřejmé, zda si rejstříkový soud vůbec ujasnil, zda rozhoduje o změně zápisu či prvozápisu. Dále soud v prvním odstavci uvedl, že „K návrhu navrhovatel předložil prostřednictvím datové schránky fyzické osoby stanovy spolku, které byly opatřeny elektronickým podpisem.“, následně soud hovořil o zápisu odborové organizace. Není tak zřejmé, zda si rejstříkový soud vůbec ujasnil, zda je předmětem řízení zápis spolku či odborové organizace do veřejného rejstříku. Již tato pochybení sama o sobě činí rozhodnutí částečně nepřezkoumatelné.

18. Nadto, a potud lze s odvolatelem souhlasit, není z odůvodnění usnesení už vůbec zřejmé, proč rejstříkový soud návrh odmítl. Soud v odst. 7. odůvodnění uvedl „Dle ustanovení § 86 písm. a), b), e) zákona č. 304/2013 Sb. … soud usnesením návrh na zápis odmítne, jestliže k návrhu nebyly připojeny listiny, jimiž mají být podle tohoto nebo jiného zákona doloženy údaje o zapisovaných skutečnostech.“ Soudem citované ustanovení však odpovídá důvodu odmítnutí návrhu jen dle ustanovení § 86 písm. e) z.v.r., tedy odmítnutí návrhu kvůli nepřipojení potřebných listin. V takovém případě by však musela předcházet výzva rejstříkového soudu k doplnění chybějících listin a soud by byl povinen uvést, které listiny požadoval a proč. Existenci takové výzvy soud v rámci odůvodnění nezmínil, nevyplývá ani z obsahu rejstříkového spisu a i odvolatel namítl, že žádnou takovou výzvu neobdržel. Není tedy vůbec zřejmé, kvůli nepředložení kterých listin soud návrh odmítl a proč měl soud za to, že tyto listiny měly být předloženy. A už vůbec není zřejmé, proč rejstříkový soud zmiňuje písm. a) a b) předmětného § 86 z.v.r., v nichž jsou zcela jiné důvody pro odmítnutí návrhu. Pod písm. a) se jedná o podání návrhu neoprávněnou osobou, v takovém případě však rejstříkový soud nevyzývá k opravě či doplnění návrhu, ale návrh rovnou odmítá bez výzvy, a to za splnění předpokladu, že je z již doložených listin zřejmé podání návrhu neoprávněnou osobou. Pod písm. b) je uveden jako důvod odmítnutí návrhu jeho nepodání předepsaným způsobem, o ničem takovém se však rejstříkový soud v rámci odůvodnění usnesení nezmiňuje. Z odůvodnění není tak naprosto zřejmé, proč soud tato ustanovení uváděl.

19. Shrnuto, z hlediska splnění zákonných požadavků na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí je tedy předmětné odůvodnění předkládaného usnesení nedostatečné, vnitřně rozporné. Popsaná pochybení rejstříkového soudu tedy činí předmětné rozhodnutí nesrozumitelné pro nedostatek konkrétních důvodů, a proto i zcela nepřezkoumatelné. To brání odvolacímu soudu přezkoumat jeho správnost.

20. Pro úplnost odvolací soud v obecné rovině ještě dodává zásadní pravidlo, a to že nevyplývají-li z doložených listin skutečnosti, které mají být zapsány do příslušného veřejného, a tedy i spolkového rejstříku, vede to bez dalšího k zamítnutí návrhu na zápis těchto skutečností, nikoliv k odmítnutí návrhu.

21. Odvolací soud ze všech výše uvedených důvodů napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil podle § 219a odst. odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

22. Ohledně odvolatelem požadovaného přerušení řízení odvolací soud uvádí, že za situace, kdy odvolací soud předmětné usnesení zrušil pro částečnou nepřezkoumatelnost a i proto, že není jisté, že jsou vůbec splněny podmínky řízení, nelze v této fázi řízení pro předčasnost vést jakékoliv úvahy o přerušení řízení kvůli potencionálnímu podání žádosti Soudnímu dvoru Evropské unie k rozhodnutí o předběžné otázce.