o neplatnost usnesení shromáždění ze dne 8. 10. 2022, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 9. 2023, č. j. 37 Cm 66/2023-46

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 23. 3. 2023 se navrhovatelka vůči [právnická osoba] (dále jen „společenství“) domáhala, aby soud vyslovil neplatnost usnesení shromáždění společenství ze dne 8. 10. 2022, protože bylo svoláno osobou neoprávněnou. V návrhu uvedl, že shromáždění svolal [tituly před jménem] jako soudem ustanovený opatrovník společenství. Na shromáždění byl zvolen výbor, načež dva jeho členové odstoupili, proto jejich jednání bylo účelové. Dále bylo schváleno usnesení, podle kterého členům výboru [Anonymizováno] a [Anonymizováno] nepřísluší odměna a společnosti [právnická osoba] přísluší odměna ve výši 130 Kč bez DPH za jednu jednotku měsíčně. Podle navrhovatelky byla sporná usnesení přijata podle neplatných stanov, neboť na shromáždění dne 24. 10. 2016, na kterém byly stanovy přijaty, zastupoval největšího vlastníka bytů náměstek, který k tomu neměl plnou moc. Bez jeho hlasů by nebylo dosaženo většiny potřebné pro přijetí stanov. Druhou námitkou proti napadeným usnesením bylo, že shromáždění na den 8. 10. 2022 svolala neoprávněná osoba, neboť usnesení soudu o ustanovení opatrovníka nebylo společenství řádně doručeno. Zápis ze shromáždění nebyl navrhovatelce doručen a účast syna navrhovatelky na shromáždění byla odmítnuta pro nepředložení plné moci. Lhůtu pro podání žaloby proto navrhovatelka počítala ode dne, kdy jí byl doručen rozpis záloh na služby. Přitom plnou moc k zastoupení obdrželo SBD jako pověřený vlastník před cca 20 lety a se zastoupením nebyl problém. Potřebný počet ¾ hlasů nebyl dodržen.

2. Společenství ve svém vyjádření uvedlo, že synu žalobkyně nebyla odmítnuta účast na společenství, nýbrž mu nebylo umožněno hlasovat za žalobkyni, neboť podle vyjádření správce nedisponoval plnou mocí. Předtisk plné moci byl přitom přiložen k pozvánce. Tříčtvrtinová většina je podle stanov společenství zapotřebí pro schválení způsobu rozúčtování nákladů na služby, nikoli pro určení výše odměny členů orgánů. Podle stanov se náklady vlastní správní činnosti společenství rozdělují stejnou částkou na každou jednotku.

3. Soud prvního stupně napadeným usnesením návrh zamítl (výrok I.) a společenství přiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.). Zjistil, že stanovy společenství byly přijaty na shromáždění dne 24. 10. 2016 a podle nich se k přijetí usnesení vyžaduje souhlas většiny hlasů přítomných vlastníků. Tříčtvrtinová většina je zapotřebí pro přijetí usnesení o způsobu rozúčtování nákladů na služby. Dne 20. 1. 2023 byl navrhovatelce odeslán rozpis záloh na služby v celkové výši 3 095 Kč. Soud prvního stupně konstatoval, že právo podal návrh na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění je omezeno prekluzívní tříměsíční lhůtou počítanou ode dne, kdy se vlastník o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl. Tato lhůta počala běžet dne 8. 10. 2022, neboť obecný zmocněnec navrhovatelky sám uvedl, že na shromáždění byl osobně přítomen. Lhůta tedy uplynula již 8. 1. 2023, pročež byl návrh podán opožděně. Otázka, zda syn navrhovatelky na shromáždění hlasoval, není podle soudu prvního stupně rozhodná. Sám uvedl, že navrhovatelku vždy zastupoval a chtěl tak činit i na předmětném shromáždění. Je tedy s ohledem na okolnosti případu nepravděpodobné, že by syn o výsledku jednání navrhovatelku neinformoval. Vzhledem k opožděnosti návrhu soud prvního stupně další dokazování neprováděl. Navíc za situace, kdy navrhovatelka na shromáždění nehlasovala, nebyla by podle § 1209 o. z. ani přehlasovaným vlastníkem. Rozhodnutí o odměně člena výboru nezasahuje do podstaty právního postavení vlastníka a nepředstavuje tak důležitý důvod pro podání návrhu na vyslovení neplatnosti sporných usnesení. V řízení pak nevyšly najevo důvody, které by měly za následek nicotnost sporných usnesení ve smyslu § 245 o. z.

4. Proti tomuto usnesení podala odvolání navrhovatelka. Prekluzívní lhůta k podání návrhu v projednávané věci začala podle navrhovatelky běžet až od doručení rozpisu záloh. Navíc částka uvedená v rozpisu neodpovídá částce schválené s připočtením DPH. Soud prvního stupně se podle navrhovatelky odmítl zabývat otázkou, zda bylo usnesení soudu prvního stupně o ustanovení opatrovníka řádně doručeno společenství. Společenství v té době nemělo datovou schránku ani schránku poštovní. Navíc uvedené usnesení nebylo v rozporu se zákonem vyvěšeno na úřední desce soudu. Toto usnesení mělo být doručeno každému vlastníku, který je ze zákona členem společenství. Rozpor se zákonem, na základě něhož soud vysloví neplatnost usnesení shromáždění, může být dán i způsobem jeho svolání. Navrhovatelka navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Navrhovatelka doplnila své odvolání podáním, ve kterém rozvedla svou argumentaci ohledně vad usnesení ze dne 24. 10. 2016, kterým byly schváleny stanovy. Dále uvedla, že doklady, které jsou rozhodující pro počátek běhu prekluzívní lhůty, tj. doklady o tom, jak bylo usnesení o ustanovení opatrovníka doručeno společenství, byly získány až po jednání před soudem prvního stupně. Soud prvního stupně nereagoval na výzvu navrhovatelky, aby byla u tohoto usnesení „zrušena právní moc“.

6. Společenství se vyjádřilo pouze ústně u jednání odvolacího soudu. Napadené usnesení považovalo za správné, argumenty navrhovatelky za nepřípadné a navrhlo jeho potvrzení.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobami k tomu oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Věc projednal podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti navrhovatelky, jejíž obecný zmocněnec se z jednání omluvil a na svém žádosti o odročení jednání netrval po poučení, že odvolací soud může věc projednat i v jeho nepřítomnosti.

8. Odvolací soud doplnil dokazování o zápis ze shromáždění ze dne 8. 10. 2022, podle kterého shromáždění svolal advokát [tituly před jménem] jako opatrovník ustanovený usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 7. 2022, č. j. 2 Nc 1102/2017-104, ve znění usnesení ze dne 15. 8. 2022, č. j. 2 Nc 1102/2017-109. Konstatoval usnášeníschopnost, následně byli zvoleni předsedající, zapisovatel a ověřovatel zápisu, zvoleni členy výboru [právnická osoba], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Dále bylo přijato usnesení, podle kterého [Anonymizováno] a [Anonymizováno] nepřísluší odměna a společnosti [právnická osoba], bude vyplácena odměna ve výši 130 Kč bez DPH měsíčně za 1 jednotku v domě s tím, že uvedená částka se vždy k 1. dubnu automaticky upraví o inflační koeficient vyhlášený [právnická osoba]; k první úpravě mělo dojít k 1. 1. 2023 podle inflace za rok 2022.

9. Protože sporné usnesení shromáždění bylo přijato v říjnu 2022, je pro projednávanou věc rozhodné znění občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. po novele č. 163/2020 Sb. (dále jen „o. z.“).

10. Podle § 1209 o. z., je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká (odstavec 1). Soud uspořádá právní poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má rozhodnutí uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá (odstavec 2).

11. Podle § 1221 o. z. nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku, zejména ustanovení o svolání, zasedání a rozhodování kolektivních orgánů, o neplatnosti rozhodnutí nebo o následcích jeho rozporu s dobrými mravy. Nepoužijí se však ustanovení o shromáždění delegátů ani o dílčích členských schůzích (odstavec 1).

12. Podle § 258 o. z. každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku. Podle § 259 o. z. právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí.

13. Odvolací soud si byl vědom i závěrů Nejvyššího soudu, učiněných v usnesení ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3196/2022: „Z novelizovaného znění ustanovení § 1209 o. z. vyplývá, že nesouhlasí-li přehlasovaný vlastník jednotky s usnesením shromáždění společenství vlastníků jednotek přijatým v záležitosti týkající se správy domu a pozemku, může se - stejně jako v poměrech předchozí právní úpravy - domáhat zejména určení neplatnosti přijatého usnesení, avšak - na rozdíl od dřívější právní úpravy - může výjimečně navrhnout, aby soud o takové záležitosti přímo rozhodl, a to za podmínek upravených v ustanovení § 1209 odst. 2 o. z. Z porovnání dosavadního a novelizovaného znění § 1209 o. z. však nelze dovodit, že by úmyslem zákonodárce bylo cokoli měnit na stávajícím nastavení (včetně nastavení judikaturního) předpokladů, za kterých má vlastník jednotky právo se domáhat u soudu vydání rozhodnutí v uvedené záležitosti návrhem podle § 1209 odst. 1 o. z. I nadále, resp. o to více v poměrech aktuální právní úpravy, která zčásti změnila (možná rozšířila) možnosti zásahu veřejné moci (soudu) do soukromoprávních vztahů, proto platí, že institut upravený v ustanovení § 1209 odst. 1 o. z. lze připustit pouze ve zcela odůvodněných a výjimečných případech. Právo obrátit se na soud s návrhem na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je proto omezeno nejen z hlediska osobního a časového, nýbrž i z hlediska věcného. Uplatnit je může toliko přehlasovaný vlastník jednotky (osobní omezení), pouze do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců počítané ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (omezení časové), a jen tehdy, je-li pro to důležitý důvod (omezení věcné). Důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je pak dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití.“ V usnesení ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3020/2023, potom Nejvyšší soud vztáhl uvedená kritéria i na návrh na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků.

14. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, podle kterých byl návrh podán opožděně a navrhovatelku nelze považovat za přehlasovaného vlastníka. Závěr, že vlastník přítomný na shromáždění se o přijetí usnesení dozví okamžikem, kdy jsou na shromáždění konstatovány výsledky sčítání hlasů, vyslovil Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 26 Cdo 2360/2016. Jestliže syn navrhovatelky byl na shromáždění přítomen a dostavil se tam s úmyslem zastupovat navrhovatelku, přičemž sám tvrdí, že tak činil již dříve, je tím i podle odvolacího soudu odůvodněn závěr, že i navrhovatelka se o přijatých usneseních dozvěděla jeho prostřednictvím. K tomu viz § 436 odst. 2 o. z., podle kterého, musel-li zástupce vědět o určité okolnosti, přihlíží se k tomu i u zastoupeného. Skutečnost, že syn navrhovatelky nebyl schopen své zástupčí oprávnění prokázat a nebylo mu umožněno hlasovat, na tom nic nemění. Soud prvního stupně tedy správně stanovil počátek prekluzivní lhůty na den, kdy se shromáždění konalo.

15. Počátek běhu prekluzívní lhůty potom je zákonem vázán na den, kdy se přehlasovaný vlastník dozvěděl nebo mohl dozvědět o přijetí konkrétního usnesení shromáždění. Den, kdy se dozvěděl o důvodech neplatnosti takového usnesení, není pro běh prekluzívní lhůty rozhodný.

16. Ustálená judikatura považuje za přehlasovaného jen toho vlastníka, který se zúčastnil hlasování o napadeném usnesení, hlasoval proti, avšak byl přehlasován většinou hlasů ostatních vlastníků. Výjimkou jsou případy, kdy vlastníkovi v účasti zabránily vážné zdravotní nebo jiné osobní důvody a situace, kdy se vlastník shromáždění neúčastnil, protože mu nebyla řádně doručena pozvánka (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2022, sp. zn. 26 Cdo 189/2022, nebo navrhovatelkou citované usnesení téhož soudu ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 810/2019). V projednávané věci navrhovatelka netvrdila, že by jí cokoli bránilo v účasti na shromáždění. Pokud místo sebe poslala svého syna jako zástupce, bylo na ní, aby jej vybavila k tomu potřebnou plnou mocí. Jestliže její syn takovou plnou moc nepředložil, a nebylo mu proto umožněno hlasovat, jde tento nedostatek k její tíži; nelze ji tedy považovat za přehlasovaného vlastníka.

17. Závěr o tom, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění byl podán opožděně, sám o sobě zcela postačuje k zamítnutí takového návrhu. Totéž platí v případě, že návrh podal někdo jiný než přehlasovaný vlastník. Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud se nezabýval důvody, které uváděla navrhovatelka pro podporu svého přesvědčení o neplatnosti napadených usnesení. Ze stejného důvodu se těmito argumenty nezabýval ani soud odvolací.

18. Vzhledem ke shora uvedenému odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

19. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal plně úspěšnému společenství. Náklady společenství sestávají z

a. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 1 úkonu právní služby (účast u jednání odvolacího soudu) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 3 100 Kč,

b. 1 režijního paušálu podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč,

c. cestovného k jednání odvolacího soudu na trase Jaroměř - Praha (2 x 132 km, www.mapy.cz) osobním automobilem Škoda Octavia s kombinovanou spotřebou 5,0 l nafty/100 km (vyhláška č. 85/2023 Sb.), v částce 1 989 Kč,

d. náhrady za promeškaný čas v rozsahu dvakrát čtyř půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, ve výši 800 Kč.