o vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek ze dne 25. 1. 2023, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 64 Cm 127/2023-31 ze dne 23. října 2023

1. Shora uvedeným usnesením Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výrocích I. a II. zamítl návrh na zahájení řízení na základě něhož se navrhovatelka domáhala vyslovení neplatnosti eventuelně zrušení bez náhrady rozhodnutí shromáždění [adresa], IČ [IČO advokáta B] (dále též zkráceně - shromáždění SVJ) ze dne 25. 1. 2023 v bodě č. 5 rozhodnutí shromáždění SVJ a ve výroku III. uložil navrhovatelce povinnost zaplatit účastníkovi na náhradu nákladu řízení částku 10 164 Kč.

2. Soud I. stupně vycházel ze skutečnosti, že v bodě č. 5 přijalo shromáždění SVJ dne 25. 1. 2023 prostou většinou 55,1% rozhodnutí, podle něhož: „Pro potřebu zpřístupnění jednotky nebo prostoru ve společných částech předloží předseda Společenství na výběr majiteli konkrétního bytu 3 termíny. Nebude-li možné se během 4 týdnů od předložení výzvy na termínu domluvit nebo písemně sjednat jiný postup, určí předseda Společenství termín zpřístupnění bez součinnosti s majitelem jednotky a tento termín oznámí vlastníkovi nejpozději do 20 dní před stanoveným termínem zpřístupnění. Toto se netýká událostí, u kterých hrozí poškození majetku, zde musí být přístup umožněn okamžitě.“

3. Soud I. stupně dále vycházel ze skutečnosti, že navrhovatelka ve svém návrhu na zahájení řízení argumentovala pro vyslovení neplatnosti, případně pro zrušení bez náhrady rozhodnutí shromáždění SVJ v bodě č. 5 s poukazem na skutečností, že navrhovatelka je vlastnicí bytové jednotky č. [Anonymizováno] (dále též „jednotka“) v domě čp. [adresa], kde správu domu vykonává SVJ (účastník - [Jméno advokáta B]), přičemž podle navrhovatelky nemůže být platné shora uvedené rozhodnutí shromáždění přijaté dne 25. 1. 2023 účastníkem pod bodem č. 5 programu shromáždění, vůči němuž navrhovatelka vznesla námitky a hlasovala proti jeho přijetí, a to s ohledem na skutečnost, že rozhodnutí přijaté pod bodem č. 5 není formulováno s dostatečnou precizností a není z něj zřejmé, jaká má být právní povaha rozhodnutí.

4. Soud I. stupně rovněž vycházel ze skutečnosti, že podle navrhovatelky rozhodnutí shromáždění SVJ pod bodem č. 5 postrádá zejména zřetelný údaj o tom, zda toto rozhodnutí mění stanovy SVJ a podle navrhovatelky toto rozhodnutí nemůže obstát rovněž s ohledem na omezené pravomocí předsedy SVJ, jež mu nesvěřuje ani tzv. „zbytková“ klauzule dle čl. VI. odst. 2 písm. k) stanov SVJ. Vedle toho navrhovatelka měla argumentovat názorem, že z rozhodnutí SVJ není zřejmé, jaké mají být právní důsledky postupu předpokládaného rozhodnutím SVJ, zejména potom, jaké mají být právní důsledky stanovení termínu bez součinnosti s vlastníkem jednotky. Soud I. stupně dále posuzoval názor navrhovatelky, podle něhož schválený text rozhodnutí implikuje povinnost vlastníka jednotky zpřístupnit jednotku v termínu stanoveném předsedou SVJ., přičemž podle navrhovatelky je takové stanovení povinnosti vlastníka jednotky neplatné pro rozpor s ustanovením § 1183 odst. 1 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (NOZ), popřípadě pro rozpor s § 1200 odst. 2 písm. c) NOZ. Jestliže by podle navrhovatelky bod č. 5 rozhodnutí měl pouze stanovit závazný postup pro předsedu SVJ s tím, že jím určený termín nebude zakládat žádnou povinnost na straně vlastníka jednotky, neodpovídá tomuto účelu dikce předmětného usnesení a rovněž v takovém případě by usnesení bylo dle názoru navrhovatelky neplatné.

5. Soud I. stupně dále posuzoval názor navrhovatelky, podle něhož stanovení pravomocí a pravidel pro činnost předsedy SVJ je materií vyhrazené podle § 1200 odst. 2 písm. d) a f) NOZ úpravě ve stanovách SVJ a pro takovou změnu stanov je přitom podle čl. IV. odst. 8 stanov SVJ vyžadován souhlas minimálně 85 % hlasů všech členů SVJ, čehož dosaženo nebylo a rozhodnutí je tak v bodě č. 5 neplatné pro rozpor s ustanovením § 1200 odst. 2 písm. d) a f) NOZ. Stejně tak v případě, pokud by dané rozhodnutí bylo prezentováno jako instrukce předsedovi SVJ schvalovaná prostou většinou hlasů členů SVJ, s jejíž pomocí shromáždění ukládá předsedovi SVJ postupovat určitým způsobem mimo rámec stanov (např. na základě § 1208 písm. h/ NOZ), jednalo by se podle navrhovatelky o nepřípustné obcházení zákona. Konečně soud I. stupně posuzoval též názor navrhovatelky, podle něhož je rozhodnutí pod bodem č. 5 vágní, neupravuje jednoznačně případy, kdy se má uplatnit, neupravuje důsledky postupu předsedy SVJ, a neposkytuje tak dostatečné záruky ochrany práv vlastníků jednotek. Proto podle navrhovatelky, i pokud by bylo rozhodnutí shledáno platným, je dán prostor pro jeho zrušení postupem podle § 1209 odst. 1 NOZ.

6. Soud I. stupně věc posoudil zejména podle § 1183 NOZ, § 1209 odst. 1 NOZ, § 1221 odst. 1 NOZ, jakož i podle § 258 a násl. NOZ a uzavřel, že návrh není důvodný, byť byl podán v zákonné tříměsíční lhůtě a navrhovatelka je přehlasovaným vlastníkem, když soud I. stupně neshledal naplněnu podmínku pro vyhovění návrhu spočívající v existenci důležitého důvod pro věcný přezkum napadeného rozhodnutí.

7. Uvedený závěr soud I. stupně založil na skutečnosti, že předmětné rozhodnutí pod bodem č. 5 neukládá vlastníkům novou povinnost a ani předsedovi společenství nestanovuje nové oprávnění, když povinnost ke zpřístupnění bytu je stanovena zákonem v § 1183 odst. 1 NOZ a přijaté rozhodnutí pouze upřesňuje meze oprávnění předsedy SVJ, dále postup a podmínky, ze kterých lze realizovat § 1183 odst. 1 NOZ. Podle soudu I. stupně je odhlasovaný postup k vlastníkům jednotek přívětivější a vstřícnější, neboť jim umožňuje dohodnout (navíc proti zákonnému ustanovení) 3 termíny pro zpřístupnění jednotky a rozhodnutí pod bodem č. 5 nemá charakter změny stanov, když pouze o upřesňuje postup předsedy společenství v souladu s stanoveném v § 1183 odst. 1 NOZ.

8. Podle soudu I. stupně bod č. 5 rozhodnutí neimplikuje svým zněním povinnost vlastníka zpřístupnit jednotku bez ohledu na zákonem stanovené podmínky pro takové zpřístupnění, když oprávněnost zpřístupnění jednotky je i nadále stanovena § 1183 NOZ a podmínky tam uvedené musí statutární orgán (předseda společenství) splnit. Pokud by podle soudu I. stupně předseda společenství postupoval v rozporu s uvedeným ustanovením zákona a vyzýval by ke zpřístupnění jednotky bez splnění zákonem stanovených podmínek, mohl by tento postup založit jeho odpovědnost za způsobenou újmu.

9. Proti tomuto usnesení ve věci samé společně se závislým výrokem o nákladech řízení se v zákonem stanovené lhůtě odvolala navrhovatelka (odvolatelka) z důvodu (§ 205 odst. 2 písm. e/ a g/ o. s. ř. pro nesprávné hodnocení důkazů a nesprávné právní posouzení věci a domáhala se jeho změny a vyhovění návrhu, případně zrušení usnesení soudu I. stupně a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

a) Podle odvolatelky je přijaté rozhodnutí č. 5 v rozporu se zákonem a napadené usnesení soudu I. stupně neobstojí především pro nesprávný výklad § 1209 odst. 1 NOZ. Podle odvolatelky po novele NOZ provedené zákonem č. 163/2020 Sb. zákonodárce explicite založil oprávnění soudu uspořádat práva vlastníků jednotek dle rozumného uvážení a účelem daného řízení tak není primárně řešení otázky platnosti či neplatnosti rozhodnutí SVJ, nýbrž ochrana minoritních vlastníků před nepřiměřeným zásahem do jejich práv rozhodnutím většiny. Jedná se tak podle odvolatelky o řízení odlišné od úpravy „prostého“ určení neplatnosti. Není tak vyloučena přiměřená aplikace úpravy určení neplatnosti rozhodnutí spolku ve smyslu § 259 ve spojení s § 1221 NOZ. Omezení možnosti domáhat se neplatnosti rozhodnutí SVJ přehlasovaným vlastníkem pouze z důležitých důvodů by nebylo obhajitelné a rozhodnutí shromáždění SVJ pod bodem č. 5 mělo být přezkoumáno bez ohledu na existenci důležitého důvodu, a pokud tak soud I. stupně neučinil, pochybil.

b) Podle odvolatelky je vzdor uvedenému na její straně dán důležitý důvod navrhovaného přezkumu rozhodnutí SVJ přijatého pod bodem č. 5, když se napadený bod č. 5 rozhodnutí týká práv a povinností vlastníka v souvislosti se zpřístupněním jednotky vynucovaným ze strany SVJ.

c) Z podaného odvolání je dále zřejmé, že by odvolatelka s možností dohody o vstupu do jednotky a s možností poskytnutí více možností k výběru termínu vstupu do jednotky k provádění činností stanovených zákonem souhlasila, avšak pouze za předpokladu, že by text rozhodnutí byl co do zamýšleného účelu formulován jednoznačně a transparentně. Podle odvolatelky však soud I. stupně ve svém napadeném rozhodnutí ignoruje skutečnost, že text rozhodnutí SVJ přijatého pod bodem č. 5 je formulován obecně a nepředpokládá splnění žádných zákonných podmínek, přičemž se v době probíhajícího řízení podle odvolatelky předseda SVJ snažil využít text předmětného rozhodnutí k tomu, aby se domohl zpřístupnění navrhovatelčina bytu bez splnění podmínek stanovených zákonem.

d) Rozhodnutí shromáždění SVJ pod bodem č. 5 bylo podle odvolatelky ze strany předsedy SVJ zcela záměrně formulováno vágně a široce, aby mohlo být vykládáno a aplikováno bez vztahu k zákonné úpravě a k zákonným důvodům potřebným ke zpřístupnění jednotky, na což navrhovatelka upozorňovala již na jednání SVJ a navrhovala změnu textu rozhodnutí, avšak nebylo jí vyhověno. Dokonce navrhovatelka byla posléze předsedou SVJ vyzvána ke zpřístupnění bytu za účelem provedení konkrétní stavební úpravy (umístění klimatizace), aniž by došlo ke schválení stavební úpravy shromážděním SVJ, jak vyžaduje § 1183 NOZ. Navrhovatelka má tak být podle svých odvolacích tvrzení ze strany předsedy SVJ šikanována, když jí jsou zasílány nedůvodné předžalobní výzvy, přičemž ohledně uvedeného soud I. stupně nepřihlédl k některým provedeným důkazům a nesprávně vyložil napadenou část rozhodnutí SVJ.

e) Podle odvolatelky k tomu, aby předmětné rozhodnutí shromáždění SVJ pod bodem č. 5. mohlo být platně přijato a mohlo být závazné, bylo nezbytné, aby bylo schváleno kvalifikovanou většinou potřebnou pro změnu stanov SVJ.

f) Konečně podle odvolatelky soud I. stupně nesprávně rozhodl také o nákladech řízení, když rozhodnutí shromáždění SVJ není právním jednáním, a proto by nemělo být vycházeno z tarifní hodnoty ve smyslu § 9 odst. 3 advokátního tarifu (AT) ve výši 35 000 Kč, nýbrž z tarifní hodnoty 10 000 Kč ve smyslu § 9 odst. 1 AT.

10. Účastník navrhl napadené usnesení soudu I. stupně jako věcně správné potvrdit.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po doplnění dokazování sdělením obsahu zápisu ze zasedání shromáždění SVJ ze dne 25. 1. 2023 přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. včetně řízení předcházejícího jeho vydání, však odvolání navrhovatelky důvodným neshledal.

12. Odvolací soud z obsahu zápisu ze zasedání shromáždění SVJ ze dne 25. 1. 2023 zjistil, že v rámci tohoto zasedání shromáždění SVJ přijalo pod bodem č. 5 rozhodnutí usnesení představující závazný pokyn pro předsedu SVJ, jak má postupovat při vymáhání zpřístupnění jednotlivých jednotek v domě za účelem oprav, údržby a stavebních změn společných částí (společného vlastnictví). Podle tohoto pokynu pro potřebu zpřístupnění jednotky nebo prostoru ve společných částech má předložit předseda SVJ na výběr majiteli konkrétní jednotky 3 termíny. Nebude-li možné se během 4 týdnů od předložení výzvy na termínu domluvit nebo písemně sjednat jiný postup, má předseda SVJ určit termín zpřístupnění bez součinnosti s majitelem jednotky a tento termín má oznámit vlastníkovi nejpozději do 20 dní před stanoveným termínem zpřístupnění, přičemž uvedený postup se netýká událostí, u kterých hrozí poškození majetku, když v takovémto případě musí být podle uvedeného rozhodnutí přístup umožněn okamžitě.

13. Závěry soudu I. stupně o skutkovém stavu věci jsou správné a rovněž i odvolací soud z nich proto vycházel, když ostatně odvolatelka napadenému rozhodnutí soudu I. stupně vytýká toliko nesprávné právní posouzení věci.

14. Po právní stránce odvolací soud vyšel z § 1209 NOZ ve znění účinném od 1. 7. 2020, z něhož je zřejmé, že je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká (odst. 1 uvedeného ustanovení).

15. Z odst. 2 § 1209 NOZ je zřejmé, že soud uspořádá poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má rozhodnutí uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá.

16. Z § 1209 odst. 3 NOZ je zřejmé, že je-li pro to důležitý důvod, může každý vlastník jednotky navrhnout soudu, aby rozhodl o záležitosti, která byla shromáždění řádně předložena k rozhodnutí, ale o které nebylo rozhodnuto pro nezpůsobilost shromáždění usnášet se.

17. Dále odvolací soud vyšel z § 1221 odst. 1 NOZ v uvedeném znění účinném od 1. 7. 2020, z něhož je zřejmé, že nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku, zejména ustanovení o svolání, zasedání a rozhodování kolektivních orgánů, o neplatnosti rozhodnutí nebo o následcích jeho rozporu s dobrými mravy. Nepoužijí se však ustanovení o shromáždění delegátů ani o dílčích členských schůzích.

18. Podle právního názoru odvolacího soudu ani po novele provedené zákonem č. 163/2020 Sb. se nezměnil účel tohoto ustanovení, jež i nadále slouží k ochraně práv a oprávněných zájmů vlastníků jednotek a garantuje zákonnost ve vnitřních poměrech společenství. U rozhodnutí přijatých shromážděními SVJ i po účinnosti novely (tj. od 1. 7. 2020) zákonná úprava výslovně dává soudu možnost zasáhnout do poměrů společenství a uspořádat poměry vlastníků podle slušného uvážení, tedy i v případě, že usnášeníschopné shromáždění přijalo rozhodnutí, může toto usnesení změnit, nebo ho nahradit svým vlastním rozhodnutím. V § 1209 odst. 2 NOZ je potom uveden demonstrativní výčet způsobů, jak soud může rozhodnout. Současně úprava § 1221 odst. 1 NOZ umožňuje i v poměrech společenství vlastníků použít obecnou úpravu spolku o dovolání se neplatnosti rozhodnutí (§ 258 NOZ).

19. Dále odvolací soud vychází ze skutečnosti, že shromáždění vlastníků je nejvyšším orgánem společenství vlastníků, tvořeným členy společenství - vlastníky jednotek (§ 1205 odst. 1 NOZ, § 1206 odst. 1 NOZ), jež v rámci zákonem či stanovami upravené působnosti (§ 1208 NOZ) rozhoduje o záležitostech stanovených programem shromáždění SVJ. Ustanovení § 1209 odst. 1, 2 NOZ upravuje oprávnění vlastníků jednotek obrátit se na soud v případě, že přehlasovaný vlastník s přijatým rozhodnutím shromáždění SVJ nesouhlasí.

20. Z uvedeného je tak zřejmé, že primárně soud musí přezkoumat, zda shromáždění přijalo usnesení platně, tj. v souladu s právními předpisy a stanovami společenství. Dospěje-li proto k závěru, že nikoliv, vysloví jeho neplatnost (§ 1209 odst. 1 ve spojení s § 258 NOZ).

21. Byť v bytovém spoluvlastnictví obecně platí, že rozhodování vlastníků jednotek je zpravidla založeno na tzv. majoritě, znamenající, že byla-li dodržena zákonná procedura přijímání rozhodnutí a to bylo řádně přijato většinou, musí se menšina tomuto rozhodnutí podřídit, ačkoli s ním nesouhlasí, mohou výjimečně nastat situace, kdy bude namístě, aby soud zasáhl a rozhodnutí společenství podrobil korekci cestou uspořádání právních poměrů vlastníků jednotek podle pravidel slušného uvážení, a to zejména v situacích, kdy by rozhodnutí většiny, mohlo pro přehlasovaného vlastníka hrozit vážnou újmou.

22. Odmítnutí soudní ochrany s poukazem na absolutně pojímaný princip majorizace by tak mohl vést k zjevné nespravedlnosti. Půjde-li o takový případ, bude soud postupovat (s účinností od 1. 7. 2020) podle § 1209 odst. 2 NOZ obsahujícího podobnou úpravu jako § 1139 NOZ, jenž upravuje možnost zásahu soudu do rozhodování spoluvlastníků.

23. Odkaz na přiměřené použití ustanovení o spolku, včetně neplatnosti rozhodnutí nebo o následcích jeho rozporu s dobrými mravy v § 1221 odst. 1 NOZ, nelze podle právního názoru odvolacího soudu vykládat tak, že by o neplatnosti muselo být rozhodováno pouze podle § 258 NOZ a podle § 1209 odst. 1, 2 NOZ by mohlo být rozhodováno jen o uspořádání právních poměrů vlastníků jednotek rozhodnutím soudu. Je tomu tak proto, že výklad § 1209 odst. 1, 2 NOZ ve spojení s § 258 NOZ v poměrech bytového spoluvlastnictví musí poskytovat vlastníkovi jednotky vyšší ochranu, než kdyby rozhodování podle § 1209 odst. 1, 2 NOZ bylo omezeno jen na zásah soudu do uspořádání poměrů vlastníků.

24. Vzhledem k tomu, že při rozhodování podle § 1209 odst. 1, 2 NOZ jde o zásah veřejné moci do soukromoprávních vztahů, je právo obrátit se na soud s návrhem na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním omezeno z hlediska osobního, časového a věcného. Vlastník jednotky se tak může domáhat přezkumu rozhodnutí jen - je-li proto důležitý důvod (omezení věcné), jde-li o přehlasovaného vlastníka (omezení osobní) a je-li návrh podán v tříměsíční prekluzivní lhůtě (omezení časové). Rozhoduje-li soud o neplatnosti rozhodnutí shromáždění podle § 1209 odst. 1, 2 NOZ ve spojení s § 258 NOZ, jedná se o obdobnou situaci, a proto musí stejná omezení platit i v tomto případě. Nebude-li tedy dán důležitý důvod nebo se nebude jednat o přehlasovaného vlastníka, soud (věcně) rozhodnutí shromáždění nepřezkoumá, a to bez ohledu na skutečnost, zda se vlastník domáhá vyslovení jeho neplatnosti nebo jeho změny či nahrazení. Pro splnění časového omezení nebude ani významné, zda již uplynula (objektivní) doba jednoho roku stanovená v § 259 NOZ (platící pro rozhodnutí o neplatnosti orgánu spolku), ale jen to, zda uplynula (subjektivní) lhůta stanovená v § 1209 odst. 1 NOZ.

25. Z obsahu spisu je v projednávané věci zřejmé, že odvolatelka podala návrh v tříměsíční prekluzivní lhůtě.

26. Odvolatelka byla podle právního názoru odvolacího soudu ve vztahu k rozhodnutí shromáždění SVJ pod bodem č. 5 přehlasovaným vlastníkem neboť hlasovala proti přijetí tohoto usnesení shromážděním SVJ, přičemž rozhodl-li se účastník, že svým usnesením pod bodem č. 5 shromáždění SVJ vydá obecný a závazný pokyn pro postup předsedy SVJ při sjednávání se členy SVJ zpřístupnění jejich jednotek pro potřeby realizace oprav, údržby a stavebních změn společných částí, jde podle právního názoru odvolacího soudu v případě této záležitosti o důležitou záležitost a obecně na straně člena SVJ proto existuje důležitý důvod, rozhodne-li se člen SVJ napadnout toto rozhodnutí postupem podle § 1209 NOZ.

27. Již ze shora uvedených důvodů nemohla obstát argumentace odvolatelky uvedená pod bodem a) jejího odvolání, neboť soud I. stupně správně věc posuzoval v mezích § 1209 NOZ ve spojení s § 258 NOZ a odvolací soud se s tímto postupem ztotožnil, byť odvolací soud nesdílí právní názor soudu I. stupně, jak je odůvodněno níže, v tom, jak soud I. stupně nahlížel v projednávaném případě na důležitost důvodu zakládajícího možnost přezkumu napadeného rozhodnutí přijatého shromážděním SVJ pod bodem č. 5.

28. Argumentace odvolatelky uvedená pod bodem a) jejího odvolání a poukazující na tvrzený rozpor se zákonem nemohla obstát ani z toho důvodu, že předmětné rozhodnutí shromážděním SVJ přijaté pod bodem č. 5 programu neporušuje ani zákon ani stanovy z důvodů uvedených níže, když se toliko rozhodnutím stanoví mírnějším dovoleným způsobem, na rozdíl od ustanovení zákona, pravidla postupu předsedy SVJ při realizaci zákonného oprávnění SVJ domáhat se vstupu do jednotky za účelem oprav, údržby a stavebních změn společných částí.

29. Na druhé straně na základě výše uvedeného odvolací soud nemá výhrady proti argumentaci odvolatelky uvedené pod bodem b) jejího odvolání, když shromáždění SVJ konané dne 25. 1. 2023 přijalo předmětné rozhodnutí pod bodem č. 5 programu jednání shromáždění SVJ, přičemž toto rozhodnutí SVJ o uvedené záležitosti podle odvolacího soudu přímo zasahuje do právního postavení vlastníků jednotek a do jejich vlastnického práva.

30. V projednávaném případě odvolací soud učinil dílčí závěr, podle něhož předmětné usnesení shromáždění účastníka není v rozporu s právními předpisy a stanovami společenství a je tak platné.

31. Je tomu tak, vedle důvodů shora uvedených, proto, že zákon v § 1183 odst. 1 NOZ umožňuje v rámci právní úpravy bytového spoluvlastnictví ve vztahu k údržbě, opravě, úpravě, přestavbě či jiné změně domu nebo pozemku, o nichž bylo řádně rozhodnuto, aby se osoba odpovědná za správu domu, jež předem vyzvala vlastníka jednotky, v případě potřeby provádění údržby, oprav, úprav, přestaveb či jiných změn domu uvnitř bytu nebo na společné části, která slouží výlučně k užívání vlastníka jednotky, domohla umožnění přístupu do bytu nebo na společné části, která slouží výlučně k užívání vlastníka jednotky. Uvedená právní úprava tak otevírá prostor pro SVJ, aby blíže upravilo vlastním rozhodnutím podrobnosti postupu při realizace uvedeného zákonného ustanovení, jak se stalo v projednávaném případě.

32. Ze zápisu z jednání shromáždění SVJ bez jakýchkoli pochybností plyne, že předmětné rozhodnutí shromáždění SVJ bylo přijato v bodě č. 5 za účelem zajištění oprav, údržby a stavebních změn společných částí (společného vlastnictví). Tím je dána jasná a zcela zřetelná souvislost uvedeného rozhodnutí shromáždění SVJ s právním základem představovaným shora uvedeným § 1183 odst. 1 NOZ Předmětné rozhodnutí shromáždění SVJ v bodě č. 5 provádí § 1183 odst. 1 NOZ, a to zcela určitě, srozumitelně a způsobem neumožňujícím jiný výklad, než výklad odpovídající vymáhání povinností členů SVJ za účelem stanoveným v § 1183 odst. 1 NOZ byť za podmínek přípustným způsobem zmírněných ve prospěch členů SVJ. Proto nemohla obstát argumentace odvolatelky uvedená pod bodem a), c) a d) jejího odvolání.

33. Odvolací soud se dále neztotožnil s právním názorem navrhovatelky, podle něhož předmětný pokyn předsedovi SVJ měl být realizován prostřednictvím změny stanov SVJ, a to potřebnou kvalifikovanou většinou. Důvodem je skutečnost, že odvolací soud nevidí důvod k tomu, aby bylo ustanovení zákona o zpřístupnění jednotky (§ 1183 NOZ) součástí stanov a stejně tak ani rozhodnutí shromáždění SVJ pod bodem č. 5, jako prováděcí pokyn pro předsedu SVJ podle právního názoru odvolacího soudu nevyžaduje jeho úpravu ve stanovách SVJ a ke schválení rozhodnutí SVJ o tomto pokynu tak postačuje ve smyslu čl. VI odst. 7 stanov souhlas prosté většiny hlasujících členů SVJ. Také proto před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatelky uvedená pod bodem e) jejího odvolání.

34. Podle právního názoru odvolacího soudu neobstojí ani bod f)) odvolání navrhovatelky, když není důvodu ani pro změnu napadeného rozhodnutí soudu I. stupně ve vztahu k nákladům řízení, byť podle odvolacího soudu měl soud I. stupně na otázku tarifní hodnoty a odměny aplikovat § 9 odst. 4 AT se sazbou 3 100 Kč. za úkon, avšak na výrok III. o přisouzených nákladech řízení je nutno nahlížet skrze zákaz reformatio in peius.

35. Ze všech těchto důvodů odvolací soud shledal napadené usnesení soudu I. stupně věcně správným a z tohoto důvodu jej také, byť s částečně jiným odůvodněním, postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

36. O nákladech odvolacího řízení bylo, vzhledem k plné úspěšnosti účastníka, rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela úspěšnému účastníkovi byla přiznána plná náhradu nákladů odvolacího řízení celkem ve výši 11 459 Kč představovaná náklady na právní zastoupení jeho advokátem dle ustanovení § 6, § 7, § 9, § 11 odst. 1, § 13 a § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby jeho advokáta za vyjádření k odvolání honorovaný částkou 3.100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a za 1 úkon právní služby jeho advokáta za účast při jednání odvolacího soudu honorovaný částkou 5 620 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025. Advokátu účastníka náleží též 1 režijní paušál 300 Kč a 1 režijní paušál 450 Kč a advokátu účastníka náleží i náhrada odvedené DPH 21% ve výši 1 989 Kč. Celkem tak náklady řízení účastníka činí částku 11 459 Kč.