o zrušení výmazu právnické osoby Podpůrný spolek dělnictva firmy Orion, posledně sídlem Korunní 986, 120 00 Praha 2, a obnovení likvidace a o jmenování likvidátora, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. srpna 2022 č. j. 73 Cm 14/202211,

1. Návrhem ze dne 17. ledna 2022 se navrhovatel domáhal, aby soud vydal následující usnesení: I. Ruší se sdělení odboru pro vnitřní věci rady ONV v Praze 12 zn. Vnitř. - 21/10-1958-29978 ze dne 4. 11. 1958 o výmazu [Anonymizováno], registrovaného původně ve Spolkovém katastru Magistrátu hlavního města Prahy III/632. II. Dnem právní moci tohoto usnesení vstupuje [Anonymizováno], registrovaný původně ve Spolkovém katastru Magistrátu hlavního města Prahy III/632, do likvidace. III. Likvidátorem [Anonymizováno], registrovaného původně ve Spolkovém katastru Magistrátu hlavního města Prahy III/632, se jmenuje pan [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno]. IV. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Navrhovatel důvod pro zrušení výmazu spatřoval s odkazem na ustanovení § 209 odst. 1 o.z. ve skutečnosti, že [Anonymizováno] (dále též jen „spolek“) je na listu vlastnictví [Anonymizováno] zapsaný jako vlastník pozemků p.č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] a jsou tak naplněny podmínky § 209 odst. 1 o.z., neboť pozemek představuje majetek zjištěný po výmazu. K navržené osobě likvidátora uvedl, že tento je nejen daňovým poradcem, ale též likvidátorem společnosti [právnická osoba]“, kde rovněž řeší relativně složitou problematiku historických vztahů k nemovitostem a má v této oblasti dostatečné zkušenosti.

2. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně (dále též jen „soud“) rozhodl tak, že „Návrh, aby soud zrušil výmaz [adresa], nařídil jeho likvidaci a jmenoval mu likvidátora, se zamítá.“ (výrok I.), „Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.“(výrok II.).

3. V odůvodnění soud uvedl, že [Anonymizováno] nikdy nebyl zapsán ve veřejném rejstříku, jak jej chápe zákon č. 304/2013 Sb. o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů. Těmito rejstříky jsou podle § 1 odst. 1 uvedeného zákona spolkový rejstřík, nadační rejstřík, rejstřík ústavů, rejstřík společenství vlastníků jednotek, obchodní rejstřík a rejstřík obecně prospěšných společností. Z uvedeného plyne, že § 209 o.z. na jiné evidence nedopadá. Aplikace § 209 o.z. je taktéž podmíněna existencí a osvědčením právního zájmu navrhovatele na výmazu právnické osoby. Navrhovatel sice tvrdí, že podmínky § 209 občanského zákoníku byly naplněny, svůj právní zájem však nijak netvrdí ani neosvědčuje. Soud prvního stupně neměl zákonné podmínky za naplněné, proto rozhodl tak, že návrh zamítnul, s tím, že jednání s ohledem na § 85 a 89 z. ř. s. nebylo třeba nařizovat. Výrok o náhradě nákladů odůvodnil tím, že se jedná o nesporné návrhové řízení, kdy zde není procesně neúspěšná strana sporu.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. V odvolání vznesla tyto stěžejní odvolací námitky:

1) Soud hledal pouze formální důvod, pro který se může s návrhem vypořádat zamítavým rozhodnutím, aniž by skutečně hleděl smyslu a účelu zákonné úpravy.

2) Smyslem § 209 odst. 1 o.z. je mimo jiné důraz na zákonné a úplné vypořádání majetku vymazané právnické osoby. Jestliže právnická osoba jakožto právní konstrukt sice zanikla, ale nebylo zákonně a úplně rozhodnuto o jejím majetku, pak je po zjištění takovéhoto majetku nutno tuto právnickou osobu obnovit kvůli potřebě napravení tohoto pochybení, tedy potřebě rozhodnutí o jejím nově zjištěném neznámém majetku.

3) Postup dle § 209 o.z. by se měl uplatnit na v zásadě každou právnickou osobu nehledě na to, zda je, či není zapsána do veřejného seznamu. To je dáno především povahou tohoto ustanovení, které řeší situaci, kdy je potřeba právnickou osobu jakožto právní konstrukt obnovit za účelem vypořádání jejího majetku. Není rozumný důvod limitovat tento postup pouze na osoby zapsané do veřejných rejstříků, respektive není rozumný důvod, proč tento postup analogicky nepoužít i na ostatní právnické osoby. K obdobnému postupu se hlásí i komentářová literatura. Argumenty svědčící ve prospěch i v neprospěch analogické aplikace přináší Holejšovský (in Lavický a kol., 2014, s. 1060-1061). Souhlasím s tím, že není věcného důvodu, proč upírat osobám, které se nezapisují do veřejného rejstříku možnost obnovení existence; zejména pokud by to bylo nutné pro ochranu právního zájmu třetí osoby. Stejně opodstatněný je i názor, že i v tomto případě by o obnovení rozhodl soud, který by rozhodl o likvidaci a povolal likvidátora.

4) V daném případě spolek je právnickou osobou, která byla evidována ve veřejném rejstříku, jak jej chápe rejstříkový zákon, když spolkový katastr Magistrátu hlavního města Prahy byl veden dle říšského zákona č. 134/1867, který byl nahrazen až zákonem č. 68/1951 Sb., ten poté zákonem č. 83/1990 Sb. - z pohledu § 124 a násl. rejstříkového zákona se tak jedná o předchůdce současného spolkového rejstříku. Krom formální kontinuity dané přechodnými ustanoveními zákona nelze pominout i kontinuitu materiální. Nemůže tak obstát právní názor soudu, že spolek nebyl zapsán ve veřejném rejstříku odpovídajícím § 1 rejstříkového zákona, což způsobuje nemožnost aplikace § 209 o.z.

5) Z odůvodnění napadeného usnesení plyne, že soud užití spojky „nebo“ v § 209 o.z. pojí krom jiného zájmu hodného právní ochrany i se zjištěním neznámého majetku právnické osoby. Tedy zjištění neznámého majetku není samo o sobě dostačující k osvědčení právního zájmu. Odvolatel má však za to, že ustanovení § 209 o.z. nehovoří o osvědčení právního zájmu navrhovatele, ale právního zájmu jako takového - právní zájem pak může být i právní zájem vymazané právnické osoby či jiného subjektu; klíčové by tak mělo být posouzení, zda má smysl (je dán právní zájem) vymazanou právnickou osobu obnovit, nikoli zda má smysl (ne)vyhovět návrhu konkrétního navrhovatele nehledě na ostatní aspekty případu. Mohlo by se totiž snadno stát, že by sice objektivně existovalo vícero důvodů (např. vícero zjištěného neznámého majetku) pro obnovení vymazané právnické osoby, ale kvůli nenalezení vhodného navrhovatele (např. původního věřitele), by nemohly tyto důvody vést k obnovení vymazané právnické osoby (tzn. např. i když by se objektivně našel nezjištěný majetek vymazané právnické osoby, stejně by nedošlo k jeho rozdělení mezi původní věřitele).

6) Z věcně právního pohledu v případě, kdy je zjištěn neznámý majetek jakékoli vymazané právnické osoby, je ostatně osvědčen právní zájem jakéhokoli navrhovatele, jelikož se jedná o otázku vyjasnění vlastnického práva, které působí erga omnes. V takovémto případě je tak právní zájem (právnické osoby, navrhovatele, ale i všech ostatních) inherentně spojen se zjištěním neznámého majetku, jelikož je v zájmu každé osoby, aby bylo postaveno najisto vlastnické právo jiné osoby k jakémukoli majetku. V případě majetku zapsaného ve veřejném seznamu (např. katastru nemovitostí) se toto projevuje o to více.

7) Jelikož § 28 z. ř. s. umožňuje uvádět i nové skutečnosti, odvolatel z opatrnosti doplnil svá tvrzení stran osvědčení právního zájmu tím, že při likvidaci byla mezi členy spolku rozdělena dotace ze zisku docílených národním podnikem Pražské čokoládovny v roce 1946 a 1947 v částce cca 1 300 000 Kč, přičemž tato částka byla neoprávněně vyplacena a nikdy nebyla navrácena. Na obnovení spolku tak mají právní zájem právní nástupci původního věřitele - Pražských čokoládoven; odvolatel jedná o koupi pohledávek vůči spolku, které jsou sice promlčené, ale existující jako naturální obligace. Na obnovení spolku má tak navrhovatel právní zájem, jelikož otázka koupě promlčených pohledávek vůči spolku je přímo spjata s jeho obnovením. Právní zájem je tak dán jednak potřebou vyjasnění vlastnického práva působícího erga omnes a jednak potřebou navrhovatele zjistit stav předmětu koupě, o jehož koupi se zajímá.

5. Odvolatel navrhl, aby odvolací změnil odvoláním napadené usnesení a návrhu vyhověl.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že nejsou důvody ani pro potvrzení usnesení soudu prvního stupně ani pro jeho změnu, a to primárně proto, že nebyly splněny všechny procesní atributy předmětného řízení. Ohledně odvolatelových námitek lze s některými z nich, částečně souhlasit, s řadou z nich nikoli. Konkrétní závěr o některých otázkách v nich uvedených by byl v této fázi řízení a především vzhledem k tomu, čím se zabýval soud prvního stupně, předčasný.

7. Primární a zároveň pro zrušení usnesení soudu prvního stupně sám o sobě zcela postačující důvod je zásadní procesní pochybení soudu prvního stupně. Podle usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 4. 2019 sp.zn. 14 Cmo 184/2018 „na účastenství v řízení o zrušení výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku dle § 209 o.z. je možné použít závěry dosavadní judikatury (29 Odo 1154/2003)…“. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2004 sp.zn. 29 Odo 11454/2003, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 43/2005 (též i v Soudní judikatuře pod SJ 76/2004) „Řízení o zrušení zápisu o výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku a o jejím vstupu do likvidace a jmenování likvidátora (§ 75b obch. zák.), je ve smyslu § 200e o. s. ř. a § 9 odst. 3 písm. b) o. s. ř. řízením ve statusové věci obchodní společnosti. Účastníkem řízení o zrušení zápisu o výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku a o jejím vstupu do likvidace a jmenování likvidátora, je ve smyslu § 75b odst. 2 obch. zák., § 19 o. s. ř., části věty za středníkem, o. s. ř. a § 94 odst. 1 o. s. ř. i vymazaná obchodní společnost. Osobami oprávněnými jednat v řízení o zrušení zápisu o výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku a o jejím vstupu do likvidace a jmenování likvidátora za vymazanou obchodní společnost jsou ti, kdo k tomu byli oprávnění ke dni jejího výmazu z obchodního rejstříku.“

8. Z hlediska současné právní úpravy výše citovaná judikatura a její závěry pro spolky znamená, že účastníkem řízení o obnovení spolku dle § 209 o.z. je ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a), § 85 písm. a) a § 6 odst. 1 z. ř. s., vedle navrhovatele též i zaniklý spolek, přičemž za něj jednají osoby, jež za něj byly oprávněny jednat v okamžiku jeho zániku. Z dokladů doložených navrhovatelem a z jeho tvrzení je zřejmé, že spolek zřejmě zanikl v roce 1958, přičemž nebyly připojeny žádné doklady o tom, kdo byl oprávněn v té době za něj jednat. Z veřejných rejstříků dostupných odvolacímu soudu resp. soudům, a to včetně údajů z nich vymazaných, nevyplývá ani existence tvrzeného spolku, tím spíše pak není zřejmá osoba, jež za něj byla oprávněna jednat v době jeho zániku. Navíc časový interval - doba uplynuvší od tvrzeného okamžiku zániku spolku nasvědčuje tomu, že i kdyby takováto osoba byla známa (přitom však není), zřejmě by v případě fyzické osoby byla již po smrti. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že navrhovatelem tvrzená právnická osoba měla být v řízení před soudem prvního stupně coby účastnice řízení řádně zastoupena, což bylo prakticky možné jen ustanovením procesního opatrovníka dle § 29 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s. Vzhledem k tvrzení navrhovatele je nebezpečí z prodlení a zároveň tu není osoba oprávněná za obnovovanou právnickou osobu jednat. Soud prvního stupně tím, že nevyšel z výše uvedených premis a potažmo tak upřel k obnovení navržené právnické osobě základní procesní práva, pochybil, toto pochybení přitom nelze napravit v odvolacím řízení.

9. Dále se odvolací soud zabýval otázkou „osvědčení právního zájmu“ ve smyslu § 209 odst. 1 o.z., a to v mezích umožňujících soudu prvního stupně na jedné straně samostatný, na straně druhé efektivní další postup. S odvolatelem v jeho teoretických závěrech o právním zájmu dle § 209 odst. 1 o.z. nelze souhlasit. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019 sp.zn. 27 Cdo 3483/2017 (ke stejným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v nejnovějším usnesení ze dne 15. 9. 2021 sp.zn. 27 Cdo 1772/2021): „Ustanovení § 93 z. o. k. umožňuje podat návrh na zahájení řízení (vedle státních zastupitelství) toliko osobám, jimž svědčí právní zájem na zrušení obchodní korporace. Právní zájem přitom předpokládá, že zrušení obchodní korporace se přímo dotýká právního postavení této osoby, tj. jejích práv a povinností vyplývajících z hmotného práva. Pouhý "morální", "majetkový" nebo jiný "neprávní" zájem na zrušení společnosti nepostačuje.“ Lze tak dovodit, že obdobné platí též i pro právní zájem na obnově právnické osoby (jakékoli, nikoli jen obchodní korporace) ve smyslu § 209 o.z., tedy že právní zájem na obnově právnické osoby má ten, jehož právního postavení (vyplývajícího z hmotného práva) se neexistence zaniklé právnické osoby přímo dotýká. Zcela odmítnout je třeba argumentaci odvolatele, že „… ustanovení § 209 o.z. nehovoří o osvědčení právního zájmu navrhovatele, ale právního zájmu jako takového - právní zájem pak může být i právní zájem vymazané právnické osoby či jiného subjektu; klíčové by tak mělo být posouzení, zda má smysl (je dán právní zájem) vymazanou právnickou osobu obnovit, nikoli zda má smysl (ne)vyhovět návrhu konkrétního navrhovatele nehledě na ostatní aspekty případu“. Takový závěr by byl zřejmě na místě, jen umožňoval-li by zákon obnovu právnické osoby v řízení zahájeném i bez návrhu, objevil-li by se neznámý majetek či jiný zájem hodný právní ochrany. Za stávající právní úpravy obligatornosti návrhu toho, kdo osvědčí právní zájem, je nutné vykládat tento jeho právní zájem coby zájem daný postavením navrhovatele daným hmotným právem - přímým zásahem neexistence zaniklé právnické osoby do práv resp. právního postavení navrhovatele. Tento zásah bude v případě zjištění neznámého majetku právnické osoby po jejím zániku, dán vztahem navrhovatele buďto k zaniklé osobě (například společník zaniklé společnosti s ručením omezeným, jehož právní zájem tkví v tom, že byl-li by zpeněžen „neznámý“ majetek, připadl by mu podíl na likvidačním zůstatku resp. vyšší tento podíl), či k tomuto majetku (navrhovatel má právní vztah k tomuto majetku například právo jeho užívání, právo na nabytí či podobně). Právní zájem navrhovatele však nemůže být dán jen tím, že je dle jeho názoru třeba přiřadit nově nalezený majetek k nějaké právnické osobě resp. jejímu původnímu vlastníkovi, bez ohledu na právní postavení navrhovatele, tedy de facto bez ohledu na jeho nulový právní vztah k výsledku řízení.

10. Dále se odvolací soud zabýval závěrem soudu prvního stupně, že ust. § 209 o.z. se neuplatní na právnické osoby zaniklé jen výmazem z veřejných rejstříků uvedených v § 1 odst. 1 z. v. r. S ním nesouhlasí. Je třeba vyjít také i ze základní právní úpravy obsažené v § 120 a 121 o.z. regulující všechny veřejné rejstříky. Jinak řečeno, nikoli všechny veřejné rejstříky jsou ty, jež upravuje zák.č. 304/2013 Sb., leč jsou jimi i všechny další, které jsou upraveny zákonem na základě § 120 a 121 o.z. Dále pak je třeba vytknout soudu prvního stupně, že se nijak nezabýval přechodnými ustanoveními k zák.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník a nezabýval se tak vlastně v celé šíři tím, zda resp. jakým způsobem a potažmo tak podle jaké právní úpravy lze případně obnovit právnické osoby vzniklé před rokem 1989 resp. před rokem 2014. Poukázat je třeba na ust. § 3043 odst. 2 a § 3048 o.z., především pak na ust. § 3028 až 3030 o.z. Za povšimnutí stojí též i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2022 sp.zn. 27 Cdo 1019/2022, jež řeší dovolání ve věci akciové společnosti vymazané z podnikového rejstříku ke dni 2. 7. 1951, přičemž dovolací soud nevyjadřuje žádnou pochybnost o možnosti použít na věc ust. § 209 odst. 1 o.z.

11. Ze všech výše uvedených důvodů odvolacímu soudu nezbylo, než podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušit v celém rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 221 písm. a/ o. s. ř.). V něm soud v prvé řadě odstraní své procesní pochybení, následně se bude zabývat aplikací odpovídající právní úpravy a to ve vztahu k otázce, zda navrhovatel osvědčil svůj právní zájem na obnovení v záhlaví jmenovaného spolku ve smyslu § 209 odst. 1 o.z. Vyjasní též ve výše uvedených souvislostech, jakou povahu vůbec má k obnovení navržený subjekt, tedy zda vůbec jde o právnickou osobu, a pokud ano, pak o jaký typ, tedy zda jde skutečně o spolek jak tvrdí navrhovatel, či o odborovou organizaci či právnickou osobu ještě i jiného typu.