o určení členství v bytovém družstvu a uložení povinnosti uzavřít nájemní smlouvu, o odvolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2022, č. j. 74 Cm 78/2021-85,

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 20. 5. 2021 a v průběhu řízení doplněnou domáhali se žalobci, aby soud určil, že jsou společnými členy prvního žalovaného s družstevním podílem, jehož obsahem je další členský vklad, kterým se podíleli na nabytí bytu č. 11 o výměře 49,79 m2 v druhém nadzemním podlaží domu č. p. [Anonymizováno] na adrese žalovaného č. 1 (dále jen „byt č. 11“), a aby první žalovaný byl uznán povinným uzavřít s nimi smlouvu o nájmu bytu č. [Anonymizováno] jako bytu družstevního ve znění, které uvedli v doplnění žaloby, eventuálně - nebylo-li by možné takto rozhodnout - aby s nimi byl povinen uzavřít nájemní smlouvu na byt č. [Anonymizováno], případně č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (v uvedeném pořadí).

2. Žalobci tvrdili, že družstvo bylo založeno v roce 1994 za účelem privatizace domu. Zakládající členkou byla žalobkyně a) jako nájemkyně bytu č. [Anonymizováno] a také matka druhého žalovaného jako nájemkyně bytu č. [Anonymizováno]. Dne 5. 6. 1996 uzavřela žalobkyně a) již jako manželka žalobce b) s druhým žalovaným smlouvu o převodu členství, kterou druhý žalovaný převedl svůj členský podíl na žalobkyni a). Smlouva byla prvnímu žalovanému doručena. První žalovaný koupil dům od Městské části [adresa] s právními účinky vkladu k 13. 6. 1996. Žalobci v následujících letech splatili svůj členský podíl, představující podíl na pořízení bytu č. [Anonymizováno]. První žalovaný vždy evidoval žalobce jako členy družstva s podílem určeným podle bytu č. [Anonymizováno], avšak nikdy s nimi na byt č. [Anonymizováno] neuzavřel nájemní smlouvu. V seznamu členů z 30. 3. 2021 už žalobci jako společní členové bytového družstva uvedeni nejsou. Naléhavý právní zájem tedy žalobci spatřují v tom, že jim družstvo upírá jejich postavení členů. V bytě č. [Anonymizováno] bydlí žalovaný č. 2, avšak členem družstva není a ani jím být nechtěl. Žalobci tvrdí, že jim svědčí právo nájmu k bytu č. [Anonymizováno], a proto se domáhají toho, aby žalovanému č. 1 bylo uloženo s nimi uzavřít nájemní smlouvu. S druhým žalovaným by pak uzavřeli smlouvu podnájemní. Žalobci upozornili na to, že první žalovaný vlastní v domě několik bytů, které nejsou pronajaty členům družstva, nýbrž komerčně. Spokojili by se tedy i s tím, kdyby první žalovaný jejich nárok uspokojil pronájmem jiného družstevního bytu.

3. První žalovaný ve svém vyjádření zpochybnil tvrzení žalobců, že členský podíl s právem nájmu k bytu č. [Anonymizováno] získali převodem od druhého žalovaného, který jej nabyl po své matce. Paní [Anonymizováno] totiž podle prvního žalovaného zemřela 2. 9. 1996 a zanechala po sobě jen majetek nepatrné hodnoty, který byl vydán jejímu synovi [adresa] (tj. nikoli žalovanému č. 2) jako vypraviteli pohřbu. Tvrzená smlouva o převodu členského podílu z 5. 6. 1996 tak nemohla vyvolat žádné právní účinky.

4. Druhý žalovaný se u jednání soudu vyjádřil tak, že o vzniku družstva v podstatě nevěděl, vše zařizovala jeho matka. Sám žádnou přihlášku do družstva nepodával a jeho matka družstvu nikdy nic neplatila, protože na to neměla. Sám řešil jen uzavření nájemní smlouvy, kterou uzavíral po smrti matky, snad v roce 1996.

5. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu o určení členství v družstvu (výrok I.) a o uzavření nájemní smlouvy k bytu č. [Anonymizováno] (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.). Dospěl k závěru, že žalobci, resp. žalobkyně a), nenabyla členský podíl vztahující se k bytu č. [Anonymizováno] smlouvou z 5. 6. 1996, neboť žalovaný č. 2 jako převodce se nikdy nestal členem žalovaného č. 1. Zakládající členkou byla totiž jeho matka. Druhý žalovaný sice podal do družstva přihlášku, avšak ustavující schůze se nezúčastnil. Nebylo prokázáno ani, že by členský podíl nabyl po matce děděním; [Anonymizováno] ostatně zemřela až po uzavření předeslané převodní smlouvy. Žalobci nemohli sporný členský podíl ani vydržet, neboť se nikdy neujali držby práva nájmu k bytu č. [Anonymizováno]. Nájemcem tohoto bytu byl totiž vždy druhý žalovaný. Na tom nic nemění ani skutečnost, že jim družstvo vyměřovalo za byt č. [Anonymizováno] poplatky. Dobrou víru žalobců vylučuje i skutečnost, že žalobkyně a) byla členkou představenstva prvního žalovaného.

6. Proti tomuto rozsudku podali žalobci odvolání. Uvedli, že sami nemají ani nemohou mít k dispozici listiny přímo prokazující jejich tvrzení. Tyto listiny má mít první žalovaný, který vůči nim neplní svou informační povinnost. Soud prvního stupně k této skutečnosti nepřihlédl a jeho závěr o neunesení důkazního břemene je formální. Podle žalobců je pravděpodobné, že žalovaný č. 2 byl na ustavující schůzi svou matkou jen zastoupen a tato skutečnost nebyla zohledněna v zápisu. Svědčí o tom skutečnost, že členskou přihlášku za byt č. [Anonymizováno] podal druhý žalovaný a údajné vlastnictví družstevního podílu se neřešilo v dědickém řízení po smrti matky žalovaného č. 2. První žalovaný navíc až do roku 2021 nezpochybňoval členství žalobců a aktivně vůči nim jako členům vystupovalo. Žalobkyně a) i jako členka představenstva věděla, že členem byl vždy druhý žalovaný, nikoli jeho matka. S argumentem, že první žalovaný považoval dlouhá léta žalobce za členy, se soud prvního stupně nevypořádal. Žalobci zaplatili podíl na kupní ceně domu za dva byty, tj. i za byt č. [Anonymizováno] a i za tento byt vykonávali členská práva na členských schůzích. Za nepřiměřený potom považují požadavek soudu prvního stupně, aby se ujali držby práva nájmu. Jejich bytová potřeba byla totiž zajištěna nájmem bytu č. [Anonymizováno]. Na koupi podílu od druhého žalovaného přistoupili proto, že druhý žalovaný se jako nájemce bytu č. [Anonymizováno] nechtěl podílet na privatizaci domu (zřejmě pro nedostatek financí) a družstvo potřebovalo jiné členy, kteří by tuto část kupní ceny zaplatili.

7. Žalobci v odvolání namítli také dvě vady řízení. Jednak podle nich soud prvního stupně nerozhodl o eventuálním petitu žalobců, jednak došlo v průběhu řízení ke změně samosoudce, kdy JUDr. Lenka Macák Dolejšová byla nahrazena Mgr. Tomášem Lehovcem, a to opatřením místopředsedy soudu. Obměna samosoudce nebyla účastníkům objasněna a nový samosoudce se zcela odklonil od předchozí linie předběžných právních názorů jeho předchůdkyně. Žalobci navrhli, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhoví alespoň ve prospěch žalobkyně a), případně v některém z jejích eventuálních petitů.

8. První žalovaný ve svém vyjádření upozornil na skutečnost, že zakládající členství paní [adresa] vyplývá z notářského zápisu o ustavující schůzi družstva. Na uvedený notářský zápis odkazuje i převodní smlouva. Paní [Anonymizováno] také složila základní členský vklad ve výši 5 000 Kč. Pokud žalobci měli členský podíl nabýt převodem od druhého žalovaného, pak je převodní smlouva neplatná pro porušení zásady, že nikdo nemůže převést na jiného více práv, než má sám. V ostatním se první žalovaný ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

9. Druhý žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobami k tomu oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

11. Odvolací soud se především zabýval námitkou, že v řízení před soudem prvního stupně došlo k neodůvodněné změně rozhodujícího samosoudce.

12. Podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.

13. Podle § 42 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, rozvrhem práce pro příští kalendářní rok nebo změnou rozvrhu práce nesmí být dotčeno rozdělení věcí a, pokud je to možné, ani zařazení soudců a přísedících do jednotlivých soudních oddělení, provedené před jejich účinností. To neplatí, nebyl-li ve věci učiněn žádný úkon nebo došlo-li ke zřízení nového soudního oddělení nebo jeho zrušení.

14. K výkladu citovaných usnesení se mnohokrát vyjadřoval Ústavní soud. V nálezu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3011/20, vysvětlil, že „podle čl. 38 odst. 1 Listiny není "zákonným soudcem" každý orgán zmocněný zákonem k výkonu soudní moci, aniž by to nebylo současně vztáhnuto na konkrétní osoby, které jsou podle zákona povolány v něm tuto moc vykonávat. Bude-li proto o věci rozhodnuto pod stejnou "hlavičkou" orgánu soudní moci, avšak s jinými soudci či soudcem, vyměněnými bez zákonného a legitimního důvodu (viz výše, a dále sub 47), či dokonce bez sdělení změny ve složení takového orgánu, bude to v rozporu s čl. 38 odst. 1 Listiny. […] Proto k výkladu pojmu "zákonný" (soudce) podle čl. 38 odst. 1 Listiny nelze přistupovat ryze formálně a jeho naplnění odvozovat od pouhé skutečnosti, že soudce byl k věci (nově) přidělen (určen) na základě předem stanovených, veřejně dostupných a transparentních pravidel. Jak již bylo výše uvedeno, musí tato pravidla splňovat i jisté kvalitativní požadavky, jež jsou garancí proti jejich účelovému zneužití k nelegitimnímu cíli, kterým je především ad hoc výběr soudců, ať již z jakýchkoliv důvodů. Uvedeného práva se tedy lze dovolávat nad rámec znění zákona či rozvrhu práce. Uvedená pravidla, od zákonné úrovně až po vydaný rozvrh práce, tak nemohou umožňovat ústavně nesouladnou diskreci (např. předsedy soudu nebo předsedy senátu) ohledně výběru rozhodujících soudců, a to ani v situacích, kdy je změna soudce nezbytná (např. z důvodu ukončení funkce člena senátu). Taková úprava totiž zvyšuje riziko zneužití postavení personálně rozhodující osoby, jakkoliv může třeba možnosti jeho libovůle významně omezovat (viz nález sp. zn. I. ÚS 2769/15). […] Odnětí již přidělené věci musí být podle Ústavního soudu vždy až poslední z možností a musí se tak stát na základě předem daných, známých a transparentních pravidel vylučujících libovůli; takovým důvodem nemůže být pouze potřeba zajištění "plynulého chodu" orgánu soudní moci, popř. běžné nerovnoměrné zatížení jednotlivých soudců v již přidělených věcech, a to tím spíše, předvídá-li rozvrh práce příslušného soudu jiné řešení. Běžné organizační obtíže spojené s nerovnoměrným zatížením jednotlivých soudců nemohou být důvodem k překročení mezí daných čl. 38 odst. 1 Listiny [srov. např. nález ze dne 1. 11. 2012 sp. zn. IV. ÚS 2053/12 (N 183/67 SbNU 219)]. […] Podobný postup by mohl obstát toliko ve výjimečné situaci, byl-li by např. konkrétní senát natolik zatížen nečekaným nápadem věcí, že by nebylo možné očekávat jejich rozhodnutí v přiměřené době (čl. 38 odst. 2 Listiny).“ S uvedenými závěry se ztotožňuje i odvolací soud.

15. Ze spisu v projednávané věci se podává, že věc byla v době nápadu přidělena do oddělení 74 Cm samosoudkyně JUDr. Lenky Macák Dolejšové, která již ve věci konala (viz opakované výzvy k opravě a doplnění žaloby a také k vyjádření k žalobě). Ve spise se dále nachází úřední záznam místopředsedy soudu, podle kterého bylo rozvrhem práce soudu prvního stupně k 1. 1. 2022 zřízeno nové soudní oddělení 69 Cm. V jeho rámci měly být od 1. 1. 2022 vyřizovány věci přidělené k 31. 12. 2021 JUDr. Lence Macák Dolejšové s ohledem na její přeřazení do agendy veřejných rejstříků. Do doby trvalého obsazení soudního oddělení 69 Cm byl „v zájmu rychlosti řízení“ určen zastupujícím samosoudcem Mgr. Tomáš Lehovec.

16. Ustanovení shodné s citovaným záznamem je rovněž uvedeno v rozvrhu práce soudu prvního stupně účinném od 1. 1. 2022 (bod XV písm. N a bod XVI písm. L). Z rozvrhu práce dále plyne, že soudkyně JUDr. Lenka Macák Dolejšová byla i po 1. 1. 2022 nadále soudkyní soudu prvního stupně, přičemž byla nově zařazena do oddělení 71 Cm (agenda zmatečností ve veřejných rejstřících a opatrovnictví právnických osob) a do několika oddělení v agendě veřejných rejstříků. Soudnímu oddělení 74 Cm byl zastaven nápad nových věcí a do oddělení byl zařazen samosoudce Mgr. Tomáš Lehovec. Posledně jmenovanému soudci bylo zřízeno oddělení 69 Cm bez nápadu nových věcí.

17. Z rozvrhu práce se nepodává, že by soudní oddělení 74 Cm soudkyně JUDr. Macík Dolejšové bylo přetíženo takovým způsobem, že by takový problém nebylo možné řešit při zachování přidělení již rozpracovaných věcí např. zastavením nápadu nových věcí, případně přerozdělením věcí, ve kterých dosud nebyl učiněn žádný úkon. Ostatně přijaté opatření nebylo ani způsobilé případné přetížení soudního oddělení 74 Cm vyřešit, neboť uvedenému soudnímu oddělení zůstaly všechny dosud přidělené věci, pouze byl vyměněn rozhodující samosoudce. Vedle toho byl soudnímu oddělení 74 Cm zároveň nápad nových věcí zastaven a zastaven byl i do nově zřízeného oddělení 69 Cm. Nové oddělení tak bylo zřízeno pouze formálně. Přitom JUDr. Macák Dolejšová zůstala i nadále soudkyní soudu prvního stupně. Její přeložení na jinou agendu proto nebránilo tomu, aby vyřídila věci, které jí dříve napadly do soudního oddělení 74 Cm. Na soudě velikosti Městského soudu v Praze, kde jen na obchodním úseku pracují desítky soudců, lze řádný výkon soudnictví jistě zařídit bez toho, aby soudcům musely být odebírány přidělené věci. Ze shora uvedeného odvolací soud dovozuje, že změna samosoudce se v projednávané věci odehrála v rozporu se zákazem odnětí zákonného soudce.

18. Odnětí věci zákonnému soudci představuje vadu řízení, kterou nelze v odvolacím řízení napravit. Odvolací soud proto napadený rozsudek podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K projednání odvolání nebylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.). U soudu prvního stupně projedná a rozhodne věc zákonná soudkyně JUDr. Lenka Macák Dolejšová, případně soudce ji zastupující nebo nahradivší v souladu s čl. 38 odst. 1 Listiny, § 42 odst. 2 o. s. ř. a rozvrhem práce.

19. Vzhledem k shora uvedenému je předčasné zabývat se důvodností nároku uplatněného žalobci. Odvolací soud pouze připomíná, že je-li ve věci uplatněn eventuální petit a soud nevyhoví petitu primárnímu, musí rozhodnout také o eventuálním petitu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2019/2018, a ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3140/2019). Eventuálním petitem je přitom návrh, kterým se navrhovatel domáhá něčeho jiného pro případ, že soud nevyhoví petitu primárnímu. Eventuálním petitem v projednávané věci je tedy návrh, aby žalovaný byl uznán povinným uzavřít se žalobci nájemní smlouvu na byty č. 15, 7, 12 nebo 16), nikoli již návrh uplatněný v podání ze dne 19. 4. 2022, aby bylo žalobě vyhověno jen vůči žalobkyni a). Soud totiž vždy může vyhovět žalobě jen částečně (přisoudit „méně“ - § 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario), např. vyhovět žalobě jen některého z žalobců, aniž by to muselo být zvlášť navrhováno.

20. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je pro soud prvního stupně závazný (§ 226 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí o věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).