o nahrazení souhlasného projevu vůle na prohlášení vlastníka o rozdělení vlastnictví nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám, o odvolání navrhovatelů a), b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2023 č. j. 77 Cm 182/2019-229,

1. Návrhem ze dne 11. 10. 2017 se navrhovatelé domáhali nahrazení projevu vůle účastníka na „Prohlášení vlastníka o rozdělení vlastnictví nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám“ dle specifikace v návrhu s odůvodněním, že všichni navrhovatelé jsou členy [Anonymizováno] (dále též jen „družstvo“ či „účastník“) a všichni se podíleli na výstavbě bytů včetně stavby garáže - budovy bez čísla popisného nebo evidenčního, která je součástí pozemku parc. č. [Anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří) s funkčně souvisejícím pozemkem parc. č. [Anonymizováno] Navrhovatelé postavili svépomocí, tzn. sami odpracovali mnoho hodin na stavbě domu čp. [adresa], v rámci družstevní bytové výstavby. Tento bytový dům, ve kterém se v současné době nachází 6 bytových jednotek a tři garáže i samostatné výše uvedené tři garáže se třemi sklípky, měly jedno stavební povolení a postupně byly kolaudovány. Poslední kolaudační rozhodnutí je z 9.9.1992. Pan [Anonymizováno] byl stavbyvedoucím předmětných nemovitostí a je schopen svědeckou výpovědí doložit veškeré tyto skutečnosti. Některé garáže se nacházejí přímo v bytových domech, některé se nacházejí mimo tyto bytové domy. Členové družstva požádali družstvo dle tehdy platného zákona č. 72/1994 Sb., o převod družstevních bytů a garáží do vlastnictví. Družstvo rozdělilo prohlášením vlastníka dle tehdy platného zákona č. 72/1994 Sb., domy na jednotky a tam, kde se nacházely garáže přímo v domech, převedlo bytové jednotky i nebytové jednotky (garáže) bezplatně do vlastnictví členů družstva. Garáže, které se nacházely mimo bytový dům a které užívali členové družstva, byly umístěny na pozemcích hlavního města Prahy. Předmětné pozemky družstvo odkoupilo od hlavního městy Prahy a navrhovatelé kupní cenu družstvu uhradili. Předmětné garáže (ty, které se nacházely mimo bytový dům) však družstvo nezahrnulo do prohlášení vlastníka, neboť tvrdilo, že to zákon č. 72/1994 Sb., neumožňuje a tak tyto garáže zůstaly ve vlastnictví družstva. Došlo tak k situaci, že některým členům družstva byly garáže převedeny bezúplatně do vlastnictví a některým nikoliv. Stavba je situována ve svahu, proto bylo možno cca do poloviny této stavby pod úrovní země (I. podzemní podlaží) umístit tři sklípky, do kterých je vchod z druhé strany než do garáží a pod úrovní těchto garáží. Každý z těchto sklípků užívají společně dva navrhovatelé. Družstvo bylo několikrát požádáno o bezúplatný převod garáží a sklípků do vlastnictví členů družstva (navrhovatelů), avšak i na předžalobní výzvu odpovědělo tak, že shromáždění delegátů rozhodlo, že bezplatně nebudou garáže ani sklípky v předmětném objektu komukoliv převáděny.

2. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem (dále i jen „rozsudek“) rozhodl tak, že „Žaloba ze dne 12.10.2017 o nahrazení souhlasného projevu vůle s prohlášením vlastníka uvedeným v příloze číslo 1. tohoto rozsudku, se zamítá.“ (výrok I.), „Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 6 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [adresa], advokáta.“ (výrok II.)

3. Provedeným dokazováním soud prvního stupně (dále též jen „soud“) zjistil tento skutkový stav věci. Dne 30. 12. 1988 bylo účastníkovi vydáno stavební povolení pro stavbu šesti bytových jednotek a tří vestavěných garáží v [adresa] + tří samostatných garáží v [adresa] postavených na parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k.ú. [adresa]. Dům se šesti byty a třemi garážemi v [adresa] byl zkolaudován týmž kolaudačním rozhodnutím, jako tři garáže v [adresa]., a to dne 16. 10. 1991 vydaným Odborem stavebně dopravním Obvodního úřadu v Praze 4 Nuslích č. j. Výst. 2720/91-Sk. Výstavba tří samostatných garáží na pozemku parc. č. [Anonymizováno] (rozděleným nyní na parc. č. [Anonymizováno] a funkčně související pozemek parc. č. [Anonymizováno]), byla provedena svépomocí bez finanční pomoci státu. Předmětné tři samostatně stojící garáže jsou umístěné ve svažitém pozemku, každá garáž je částečně podsklepena se samostatným přístupem ke sklípku od zadní části pozemku. Podle znaleckého posudku [adresa], opatřeného doložkou podle § 127a o. s. ř., lze stavbu bez čísla popisného se třemi garážemi a třemi sklípky rozdělit na šest nebytových jednotek. Dne 10. 4. 2017 vyzvali navrhovatelé účastníka k bezúplatnému převodu tří garáží. Ten odpověděl dopisem ze dne 21. 8. 2017 tak, že družstvo na základě rozhodnutí shromáždění delegátů ze dne 7. 6. 2017 nebude bezplatně převádět garáže ani sklípky do vlastnictví.

4. Nárok navrhovatelů soud prvního stupně posoudil s poukazem na ust. § 3028 odst. 3 o. z. podle zák. č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, resp. zák. č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů) a pokud se týká rozdělení práva k nemovité věci podle ust. § 1166 o. z.

5. Nejprve se soud zabýval aktivní věcnou legitimací navrhovatelů v této věci, tedy zda jim svědčí právo požadovat na účastníkovi prohlášení o rozdělení práva k nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám (prohlášení vlastníka). Podle ustanovení § 24 zák. č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, bylo kodifikováno právo členů bytových družstev, kteří jsou nájemci bytů a nebytových prostor, vyzvat bytové družstvo do šesti měsíců od účinnosti tohoto zákona, tj. do 31.8. 1992, k uzavření smlouvy, kterou na ně družstvo bezplatně převede vlastnictví k bytu a nebytovému prostoru ve vlastnictví povinného bytového družstva. S účinností od 1. 5. 1994 bylo právo na bezúplatný převod družstevního bytu či nebytového prostoru oprávněným členům bytového družstva, kteří jsou fyzickými osobami, obsaženo v ustanovení § 23 odst. 1 až 3, příp. § 24 odst. 1 až 3 zák. č. 72/1994 Sb. Vzniklo-li oprávněnému členovi právo na převod přede dnem nabytí účinnosti zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku na základě jeho včasné výzvy k převodu jednotky - nejpozději do 30. 6. 1995 podle § 23 odst. 2 zák.č. 72/1994 Sb., nebo na základě „dobrovolného“ rozhodnutí převádějícího družstva učiněného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pak se ustanovení zákona č. 311/2013 Sb., o převodu vlastnického práva k jednotkám a skupinovým rodinným domům některých bytových družstev nepoužijí ani v případě, že k převodu dojde až po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Z citovaných ustanovení tedy vyplývá, že právo domáhat se převodu bytu či nebytového prostoru do vlastnictví členů družstva a tedy i právo požadovat rozdělení práva k nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám (aktivní věcnou legitimaci), mají jen členové družstva, kteří zároveň splnili podmínku včasné výzvy k bezúplatnému převodu jednotky.

6. Provedeným dokazováním soud zjistil, že [Jméno navrhovatele A] je od 11. 10. 1989 členkou účastníka a neuvedeného dne uzavřela spolu s manželem [Jméno navrhovatele A] s účastníkem dohodu o převodu vlastnictví družstevní garáže č. [Anonymizováno] v [adresa]. se závazkem převést ji do vlastnictví do 31. 12. 1995. V případě manželů [Anonymizováno] včasné uplatnění práva na bezúplatný převod prokázáno nebylo, neboť jimi předložená žádost není datována a ani po poučení soudem nenavrhli žádný jiný důkaz, z něhož by bylo lze zjistit, kdy byla soudu předložená dohoda o převodu vlastnictví družstevní garáže uzavřena. Lhůta pro uplatnění nároku na bezúplatný převod podle zák. č. 72/1994 Sb. přitom marně uplynula dnem 30. 6. 1995.

7. Dále soud prvního stupně stran požadavku navrhovatelů na nahrazení souhlasného projevu vůle na prohlášení vlastníka, resp. na prohlášení o rozdělení práva k nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám, uvedl, že vznesený nárok je „žalobou na plnění“ a musí obsahovat petit, jehož součástí musí být text jednostranného prohlášení vlastníka budovy o rozdělení jeho vlastnického práva na vlastnické právo k jednotkám. Z toho plyne, že v případě navrhovateli uvedeného prohlášení coby jednostranného právního jednání nahrazovaného rozhodnutím soudu výrokem rozsudku soud „pouze“ nahrazuje chybějící akceptaci účastníka. Prohlášení o rozdělení (či dříve prohlášení vlastníka) je conditio sine qua non pro uzavření smlouvy o převodu garáží. Vzhledem k tomu, že stavba garáží se sklípky nebyla přímo součástí stavěného domu se šesti byty a třemi garážemi, nelze prohlášení učinit dle § 5 zák. č. 72/1994 Sb., nýbrž podle o. z. účinného v době, kdy má soud nahrazovat požadovaný projev vůle, tedy podle § 1166 o. z. Má-li rozsudek pouze nahradit projev vůle účastníka, je soud návrhem vázán, a nemůže nijak dotvářet obsah toho, s čím měl účastník projevit souhlas. Soudem nahrazované právní jednání musí splňovat náležitosti právního jednání v době rozhodování soudu, když pro rozsudek je podle § 154 odst. 1 o. s. ř. rozhodující stav v době vyhlášení rozhodnutí, přičemž povinnému účastníku zároveň nelze v právním jednání uložit jiné povinnosti, než mu vyplývají ze zákona (nebyly-li již dříve stanoveny náležitosti nahrazovaného právního jednání jeho účastníky, což v souzené věci nebyly). Dále soud pokračoval, že podle § 1158 o. z. může bytové spoluvlastnictví, respektive nebytové spoluvlastnictví, vzniknout v prostorách, kde jsou alespoň dva byty, respektive nebytové prostory. V souzené věci by vzniklo celkem šest jednotek (3 garáže + 3 sklípky) s nejméně třemi různými vlastníky - navrhovateli a) a b), navrhovatelkou d) /dle označení účastníků uvedených soudem prvního stupně v jeho rozhodnutí/ a účastníkem. Podle § 1166 odst. 1 o. z. při rozdělení práva k nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám se uvedou alespoň a) údaje o pozemku, domu, obci a katastrálním území, b) údaje o jednotce, zejména 1. pojmenování a označení jednotlivých bytů alespoň číslem a umístěním s určením účelu užívání, 2. určení a popis společných částí se zřetelem k jejich stavební, technické nebo uživatelské povaze a s případným určením, které z nich jsou vyhrazeny k výlučnému užívání vlastníku určité jednotky, 3. velikost podílů na společných částech, a dále podle písm. c) jaká věcná a jiná práva a jaké závady přecházejí se vznikem vlastnického práva k jednotce na všechny vlastníky jednotek nebo na některé z nich. Podle § 1166 odst. 2 o. z. se k prohlášení přiloží půdorysy všech podlaží, popřípadě jejich schémata, určující polohu bytů a společných částí domu, spolu s údaji o podlahových plochách bytů. V prohlášení vlastníka dle § 1166 o. z. musí být obligatorně určen jako společná část nemovité věci ve smyslu § 1160 o. z. pouze pozemek, na němž je dům zřízen. Je na vůli původce prohlášení, zda vymezí jako společné části i jiné pozemky, které funkčně souvisejí s provozem a správou domu, nebo zda vlastníkům jednotek zajistí jejich užívání jiným způsobem. (podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 9. 2022, sp. zn. 26 Cdo 779/2022). Požadují-li tedy navrhovatelé, aby soud nahradil projev vůle účastníka na prohlášení vlastníka, jehož součástí navrhovatelé učinili také stanovy nově vznikajícího společenství vlastníků jednotek (dále též SVJ) a pravidla pro správu před vznikem společenství, nelze jejich návrhu vyhovět, neboť uložit účastníku, jehož právní jednání má být nahrazeno, lze pouze povinnosti vyplývající ze zákona, které lze na něm spravedlivě požadovat. Obligatorní náležitosti prohlášení o rozdělení práva k nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám jsou tedy vymezeny v ust. § 1166 odst. 1 o. z. Má-li soud podle požadavku navrhovatelů nahradit právní jednání účastníka spočívající v povinnosti stát se členem právnické osoby - společenství vlastníků jednotek spolu s přijetím stanov (§ 1204 o. z.), nemá takový požadavek oporu v ust. § 1166 o. z., neboť o. z. v ust. § 1166 ani v § 122 o. z. takovou povinnost neukládá. Nadto, pokud navrhovatelé požadují, aby soud založil svým rozhodnutím vznik nové právnické osoby (SVJ), je rovněž vyloučeno, aby týmž rozhodnutím zároveň určil pravidla pro správu před jeho vznikem, neboť existence těchto dvou skutečností se navzájem vylučuje.

8. Dále soud uvedl, že účastníkovi nelze po právu uložit ani povinnost učinit právní jednání, resp. nahradit jeho právní jednání rozhodnutím soudu takovým obsahem, který odporuje kogentním ustanovením zákona. Příkladmo lze uvést, pokud jde o stanovy nového SVJ, čl. 10 odst. 9 písm. b) stanov, který vymezuje působnost shromáždění tak, že do výlučné působnosti shromáždění patří změna prohlášení o rozdělení práva k domu a pozemku na vlastnické právo k jednotkám, přičemž taková smlouva svého druhu, jíž stanovy jsou, je v přímém rozporu s ust. § 1169 o. z., podle kterého změna prohlášení náleží výlučně vlastníkům jednotek. Řečené platí i o ust. čl. 10 odst. 9 písm. h) stanov, podle kterého do výlučné působnosti shromáždění má náležet rozhodování o změně účelu užívání domu nebo nebytového prostoru, změně podlahové plochy nebytového prostoru, plném nebo částečném sloučení nebo rozdělení jednotek, změně podílu na společných částech, změně v určení společné části sloužící k výlučnému užívání vlastníka jednotky. Stanovy navrhovaným obsahem neodpovídají ani tomu, že by rozdělením práva vlastníka vznikly pouze nebytové jednotky, které jsou součástí pozemku, když obsahují ujednání o rozúčtování spotřeby energií ve společných částech domu, ostatní náklady vztahující se k domu. Pravidla pro správu před vznikem společenství obsahují nesmyslná ustanovení, když např. podle čl. I.1 pravidel je do doby, než vznikne společenství vlastníků jednotek, osobou odpovědnou za správu domu a pozemku [Jméno advokátky B], IČ [IČO advokátky B] (dále jen „osoba odpovědná za správu“), a dále v čl. I.5 osoba odpovědná za správu domu pověřuje sama sebe zajištěním správy domu.

9. Soud prvního stupně k námitce navrhovatelů, pokud se týká nahrazovaného znění právního jednání účastníka, že navrhovatelé podávali návrh podle právní úpravy účinné do 30. 6. 2020, tedy v době, kdy o. z. upravoval náležitosti prohlášení vlastníka odlišně a v § 1166 odst. 2 o. z. stanovil jako součást prohlášení i náležitosti stanov společenství vlastníků jednotek, tak, že odkázal na znění o. z. účinné v době rozhodování soudu. A k námitce účastníka, že budova je stavbou bez č.p., což brání ve vymezení jednotek, soud uvedl, že o. z. zakotvil možnost učinit prohlášení vlastníka i k prostoru, který nebyl kolaudován jako byt či nebytový prostor nebo není dle platného stavebního povolení označen jako byt, neboť bytem se podle § 1158 odst. 2 o. z. rozumí i nebytový prostor, přičemž zákon užívá pro všechny takové prostory dále jen pojem byt. V této souvislosti soud poukázal i na ust. § 1 odst. 1 větu poslední o. z., podle něhož je uplatňování soukromého práva nezávislé na uplatňování práva veřejného s tím, že předmětný prostor garáží, jak bylo prokázáno, je stavebně vymezen, byl zkolaudován. Fakt, že mu nebylo přiděleno číslo popisné, nemůže samo osobě bránit v dalším nakládání s takovým bytem (nebytovým prostorem) a tedy ani v jeho rozdělení na jednotky. Garáže nemusely být podle § 6 odst. 2 vyhl. č. 97/1961 Sb., o názvech obcí, označování ulic a číslování domů, označeny číslem popisným, pokud náležely k popisnému číslu hlavní budovy. I pokud by došlo k pochybení účastníka v neoznačení samostatných garáží číslem popisným, jde nanejvýše o správní delikt stavebníka, který však nemá vliv na právo nakládání s věcí. Následně soud prvního stupně uzavřel, že nároku navrhovatelů nelze s ohledem na nemožnost nahradit souhlas účastníka s navrhovaným právním jednáním uvedeným v příloze č. 1 vyhovět, soud proto návrh zamítnul.

10. Proti rozsudku soudu prvního stupně stran podali oba navrhovatelé včasná odvolání shodného obsahu. V odvolání vznesli tyto stěžejní odvolací námitky:

1) Soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Manželům [Anonymizováno] soud nepřiznal aktivní legitimaci k podání žaloby. Konstatoval, že v případě manželů [Anonymizováno] včasné uplatnění práva na bezúplatný převod prokázáno nebylo, neboť jimi předložená žádost není datována a ani po poučení soudem nenavrhli žádný jiný důkaz, z něhož by bylo lze zjistit, kdy byla soudu předložená dohoda o převodu vlastnictví družstevní garáže uzavřena. Lhůta pro uplatnění nároku na bezúplatný převod podle zák. č. 72/1994 Sb., přitom marné uplynula dnem 30. 6. 1995. [Jméno navrhovatele A] podala dne 7. 7. 1992 účastníkovi výzvu k uzavření smlouvy na základě zákona č. 42/1992 Sb., o uzavření smlouvy o bezplatném převedení vlastnictví k bytu č. [Anonymizováno] - včetně příslušenství - v družstevním objektu v [adresa] a současně požádala a vyzvala účastníka k uzavření smlouvy o bezplatném převedení vlastnictví nebytové prostoru (garáže) přináležející k výše uvedenému bytu. Na základě této výzvy byla s manž. [Anonymizováno] uzavřena bez uvedení data dohoda o převodu vlastnictví družstevní garáže. Pro pravdivost tohoto tvrzení je předložena odvolacímu soudu výzva ze dne 7. 7. 1992, která byla předložena během jednání u soudu prvního stupně s výzvami ostatních navrhovatelů a nachází se ve spise. Výzva jako taková byla dle § 23 (2) zák. 72/1994 Sb., jedinou podmínkou pro nárok nájemce na uzavření smlouvy o převodu jednotky do vlastnictví. „Družstvo je povinno uzavřít smlouvu o převodu bytu uvedeného v § 24 odst. 1 a 2 s fyzickou osobou - členem družstva, která je nájemcem bytu (novelizací též nebytového prostoru) a která vyzvala družstvo podle § 24 zákona č. 42/1992 Sb. o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění zákonného opatření Předsednictva Federálního shromáždění č. 297/1992 Sb., nebo vyzve družstvo do 30. června 1995 k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví k tomuto nebytovému prostoru. Smlouva musí být uzavřena nejpozději do 31. prosince 1995. není-li dohodnuto jinak.“ To, že všichni navrhovatelé podali včas výzvu dle výše uvedeného zákona o převod garáží do vlastnictví, bylo uvedeno již v návrhu a soud si nevyžádal v tomto případě upřesnění listinných důkazů, tak jak to učinil v dalších ostatních případech. Navrhovatelé jsou přesvědčeni, že listinné důkazy (výzvy všech navrhovatelů) jsou součástí spisu. Z výše uvedeného důvodu mají odvolatelé za to, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním.

2) Rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud neakceptoval požadavek navrhovatelů, aby soud nahradil projev vůle účastníka na prohlášení vlastníka, jehož součástí navrhovatelé učinili také stanovy nově vznikajícího společenství vlastníků jednotek (dále též SVJ) a pravidla pro správu před vznikem společenství. Odůvodnil to tak, že nelze jejich návrhu vyhovět, neboť uložit účastníku, jehož právní jednání má být nahrazeno, lze pouze povinnosti vyplývající ze zákona, které lze na něm spravedlivě požadovat. Nelze souhlasit s tím, že obligatorní náležitosti prohlášení o rozdělení práva k nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám jsou tedy vymezeny v ust. § 1166 odst. 1 o. z. V § 1166 odst. 1 o. z., kde je uvedeno: „Při rozdělení práva k nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám se uvedou alespoň a) údaje o pozemku, domu. obci a katastrálním území, b) údaje o jednotce, zejména c) jaká věcná a jiná práva a jaké závady přecházejí se vznikem vlastnického práva k jednotce na všechny vlastníky jednotek nebo na některé z nich.“ Alespoň znamená, že se jedná o výčet demonstrativní, nikoli taxativní. Prohlášení tudíž může obsahovat i jiné údaje a jiná práva, než jsou uvedena ve výše uvedeném paragrafu. Mimo jiné, právní úprava v době podání návrhu stanovila, aby v prohlášení (tehdy prohlášení vlastníka) byly uvedeny stanovy a takto bylo i prohlášení vlastníka jako příloha č. 1 k návrhu podáno. Navrhovatelé v současné době požadovali, aby soud nahradil projev vůle účastníka na prohlášení vlastníka, jehož součástí navrhovatelé učinili také stanovy nově vznikajícího společenství vlastníků jednotek (dále též SVJ) a pravidla pro správu před vznikem společenství z toho důvodu, že mají oprávněný zájem na tom, aby SVJ vzniklo a současně v rámci prohlášení nahradil soud projev vůle účastníka schválit i stanovy. Vzhledem k tomu, že účastník odmítá převést nebytové jednotky (garáže) do vlastnictví navrhovatelů, dá se předpokládat, že by i v dalších jednáních tj. např. založení SVJ a schválení stanov činil problémy, tj. nechtěl, aby SVJ vzniklo, byly schváleny stanovy SVJ a byl určen správce. Dle § 1193 odst. 3) o. z. je první správce určen v prohlášení. To znamená, že určit prvního správce vyplývá ze zákona, tudíž měl soud vyhovět žádosti navrhovatelů a nahradit projev vůle účastníka na určení správce. Kromě toho účastník dosud zajišťoval a zajišťuje správu budovy bez čp. na pozemcích parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] vše v k.ú. [adresa]. Je tedy pochopitelné, že v jeho držení jsou veškeré podklady, které se váží ke správě předmětných garáží a sklípků a je v současné době nejvhodnějším adeptem na správce těchto nebytových jednotek. Dále se dá předpokládat, že účastník bude bránit vzniku společenství vlastníků, které dle § 1194 OZ je právnickou osobou, která je založena za účelem zajišťování správy domu a pozemku. Společenství vlastníků se dle § 1200 o. z. založí schválením stanov. I zde se nachází opora v občanském zákoníku, a tudíž tvrzení soudu, že nároku navrhovatelů nelze vyhovět s ohledem na neexistenci opory v zákoně a že takový požadavek nemá oporu v ust. § 1166 o. z., neboť o. z. v ust. § 1166 ani v § 122 o. z. takovou povinnost neukládá, je nesprávné. Dle § 1198 odst. 2 o. z. je vznik SVJ nezbytný pro zápis dalších jednotek do příslušného katastru nemovitostí. To znamená, že navrhovatelé, i když splnili podmínky zákona pro bezplatný převod družstevních garáží do vlastnictví, tak by se kvůli nesprávnému právnímu posouzení věci soudem pouze z toho důvodu, že prohlášení obsahuje stanovy, které nejsou demonstrativně vyjmenovány v § 1166 o. z. jako údaje, které má prohlášení obsahovat, nemohli domoci svého práva na převod jednotky do vlastnictví. Nejedná se v tomto případě, kdy prohlášení obsahuje i stanovy o rozpor se zákonem, nýbrž pouze logickým požadavkem, který souvisí s dalšími paragrafy občanského zákona, týkající se bytového (i nebytového) spoluvlastnictví. Nelze ani akceptovat tvrzení soudu, že je vyloučeno, aby soud týmž rozhodnutím určil pravidla pro správu před vznikem SVJ a založil svým rozhodnutím vznik nové právnické osoby (SVJ), s odůvodněním, že existence těchto dvou skutečností se navzájem vylučuje. Naopak, soud by svým rozhodnutím nezakládal SVJ, nýbrž by tím, že nahradí souhlas se zněním stanov, vytvořil nezbytnou podmínku pro vznik SVJ dle platných právních předpisů.

11. Z výše uvedených důvodů odvolatelé navrhli, aby Vrchní soud v Praze změnil rozsudek Městského soudu v Praze tak, že návrhu ze dne 12. 10. 2017 o nahrazení souhlasného projevu vůle s prohlášením vlastníka uvedeným v příloze č. 1 návrhu vyhoví a vynese následující rozsudek: Vrchní soud v Praze nahrazuje souhlasný projev vůle účastníka na prohlášení o rozdělení vlastnictví nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám (tj. budovy bez čp. na pozemcích parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], vše v k.ú. [adresa].) ve znění přílohy č. 1 k rozsudku Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 77 Cm 182/2019 ze dne 14. 3. 2023 (výrok I.), Účastník je povinen zaplatit navrhovatelům náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [tituly před jménem], advokátky.

12. K odvolání se podáním ze dne 25. 3. 2024 vyjádřil účastník, který uvedl, že napadený rozsudek Městského soudu v Praze je právně a fakticky správný. V zásadě není přípustné, jak dovodil soud prvního stupně, aby účastníkovi byly ukládány povinnosti, které nejsou upraveny platným právem. Rovněž tak není možné účastníkovi ukládat to, co vybočuje nad zákonem stanovenou nezbytnou míru. Stejně tak účastník v souladu s rozhodnutím soudu akcentuje, že nelze ani nahradit jeho právní jednání rozhodnutím soudu, které by bylo v rozporu s kogentním ustanovením zákona. Soud prvního stupně rozhodl v napadeném rozsudku tak, že návrh na nahrazení souhlasného projevu vůle zamítl a uložil navrhovatelům zaplatit účastníkovi náhradu nákladů řízení. Tento rozsudek včas napadli všichni navrhovatelé s tím, že pouze manž. [Jméno navrhovatele A] a [Jméno navrhovatele A] zaplatili soudní poplatek za odvolání. Soud pak rozhodl tak, že řízení o odvolání všech navrhovatelů se zastavuje, a k odvolání navrhovatelů proti tomuto usnesení pak rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením č. j. 9 Cmo 174/2023-270 ze dne 7. 2. 2024 tak, že napadené usnesení Městského soudu změnil tak, že ohledně navrhovatelů [Jméno navrhovatele A] a [Jméno navrhovatele A] se řízení nezastavuje, ohledně zastavení proti dalším třem navrhovatelům odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. V tomto okamžiku tedy proti účastníkovi procesně stojí pouze navrhovatelé c) a d), tedy manž. [Anonymizováno], kteří tvrdí, že jsou uživateli garáže a jsou oprávněnými udržet nárok na nahrazení projevu vůle, jak původně navrhováno. Tito navrhovatelé se vlivem postupných procesních úkonů ocitli v tomto sporu v právně nekomfortní situaci. Účastník připomenul, že postupný úbytek navrhovatelů vyvolaný nejprve tím, že byla zpochybněna existence samostatných sklípků, jako nebytových jednotek, poté i odpadnutím dvou navrhovatelů - tvrzených uživatelů garáží tím, že nesplnili svou poplatkovou povinnost, postavil zbývající dva navrhovatele do prekérní situace. Ust. § 1199 o. z. hovoří o tom, že je-li v domě méně než 5 jednotek, může být společenství vlastníků založeno, pokud s tím souhlasí všichni vlastníci jednotek. V tomto případě je možné uvažovat o tom, že v domě jsou tři jednotky - garáže se sklípky, které nejsou samostatnými jednotkami z hlediska stavebního, ani zákonného, vlastníky těchto jednotek bude vždy účastník - 2 jednotky a případně navrhovatelé - 1 jednotka. Účastník zásadně nesouhlasí s tím, aby bylo společenství vlastníků založeno (§ 1199 obč. zák.) a i s ohledem na tuto situaci nelze návrhu vyhovět.

13. Účastník navrhl potvrdit odvoláním napadený rozsudek.

14. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

15. Odvolací soud je nucen konstatovat, že z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně není zřejmé, z jakých důkazů činil skutkové závěry ve vztahu k předmětným žalobcům, pročež není ani zřejmé, jak dospěl ke svým skutkovým závěrům. Odvolací soud vyšel z interpretace jeho skutkových závěrů, jež jsou ovšem rozporné (viz níže), právě s ohledem na tuto rozpornost. Soud prvního stupně navíc věc posoudil chybně po stránce právní. To vše zapříčinilo nutnost zrušení jeho rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení, v němž se bude skutkově a následně i po právní stránce zabývat skutečnostmi, jimiž se dosud obsahově (věcně) nezabýval - obsah prohlášení vlastníka o rozdělení práva k nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám.

16. Podle § 23 odst. 1 a 2 zák.č. 72/1994 Sb. ve znění do 29.4.1995 /dále i jen „byt.zák.“/ „Byt v budově ve vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví bytového družstva (dále jen "družstvo"), jehož nájemcem je fyzická osoba - člen družstva, lze převést jen tomuto členu družstva. Uvedená podmínka platí i pro byty ve vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví družstva v domech. Družstvo je povinno uzavřít smlouvu o převodu bytu uvedeného v § 24 odst. 1 a 2 s fyzickou osobou - členem družstva, která je nájemcem bytu a která vyzvala družstvo podle § 24 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění zákonného opatření Předsednictva Federálního shromáždění č. 297/1992 Sb., nebo vyzve družstvo do 30. června 1995 k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví k tomuto bytu. Smlouva musí být uzavřena nejpozději do 31. prosince 1995, není-li dohodnuto jinak. Tím nejsou dotčena ustanovení devizových předpisů“ Se soudem prvního stupně lze souhlasit potud, že „právo domáhat se převodu bytu či nebytového prostoru do vlastnictví člena družstva a tedy i právo požadovat rozdělení práva k nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám (aktivní věcnou legitimaci), mají jen členové družstva, kteří zároveň splnili podmínku včasné výzvy k bezúplatnému převodu jednotky.“ Soud prvního stupně přitom sám konstatoval (viz odst. 9. rozsudku), že žalobci uzavřeli se žalovaným dohodu o převodu vlastnictví družstevní garáže č. [Anonymizováno] v [adresa]. se závazkem převést ji do vlastnictví do 31. 12. 1995. Jak odvolací soud zjistil z řečené „dohody o převodu vlastnictví družstevní garáže“ uzavřené mezi žalovaným a žalobci ohledně garáže č. 3, na základě zák. č. 72/1994 Sb., tato skutečně nemá vyznačeno datum jejího uzavření, nicméně je podepsána všemi smluvními stranami. Soud prvního stupně přitom však v rozsudku (viz odst. 10 rozsudku) uvádí, že „v případě manželů Boreckých včasné uplatnění práva na bezúplatný převod prokázáno nebylo, neboť jimi předložená žádost není datována a ani po poučení soudem nenavrhli žádný jiný důkaz, z něhož by bylo lze zjistit, kdy byla soudu předložená dohoda o převodu vlastnictví družstevní garáže uzavřena; lhůta pro uplatnění nároku na bezúplatný převod podle zák. č. 72/1994 Sb. přitom marně uplynula dnem 30.6.1995“. Z uvedeného je zřejmé, že rozsudek soudu prvního stupně je vnitřně rozporný, nesrozumitelný a potud nepřezkoumatelný, když zaměňuje výzvu k uzavření dohody o převodu jednotky do vlastnictví člena s dohodou o převodu jednotky do vlastnictví člena, resp. tato dvě právní jednání dostatečně neodlišuje ani co do jejich obsahu, ani co do jejich účinků.

17. Z hlediska právních závěrů odvolací soud konstatuje následující. Účelem výzvy učiněné členem bytového družstva podle § 23 byt.zák. je uzavření dohody o převodu vlastnictví příslušné jednotky bytu či nebytového prostoru (včetně garáže) do vlastnictví žádajícího člena družstva. Jeli uzavřena tato dohoda o převodu, pak je na bytovém družstvu (neučinilo-li již tak), aby svým prohlášením coby vlastníka příslušné nemovitosti rozdělilo tuto nemovitost na jednotky tak, aby mohlo splnit své povinnosti vyplývající z dohody o převodu vlastnictví družstevní garáže. Převod je bezplatný, resp. podmíněný úhradou - vypořádáním ve smyslu § 24 a násl. byt.zák., protože zákon vychází z toho, že žádající člen družstva resp. člen družstva jemuž má být jednotka na základě dohody s družstvem převedena, se na pořízení jednotky již majetkově podílel (minimálně částečně). Nesplní-li bytové družstvo - vlastník nemovitosti mající být rozdělené, svou zákonnou povinnost ji rozdělit na jednotky, může se člen družstva, jemuž má být jednotka převedena - jemuž vzniklo právo na její převedení, obrátit na soud. V daném případě je zřejmé, že žalobci uzavřeli se žalovaným - bytovým družstvem, již přímo dohodu o převodu jednotky, pročež potud není podstatné, zda či kdy o převod požádali. Výsledkem jejich žádosti totiž bylo uzavření jmenované dohody. Nicméně akceptace žádosti družstvem je zjevná i jen z této dohody, v níž se konstatuje, že žalobci o převod vlastnictví ke garáži č. 3 požádali. Potud lze souhlasit se soudem prvního stupně, že jednotka je určena dostatečně určitě pro to, aby mohlo být družstvem plněno. Povinnost družstva k převodu jednotky je tak dána předmětnou dohodou. To, zda dohoda obsahuje datum či nikoli resp. to, že datum neobsahuje ji nečiní neplatnou, protože zákon s absencí data neplatnost dohody nespojuje. Navíc dohoda počítá se písemným oznámením člena žádajícího o „uplatnění svého práva“. Jak soud prvního stupně správně konstatuje, taková výzva byla učiněna dne 10. 4. 2017. Lze tak uzavřít, že předmětná dohoda je dostatečně určitá, pročež je z uvedených hledisek platná.

18. Dále se odvolací soud zabýval použitím ust. § 1166 o. z. a mírou vlivu jeho různých znění na danou věc. Předmětná žaloba byla podána dne 12. 10. 2017, pročež ust. § 1166 o. z. vyžadovalo té době coby obligatorní náležitost stanovy společenství. Podle § 1166 odst. 2 ve znění do 30. 6. 2020 totiž platilo, že „má-li rozdělením vzniknout alespoň pět jednotek, z nichž mají být alespoň tři ve vlastnictví tří různých vlastníků, uvedou se v prohlášení i náležitosti stanov společenství vlastníků jednotek (dále jen „společenství vlastníků“).“ Odvolací soud souhlasí s tím, že soud je povinen rozhodovat podle zákona ve znění k okamžiku, kdy rozhoduje (rozsudkem či usnesením). Podle § 1166 o. z. ve znění od 1. 7. 2020 již nejsou stanovy společenství obligatorní náležitostí prohlášení o rozdělení práva k nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám /to je dáno obsahem novely zák. č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) založení a vzniku společenství vlastníků provedené zákonem č. 163/2020 Sb. účinné od 1. 7. 2020/. I při akceptaci závěrů soudu prvního stupně, resp. i žalovaného ohledně založení společenství ovšem nic nebrání soudu, aby o žalobě rozhodl a zohlednil možnost či nemožnost vyhovění žaloby s ohledem na to, zda stanovy mohou či nemohou být součástí prohlášení. Jinak řečeno, i kdyby stanovy být součástí prohlášení nemohly v době rozhodování soudu, nic mu nebrání, samozřejmě za splnění všech podmínek daných právními předpisy, vyhovět žalobě ve zbývajícím rozsahu, tedy ohledně samotného prohlášení o rozdělení práva k nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám, bez stanov coby jeho součásti. Nelze akceptovat výklad, podle nějž žalovali-li žalobci v době podání žaloby zcela v souladu se zákonem - požadovali výrok soudu zcela konvenující ust. § 1166 o. z. v tehdy platném znění, nemůže jim být po novelizace tohoto ustanovení již vyhověno, a to ani částečně. Tato skutečnost nemůže být soudem vyložena k tíži žalobcům jen proto, že soud o věci rozhodl již za jiného právního stavu - nového znění ust. § 1166 o. z. To platí i proto, že zák. č. 163/2020 Sb., kterým byla provedena novela ust. § 1166 o. z. neobsahuje ohledně tohoto ustanovení žádné přechodné ustanovení.

19. Vzhledem k tomu, co soud prvního stupně uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí a na což reagovali i navrhovatelé, odvolací soud ještě dodává následující. Tím, že stanovy společenství vlastníků již nejsou obligatorní náležitostí prohlášení činěného dle § 1166 o. z., a v daném řízení jsou oddělitelnou částí petitu, nejsou pro danou věc relevantní otázky týkající se založení a vzniku společenství, případně správy domu bez vzniku společenství. Lze proto jen v obecné rovině konstatovat, že budou-li následně dány podmínky, za nichž je povinné založení společenství vlastníků, pak je samozřejmě nutné postupovat dle zákona a toto společenství založit, nebudou-li dány, je na příslušných vlastnících, zda se rozhodnou k jeho nepovinnému založení. Podmínky pro vznik takovéto povinnosti či možnosti jsou nicméně vázány až na převody jednotlivých jednotek do vlastnictví, a protože k těmto převodům dosud nedošlo - právě proto je žalováno rozdělení domu na jednotky, je bezpředmětné se v tomto řízení otázkami založení a vzniku společenství nadále zabývat.

20. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. mu věc vrátil k dalšímu řízení. V něm se soud prvního bude zabývat správností (jak věcnou, tak právní) prohlášení vlastníka o rozdělení nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám, přičemž vezme v úvahu, že z ničeho nevyplývá, že by soud musel návrhu vyhovět zcela, tedy včetně stanov společenství vlastníků majícího vzniknout a jsoucích ve smyslu § 1166 o. z. ve znění do 30. 6. 2020 součástí tohoto prohlášení. Jinak řečeno, z ničeho nevyplývá, že by nebylo možné oddělit výrok soudu ohledně stanov od samotného prohlášení vlastníka o rozdělení nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám.