o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2024, č. j. 4 Cmo 200/2024-17, o odvolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. dubna 2025 č. j. 16 C 25/2025-7,

1. V záhlaví uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové coby soud prvního stupně odmítl žalobu povinného na obnovu řízení a pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2024 č. j. 4 Cmo 200/2024-17 (dále jen „žaloby“).

2. V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud“) uvedl, že povinný zapracoval do svého podání ze dne 30. 12. 2024 mimo jiné žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího (dále jen „odvolací soud“). Stran žaloby pro zmatečnost pouze obecně odkázal na ustanovení § 229 odst. 1 písm. b), e), f) a g) a odst. 3 a 4 o. s. ř., aniž by po skutkové a právní stránce jakkoli ozřejmil použité zmatečností důvody. Pokud šlo o žalobu na obnovu řízení, bez dalšího pouze odkázal na ustanovení § 228 odst. 1 a 2 o. s. ř. Z obsahu spisu vyplynulo, že odvolací soud svým usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové jako soudu prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“), kterým byla odmítnuta žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost. Nynější žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení nelze kvalifikovat jinak než jako dysfunkční návrhy na zahájení řízení. Soudu prvního stupně je z úřední činnosti známo, že povinný a další členové jeho rodiny podávají nezměrné množství mimořádných opravných prostředků v podobě dovolání, žalob na obnovu řízení a žalob pro zmatečnost, protkaných námitkami podjatosti soudců, aniž by tato svá podání jakkoliv odůvodnili po stránce skutkové či právní, a to s očividným záměrem (v rozporu s ustanovením § 2 o. s. ř.) co nejvíce zneprůchodnit exekuční či nalézací řízení. I v tomto případě žaloby postrádají esenciální náležitosti předepsané zákonem (viz § 232 odst. 1 o. s. ř.). Soudu prvního stupně je z úřední činnosti rovněž známo, že usnesení s výzvou k odstranění vad různých podání povinného (a dalších členů jeho rodiny) se vždy míjejí účinkem a pouze utvrzují povinného v jeho procesním obstrukčním postupu. Povinnému nemůže být nejasné, jaké náležitosti musí jeho podání obsahovat. Soud prvního stupně proto povinného nevyzval k odstranění vad žaloby pro zmatečnost a žaloby na obnovu řízení, resp. ho nevedl k doplnění těchto žalob (§ 43 odst. 1 o. s. ř.), a obě tyto žaloby podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2023 sp. zn. I. ÚS 2906/23, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 9. 2023 sp. zn. 4 Cmo 159/2023 a usnesení téhož soudu ze dne 14. 9. 2023 sp. zn. 5 Co 176/2023). Nadto, žaloba pro zmatečnost je proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost nepřípustná (§ 230 odst. 3 o. s. ř.), uzavřel soud prvního stupně.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal povinný odvolání. Navrhl zrušit odvoláním napadené usnesení a přikázání věci k dalšímu řízení jiným soudům prvního a druhého stupně, nebo zjistit a prohlásit jeho nicotnost (paakt), protože nejen všechna předchozí podání byla a jsou objektivně důvodná i včasná a objektivně neměla a nemají nedostatek, pro který nelze pokračovat v řízení před konečně objektivně nepodjatými a nestrannými soudy/soudci I. a II. stupně v konečně spravedlivém procesu a tím, že předmětné žaloby jsou projednatelné. Namítli podjatost samotné samosoudkyně JUDr. Martiny Borovcové a i „všech soudců i nesoudců zdejšího krajského, vrchního i okresního soudu“ s návrhem na jejich neprodlené vyloučení a předložení věci k rozhodnutí podle § 12 odst. 1 o. s. ř. (delegace nutná). Akcentoval, že nejde o sudičství, ale o „nápravu zločinů“.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání povinného není důvodné.

5. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda ve věci nerozhodoval v řízení před soudem prvního stupně vyloučený soudce s ohledem na uplatněnou námitku podjatosti a shodně tak se zabýval tím, zda sám není z projednání a rozhodnutí této věci vyloučen.

6. Povinný v odvolání namítá podjatost samosoudkyně JUDr. Martiny Borovcové, všech soudců a nesoudců soudu krajského, vrchního i okresního a domáhá se delegace nutné dle § 12 odst. 1 o. s. ř. a přidělení této věci k řádnému projednání jiným soudům prvního i druhého stupně.

7. Z obsahu spisu a úřední činnosti je odvolacímu soudu známo, že povinní uplatňují obecné námitky podjatosti soudců opakovaně a zneužívají tento procesní institut k procesním obstrukcím. Jako k procesnímu úkonu zneužívající povahy dle § 2, § 6 věta druhá o. s. ř., proto k němu jako procesně nepřípustnému procesnímu úkonu nebylo přihlédnuto (§ 41a odst. 3 o. s. ř.). Odvolací soud odkazuje, pokud jde o procesní postup při zneužívání námitek podjatosti účastníkem, na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 29 NSCR 104/2017, přičemž ústavní konformita tohoto postupu byla shledána usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 3209/18.

8. Odvolací soud tedy uzavírá, že samosoudkyně soudu prvního stupně JUDr. Martina Borovcová není vyloučena z projednání a rozhodnutí této věci a vyloučeni z projednání a rozhodnutí této věci nejsou ani soudci odvolacího senátu.

9. Pokud se povinný domáhá delegace nutné, tak dle komentářové literatury (k tomu obdobně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 - 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 71 s.) okolnost, že soudci jsou vyloučeni, musí být zjištěna postupem dle § 14 až § 16b o. s. ř. a nejde o předběžnou otázku vlastního řízení o delegaci nutné. O přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. se rozhoduje teprve tehdy, je-li nadřízeným soudem pravomocně rozhodnuto, že soudci příslušného soudu jsou z projednávání a rozhodování věci vyloučeni, a příslušný soud proto nemůže jednat (k tomu obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 1980, sp. zn. Ncdf 132/79). Předpoklady pro rozhodování o delegaci nutné tak nebyly vůbec naplněny.

10. Odvolací soud je zajedno se soudem prvního stupně v tom, že žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost podaná povinným zákonné náležitosti nesplňují. Speciální náležitosti žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost jsou upraveny v § 232 odst. 1 o. s. ř. a obecné náležitosti podání účastníka jsou upraveny v § 42 odst. 4 o. s. ř., přičemž podání povinného označené jako žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost zákonem předepsané náležitosti neobsahuje. Povinný dokonce vůbec nerozlišuje ani mezi těmito dvěma mimořádnými opravnými prostředky, přičemž přípustnost každého z těchto mimořádných opravných prostředků je stanovena zákonem rozdílně, což musí respektovat i podatel z hlediska vylíčení rozhodných skutečností a označení důkazů k prokázání důvodnosti té které žaloby. Nic takového však předmětné podání neobsahuje. Shrnuto, žalobní návrhy mají takové vady, že o nich nelze vést řízení. K nutnosti poskytnout v případě této konkrétní (několikáté v pořadí) žaloby pro zmatečnost a žaloby na obnovu řízení, poučení podle § 43 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud uvádí, že z obsahu spisu a ze skutečností jemu známých z rozhodovací činnosti je zřejmé, že povinný a další členové jeho rodiny (dále jen „povinní“) reagují na jakékoli rozhodnutí žalobou pro zmatečnost a žalobou na obnovu řízení, tyto mimořádné opravné prostředky jsou podávány prakticky „automaticky“ proti každému rozhodnutí soudu. Všechna tato podání jsou zcela nedostatečná, ze zákonných náležitostí je u nich splněno jen označení rozhodnutí, proti kterému směřují. Povinní byli opakovaně poučováni, jak mají nedostatky žalob odstranit a že neučiní-li tak, bude její podání odmítnuto. Odvolacímu soudu je rovněž z úřední činnosti známo, že podobný (obstrukční) procesní postup (podávání všech existujících řádných i mimořádných opravných prostředků proti všem rozhodnutím) povinní volí i ve všech dalších řízeních, jichž se účastní, přičemž i v nich byli mnohokrát poučeni o tom, jaké náležitosti musí žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost, splňovat, aby byla projednatelná. Z uvedeného je podle odvolacího soudu možno uzavřít, že povinným, resp. v daném případě povinnému je a musí být dobře známo, jaké náležitosti má jeho podání obsahovat a i ve světle závěrů usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2024, č. j. IV. ÚS 1280/24, je odvolací soud přesvědčen, že poučení o nutnosti odstranit vady žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost proti předmětnému usnesení Vrchního soudu v Praze nebylo nutné a soud prvního stupně postupoval správně, že i bez jeho poskytnutí, tyto žaloby odmítl.

11. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

12. Výrok o nákladech odvolacího řízení vzhledem k ustanovení § 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, odpadá, neboť o nákladech řízení přísluší rozhodnout soudnímu exekutorovi.

13. Pro úplnost odvolací soud poukazuje na závěr ohledně dlouhodobého zneužívání práva na soudní ochranu ze strany povinných podáváním neurčitých, případně nedůvodných žalob, jakož i opravných prostředků, včetně mimořádných opravných prostředků, stran stejných povinných, formulovaný Nejvyšším soudem coby soudem dovolacím v rozhodnutí o dovolání Nejvyšší soud v usnesení ze dne 5. 2. 2025 sp. zn. 21 Cdo 85/2025 uvedl, že „Nejvyššímu soudu je známo, že dovolatelé dlouhodobě zneužívají svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podávají velké množství procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně opravných prostředků mimořádných. Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníka lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, a ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 3921/17). K obdobným závěrům dospěl i Nejvyšší soud, k tomu srov. například usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, a konkrétně ve vztahu k dovolatelům např. usnesení ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 33 Cdo 2979/2024, usnesení ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. 20 Cdo 2935/2024, usnesení ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2615/2024, usnesení ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2294/2024, nebo usnesení ze dne 29. 1. 2024, sp. zn. 24 Cdo 138/2024.“