o neplatnost usnesení členské schůze ze dne 20. 2. 2019, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2022, č. j. 77 Cm 88/2019-39

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 24. 5. 2019 se navrhovatelka vůči [Anonymizováno] (dále jen „družstvo“), domáhala, aby soud rozhodl, že neplatné je usnesení členské schůze ze dne 20. 2. 2019, kterým bylo rozhodnuto o užívání zahrádek.

2. Navrhovatelka uvedla, že je členkou družstva, na niž členský podíl přešel jako dědictví po jejím otci [adresa], zemřelém [Anonymizováno] (dále jen „zůstavitel“). Navrhovatelka se o proběhlé členské schůzi dozvěděla dne 25. 2. 2019 telefonicky od podnájemníka členky družstva [Anonymizováno]. Zápis z členské schůze jí byl doručena až 7. 4. 2019. Navrhovatelka namítala, že pozvánka na členskou schůzi byla rozeslána až 6. 2. 2019, pročež nebyla dodržena 15denní lhůta, a pozvánka nebyla zveřejněna na internetových stránkách družstva ani na informační desce. Navíc pozvánka nebyla doručena ani zůstaviteli, ani jeho dědičkám, přestože byly známy předsedovi družstva a avizovaly mu, že vykonávají správu pozůstalosti. Sporný bod programu, tj. přerozdělení zahrádek, nebyl uveden v pozvánce a byl do pořadu jednání doplněn až na schůzi samotné, přestože se schůze neúčastnili všichni členové družstva. Cílem bylo připravit právní nástupce zůstavitele o možnost užívání vymezené části společné zahrádky. Zůstavitel se svou zemřelou manželkou totiž dne 1. 1. 2006 uzavřeli s družstvem smlouvu o nájmu části pozemku - zahrady na parcele č. [Anonymizováno] v kat. území [adresa]. Tím byli oprávněni užívat část parcely vymezenou na situačním plánku o rozloze 100 m2 (dále jen „zahrada“). Smlouva byla uzavřena na dobu, po kterou trvá nájemní vztah k uvedené parcele mezi družstvem a Městskou částí Praha 12 jako pronajímatelem. Tento nájemní vztah trvá dosud. V nájemní smlouvě mezi zůstavitelem a družstvem bylo uvedeno, že se vztahuje i na případné právní nástupce účastníků, nebo případné dědice nájemce. Napadeným usnesením družstvo toto ustanovení porušilo a dalo zahrádku do užívání jinému členu družstva. Podle navrhovatelky je tak napadené usnesení v rozporu se zákonem, stanovami i dobrými mravy. Navíc je v zápisu uveden chybně jednomyslný výsledek hlasování, neboť členka družstva [Anonymizováno] hlasovala proti.

3. Družstvo ve svém vyjádření uvedlo, že navrhovatelka se stala členkou družstva nabytím právní moci usnesení o schválení dohody dědiců o vypořádání pozůstalosti, tj. k 19. 3. 2019. Ovšem dne 4. 7. 2019 převedla navrhovatelka svůj členský podíl na [tituly před jménem] (dále jen „nabyvatel podílu“); dohoda byla družstvu předložena 21. 8. 2019. Zůstavitel nezanechal pořízení pro případ smrti a možných dědiců podílu bylo více (ještě sestra navrhovatelky). Dohoda o správě podílu přitom mezi nimi neexistovala. Správce pozůstalosti soudem jmenován nebyl. I kdyby jmenován byl, nemá správce podílu právo účastnit se členské schůze a hlasovat na ní. Podle družstva měla smlouva o nájmu části zahrady povahu smlouvy podnájemní a podnájem zanikl zánikem členství podnájemce v družstvu, tedy jeho smrtí. Ustanovení podnájemní smlouvy o tom, že se smlouva vztahuje i na právní nástupce účastníků, je tedy nutně neplatné. V této souvislosti poukázal na § 574 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., podle kterého je neplatná dohoda, kterou se někdo vzdává práv, která mohou v budoucnu teprve vzniknout. Družstvo je podle nájemní smlouvy s městskou částí oprávněno užívat pozemek k zahrádkaření, a to samo. Je tedy třeba řešit otázku, zda bylo družstvo vůbec oprávněno dát zahrádku do podnájmu, byť i svému členovi. V době, kdy se konala předmětná členská schůze, nebyla navrhovatelka členem družstva. I kdyby se schůze jako člen účastnila, neměla by její účast vliv na napadené usnesení, neboť bylo přijato jednomyslně všemi pěti členy družstva. I kdyby soud dospěl k závěru, že napadené usnesení je v rozporu se zákonem, neměl by podle § 260 o. z. vyslovovat jeho neplatnost, neboť jím členská schůze jen stanovila, kteří konkrétní členové se budou fakticky o zahrádku starat a ponesou náklady s tím spojené. Takové rozhodnutí nemá závažné právní důsledky pro třetí osoby, družstvo ani navrhovatelku, která už není členkou družstva.

4. Soud prvního stupně napadeným usnesením návrh zamítl (výrok I.) a družstvu přiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.).

5. Soud prvního stupně zjistil, že emailem ze dne 1. 1. 2019 kontaktovaly dědičky po zůstaviteli, tj. navrhovatelka a [Anonymizováno], předsedkyni družstva ohledně zpřístupnění bytu s tím, že v bytě nebydlí od 1. 1. 2019 žádný podnájemník a jako správkyně dědictví žádají o vyhotovení a doručení nového evidenčního listu. Družstevní podíl spojeným s nájmem bytu č. 4 a garáže nabyla navrhovatelka; nabytí potvrdil notář Mgr. Erik Mrzena dne 29. 3. 2019 pod č. j. 13 D 812/2018-80. Dne 14. 5. 2019 uzavřeli účastníci smlouvu o nájmu družstevního bytu. Dohodou o převodu členského podílu ze dne 4. 7. 2019 převedla navrhovatelka členský podíl na nabyvatele, finanční vypořádání bylo dohodnuto zvlášť. Družstvu byla dohoda předložena 21. 8. 2019. Dne 4. 7. 2019 uzavřeli navrhovatelka a nabyvatel podílu smlouvu o úschově, podle které byla pro nabyvatele podílu uschována částka 99 000 Kč s účinností do 30. 12. 2020 s tím, že ke zděděnému družstevnímu podílu náleželo také právo nájmu zahrady, které družstvo odmítá uznat, převedlo je usnesením členské schůze na jiného člena a navrhovatelka se domáhá u soudu vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze. Družstvo uzavřelo dne 1. 1. 2006 se zůstavitelem a jeho manželkou smlouvu o nájmu zahrady na dobu trvání nájemní smlouvy mezi družstvem a Městskou částí Praha 12. Podle čl. 4.2 se smlouva vztahuje i na případné právní nástupce nájemce nebo jeho dědice. Dne 1. 3. 2019 obdržela navrhovatelka mail od [Anonymizováno], ve kterém se uvádí, že jmenovaná obdržela dne 6. 2. 2019 mailem pozvánku na členskou schůzi dne 20. 2. 2019. Podle zápisu se dne 20. 2. 2019 konala členská schůze družstva, na které byli přítomni 4 z 6 členů. Přímo na schůzi byl se souhlasem všech přítomných členů do programu schůze doplněn bod „rozhodnutí o užívání zahrádek“. Po diskusi bylo navrženo, aby současné rozdělení pozemku na 4 zahrádky a plochu se sušákem bylo zachováno a zahrádky byly přiděleny konkrétním družstevníkům do užívání, přičemž tito družstevníci se budou podílet na nákladech spojených s pronájmem pozemku. Zahrádka č. 1 byla přidělena bytu č. 1, zahrádka č. 2 bytu č. 3, zahrádka č. 3 bytu č. 2 a zahrádka č. 4 bytu č. 5. Návrh byl schválen všemi přítomnými členy. Stanovy družstva byly sepsány notářským zápisem ze dne 25. 2. 2015. Podle stanov přechází po smrti člena družstva, nejde-li o společný nájem manželů, členství v družstvu a nájem družstevního bytu na toho dědice, kterému připadl družstevní podíl včetně všech práv a povinností s tím spojených.

6. Po právní stránce soud prvního stupně konstatoval, že návrh byl podán včas ve tříměsíční lhůtě počítané ode dne, kdy se navrhovatelka dozvěděla o napadeném usnesení členské schůze. Ke dni rozhodnutí soudu však navrhovatelka již není členkou družstva, nesvědčí jí tedy aktivní legitimace podle § 663 odst. 1 z. o. k. a je proto podle § 258 o. z. povinna prokázat zájem hodný právní ochrany. Tento zájem navrhovatelka odvozuje z toho, že jí vznikla majetková újma ve výši 99 000 Kč, které by jí náležely na základě smlouvy o úschově. Soud prvního stupně dovodil, že v době konání členské schůze nebylo ze strany družstva možné dovodit, která z dědiček po zůstaviteli se stane členkou družstva. Navrhovatelka mohla nabytí členských práv prokázat až na základě notářského potvrzení ze dne 29. 3. 2019, tedy až po dni konání členské schůze. Ke dni konání členské schůze tedy nebyla členkou účastníka. Argumentace navrhovatelky, že družstvo vědělo, kdo jsou dědici, je podle soudu prvního stupně lichá. Soud prvního stupně dále konstatoval, že ve smlouvě o převodu členského podílu na nabyvatele není uveden převod podnájmu k zahrádce. Právo užívání zahrádky je citováno pouze ve smlouvě o úschově, přičemž strany smlouvy toto právo ocenily na 99 000 Kč. Zájem navrhovatelky na vyslovení neplatnosti napadeného usnesení je tak výlučně majetkový, přičemž ve vztahu k obvyklým cenám podílů v bytovém družstvu je vzniklá újma marginální. Vyslovení neplatnosti napadeného usnesení nemůže mít dopad do právních poměrů navrhovatelky založených jejím vztahem k družstvu, nýbrž pouze do vztahu mezi navrhovatelkou a nabyvatelem podílu. Jde tedy podle soudu prvního stupně o zásah do majetkové sféry v minimální částce, jež nedosahuje takové intenzity, aby mu bylo možno poskytnout ochranu v podobě zásahu do rozhodnutí družstva o způsobu užívání jemu pronajatého pozemku. Takový zásah do autonomie rozhodování družstva považoval soud prvního stupně za zjevně nepřiměřený, pročež navrhovatelce nesvědčí zájem hodný právní ochrany.

7. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka odvolání, podle kterého správa pozůstalosti předpokládá nejen plnění povinností, ale také právo konat. Navrhovatelka byla v rámci správy pozůstalosti oprávněna právně jednat vůči družstvu i před uzavřením dědické dohody. Navíc si družstvo vybíralo, ke kterým právním jednáním je pro ně navrhovatelka partnerem a ke kterým nikoli. Například s ní komunikovalo ve věci odečtů energií. Navrhovatelka odkázala na judikaturu, podle níž, není-li povolán správce pozůstalosti nebo vykonavatel závěti, spravují pozůstalost dědic nebo všichni dědici, kteří vykonávají prostou správu pozůstalosti. Její podstatou je činit vše, co je nutné k zachování spravovaného majetku. Správce má uplatňovat všechna práva týkající se spravovaného majetku, řádně s ním hospodařit, a bez souhlasu beneficienta nesmí změnit účel spravovaného majetku. Rovněž mylný je podle navrhovatelky výklad pojmu „zájem hodný právní ochrany“. Kromě majetkového zájmu, který považoval soud prvního stupně za marginální, považuje navrhovatelka za hodný ochrany i zájem morální, přičemž jednání družstva, které zemřelého zůstavitele zbavilo práva užívat zahrádku, aniž o konání členské schůze informovalo jeho dědice, morální není. Napadené usnesení členské schůze trpělo vadami spočívajícími v tom, že členská schůze nebyla včas svolána, pozvánka neobsahovala zákonem stanovené náležitosti, navrhovaný program schůze byl doplněn o další body, přestože nebyli přítomni všichni členové družstva, s hlasováním členů na schůzi bylo manipulováno. Pokud soud prvního stupně byl toho názoru, že navrhovatelka nebyla aktivně legitimována, měl řízení zastavit a neprovádět věcný přezkum. Navrhovatelka navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Družstvo ve svém vyjádření upozornilo na to, že zůstavitel nepovolal správce pozůstalosti. Protože možných dědiců bylo více, měli se dohodnout na správě pozůstalosti. Taková dohoda však neexistovala, neboť obě sestry nejprve tvrdily, že pozůstalost spravují společně, následně navrhovatelka družstvu sdělila, že družstevní podíl bude spravovat paní [Anonymizováno] a pak opět, že pozůstalost spravují obě. Čl. 5 odst. 2 stanov družstva vylučují spoluvlastnictví podílu. Pokud se dědičky na správě pozůstalosti nedohodly, měl správce pozůstalosti jmenovat soud, což se nestalo. Navrhovatelce podle družstva nikdy nesvědčilo právo užívat zahrádku, které by souviselo s členstvím v družstvu. Smlouva mezi zůstavitelem a družstvem o užívání zahrádky měla charakter smlouvy podnájemní, která zanikla smrtí podnájemce. Ani v dokumentech týkajících se převodu členského podílu v družstvu na nabyvatele se právo užívat zahrádku neuvádí. Navrhovatelka se tak pokusila zpeněžit neexistující právo. Za situace, kdy navrhovatelka není aktivně věcně legitimována, je dokazování vad sporného usnesení členské schůze nadbytečné. Družstvo navrhlo napadené usnesení potvrdit jako věcně správné.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Ve věci rozhodl podle § 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř. bez jednání, neboť napadené usnesení trpí nedostatkem důvodů.

10. Protože sporné usnesení členské schůze bylo přijato v roce 2019, je pro projednávanou věc rozhodné znění zákona č. 90/2012 Sb. , o obchodních korporacích, před novelami č. 33/2020 Sb. a 163/2020 Sb. (dále jen „z. o. k.“). Ve věcech neupravených uvedeným zákonem se použije občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“).

11. Podle § 663 z. o. k. každý člen družstva, člen představenstva nebo kontrolní komise nebo likvidátor se mohou dovolávat neplatnosti usnesení členské schůze podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami (odstavec 1 věta první). Důvodem neplatnosti usnesení členské schůze je i jeho rozpor s dobrými mravy (odstavec 5).

12. Podle § 258 z. o. k. každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku.

13. Podle § 260 o. z. Soud neplatnost rozhodnutí nevysloví, došlo-li k porušení zákona nebo stanov, aniž to mělo závažné právní následky, a je-li v zájmu spolku hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit (odstavec 1). Soud neplatnost rozhodnutí nevysloví ani tehdy, bylo-li by tím podstatně zasaženo do práva třetí osoby nabytého v dobré víře (odstavec 2).

14. Odvolací soud předně zastává názor, že shora citované ustanovení § 663 odst. 1 věty první z. o. k. je ve vymezení osob aktivně legitimovaných k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva speciální vůči § 258 o. z. Jinak řečeno, právo podat návrh na vyslovení neplatnosti mají jen osoby uvedené v § 663 odst. 1 větě první z. o. k., tj. členové družstva, představenstva a kontrolní komise a likvidátor. Navrhovatel musí být v uvedeném postavení v době podání návrhu.

15. Ztratí-li navrhovatel postavení, které jej opravňuje k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, ztratí obvykle i aktivní legitimaci. V případě převodu nebo přechodu členského podílu přechází na nabyvatele podílu i právo podat návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze. Toto pravidlo však neplatí bezvýjimečně. Jestliže má navrhovatel i po ztrátě členství v družstvu nadále právní zájem na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, zůstává mu aktivní legitimace zachována (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 11/2002, uveřejněné pod R 55/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z novější judikatury pak usnesení téhož soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2093/2013, a Cileček, F. in: Štenglová a kol.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck 2020, k § 663 marg. č. 12).

16. V projednávané věci přešel členský podíl navrhovatelky na nabyvatele, který by tak mohl převzít i roli navrhovatele v projednávané věci. Z důkazů provedených soudem prvního stupně se však podává, že nabyvatel podílu (zatím) nemá na vstupu do řízení namísto navrhovatelky zájem. Dohodli se totiž tak, že v případě úspěchu navrhovatelky v tomto řízení jí bude na kupní cenu za podíl doplaceno dalších 99 000 Kč, které byly za tím účelem dány do úschovy. Z uvedeného také plyne, že navrhovatelka má právní zájem na výsledku řízení v projednávané věci, neboť v případě úspěchu jí bude uvedená částka vyplacena.

17. Odvolací soud je na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že částka 99 000 Kč není (ani s ohledem na zvýšenou inflaci v poslední době) částkou do té míry zanedbatelnou, aby z její výše bylo možné dovodit nedostatek právního zájmu navrhovatelky na vyslovení neplatnosti napadeného usnesení členské schůze. Odvozovat naplnění podmínky právního zájmu od porovnání uvedené částky s hodnotou členského podílu samotného nepovažuje odvolací soud za vhodné.

18. Z uvedeného pak plyne závěr, že navrhovatelka převodem členského podílu nepozbyla aktivní legitimaci k podání návrhu v projednávané věci.

19. Odvolacímu soudu potom uniká smysl argumentace soudu prvního stupně v odstavci 10 odůvodnění napadeného usnesení. Samotná skutečnost, že člen družstva zemřel a probíhá dědické řízení, ještě neznamená, že neexistuje nikdo, kdo by mohl uplatňovat práva spojená s takovým členským podílem.

20. Podle § 1677 o. z., povolal-li zůstavitel správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti, spravuje pozůstalost až do potvrzení nabytí dědictví správce pozůstalosti, jinak vykonavatel závěti. Nepovolal-li zůstavitel žádného z nich, spravuje pozůstalost dědic; je-li dědiců více a neujednají-li si nic jiného, spravují pozůstalost všichni dědicové (odstavec 1). Je-li pro to vážný důvod, nařídí soud jiné opatření (odstavec 2). Podle § 1678 odst. 1 o. z. kdo spravuje pozůstalost, vykonává její prostou správu.

21. Podle § 1405 o. z. kdo vykonává prostou správu cizího majetku, činí vše, co je nutné k jeho zachování. Podle § 1406 o. z. správce uplatňuje při prosté správě všechna práva týkající se spravovaného majetku a řádně s ním hospodaří. Správce nesmí bez souhlasu beneficienta změnit účel spravovaného majetku.

22. Podle § 1428 o. z. několik správců pověřených společnou správou rozhoduje a jedná většinou hlasů, ledaže smlouva určí nebo zákon stanoví jinak. Má se za to, že každý ze společných správců má jeden hlas.

23. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 24 Cdo 221/2022, „z uvedených zákonných ustanovení je především zcela zřejmé, že správa pozůstalosti neznamená jen výkon správy prostřednictvím správce pozůstalosti, ať již povolaného samotným zůstavitelem za jeho života, nebo rozhodnutím soudu během řízení o pozůstalosti, popř. vykonavatelem závěti, ale že pozůstalost mohou spravovat i dědici. Z ustanovení § 157 z. ř. s. pak lze dovodit, že dědici provádí správu pozůstalosti bez toho, aby o tom soud rozhodl. Argumentem je právě to, že zákonodárce vydání usnesení s rozhodnutím soudu předpokládá jen tehdy, vzniknou-li pochybnosti, že dědici nejsou schopni pozůstalost řádně spravovat, a v tomto případě jmenuje správce pozůstalosti.“

24. Po smrti zůstavitele tedy přešla správa pozůstalosti po něm, nebylo-li pořízení pro případ smrti a nebyl-li soudem ustanoven správce pozůstalosti, na jeho dědičky, tj. na navrhovatelku a její sestru. Má-li správce uplatňovat všechna práva týkající se zůstavitelova majetku, spadají mezi tato práva nepochybně i práva člena družstva, včetně práva účasti a hlasování na členské schůzi. Jestliže je dědiců (správců pozůstalosti) více, řeší tuto situaci § 1428 a násl. o. z. Jinak řečeno, neskončení dědického řízení nebránilo navrhovatelce a její sestře jako správkyním pozůstalosti v účasti a hlasování na členské schůzi. Jestliže poté členský podíl připadl navrhovatelce, přešla na ni s tímto podílem i aktivní legitimace k podání návrhu na vyslovení neplatnosti členské schůze, jak již bylo vysvětleno shora.

25. Nejasná je v napadeném usnesení i poznámka soudu prvního stupně v odstavci 11 odůvodnění, podle které je ve smlouvě o převodu podílu na nabyvatele uveden jako předmět převodu jen družstevní podíl s právem nájmu bytu č. 4 a garáže. Není zřejmé, co z toho chtěl soud prvního stupně dovodit. Pro projednávanou věc, konkrétně pro závěr o právním zájmu navrhovatelky na vyslovení neplatnosti sporného usnesení členské schůze, je podstatná otázka, zda uvedenou smlouvou o převodu členského podílu měly její strany v úmyslu převést na nabyvatele podílu i právo užívat zahrádku. Pokud by tomu tak nebylo, neměla by totiž navrhovatelka právo na úhradu uvedených 99 000 Kč. Takový závěr však nelze učinit, aniž by uvedená smlouva byla vyložena podle § 555 a násl. o. z. Výkladu totiž podléhá každé právní jednání, přestože se navenek může jevit jako jasné (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný pod R 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

26. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil, neboť trpí nedostatkem důvodů, a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

27. V dalším řízení soud prvního stupně vyloží smlouvu o převodu podílu na nabyvatele a výkladem podle § 555 a násl. o. z. zjistí, zda strany smlouvy měly v úmyslu podíl převést i s právem užívat zahrádku. V kladném případě posoudí, zda je sporné usnesení členské schůze platné; přitom se vyjádří i k otázce, zda právo užívat zahrádku podle nájemní (resp. podnájemní) smlouvy mezi družstvem a zůstavitelem a jeho manželkou z 1. 1. 2006 přešlo na navrhovatelku. Nepřehlédne k tomu zvláštní přechodné ustanovení § 3074 odst. 1 o. z.

28. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je pro soud prvního stupně závazný (§ 226 odst. 1 o. s. ř.). O nákladech řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).