o jmenování hmotněprávního opatrovníka, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. září 2023 č. j. 65 Cm 142/2023-21,

1. Soud prvního stupně v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že „Návrh, aby soud jmenoval společnosti [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B], hmotněprávního opatrovníka, a to [Jméno advokátky B], nar. [Datum narození advokátky B], eventuálně jiného opatrovníka vybraného ze seznamu insolvenčních správců, se zamítá.“ (výrok I.), že „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.“ (výrok II.) a že „Navrhovatel je povinen zaplatit České republice, na účet Městského soudu v Praze, náhradu nákladů řízení státu ve výši, jež bude stanovena samostatným usnesením, do tří dnů od právní moci daného samostatného usnesení.“ (výrok III.).

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně následovně: „Navrhovatel návrhem podaným dne 9. 5. 2023 požadoval, aby soud jmenoval účastnici 1. [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B] (dále jen „Společnost“), hmotněprávního opatrovníka podle § 165 odst. 1 a § 486 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Svůj návrh odůvodnil tím, že je společníkem Společnosti s 50% podílem. Jednatel Společnosti [tituly před jménem] dne 5. 11. 2013 zemřel a více jak 10 let neexistuje osoba oprávněná za Společnost jednat, spravovat její záležitosti a hájit její práva. Do funkce opatrovníka navrhl účastnici 2. [Jméno advokátky B], ta na výzvu soudu, ať sdělí, zda s ustanovením do funkce hmotněprávního opatrovníka Společnosti souhlasí, nijak nereagovala.“

3. Soudu prvního stupně bylo z obchodního rejstříku a z rejstříkového spisu Společnosti sp. zn. C 35393, které vede jako soud rejstříkový, známo, že Společnost má dva společníky, navrhovatele s podílem 50 % a [tituly před jménem], nar. [Anonymizováno], s podílem 50 %. Jednatel Společnosti [tituly před jménem], nar. [Anonymizováno], dne [Anonymizováno] zemřel a od té doby nebyl do obchodního rejstříku zapsán nový jednatel Společnosti. Dále mu bylo známo z jeho vlastní činnosti, že je u Městského soudu v Praze vedeno řízení o zrušení Společnosti s likvidací pod sp. zn. 81 Cm 67/2015 a řízení o jmenování chybějícího jednatele Společnosti pod sp. zn. 81 Cm 157/2015. Řízení o zrušení Společnosti s likvidací sp. zn. 81 Cm 67/2015 zahájil navrhovatel [Jméno navrhovatele] návrhem ze dne 24. 2. 2015 s odůvodněním, že valná hromada Společnosti konaná 22. 10. 2014 neschválila volbu nového jednatele, účetní závěrku za rok 2013 a návrh na změnu sídla Společnosti, přičemž o druhé společnici Haně Johnové tvrdil, že je nečinná a skrývá se v zahraničí, protože je vyšetřovaná Policií ČR, útvarem hospodářské kriminality. Řízení je v současnosti přerušeno do skončení řízení sp. zn. 81 Cm 157/2015 o jmenování chybějícího jednatele Společnosti soudem, které zahájila společnice [Anonymizováno] návrhem ze dne 1. 4. 2015, přičemž do této funkce navrhla sama sebe. K dnešnímu dni je uvedené řízení skončeno zamítavým rozhodnutím, které však dosud nenabylo právní moci. Dále bylo u zdejšího soudu vedeno řízení sp. zn. 73 Cm 103/2018 o žalobě Společnosti proti [Anonymizováno] o zaplacení peněžité částky (o náhradu majetkové újmy), přičemž šlo o společnickou žalobu, kterou za Společnost podal společník [Jméno navrhovatele]. Žaloba byla pravomocně zamítnuta. Dále bylo u zdejšího soudu vedeno řízení sp. zn. 80 Cm 17/2017, ve kterém se [Anonymizováno] domáhala vůči [Anonymizováno] určení, že je jediným společníkem Společnosti, neboť vyzvala obdarovaného [Anonymizováno] k vrácení daru podle § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, pro hrubé porušování dobrých mravů jmenovaným vůči ní a členům její rodiny. Žaloba byla pravomocně zamítnuta (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 14 Cmo 298/2019). Z uvedených skutečností soud prvního stupně dovodil, že mezi společníky Společnosti jsou nepřekonatelné rozpory ve smyslu § 93 písm. c) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“). Soud prvního stupně citoval ust. § 165 odst. 1 a § 486 odst. 1 o. z.

4. Podle soudu prvního stupně „Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že jmenování hmotněprávního opatrovníka společnosti s ručením omezeným je opatřením dočasné povahy a neslouží k řešení sporů mezi společníky, nýbrž je nástrojem ochrany zájmů dotčené obchodní společnosti, resp. veřejného zájmu. Nadto je řešením ultima ratio, ke kterému může soud přistoupit jen v krajních případech. Současně pak platí, že zahájené řízení o jmenování chybějícího jednatele či zahájené řízení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora brání rozhodnutí o jmenování hmotněprávního opatrovníka (viz odst. 40 a následující odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 27 Cdo 3438/2022, dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, či ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2022, sp. zn. 14 Cmo 75/2022). Soud v takovém případě může přerušit řízení do doby rozhodnutí v řízení o jmenování chybějícího jednatele či do doby rozhodnutí v řízení o zrušení společnosti, po kterých by s ohledem na výsledek těchto řízení mohl pokračovat v řízení o jmenování hmotněprávního opatrovníka. Řízení o jmenování hmotněprávního opatrovníka lze také spojit s řízením o jmenování jednatele (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 29 Cdo 396/2016). Takový postup však není pro nehospodárnost na místě tehdy, je-li od počátku zřejmé, že návrhu na jmenování hmotněprávního opatrovníka nelze vyhovět. Tak tomu je i v posuzované věci. Nelze přehlédnout, že Společnost má dva společníky, každý z nich má 50% podíl ve Společnosti. Ani jednomu z nich nic nebrání postupem podle § 183 z. o. k. svolat valnou hromadu, na které by mohl být zvolen nový jednatel. K tomu dosud nedošlo jen kvůli rozporům mezi společníky. Nejsou-li společníci společnosti s ručením omezeným schopni se na osobě jednatele dohodnout a pro absenci většinového podílu ve společnosti nastává při hlasování valných hromad patová situace, jde to k tíži společníků, svědčí to o jejich nepřekonatelných rozporech a nefunkčnosti společnosti. Takové společnosti nelze jmenovat hmotněprávního opatrovníka, neboť by to bylo neúčelné, zjevně zanikl původní společný úmysl společníků se ve společnosti sdružit a jmenováním hmotněprávního opatrovníka nelze řešit spory mezi společníky (tento institut slouží k řešení kupříkladu takových situací, jako je úmrtí či dlouhodobá zdravotní indispozice jediného jednatele a současně většinového společníka společnosti s historicky funkčními vztahy, kdy menšinový společník sám nemá dostatek hlasů k tomu, aby situaci vyřešil). Za situace, kdy se společníci nejsou schopni na valné hromadě ani mimo ni dohodnout na osobě jednatele ani dalších podstatných záležitostech spadajících do působnosti valné hromady, např. na schválení účetní závěrky, by se ze jmenování hmotněprávního opatrovníka coby opatření dočasné povahy stalo opatřením povahy trvalé, což se příčí účelu daného institutu, a současně by ani hmotněprávní opatrovník nebyl schopen řádně vykonávat svou funkci, protože by mu společníci nebyli schopni poskytnout součinnost v podobě usnesení valné hromady o záležitostech spadajících do její působnosti potřebných pro běžný chod společnosti. V posuzované věci nebyli společníci schopni jmenovat jednatele Společnosti po téměř 10 let, vedli a vedou vůči sobě řadu soudních řízení, v řízení sp. zn. 81 Cm 157/2015 dokonce proběhla neúspěšná mediace, což svědčí o nepřekonatelných rozporech mezi společníky. Kromě těchto rozporů jmenování jednatele valnou hromadou Společnosti nic nebrání. Za takové situace nejsou společníci Společnosti, tj. ani navrhovatel, k podání návrhu na jmenování hmotněprávního opatrovníka Společnosti aktivně věcně legitimováni, pročež soud návrh výrokem I. tohoto usnesení zamítl (srov. obdobné závěry, podle nichž spory mezi společníky nelze řešit ani návrhem na jmenování jednatele soudem, přijaté v usneseních Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 14 Cmo 266/2019, a ze dne 5. 10. 2022, sp. zn. 14 Cmo 211/2022). Výrokem II. tohoto usnesení soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Navrhovatel byl se svým návrhem neúspěšný a dalším účastníkům dosud žádné náklady řízení nevznikly. Jelikož odměna Společnosti ustanovené procesní opatrovnice a její hotové výdaje jsou náklady řízení, které platí stát (§ 140 odst. 2 o. s. ř.), uložil soud výrokem III. tohoto usnesení neúspěšnému navrhovateli povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení podle § 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s., když § 23 z. ř. s. dopadá jen na náklady řízení účastníků, nikoli státu. Jelikož ke dni vydání rozhodnutí ve věci samé není výše nákladů řízení státu ještě známa (opatrovnice dosud náklady řízení nevyčíslila), rozhodl soud v souladu s § 155 odst. 1 o. s. ř. o základu této náhrady s tím, že její výše bude stanovena samostatným usnesením.“

5. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel v zákonné lhůtě odvolání. Podle dovolatele společnost [právnická osoba]. nemá jednatele již více než 10let, přičemž s ohledem na toto, na neschopnost valné hromady zvolit jednatele a na nepřekonatelné rozpory mezi společníky podal navrhovatel již v roce 2015 návrh na zrušení společnosti s likvidací. Soud však toto řízení přerušil, protože druhý společník společnosti [právnická osoba], podala návrh na jmenování své osoby jednatelkou. Řízení o zrušení společnosti je tak stále přerušené, když soud čeká na jmenování jednatele soudem, k němuž doposud nedošlo. Odvolatel dále poukázal na rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 143/2021-130, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně a zamítnuta žaloba společnosti zastoupené navrhovatele jako společníkem proti [Anonymizováno] o zaplacená částky 499 467 Kč se zdůvodněním, že nejsou dány zákonné důvody, aby se společnost tímto způsobem domáhala vydání bezdůvodného obohacení. Je tak zřejmé, že společnost se vůči společnici nemůže za stávající situace domáhat svých práv, a hrozí uplynutí i objektivních promlčecích lhůt. Jmenování likvidátora by v případě zrušení společnosti dle odvolatele reálně připadalo v úvahu až cca za 2 roky. Jmenování opatrovníka nemá sloužit k řešení sporů mezi účastníky, nicméně veřejný zájem vyžaduje, aby do doby zrušení společnosti s likvidací existovala osoba, která bude vymáhat pohledávky za [Anonymizováno]. Odvolatel poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3438/2022, jenž mimo jiné uvádí, že jmenování opatrovníka je z povahy věci opatřením dočasné povahy a neslouží k řešení sporů mezi účastníky, leč je nástrojem ochrany zájmů dotčené obchodní společnosti, resp. veřejného zájmu. Přesně toho se navrhovatel domáhá. Odvolatel navrhl změnit usnesení soudu prvního stupně a společnosti jmenovat opatrovníka.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Podle § 165 odst. 1 o. z. nemá-li statutární orgán dostatečný počet členů potřebný k rozhodování, jmenuje na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, chybějící členy soud na dobu, než budou noví členové povoláni postupem určeným v zakladatelském právním jednání; jinak soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, kdykoli se o tom při své činnosti dozví. V daném případě odvolací soud z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 2024 č. j. 7 Cmo 57/2023-293 ve spojení s usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2022 č. j. 81 Cm 157/2015-265 zjistil, že usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na jmenování jednatele společnosti [právnická osoba]. bylo odvolacím soudem potvrzeno s tím, že „po právní moci tohoto usnesení bude pokračováno v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 81 Cm 67/2015“. Rozhodnutí zdejšího soudu ke dni tohoto rozhodnutí ještě není v právní moci. Z uvedeného tedy vyplývá, že předmětné společnosti nebyl soudem jmenován jednatel. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného u Městského soudu v Praze, oddílu C, vložky číslo 35393 vyplývá, že předmětná obchodní společnost nemá ode dne 4. 5. 2017 zapsánu žádnou osobu coby jednatele. Z hlediska ust. § 165 odst. 1 o. z. tedy nastala situace, že nebyl soudem společnosti jmenován „prozatímní“ jednatel, pročež je společnost již téměř 7 let bez jednatele, tedy bez jediného statutárního orgánu. Nemůže tak jednat jak vůči třetím osobám, tak ani vůči soudům a orgánům státní správy (ostatně i v tomto řízení musel být společnosti ustanoven procesní opatrovník). To je situace předvídaná právě ust. § 165 odst. 1 věta druhá o. z.

8. Se soudem prvního stupně lze do jisté míry souhlasit v tom, že je-li obchodní společnost - společnost s ručením omezeným v situaci nepřekonatelných rozporů mezi jejími společníky, což je v daném případě patrné i jen z dosud proběhnuvších resp. probíhajících soudních řízení, je namístě postup podle § 93 písm. c) z. o. k., tedy zrušení společnosti s likvidací. Takovéto řízení v daném případě ostatně již od roku 2015 probíhá (viz řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 81 Cm 67/2015), nicméně to bylo bohužel přerušeno a jeho pokračování má nastat až po právní moci výše citovaného usnesení odvolacího soudu ve věci 7 Cmo 57/2023. Délka tohoto řízení byla tedy značná a jeho pravomocné skončení nelze očekávat, s ohledem na průběh jiných dosavadních řízení mezi v záhlaví uvedenými účastníky, v řádu ani dnů, ani týdnů, ba ani několika málo měsíců. S ohledem na tyto skutečnosti nelze potřebu ustanovení opatrovníka vylučovat.

9. Podle § 486 odst. 2 o. z. „Opatrovníkem právnické osoby může soud jmenovat jen osobu, která splňuje podmínky stanovené pro způsobilost být členem statutárního orgánu. Přestane-li opatrovník tyto podmínky splňovat, oznámí to soudu bez zbytečného odkladu. Dozví-li se soud, že opatrovník uvedené podmínky nesplňuje, nahradí ho bez zbytečného odkladu novým opatrovníkem“. Podle § 487 o. z. „Pro práva a povinnosti opatrovníka právnické osoby platí obdobně ustanovení o právech a povinnostech člena statutárního orgánu. Působnost opatrovníka se přiměřeně řídí ustanoveními o působnosti statutárního orgánu. Soud opatrovníku uloží, aby s odbornou péčí usiloval o řádné obnovení činnosti statutárního orgánu právnické osoby; je-li toho třeba, soud působnost opatrovníka dále vymezí s přihlédnutím k působnosti dalších orgánů právnické osoby, popřípadě i k právům společníků.“ Z uvedeného vyplývá, že soud může dle konkrétní potřeby vymezit působnost opatrovníka. V daném případě se soud prvního stupně z uvedeného hlediska, resp. ani z hlediska uvedeného odvolatelem nezabýval tím, zda je skutečně dána potřeba řešení pohledávky či pohledávek předmětné společnosti [právnická osoba]. za její společnicí a bývalou jednatelkou Hanou Johnovou. Nezabýval se ani mírou plnění povinností společnosti vůči orgánům státní správy, resp. rejstříkového soudu. Opět tedy nelze vyloučit potřebnost opatrovníka, vzhledem k výše uvedenému, byť i jen k některým úkonům, resp. právním či jiným jednáním společnosti.

10. Navrhovatel v daném případě navrhl ustanovit opatrovnicí [Jméno advokátky B], nar. [Datum narození advokátky B], bytem [Adresa advokátky B], jejíž souhlas s ustanovením však nebyl doložen, a to ani přes výzvu soudu prvního stupně (na tuto nereagovala). Nebyl tak doložen její souhlas s ustanovením do funkce. Nicméně, vzhledem k ust. § 165 odst. 1 věta druhá o. z. - možnost zahájit řízení o ustanovení opatrovníka i bez návrhu, a ostatně též i vzhledem k návrhu navrhovatele - ustanovit eventuálně jiného opatrovníka než jím navrženou osobu, je na soudu, aby v případě nutnosti vybral odpovídající osobu a ustanovil ji opatrovníkem předmětné společnosti s ručením omezeným.

11. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm soud prvního stupně primárně zjistí všechny relevantní skutečnosti ohledně pohledávek společnosti jakož i plnění či neplnění jejích povinností vůči orgánům státu, resp. veřejné moci.