o návrhu na vydání předběžného opatření, o odvolání účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2023, č. j. 2 Nc 1271/2023-8

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 22. 3. 2023 se navrhovatel vůči [adresa], (dále jen „společenství“), domáhá, aby soud nařídil předběžné opatření uvedené ve výroku. Uvedl, že je vlastníkem jednotky č. [Anonymizováno] v domě spravovaném společenstvím a z toho důvodu také členem společenství. Na shromáždění dne 29. 11. 2022 bylo jednáno o schválení cenové nabídky na výměnu stoupaček teplé a studené vody, kanalizace a plynu včetně zednických prací. Shromáždění zvolilo nabídku společnosti [Anonymizováno]. (dále jen „zhotovitel“) a pověřilo předsedu k jednání se zhotovitelem o návrhu smlouvy o dílo, přičemž návrh měl být předložen vlastníkům k připomínkám a schválení. Podle návrhu smlouvy jsou předmětem díla také případné bourací a zednické práce nezbytné k zajištění přístupu k šachtě stoupacího potrubí, které jsou vedeny jako vícepráce v ceně 602 890 Kč + 15 % DPH. Dne 6. 3. 2023 se potom konalo další shromáždění, které smlouvu s uvedeným předmětem plnění schválilo. Navrhovatel hlasoval proti. Zápis ze shromáždění navrhovatel přes svou žádost neobdržel, namísto toho obdržel harmonogram prací, které měly být zahájeny 3. 4. 2023. Z toho usuzuje, že smlouva o dílo již byla uzavřena.

2. Navrhovatel uvádí, že podle prohlášení vlastníka jsou sice samotné stoupačky společnou částí domu, avšak bytové jádro je tvořeno nenosnými příčkami a společnou částí domu tak není. Původně měly všechny byty umakartová jádra, v nichž byl přístup ke stoupačkám zajištěn dvířky a navíc byl umakart rozebíratelný. Vlastníci řady bytů však jádra rekonstruovali a přístup ke stoupačkám si nechali zazdít. Podle navrhovatele nemůže společenství použít fond oprav k financování oprav těch částí domu, které tvoří součást bytových jednotek. Pokud někteří vlastníci neprozíravě zazdili přístup ke stoupačkám, měly by jít bourací a zednické práce spojené s jejich výměnou k tíži takových vlastníků. Navíc takové bourací práce jsou zásahem do vnitřních částí bytové jednotky a společenství je nesmí provádět bez souhlasu jednotlivých vlastníků. Náklady na tyto práce mají podle návrhu smlouvy o dílo činit 693 323,50 Kč (včetně DPH) a představují tak důležitou záležitost. S ohledem na to, že stavební práce měly být zahájeny již za 12 dní po podání návrhu, považoval navrhovatel za nezbytné, aby bylo zahájení prací zakázáno do rozhodnutí ve věcí samé.

3. Soud prvního stupně napadeným usnesením návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověl (výroky I. a II.) a navrhovateli uložil, aby do 30 dnů podal návrh na zahájení řízení ve věci samé (výrok III.). V odůvodnění uvedl, že navrhovatel osvědčil, že je členem SVJ a že z jeho tvrzení nevyplývá, že tvrzený nárok je zjevně nedůvodný. Stejně tak prokázal potřebu prozatímní úpravy vztahů mezi účastníky, neboť práce podle schválené smlouvy o dílo měly začít už 3. 4. 2023.

4. Proti výrokům I. a II. tohoto usnesení podalo společenství odvolání, ve kterém poukázalo na to, že stěna oddělující jednotku od šachty stoupaček je společnou částí domu, neboť tvoří obvodovou stěnu jednotky. I kdyby společnou částí nebyla, je přístup do šachty za účelem výměny vedení možný jen skrze onu příčku. Za účelem výměny stoupaček je vlastník jednotky povinen umožnit společenství do stoupačky přístup, čemuž odpovídá povinnost společenství nahradit škodu tím způsobenou. Takové náhrady se nejlépe dosáhne uvedením vybourané části stěny do původního stavu. Proto společenství ujednalo se zhotovitelem i toto uvedení do původního stavu tam, kde to bude potřeba. Práce s tím spojené jsou ve smlouvě uvedeny jako vícepráce a budou provedeny a hrazeny až podle skutečně provedeného rozsahu. Hodlá-li se tedy navrhovatel domáhat vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění o souhlasu se smlouvou o dílo, je tento návrh ze shora uvedených důvodů zjevně nedůvodný. I kdyby skutečně bylo napadené usnesení v rozporu se zákonem nebo stanovami, nemohlo by to navrhovateli způsobit závažné právní následky. Přinejmenším nikoli v poměru s následky, které hrozí společenství a všem vlastníkům v případě havárie technologicky zastaralého potrubí, nehledě na to, že zhotovitel již pořídil nezbytný materiál, který musí být vzhledem k zákazu provádění prací uložen a placeny náklady s tím spojené. Navrhovatel přitom nenapadá potřebu opravit stoupačky, spornou činí pouze úhradu nákladů na zajištění přístupu ke stoupačkám a uvedení jednotek po opravě do původního stavu. Předběžné opatření tedy navrhovatel považuje za zcela nepřiměřené. Proto navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se návrh na nařízení předběžného opatření zamítá.

5. Navrhovatel ve svém vyjádření zopakoval svou argumentaci o tom, že stěna oddělující stoupačky je součástí bytové jednotky, s tím, že v domě není žádná šachta. Prostor, kterým stoupačky prochází, má normální podlahu a strop a je součástí jednotky. Podle něj bylo napadené usnesení porušeno tím, že zhotovitel dne 20. 4. 2023 vyměnil 26 zavíracích ventilů na stoupačkách, přestože tyto ventily byly plně funkční. Doložil dále žalobu z 27. 4. 2023, kterou se domáhá vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění společenství z 6. 3. 2023 o schválení smlouvy o dílo. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Podle § 75c o. s. ř. předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením (odst. 1). Pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně (odstavec 4).

8. Podle § 76 odst. 2 o. s. ř. předběžným opatřením lze uložit povinnost někomu jinému než účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat.

9. Ústavní soud v usnesení ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 163/09, citoval svá předchozí rozhodnutí a uvedl, že „smyslem předběžného opatření je zatímní úprava poměrů účastníků (nikoli s konečnou platností), přičemž musí být poskytnuta ochrana jak tomu, kdo o vydání předběžného opatření žádá, tak v rámci ústavních pravidel i tomu, vůči komu předběžné opatření směřuje (čl. 90 Ústavy). Současně platí, že "ochrana toho, proti komu má navrhované předběžné opatření směřovat, však nemůže dosáhnout takové intenzity, aby prakticky znemožnila ochranu oprávněných zájmů druhé strany". Ústavní soud opětovně zdůrazňuje i důsledky toho, že v případě předběžného opatření se jedná o opatření s omezenou dobou trvání (§ 77 o. s. ř.), které může být k návrhu zrušeno (§ 77 odst. 2, věta první, o. s. ř.) a není jím ani prejudikován konečný výsledek sporu. Má-li být předběžné opatření nařízeno, musí být tím, kdo takový návrh činí, "prokázána" především potřeba zatímní úpravy právních poměrů účastníků, respektive obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen [§ 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř.]; tato potřeba nastává - obecně vzato - v těch případech, kde by nenařízením předběžného opatření vznikl prostor pro jednání, jež by vytvořilo nezvratný stav, resp. jež by vedlo k neodčinitelným následkům. Co do podmínky "prokázání" pak platí, že jde o více než osvědčení, tedy že o důvodech potřeby prozatímní úpravy musí navrhovatel soud přesvědčit, na druhé straně však zde nemá místo dokazování v procesním smyslu, pro které z povahy věci není prostor (viz kupříkladu absence jednání).“

10. Odvolací soud považuje za nesprávný závěr soudu prvního stupně o potřebě zatímně upravit poměry účastníků způsobem, který navrhl navrhovatel. Navrhovatel totiž nic nenamítá proti postupu přijetí sporného usnesení shromáždění, proti samotné výměně stoupaček, výběru zhotovitele, ani proti sjednané ceně, která za celé dílo činí 4 936 986 Kč bez DPH. Jeho námitky se soustředí pouze proti tomu, že podle smlouvy o dílo má společenství uhradit i cenu bouracích a zednických prací potřebných pro získání přístupu do stoupaček v bytových jádrech jednotek a pro uvedení těchto bytových jader do původního stavu. Cena těchto prací je určena rozpočtem ve výši 602 890 Kč bez DPH, s DPH potom 693 323,50 Kč. Při 140 jednotkách v domě to znamená riziko újmy ve výši 4 952,30 Kč na jednu jednotku. Naproti tomu stojí navržené a soudem prvního stupně nařízené předběžné opatření, které zastavilo celou připravenou stavební akci, což má závažné důsledky pro společenství i ostatní vlastníky. Jednak bude trvat snížený komfort užívání jednotek daný zastaralými rozvody a měřidly s rizikem jejich havárie, jednak společenství hrozí ze strany zhotovitele smluvní a zákonné sankce, přičemž s ohledem na současný růst cen je odložení prací na pozdější dobu spojeno s vyššími náklady. Z uvedeného tak plyne, že újma, která navrhovateli (a vlastníkům jednotek, kteří nemají vyzděná bytová jádra) hrozí v důsledku realizace přijatého rozhodnutí, je nepoměrně nižší než újma, která společenství a vlastníkům jednotek vznikne v důsledku nařízení předběžného opatření. Potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků tím způsobem, že se zakáže plnění smlouvy o dílo, tak v projednávané věci dána není.

11. Za pochybný pak odvolací soud považuje i závěr soudu prvního stupně, že navrhovatel osvědčil svůj nárok, který uplatňuje ve věci samé. Navrhovatel totiž osvědčil pouze, že je vlastníkem bytové jednotky v domě a tudíž členem společenství. Bez ohledu na to, zda příčka oddělující bytové jádro od stoupacího vedení je součástí jednotky nebo společnou částí domu, nelze odhlédnout od § 1183 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., podle kterého je společenství povinno nahradit škodu, která vznikla poškozením jednotky při provádění údržby či přestavby společných částí. Takovou škodou může podle odvolacího soudu být i poškození příčky před stoupačkami, nelze-li výměnu stoupaček provést bez zásahu do této příčky. Odvolací soud považuje za vhodné a rozumné, aby společenství takovou škodu nahradilo uvedením do předešlého stavu podle § 2951 odst. 1 o. z. Pro účely závěru o pravděpodobnosti úspěchu navrhovatele ve věci samé pak lze uzavřít, že společenství uzavřením smlouvy o provedení prací, které uvedou jednotky poškozené výměnou stoupaček do původního stavu, nepřekročilo svůj účel stanovený § 1194 odst. 1 o. z.

12. Odvolací soud uzavírá, že k nařízení navrženého předběžného opatření neshledal důvody. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl.

13. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci. Plně úspěšnému společenství přiznal náhradu účelně vynaložených nákladu, a sestávají z

a. zaplaceného soudního poplatku z odvolání 1 000 Kč,

b. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 2 úkonech právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis odvolání) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 6 200 Kč,

c. 2 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 600 Kč,

d. náhrady za 21 % DPH ve výši 1 428 Kč.