o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora, k odvolání likvidátora proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2025, č. j. 73 Cm 51/2019-90,

1. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně (dále též jen „soud“) v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že:

I. Soud přiznává [tituly před jménem] [jméno FO], [Anonymizováno], likvidátorovi spolku [právnická osoba] v likvidaci, IČO [IČO], náhradu hotových výdajů ve výši 10 315 Kč, která bude uhrazena z výtěžku likvidace.

II. Soud přiznává [tituly před jménem] [jméno FO], [Anonymizováno], likvidátorovi spolku [právnická osoba] v likvidaci, IČO [IČO], odměnu likvidátora ve výši 10 000 Kč, která bude do výše 5 785 Kč hrazena z výtěžku likvidace, a do výše 4 215 Kč vyplacena prostřednictvím účtárny Městského soudu v Praze po právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Likvidátor [tituly před jménem] [jméno FO], [Anonymizováno], je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze vedený u ČNB, č. ú. 19-2928021/0710, konst. symbol 1148, VS 7322005119, nespotřebovanou zálohu na náklady spojené s likvidací spolku [právnická osoba] v likvidaci, IČO [IČO], ve výši 6 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

2. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 15. 5. 2019, č. j. 73 Cm 51/2019-8, soud mimo jiné jmenoval [tituly před jménem] [jméno FO], coby osobu zapsanou v seznamu insolvenčních správců, likvidátorem spolku [právnická osoba] v likvidaci, IČO [IČO] (dále jen „spolek“). Podáním došlým soudu dne 12. 2. 2025 podal likvidátor návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů. Likvidátor předložil soudu daňový doklad vystavený na částku 2 178 Kč za zveřejnění oznámení v Obchodním věstníku, daňový doklad vystavený na částku 4 840 Kč za vedení účetnictví spolku v průběhu likvidace, daňový doklad vystavený společností [právnická osoba]., IČO [IČO], na částku 7 260 Kč za archivaci dokumentů spolku na období 10 let, a konečně příjmové doklady za správní poplatky (celková cena 1 845 Kč). Vzhledem k tomu, že likvidátor jmenovaný soudem v této věci likvidaci spolku ukončil a spolek byl ze spolkového rejstříku ke dni 20. 9. 2024 vymazán, vznikl mu nárok na přiznání odměny a náhradu nákladů, které v souvislosti s likvidací vznikly. Výtěžek likvidace Spolku činil částku ve výši 16 100 Kč. Následně soud citoval ustanovení § 195 o. z., § 5 odst. 1, § 6 odst. 1 a 3, § 7 a § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že základem pro výpočet odměny likvidátora je čistý majetkový zůstatek, který vyplyne z likvidace, tj. hodnota likvidační podstaty ponížená o náhradu hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace, rozhodoval soud v první řadě o náhradě hotových výdajů likvidátora. Při určení výše náhrady hotových výdajů vynaložených likvidátorem v souvislosti s likvidací spolku vyšel soud z předloženého vyúčtování, kdy přiměřeně obvyklou a účelně vynaloženou shledal položku ve výši 4 840 Kč (vedení účetnictví spolku v průběhu likvidace), položku ve výši 1 845 Kč (správní poplatky) a položku ve výši 2 178 Kč (dvojí zveřejnění oznámení o vstupu do likvidace). Paušální částku za administrativní výdaje v celkové výši 500 Kč soud nepřiznal, a to s ohledem na povinnost likvidátora doložit konkrétní výši hotových výdajů podle § 8 odst. 1 vyhlášky (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze, 14 Cmo 243/2019, ze dne 29. 8. 2019 a usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 14 Cmo 1/2019, ze dne 27. 2. 2019). Pokud jde o výdaj ve výši 7 260 Kč (archivace dokumentů Spolku na období 10 let), soud jej neshledal přiměřeně obvyklým a účelně vynaloženým, neboť jeho výše zjevně překračuje cenu, která je na trhu pro obdobnou službu obvyklá. Nahlédnutím do registru smluv (srov. např. smlouvu ID 21716701) a srovnáním ceníků několika komerčních spisoven (srov. např. www.archivace-dokumentu.cz/sluzby/cenik) soud totiž dospěl k závěru, že cenou přiměřeně obvyklou za archivaci dokumentů po zákonem stanovenou dobu je 1,00 Kč za 1 běžný metr (cca 12 šanonů) za den, tj. 3 650 Kč za desetileté archivační období. V případě likvidace, která nevedla ke zjištění žádného majetku společnosti, lze přitom důvodně předpokládat, že archivovaný materiál svým objemem nedosahuje celého 1 běžného metru (tj. cca 12 šanonů). Sám likvidátor nadto uvedl, že mu žádná dokumentace společnosti předána nebyla. Přestože je soudu známo, že komerční spisovna může podmínit poskytnutí své služby odběrem minimálně 1 běžného metru, je soudu z jeho rozhodovací činnosti rovněž známo, že likvidátor byl jmenován likvidátorem celé řady společností a pakliže byl likvidátor jmenován ve větším počtu případů, lze u likvidace nemajetných společností náklady na archivaci udržet pod hranicí 2 000 Kč, a to i v případě delegace této povinnosti likvidátora na třetí osobu. Z ceníku služeb zveřejněného na internetových stránkách společnosti [právnická osoba]. ([Anonymizováno]) soud zjistil, že cena za archivaci dokumentů se v závislosti na množství a době archivace pohybuje od 0,97 Kč do 1,82 Kč včetně 21% DPH za 1 běžný metr a den. Cena za skartaci dokumentů a manipulaci s dokumenty se pohybuje od 363 Kč do 726 Kč včetně 21% DPH za 1 běžný metr. Cena za třídění dokumentů ve spisovně se pohybuje od 545 Kč do 1 271 Kč včetně 21% DPH za 1 běžný metr. Pakliže by soud vycházel z prostředních hodnot uvedených cenových rozptylů, když posuzovanou věc lze nepochybně považovat za standardní situaci, pokud jde o archivaci dokumentů obchodních společností, činila by cena za archivaci dokumentů na 10 let částku 6 544,25 Kč včetně 21% DPH za 1 běžný metr. Při využití i dalších nabízených spisových služeb (např. doprava spisů, koupě archivačního obalu, vyhledávací služba či kopie písemností), lze rozumně předpokládat, že by výsledná cena dosáhla likvidátorem požadované částky (7 260 Kč). V posuzované věci však jde o likvidaci takřka nemajetného spolku, jehož účetní dokumentaci neměl likvidátor k dispozici, pročež soud považoval za rozumně předpokládatelné, že objem archivovaných dokumentů spolku nepřesahuje 2 šanony. Vlastním šetřením soud zjistil, že šířka průměrného archivačního šanonu je 7,5 cm. Do 1 běžného metru by tak bylo možné umístit přibližně 13 šanonů. Z ceníků různých komerčních spisoven vyplývá, že 1 běžný metr pojme přibližně 10 až 12 šanonů. Soud proto vycházel z nejnižší nalezené hodnoty, tj. 10 šanonů na 1 běžný metr. Likvidátorem předložený daňový doklad na zajištění archivace dokumentů spolku zjevně odpovídá tomu, že na archivaci dokumentů každé jedné likvidované společnosti pořídil celý 1 běžný metr, přestože je vzhledem k okolnostem posuzované věci zjevné, že objem archivovaných dokumentů si takový objem nevyžádá a lze rozumně předpokládat, že nepřesáhne objem 2 šanonů. Není zde totiž rozumný důvod pro to, aby likvidátor nevyužil přebytečný prostor k uskladnění šanonů s dokumenty jiných likvidovaných společností stejným likvidátorem, a tím snížil náklady likvidace. Pokud tak likvidátor nepostupoval, jednalo se o náklad vynaložený neúčelně. Pakliže by 1 běžný metr (7 260 Kč včetně 21% DPH) pojmul 10 šanonů, rozumně očekávatelná cena za zajištění archivace dokumentů Spolku ve 2 šanonech by činila 1 452 Kč. Tato částka by přitom odpovídala poznatkům soudu z jeho vlastní rozhodovací činnosti, kdy likvidátoři v případě obdobných likvidací vynakládají na archivaci dokumentů částky v rozmezí od nula (0) Kč do cca 2 000 Kč. Soud proto shledal náklad likvidátora na archivaci dokumentů spolku účelným pouze do výše 1 452 Kč. Soud proto přiznal likvidátorovi náhradu hotových výdajů ve výši 10 315 Kč, která bude v plné výši uhrazena z výtěžku likvidace (výrok I.).

3. Dále soud uvedl, že pakliže by při určení výše odměny likvidátora za provedenou likvidaci spolku vycházel ze základu 5 785 Kč (výtěžek likvidace ponížený o přiznanou náhradu hotových výdajů), činila by odměna likvidátora částku ve výši 867,75 Kč (15 % z 5 785). Soud však s přihlédnutím k hospodárnosti a rychlosti likvidace, jakož i k míře odpovědnosti a odborné kvalifikaci likvidátora, maje však současně na paměti, že likvidátor část svých povinností delegoval na třetí osoby (účetnictví a archivace), shledal podmínky pro zvýšení odměny likvidátora nad rámec likvidačního zůstatku, neboť ten k úhradě spravedlivé odměny nepostačuje (§ 7 odst. 1 nařízení), a proto přiznal likvidátorovi zvýšenou odměnu ve výši 10 000 Kč, která bude do výše 5 785 Kč hrazena z výtěžku likvidace a ve zbývající části (4 215 Kč) vyplacena prostřednictvím účtárny zdejšího soudu po právní moci tohoto usnesení (výrok II.).

4. Následně soud uzavřel, že likvidátorovi poskytnutá záloha na náhradu hotových výdajů (6 000 Kč) nebyla použita a uložil likvidátorovi povinnost zálohu vrátit (výrok III.).

5. Proti usnesení soudu prvního stupně podal likvidátor v zákonné lhůtě odvolání. Z obsahu odvolání vyplývá, že míří jen do nepřiznané části náhrady hotových výdajů likvidátora ve výši 6 308 Kč (tj. za nepřiznané administrativní výdaje ve výši 500 Kč a do nepřiznaných 5 808 Kč za archivaci), do výroku II. jen ohledně stanoveného způsobu úhrady přiznané odměny ve výši 10 000 Kč a do výroku III. o vrácení „nespotřebované zálohy“ ve výši 6 000 Kč.

6. Likvidátor rozporuje výši náhrady za výdaj na archivaci ve výši Kč 7 260,-, kterou schválil soud a přiznal pouze částku Kč 1 452,- s tím, že v bodě 12.-15. odůvodnění usnesení odkazuje na svou rozhodovací praxi v obdobných případech. Likvidátor s tímto odůvodněním nesouhlasí. Pakliže se má likvidátor vyjádřit i k výši výdaje za archivaci, tak tato zahrnuje veškeré úkony, které při 10letém období archivace lze se spisem provádět či je lze předpokládat, že s ním mohou být prováděná (např. zpracování a evidence dokumentů, skartace dokumentů, vyhledávací služby, zakládání dokumentů, skenování dokumentů, doručování dokumentů, doprava dokumentů v rámci skartace, přeprava a zasílání dokumentů, zpětné zařazení dokumentů, manipulace, nakládka a vykládka spisů apod.). Jde tak o soubor činností, kdy výše nákladu za archivaci odpovídá rozsahu předpokládaných činností s archivací spojených. Proto likvidátor souhlasí s výkladem soudu uvedeným v bodě 12. odůvodnění a neztotožňuje se s další argumentací soudu v bodech 13.-15. odůvodnění, které zkracuje oprávněnost nákladů archivace. Svůj názor likvidátor přitom opírá i o rozhodnutí Vrchního soudu v Praze čj. 7 Cmo 8/2025 z 7.2.2025, který ve svém odůvodnění v bodě 13. jednoznačně potvrzuje oprávněnost tohoto nákladu a zejména přiměřenost nákladu v hodnotě Kč 7 260,-. Likvidátor přitom konstatuje, že jak výše uvedeno, archivace se neskládá pouze z hodnoty uložení dokumentů k archivaci, ale ze souboru činností, které se k archivaci vážou (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 8/2025 z 7. 2. 2025, bod 13. odůvodnění: "....nejde pouze o samotnou archivaci (uskladnění) dokumentů, nýbrž se jedná o komplex archivačních služeb..."). Proto likvidátor považuje cenový náklad ve výši Kč 7 260,00 za účelný a přiměřený.

7. Likvidátor dále rozporuje způsob úhrady přiznané odměny likvidátora ve výši Kč 10 000,-, kdy soud stanovuje odměnu likvidátora ve výši Kč 10 000,- v souladu s rozhodovací praxí soudů, avšak způsob úhrady určuje tak, že částka Kč 5 785,00 se hradí z výtěžku likvidace a částka Kč 4 215,00 se hradí prostřednictvím soudu. Likvidátor však s tímto způsobem úhrady nesouhlasí, a to z důvodu toho, že jednak částka Kč 5 785,00 má sloužit k úhradě nákladů likvidace a dále i z toho důvodu, že pokud by částka Kč 5 785,00 měla být hypoteticky hrazena z likvidačního zůstatku, pak by šlo pouze o část náhrady nákladů odměny likvidátora, protože odvody zaměstnavatele ze mzdy likvidátora by nemohly být uhrazeny, jelikož likvidátor by na tyto mzdové prostředky neměl finanční zdroje z likvidace. Dále je třeba konstatovat, že takto hrazenou mzdu likvidátora by bylo možné hradit pouze do okamžiku výmazu společnosti z obchodního rejstříku, jelikož pro odvody ze mzdových prostředků (daň ze mzdy, odvody SZ a ZP) je nutné přihlášení zaměstnavatele do příslušných registrů institucí. To však nyní není možné. Likvidátor proto nesouhlasí se způsobem úhrady své odměny z likvidace.

8. A konečně likvidátor brojil i proti výroku III., jímž soud stanovuje likvidátorovi povinnost vrátit poskytnutou zálohu na náklady likvidace ve výši Kč 6 000,-. Likvidátor však v rámci ukončení likvidace dne 5. 6. 2024 poukázal na bankovní účet Městského soudu v Praze částku Kč 6 000,- s identifikací pro příjemce, že jde o vrátku zálohy této likvidace. Příslušné potvrzení o provedení této bankovní operace likvidátor přiložil k odvolání.

9. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se likvidátorovi přiznává náhrada nákladů likvidace v plné výši, a to v částce 16 623 Kč, kdy část těchto nákladů byla uhrazena z výnosů likvidace v hodnotě 16 100 Kč a likvidátorovi tak zbývá uhradit za náklady likvidace částku 523 Kč, likvidátorovi se uhradí odměna 10 000 Kč prostřednictvím soudu prvního stupně a likvidátor není povinen vrátit poskytnutou zálohu na náklady likvidace ve výši 6 000 Kč.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně jen v odvoláním napadeném rozsahu (stran výroku I. ohledně rozsahu nepřiznané náhrady hotových výdajů, stran výroku II. jen ohledně způsobu úhrady přiznané odměny a ohledně celého výroku III.) a dospěl k závěru, že odvolání je z větší části důvodné.

11. Podle § 7 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (dále jen „nařízení“) „Hradí-li stát odměnu likvidátora, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z likvidačního zůstatku.“

12. Podle § 9 odst. 2 nařízení „Likvidátor má právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů.“

13. Podle § 9 odst. 3 nařízení „Hradí-li stát náhradu hotových výdajů v případě, že ji nelze zcela nebo zčásti uhradit z majetku zrušené právnické osoby, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z těchto zdrojů, nejvýše však ve výši 50 000 Kč.“

14. Stran soudem prvního stupně snížené náhrady hotových výdajů likvidátora o 6 308 Kč je odvolací soud názoru, že snížení náhrady bylo důvodné jen částečně.

15. Paušální částka ve výši 500 Kč za administrativní výdaje nebyla soudem přiznána správně. Likvidátor požadoval přiznat náhradu za administrativní výdaje (kancelářské potřeby, kopírování, telefon) ve výši 500 Kč. Nutno zdůraznit, že likvidátora tíží povinnost veškeré požadované výdaje jednoznačně specifikovat a doložit viz formulace v § 9 odst. 2 nařízení „v prokázané výši“, což se v daném případě nestalo. Při řešení otázky přiznání náhrady požadovaných hotových výdajů spojených s likvidací je třeba zohlednit kritérium účelnosti vynaložených výdajů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 2. října 2013, sp. zn. II. ÚS 736/2012, dostupný na www.usoud.cz), přičemž předpokladem náhrady hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace je podle § 9 odst. 2 nařízení jejich prokázání. Za účelně vynaložené náklady spojené s likvidací společnosti odvolací soud proto tyto (nedostatečně specifikované a nedoložené výdaje) nepovažuje. Právo likvidátora na paušální náhradu administrativních nákladů, jak je např. upraveno ve vztahu k advokátům v § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), nařízení vlády nestanoví. Tyto tvrzené výdaje nebyly ze strany likvidátora blíže specifikovány a doloženy, proto není možné tuto částku přiznat. Není-li likvidátor schopen tyto výdaje blíže jednotlivě vyčíslit a doložit, nezbude, než aby je nesl ze svého v rámci přiznané odměny (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016-73, či ze dne 29. srpna 2019, sp. zn. 14 Cmo 243/2019).

16. Likvidátor se v případě výdaje na archivaci odvolal pouze do nepřiznané částky náhrady, tj. pouze do rozdílu požadované částky 7 260 Kč a přiznané částky ve výši 1 452 Kč, tedy jen do částky 5 808 Kč (proti přiznané výši náhrady ve výši 1 452 Kč z logiky věci nebrojí). Z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 8104, ve spojení s údaji z veřejné části živnostenského rejstříku, odvolací soud zjistil, že předmětem podnikání společnosti [právnická osoba]. je mimo jiné vedení spisovny, k čemuž má tato společnost uděleno živnostenské oprávnění od 6. února 2006. Archivace neobnáší pouze samotné uskladnění dokumentů, nýbrž se jedná o celý komplex archivačních služeb. Nadto odvolací soud upozorňuje, že se v souladu s přílohou 1 z.č. 499/2004 Sb. musí být archivováno několik různých dokumentů, přičemž pro ně platí rozdílné skartační lhůty. Ne všechny společnosti poskytující službu vedení spisovny umožňují do jednoho běžného metru uložit dokumenty s rozdílnou zákonnou skartační lhůtou. Odvolací soud již dříve přiznal náhradu výdajové položky „archivace“ provedené stejnou společností za stejnou částku s odůvodněním, že likvidátor prokázal účelnost tohoto výdaje a výše nákladu odpovídá poskytované službě (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. února 2025, sp. zn. 7 Cmo 8/2025, které je dostupné např. v právní aplikaci www.beck-online.cz či usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. června 2025, sp. zn. 19 Cmo 84/2025). V nyní projednávané věci odvolací soud nemá důvod se od uvedeného závěru odklonit, a proto odvolateli přiznává na náhradu hotových výdajů likvidátora dalších 5 808 Kč, a to za archivaci dokumentů společnosti.

17. Výše uvedené se promítne i do odvoláním napadeného způsoby úhrady přiznané odměny likvidátora ve výši 10 000 Kč tak, že tato bude v celé výši vyplacena z účtu Městského soudu v Praze tak, jak požadoval odvolatel.

18. A konečně likvidátor není povinen vrátit poskytnutou zálohu na náklady likvidace ve výši 6 000 Kč, neboť z obsahu předloženého soudního spisu je zřejmé, že likvidátor poskytnutou zálohu soudu vrátil dne 5. 6. 2024 (č.l. 86), což vyplývá i z výpisu z účtu likvidátora, jenž přiložil k odvolání.

19. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř., usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

20. Jelikož je likvidátor jediným účastníkem řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.