o náhradu škody 5 000 000 Kč, o odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. prosince 2023, č. j. 79 Cm 242/2021-82,

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 26. 11. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši 5 000 000 Kč jako náhrady škody, kterou žalovaná způsobila jako jediná členka představenstva její právní předchůdkyně [právnická osoba] (dále jen „poškozená“). Škodu způsobila tím, že na základě vystavených faktur v době od 22. 12. 2017 do 22. 2. 2019 převedla na účet [právnická osoba]. (dále jen „zprostředkovatelka“), celkem částku 11 979 000 Kč. Faktury odkazovaly na smlouvu o zprostředkování mezi poškozenou jako zájemcem a zprostředkovatelkou ze dne 8. 3. 2017, podle které měla zprostředkovatelka zprostředkovat nákup akcií společnosti [adresa]. Zprostředkovatelka však poškozené za poskytnutou odměnu neposkytla žádné protiplnění. Policie ČR zahájila proti žalované trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin zpronevěry. V projednávané věci se žalobkyně domáhá zatím jen části škody způsobené platbami z 22. 12. 2017.

2. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh žalobkyně, aby společnost [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „postupník“) vstoupila do řízení na místo žalobkyně. Návrh byl odůvodněn tím, že žalobkyně postoupila postupníkovi pohledávku smlouvou ze dne 17. 10. 2023, a byl k němu doložen souhlas postupníka se vstupem do řízení.

3. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že přestože byly splněny podmínky proto, aby soud návrhu v souladu s § 107a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) vyhověl, usoudil, že je třeba se v daném případě zabývat otázkou, zda podaný návrh není zneužitím práva ve smyslu § 2 o. s. ř. Uvedl, že nárok na náhradu škody osvědčila žalobkyně výlučně usnesením Policie ČR o zahájení trestního stíhání žalované. Soud prvního stupně zjistil, že usnesením Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 27. 7. 2022, č. j. 1 KZV 72/2021-132, bylo trestní stíhání žalované zastaveno. Vrchní státní zastupitelství v Praze usnesením ze dne 30. 11. 2022, č. j. 1 VZT 688/2021-180, stížnost proti posledně uvedenému usnesení zamítlo jako nedůvodnou s tím, že převažují důkazy ve prospěch žalované, tj. důkazy vyvracející tvrzení žalobkyně o zcela fiktivní a smyšlené činnosti zprostředkovatelky.

4. Dále soud prvního stupně poukázal na to, že usnesením ze dne 26. 1. 2023, č. j. 2 Nc 1286/2021-92, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu ze dne 29. 3. 2023, č. j. 4 Cmo 30/2023-115, vyhověl Městský soud v Praze návrhu žalované na zrušení předběžného opatření. Zdůraznil, že i podle názoru Vrchního soudu v Praze, který rozhodoval o odvolání proti zrušení předběžného opatření, není osvědčen nárok žalobkyně. Má tak za zjevné, že žalobkyně nemůže být ve věci samé úspěšná, když žaloba je založena na stejných skutečnostech jako návrh na vydání předběžného opatření.

5. Soud prvního stupně zohlednil i ekonomickou situaci postupníka, kdy konkrétně vyšel z náhledu do centrální evidence exekucí. Uzavřel, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšné žalobkyni nedobytnou.

6. Proti výše uvedenému usnesení podala odvolání žalobkyně. Uvedla, že soud prvního stupně nebyl oprávněn dospět k závěru, že nemůže být žalobkyně úspěšná v řízení ve věci samé za situace, kdy ve věci samé neproběhlo žádné dokazování. Nesouhlasí ani s tím, že byl žalobou uplatňovaný nárok odůvodňován pouze předchozím trestním stíháním žalované. Dále uvádí, že na základě údajné dohody mezi žalovanou a zprostředkovatelkou, jejímž smyslem mělo údajně být „vytunelovat žalobce a odčerpat nezákonně veškerá jeho aktiva“, dala žalovaná pokyn účetní poškozené k úhradě faktur vystavených zprostředkovatelkou s odkazem na údajnou smlouvu o zprostředkování ze dne 8. 3. 2017. Mělo se údajně jednat o zprostředkovatelskou odměnu ve výši 11 979 000 Kč za nákup akcií společnosti [adresa]s., přičemž kupní cena předmětných akcií byla 50 000 000 Kč, kdy navíc k úhradě kupní ceny musela být použita zápůjčka ve výši 10 000 000 Kč od [tituly před jménem]. Zprostředkovatelská odměna tedy byla zcela nepřiměřeně vysoká. Následně měla žalovaná akcie prodat za částku 16 532 000 Kč společnosti [právnická osoba]., kterou v té době údajně ovládala. Tato částka nebyla však ani zaplacena, jelikož měla být uhrazena údajným zápočtem. To vše se mělo odehrát v době, kdy poškozená uhradila za akcie teprve 40 000 000 Kč a původním akcionářům dlužila ještě poslední splátku ve výši 10 000 000 Kč.

7. Žalobkyně v odvolání dále uvedla, že trestní řízení proti žalované bylo vedeno na základě závěrů, podle kterých šlo o fakturaci fiktivního plnění, které nebylo poškozené nikdy poskytnuto. Zprostředkovatelka se na realizaci předmětného obchodu nikdy nepodílela, protože veškerá jednání ohledně nákupu akcií společnosti [adresa]. vedl výhradně [tituly před jménem]. Zprostředkovatelem byl pak u této transakce výhradně realitní odborník [právnická osoba], který za svoji činnost obdržel zprostředkovatelskou odměnu a vypověděl o tom i na Polici ČR při svém výslechu. Zjištění policie ČR, že zprostředkovatelka „nějakou“ činnost vykonala, se podle žalobkyně opírá pouze o e-maily mezi zprostředkovatelkou a [tituly před jménem], které se však netýkaly nákupu akcií, ale následného možného využití nemovitosti Zvonařka k realizaci developerského projektu. I kdyby toto tvrzení žalobce nepovažovaly soudy za prokázané, nemění to nic na shora popsaném jednání žalované, které představuje porušení povinnosti péče řádného hospodáře. V usnesení o zastavení trestního stíhání je uveden závěr, že není na místě řešit věc trestním stíháním, neboť je vedeno civilní řízení jak proti žalované, tak proti zprostředkovatelce.

8. Žalobkyně v odvolání znovu upozorňuje, že zprostředkovatelka se předmětného obchodu s akciemi neúčastnila s výjimkou dodání údajného auditu (due diligence) hospodaření společnosti [adresa]., kdy se však jednalo o dokument zcela účelový. Nebyl tedy žádný důvod, aby žalovaná zprostředkovatelskou odměnu ve výši 12 000 000 Kč uhradila. Taktéž uvádí, že u Okresního soudu v Teplicích bylo pod sp. zn. 10 C 66/2020 vedeno řízení o žalobě na plnou částku 11 979 000 Kč, které skončilo smírem, na jehož základě vrátila zprostředkovatelka žalobkyni částku 5 600 000 Kč. Během uvedeného řízení dojít ke shodě na tom, že sporná faktura je fiktivní, neboť zprostředkovatelka neposkytla žádné služby.

9. Jako důvod postoupení žalobkyně v odvolání uvedla, že řízení je postiženo průtahy a nevymahatelností je postižena především samotná pohledávka, neboť žalovaná činí kroky ke zmaření uspokojení svých věřitelů. Žalobkyně potřebuje v přiměřeném čase situaci vyřešit. Proto se rozhodla pohledávku postoupit jen za část její nominální hodnoty, neboť postupník deklaruje, že je připraven v řízení pokračovat po mnoho let. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a sám rozhodl tak, že připouští, aby do řízení vstoupil postupník namísto žalobkyně. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a připustil, aby na její místo v řízení vstoupil postupník.

10. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že napadené usnesení považuje za věcně správné a řádně odůvodněné. Tvrdí, že žalobkyně dosud neosvětlila, co je předmětem žaloby, jelikož celková výše uhrazených faktur je 11 979 000 Kč a žalovaná částka je 5 000 000 Kč. Uvádí, že žalobkyně opomíjí, že odměna 12 000 000 Kč nebyla odměnou zprostředkovatelskou. Dále upozorňuje, že ve všech trestních řízeních, které inicioval [tituly před jménem] nebo jím ovládané osoby, bylo prohlašováno, že žalovaná jako statutární orgán a jediný akcionář měla dbát pokynu příkazníka - [tituly před jménem], avšak v tomto řízení je již argumentace ve smyslu, že za vše má být odpovědná výhradně žalovaná. Žalovaná nebyla účastníkem řízení vedeného před Okresním soudem v Teplicích pod sp. zn. 10 C 66/2020, a nemůže se k němu tak vyjádřit, jelikož o něm nemá jakékoliv informace.

11. Žalovaná ve vyjádření upozorňuje, že žalobkyně se ve svém odvolání vůbec nevyjadřuje k případné dobytnosti nákladů řízení po postupníkovi. Nevyjadřuje se jak k jeho dlouhodobě nepříznivé ekonomické situaci, tak ani ke skutečnosti, že od svého vzniku (roku 2006) ani jednou nezaložil do sbírky listin účetní závěrky. Taktéž upozorňuje na to, že [Anonymizováno] a jím ovládané osoby (tedy i žalobkyně) podávají na žalovanou neúspěšně „podněty“ již opakovaně, a to u civilních soudů, u Policie ČR a i u České advokátní komory. Je však toho názoru, že ostatní řízení uvedená žalobkyní s tímto řízením nesouvisí a jsou irelevantní. Žalovaná navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. Podle § 107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).

14. Podle § 2 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno.

15. Podle ustálené judikatury výše popsaná úprava procesního nástupnictví podle § 107a o. s. ř. dává účastníkům možnost k jejímu zneužití. Typicky za tím účelem, aby se budoucí pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Nelze tak vyloučit, že může být ve výjimečných případech dán důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle § 107a o. s. ř. prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k takovému kroku nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010 a nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/2011 a další judikaturu citovanou soudem prvního stupně).

16. Zneužití úpravy procesního nástupnictví při singulární sukcesi podle § 107a o. s. ř. může podle okolností nasvědčovat například předchozí postup dané procesní strany v průběhu řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 32 Cdo 981/2012), délka a složitost soudního sporu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013) nebo postoupení pohledávky na uměle vytvořený subjekt (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 993/2013, a ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 5112/2014). Dále lze přihlédnout k časové souvislosti mezi datem uzavření smlouvy o postoupení pohledávky, podáním návrhu na procesní nástupnictví, a termínem odročeného jednání či k obtížně zjistitelné bonitě postupníka (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4180/2015).

17. Nahlédnutím do obsahu spisu odvolací zjistil, že usnesením Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 27. 7. 2022, č. j. 1 KVZ 72/2021-132, bylo trestní stíhání proti žalované zastaveno. Policejní orgán při vyšetřování zajistil e-maily [tituly před jménem], které dokládají, že [adresa] (generální ředitel zprostředkovatelky) a [tituly před jménem] (taktéž ze společnosti zprostředkovatelky) opakovaně jednali s [tituly před jménem] a řešili společně otázky související s agendou, k níž se vztahovala smlouva o zprostředkování ze dne 8. 3. 2017. Státní zastupitelství uzavřelo, že nelze tvrdit, že zprostředkovatelka nevyvíjela ve věci žádnou činnost. Usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 30. 11. 2022, č. j. 1 VZT 688/2021-180, byla stížnost proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 27. 2. 2022, č. j. 1 KZV 72/2021-132, zamítnuta jako nedůvodná. Skutkové okolnosti, které žalobkyně ve své žalobě uvádí (zejména uhrazení faktur bez jakéhokoli protiplnění), tak v trestním řízení prokázány nebyly. Usnesením ze dne 29. 3. 2023, č. j. 4 Cmo 30/2023-115, potvrdil Vrchní soud v Praze usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2023, č. j. 2 Nc 1286/2021-92, jímž bylo zrušeno předběžné opatření, který soud žalované zakázal nakládat s nemovitostmi v Itálii, a to z důvodu, že nárok žalobce na náhradu škody v projednávané věci již není osvědčen.

18. Z obsahu spisu odvolací soud dále zjistil, že proti postupníkovi je vedeno, na což upozornila i žalovaná a podložila toto tvrzení příslušným výpisem z centrální evidence exekucí. Ze sbírky listin, která je součástí obchodního rejstříku vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem, oddíl C, vložka 26298 (dostupné na www.justice.cz), odvolací soud zjistil, že postupník nezakládá již od svého vzniku účetní závěrky a nelze si tak ověřit jeho majetkové poměry a výsledky hospodaření. Žalobkyně pak v odvolání neuvedla žádné skutečnosti (ani nedoložila žádné listiny), které by vyvrátily pochybnosti o nepříznivé majetkové situaci postupníka. Předmětem podnikání postupníka je podle obchodního rejstříku pronájem nemovitostí, maloobchod, velkoobchod a údržba motorových vozidel. Zjevně tedy nejde o společnost, která by se zabývala obchodem s pohledávkami a jejich vymáháním.

19. Ze shora uvedeného tedy odvolací soud uzavírá, že žalobkyně návrh na postup podle § 107a o. s. ř. učinila po zastavení trestního řízení proti navrhovatelce, v jehož rámci se žalobkynina původní tvrzení nepotvrdila. Žalobkyně tedy již nemůže spoléhat na výsledky dokazování v trestním řízení a svá tvrzení bude muset dokazovat sama. Žalobkyně až v odvolání proti napadenému usnesení soudu prvního stupně podstatně rozšířila svá tvrzení ve věci samé, a to o otázku přiměřenosti zprostředkovatelské odměny, případně vůbec hospodárnosti pořízení akcií [adresa]. Žalobkyni lze přisvědčit v tom, že řízení je stále na počátku (k jeho délce významně přispěl její nedůvodný návrh na osvobození od soudního poplatku) a dosud nebylo provedeno žádné dokazování, přičemž pouze na základě žalobních tvrzení nelze dospět k závěru, že žaloba nemá naději na úspěch. Jestliže však žalobkyně nedlouho po zastavení trestního stíhání žalované a ztížení její důkazní pozice postoupila svou spornou pohledávku proti žalované na postupníka, který je osobou zjevně nesolventní, neplnící své zákonné povinnosti, a navíc podnikající ve zcela jiném oboru, než je vymáhání pohledávek, lze učinit závěr, že návrh žalobkyně na postup dle § 107a odst. 1 o. s. ř. je zneužitím procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšné žalobkyni nedobytnou, případně aby se náklady na dokazování v projednávané věci přenesly na stát.

20. Pro úplnost dovolací soud dodává, že není vyloučeno, aby žalobkyně podala nový návrh na postup podle ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř, pokud v budoucnu dojde ke změně okolností a nebude již za důvodné pokládat návrh podle § 107a odst. 1 o. s. ř. za zneužití procesního práva ve smyslu § 2 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3537/2016).

21. V souladu s výše uvedeným odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

22. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž řízení skončí (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).