o neplatnost usnesení shromáždění z 11. 4. 2022, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023, č. j. 68 Cm 5/2022-32

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 7. 7. 2022 se navrhovatelé vůči [Jméno advokáta B] (dále jen „společenství“) domáhají, aby soud rozhodl, že neplatná jsou usnesení shromáždění společenství ze dne 11. 4. 2022

a. pod bodem 5, kterým byla prodloužena promlčecí lhůta u práv členů společenství na zaplacení pokuty podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. z důvodu porušení povinnosti společenství řádně a včas doručit vlastníkům vyúčtování služeb za léta 2018, 2019 a 2020 na 8 let ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé,

b. a pod bodem 6, kterým shromáždění uložilo statutárnímu orgánu uzavřít s každým členem společenství, který vyjádří zájem, dohodu o prodloužení promlčecí lhůty podle vzoru, který byl přiložen k pozvánce.

2. Navrhovatelé uvedli, že jsou členy společenství, ve kterém vlastní ve společném jmění bytovou jednotku č. 8. Navrhovatelé hlasovali proti sporným usnesením, která zasahují do jejich majetkové sféry, neboť v případě podání žaloby a přiznání nároku po tolika letech půjde k tíži společenství, resp. jednotlivých vlastníků, úrok z prodlení za uvedenou dobu. Namítali, že shromáždění schválilo jiný text usnesení, než který byl přiložen k pozvánce, a před hlasováním nebyla kontrolována usnášeníschopnost, přestože se počet přítomných vlastníků v průběhu jednání měnil. Vedle toho je podle navrhovatelů prodloužení promlčecí lhůty v režimu společenství vlastníků v rozporu s hmotným právem, neboť § 630 o. z. takové prodloužení připouští mezi stranami, rozuměno obligačních závazků podle části čtvrté občanského zákoníku. V případě společenství vlastníků však žádné strany nejsou, jsou zde vlastníci jednotek a společenství jako servisní organizace. Zákon č. 67/2013 Sb. je předpisem veřejného práva, ve kterém neplatí autonomie vůle a které nelze měnit vůlí shromáždění.

3. Společenství ve svém vyjádření uvedlo, že se neztotožňuje s argumentací navrhovatelů, považuje však vedení sporu za neekonomické a neúčelné. Z hlediska šetření dalších nákladů navrhlo, aby soud rozhodl ve prospěch návrhu, resp. se mu nebrání, a navrhuje, aby soud rozhodl o nákladech řízení tak, aby si je nesla každá strana samostatně.

4. Soud prvního stupně usnesením ze dne 23. 3. 2023, č. j. 68 Cm 5/2022-32, návrh zamítl (výrok I. a II.) a společenství přiznal náhradu nákladů řízení (výrok III.). Se souhlasem účastníků rozhodl bez nařízení jednání. Po skutkové stránce zjistil, že navrhovatelé jsou vlastníky jednotky v domě spravovaném společenstvím, že společenství v letech 2015 až 2019 neprovedlo řádné vyúčtování služeb spojených s užíváním bytů a vyúčtování za rok 2020 nebylo v době svolání shromáždění vlastníkům doručeno. Vlastníkům tak podle pozvánky na shromáždění vznikl nárok na pokutu podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. Aby společenství předešlo podání velkého počtu žalob na zaplacení pokut v nejbližší době, tj. před uplynutím tříleté promlčecí lhůty, navrhlo prodloužení této lhůty na 8 let. Ze zápisu ze sporného shromáždění podle soudu prvního stupně vyplývá, že usnášeníschopnost byla kontrolována při každé změně počtu přítomných členů. Usnesení navržené pod bodem 5 bylo přijato s dodatkem, že se vztahuje pouze na vyúčtování služeb za roky 2018, 2019 a 2020. Totéž se týkalo usnesení pod bodem 6, kde bylo předsedovi společenství uloženo, aby přijaté časové omezení doplnil do schváleného vzoru dohody o prodloužení promlčecí lhůty.

5. Po právní stránce soud prvního stupně konstatoval, že návrh je podán včas a navrhovatelé jsou jako vlastníci jednotky k jeho podání aktivně legitimováni. Konstatoval, že navrhovatelé navrhli vyslovit neplatnost sporných usnesení, a proto se návrh posuzuje podle § 1221 ve spojení s § 258 o. z. Vysvětlil, že pouhá změna formulace navrženého usnesení není zařazením nové záležitosti do programu jednání. Přijetí usnesení o téže záležitosti ve znění upraveném na základě diskuse na shromáždění není v rozporu se zákonem. Právo uživatele bytu na smluvní pokutu za nedodání řádného a včasného vyúčtování služeb je soukromoprávním závazkem, u něhož zákon prodloužení promlčecí lhůty nevylučuje. Z obezřetnosti posoudil soud prvního stupně také podle § 1209 o. z. I v tomto případě jsou navrhovatelé aktivně legitimování k podání návrhu jako přehlasovaní vlastníci. Sporná usnesení však nepříznivě nezasahují do jejich majetkové sféry, nýbrž naopak rozšiřují jejich oprávnění vůči společenství. Prodloužení se vztahuje na všechny vlastníky, a proto nezakládá jejich nerovnost. Případná vhodnější řešení nastalé situace potom soudu nepřísluší přezkoumávat.

6. Proti tomuto usnesení podali odvolání navrhovatelé. Napadené usnesení považují za absolutně nepředvídatelné, neboť před jeho vydání obdrželi vyjádření společenství, které se návrhu nebránilo, a žádost soudu o souhlas s rozhodnutím bez jednání, o vyjádření k případné aplikaci § 150 o. s. ř. a o vyčíslení nákladů řízení. Dále rozvíjeli svou argumentaci o tom, že prodloužení promlčecí doby zasahuje do jejich majetkové sféry, neboť při současném 15% úroku z prodlení se za 5 let bavíme o zvýšení žalované částky o 75 %. Možnost prodloužit promlčecí lhůtu podle § 630 o. z. se podle navrhovatelů vztahuje výlučně na obligační závazky podle části čtvrté občanského zákoníku. Společenství není vůči vlastníkům obligační stranou, nýbrž servisní organizací. Právo na zákonnou pokutu podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. vyplývá z veřejného práva, kde neplatí autonomie vůle. Analogicky není podle navrhovatelů možné, aby shromáždění schválilo pouhou většinou, že se pro výpočet započitatelné podlahové plochy nebudou používat koeficienty podle vyhlášky č. 269/2015 Sb. Navrhovatelé upozorňují, že společenství je založeno výhradě za účelem správy domu. U jednání doplnili, že shromáždění podle nich rozhodlo ve věci, která nespadá mezi jeho pravomoci. Navrhli, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že návrhu vyhoví.

7. Společenství ve svém vyjádření upozornilo, že řízení v projednávané věci je nesporné a řídí se vyšetřovací zásadou, rozsudek pro uznání vydat nelze. Vyjádření účastníka tedy nezbavuje soud povinnosti se věcí řádně zabývat a rozhodnout. Soudu prvního stupně tedy nelze vyčítat, že navrhovatelé měli za to, že s návrhem musí uspět. Společenství je toho názoru, že úprava bytového spoluvlastnictví má soukromoprávní charakter, výše pokuty může být moderována. Jedná-li společenství v mezích svého účelu s vlastníky, je stranou závazkového právního vztahu. Společenství tedy může s vlastníky ujednat prodloužení promlčecí doby zákonného nároku na pokutu za chybné či opožděné vyúčtování služeb. Společenství navrhlo, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Protože sporné usnesení shromáždění bylo přijato v dubnu 2022, je pro projednávanou věc rozhodné znění občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. po novele č. 163/2020 Sb. (dále jen „o. z.“).

10. Podle § 1209 o. z., je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká (odstavec 1). Soud uspořádá právní poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má rozhodnutí uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá (odstavec 2).

11. Podle § 1221 o. z. nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku, zejména ustanovení o svolání, zasedání a rozhodování kolektivních orgánů, o neplatnosti rozhodnutí nebo o následcích jeho rozporu s dobrými mravy. Nepoužijí se však ustanovení o shromáždění delegátů ani o dílčích členských schůzích (odstavec 1). Stanoví-li zákon ve věcech bytového spoluvlastnictví působnost vlastníkům jednotek, lze ji vykonat i jejich rozhodnutím přijatým na shromáždění (odstavec 2).

12. Podle § 258 o. z. každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku. Podle § 259 o. z. právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí.

13. Citovaná ustanovení vyložil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3196/2022, následovně: „Z novelizovaného znění ustanovení § 1209 o. z. vyplývá, že nesouhlasí-li přehlasovaný vlastník jednotky s usnesením shromáždění společenství vlastníků jednotek přijatým v záležitosti týkající se správy domu a pozemku, může se - stejně jako v poměrech předchozí právní úpravy - domáhat zejména určení neplatnosti přijatého usnesení, avšak - na rozdíl od dřívější právní úpravy - může výjimečně navrhnout, aby soud o takové záležitosti přímo rozhodl, a to za podmínek upravených v ustanovení § 1209 odst. 2 o. z. Z porovnání dosavadního a novelizovaného znění § 1209 o. z. však nelze dovodit, že by úmyslem zákonodárce bylo cokoli měnit na stávajícím nastavení (včetně nastavení judikaturního) předpokladů, za kterých má vlastník jednotky právo se domáhat u soudu vydání rozhodnutí v uvedené záležitosti návrhem podle § 1209 odst. 1 o. z. I nadále, resp. o to více v poměrech aktuální právní úpravy, která zčásti změnila (možná rozšířila) možnosti zásahu veřejné moci (soudu) do soukromoprávních vztahů, proto platí, že institut upravený v ustanovení § 1209 odst. 1 o. z. lze připustit pouze ve zcela odůvodněných a výjimečných případech. Právo obrátit se na soud s návrhem na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je proto omezeno nejen z hlediska osobního a časového, nýbrž i z hlediska věcného. Uplatnit je může toliko přehlasovaný vlastník jednotky (osobní omezení), pouze do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců počítané ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (omezení časové), a jen tehdy, je-li pro to důležitý důvod (omezení věcné). Důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je pak dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití.“

14. Při respektování shora citovaného právního názoru Nejvyššího soudu je odvolací soud toho názoru, že navrhovatelé jsou sice přehlasovanými vlastníky, avšak napadená usnesení shromáždění, kterými byla prodloužena promlčecí doba k uplatnění nároku vlastníka na pokutu za opožděné či vadné vyúčtování služeb, přímo nezasahují do právního postavení vlastníků jednotek ani do podstaty předmětu vlastnictví jednotky za hlediska účelu jejího využití. Jak správně uvedl soud prvního stupně, prodloužení promlčecí doby nijak neomezuje práva vlastníků, naopak je rozšiřuje. Skutečnost, že případný úrok z prodlení za delší období by v konečném důsledku museli zaplatit jednotliví vlastníci (ve formě zvýšených nákladů na správu domu), nepředstavuje zásadní zásah do právního postavení vlastníků ve smyslu shora citované judikatury. Intenzita tohoto zásahu je ještě snížena i obecně známým faktem, že sazba úroku z prodlení za léta 2018 až 2020 nedosahuje ani výše inflace a reálná hodnota případného dluhu společenství tak v čase klesá.

15. Odvolací soud tedy uzavírá, že napadená usnesení nejsou způsobilá přezkumu.

16. Podle § 245 o. z. na usnesení členské schůze nebo jiného orgánu, které se příčí dobrým mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, se hledí, jako by nebylo přijato. To platí i v případě, že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout.

17. V usnesení ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 458/2019, Nejvyšší soud dovodil, že „není-li dovolatelka osobou aktivně věcně legitimovanou k podání návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady spolku, nemůže soud v řízení o takovém návrhu přezkoumávat nejen platnost napadených rozhodnutí, nýbrž ani to, zda se na taková rozhodnutí hledí, jako by nebyla přijata (srov. již shora citovaný § 90 odst. 1 z. ř. s., jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4727/2016, z nichž plyne, že na určení, že nejde o rozhodnutí orgánu spolku, musí mít navrhovatel naléhavý právní zájem). Právní úprava nicotnosti rozhodnutí orgánu spolku se podle § 1221 odst. 1 o. z. použije i na společenství vlastníků (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3352/2021, s odkazy na starší judikaturu).

18. Jinak řečeno, podmínkou přezkoumání tvrzení navrhovatelů, že prodloužení promlčecí doby není v pravomoci shromáždění, je naléhavý právní zájem navrhovatelů na určení nicotnosti napadených usnesení. Odvolací soud však již shora vysvětlil, že tato usnesení nijak podstatně nezasahují do práv a povinností navrhovatelů. Ostatně, i kdyby shromáždění takovou pravomoc nemělo, spadalo by rozhodnutí o uzavření dohody o prodloužení promlčecí lhůty do zbytkové pravomoci statutárního orgánu (§ 163 o. z.), jemuž bylo napadeným usnesení uloženo uzavřít s vlastníky takové dohody. Odvolací soud přitom souhlasí s argumentací soudu prvního stupně, že smluvní pokuta podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. je institutem soukromého práva, společenství vlastníků a vlastník jsou stranami závazkového právního vztahu (dlužníkem a věřitelem) spočívajícího v povinnosti takovou pokutu zaplatit (§ 1721 o. z.), a mohou tedy podle § 630 o. z. ujednat delší než zákonnou promlčecí lhůtu. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění těchto závěrů v napadeném rozsudku. Vyslovením nicotnosti napadených usnesení by se tedy na právním postavení navrhovatelů nic nezměnilo.

19. Pro úplnost odvolací soud doplňuje, že právní zástupce navrhovatelů u jednání odvolacího soudu sám připustil, že se v projednávané věci jedná spíše o akademický spor. K tomu nutno uvést, že účelem občanského soudního řízení je rozhodovat ve skutečných sporech a jiných právních věcech účastníků a přispívat tak k naplňování soukromého práva (§ 2 a 3 o. s. ř.). Podání návrhu ve věci, o které sám navrhovatel ví, že pro něj nemá skutečný význam, nelze hodnotit jinak, než jako zneužití práva (§ 6 o. s. ř.).

20. Vzhledem ke shora uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

21. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal plně úspěšnému společenství. Náklady společenství sestávají z

a. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 2 úkonech právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 6 200 Kč,

b. 2 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 600 Kč,

c. náhrady za 21 % DPH ve výši 1 428 Kč.