o zaplacení 215 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. listopadu 2021, č. j. 34 Cm 68/2021 – 196,

1. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl tak, že žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 215 000 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 23. 12. do zaplacení, se zamítá (výrok I)., a že žalobce povinen nahradit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 62 112 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).

- Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Hradci Králové dne 29. 12. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení předmětné částky s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Tvrdila, že zahájila přeměnu rozdělení formou odštěpení sloučením se společností [právnická osoba]. na základě projektu přeměny ze dne 11. 11. 2019. Tento projekt přeměny byl do sbírky listin obchodního rejstříku založen 14. 11. 2019, den rozdělení byl stanoven na 1. 1. 2020. V rámci tohoto rozdělení přešla na společnost [právnická osoba]. část jmění žalobkyně evidovaná v účetnictví v samostatném účetním středisku nazvaném „[Anonymizováno]“. Žalovaný v rámci řízení vedeného Krajským soudem v Hradci Králové sp. zn. 38 Cm 28/2019 podal návrh na nařízení předběžného opatření, kterým se domáhal, aby soud uložil žalobkyni, [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno] zdržet se všech právních jednání směřujících k rozdělení společnosti žalobkyně formou odštěpení sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba]. Žalovaný byl se svým návrhem na nařízení předběžného opatření úspěšný a předběžné opatření bylo vydáno dne 20. 12. 2019 pod č. j. 38 Cm 28/2019–341. K odvolání žalobkyně, [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno] bylo usnesení soudu prvního stupně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2020, č. j. 14 Cmo 153/2020-432, změněno tak, že návrh na nařízení předběžného opatření byl zamítnut. Dále žalobkyně uvedla, že v době nařízení předběžného opatření byla všechna právní jednání směřující k rozdělení žalobkyně učiněna a nebylo možné právní účinky přeměny zvrátit, přeměna byla zapsána do obchodního rejstříku s účinností k 1. 1. 2020. Žalovaný přes princip nezvratitelnosti přeměny podal návrh na zápis změn do obchodního rejstříku vedeného pro žalobkyni, jímž se domáhal výmazu informace z části ostatní skutečnosti o tom, že část jmění žalobcem jako rozdělované společnosti určené projektem rozdělení odštěpením sloučením na základě projektu ze dne 11. 11. 2019, přešla v důsledku rozdělení odštěpením sloučením na společnost [právnická osoba]. jako nástupnickou společnost s tím, že rozhodným dnem je 1. 1. 2020. Dále se žalovaný domáhal zápisu informace do části ostatní skutečnosti v obchodním rejstříku o tom, že předběžným opatřením Krajského soudu v Hradci Králové dne 20. 12. 2019, pod č. j. 38 Cm 28/2019 – 341 bylo uloženo výše popsaným subjektům zdržet se rozdělení formou odštěpení sloučením části jmění žalobce na nástupnickou společnost [právnická osoba]. Žalovanému se povedlo zápisu změn do obchodního rejstříku žalobkyně dosáhnout. V návaznosti na výše uvedený neoprávněný zásah žalovaného do zápisu v obchodním rejstříku byla žalobkyně nucena se domáhat změny/výmazu popsaného zápisu, čehož se domáhala nejen přímo, ale prostřednictvím členky představenstva žalobce, jakožto osoby, která měla na uvedení zápisu v obchodním rejstříku do souladu se skutečným stavem právní zájem. Kromě návrhu na změnu/výmaz zápisu v obchodním rejstříku, podala žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. 14 Cmo 51/2020 dovolání. Žalobkyně byla nucena podat dovolání i proto, že zápis změn provedený na základě návrhu žalovaného nebyl zcela odstraněn. Žalobkyni takto vznikly náklady za právní služby, které souvisely s právním posouzením vzniklého stavu, analýzou možností obrany proti zápisu změn, analýzou práv a povinností statutárních orgánů obou dotčených společností související s nařízením předběžného opatření a provedením předmětného zápisu změn do obchodního rejstříku, přípravu a podáním návrhu podle § 101 zák. číslo 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále i jen „ZVR“), s přípravou a podáním dovolání, jakožto s poradami žalobkyně s právním zástupcem. [právnická osoba] tak byly poskytnuty v celkovém objemu 52,25 hodin, při hodinové sazbě 4 000 Kč bez DPH. Celkem činily náklady za právní zastoupení žalobkyně 209 000 Kč bez DPH. Dále byla nucena vynaložit náklady za soudní poplatky v celkové výši 6 000 Kč. Žalobkyně svému právnímu zástupci odměnu za právní zastoupení v celkové výši 215 000 Kč bez DPH zaplatila. Žalobkyni tak vznikla škoda v příčinné souvislosti s nařízeným předběžným opatřením, když do obchodního rejstříku byla na základě návrhu žalovaného zapsána informace o tom, že předmětné opatření bylo nařízeno a zároveň vymazána informace o přeměně, jíž měl žalovaný v úmyslu prostřednictvím předběžného opatření zabránit. Ke škodě by nedošlo, pokud by předběžné opatření nebylo nařízeno, protože žalovaný neměl důvod navrhnout zápis do obchodního rejstříku, ani podklad, na jehož základě by navrhnul výmaz informace o realizované přeměně žalobkyně.

2. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. února 2021, č. j. Ncp 120/2021-38, které nabylo právní moci dne 23. 3. 2021, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí této věci je jako soud prvního stupně příslušný Krajský soud v Hradci Králové.

3. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí vyšel z toho, že byla dodržena lhůta k podání předmětné žaloby. Popsané předběžné opatření zaniklo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2020, č. j. 14 Cmo 153/2020-432, které nabylo právní moci dne 7. 7. 2020.

4. Po provedeném dokazování soud prvního stupně dospěl k závěru, že předběžné opatření nařízené soudem prvního stupně sice zaniklo ve smyslu § 77a o. s. ř., ale právní služby poskytnuté advokátem žalobkyni nebyly vynaloženy v přímé souvislosti s účinky předběžného opatření, žalovaný se žádného protiprávního jednání ve vztahu k žalobkyni nedopustil. Samotné uplatnění práva žalovaného u soudu pak nepochybně není protiprávním jednáním, jak konstatoval např. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sp. zn. 20 Cdo 1932/2007. Soud prvního stupně uvedl, že případný nárok na náhradu nákladů řízení je uplatnitelný pouze v závislosti na meritorním úspěchu ve sporu a pouze v rozsahu předvídaném advokátním tarifem a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 2846/2008 a rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 3145/2020, podle kterých lze nahradit pouze škodu, která vznikla nařízením předběžného opatření. V řízení bylo dle soudu prvního stupně sice prokázáno, že právní služby v souvislosti s podáním návrhu rejstříkovému soudu a podáním dovolání byly žalobkyni poskytnuty advokátní kanceláří v celkovém objemu 52,25 hodin, při smluvené hodinové sazbě 4 000 Kč bez DPH. Rovněž bylo prokázáno, že žalobkyně odměnu za právní zastoupení v celkové výši 215 000 Kč bez DPH svému právnímu zástupci uhradila. Není však možné se domáhat po žalovaném náhrady této žalobkyní tvrzené majetkové újmy, neboť nevznikla v příčinné souvislosti s právními účinky předběžného opatření. Sama žalobkyně v průběhu řízení tvrdila, že nařízené předběžné opatření ze dne 20. 10. 2019 žádné právní následky nezpůsobilo, neboť nebylo před 1. 1. 2020 doručeno všem adresátům, a zejména ještě před jeho doručením byly všechny faktické kroky k nastoupení právních účinků přeměny vykonány. Povinnosti formulované předběžným opatřením se tedy žádným faktickým způsobem nedotkly žádného z adresátů, respektive svými účinky předběžné opatření nemohlo ani žalobkyni způsobit škodu. Podle závěrů soudu prvního stupně neodpovídá žalovaný žalobkyni za náklady právního zastoupení ani mimo rámec § 77a o. s. ř. O nákladech řízení je nutné rozhodnout podle § 145 o. s. ř. v konečném rozhodnutí. Řízení vedené před soudem prvního stupně pod sp. zn. 38 Cm 28/2019 zatím není pravomocně skončeno, pokud bude žalobkyně v tomto řízení úspěšná, lze náklady za marné právní zastoupení vzniklé v souvislosti s nařízeným předběžným opatřením uplatnit v rámci závěrečného návrhu. Pohledávku na náhradu nákladů řízení jako náhradu škody pak vyloučil Nejvyšší soud ve svém dřívějším rozhodnutí pod sp. zn. 20 Cdo 1932/2007 s tím, že náhrada nákladů řízení představuje náklad vynaložený přímo při bránění práva v nalézacím řízení, nehledě k tomu, že procesní úkon směřující k zahájení řízení nemůže být protiprávním úkonem. S odkazem na vše právě popsané proto soud první stupně žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný a má právo proti žalobkyni na náhradu nákladů, které účelně vynaložil k bránění svého práva v řízení. Výši náhrady nákladů řízení žalovaného soud prvního stupně určil celkem částkou 62 112 Kč, přičemž jednotlivé náklady řízení žalovaného specifikoval a při určení jejich výše postupoval dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále i jen AT); pro stručnost se odkazuje na odst. 86 rozsudku.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně v plné rozsahu podala žalobkyně řádné a včasné odvolání. Žalobkyně namítala, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nesrozumitelné, neúplné a nesprávné. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaný podal návrh na vydání předběžného opatření v době, kdy byla přeměna žalobkyně již realizována a zapsána do obchodního rejstříku a žalovaný tak nemohl být v dobré víře, že předběžné opatření může přeměně zabránit. Nárok na náhradu škody byl v tomto řízení uplatněn pro nařízení předběžného opatření, které bylo odvolacím soudem zrušeno. Skutečnost, že jsou takto uplatněny částky vynaložené žalobkyní na náklady řízení, není ve věci rozhodná. Je také nerozhodné, kdo bude v rejstříkovém řízení meritorně úspěšný, neboť významná část nákladů žalobkyni vznikla v rejstříkovém řízení, v němž žalovaný jako účastník, kterému by mohla být uložena k zaplacení náhradu nákladů řízení, nefiguruje. Žalobkyně rovněž označila za vadný závěr soudu prvního stupně, že reparovat lze pouze škodu, která vnikla nařízením předběžného opatření, když odkázala na usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3145/2020. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 215 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení od 23. 12. 2020 do zaplacení a dále uloží žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů. Před soudem prvního stupně poskytl zástupce žalobkyni 6 úkonů právní služby, a před odvolacím soudem 2 úkony právní služby, současně pak také zaplatil 2x soudní poplatek.

6. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně s tím, že rozsudek byl srozumitelný a závěry soudu prvního stupně správné. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyni předběžným opatřením škoda nevznikla, a není tak důvod pro vyhovění žalobě v této věci. Popsané výdaje žalobkyně nelze považovat za škodu. Žalobkyně náklady vynaložila zcela dobrovolně, a to v rámci dosud neukončených řízení. Žalovaný zdůraznil, že sama žalobkyně popsala, že právními účinky předběžného opatření nebyla dotčena, čímž defacto sám relativizovala i nutnost vynaložení výdajů, jejichž náhradu uplatňuje jako škodu v tomto řízení. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v obou jeho výrocích jako věcně správný, přičemž uplatnil náhradu nákladů odvolacího řízení, jež spočívá v jednom úkonu právní služby poskytnutým zástupcem, tedy v odměně advokáta ve výši 9 180 Kč a hotových výdajích 300 Kč, a to vše včetně DPH.

7. Odvolací soud podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Předně odvolací soud konstatuje, že rozhodnutí soudu prvního stupně netrpí namítanou vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti. Z jeho odůvodnění je zřejmé, z jakých zjištění soud prvního stupně vycházel, jakými úvahami se řídil, z jaké právní úpravy vyšel, a proti tomu odvolatelka i brojí. Ke kritériím přezkoumatelnosti rozhodnutí srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní. Rozsudek soudu prvního stupně je proto odvolacím soudem přezkoumatelný.

9. Soud prvního stupně vycházeje ze shodných tvrzení účastníků a z provedeného dokazování v podstatě správně zjistil skutkový stav, když proti jeho skutkovým zjištěním (odst. 52 – 72 napadeného rozsudku) nebyly vzneseny ani věcné odvolací námitky. Pro úplnost tak lze shrnout:

- V návaznosti na projekt přeměny podal žalovaný, v rámci řízení vedeného Krajským soudem v Hradci Králové sp. zn. 38 Cm 28/2019, návrh na nařízení předběžného opatření. V tomto předběžném opatření se domáhal, aby soud uložil [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno] zdržet se všech právních jednání směřujících k rozdělení společnosti žalobce formou odštěpení sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba]. Současně se žalovaný domáhal uložení povinnosti žalobkyni zdržet se rozdělení formou odštěpení sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba]. Žalovaný byl s výše uvedeným návrhem na nařízení předběžného opatření úspěšný a předběžné opatření bylo nařízeno usnesením ze dne 20. 12. 2019, č. j. 38 Cm 28/2019 – 341. K odvolání žalobkyně, [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno] bylo usnesení soudu prvního stupně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2020, č. j. 14 Cmo 153/2020-432, změněno tak, že návrh na nařízení předběžného opatření byl zamítnut.

- Přeměna žalobkyně byla zapsána do obchodního rejstříku pro ni vedeného pod sp. zn. B 373 u Krajského soudu v Hradci Králové s účinností k 1. 1. 2020 (veřejnosti dostupné na www.justice.cz).

- Žalovaný se svým návrhem na zápis změn do obchodního rejstříku vedeného pro žalobkyni, doručeným soudu dne 7. 1. 2020, domáhal výmazu zápisu ostatní skutečnosti, podle níž část jmění žalobkyně jako rozdělované společnosti určené projektem rozdělení odštěpením sloučením na základě projektu přeměny ze dne 11. 11. 2019, přešla v důsledku rozdělení odštěpením sloučením na společnost [právnická osoba]. jako nástupnickou společnost s tím, že rozhodným dnem je 1. 1. 2020, a dále se domáhal zápisu ostatní skutečnosti, podle níž Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 20. 12. 2019, č. j. 38 Cm 28/2019 – 341, předběžným opatřením uložil společnosti [právnická osoba]., zdržet se rozdělení formou odštěpení sloučením části jmění žalobce na nástupnickou společnost [právnická osoba].

- Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 24. 1. 2020 č. j. B 73/RD111/KSHK, Fj 982/2020/KSHK návrh navrhovatele na zápis změn do obchodního rejstříku odmítl. Toto usnesení bylo k odvolání navrhovatele Vrchním soudem v Praze usnesením ze dne 5. 5. 2020 č. j. 14 Cmo 51/2020-479 zrušeno bez dalšího, neboť napadené usnesení nemělo být vydáno.

- Poté byl k návrhu navrhovatele zápis změn v obchodním rejstříku vedeným pro žalobkyni proveden dle § 98 ZVR tak, že v době od 26. května 2020 do 12. června 2020 v něm byla zapsána ostatní skutečnost ohledně předběžného opatření nařízeného usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 12. 2019, č. j. 38 Cm 28/2019 – 341.

- Žalobkyně se proto domáhala změny/výmazu části zápisu provedeného na základě návrhu žalovaného postupem podle § 101 ZVR, který zapsané osobě umožňuje domáhat se výmazu nebo změny zápisu provedeného tzv. fikcí podle § 98 ZVR. Této změny/výmazu zápisu se žalobkyně domáhala nejen přímo, ale také prostřednictvím členky představenstva žalobkyně, jakožto osoby, která měla na uvedení zápisu v obchodním rejstříku do souladu se skutečným stavem právní zájem.

- Žalobkyně rovněž podala dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 5. 2020, č. j. 14 Cmo 51/2020-479. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2021, č. j. 27 Cdo 2250/2020-610 bylo uvedené usnesení odvolacího soudu zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Vrchní soud v Praze poté usnesením ze dne 6. prosince 2022, sp. zn. 14 Cmo 51/2020, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 1. 2020 č. j. B 73/RD111/KSHK, Fj 982/2020/KSHK, potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť neshledal žádné okolnosti případu, které by jejich přiznání některému z účastníků odůvodňovaly (§ 23 z. ř. s.).

10. Podle § 77a odst. 1 o. s. ř., zaniklo-li nebo bylo-li zrušeno nařízené předběžné opatření z jiného důvodu než proto, že návrhu ve věci samé bylo vyhověno, nebo proto, že právo navrhovatele bylo uspokojeno, je navrhovatel povinen nahradit škodu a jinou újmu každému, komu předběžným opatřením vznikla. Této odpovědnosti se navrhovatel nemůže zprostit, ledaže by ke škodě nebo k jiné újmě došlo i jinak.

11. Při posuzování otázky vzniku nároku na náhradu škody nebo jiné újmy z předběžného opatření tedy soud zkoumá následující podmínky: a) zda předběžné opatření zaniklo nebo bylo zrušeno ve smyslu § 77a o. s. ř., b) zda v souvislosti s vydáním předběžného opatření skutečně vznikla škoda nebo jiná újma. Své odpovědnosti se navrhovatel předběžného opatření může zprostit, jen jestliže by ke škodě nebo jiné újmě došlo i jinak.

12. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v této věci je sice splněna zákonná podmínka ad a) pro vznik nároku na náhradu škody, neboť předběžné opatření nařízené soudu prvního stupně zaniklo ve smyslu ust. § 77a odst. 1 o. s. ř. usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2020, č. j. 14 Cmo 153/2020-432 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 29 C do 3137/2007), ale není již splněna zákonná podmínka ad b), neboť náklady vynaložené žalobkyní v rejstříkových řízeních, nebyly způsobeny předběžným opatřením.

13. Tento závěr ostatně vyplývá přímo ze žaloby ve věci samé, v níž sama žalobkyně popisuje skutkový stav tak, že předběžné opatření nařízené soudem prvního stupně, aby žalobkyni a dalším osobám bylo uloženo zdržet se všech právních jednání směřujících k rozdělení společnosti žalobkyně formou odštěpení sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba]., nabylo účinnosti v době, kdy byl proces přeměny již nezvratně skončen, a že přeměna žalobkyně a společnosti [právnická osoba]. byla do obchodního rejstříku již zapsána, aniž by došlo k porušení povinností vyplývajících z předběžného opatření.

14. Jestliže tedy jednání, jehož se měla žalobkyně, případně další osoby dle nařízeného předběžného opatření zdržet, bylo učiněno dříve, než nastala jeho účinnost, lze si jen stěží představit situaci, že by mohla být předmětným předběžným opatřením způsobena škoda. Sama žalobkyně svůj nárok uplatnila jako náhradu škody výlučně vzniklou vynaložením nákladů na její právní zastoupení v rejstříkových řízeních.

15. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud konstatuje, že žalovaný podáním návrhu na zápis změn v obchodním rejstříku využil svého petičního práva zaručené mu Listinou základních práv a svobod, (čl. 36 odst. 1), přičemž předmětné nařízené předběžné opatření sloužilo navrhovateli pouze jako skutečnost, jíž osvědčoval své subjektivní právo, jehož ochrany se domáhal právě návrhem na zápis změn do obchodního rejstříku. To zda navrhovateli jím tvrzené subjektivní právo, jehož ochrany se návrhem domáhal, svědčí, zjišťuje soud v řízení takovým návrhem zahájeným. A stejně tak i žalobkyně využila svého petičního práva, když se svým návrhem na zahájení rejstříkového řízení dle ust. § 101 odst. 1 z. v. r., bránila zápisu změn provedeného rejstříkovým soudem k návrhu navrhovatele dle § 98 z. v. r. Podáním dovolání proti usnesení odvolacího soudu pak žalobkyně bránila svá práva účastnice rejstříkového řízení, jež jí dle procesních předpisů náleží.

16. To, že si žalobkyně zvolila pro rejstříková řízení, tj. k uplatnění nebo obraně svých práv v řízení, právního zástupce, pak zcela záviselo na její vůli a způsob určení odměny bylo obsahem jejich vzájemného ujednání. Všechny výdaje, které žalobkyni vznikly v důsledku vedení rejstříkových řízení, jež jí vznikly zaplacením soudních poplatků a zastoupením advokátem, tak byly jejím nárokem, ten ale má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu a je závislé na rozhodnutí ve věci samé (k tomu srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, uveřejněné pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, bod XXXVII. stanoviska, a dále Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck. 2006, str. 676).

17. Lze tak shrnout, že náklady byly vynaloženy žalobkyní při bránění práva v nalézacích (rejstříkových) řízeních, a tak o nich v těchto řízeních bylo i dle příslušných procesních předpisů soudy již rozhodnuto. Skutečnosti, které byly do obchodního rejstříku zapsány, byly zapsány k návrhu žalovaného, a je nerozhodné, že žalovaný ke svému návrhu doložil předmětné usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo předběžné opatření nařízeno (viz odst. 15 tohoto rozsudku). Náklady rejstříkových řízení, jež žalobkyni vznikly, proto nelze posuzovat jako škodu vzniklou nařízením předběžného opatření, neboť jím způsobeny nebyly.

18. Z uvedených důvodů je tak i zcela nepřípadná judikatura, na niž odkázala žalobkyně ve svém odvolání, neboť náklady, jež žalobkyni vznikly v souvislosti s rejstříkovými řízeními, nejsou náklady žalobkyně, jež by bylo možné považovat za dodatečné náklady, které jí vznikly v souvislosti se splněním povinností uložených jí předběžným opatřením, přičemž již ze všeho uvedeného je zcela zřejmé, že rejstříková řízení nebyla „vynucena“ předmětným předběžným opatřením, ale byla zahájena k návrhům žalovaného a žalobkyně (srov. odvolatelkou odkazované usnesení Ústavního soudu ze dne 1. prosince 2020, sp. zn. IV. ÚS 3145/2020).

19. A ačkoliv to v tomto případě již není pro posouzení nároku žalobkyně rozhodné, lze vzhledem k uvedenému dodat, že zahájení řízení, tj. podání návrhu žalovaného na zápis změn v obchodním rejstříku, nemůže ani být protiprávním úkonem. Přičemž pouze v příslušném řízení o věci samé může soud případně posuzovat, zda lze podání takového návrhu považovat za zneužití petičního práva.

20. Pro úplnost odvolací soud dodává, že je i irelevantní námitka odvolatele, že se soud prvního stupně nezabýval obecnou odpovědností žalovaného k náhradě škody, a že pouze konstatoval, že obecná odpovědnost žalovaného je vyloučena, neboť poté, co soud prvního stupně učinil závěr, že nárok žalobkyně není důvodný, pro nesplnění zákonných podmínek dle ust. § 77a odst. 1 o. s. ř., správně konstatoval, že pohledávku na náhradu nákladů řízení jako náhradu škody vyloučila i judikatura Nejvyššího soudu (viz odst. 87 napadeného rozsudku). K čemuž lze uvést závěr Nejvyššího soudu přijatý v jeho rozsudku 6. září 2013, sp. zn. 25 Cdo 272/2012: „ Bez ohledu na to, zda v řízení vedeném před soudem prvního stupně, byla či nebyla úspěšnému žalobci přiznána plná náhrada jeho nákladů řízení včetně odměny advokáta v tzv. mimosmluvní výši, nelze jejich náhradu požadovat v jiném řízení, a to nejen vůči druhé straně sporu, ale ani na třetí osobě, a už vůbec nepřichází v úvahu náhrada ve výši sjednané smluvně mezi účastníkem a jeho advokátem.“ (veřejnosti dostupný na www.nsoud.cz). Z postupu soudu prvního stupně a jeho odůvodnění napadeného rozsudku je tak zcela zjevné, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že tuto věc nelze pak ani z pohledu obecné odpovědnosti žalovaného za škodu právně posuzovat, s čímž se odvolací soud ztotožnil, neboť zde není žádného důvodu se od ustálené soudní judikatury odchýlit.

21. Odvolací soud ze všech shora popsaných důvodů dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný, a proto jej dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně jeho rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů řízení, které je souladné se zákonem.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl v odvolacím řízení zcela úspěšný. Žalovanému v odvolacím řízení vznikly náklady zastoupením advokátem (§ 137 o. s. ř.). Zástupce žalovaného přitom v odvolacím řízení učinil jeden úkon právní služby spočívající v účasti při jednání odvolacího soudu dne 19. ledna 2023 /§ 11 odst. 1 písm. g) AT/, za nějž náleží odměna ve výši 9180 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. AT, paušalizovaná náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH ve výši 1 990,80 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem se náhrada nákladů odvolacího řízení žalovaného určuje dle ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. částkou 11 470,80 Kč, a v této výši mu byla odvolacím soudem přiznána. Současně bylo určeno platební místo dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. a lhůta pro splnění povinnosti dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.