o zaplacení částky 110 332 Kč s přísl., o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. června 2016, č. j. 49 ECm 3/2014-197

1. Výše uvedeným rozsudkem Krajský soud v Praze jako soud I. stupně, uložil žalovanému ve výroku I. povinnost zaplatit žalobci částku 110 332 Kč s 7,75% úrokem z prodlení p.a. od 1. 8. 2011 do zaplacení, a ve výroku II. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 52 400 Kč.

2. Soud I. stupně posuzoval v řízení, zahájeném dne 22. 8. 2011 důvodnost žalobcova nároku uplatňovaného s odkazem na § 15 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (dále jen zákon o vlastnictví bytů), na stanovy žalobce a na měsíční předpisy příspěvku vlastníka a úhrady služeb. Podle žaloby má žalobce být vlastníkem šesti bytových jednotek č. [Anonymizováno], č. [Anonymizováno], č. [Anonymizováno], č. [Anonymizováno], č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno], v budově č.p. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], na pozemcích parc. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], v obci [adresa], k.ú. [adresa] (dále jen byty), když žalovaný má být členem žalobce. Žalobce má mít vůči žalovanému nárok na zaplacení částky 110 332 Kč se zákonným úrokem z prodlení představující nedoplatky z titulu vyúčtování služeb spojených s užíváním bytů a příspěvků na správu a údržbu domu a pozemku, a to podle vyúčtování plateb za rok 2010 za uvedené byty, jež mělo být doručeno žalovanému, který je ve stanovené lhůtě nereklamoval. Vyúčtováním měl být vyčíslen nedoplatek za spotřebu médií a služby ve výši 110 332 Kč. Vyúčtování mělo vycházet ze skutečnosti, že žalovaný uhradit na účet žalobce za rok 2010 částku celkem 193 980 Kč, z toho na dlouhodobé zálohy na opravy a ostatní fondy 102 480 Kč a na zálohy na spotřebu médií a služby 91 500 Kč, přičemž celkem náklady na spotřebu médií měly být vyšší a měly činit 198 303 Kč. Vedle toho měl žalovaný mít další nedoplatek u bytu č. 2350/51 v částce částkou 3 529 Kč a měl tak celkově dlužit žalovaných 110 332 Kč s přísl.

3. Po provedeném dokazování soud I. stupně učinil závěr o skutkovém stavu věci, podle něhož žalovaný je členem žalobce. Podle soudu I. stupně v roce 2010 činily náklady na spotřebu médií u všech bytů žalovaného celkem částku 198 303 Kč, a nedoplatek za spotřebu médií a služby činil u těchto bytů celkem částku 110 332 Kč. Podle závěrů soudu I. stupně učiněných zejména na základě přehledu přijatých plateb od žalovaného za rok 2010, žalovaný uhradil celkem částku 193 980 Kč, z toho celkem částku 102 480 Kč na dlouhodobé zálohy na opravy a ostatní fondy a částku celkem 91 500 Kč na zálohy na spotřebu médií a služby. Měsíční částka úhrady činila 16 165 Kč, přičemž měsíční předpis příspěvku žalovaného a úhrad služeb poskytovaných s užíváním jednotlivých bytů činil u jednotlivých bytů částky: u bytu č. [Anonymizováno] s platností od 1. 1. 2009 celkem částku 4 682 Kč, s platností od 1. 9. 2009 celkem částku 3 461 Kč, s platností od 1. 5. 2010 celkem částku 7 085 Kč, u bytu č. [Anonymizováno] s platností od 1. 1. 2009 celkem částku 6 675 Kč, s platností od 1. 5. 2010 celkem částku 7 667 Kč, u bytu č. [Anonymizováno] s platností od 1. 1. 2009 celkem částku 3 791 Kč, s platností od 1. 5. 2010 celkem 4 724 Kč, u bytu č. [Anonymizováno] s platností od 1. 1. 2009 celkem částku 3 364 Kč, u bytu č. [Anonymizováno] s platností od 1. 1. 2009 celkem částku 3 782 Kč a u bytu č. [Anonymizováno] s platností od 1. 1. 2009 celkem částku 2 588 Kč. Podle zjištění soudu I. stupně ze zápisu ze zasedání shromáždění společenství vlastníků konaného dne 16. 12. 2008 a z prezenční listiny bylo schváleno navýšení platby do fondu DZO na 20 Kč/m2 z důvodu čerpání úvěru. Žalovaný se tohoto shromáždění nezúčastnil.

4. Z hlediska právního soud I. stupně vycházel ze skutečnosti, že stanovy žalobce blíže vymezují povinnost hradit zálohy na úhradu za služby na účet žalobce. Stejná povinnost pro žalovaného vyplývala z doručených vyúčtování žalobce a že stejná povinnost vyplývá pro žalovaného z § 15 zákona o vlastnictví bytů. Žalovaný však podle soudu I. stupně zálohy za všechny jednotlivé byty, jež má ve vlastnictví, za rok 2010 v uvedené celkové výši neuhradil, a to přes opakované výzvy žalobce k placení, a vznikl mu dluh ve výši celkem 110 332 Kč. Poněvadž došlo k prodlení s plněním tohoto peněžitého dluhu (§ 517 odst. 1 obč.zák.), a to ode dne 1. 8. 2011, je žalovaný povinen vedle uvedeného peněžitého plnění zaplatit žalobci zákonné úroky z prodlení ve výši podle nař. vl. č. 142/1994 Sb., ve znění nař. vl. č. 33/2010 Sb. Soud I. stupně uvedl, že žalovaný neunesl břemeno tvrzení ohledně zaplacení výše uvedených záloh ani břemeno důkazní ohledně svých tvrzení. Proto při právním posouzení věci soud I. stupně na nárok žalobce nahlížel z hlediska z § 1 odst. 2, § 3 odst. 1, § 8 odst. 1 a 2, § 9 odst. 1 a 5, § 9a odst. 2 a § 15 odst. 1 a 2 zákona o vlastnictví bytů. Podle soudu I. stupně je nutno na věc nahlížet také z hlediska stanov žalobce, podle nichž příspěvky na správu domu a pozemku a dále zálohy na úhradu za služby členové společenství platí v částkách stanovených příslušným orgánem společenství měsíčně na účet společenství, nerozhodne-li shromáždění o placení na účet správce. Vyúčtování záloh na úhradu za služby provádí výbor jedenkrát za zúčtovací období, jímž je kalendářní rok, nejpozději do čtyř kalendářních měsíců po jeho skončení v souladu se stanoveným způsobem rozúčtování. Nedoplatek nebo přeplatek vyplývající z vyúčtování je splatný do sedmi kalendářních měsíců po uplynutí zúčtovacího období. V řešené věci bylo podle soudu I. stupně prokázáno vyúčtováním zálohových plateb, jakož i to že nedoplatek měl být uhrazen na účet žalobce. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Zejména namítl, že soud neprovedl dokazování stanovami žalobce. Žalovaný má za to, že z rozsudku není zřejmé, na základě čeho soud došel k závěru, že žalovaný zaplatil na účet žalobce za rok 2010 částku 193 980 Kč, z toho na dlouhodobé zálohy na opravy a ostatní fondy 102 480 Kč a na zálohy na spotřebu médií a služby 91 500 Kč, a přitom žalovaný namítá, že vyúčtování (nejen) za rok 2010 pro jednotlivé byty není správné, není průkazné a nelze z něho dovodit dluh žalovaného. Jednotlivá vyúčtování zálohových plateb 2010, vyjma vyúčtování, jež se týká bytu č. [Anonymizováno], neobsahují výši záloh, které žalovaný zaplatil. Přitom žalovaný v řízení tvrdil, že zaplatil nejen částku 193 980 Kč žalobcem tvrzenou, ale částku vyšší, neboť žalobce nezohlednil platby uhrazené na byt č. [Anonymizováno] ([Anonymizováno]). Podle názoru žalovaného v řízení žalobce nedoložil, z jakého titulu jednotlivé v měsíčním předpisu pro ten který byt uvedené částky k úhradě po žalovaném žádá, žalobce netvrdil a neprokázal, z jakých konkrétních částek se má skládat příspěvek vlastníka bytu na správu a údržbu, jestliže bylo pouze schváleno navýšení platby do fondu DZO na 20 Kč/m2. Nebylo v řízení doloženo, na základě čeho byla stanovena výše záloh na úhradu služeb s bytem spojených. Žalovaný poukázal na to, že v rozsudku uvedené skutečnosti ve vztahu k bytové jednotce č. [Anonymizováno] z dokazování nevyplývají. Žalovaný namítl, že se soud nezabýval jeho návrhem na důkaz výpovědí [Anonymizováno] ohledně plateb za rok 2010. Uvedl, že soud zamítl návrh žalovaného na provedení důkazu výpovědí [Anonymizováno], tehdejšího předsedy výboru žalobce, u něhož měl reklamovat vyúčtování za rok 2010 a který žalovanému neposkytl podklady nezbytné pro řádné vyúčtování a soud zamítl též návrhy žalovaného na provedení důkazů výpověďmi [Anonymizováno] a paní [Anonymizováno] ke tvrzení ohledně nemožnosti získání dokladů od žalobce. Podle odvolatele se soud I. stupně nevypořádal s námitkami žalovaného, jež uvedl v písemném závěrečném vyjádření ze dne 26. 6. 2016.

6. Žalobce navrhl napadený rozsudek potvrdit.

7. Vrchní soud v Praze přezkoumal rozsudek soudu I. stupně podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k níže uvedeným zjištěním a závěrům.

8. Jak je zřejmé z obsahu spisu, žalující společenství vlastníků jednotek, jehož hlavním účelem bylo zabezpečovat řádný výkon činností spojených se správou, provozem a opravami společných částí domu - viz § 9 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen ZVB) se žalobou domáhá na žalovaném vlastníkovi šesti v žalobě specifikovaných bytových jednotek, nacházejících se v domě spravovaném žalobcem, zaplacení nedoplatků za služby související s užíváním jednotek za rok 2010 (dále též „nedoplatky za služby“ a „zálohy na služby“). Výše žalovaných nedoplatků má činit částku 110 332 Kč s příslušenstvím. Podle žalobce žalovaný v roce 2010 zaplatil na jeho účet celkem částku 193 980 Kč, čímž uhradil „dlouhodobé zálohy na opravy a ostatních fondů SVJ (tedy příspěvek vlastníka)“ ve výši 102 480 Kč a zálohy na služby ve výši 91 500 Kč. Náklady na služby, které spotřeboval ve svých jednotkách v roce 2010, činily - podle písemností označených vždy jako „Vyúčtování zálohových plateb 2010“ (dále jen „Vyúčtování“) částku 198 303 Kč, a z toho důvodu mu měl vzniknout dluh v žalované výši.

9. Odvolací soud vychází z § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., (NOZ - nový občanský zákoník), podle něhož, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry (jiné než týkající se práv osobních, rodinných a věcných), vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (o něž jde i v posuzované věci), jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinností tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Podle § 14 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), pokud tento zákon nestanoví jinak, řídí se jeho ustanoveními i právní vztahy vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti (tj. před 1. lednem 2014). Vznik těchto právních vztahů a nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (o něž jde v tomto řízení) se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odstavec 1). Rozúčtování a vyúčtování nákladů na služby za zúčtovací období, které započalo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se provede podle dosavadních právních předpisů (odstavec 2).

10. Podle právního názoru odvolacího soudu, zohledňujícího závazný právní názor Nejvyššího soudu České republiky č. j. 26 Cdo 913/2019-279 ze dne 27. 8. 2019, se soudní praxe ustálila v názoru, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno a nájemce s ním byl seznámen. O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu lze tedy hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele stanovila v rozhodné době vyhl. č. 372/2001 Sb. (viz rovněž § 14 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.). V § 2 písm. h). Ta vymezila pojem zúčtovacího období jako období, za které vlastník provede rozúčtování a následné vyúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a na poskytování teplé užitkové vody. Zúčtovací období je nanejvýš dvanáctiměsíční a jeho počátek stanoví vlastník po dohodě s odběratelem. Jde-li o ostatní poskytované služby, v rozhodné době nebyly obsahové náležitosti vyúčtování stanoveny zvláštním právním předpisem. Podle názoru odvolacího soudu, zohledňujícího uvedené právní úvahy vyjádřené Nejvyšším soudem České republiky v rozhodnutí č. j. 26 Cdo 913/2019-279 ze dne 27. 8. 2019, vyúčtování služeb, aby vůbec mohlo jít o vyúčtování, musí obsahovat minimálně údaj o ceně za tu kterou službu a současně též údaj o množství dodané služby (§ 11 odst. 1 písm. c/ zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví); vlastník jednotky totiž musí z obsahu vyúčtování zjistit minimálně takové informace, na základě kterých bude schopen rozpoznat, zda pronajímatelem požadovaná úhrada odpovídá jeho spotřebě či způsobu výpočtu této spotřeby tak, jak byl účastníky dohodnut nebo jak je stanoven právním předpisem. Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Aby se tak mohlo stát, musel by poskytovatel služeb vystavit nové úplné vyúčtování znějící na cenu ve správné výši. Je-li vyúčtování nesprávné, není zde (řádného) vyúčtování jako předpokladu pro vznik platební povinnosti. Protože (řádné) vyúčtování je také předpokladem pro vznik splatnosti částky v něm uvedené (nedoplatku), nestává se vyúčtovaná částka splatnou, a to ani z části.

11. Z uvedeného je podle odvolacího soudu zřejmé, že o vyúčtování úhrad za služby lze hovořit pouze tehdy, obsahuje-li předložené vyúčtování všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Nevyhovuje-li vyúčtování tomuto požadavku, potom poskytovatel služeb nesplnil svoji povinnost vyúčtovat příjemci služeb skutečnou výši nákladů a záloh na jednotlivé služby, nyní výslovně zakotvenou v ustanovení § 7 zákona č. 67/2013 Sb., když každé zálohové plnění je třeba vyúčtovat. Nebylo-li vyúčtování služeb řádné (v souladu se smlouvou a předpisy jej regulujícími), povinnost provést řádné vyúčtování nadále trvá. Není-li vyúčtování služeb věcně správné, trvá nejen povinnost poskytovatele vyúčtování řádně provést, ale i v důsledku nesplnění uvedené povinnosti nenastala ani splatnost nedoplatku (popřípadě přeplatku) plynoucího z vyúčtování.

12. V posuzovaném případě šlo, s ohledem na vylíčení rozhodujících skutečností v návrhu, o zaplacení nedoplatku z vyúčtování záloh na služby za rok 2010 a nikoli též z vyúčtování příspěvku na správu domu a pozemku za stejné období. Podle právního názoru odvolacího soudu, spočívá-li požadavek na zaplacení nedoplatku z vyúčtování služeb ve výpočtu skutečných nákladů čerpaných služeb a jeho porovnání s úhrnem poskytnutých (tj. skutečně zaplacených, nikoli toliko „předepsaných“) záloh, jsou pro danou věc nerozhodné okolnosti týkající se „vyměření“ záloh na služby ani platební disciplína člena SVJ. Podle právního názoru odvolacího soudu je v rámci bytového spoluvlastnictví zapotřebí důsledně rozlišovat mezi zálohami na služby a platbami z titulu příspěvku na správu domu a pozemku. Je tomu tak proto, že i když mají i posléze uvedené platby charakter záloh (viz § 15 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb.), podléhají odlišnému právnímu režimu (včetně pravidel pro jejich vyúčtování) a nelze je tedy směšovat s platbami za spotřebované služby. Z tohoto úhlu pohledu tak není podstatné, zda a v jaké výši byly zaplaceny veškeré úhrady, jež byl žalovaný povinen zaplatit žalobci v roce 2010, nýbrž to, v jakém rozsahu směřovaly jím provedené platby právě k úhradě předepsaných záloh na služby. Vzhledem k tomu ovšem může být právně významná námitka žalovaného uplatněná až v odvolacím řízení v jeho podání z 18. listopadu 2016 na č. l. 222 až 227 spisu, že platby, jež byly zohledněny ve vyúčtování, rozpočítal žalobce podle své volby (podle svého vlastního uvážení) mezi příspěvek na správu domu a pozemku a zálohy na služby, a nikoli poměrně, jak to podle mínění žalovaného měl učinit se zřetelem k ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 7. července 2004, sp. zn. 21 Cdo 326/2004). Uvedená námitka v konečném důsledku zpochybňuje správnost jedné z obsahových náležitostí vyúčtování, a sice správnost údaje o součtu zaplacených záloh, jak vyplývá z § 7 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 372/2001 Sb. V uvedené souvislosti potom nelze hovořit o shodě účastníků na tom, že za všechny byty byla zaplacena na zálohách, tj. na zálohách na opravy a do ostatních fondů a na zálohách na služby za rok 2010, celkem částka 193 980 Kč, když. v podání žalovaného ze dne 17. listopadu 2011 odvolatel namítal, že není pravdivé žalobcovo tvrzení, že mu žalovaný za rok 2010 zaplatil pouze částku 193 980 Kč a k tomu současně navrhl provést důkaz výslechem [Anonymizováno]. Takto navržený důkaz výslechem [Anonymizováno] však soud I. stupně neprovedl a v odůvodnění svého rozhodnutí tento svůj postup náležitě nevysvětlil, přestože směřoval k objasnění podstatné okolnosti představované odlišnou výší odvolatelem uhrazených plateb za všechny jeho bytové jednotky, než jakou udával žalobce v návrhu, přičemž tato okolnost je nepochybně významná z hlediska právního posouzení věci (tj. z hlediska posouzení správnosti vyúčtování). Tato vada řízení mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

13. Z uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí neobstojí, neboť jednak spočívá na nesprávném (neúplném) právním posouzení věci, jednak řízení, jež předcházelo jeho vydání, je postiženo uvedenou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

14. Proto odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a napadené rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, když dokazování nelze pro rozsah potřebného dokazování doplnit v řízení před odvolacím soudem.

15. O nákladech řízení před soudy všech stupňů rozhodne soud v rozhodnutí, jímž řízení ve věci samé bude u něho končit.

16. V další fázi řízení se soud I. stupně především bude zabývat, a to v souladu se shora uvedenými právními názory Nejvyššího soudu i soudu, zejména tvrzením žalovaného, pokud je žalovaný prokáže, že z jeho strany byla zaplacena na zálohách, tj. na zálohách na opravy a do ostatních fondů a na zálohách na služby za rok 2010, částka přesahující 193 980 Kč.

17. Dále by soud I. stupně, v souladu s upozorněním Nejvyššího soudu (viz uvedené rozhodnutí č. j. 26 Cdo 913/2019-279 ze dne 27. 8. 2019), měl posoudit i způsob rozpočítávání žalovaným zaslaných peněz (strana 6 uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu), když případné nesprávné rozpočítávání může zpochybnit údaje o součtu zaplacených záloh. Otázka zaplacených záloh se potom může promítnout do závěrů o věcné správnosti vyúčtování služeb. Zde odvolací soud připomíná, že není-li vyúčtování služeb věcně správné, trvá nejen povinnost poskytovatele služeb vyúčtování provést, a to řádně, třebas i v průběhu řízení před soudem. Tomu odpovídá i dílčí právní závěr dovozovaný z nesplnění uvedené povinnosti, a to, že v takové situaci zatím nemohla nastat ani splatnost nedoplatku (popřípadě přeplatku) plynoucího z vyúčtování, což následně dopadá rovněž do omezení možnosti domáhat se placení též příslušenství jistiny. Protipólem uvedené povinnosti poskytovatele řádně provést vyúčtování je právo člena SVJ domáhat se vyhotovení a předání řádného vyúčtování (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2017, sp. zn. 26 Cdo 3256/2015).

18. Ze všech shora uvedených důvodů rozhodl odvolací soud způsobem uvedeným ve výrokové části tohoto usnesení.