o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 29. 6. 2020, o odvolání účastnice do usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. října 2021, č. j. 41 Cm 84/2020-146

1. Návrhem doručeným soudu dne 25. 9. 2020 se navrhovatel vůči společnosti [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B], sídlem [Adresa advokáta B] (dále též jen „Společnost“) domáhal vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Společnosti konané dne 29. 6. 2020, přijatého pod bodem 4. programu jednání ve znění „Valná hromada schvaluje roční účetní závěrku za rok 2019. Valná hromada schvaluje vypořádání hospodářského výsledku za rok 2019, tj. zisku ve výši 11 324 468,46 Kč.

Podíl na zisku akcionářům 3 121 140 Kč.

Podíl na zisku členům orgánu společnosti 380 000 Kč.

Podíl na zisku akcionářům bude rozdělen na základě jejich podílu na základním kapitálu. Podíl na zisku každého člena orgánu bude stanoven procentuálním poměrem dle minulých let.“

2. Dále se navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Společnosti konané dne 29. 6. 2020, přijatého pod bodem 4. (správně 6. – poznámka odvolacího soudu) programu jednání ve znění „Valná hromada bere na vědomí usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2019, č. j. 14 Cmo 201/2018-189 a podání dovolání proti tomuto usnesení ze strany společnosti. Valná hromada dále schvaluje, že společnost ve vztahu k rozdělování zisku společnosti za rok 2015 vyčká na rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání společnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2019, č. j. 14 Cmo 201/2018-189.“

3. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. vyslovil neplatnost usnesení valné hromady Společnosti přijatého pod bodem 4. programu jednání týkajícího se vypořádání hospodářského výsledku za rok 2019, tj. zisku Společnosti. Ve výroku II. rozhodl tak, že ve zbytku, co se týká usnesení valné hromady Společnosti konané dne 29. 6. 2020 přijatého pod bodem 4. programu jednání, se žalobní návrh zamítá. Ve výroku III. soud prvního stupně rozhodl tak, že v případě usnesení valné hromady Společnosti konané dne 29. 6. 2020 přijatého pod bodem 6. programu jednání ve znění: „Valná hromada bere na vědomí usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2019, č. j. 14 Cmo 201/2018-189 a podání dovolání proti tomuto usnesení ze strany společnosti. Valná hromada dále schvaluje, že společnost ve vztahu k rozdělování zisku společnosti za rok 2015 vyčká na rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání společnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2019, č. j. 14 Cmo 201/2018-189“, se nejedná o rozhodnutí orgánu Společnosti. Ve výroku IV. uložil soud Společnosti zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů řízení 35 399,86 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci usnesení.

4. Soud prvního stupně kromě jiného vyšel ze zjištění, že navrhovatel je akcionářem Společnosti vlastnící 11 200 ks akcií na jméno, jejichž jmenovitá hodnota činí 1 000 Kč u každé akcie, a tedy jeho podíl na základním kapitálu společnosti činí 21,53%. Je tedy kvalifikovaným akcionářem. Představenstvem Společnosti byla svolána valná hromada na den 29. 6. 2020, jejímž předmětem jednání byly následující body: 1) Zahájení, volba orgánu valné hromady a schválení jednacího a hlasovacího řádu; 2) Zpráva představenstva o hospodaření a stavu majetku společnosti, včetně roční účetní závěrky a návrhu na vypořádání hospodářského výsledku za rok 2019 a zpráva o vztazích; 3) Zpráva dozorčí rady; 4) Schválení roční účetní závěrky a návrhu na vypořádání hospodářského výsledku za rok 2019; 5) Schválení auditora; 6) Podání zprávy o vydání usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2019 č. j. 14 Cmo 201/2018-189, kterým bylo ve výroku I. změněno usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 3. 2018 č. j. 49 Cm 115/2016-149 tak, že se vyslovuje neplatnost usnesení valné hromady společnosti konané dne 30. 6. 2016, týkající se rozdělení zisku společnosti; 7) Závěr. Soud prvního stupně vyšel dále ze zjištění, že k bodu 6. u návrhu usnesení bylo v pozvánce uvedeno: Valná hromada bere na vědomí usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2019 č. j. 14 Cmo 201/2018-189 a podání dovolání proti tomuto usnesení ze strany společnosti. Valná hromada dále schvaluje, že společnost ve vztahu k rozdělení zisku společnosti za rok 2015 vyčká na rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání Společnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2019 č. j. 14 Cmo 201/2018-189.

5. Na zjištěný skutkový stav aplikoval soud ustanovení § 191 odst. 1 a 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“).

6. Ohledně odůvodnění výroku III. soud prvního stupně uzavřel, že pokud se jedná o napadený bod 6. programu jednání valné hromady, působnost valné hromady taxativně stanoví § 190 odst. 2 písm. a) – o) ZOK. Záležitost pod bodem 6. programu jednání valné hromady, o níž valná hromada jednala a rozhodla, mezi ně nepatří. Ani dle stanov Společnosti do působnosti valné hromady takováto záležitost nenáleží. Vzhledem k tomu, že si valná hromada nevyhradila rozhodnutí o záležitosti, která do její působnosti jinak dle právních předpisů ani podle společenské smlouvy nespadá, nemohla valná hromada na sebe atrahovat rozhodnutí pod bodem 6. programu jednání valné hromady. Jestliže přesto Společnost takto učinila, je namístě na takové rozhodnutí ve smyslu § 45 odst. 1 ZOK a § 245 věta druhá o. z. hledět jako by nebylo přijato, tedy nemá žádné právní účinky (je nicotné). Proto soud, aniž by se zabýval důvody neplatnosti, postupoval podle § 90 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a vyslovil, že v případě uvedeného napadeného rozhodnutí se nejedná o rozhodnutí orgánu Společnosti, neboť se na ně hledí jako by nebylo přijato, když o takzvané nicotnosti rozhodnutí valné hromady může soud rozhodovat v řízení o neplatnosti usnesení valné hromady i bez návrhu.

7. Nákladový výrok IV. je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř.

8. Do tohoto usnesení podala Společnost včasné odvolání. Odvolání odůvodnila ustanovením § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., tj. nesprávným právním posouzením věci. Ohledně výroku I. a II. usnesení soudu prvního stupně Společnost namítla, že jsou nesprávně formulovány. Podle jejich znění nebyl vyčerpán celý předmět řízení vymezený návrhem navrhovatele doručeným soudu dne 25. 9. 2020. Výrok rozhodnutí soudu nelze co do předmětu řízení vymezeného návrhem na jeho zahájení zjednodušovat, či zkracovat. V odstavci 1. odůvodnění napadeného usnesení soud vymezuje předmět návrhu na zahájení řízení, potažmo předmět řízení. Navrhovatel tento předmět řízení v jeho průběhu nijak neomezil. Soud prvního stupně tak měl výslovně ve výrocích napadeného usnesení rozhodnout o celém předmětu řízení a nikoliv pouze zkráceně v rámci formulace „týkajícího se vypořádání hospodářského výsledku za rok 2019, tj. zisku“. Soud prvního stupně podanému návrhu pod výrokovým bodem I. vyhověl s odůvodněním, že návrh usnesení valné hromady nebyl v pozvánce na jednání valné hromady řádně zdůvodněn, že navrhovatel ve vztahu k této části rozhodnutí valné hromady řádně protestoval a že zde není dán důvod dle § 260 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) pro nevyslovení neplatnosti napadeného usnesení valné hromady. Společnost však s těmito závěry soudu prvního stupně nesouhlasí. Soud prvního stupně přehlédl, že zdůvodnění bylo obsaženo v pozvánce, ve výroční zprávě a taktéž bylo poskytnuto ústně v průběhu jednání valné hromady. Ohledně výroku III. napadeného usnesení Společnost uvedla, že nicotnost byla vyslovena s odůvodněním, že přijaté usnesení nespadalo do pravomoci valné hromady. S tímto závěrem soudu prvního stupně Společnost nesouhlasí. Soud prvního stupně dle názoru Společnosti nevzal v potaz § 190 odst. 2 písm. o) ve spojení s § 51 odst. 2 a § 435 odst. 3 á contrario ZOK ve znění účinném do 31. 12. 2020. Dle názoru Společnosti není pochyb o tom, že rozhodnutí valné hromady pod bodem 6. je rozhodnutím strategické a koncepční povahy, které schvaluje a uděluje strategický a koncepční pokyn. Podle současné právní úpravy účinné od 1. 1. 2021 je v § 435 odst. 3 ZOK výslovně stanoveno, že valná hromada akciové společnosti je oprávněna přijímat rozhodnutí stanovující zásady a pokyny pro představenstvo. V praxi bylo zcela běžné, že rozhodnutí obsahující strategické a koncepční pokyny pro představenstvo byla valnou hromadou přijímána i před 1. 1. 2021. Právě z tohoto důvodu bylo ustanovení § 435 odst. 3 ZOK novelizováno tak, aby bylo v souladu s běžnou praxí a zejména smyslem a účelem právní úpravy působnosti valné hromady. Společnost je přesvědčena o tom, že i před 1. 1. 2021 byla valná hromada akciové společnosti oprávněna přijímat rozhodnutí strategické a koncepční povahy, která schvalují a udělují strategické a koncepční pokyny představenstvu. Takový závěr je v souladu se smyslem a účelem § 190 odst. 2 písm. o) ve spojení s § 51 odst. 2 a § 435 odst. 3 á contrario ZOK ve znění účinném do 31. 12. 2020. Pokud tedy valná hromada přijala usnesení pod bodem 6., nepřekročila svoji pravomoc a nejedná se o rozhodnutí nicotné. Při jednání odvolacího soudu Společnost dále uvedla, že usnesení valné hromady ve výroku III. není usnesením, které by mělo právní účinky, tj. dopad na společníky či společnost. Poukázala v této souvislosti na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 10. 2021, č. j. 5 Cmo 177/2021-85. Společnost navrhla, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že návrh v celém rozsahu zamítne.

9. Navrhovatel ve vyjádření k odvolání Společnosti vyvracel její odvolací námitky, podrobně k tomu argumentoval a navrhl, aby napadené usnesení bylo odvolacím soudem potvrzeno.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání do výroků I. a II. je důvodné, a po přezkumu napadeného usnesení ve výroku III. učinil závěr, že do tohoto výroku je odvolání Společnosti důvodné částečně.

11. V dané věci je soud vázán petitem návrhu. Přesto soud prvního stupně petit návrhu v části týkající se usnesení přijatého pod bodem 4. programu jednání valné hromady Společnosti přeformuloval takovým způsobem, že z napadeného usnesení není zřejmé, v jaké části soud prvního stupně návrhu vyhovět a v jaké části ho zamítl (výrok I. a II. napadeného usnesení).

12. V této části proto usnesení soudu prvního stupně nelze přezkoumat pro neurčitost.

13. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř., v meritorních výrocích I. a II. a též v souvisejícím nákladovém výroku IV. usnesení soudu prvního stupně zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

14. Podle ustanovení § 428 odst. 1 ZOK ve znění účinném do 31. 12. 2020 každý akcionář, člen představenstva, dozorčí rady nebo likvidátor se může dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami.

15. Podle § 435 odst. 1 až 3 ZOK (1) Statutárním orgánem společnosti je představenstvo. (2) Představenstvu přísluší obchodní vedení společnosti. (3) Nikdo není oprávněn udělovat představenstvu pokyny týkající se obchodního vedení; tím není dotčen § 51 odst. 1.

16. Podle § 51 odst. 2 ZOK člen statutárního orgánu kapitálové společnosti může požádat nejvyšší orgán obchodní korporace o udělení pokynu týkajícího se obchodního vedení; tím není dotčena jeho povinnost jednat s péčí řádného hospodáře.

17. Podle § 421 odst. 2 písm. p) ZOK do působnosti valné hromady náleží další rozhodnutí, která tento zákon nebo stanovy svěřují do působnosti valné hromady.

18. Podle § 421 odst. 3 ZOK valná hromada si nemůže vyhradit rozhodování případů, které do její působnosti nesvěřuje tento zákon nebo stanovy.

19. Podle § 45 odst. 1 ZOK v jakých případech se hledí na rozhodnutí orgánu obchodní korporace, jako by nebylo přijato, se posoudí podle ustanovení občanského zákoníku upravujícího spolky; to neplatí pro rozhodnutí, které se příčí dobrým mravům.

20. Podle § 245 o. z. na usnesení členské schůze nebo jiného orgánu, které se příčí dobrým mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, se hledí, jako by nebylo přijato. To platí i v případě, že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout.

21. Podle § 90 odst. 2 z. ř. s. v řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby rozhodne soud o tom, že o rozhodnutí orgánu právnické osoby nejde, hledí-li se na něj, jako by nebylo přijato, i bez návrhu.

22. Ze zápisu z jednání valné hromady Společnosti konané dne 29. 6. 2020 v 11.00 hodin v sídle Společnosti bylo odvolacím soudem zjištěno, že valná hromada pod bod 6. zápisu schválila usnesení dle návrhu k bodu 6. pozvánky na valnou hromadu.

23. Ohledně výroku III. napadeného usnesení dospěl odvolací soud k závěru, že v první větě usnesení valné hromady Společnosti přijatého pod bodem 6. programu jednání se jedná pouze o usnesení deklaratorní a touto deklarací nemůže být jakkoliv zasaženo do právního postavení Společnosti, jejich akcionářů, či dalších osob. Návrh na vyslovení neplatnosti takového deklaratorního usnesení valné hromady je proto nutné jako nedůvodný zamítnout (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 445/2018, usnesení ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 65/2019 a usnesení ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 830/2019, veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách, jejichž závěry, ač přijaté v družstevních poměrech a v poměrech spolku, se obdobně uplatní i v poměrech akciové společnosti).

24. Odvolací soud proto podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) změnil částečně usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. tak, jak je uvedeno pod písmenem a) tohoto usnesení odvolacího soudu.

25. Usnesení valné hromady Společnosti přijaté pod bodem 6. programu jednání ve znění „Valná hromada dále schvaluje, že společnost ve vztahu k rozdělování zisku společnosti za rok 2015 vyčká na rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání společnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2019, č. j. 14 Cmo 201/2018-189“ není rozhodnutím, které by ZOK nebo stanovy svěřovaly do působnosti valné hromady podle ustanovení § 421 odst. 2 písm. p) ZOK. Podle ustanovení § 421 odst. 3 ZOK valná hromada si nemůže vyhradit rozhodování případů, které do její působnosti nesvěřuje tento zákon, nebo stanovy. Odvolací soud se neztotožnil ani s tvrzením odvolatelky, že se jedná o rozhodnutí strategické a koncepční povahy. Dle komentářové literatury rozhodnutí valné hromady strategické a koncepční povahy jsou rozhodnutí obsahující pokyny, které nezasahují bezprostředně do obchodního vedení, i když se jej v dlouhodobém horizontu týkají. Půjde například o zásady dlouhodobé investiční politiky nebo rozhodování o tom, jakým směrem se bude Společnost nadále vyvíjet či naopak, které své významné aktivity utlumí či zcela zruší a podobně. Přijímání, resp. schvalování, takto zásadních rozhodnutí přísluší valné hromadě a představenstvo se pak rozhodnutím valné hromady musí řídit (srov Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, 179 s., § 194 odst. 4 obch. zák.). Tento názor komentářové literatury je použitelný i v poměrech právní úpravy ZOK. Dle obsahu shora citovaného usnesení valné hromady se o rozhodnutí strategické či koncepční nejedná. Jedná se o usnesení valné hromady schvalující navázat rozdělování zisku za rok 2015 na výsledek dovolacího řízení, které strategickou ani koncepční povahu nemá. Nejedná se však ani o rozhodnutí podle § 51 odst. 2 ve spojení s § 435 odst. 3 ZOK, neboť rozhodnutí dle ustanovení § 51 odst. 2 ZOK by valná hromada mohla přijmout pouze na vyžádání představenstva. „Rozhodováním o pokynech podle § 51 odst. 2 se rozšiřuje působnost valné hromady kapitálové společnosti. Podle dosavadních předpisů valná hromada nemohla dávat statutárnímu orgánu kapitálové společnosti pokyny týkající se obchodního vedení společnosti (s výjimkou platnou pro koncernové právo). Právo valné hromady udělit pokyn týkající se obchodního vedení se však neaplikuje samo o sobě. Formulace § 51 odst. 2 předpokládá, že člen statutárního orgánu obchodní korporace o pokyn týkající se obchodního vedení požádá. Bez této žádosti valná hromada pokyn týkající se obchodního vedení kapitálové společnosti vydat nemůže. Takový pokyn by byl vydán mimo působnost nejvyššího orgánu kapitálové společnosti a jako takový by se jednalo o rozhodnutí stižené fikcí nepřijetí ve smyslu § 45 odst. 1.“ (srov. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Nakladatel: Wolters Kluwer (ČR). Místo vydání: Praha. Datum vydání: 2014. Autoři: Jan LASÁK, Jan DĚDIČ, Jarmila POKORNÁ, Zdeněk ČÁP, Jana SKÁLOVÁ aj. 427s.). Je tak zřejmé, že se jedná o usnesení valné hromady přijaté mimo její působnost a hledí se proto na ně, jako by nebylo přijato (§ 45 odst. 1 ZOK a § 245 o. z.). Soud prvního stupně proto postupoval správně, když i bez návrhu rozhodl, že nejde o rozhodnutí orgánu Společnosti (§ 90 odst. 2 z. ř. s.).

26. Odvolací soud proto v této části napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil pro jeho věcnou správnost podle ustanovení § 219 o. s. ř.

27. V dalším řízení soud prvního stupně opětovně posoudí platnost usnesení přijatého pod bodem 4. programu jednání valné hromady Společnosti konané dne 29. 6. 2020 z důvodů tvrzených navrhovatelem v návrhu na zahájení řízení, které nemohou překročit důvody uvedené v protestu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 787/2018, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 627/2020, veřejnosti dostupná na jeho webových stránkách). Bude mít při tom na zřeteli, že se jedná o usnesení přijaté valnou hromadou akciové společnosti, takže na danou věc nelze aplikovat právní úpravu společnosti s ručením omezeným. Zabývat se bude především námitkou Společnosti, že k odůvodnění tohoto usnesení valné hromady došlo dodatečně ústně na valné hromadě po vznesení protestu navrhovatelem. Též posoudí, zda předmětné usnesení valné hromady Společnosti bylo přijato v totožném znění, jak je uvedeno v návrhu usnesení v pozvánce na valnou hromadu.

28. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).